Mana, Sena
Mana tomu v podstatě nemůže ani uvěřit, ale nakonec se stalo přesně to, co chtěl a nemusel k tomu dojít žádnou manipulací. Prostě ho o to jenom upřímně požádal. Nikdy by si nemyslel, že se páni jako Saga budou ohlížet na jakékoliv přání svého otroka, ale on to udělal a k tomu mu složil kompliment s diamanty. Nesahal po kotníky ani jeho sluhovi, ale stejně dostal takové jméno a to je… nečekané. Musí si v duchu několikrát připomenout proč je tady, aby mu Saga náhodou nezačal plést hlavu. A taky to, kolik je mu určitě let a kolik jemu samotnému. Trochu se pousměje, když mu Saga slíbí, jak moc ho má v plánu svádět, až si sám poprosí. Rád by mu řekl, že umí být docela studený, ale v tomhle ohledu si nevěří zase tolik… Opak byl mnohdy pravdou. Jen se mu mnohem méně líbí fakt, že v jeho bytě nebude sám. Momentálně určitě narážel spíš na Senu, než ty otroky, které tam už má. Nesmí dopustit, aby se mu ten holoubek dostal pod kůži víc, než on sám, prostě nesmí. Osud mu to pěkně opepřil, když zařídil, že Saga bude mít hned dvě nové a neokoukané hračky. Bude muset rozmýšlet opravdu každý krok. Úsměv mu opadne o to víc, když mu Saga oznámí, že má odteď Senu na starost. Sebe by zvládl hravě, dnes se o tom přesvědčil, ale mít zodpovědnost za někoho, kdo nemá žádný trénink, je zezdola a on o něm nic neví? Jak to má kruci udělat? Tohle má za trest? Samozřejmě přikývne s tím samým decentním úsměvem a mírně se ukloní, ale v duchu lamentuje ještě dlouho. Právě dostal něco jako svoje dvojče. Budou muset maximálně spolupracovat, ať se mu to líbí nebo ne. Společně se Sagou opustí celou oslavu a je opravdu rád za svou netečnou image, protože věci, které kolem sebe vidí, zná a musel by předstírat pořád dokola obrovský úžas. I tak je Sagovo auto opravdu extra třída, v jaké neseděl ani on sám a interiér si musí stále dokola prohlížet. Nechá se přivinout k jeho boku a pomalu si začíná připadat spíš jako prvotřídní šlapka, než jako otrok, určený na kdejakou práci. Co by komu vykládal, asi mu to tak začíná vyhovovat. Sagovi se v jeho vlasech očividně velmi líbí a on mu nebrání. "Arigato." Broukne měkce, když mu pochválí i parfém a stočí k němu svou tvář. Válení v bazénu, sledování filmů… to zní jako dokonalé rande, ale tuhle troufalost si zatím odpustí, jen se usměje a přikývne. Pak už jsou skoro na místě a on se brzy dívá na dům, ve kterém by teď měl žít. Nebude lhát, že se mu kolena už zase trochu nechvějí. Všechno bude jiné a nové a snad to zůstane tak jako dnes, ale kdo ví, jak vrtošivý Saga bude. A co ostatní obyvatele jeho domova.
Sena zůstane na Showa hledět trochu zmateně. Před chvílí mu řekl, že se může dostat zase dolů, ale on to nepochopil jako jednosměrný lístek na věčnost. Myslel tím Show tohle? Po zádech mu přejede mrazení a ohníčky v jeho očích trochu vyhasnou. Nikoho se neprosil, aby to tady viděl!
"Pro tebe?" Zopakuje po něm, když je už zase u něho a chce své hodinky, které taky vzápětí dostane. Jsou mnohem krásnější, když si je může prohlédnout zblízka. Chvíli je studuje pohledem a usmívá se na ně. Jsou velmi cenné a tady tohle, to je určitě zlato. Pozná ho a nemusí si ani kousnout. Prudce se nadechne v jakémsi leknutí, když ho Show vezme za bradu a políbí na rty, ale neucukne mu. Vážně se podívá do jeho očí, když ho Show začne nabádat, aby hodinky pečlivě schoval. Ale kam? Není tu nic jeho a netušil, jestli budou jeho pokoje nějak pravidelně prohlížet nebo ne? Stejně je ale nechce vrátit. Pouze přikývne a momentálně je prostě zastrčí za lem prádla pod košilí. Snad je bude moci někde schovat dřív, než na to někdo přijde. Vůbec si u toho nevědomí, jak vysoko na okamžik tu košili vyhrnul, ale hned je zase na svém místě. Znovu velmi vážně přikývne, když mu Show říká, aby na sebe dával pozor a že ho chce znovu vidět a najednou mu to vůbec nepřipadá jako by tu byl s nějakým pánem. Zní to mnohem… romantičtěji. Netuší, jestli je tohle celé jenom hra, ale nechat si plést hlavu, to jde velmi snadno. Skoro zavře oči, že se políbit nechá znovu, ale už to nestihnou. Prudce se ohlédne ke dveřím, ve kterých stojí jeho nový a pravý pán a v očích se mu odrazí strach, i když jenom na chvíli. Po jeho prvních slovech má skoro strach, že je Saga slyšel, ale pak pochopí, že se navzájem jenom dobírají. Pochopí i to, že Mana je někde v tom druhém pokoji, očividně živý a zdravý. Při slovech o hrdličkách mu zčervenají tváře, ale hrdě povystrčí bradu a umanutě se podívá do strany. Jenže jakmile Saga řekne, že spát rozhodně sám nebude, vrhne po něm zpola vyděšeným a zpola vyzývavým pohledem. +To ne!+ Zakáže mu to hned v duchu. Přeskočí očima na Showa, který mu chce pomoci i teď, ale odezvu to tedy nemá. Naopak, má mu pomoct Mana a Sena vypadá, že kdyby mohl, postaví okolo sebe zeď s ostnatým drátem. Sagova slova dolehla i do vedlejšího pokoje k Manovi. Sice si v autě řekli ty věci, ale… co když už změnil názor? Ani on teď není v klidu. Senovi se vůbec nelíbí, když Show začne mluvit takhle, prý fiasko! Ale uvnitř chápe, nebo si to alespoň myslí, že to je součást hry. Prý sesype! No tohle, to mu tedy příště vrátí! +Jste hrozní oba dva!+ Napomene je v duchu, ale Show odchází a on mu na zádech visí skoro zoufalým pohledem. Jakmile je pryč, Mana vstoupí k nim do pokoje a zakotví dlouhým pohledem v Senových očích. Nestačí k němu vyslat žádnou zprávu, protože Saga už je oba chce vzít vedle. Jen mu lehce kývne, aby se k nim připojil. Sena udělá několik neochotných kroků blíž, ještě zdráhavěji se dotkne Sagova rámě, ale jakmile dostane pochvalu a vidí ten měkký výraz v jeho očích, překvapí ho to a trochu uklidní. Předkloní se, aby se podíval na Manu, jestli je to podle něj v pořádku a ten se pro sebe musí pousmát. Jejich vyplašená laňka. Nechají se odvést k ložnici s bazénem a zůstanou na ni zírat oba dva úplně stejně. Jen Sena má o něco víc otevřenou pusu. Tohle nikdy neviděli, ani Mana ne. Je to doslova bohémský ráj.
"Nikde nevidím žádné další otroky, zůstane to tak?" Broukne Mana rozverně a Sena se zatváří udiveně. Ta představa se mu ale taky líbí. Že by na tu hru konečně přistoupil taky? Nikoho dalšího tady přece nechtějí…? +Kam mám dát ty hodinky???+
Saga
Saga ještě doprovodí Showa pohledem, protože asi tuší, co všechno se tu mohlo odehrávat. Nevěří, že by měl tolik odvahy, aby na Senu sáhl nějak víc, ale taky ví, co by si klidně dovolil a…Nevadí mu to, svým způsobem vůbec. Pokud se to v téhle společnosti dalo říct, byl Show jeho přítel, ale i na ty si člověk musel dávat pozor. Pokud by však měl někomu něco svěřit, byl by to právě on. V podstatě společně vyrůstali a to dělá hodně. Taky se s ním nikdy nenudil a to dává Showovi trochu právo si hrát, jak jen potřebuje. Ano, je přesvědčený o tom, že všechno, co se tu stalo, byla jen hra. Na to ho zná už dost dobře, aby věděl, jak se k otrokům chová a co tím sleduje. Neujde mu ani Senův zoufalý pohled na záda odcházejícího. Dostal ho, minimálně se mu probojoval do hlavy. +Uvidíme, jak moc.+ Přebere si to v hlavě po svém a už si je oba vede do své ložnice. Je na ni opravdu hrdý a musel hodně otce prosit, aby si ji směl takto zařídit. Prý to není vkusné, jemu to přijde vkusné až dost. No a co, že si rád užívá, kdo by si neužíval, když žil na takovém místě. Tváří se, že neviděl Senovo naklonění, aby viděl na Manu. Někomu by mohl přijít nebezpečné, když se dva otroci spolčí, on v tom však vidí výhodu. Sena by mohl popustit dostatek své povahy, když si bude myslet, že tu není sám. A to by se mu líbilo. Doufá, že to zabere, ale jistý si tím není. Pořád v tom ještě neuměl chodit tak, jak by si přál a někdy víc hleděl na svůj vlastní zájem, než na bezpečí. Zase si hraje s ohněm a jednou se mu to jistě vymstí, ale…To je snad ještě daleko."Doufám, že se vám tu bude líbit." Prohodí k oběma a kývne bradou ke své posteli a pak i k bazénu.
"Pokud budete hodní, můžete si to užívat, jak je vám libo." Dá jim zase další výsadní právo. On sice dostal otroky, ale domů si přivedl své společníky a jestli mu mají zpříjemnit den, bude se o ně muset hezky starat. Věří, že by to podobným způsobem mohlo fungovat. Pustí je oba a stoupne si proti nim.
"Nezůstane." Řekne jako první, když se krátce zadívá oběma do očí.
"Budou sem chodit, ale představuju si to tak, že dostanete své vlastní. Jen pár, kteří se o vás budou starat. Já mám hlavní slovo, ale pokud nejsem doma a není tu můj osobní sluha, mohlo by to být na vás." Prozradí jim svou vlastní vizi.
"Budou tu, aby vám nosili jídlo, chystali oblečení, koupel a podobné drobnosti, ale nepřeji si, abyste toho jakkoliv zneužívali. Trestám, pokud musím, ne když nemám náladu." Dodá ještě, aby bylo jasno, že na násilí on rozhodně není. Z druhé strany, pokud si bude chtít do postele přivést někoho jiného, měli by tihle dva držet papulky. No, třeba jim to půjde taky. Nepatrně se usměje nad svými myšlenkami.
"Chci si to tady trochu změnit a s vámi to snad půjde." Dobírá si je trochu, než je oba vezme za dlaň a políbí jejich hřbety s pohledem upřeným do jejich očí.
"A taky za to čekám jisté výhody pro mě a taky respekt." Narovná se a pozvedne bradu, jak se na jeho postavení sluší. Pak je pustí a odejde ke své aparatuře, aby pustil hudbu. Nechá víčka klesnout, než se k nim vrátí.
"Tam je bar, je toho tam dost. Za těmi dveřmi je koupelna." Ukáže na ně.
"Tam půjdeme pouze společně." Prozrazuje jim část pravidel.
"Pokud přijde otec a nebude tu cokoliv klapat, budete mít problém." Varuje je, než se k nim vrátí a přitáhne si je k sobě oba za pas.
"Půjdeme rovnou do postele, bazén si užijeme zítra. Počkejte tu na mě." Povolí sevření kolem Senova pasu a pohladí ho konečky prstů po tváři. Taky si ho chce pořádně užít.
"Hezké, moc hezké." Pochválí ho bez váhání a pak stočí oči krátce na Manu. Zacouvá s nimi trochu a usadí je na kraj postele, než si je oba prohlédne.
"Můžete si lehnout tak, jak si myslíte, že se mi to bude líbit." Pobídne je, aby byli trochu uvolněnější.
"Já své slovo držím." Podívá se déle na Manu a pak se otočí a zmizí do koupelny. Trvá to minimálně půl hodiny, než se vrátí v dlouhém černém a velmi měkkém županu, který sahá až po kotníky, ale není zavázaný. Dává na odiv své tělo, stejně jako černé prádlo, ve kterém občas spí. Častěji však nahý, ale nebude je trápit.
"Můžu jít k vám?" Zeptá se jich s blýsknutím v očích a začne župan pomalu odkládat.
Mana, Sena
Nejspíš překvapí oba dva stejně, když jim Saga řekne že opravdu doufá, že se jim tu bude líbit, jak kdyby na tom záleželo, co si oni jako otroci myslí. Podle Many je neuvěřitelné už jenom to, že jim dává volnost ty věci používat bez vyzvání. Sena neví, jak to běžně chodí, takže zná jenom tu část, kterou mu ukáže Saga právě teď a tady. O to víc bude mít Mana práce, protože Sena netuší, jak je Saga vlastně velkorysý. Pak je Saga pustí, postaví se jim do zorného pole a jim jde znovu pusa od sebe. Chce jim věnovat vlastní sloužící? Staví tu jakousi hierarchii mezi otroky? Nic takového nikde jinde neexistovalo. Svým způsobem je to taky převrat, i když úplně jiný, než jaký by si přál Mana. Tohle všechno je ale jenom začátek. Mana zareaguje první, když se mu za to hluboce ukloní a Sena naštěstí následuje jeho příkladu. Nejspíš ho automaticky přijal jako učitele a to je dobře. Další úklona přijde, když jim Saga svěří rovnou velmi silné kompetence. Právě je dostal, neví o nich vůbec nic, ale museli mu oba opravdu hodně padnout do oka. Už přece jenom nějaké otroky vlastnil, aby tušil, co dělá. Mana si myslel, že tu bude na kolenou vytírat podlahu a zatím to vypadá, že se sám nebude muset ani obléknout, natož, aby třeba vařil on osobně. On to zvládne, udrží svoje panské vrtochy na uzdě a co Sena, to se teprve uvidí. I další informace mu přijde překvapivá. Slyšel o Sagovi dost na to, aby si myslel, že někoho potrestá, protože vstal levou nohou z postele, ale tak to zřejmě vůbec nebylo. Přikývne, že tomu rozumí. Snad Sena nezačne divočet a nevypěstuje si nějaké manýry. Ta hranice bude velmi tenká. Oba ho upřeně sledují, když jim líbá ručky a Manovi je naprosto jasné, o jaké výhody především tady půjde. Ať se tomu v duchu bránil jakkoliv, teď už to nejde jinak a jeho odhodlání je veliké. Donutit Senu by mohlo být horší. Vidí to na výrazu, který se odráží v pozadí jeho studeně modrých očí. Oba otáčejí hlavy, když jim Saga začne ukazovat, co je kde umístěno. Smějí bez dovolení k baru a brát si tu věci? Neuvěřitelné. Proč ale nesmějí sami zrovna do koupelny? Přesto přikývnou a Mana předstírá, že nevidí Senův udivený pohled, kterým zkoumá, jak se na to sám tváří. Netváří se nijak, jako vždycky. Sagovo přání nemůže zpochybňovat. Když dojde na Sagova otce, je jim jasné, že problém by mít mohli, i kdyby všechno klapalo. Budou se mít co otáčet, aby rychle pochopili, co od nich čeká i on. Nechají se k Sagovi oba přivinout, jsou každý úplně jiný a pak společně dosednou na postel. Když Saga projeví přání, že mohou počkat po svém, Manovi je úplně jasné, že by asi neměli sedět tak, jak je tu nechá. Nezčervená, ale nemá k tomu daleko. Pak zůstanou sami. Sena je už očividně vykoupaný a převlečený, on má na sobě zatím věci z večírku a žádné jiné nedostal. Hmm… "Jsi v pořádku, Sena-chan?" Šeptne k němu hned a Sena přikývne.
"V tom případě začínáme. Nejlepší bude, když mě poslechneš a já zařídím, že nic nespleteš. Věř mi, už jsem někomu patřil." Řekne mu rychle, jak to mezi nimi bude a Sena vzdorovitě stiskne rty, ale přikývne. Ne, on bude mít vlastní ambice, jen co přijde na to, jak v tom chodit, to je Manovi jasné.
"Dneska se ničeho neboj, ale budeš muset být odvážnější." Naznačí mu a sám vstane, aby ze sebe přímočaře začal odkládat oblečení. Sena na něj třeští oči velké jako talíře, ale nic neřekne a občas mu oči ujedou na nově odhalený kousek pokožky. Mana odloží úplně všechno kromě vlastní košile, kterou měl na sobě, dokonce i prádlo a pohybem dlaně Senovi naznačí, aby udělal totéž. Ten zavrtí hlavou, že ani omylem a Mana stiskne přísně rty a gesto zopakuje rázněji.
"Tak dělej, musíme ho potěšit." Sykne na něj a Sena to konečně udělá. Mana se vrátí do postele k němu a pak… co mu to strká Sena do ruky?
"Udělej s tím něco." Podstrčí mu Showovi hodinky. Mana na to vytřeští oči a honem si je přitiskne ke stehnu. Co on ví, jak je to s těmi kamerami?
"Kdes to vzal?" Vyjede po něm šeptem. Prvních pět vteřin a už lítají v obrovských problémech.
"Neukradl jsem je, dal mi je." Brání se Sena.
"Co… cože?" Krčí obočí Mana ohlédne se ke dveřím, ale Saga ještě nejde. A hodiny tikají. Nemá čas zjišťovat, jestli je to pravda nebo ne a ve svých pokojích ještě nebyli. Vtlačí hodinky pod matraci a uhladí prostěradlo. Tam je někdo najde jedině, když bude důkladně povlékat. Hned jak ránou vstanou, bude s nimi muset něco provést. Krucinál! Skoro to ani nedokončí a Saga je zpět. Sena se tváří skoro přistiženě, ale to se dá svést na pohled na Sagovo odhalené tělo. Mana se naštěstí znovu ovládne. Sagovi to takhle opravdu sluší. Ani se nestihli naaranžovat, ale Mana přišel o oblečení a docela se tam k sobě tulí, tak co… Mana si musí přiznat, že s ním ten pohled docela cvičí a mimoděk zadržuje dech. Po Sagově otázce se mile usměje a natáhne k němu svou dlaň, zatímco se mu Sena sune po posteli skoro za záda. Nejradši by se rozesmál. Vlastně je roztomilý.
Saga
Sprcha byla naprosto skvělá, rozhodně osvěžující po celém dni. Ano, mělo to svůj důvod, proč do koupelny společně s ním nikdo nesměl. Byl to jeho prostor. Vnímal to jako místo, kde mohl být v klidu a sám sebou. Ložnici dost často sdílel, protože v posteli nerad býval sám, ale koupelna…Ne, na společné válení ve vaně zatím nikdy nedošlo. Možná by mohl změnit i to, ale pořád o tom není dost přesvědčený. Zastaví se v půli cesty, když si je oba prohlédne a koutky se mu krátce zvednou vzhůru. Je to nádherný pohled, oběma to moc sluší a když stojí takto společně, je to něco pro Sagovy oči. Senův výraz je naprosto k sežrání a Mana, na ten jeho výraz si asi brzo zvykne a bude se každou volnou chvilku snažit, aby mu ho narušil."Nebudete snad pohoršeni." Krátce a velmi pomalu shlédne na své tělo. On rozhodně není typ, který by se styděl za to, jak vypadá. Právě naopak, je si svým vzhledem dost jistý a nebojí se to dát najevo. Dává si ještě nějaký čas, kdy je jen pozoruje a přiznává si, že by si klidně mohl sednout naproti posteli a prostě je sledovat. Nejspíš by mu to k momentální spokojenosti stačilo.
"Moc vám to sluší, moje drahokamy." Počastuje je oslovení, na které si zvykne asi hodně brzo. Uměl být majetnický a s nimi určitě bude. Nenechá je jen tak mezi otroky, tam by se vůbec nehodili. Jeho speciální dárečky. Nakloní hlavu mírně na stranu a poklepe si ukazováčkem na bradu.
"Musím říct, že jsem příjemně překvapený. Pustili jste se do toho opravdu důkladně." Sjede je hladovým pohledem a zároveň ví, že své slovo neporuší. Vybudovat si něco jako důvěru by nemuselo být na škodu. Třeba bude odměna mnohem lepší. Dost na to sází. Má pocit, že kdyby chtěl všechno v tento večer, bylo by to spíš násilím a na to stavěný určitě není. Jakmile se Manova dlaň pohne jeho směrem, nenechá se dvakrát pobízet a vykročí k nim.
"Nemusíš se bát, Sena-chan." Prohodí, když vidí jeho pohyb za Manova záda.
"Dneska si chci užít hlavně vaší společnosti a blízkosti." Vysvětlí mu to, co na večírku řekl Manovi.
"Nic navíc." Podívá se na něj upřeně, když přijde Manovu dlaň a přesune se k nim do postele.
"Je dost velká hm, vlezeme se sem pohodlně všichni." Pochválí svůj výběr postele, než je to on, kdo natáhne dlaň k Senovi.
"Pojď, trochu si vás tu poskládám." Jeho dotek je lehký a vůbec ne omezující. Naznačí mu, aby se posunul kousek stranou a sám se přesune mezi ně, aby se pohodlně usadil, opírajíc se o čelo postele.
"Jen jsem malinko zvědavý, co všechno jste si na mě svlékli." Neubrání se poznámce a rozpřáhne ruce, aby se k němu mohli přitulit. Je zvědavý, jestli to opravdu udělají nebo ne. Ložnicí se pořád line příjemná hudba, která Sagu nutí příjemně relaxovat a v jejich společnosti to půjde samo. Jeho oči ale rozhodně vábí odhalené nožky a zvědavost ani na vteřinu nepolevuje. Je to příjemně vzrušující přemýšlet, co si nechali a co ne. Neubrání se natáhnout ruku ke spodnímu lemu Manovy košile a hravě ho za ní zatahat.
"Provokujete mě." Vyčte jim to oběma, ale vzápětí jeho výraz malinko povolí.
"Líbí se mi to." Prozradí jim, aby je hned ze začátku nevyděsil. Zopakuje své gesto s náznakem odhalování i u Seny a tak čeká malinko bouřlivější reakci, ale vlastně se na ni těší.
"Mohl bych vám něco koupit." Zamyslí se nahlas.
"Na uvítanou." Podívá se do stropu, jak kdyby tam mohl najít odpověď.
"Nějaké speciální přání?" Vrátí oči zase k nim a s pozvednutým obočím je pozoruje.
"Oblečení, šperky, večírek?" Nabízí jim jednu variantu za druhou.
"Ještě bych vám mohl dát sebe na hraní, ale to přijde asi později." Tentokrát je to spíš vtip a nepatrné dobírání. Opravdu se zdá, že se v jejich přítomnosti dokáže uvolnit. Anebo je jen testuje? Možná si to úplně odpustit neumí.
"Jak se ti líbil můj přítel?" Napadne ho ještě jedna otázka a podívá se upřeně na Senu. Třeba mu prozradí, co se dělo v době, kdy si s Manou užívali na večírku. Rozhodně ale nevypadá, že by Showovi cokoliv vyčetl nebo se zlobil.
Mana, Sena
Při tom vědomí, kde se právě nacházejí hodinky, se Mana necítí zrovna klidně a koncentrovaně, ale přesto si na tváři drží stále stejný, příjemný výraz, když je Saga tak krásně pojmenuje a pak už se přesouvá k nim. Je opravdu rád, že mu tohle jejich svlečení stačilo a je to přesně to, co očekával, protože toho kvůli Senovi nestihli zdaleka tolik, kolik si původně vymyslel. Jestli budou mít tentokrát víc štěstí, než rozumu, tak se snad vrhne na ten Sagův bar a polovinu ho vypije. Sena se pořád drží spíš za jeho zády, ale když ho Saga uklidní svými slovy, trochu svěsí ramena a dovolí mu, aby vklouzl mezi ně. Je to hrozně zvláštní pocit, takhle tu být se dvěma úplně cizími lidmi, lehat si v drahých věcech do drahé postele a dělat, co chce někdo jiný, ale nejspíš to doopravdy mohlo být mnohem horší. Nakonec mu svou dlaň podá a nechá se jím přitáhnout o něco blíž. Cizí lidské teplo je pro něj zatím taky něco velmi neznámého a v očích má pořád ten stejný, nedůvěřivý pohled, ale nebrání se mu. Mana si je očividně mnohem jistější, to proto teď Saga zaměřuje všechnu svou pozornost na něho. Jakmile Saga rozpřáhne ruce, Mana se posune těsně k němu a nechá se jím obejmout. Natočí kolena jeho směrem, opatrně si je opře o jeho nohy a sám bojuje s tím, aby se pořádně uvolnil, protože mu to celé pořád přijde hrozně zvláštní. Lidé jako Saga si v podstatě kupují společnost, aby byli o trochu šťastnější, jako kdyby už zapomněli, jak to udělat, aby přišla dobrovolně. Přesto mu příjemně voní a dokonce se mu líbí i ten jeho zvláštní profil. Vždycky byl na jinakost a tradiční modely krásy se mu příliš nelíbily. Saga to splňuje všechno. Sena naštěstí následuje jeho příklad, i když se pod Sagovou dlaní nervózně ošije a ostřížím zrakem sleduje Sagovu dlaň, která se po Manově nožce začne sunout nebezpečně vzhůru. Skoro z toho tají dech a při tom to vůbec není jeho vlastní noha! Zároveň to v něm vyvolává neznámé dráždivé pocity a je z toho ještě neklidnější. Za chvíli to asi nevydrží, vyskočí z té postele ven a půjde spát do bazénu. Nebo do koupelny, ha ha! I Manovy oči se upírají ke konečkům Sagových prstů a krátce je úlevně zavře, když jim Saga prozradí, že se mu ta provokace líbí. To je dobře. Je to jen takové malé, vzájemné oťukávání. Všechny oči se jako na povel přesunou k Senově nožce, když na ni přijde řada a Mana krátce kmitne obočím, než je zvedne i k jeho tváři. Sena je ve vteřině napnutý jako struna, ale pak dojde na dárky. Podívá se do Sagovy tváře tak rychle, že se Mana neovládne a krátce se zasměje do vlastní dlaně. Sena bude očividně obchodník a prodá ledacos. "Dárek?" Zopakuje po Sagovi.
"Jaký dárek?" Vyzvídá okamžitě a hned se dozví svoje možnosti. Podívá se před sebe, ale ne na nic konkrétního, jen to všechno převaluje v hlavě a rychle počítá, co je nejvýhodnější. Mana se rozesměje podruhé a zrovna si prohlíží strop. Je taky moc hezký. Když Saga zmíní jako možnost sebe, nebezpečně se mu zablýská v očích, ale nejspíš si toho nevšimne ani jeden z nich. Původně o podobné věci neměl zájem, ale teď je přesvědčený o tom, že by si to náramně užil a Saga by neskutečně koukal. Mohl by zajít daleko, měl by přece povolení a šlo by jenom o hrátky… Nakonec se chopí slova jako první.
"Jemu dej šperky a jako druhou odměnu ho vezmi na večeři. Ta bude za to, co ho naučím, když si vyberu tebe." Odvážně se podívá do Sagových očí a Sena otevře pusu, když se na Manu podívá taky. Tady někdo vykládá karty na stůl a očividně drží samá esa. Mana si dokáže udržet netečný výraz, když se na něj oba podívají. Sena vůbec ne, to proto, že dojde na Showa. Je na něm znát, že už je zase ostražitý, co má tenhle dotaz znamenat. Ptá se Saga proto, že na kamerách něco viděl? Nebo se nějak podivně tvářil Show? Něco mu řekl? Řekl mu všechno a teď si s ním jenom hrají? Kruci…
"Choval se jako dokonalý gentleman." Řekne nakonec, čímž zhodnotí jeho chování a zároveň se trochu vyhne odpovědi.
"To je dobře, nedostal ses do žádné nevhodné situace." Chytí se toho Mana, aby se to víc nerozebíralo a natáhne se po ovladači světel. Ví, jak se s ním zachází. Tyto detaily mu trochu unikají. Najednou se ložnice ponoří do tmy.
"Doufám, že víte, s kým se chystáte spát..." Řekne jim jako provokaci a naznačí uvelebování se u Sagova boku. Co kdyby se třeba ráno probudil s lampičkou v hlavě? Nebo spíš neprobudil…? Ha, ha...
Saga
"Takže ty jsi na dárečky, tak to ses objevil v tom správném apartmánu." Počastuje ho vlastně pochvalou, jak kdyby si to Sena vybral sám a nebylo to naopak. Nadechuje se, že mu sdělí, co by mu třeba mohl koupit, když ho přeruší Mana. Měl by mu vytknout, že se to nedělá, když chtěl něco říct, ale nekomentuje to v podobném stylu vůbec. Jen se na něj podívá a tváří se, že jeho nápad pečlivě rozmýšlí.
"Hm, zní to rozhodně jako zajímavá myšlenka. Jen bych ji malinko poupravil. Sena dostane šperky." Začne jako první.
"Na večeři vás vezmu oba dva a vy si později vyberete nové kousky do svého šatníku." Rozhodne se být hodně velkorysý.
"Neměl bych dobrý den, kdybyste mi po bytě běhali denně v tom samém." Projeví se jeho snobství v plné míře.
"Tím začneme." Přerovnává si priority.
"Oblečení, šperky a pak večeře a co se bude dít po ní, to si ještě rozmyslím." Už zase je trochu škádlí a doplní to o další doteky, kterých nebude mít asi jen tak dost.
"Po tom všem si jistě zasloužím odměnu." Pozvedne hrdě a elegantně bradu, než se krátce zasměje. Jeho uvolněná nálada je znát.
"Ale myslím, že tvůj návrh využiju hodně brzo, když po mě tolik toužíš." Podívá se upřeně na Manu a v očích se mu blýskne. Dneska to nebude, ale rozhodně přijde na řadu brzo, možná zítra…Zatváří se pobaveně, když dojde na Showa jako gentlemana.
"Ano, to umí skvěle a než se naděješ, ležíš v posteli a užíváš si to. Je mnohem větší potvora, než já sám. Já to alespoň řeknu narovinu, co chci a co čekám. U něj jeden nikdy neví." Prozradí jim část toho, co se obvykle děje, jak kdyby to sám zažil, ale nic podobného se nestalo, jen ho moc dobře zná.
"A vůbec nepochybuju, že se minimálně jedna nevhodná situace stala." Prozradí jim svůj názor na celý jejich soukromý pobyt v novém pokoji, ale zatím nevypadá, že by mu to vadilo.
"Musíte si na nás dávat pozor, jeden nikdy neví." Varuje je pobaveně a krátce těkne očima vzhůru, když Mana ztlumí světla.
"O podobných věcech si ještě popovídám, Mana-chan. Jsou věci, které mě rozhodně začínají zajímat." Celý večer sbíral informace, aby jich měl dostatek, než se začne ptát. Věděl toho dost, aby za tím nebylo něco víc. Počká si na vhodnou chvíli a pak to na něj všechno vytáhne. Tohle bylo jen maličké varování.
"Dobrou noc mé poklady." Popřeje jim tiše. K Manovi se nakloní a zpoza šíje protáhne ruku, aby mu mohl pozvednout zlehka tvář za bradu a líbnout ho na rty. Pak se pomalu otočí k Senovi, kterého pohladí po rameni a líbne do vlasů.
"Doufám, že se ráno vůbec probudím." Zavtipkuje.
"Měl bych, jinak vás zdědí můj otec a ten nedělá výjimky." Dodá, aby bylo jasno, co by se s nimi stalo. Pokud by to ovšem přežili. S naprostým klidem nechá víčka klesnout a u toho pozvedne koutky.
"V devět je snídaně. Kdybych se nebyl schopný probudit, udělejte to vy a nějak královsky." Pobídne je, aby se rozhodně ráno neostýchali a je dost možné, že toho po ránu uvidí mnohem víc.
"A viditelných reakcí si klidně všímat taky můžete, to by bylo přímo dokonalé probuzení." Vůbec nepochybuje, že v jejich přítomnosti se mu budou zdát krásné sny a dost vzrušující.
"Ani mě nenapadne se omlouvat, až vás budu tlačit." S další poznámkou se pomalu nechá ukolébat ke spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat