Hromadné - Někdo to dělat musí. - část 1.

(policejní oddělení)

Hyde, Takeshi, Ju-ken

Jen v jedné kanceláři se pořád ještě svítí. V téhle budově, to bývalo zvykem. Všichni ostatní ji opustili v pozdní večerní hodinu, ale jeden člověk nadále zůstavil. Jakmile slunce začne vycházet nad Tokyem, začne se budova tokyské metropolitní policie zaplňovat. Tiché překapávání kávy a postavu u kuchyně vyruší tiché kroky.

"Haido, ty už jsi tady?" Zeptá se starší muž oblečený v přesně padnoucím obleku. Ocelově šedý pohled se stočí na tvář zvýrazněnou vráskami a pousměje.

"Ne, Takeshi-san, já jsem tak nějak neodešel. Spousta papírů a tak." Pokrčí s nevinným pousmáním rameny, než sáhne po hrnku s kávou, který už pár let nemá ucho a po svém grilovaném úhoři ze stánku naproti.
"Jak jinak." Ozve se chraplavý hlas Takeshiho, než zamíří do své kanceláře. Hyde byl jeden z jeho nejlepších detektivů, už několik let. Byl ten, který si musel svou cestu poctivě vydobýt od školy, přes pochůzkáře až na detektiva. Podezříval ho, že už pár let bydlí ve své malé kanceláři, kde byl nejen stůl, ale i pohovka a plyšová deka s hlavou ptakopyska. To byl Bruno a celé oddělení se s ním vždycky pozdravilo, když vešli dovnitř. Hyde dostával ty nejtěžší případy a ani jednoho se nebál. Jen na parťáky neměl štěstí. První z nich odešel, protože práci neunesl psychicky, druhý kvůli rozvodu a ten poslední…Ne, o tom se tady prostě nemluvilo a Hyde se o tom nikdy sám od sebe nezmiňoval. Když se za mužem drobnějšího vzrůstu zavřou dveře, pohled mu padne na stůl plný papírů. Zase má práce až nad hlavu. Těkne očima ke kalendáři. No jo, jeho syn má zítra narozeniny. Jak je to dlouho, co ho neviděl? Už asi měsíc. Rozvod byl jen vyústěným situace mezi ním a teď už bývalou ženou. Mohl si za to vlastně sám, protože věnoval své práci opravdu hodně. Našel si vždycky čas na svého syna, pokud nebyl zrovna v akci, ale to samé se nedalo říct o jeho ženě. Nebyla typickou japonkou, která by to dokázala snést. Proto si ji tenkrát vzal, ale…Prostě to dopadlo, jak to dopadlo. Sedne ke svému počítači a mírně se usměje na fotku se svým synem. Byl mu opravdu hodně podobný a to ho těšilo nejvíc. Jen doufal, že si jednou nevybere stejné zaměstnání jako on. Osobní život šel v téhle profesi dost stranou. Zkontroluje emaily, kde má potvrzení o dárku, který má zítra dorazit. Uklidní se, protože je to včas a sáhne po papírech. Dnes mu má přijít nový parťák. Je to zvláštní, od jisté doby se netěší, protože má strach, že se minulost bude opakovat, ale…Musí se obrnit a nedovolit to. Zahrabe se na několik hodin do vyplňování potřebných prohlášení k nedávnému případu, které by měl dneska odevzdat. V tomhle umí být pěkný bordelář a kolikrát na to prostě zapomene. Naštěstí Takeshi radši vidí výsledky, než by ho peskoval za podobné věci. Vlastně mu vděčí za hodně. To on si ho všiml a díky němu se vypracoval až sem. Zvedne se, aby šel doplnit kávu a vedle něj už se objeví kolega z vedlejšího oddělení. Protidrogové, no jo. Pánové mají dost dobrý smysl pro humor a každý večer končí směnu v baru naproti na pivku. 

"Měl by sis najít holku, Hyde-chan." Dobírá si ho vysoký muž se zapletenou bradkou.

"Nebo tady brzo přirosteš k pohovce a oženíš se s Brunem." Dodá se smíchem.

"Ne díky, ženit už se vážně nechci. Naposledy to dost dobře nedopadlo." Protočí Hyde sám nad sebou očima.

"A jak ty víš, že holku nemám?" Mrkne na něj skoro svůdně, než se oba jako na povel otočí k šéfově kanceláři.

"Hm, čerstvé maso." Zavětří Ju a upije ze své kávy. 

"Nezapomeň ho pořádně vyškolit." Dloubne loktem do Hyda.

"A nezapomeň, večer panák u Pavouka. Vem ho s sebou, pořádně ho pokřtíme." Blýskne se Ju-kenovi v očích a je jasné, že to bude rozhodně křest ohněm. Už ho znal dobře, byl to jeden z jeho blízkých přátel a taky…No, občas nějaké to rozptýlení bylo potřeba. Hyde nad tím mávne rukou, ale nechá kafe kafem, když vykročí ke kanceláři. Měl menší zpoždění, úplně zapomněl na čas, ale to se občas stávalo, pokud nešlo o případ. Zaklepe na prosklené dveře a vyčká na pobídku, aby šel dál.

"Takeshi-san, jsem tady." Prohodí a prohlédne si svého nového kolegu. No teda? To má být detektiv nebo někdo na odpoutání pozornosti. Na něj to teda rozhodně působí.

"Je na čase vás představit. Tohle je váš nový parťák, detektiv Takarai." Představí ho Takeshi.

"Hyde, rozhodně Hyde." Usměje se na neznámého a podává mu ruku, než si ho znovu prohlédne.

"Pan Camui má rozhodně velký potenciál a proto byl přidělen k nám." Prozradí mu Takeshi o něco víc.

"Provedeš ho po oddělení, zatím bude mít kancelář s tebou, ať pochytí, co nejvíce." Pokývá hlavou Takeshi.

"Ode mě?" Pozvedne obočí Hyde a usmívá se.

"Tak to rozhodně vyhrál." Zavtipkuje bez váhání, ale pokyne mu paží, aby opustili kancelář.

"Srdce celé budovy a místo, kde potkáš za den nejvíc lidí. Pokud potřebuješ něco vyřešit nebo popohnat zprávu z laboratoře, jdi sem." Kývne hlavou k větší kuchyni. 

"Kafe? Čaj?" Nabídne mu bez váhání. 

"Byly tu i sušenky, ale prošli tudy kluci z protidrogového a po nich nezůstane ani drobek." Není to vtip, to je holý fakt. A to samé platí o jídle v lednici, která má nejlepší roky za sebou.

Gackt

Od Gackta se v jeho rodině vždycky očekávalo hodně. Jeho otec byl armádní důstojník, který sloužil u námořnictva a protože pocházeli z Okinawy, měli válečnou historii, stejně jako vojenskou základnu doslova za zády. Jeho matka byla samozřejmě ženou v domácnosti, jak se od tak vysoko postavené dámy očekávalo a starala se o jejich velký dům i o Gacktovy mladší sourozence. On sám měl jít původně ve stopách svého otce, ale i cesta, kterou si sám vybral, byla rodinou schválena. Samozřejmě nesměl skončit jako nějaký obyčejný pochůzkář rozdávající pokuty za špatné parkování, takže mu zaplatili nejlepší školy a on se musel celý život opravdu hodně dřít, aby je vychodil s vyznamenáními. To se nakonec i stalo a jeho otec na něj byl hrdý. Gackt byl perfektní syn perfektní rodiny s dokonalou pověstí, za zády měl celé houfy nadšených potencionálních manželek a díky své nové práci i skvělou výmluvu, proč se zrovna teď opravdu ženit nemůže. Nikomu to nepřipadalo divné. Čas, kdy bude muset přiznat pravdu nejspíš nikdy nenastane. Takovou hanbu by nesnesla rodina a nejspíš ani on. Jeho ale čekal odjezd do Tokya a to bylo dost daleko na to, aby někdo viděl, co tam dělá. Plno skvělých let, kdy bude moct spát s kým chce. Konečně. Měl několik dní, aby se nastěhoval do svého nevelkého, ale drahého apartmánu poblíž centra města a pak už ho čekal první den v práci. S nikým na stanici se nikdy neviděl, ale komisař se znal s jeho otcem, takže tušil, kdo Gackt je. Bylo neslýchané, aby někdo, kdo je hned po škole, nastoupil přímo na centrálu a rovnou na kriminálku navrch. Ještě neslýchanější bylo stát se rovnou parťákem jednoho z tamějších letitých detektivů a stejně se mu to podařilo. Dal si záležet, aby měl na ráno perfektně vyžehlenou košili i skvěle padnoucí sako, v aktovce má všechny potřebné papíry, v ruce termohrnek s kávou, objednanou krabičkovou dietu, na nose brýle a okouzlující úsměv na rtech. Takto vyzbrojený projde personálním, kde rovnou nafasuje odznak, visačku se jménem, čipovku a taky svou služební zbraň a ne jednu. Naštěstí se tu nenosí uniformy. Bez placky a visačky by ho nikam nepustili. Prohlíží si svoje nové přidělené číslo a zamíří výtahem rovnou na oddělení a těsně přede dveřmi ho popadne neskutečná nervozita. Byl dost sebevědomý, ale tihle hoši byli pěkně tvrdí. Nádech, výdech a už míří do kanceláře komisaře, kde se pozdraví, podají si ruce a vyřeší všechno potřebné. Pak musí jenom vyčkat příchodu svého nového možná taky celoživotního partnera, který mu ukáže stůl a první práci. Nad nimi bylo už jen protidrogové. Tam má samozřejmě namířeno. Časem… Jakmile dveře za jeho zády vrznou, Gackt se otočí a… klesne očima výrazně níž. Ne, že by byli Japonci obecně vysocí jako on, ale tenhle proutek pacifikuje vrahy a násilníky? Vypadá mladší, než on! Skoro jako děvče. Hodně krásné děvče. Přiměje se necestovat očima od jeho tváře dolů a zase zpátky a natáhne k němu pravici, aby si jí potřásly. Stisk má pevný. Gackt se zasměje. 

"Hyde, ta přezdívka souvisí s vaší prací?" Nemůže si odpustit narážku, tohle jistě není přesně znějící jméno a když zaostří na visačku, přečte si znaky hlásající Hideto. Té narážce o tom, že to vyhrál, zatím vůbec nerozumí, ale překvapí ho, že Hyde o jejich partnerství až dosud nevěděl. Rozhodně ale nezpochybní rozhodnutí komisaře. Rozloučí se s ním a oba zamíří ven a po společných prostorách, kde v jednom kuse drnčí telefony a pořád někdo chodí sem a tam. 

"Ne, díky, mám jedno tady." Zamává Gackt svým termohrnkem. Je stejně příliš zmlsaný na to, co si kupuje. V kuchyňce se nejspíš nic prémiového nevyskytuje. Hyde je zatím maximálně přátelský a dost mu usnadňuje první minuty v práci. Čekal opravdu cokoliv a japonská šikana na pracovišti je pověstná. Myslel si, že si ho bude od rána do večera podávat nějaký parchant a zatím to tu vypadá dost příjemně. Tohle bylo oddělení, kde spolu lidi museli držet, tím to nejspíš je.

Hyde, Ju-ken

"Říkají mi Hyde už nějaký ten týden. Prostě jsem si zvykl." Pokrčí rameny, aby to celé vysvětlil teď, když už nejsou před očima Takeshiho. Ne, že by byly věci, které by před ním říkat neměl, ale…Ne, šéf vážně nemusí vědět všechno.

"A s tvou prací, hm?" Zavrní měkce melodickým hlasem.

"Budeme si krýt zadky, to už něco znamená." Prohodí pořád se stejným, trochu pobaveným podtónem. On s tím rozhodně neměl problém a nebyl z těch, kteří si potrpěli na věci typu, já jsem výš, tak se za mnou budeš plazit po kolenou. Proč by taky měl? Potřeboval parťáka, na kterého se bude moct spolehnout a to samé on hodlal dát jemu. Pokud spolu měli pracovat, stejně by za chvíli měli znát už jen mrknutí toho druhého. Dost se to hodilo ve chvílích, kdy šlo do tuhého a někdy ani to nestačilo. Bohužel. Radši stočí oči ke skleněné konvici s kávou. Opravdu byl rozhodnutý mu nalít, když si všimne jeho termosky. Přeostří na ni a v očích mu mlsně zasvítí.

"Teď se budeme dělit úplně o všechno, víš." Prohodí bez sebemenší známky studu a o ten termohrnek ho připraví. Začíná pochybovat, že by v tom bylo obyčejné kafe, které se tu konzumuju o hektolitrech. Bez váhání si přivoní a požitkářsky přivře víčka.

"Lekce číslo jedna, svého parťáka nikdy nenechej bez kávy. Bez té tvé rozhodně ne." Usměje se na něj. Kde kdo by řekl, že detektiv by se měl nějakým způsobem chovat, ale on v běžný den většinou vybočoval z řady. Nezeptá se ho a hned si lokne, aby ji zhodnotil i chuťovými buňkami a oči se mu rozšíří, jak moc dobré to je.

"Právě jsi vystrojil pohřeb Kaiko." Podívá se na konvici, která už má nejlepší léta za sebou. Sáhne ještě do jedné ze skříněk, kde vytáhne poslední zbytky sušenek a jakmile zašustí sáček, už nejsou u kuchyně sami.

"Bereš zajíčka na exkurzi?" Ozve se hluboký hlas Ju-kena, který mu ty sušenky hned zabaví.

"Nechal jsem si je tady na právě teď." Oznámí mu a Hyde protáhne obličej.

"Podívej se na mě, ještě chvíli a umřu hlady." Hodí na něj psí oči, ale Ju je zdá se imunní. A to se stalo kdy?

"Rozhodně mu poradím, aby se vašemu patru vyhýbal. Jste hrozně úchylní a nenažraní." Vrátí mu to Hyde i úroky, ale dál neprovokuje. Tohle si nechávali jen mezi sebou, u někoho nového, u koho neví, co si o tom myslí, by to nejlepší nebylo.

"My? Jak jsi na to přišel? Nás se jenom všichni bojí." Prohodí dobrácky Ju, než jen pokrčí rameny a svaly na potetovaných pažích pěkně zahrají. Ono v tom černém upnutém nátělníku...

"Ale být vámi, tak tam teď nechodím. Náš starej pěkně zuří." Ušklíbne se a Hyde jen pozvedne obočí a u toho pocucává Gacktovo kafe. Pod šéfem protidrogového by rozhodně dělat nechtěl, byl to hrozný magor a tento týden už mu čtyřikrát měnili dveře, co ví on.

"Haku a jeho banda co?" Ujistí se Hyde, že je to pořád ta samá písnička.

"Jo, kdo jinej. Už to vypadalo, že ho máme za co sebrat a zase se z toho vykroutil. Ale možná máme svědka, jen ho pořád ještě hledají. Měl jsem na starost jižní část, ale tam nebyl. Kluci zatím hledají v těch dalších a čekáme na info od ajťáků, až ho dostanou na kamerách." Sdělí mu nejnovější zprávy. U toho se zásadně změní jeho výraz. Všichni kolem věděli, co s ním má společného a on Ju to nesl dost těžce. Haku byl jeho mladší bráška. Byl ten, kterého kdysi slíbil chránit, než se jejich cesty rozdělily. Hyde se zarazí o vteřinu později. Mluvili tady o tom všichni a stejně měl být obezřetnější. 

"Nic já mizím, musím ještě poslat hlášení, jinak mě sežere za živa." Mávne prackou Ju a snaží se tvářit, že to jde úplně mimo něj, prostě normální den a normální, hodně dlouho otevřený případ. Žádná rodina. Jen by někdo zvětřil, že není objektivní, už by ho vyšoupli. Stálo ho hodně přemlouvání a nějaké obcházení protokolů, aby na tom mohl dělat, ale ne napřímo samozřejmě.

"Dávej si na něj bacha, vypadá jako neviňátko, ale neotáčej se k němu zády. Uvidíme se večer." Prohodí k nováčkovi a mrkne na Hyda, než zmizí za rohem i s kafem a sušenkami. Hyde protočí očima.

"S nimi se jeden nikdy nenudí." Pozoruje ještě chvíli Ju-kenova záda, ten se dneska zase opije, to prostě ví.

"Pojď, vezmu tě do kanclu." Kývne hlavou a kafe v temrohrnku, už je zdá se jeho.

"Mají občas dost narážky, ale zvykneš si, prostě je neber vážně." Povídá mu po cestě, než stanou přede dveřmi. Ohlédne se přes rameno a sjede ho očima od hlavy až k patě.

"Mám obavy, že tam je na tebe moc velký bordel, ale…Nebudeš mít čas ho uklízet, se mnou rozhodně ne." Prohodí něco, co by klidně mohlo být chápáno jako dvojsmysl, než ho pustí do společné kanceláře.

"Počítám, že časem dostaneš tu vedle, zatím tu klidně buď jako doma." Oči mu padnou na bordel na stole, pár pohozených věcí na pohovce, stejně jako deka, pod kterou spí.

"Seznamte se, to je Bruno. Věř mi, že po nocích nad papíry se s ním dobře povídá. Můžeš si klidně odložit." Hodí po něm zvláštní pohledem a jeho hlas zní taky trochu jinak, než se rozesměje.

"Říkal jsem, žes to nevyhrál." Usadí se na desku stolu.

"Čeká nás spousta hlášení, dokud nepřijde nějaký případ. Poslední jsem uzavřel před týdnem a od té doby je to jen hromada papíru. Vždycky to tak je. Každý yen a pohyb musí být zapsaný, ale to znáš ze školy." Začne s povídáním.

"Spíš bych se měl zeptat, jestli není něco, co bych měl vědět." Začne napřímo, protože je možné, že telefon zazvoní za další vteřinu a pak už na to nebude čas.

"Klidně se ptej taky."

Gackt

Jeho vysvětlení se musí pobaveně zasmát. Tuhle odpověď by nevymyslel, ale rozhodně byla trefná a on pokývá hlavou. Dobře, Hyde u něj zatím sklízí cenu Miss Sympatie. Možná i Miss Universe. Kde se vzal zrovna u mrtvol, to vážně nechápe. Ještě, že není koroner. 

"Úplně o všechno?" Zatím se jeví trochu nechápavě, ale jakmile mu Hyde zkonfiskuje termohrnek, hned mu dojde, kam míří. Nedovolí si k němu nic víc, než sotva patrné vydechnutí. Je tu nový, on je jeho šéf a když chce jeho kávu, musí mu ji dát, ale vážně se na ni těšil a k tomu ta kvalita… Podobnou si tu rozhodně nedá. Dá si za úkol přinést zítra celé balení. Třeba mu vydrží alespoň dva dny. A rozhodně ji schová před klukama z protidrogového, když ho Hyde tak pěkně varoval. Pozoruje jeho blažený výraz a u toho lituje, že ji nevypil po cestě a pak stočí modré oči na konvici. 

"Už bylo na čase. Tohle je luxusní oddělení, ale vybavení tu máte jako na záchytce. Proč šéf nepožádá o lepší?" Asi není nejlepší šťourat do jejich domečku hned první den, ale vždyť je to na hlavu. Ve forenzní laboratoři bylo vybavení za miliony a tady vaří kávu Kaiko?? V tu chvíli se ale za nimi ozve hluboký hlas, on se otočí na místě a hledí do očí někoho, kdo mu výškou směle konkuruje. Další skvělá uniforma, jak se tak dívá a podle všech tetování se tváří spíš jako člen Yakuzy, ale zdání očividně klame. Hyda se sušenkami bohužel nezachrání, nejí je. Vyhýbá se všem cukrům jak jenom může, takže většinou neobědvá ani rýži. "Zajíčci jsou prý ti hezcí, co je všichni mají rádi. Někdo to dělat musí." Nechce se nechat jenom tak, ale těžko říct, jestli si navzájem humorem padnou do noty. Musí očima sklouznout na Hyda, když si stěžuje na svou váhu a ano, opravdu je velmi hubený. On by mu ty sušenky rozhodně nechal. Pousměje se jejich špičkování, ale ten stín v Ju-kenově tváři, když se začnou bavit o komsi zajímavém, mu neunikne. 

"Gackt Camui." Natáhne k muži konečně pravici, aby si potřásl i s ním. Haku a jeho banda, důležitý svědek… To zní jako pořádný případ, u kterého by chtěl být, ale očividně ho nevyšetřuje Hyde, ale ti muži nahoře. Takže v tom jsou drogy? To Yakuze nebylo podobné, odsuzovali je. Povytáhne obočí, když ho Ju-ken před Hydem varuje. 

"Jasně, měj se." Rozloučí se a pak stočí oči s nevyřčenou otázkou Hydovým směrem. Ještě neví, jestli je na ten jejich večer taky pozvaný nebo ne, ale bylo zvykem, že když se šlo pít s kolegy tak každý a to tak dlouho, dokud neodejde šéf. Pokud nepůjde komisař, pak tam nejvýš bude asi Hyde. Což je k jeho výšce vtipná myšlenka, ale nechá si ji pro sebe. +Doufám, že neumíš pít.+ Pomyslí si. Radši by chvíli chodil do nové práce čerstvý a vyspalý. 

"Mají drsného šéfa?" Zeptá se na něco úplně jiného, než by chtěl. Snad jeho hlavu brzy zaměstná jiný, podobně zajímavý případ. Následuje Hyda do kanceláře, která vypadá… no rozhodně úplně jinak, než by si kdy představoval. Tak především o dost obyčejněji. A ten bordel! Ještě, že na jeho stole skoro nic není. On by v tomhle nedovedl pracovat, ale částečně bude muset. Jsou oba úplně jiní, ale to je na nich asi vidět na první pohled. Kmitne obočím nad plyšovou dekou. Hyde tu zřejmě tráví tolik času, že tu občas i usne. Gackt sám umí být workoholik a osobní život zatím nemá, to zvládne! Kmitá očima po stěnách, nástěnce, mapě… chytá se každé stopy, která by mu napověděla, na čem Hyde pracuje, než se dozví, že velký případ je uzavřený a teď se jenom papíruje. To slyšet nechtěl, ale… někde se začít musí. Přejde ke svému stolu a skutečně setřese sako z ramen. Je pod ním dokonale bílá košile, která dává tušit pevnou postavu a celkem široká ramena. Opatrně ho pověsí na opěru židle a sám se usadí zadkem na hranu stolu, aby se podíval Hydovi do tváře. 

"Nic, co by sis nepřečetl v životopise." Zůstává dál panem tajemným, ale upřímně netuší, co by mu měl o sobě vyprávět. Kariéru za sebou žádnou nemá, předpoklady znají. 

"Kdo je Haku a jeho banda?" Nedá mu to nakonec. Jsou tu stejně sami.

Hyde

Neujde mu pohled na to, jak se Gackt rozhlíží kolem. S ním moc lidí kancelář sdílet nechtělo. Když byl uprostřed případu, bylo to ještě horší, teď je tu v podstatě pořádek. Zvládl tu mí několik krabiček od jídla, své skromné království špinavých hrnků a v tu dobu se stávalo, že si Kaiko stěhoval k sobě k nelibosti celé pobočky. Ale nikdy si nedovolil nic říct, tedy ne to, co by nebylo myšleno jako vtip. V tu dobu se z něj stával někdo malinko jiný, alespoň uvnitř jeho hlavy, dokud případ nevyřešil. A pak většinou zmizel i ten největší bordel.

"Tak Zajíčku…" Odtuší jako první a zatváří se nad míru pobaveně. Jakmile Gackt dá dolů sako, zůstane na něm viset o pár vteřin déle pohledem. No teda, to má asi za odměnu, protože jeho nový parťák se opravdu povedl a očividně má dost natrénováno. Mírně zatřepe hlavou a tváří se, že si nic z toho nepomyslel. Na nic podobného myslet nesměl, když spolu měli dělat. Bylo to v pohodě, dokud šlo o jiné oddělení a ještě tajně. Prostě o tom nemluvil s nikým a Ju-ken taky ne. Věděl, že nebyl jediný, stejně jako to bylo u něj. Taková malá, velká přátelská výpomoc. Musí se zvláštně pousmát, když si to pomyslí, ale rozhodne se mu jako první odpovědět na otázky.

"Když šéfuješ zrovna téhle části, musíš být hodně drsný. Ti chlapi tam…Potkat je naštvané vážně nechceš. Nemají zábrany vůbec před ničím a před nikým. Jejich šéf se prý kdysi infiltroval do čínského kartelu a vyšel odtamtud živý. Ne celý, ale přežil to. Je tu skoro jako legenda, pokud bys všemu, co říkají, chtěl věřit. Přišli na něj, mučili ho prý několik týdnů a stejně z tama utekl, aniž by cokoliv řekl." Poví mu příběh, který se nese celým metropolitním.

"Nevím, v té době jsem tu ještě nebyl a nemůžu říct, co je jen přibarvené a co ne, ale když zařve, otřásají se krabice i v archivu pod budovou. Ju-ken je tu z nich služebně nejstarší, ale i on z něj má nahnáno. I v jeho letech chodí s kluky do ringu a ještě jsem neviděl nikoho, kdo by ho sundal. Sázet proti němu nemá smysl." Prozradí mu, co je zábavou ve volnějších chvilkách, kterých moc není.

"Ju ho jednou málem dostal, byl asi nejblíž." Uchechtne se a znovu se napije kávy. I když mluví, pořád si v hlavě přebírá jeho odpověď. Chvíli má nutkání to prostě nechat být, ale nakonec mu to nedá.

"Jo, to je přesně ono, to si můžu přečíst. Ptám se na věci, o kterých nikde napíšeš a když půjde do tuhého, může tě to rozhodit. Měl bych vědět úplně všechno." Pokrčí krátce rameny a zadívá se na něj o hodně déle, než by musel. 

"Můj parťák číslo jedna třeba nesnášel výšky. Jasně, překonal to jako my všichni svoje strachy, ale částečně ho to rozhodilo. Je dobré to vědět, občas stačí jen malé klopýtnutí." Jeho výraz se změní a pak nad tím jen mávne rukou.

"Kdyby tě cokoliv napadlo, prostě mi to řekni. Já mám třeba syna. Je to soukromá věc, ale nikdy nevíš, kdo toho bude chtít zneužít. Už víš, co mám na mysli?" Pozvedne nepatrně obočí a nechá ho, aby si to promyslel. Sám se i s hrnkem poposune na stole a sáhne po jedné ze složek, do které nahlédne. Ano, tohle by měl taky dokončit. Později.

"Hakuei Tanaka, původně Mishiba." Odmlčí se a čeká, jestli je Gackt dost pozorný, aby si příjmení spojil s tím, které před chvílí viděl na visačce.

"Je to šéf gangu, který má pod palcem tuhle část Tokya, možná už mnohem víc. Má toho na triku hodně a nikdo pořádně neví, kam až jeho vliv sahá. Já jsem pracoval na několika případech vražd, které mě nakonec dovedly až ke spojitosti s ním, pak to vzalo protidrogové. Sledují ho už několik let a vždycky se najde nějaká klička, jak jim vyklouzne. Nikdy nebyl očitý svědek, ani důkaz, že za tím stojí on a přesto to všichni vědí. Vraždy, na kterých jsem dělal…Za ty šel sedět vždycky někdo jiný a nikdy neřekl nic navíc. Ani jeden z nich ho prostě nepráskl. A teď to vypadá, že možná mají očitého svědka, ale je jen těžko říct, jestli se k němu dostanou jako první. Ju-kenův šéf k tomu nepouští nikoho z jiného oddělení, třeba mě. Všechno mají pod palcem jeho kluci." Osvětlí mu situaci tady.

"Asi spolu mají nějaké nevyřízené účty. Šušká se to tady a že je to taky možná kvůli…" Odmlčí se znovu, aby si to domyslel.

"Nicméně to pozvání na večer platí i pro tebe. Z toho se jen tak nevyvlíkneš. Čeká tě křest, na který do smrti nezapomeneš, věř mi." Mrkne na něj.

"Jakmile přežiješ večer s nimi, přežiješ už úplně všechno. Já se po prvním večeru vzbudil v hotelu v Jokohamě, bez dokladů a jen v kalhotách v pokoji, kde bylo dvacet holek a chtěly ode mě zaplatit. Řeknu ti, že gang nebo sériový vrah je proti nim jako procházka růžovou zahradou." Protáčí očima.

"Ale vykecal jsem se z toho a zpátky mě odvezl majitel hotelu. Mám tam od té doby dost velkou slevu, ale znáš to, na podobné věci není prostě čas." Posledním douškem dopije jeho kafe a odloží termohrnek na stůl.

"Proč zrovna tady?" Zeptá se ho zvědavě a začne rozdělovat složky na stole. Jednu hromádku mu po chvilce podá.

"Tohle je teď tvoje práce." Usměje se na něj skoro smyslně.

"Vítej u mě."