Hromadné - Mám jenom strach. - část 4.

(oslava, Sagův byt)

Saga, Show

Není si ani trošičku jistý, že to, co mu řekl, na Manu vůbec zabralo. Jeho tvář mu toho moc nepoví a on se hodně spoléhal na výrazy v ní. Je to šílené a hlavně neznámé, když z ní nedokáže nic vyčíst a o to dráždivější. Jak kdyby něco podobné Saga k životu potřeboval. Ani na vteřinu z něj nespustil pohled, ani když kráčel přes sál a měl pozornost snad všech. Tedy těch, kteří nebyli příliš opilí. Tóny ho však brzo odešlou k náladě, kterou měl před chvílí. Už dlouho nepotkal někoho, kdo by se podobného tance nebál a on ho měl tolik rád. Sebevědomě si myslel, že se hodí k jeho povaze, ale najít vhodný protějšek nebylo snadné. +Příště s sebou tahej růži.+ Rýpne si v duchu sám do sebe, než se plně soustředí na tanec a Manovo tělo, které k sobě střídavě tiskne a užívá si jeden svůdnější pohyb za druhým. V očích mu hoří něco, co by sám nedokázal popsat a s každým krokem, který Mana nesplete, je to ještě horší. Po tomhle bude vážně zralý na panáka a kýbl ledu. Už si začíná připouštět, že ho nejspíš jen tak nepustí. Už jenom pro to tango, ale těch předností je mnohem víc. Neodpustí si ani drobnou zvedačku, kterou ho trochu vykolejí a zatváří se vítězoslavně, než v posledním záklonu píseň skončí. Drží ho pevně, ani jediný sval se mu nezachvěje a oči má přikované k těm jeho. Hrudník se mu zvedá o poznání rychleji a na tváři hraje smyslný úsměv.

"Zajímavé přednosti." Prohodí pořád stejně udýchaně a je jen těžko říct, jestli je to tancem nebo touhou, která se v něm dokonale probrala v nejvyšší možné míře. Dlaní, kterou ho nepodpírá, mezitím putuje od tváře, kterou pohladí konečky prstů, přes šíji. Z hrudníku sklouzne na bok, který silněji stiskne. S prudším trhnutím se narovná společně s Manou a pevně ho zachytí ve své náruči. Jakoby z dálky k němu doléhá několik zatleskání, ale vnímá spíš jeho, než okolí. 

"Začínám se pomalu přiklánět ke třem týdnům." Pošeptá mu skoro do rtů a očima těká nahoru a dolů, jak kdyby se rozmýšlel, jestli ho políbit nebo ne. Nakonec to ale neudělá. Možná za to může rozhodnutí, že si ho nechá a bude mít spoustu času. Možná pocit, že si chce všechno nechat jen pro sebe a nikdo to vidět nemusí. Nikdy podobnou potřebu neměl a je to pro něj nové. Nadechne se, aby mu zopakoval, kde a jak bude dneska spát, ale když zakotví pohled do jeho očí, ztratí se v nich mnohem déle, než měl v plánu.

"Máš hlad?" Zeptá se ho a vyděsí sám sebe měkkostí, kterou jeho hlas má.

"Jen pro výdrž samozřejmě." Dodá, ba bylo jasno, proč se ho ptá. Pak ho prostě pustí, nabídne mu rámě a vykročí s ním k baru, kde poručí sklenky oběma. Mana právě dost povýšil a je to znát na to, jak Saga kráčí. Jako s ozdobou a to je jen chvíli, kdy Mana přišel jako nový otrok. Kam se dostane za týden? Podobným tempem si ho vážně vezme.

"Pohroma za tři…" Pošeptá mu, tedy spíš si to řekne pro sebe, když vidí otce, jak se k nim blíží. Pošle do krku celý obsah sklenky a ani se moc neušklíbne. A pak začne kázání. Tedy jen zlehka s jistou úctou, kterou k sobě s otcem mají.

"Hai, dobře." Odkývá mu to Saga skoro automaticky a pak jen pokrčí rameny.

"Jen se bavím se svým dárkem." Dodá spěšně, aby bylo jasno a rozhlédne se kolem.

"Stejně už mají všichni minimálně hladinku." Snaží se ho přesvědčit, že si to do zítra nikdo pamatovat nebude.

"Dám si možná ještě pár drinků a půjdeme taky." Ukloní se otci, který posléze zamíří pryč.

"S přibývajícím věkem, je to snad čím dál horší." Postěžuje si Saga tiše a protáčí očima v sloup.

Show mezitím vyčkává v ložnici, sedíc v křesle poblíž stolu s jídlem. Je tam toho hodně od různých polévek, přes nudle s velkými kousky masa a hromadou zeleniny. Dokonce i pár kousků krevet s omáčkou a nějaké jednohubky. Pár kousků něčeho sladkého na chuť společně s miskami ovoce. K tomu několik druhů čaje, ovocné šťávy a taky něco malinko ostřejšího. Jen záleží, na co bude mít chuť. Kritickým okem si všechno prohlíží a nakonec sáhne po jednom talíři, aby ho trochu ho srovnal. On sám nemá na nic příliš chuť, spíš vnímá tu, která mu zůstala ze Senových rtů. Sena měl dobrou otázku. Měl by mu něco takového dovolit? A kam spadá on, když se k Senovi chová podobným způsobem? Většinou to byla jen zábavná hra, ale…Nějak to, co se dělo v koupelně k tomu nedokáže přirovnat. Zvláštní. Zamyšleně se zapře loktem o područku a konečky prstů si promne bradu. Oči má pořád přikované ke dveřím do koupelny. Po chvilce si zaklene kotník o koleno a vyčkává ponořený do svých myšlenek. Příchod Seny ho z nich dokonale vytrhne. Pomalu stoupá očima od kotníků přes štíhlé nožky a na chvíli se zastaví k místům, kde končí košile, jakoby se mohl a zvednout, když si to bude dostatečně přát. Pak ale pokračuje a zastaví se u očí.

"Je to mnohem lepší, než jsem byl schopný vymyslet." Koutky se mu pozvednou, když se v křesle narovná a gestem paže ho pozve ke stolu.

"Je to všechno tvoje. Teď se nemusíš s nikým dělit." Sám sáhne místo jídla po lahev a nalije do dvou sklenek, kdyby se náhodou chtěl napít s ním. Pořád ještě nepustil kamery, i když by z toho mohl mít problémy, ale nedokáže se k tomu přinutit.

"Můžeš jít klidně za mnou." Poklepe konečky prstů na područku.

"Nebo ještě blíž." Shlédne do svého klína a když vzhlédne, trhne obočím krátce nahoru. Tak nějak si je jistý, že si ani jedno nevybere a usadí se jinam, ale zkusit to musel.

"Můžeš mi přitom povídat něco o sobě." Nadhodí s jistým zaujetím a pozvedne krátce sklenku na jeho zdraví, než si ji přiloží ke rtům, aniž by z něj spustil pohled. Krátce se napije, než nechá ruku klesnout zpátky na područku.

"Mohli bychom dělat i jiné věci, ale já mám pocit, že bych ani nestihl prozkoumat tvoje nožky a bylo by ráno. Tolik času bohužel nemám." Pokračuje dál ve svém svádění a přivádění ho do rozpaků, jen ať mu zase ukáže o kousek víc, tak jako v koupelně.

Mana, Sena

Neměl se tou zvedačkou nechat tolik překvapit, ale už se stalo a na Sagovi je vidět, jak moc ho to potěšilo. Hmm, Mana by na něj měl být trochu hodný a dopřát mu podobné pocity, ale tohle nebylo hrané. Zaskočí ho dokonce i fakt, že píseň skončí. Tolik se ponořil do tance a pohledu do očí svého protějšku, že mu to připadá jako chvilička, kdy začali. Krátce pootevře rty, když Saga prohodí, že podobné umění vážně nebývá zvykem, ale víc to naštěstí nerozebírá a pomůže mu do stoje. Mana si poupraví oblečení a rychle se rozhlédne kolem nich. Ještě pořád cítí na tváři to pohlazení a sotva patrně se pousměje, když jim několik lidí zatleská. I on je udýchaný. Vrátí pohled do jeho očí. Saga je pořád velice blízko a vypadá to, že nepřekvapil jenom Manu, když se ho zeptá na ten hlad. Může to maskovat za co chce, ale už je pozdě. Bylo to tak spontánní a jemně řečené, že není pochyb, jak to myslel. 

"Jen pro výdrž mám." Připustí s novým, vřelým úsměvem. Je ještě brzy na to myslet si, že by se mezi nimi mohlo zformovat nějaké pouto, ale… zatím ten pocit doopravdy má. Jemně sevře jeho předloktí v dlani, když společně s ním vykročí k baru. Tady by neměl být. Saga ho protáhl mezi nejvyšší společnost a on se skoro zdráhá usednout na barovou stoličku, když má po dalším boku někoho z jeho vrstvy, ale udělá to a drží si u toho téměř plachý výraz a sklopené oči. Lidem se to většinou líbí, tvrdí, že je to roztomilé. Navíc nechce působit domýšlivě, teď by to jenom pokazil. Krátce k němu zvedne pohled, když mu prozradí to o pohromě, nestačí se ani ohlédnout a už nad nimi stojí Sagův otec. Mana sklouzne ze židličky a rovnou za Sagova záda, kde dál klopí provinilé oči k zemi jako by za to snad mohl. Rozhodně chce podpořit svůj dojem křehké panenky a Sagy jako ochránce. Co kdyby mu někdo chtěl ublížit? Jenom Saga tomu může zabránit a nikdo jiný. Mana si není jistý, co udělali špatně, byl ten tanec příliš? Sex na veřejnosti by nebyl? Nebo je to to, že je tady? Na tu židličku se už radši nevrátí a jen se sotva patrně pousměje Sagově další poznámce. 

"Pak můžu být rád, že jsem nakonec tvůj a ne jeho." Prohodí stejně šeptem, aby je nemohl nikdo slyšet. Jeho sklenička je zatím nedotčená. Ví moc dobře, že Saga má jasnou představu večera, ale podle něj by bylo mnohem zajímavější, kdyby na to nakonec nedošlo. Jen proto, aby ho vydráždil ještě o něco víc. Obratně se natáhne po lahvi a znovu mu dolije. 

"Na nečekaná životní překvapení." Pronese přípitek, zatímco sám vznese skleničku k jeho rtům a pomůže mu se napít. Jenom se o něj stará, samozřejmě. I s těmi dalšími skleničkami, které budou následovat. 

"Myslím, že chci poslouchat o tom, co ještě budeme dělat příští tři týdny." 

Sena se trochu začervená vinou toho komplimentu, ale je to i proto, že teď všechna jeho pozornost patří jídlu a ne jeho společníkovi. 

"Arigato." Řekne napůl nepřítomně a po pravdě je mu teď úplně jedno, jak vypadá. Rychle přejde k nízkému stolku, když ho Show vybídne, poklekne a natáhne ruce po kuřecím stehýnku. Hned se na něj podívá, napadne ho, že by si mohl vzít alespoň talířek, ale pak už se do toho prostě musí pustit. Brzy má mastné prsty i pusu a sahá po kde čem. Asi mu bude později hrozně špatně, ale vážně rád by to ochutnal všechno. Nikdy neměl nic podobného v puse a je to všechno tak lahodné… 

"Nechápu, že všichni nevážíte metrák. Měl by sis zkusit týden tam dole, nikdy bys to tady takhle osychat nenechal." Říká mu s plnou pusou, zatímco koutkem sleduje, jak nalévá do sklenek. Zasekne se v půli pohybu, nesl si zrovna k ústům ten skvělý rýžový koláček, když ho Show pozve k sobě na područku a hned na to i na klín. Celého si ho prohlédne jako by uvažoval, jestli za to vůbec stojí, ale hlavou mu běhá jenom to, proč ho pořád takhle provokuje. Není si jistý, co všechno smí a co ne, ale ve vaně ho s tou prohlídkou docela vyděsil, takže lepší bude, když zůstane tady. Zavrtí hlavou, že nepůjde. 

"O mně?" Zopakuje po něm překvapeně. 

"Tebe zajímá, jak žili tvoji otroci?" Nechápe to. 

"Tedy tvoji..." Teď mu v očích opravdu ďábelsky zajiskří a radši pohled honem skloní. Když ho znovu zvedne, upřímně se usměje kvůli pochvale jeho nohou. Přesedne si bokem, aby si je prohlédl. Nikdy ho nenapadlo vnímat zrovna svoje nohy jako nějakou přednost. Většinou vězely ve špinavých kalhotách a zablácených botách a měl je hlavně k rychlému utíkání. 

"Zatím mě vždycky donesly, kam jsem potřeboval. Byla chyba chodit po ulici v tu hodinu. Kdybych to stihl k požárnímu žebříku, nikdy by mě nechytili." Pozvedne hrdě bradu. Byl malý a mrštný a krást dovedl jako straka. Ale není si jistý, že by mu měl říkat zrovna o tomhle. 

"Za takové hodinky jí rodina půl roku." Kývne k jeho zápěstí. Myslí tím tak jedenáct dětí… Konečně si ten koláček nacpe do pusy a pak se zadívá na skleničku s alkoholem. Touží po tom si to vyzkoušet, ale není si příliš jistý. Nakonec po ní natáhne prsty, ochutná a nakrčí nos jako zhýčkaná princezna. 

"No fuy." Rozkašle se. Není zvyklý ani trochu.

Saga, Show

"Samozřejmě, že můžeš být rád, že jsi můj. Těší mě, že to vidíš taky." Dobírá si ho malinko a krátce se dotkne jeho brady, aby ji zlehka pozvedl. Ta chvilka, kdy mu stál za zády, na něj měla mnohem větší dopad, než kdyby na něj zkoušel nějaké okázalé cukrbliky. Zvedlo to jeho sebevědomí a pokud by se v tu chvíli pustil otec do něj, asi by nebyl zrovna slušný a ano, pak by to nejspíš odnesl. Pohladí ho palcem po spodním rtu a mírně se pousměje.

"Budeš se mít dobře hm, o to se postarám." Prohodí ještě a už se zase naklání k jeho rtům, ale pak si rozmyslí.

"Příští tři týdny." Dodá, aby bylo jasno, jak to celé myslí a že ho ani na vteřinu nenapadlo, prodlužovat Manův pobyt ve své blízkosti. V očích má ale malinko jiný výraz. Měl by se vrátit do svého bytu, ale nespěchá. Nepochybuje, že je o Senu postaráno a počítá, že po tom vypětí bude tak schopný akorát spát. Kdyby jen tušil. Chystal se na přípitek sám, ale Mana ho předběhne a ujme se slova. Obočí mu stoupne výš a přesto přijde jen další úsměv.

"Uvidíme, jak moc životní bude." Prohodí s nádechem nebezpečně smyslného podtónu a nechá Manu, aby mu dopřál několik doušku, u toho mu nepřestane koukat do očí. Čekal, že se minimálně polije a jeho reputace by značně klesla. Mana je však dost šikovný, aby se nic podobného nestalo. Ani při druhé se nestane žádná nehoda a to už ho jemně vezme za bok a začne si ho přitahovat blíž ke svému tělu. Kolem nich už je dost veselo a občas se je snaží někdo vyrušit nějakou otázkou. Je vidět, kdo je tu důležitý a komu se Saga rozhodně odpovědět. Na ostatní nemá čas a trochu podporuje některé drby, že umí být dost arogantní. Jenže, kdo by měl čas v takové společnosti.

"Pokud chceš poslouchat moje nápady, měl bys mě přestat opíjet." Pošeptá mu, když se nakloní malinko blíž.

"Měl bys vědět, že s dávkou alkoholu jsem mnohem víc zatížený na postel." Prozradí mu část své vlastní povahy a není úplně jasné, jestli to myslí vážně nebo se ho jen snaží vykolejit.

"Mám bazén před postelí. Myslím, že první dny strávím tím, jak tě v něm budu pozorovat." Prozradí mu i to, jak moc se mu líbí a že pohled na něj by pro Sagu byl rozhodně příjemný.

"Mohl bych tě vzít na večeři, ať všichni vidí, jaký krásný doplněk teď mám." Mluví, jak kdyby se ho snažil svést, i když by vůbec nemusel. Tahle hra ho rozhodně baví a slovo doplněk bylo teď výjimečně myšleno s nadsázkou. Sáhne po jednohubce, když se usadí na barovou stoličku a přitáhne si Manu za pas mezi své nohy. Pak posune jednohubku před jeho rty úmyslem ho nakrmit.

"Je toho tu mnohem víc, co bys mohl spolknout." Samozřejmě mluví o všem tom jídle, jen kdyby mu u toho nejiskřilo v očích a další skleničku od Many odmítne. Pohladí ho po linii těla a nakloní se k jeho oušku.

"Bojíš se té postele hm?" Testuje si, jestli se trefil do jeho myšlenek.

"Tak já ti něco prozradím, dneska půjdeš do mé postele, z toho není cesty ven." Pošeptá mu a poslepu sahá po další jednohubce.

"A já si do té doby rozmyslím, jestli jen proto, že nerad spím sám aneb proto, aby si tě vyzkoušel i jinak." Oddálí se a pak ohlédne přes rameno, aby pohledem přivolala svého sluhu. Jakmile k němu přikluše, nasadí úplně jiný výraz o hodně studenější.

"Za půl hodiny chci mít přistavené auto." Nařídí mu přísně a pak se vrátí k mnohem lepší zábavě. Ještě je tu tolik věcí, které Mana neochutnal.

"Dáš si ještě?" 

"Většina z nás má dost času na to, aby se sebou něco dělala." Show se tváří hodně pobaveně. Je fakt, že dost z jeho vrstvy ten metrák vážilo. Ono jíst něco takového poprvé a vyrůstat v tom, je asi rozdíl. Nedokáže si představit, že by neměl bohatou snídani a přesto nemá tendenci to všechno sníst na posezení. Sena je z jídla u vytržení a on si v hlavě maluje, jak by mu podobné pomyšlení dělal denně. Jen pro ten výraz. Je vážně kouzelný. Teď už opravdu a upřímně lituje, že ho nemá doma on. Asi vážně na to kafe zaskočí mnohem častěji.

"Škoda." Pokrčí rameny, když k němu Sena nejde. Tohle mu je malinko líto a pak přikývne.

"Upřímně, ne všichni. Jen u těch, kteří mě něčím zaujmou a nemusí být ani moji." Blýskne se mu v očích a sám přiblíží sklenku ke rtům.

"Chtěl bys být můj, Sena-chan?" Zeptá se ho, než se krátce napije. Odmlčí se, aby mohl Sena prozradit kousek víc a v Showových očích je vidět jistá zvědavost.

"A možná tě měli chytit. Třeba to bude to nejlepší, co tě potkalo." Prohodí trochu tajemně, než se pohne z pohodlného křesla a posadí se tak napůl vedle něj. Konečky prstů si pohrává s jeho prameny a pozoruje půvabný profil.

"Můžeš se tu mít královsky. Teplá voda, spousta jídla a teplá měkká postel." Brouká mu tiše skoro do ouška, když se nakloní a užívá si jeho vůni po koupeli.

"Pokud budeš šikovný." Odmlčí se na vteřinu.

"Nedej jim příležitost tě poslat zpátky, byla by tě škoda. Je to těžké, i když si ani nedokážu představit, jaké by to mohlo být, ale tohle není špatné místo a Saga není zlý, znám mnohem horší, od kterých bych tě chtěl unášet mnohem víc." Mírně se oddálí.

"Budeš zase svůj, když budu moc blízko?" Provokuje ho, aby viděl, jak zase prosvitne na povrch část jeho povahy.

"Když mi to ukážeš, tak ti ty hodinky nechám na památku. Můžeš s nimi třeba spát." Pozvedne pravý koutek, než se natáhne po rýžovém koláčku a vloží si ho mezi rty. Chvíli je ticho, když si ho vychutnává. Je pravdou, že Saga měl mnohem lepšího kuchaře, je to už dlouho, co mu závidí a v rámci škádlení ho chtěl přetáhnout k sobě. Nepovedlo se, ale nevadí, on si časem sežene lepšího. Tváří se, že vůbec nevidí Senovu reakci na alkohol. Málem se nad tím rozesměje, ale nakonec se skoro přes něj natáhne k stolu k další lahvi. 

"Tohle bylo hodně ostré, ale na tu chuť si za chvíli zvykneš. Pro tebe by mohlo být lepší..." Promne si rty o sebe a přitáhne čistou skleničku, aby mu nalil krvavě rudou tekutinu.

"Tohle je mnohem sladší, hezky pohladí." Ztlumí trochu svůj hlas a už je zase dost blízko.

"Ani nepostřehneš, že je v tom alkohol." Ani se nemusí dívat, aby se trefil do skleničky, musí si ho pořád prohlížet, jak kdyby se nemohl dočkat další reakce.

"A ani se díky tomu tak rychle neopiješ, není tak silné." No teď možná trošičku lže, ale vidět ho malinko přiopilého by nemuselo být na škodu. Třeba by si užil mnohem víc jeho blízkosti. Vůbec mu nedochází, že úplně zapomíná na čas a možnost, že se Saga každou chvíli objeví.

"Je ještě tolik věcí, které neznáš, Sena-chan. Třeba ti je jednou budu moct ukázat. Musím si přiznat, že by mě to bavilo, tebe ne?" Zjišťuje si, jestli na něj působí alespoň trochu stejně. Třeba by si ho mohl od Sagy koupit, kdyby s ním nebyl spokojený.

Mana, Sena

Samozřejmě, že si nemůže nevšimnout toho, jak se Saga neustále snaží vyhnout polibku, který mu při tom tolik chce darovat. Něco ho pořád drží zpátky. Kdyby nešlo jen o přitažlivost a on se takhle choval ke všem otrokům… ale třeba jeho názor časem změní. Tohle je rozhodně lepší začátek, než nakonec očekával, i když měl být původně trochu někde jinde. Čím víc ale jeho otce pozoruje, tím víc pochybuje o tom, že by tam měl úspěch. Lepší bude začít u nové generace. Večer dál příjemně plyne a jemu se povede dostat do Sagy nějaký alkohol, zatímco se baví se svými přáteli a známými. Opravdu si myslí, že je naprosto nenápadný a když si ho k sobě Saga začne přitahovat blíž, připisuje to jen jeho přibývající hladince. Ještě chvíli a už se netrefí ani na židli. Jenže Saga ho překvapí svými slovy a Manou projede zamrazení. Tak tohle doopravdy nečekal. Saga je bystřejší, než by se mohlo zdát a jako by mu viděl přímo do hlavy. Mana zostražití a podívá se mu zblízka do očí. V těch jeho je stopa strachu. Poznal to a mohl by to vzít jakkoliv, ale jeho slova nejsou ostrá ani útočná. Jenom mu vypráví, že by ho v té posteli opravdu rád viděl. Stejně Mana čeká, ze které strany přijde zrada a potrestání, ale to se pořád neděje. Neví jak moc je Saga nepředvídatelný, ale pro zatím mu povídá dokonce i o večeři. Zatím si netroufá ani usmát, jen se poslušně nechá přitáhnout mezi jeho stehna a ještě poslušněji otevře ústa pro tu jednohubku. Je naprosto lahodná a on si najednou vzpomene, že lidé musí také něco jíst. Sagova věta o ochutnávání je dost provokativní. Po všech těch svůdných náznacích si pod tím dovede představit jenom jedinou věc a jednohubky to doopravdy nejsou. Ještě, že makeup nějaké to červenání skryje, ale stejně má pocit, že dnes nedělá nic jiného. Blíž už ani stát nemůže, když mu Saga začne šeptat do ouška a on uvažuje, jestli přiznat pravdu nebo raději ne. Stejně to už ví. Jeho slova jsou ale stále stejně velkorysá. A tak jednoduše přikývne a tím Sagovi všechno potvrdí a zároveň mu tím poděkuje. Saga už se jednou projevil jako ochranářský typ, třeba mu to bude imponovat i tentokrát, že se Mana zdráhá a stydí. Třeba se nechce na všechno jenom vrhnout a pak to zahodit, jako si všichni myslí a možná že i Saga sám. Rozhodně se mu alespoň pokusí ukázat, že věci mohou jít i jinak. Pozorně sleduje Sagův rozhovor se sluhou, než se zase vzdálí, ale ubrání se pohledu na hodiny. Teď tu musí být prostě jenom pro něj. Přikývne, že si ještě dá a nechá se jím krmit a rozmazlovat přesně tak, jak Saga chce, až dokud nevyprší jejich čas. Srdce se mu díky tomu divoce rozeběhne. Brzy uvidí svůj nový domov a tam se může dít opravdu cokoliv. Jak je na tom Sena? Spí už? Je klidný?

Sena se zatváří překvapeně, když se ho Show tak napřímo zeptá, jestli by nechtěl být raději jeho a zůstane na něj hledět s jedním prstem v ústech, jak si ho zrovna olizoval. Tohle je nějaká zkouška, jestli zradí svého pravého pána hned první večer? Mimoděk se rozhlédne okolo, jako by mohl jen pohledem najít všechny ty kamery a za nimi Sagu, který se dívá. Ano, Show je moc hezký a stará se o něj tak, že by se k němu jeden hned schoulil do bezpečné náruče, ale co když je tohle všechno jenom nějaká podivná hra? 

"Na takové věci se mě neptej." Řekne mu nakonec jako by se snad Show nemohl ptát, na co jen bude chtít. Už by mu nejraději řekl, že bez svobody se jen těžko bude mít skvěle, ale Show se zrovna pohne a jemu všechna slova zatrnou v krku. Už je zase hodně blízko, ale Sena si nepřesedne. Ne, tam dole to nebylo nic příjemného, ale on tu není jako vydržovaný mazlíček. Je tu jako něčí otrok, k dispozici k čemukoliv, kdykoliv. To, že mu dali hezké věci je jen proto, že nejsou zvyklí dívat se na něco ošklivého, o tom si nedělá žádné iluze. 

"Ono se dá dostat zpátky?" Zeptá se ho hned s nadějí v očích jako by snad neslyšel všechna ta lákadla, která mu tady Show právě vykládá. Myslí si, že zpátky na dno ne zpátky k prodavačům. Jenže kdyby to bylo tak snadné, neusilovali by o to všichni otroci? Po pravdě čeká, kdy toho Show začne mít dost a raději skloní oči a upustí všechno to jídlo. 

"Nejspíš už jsem svůj." Řekne Sena, když uhne očima do strany. Místo, aby se choval podle jeho rad, dělá přesné opaky a vlastně neustále vzdoruje, i když to s ním Show myslí dobře. Mana sehrál divadlo, protože to s ním myslel dobře. Saga ho odvezl z večírku, protože to s ním myslel dobře… 

"Chci běhat po střechách, jít kam se mi zachce a krást jako straka, rozumíš?" Prskne po něm najednou, když tam moc toužil vědět něco o něm. Vyskočí na nohy, oběhne celý pokoj a podívá se z okna. Je to tak vysoko, že by nedopadl na zem snad ani za tisíc let. Sešplhat? Nemožné… A kolem pořád kroužily drony. Nakonec se vrátí za ním, umanutě si sedne zpět na polštáře a zatímco se Show natahuje pro alkohol, on natáhne svou dlaň a zakývá prsty. 

"Ty hodinky." Pousměje se. Nejspíš nesmí nic vlastnit, ale… to přece není jeho vina? 

"Pro tebe by to taky mohlo být moc ostré." Začne být znovu drzý, jen nemyslí alkohol, ale sebe. Červená tekutina ho zaujme a nedůvěřivě po ní natáhne ruku. Nejdřív do ní strčí nos a když mu na tom nepřijde nic divného, trochu ochutná. Show má pravdu, tohle je moc dobré. Usměje se a začne do sebe obsah sklenky posílat jako džus. 

"Mě určitě taky. Ty jsi toho taky ještě hodně neviděl." Ubezpečí ho a když si ho představí, jak s ním leze tou stokou dole, vyprskne do skleničky.

Saga, Show

Saga si užívá dosyta každou jednohubku a každé sousto z čehokoliv, co zmizí mezi Manovými rty. Je to smyslná hra a ty má nejradši. Jistě, bral otroky přímo do postele, ale to proto, že nebyli ničím zajímaví. Tedy většina. Nikdo s ním neuměl tak obratně zacházet, jako právě Mana a zařídil, že se nenudil ani jedinou minutu, kdy je s ním a to je, co říct. Opravdu začíná uvažovat, že s ním rozhodně vydrží déle jak čtrnáct dní, pokud to tedy nebylo všechno, co umí. O čemž pochybuje. Jistě toho vymyslí mnohem víc a on se…opravdu těší. Samozřejmě, že nahlas nic neřekne, to by jim zkazil celé tohle oťukávání. Navíc ho baví držet Manu v malé nejistotě, kdy neví, za co mu může hrozit trest a za co ještě ne. On byl jedním z těch, kteří trestali, když opravdu museli a někomu na očích, což byl hodně často. Ale Mana není hloupý a ví, kdy sex tvářit nevinně a kdy zatnou drápky. Ta kombinace je naprosto vražedná a on ji začíná nebezpečně zbožňovat. Za zavřenými dveřmi by se mohlo dít hodně a přitom si začíná být jistý, že ve společnosti bude opravdu dokonalý doplněk. A to uměl málokdo. Sám si dopřeje ještě jednu sklenku, kterou už má zase u sebe a snaží se ovládnout dokonalý pocit, který mu proběhl celým tělem, když jen přikývl. Nemusel mluvit a stačilo to. On ho přece nechce lámat, na to není stavěný. Je pravdou, že se nikdy předtím neptal, ale taky všichni šli, jako ovce na porážku. Tady však dostává úplně něco jiného. Koutky se mu zvednou nahoru, když sklenku odloží a přiblíží se k němu znovu s lehkým položením dlaně na bedra.

"Dobře, vezmu si tě do postele, budeš mě hřát, ale nic víc." Prozradí mu část toku svých myšlenek.

"Jsi jako diamant, taky jich není mnoho a mně se jejich lesk líbí." Dodá ještě a tentokrát se dotkne rty jeho ouška. Prameny mu předtím zlehka odsunul s jemným pohlazením.

"Sám si o to řekneš, Mana-chan. Budu tě svádět, provokovat a nedám ti pokoj ani na chviličku a nejenom tebe." Klidně mu naznačí, co se bude dít.

"Dám ti ale ještě jedno varování. Rozhlížej se, kdo je kolem tebe. Měj na paměti, že to, co ti odpustím já, nemusí někdo jiný. Nauč to i Senu, máš ho na starosti. Jeho přešlap je i tvůj. Dám vám spojené pokoje, které byly doteď volné. Spát budete u mě oba dva." Dokončí svou řeč, když si to malinko promyslí. On vydrží bez sexu, není na něm závislý, i když ho má rád. Nikdo neříká, že si nemůže kdykoliv odskočit. Jen se mu do hlavy dostává myšlenka, jestli nakonec nebude lepší trochu posečkat. Ať mu nikdo neříká, že je nakonec nezvládne sbalit oba dva.

"Tak půjdeme." Prohodí, když se odtáhne a znovu mu nabídne rámě, aby mohl společně s ním projít chodbou klubu a sjet k východu, kde na ně čeká přistavené luxusní auto. Uvelebí se společně s ním na zadní sedačce a přitáhne si ho blíž ke svému boku. Se skoro požitkářským výrazem zaboří tvář do jeho vlasů a občas se dostat ne nosem na kůži na jeho šíji.

"Voníš krásně." Pošeptá mu kompliment.

"Můžeme si dát společně ještě koupel v bazénu, než půjdeme spát. Možná nějaký film?" Dnešní večer si rozhodně užijí ve dvou. Sena už podle něj bude spát nebo se třást v pokoji. Jak ale zná Showa, ten si jistě ještě chvíli hrál, ale možná se mu ho podařilo uklidnit. Nikdy nepochopil jeho hry s otroky, ale teď…Vlastně dělá skoro to samé. Celou cestu se od Many ani na chvíli neodtrhne, dokud si koutkem oka nevšimne, že jsou na místě.

"Vítej ve svém novém domově. Bydlíme hodně vysoko." Odtáhne se, aby mohli společně vystoupit.

Show jen nepatrně pozvedne obočí. Podobnou otázku opravdu nečekal. První ho nenapadne dobrá odpověď, kterou by ho nevyděsil.

"Ne, zpátky se dostat nemůžeš, už tím, že jsi tady, jsi viděl příliš. To ti nikdo z vrchu nedovolí, i kdyby Saga stokrát chtěl. Sagův otec je příliš vysoko." Prozradí mu nakonec krutou pravdu.

"Z tohohle místa není cesta nikam."  Pokrčí krátce rameny. Je to zvláštní svět, někdo si myslí, že pro ty nahoře je to procházka zahradou, ale oni už velmi brzo začnou vnímat, jak to doopravdy je. Někomu to vyhovuje držet se pořádku, jiní se snaží nevyčnívat, aby měli klid, někteří zlehka popichují, ale pořád se drží hranic. A pak jsou tu ti, kteří ohrožují systém vědomě a ti si dláždí cestu do pekla. Sena se podívá stranou a zase mu ho je líto. Co to s ním provádí? Tiše si povzdechne, než sleduje, jak po něm prskne a už vyskakuje na nohy. Ten plamínek je to, co se mu na něm líbí asi nejvíc a zas mu ho ukázal. Odvrátí od něj tvář s jemným pousmáním a pohrává si s vlastní prázdnou skleničkou. Úplně ho na těch střechách vidí a taky to, jak ho okrádá o všechno cenné, co má, jen by mu dal příležitost a díky tomu probíhá jeho tělem vzrušující brnění až do konečků prstů. Zvedne pohled v okamžiku, kdy se k němu Sena vrátí a dožaduje se svých hodinek.

"Moc jsi mi toho neřekl." Dobírá si ho trochu, i když mu ukázal vlastně dost.

"Jsi ostrý, ale pro mě akorát." Broukne, když už sklání tvář ke svému zápěstí a ty hodinky opravdu odepíná. Když je sevře ve své dlani a vkládá mu je do té jeho, druhou jej jemně chytne za bradu a bez varování si ukradne jeho rty. Tak nějak tuší, že naposledy. Pochybuje, že tam Saga bude do rána a ono už je dost pozdě.

"Můžeš si je nechat, ale nesmí je nikdo najít. Nevěřili by ti, že jsi je dostal a mě by obvinili, že tě bráním." Podívá se mu upřeně a trochu naléhavě do očí. Teď mu svěřuje opravdu hodně a vlastně trochu svůj život. Nejspíš by se z toho vymluvil, ale…možná taky ne.

"Dávej na sebe pozor a ber má slova vážně. Chci tě ještě občas vidět, hm." Broukne nakonec a chystá se ho znovu políbit, když mu zabrní telefon v kapse. To je znamení, že za pár vteřin se kamery zapnou, to znamená, že je Saga zpátky.

"Byl to moc hezký večer, díky za něj, Sena-chan, třeba nebyl poslední." Začne se zvedat ze země a dokončí svůj pohyb zrovna ve chvíli, kdy se dveře otevřou. 

Mezi nimi už stojí Saga, ale je sám. Manu nechal uprostřed prostorného obýváku, aby se pořádně rozhlédl.

"Jak ty se umíš starat o něco, co není tvoje." Dobírá si Showa a ten jen s hraně nevinným výrazem pokrčí rameny. Saga se otočí do místnosti a kývne hlavou na Manu.

"Můžeš si prohlédnout své pokoje. Je tu hodně k vidění a pak přijděte za mnou, čeká nás ten bazén." Není to tak úplně příkaz. Pak se podívá na Senu.

"Tak se rozlučte hrdličky." Usměje se na něj maličko, má vážně dobrou náladu.

"Mám přece narozeniny, nebudu spát sám." Prozradí mu, co má v plánu.

"Saga-kun." Osloví ho Show a pečlivě si rozmýšlí slova, byli přátelé, ale jeden nikdy neví.

"Měl bys ho nechat vyspat. Takhle ti dlouho nevydrží." Maskuje to za typické dobírání.

"Hm, že by se ti tolik líbil." Blýskne se v oku Sagovi.

"On to zvládne. Mana mu pomůže." Trápí je zase trochu. Show se v tu chvíli malinko zarazí. Ta věta o tom, že se mu líbí, ho dostala. Protočí očima v sloup a hrdě pozvedne bradu.

"Ne, jen jsem si říkal, že by ti dárek mohl chvíli vydržet." Pokrčí nenuceně rameny.

"Nepotřebuju vidět, jaké fiasko to bude. Takových už jsem viděl." Mávne ledabyle rukou a zamíří ke dveřím.

"Dlužíš mí něco hodně drahého za hlídání. Strávil jsem s ním nejlepší část oslavy." Podívá se na Sagu, ale o Senu nezavadí ani pohledem, jak kdyby to bylo pod jeho úroveň.

"Hezky se bav a až se sesype, já to uklízet nebudu." Nadechne se, aby jim popřál hezký večer a hodně zábavy, ale nakonec to jen odmávne rukou a zmizí ve dveřích.

"Výborně, to bychom měli. Tak pojďte moje poklady, je na čase si tu oslavu užít až do konce." Pobídne je oba dva.

"Pokoj si prohlédneš zítra." Dodá ještě k Manovi a nabídne jim oběma rámě.

"Budeme se válet, je tam i bazén." Sděluje Senovi, který to ještě neví.

"A já budu spokojeně spát, když mě budete hřát." Vlastně trochu naznačuje, že dneska nemá úplně v plánu dovádění v posteli.

"Na Showa se vykašli, on netuší, jaké drahokamy tu mám." Prohodí měkce k Senovi. Oba jsou, i když každý trochu jinak.