Hromadné - Mám jenom strach. - část 3.

(oslava, Sagův byt)

Mana, Sena

Nechává plně na Sagovi, kdy s tím polibkem chce přestat. On tu není od toho, aby určoval podobné věci, ani ho nezná dost dobře na to, aby věděl, jestli si to dovolit může nebo ne. Takovéhle první krůčky nebude rozhodně zkoušet všem jeho přátelům na očích, má svůj krk rád. Když ho ale od sebe Saga jemně odstrčí a on se podívá do jeho tváře, nemůže si nevšimnout, jak prudce se mu zvedá hrudník. V Manových očích se odrazí jistá spokojenost, ale honem je skloní a úsměv může na oko patřit spíš tomu komentáři o výhodách. Jen kývne jemně hlavou jako by mu slovy děkoval. Ještě pořád sleduje jeho profil, když se Saga nespokojeně rozhlíží po lidech kolem a sám stiskne rty jako by se na ně taky zlobil. Má samozřejmě pravdu a dal by mu za ni, i kdyby se znali jako rovnocenní. Když dojde na tanec, může si v duchu pogratulovat, že je to jednou z věcí, které se vyšší vrstva učí jako součást všeobecného vzdělání. Jako když se do tanečních chodívalo kdysi dávno. Dnes už se lidé neměli tolik možností bavit, rozhodně ne venku a proto se vraceli k podobným dovednostem. A protože není původně otrok, podobné věci umí skvěle. Tanec ho opravdu baví. Jen to před chvílí nezmínil jako součást speciálního vzdělání otroka, když se ho ptal. Ops? Třeba si ani nevšimne… Přece mu nezačne zbytečně šlapat na špičky. Podá mu elegantně svou dlaň, když se Saga postaví a pořád působí poměrně sebevědomým dojmem někoho, kdo je ze stejné vrstvy. Začíná ho to bavit a trochu ho tím provokuje. Jako by si vedl na parket nějakou váženou dámu a ne otroka. On za to přece stojí, jak Saga sám řekl. Je jeho klenot a ne otrok a takhle to teď prostě bude! Musí… Otočka, kterou Mana předvede, je decentní, krůčky drobné a bezchybné a jako by do Sagova tanečního postoje dokonale padl. Sevře jeho ruku jenom jemně a okamžitě sklopí oči jako panna, co dělá drahoty. Na Sagových krocích je taky znát, že tančí velice dobře a Mana se začne tvářit konečně spokojeně. Jakmile ale ucítí dlaň na svém zadku, na oko pohoršeně se mu podívá do očí, volnou rukou sáhne dozadu a posune mu ji zase výš na bedra. Nový úsměv a zase sklopí oči stranou. Naslouchá jeho hlasu a rozhodne se pro odvahu. 

"Moje tajné myšlenky a přání? Hmm… Chci, aby bylo otroctví zrušeno a ty sis mě vzal." Řekne naprosto vážně, skoro smrtelně. Pak se ale tiše rozesměje. 

"To je ale hloupost… hmm… možná chci, aby všichni ostatní otroci odešli a ty jsi měl jenom mě." Zase chvilka vážného mlčení a další tichý smích. 

"Anebo chci odsud pryč… co myslíš ty?" Najednou se mu podívá přímo do očí. Pořád si s ním hraje.

Sena zvedne tvář a obrátí oči za Showem, když pronese, že to bude jeho zkouška. To se mu opravdu tolik líbí? Nastaví ruce, když do nich dostane čisté oblečení, i když tohle měl na sobě sotva pár hodin. Rozhodně to ale není nic, v čem by se dalo spát. Jakmile se ocitnou v koupelně, Sena se zastaví na místě a jenom oči mu poskakují po všem vybavení. Nikdy nic podobného neviděl a pochybuje, že to bude umět ovládat. Voda bylo něco vzácného, tam dole rozhodně a byla především na pití. Něco jako vana dole neexistovalo, lidé se myli rychle a málokdo měl ten luxus doma. Chodilo se do čehosi, co bylo špinavou a ubohou náhražkou dřívějších veřejných lázní. Dokonce i déšť z nebe pršel radioaktivní. Tady bylo vody tolik, že by se z toho napila celá čtvrť. Konsternovaně hledí na Showa, který mu osobně začne připravovat koupel a nešetří ničím, co tady je. Voní to nádherně. Trhne sebou, když na něj promluví, protože se úplně zapomněl a nejdřív ze všeho si prohlédne svoje ruce a začne sundávat všechny doplňky, které na něj pověsili. Je toho tolik, že tady asi bude ještě za týden. Zarazí se ve chvíli, kdy si uvědomí, že se na něj Show upřeně dívá a tváře mu pokryje červeň. Natočí se mírně zády a začne se připravovat o svršek. Dělá to rychle a celou dobu se dívá někam jinam. Využije chvíle, kdy Showovu pozornost trhají i příchozí otroci s jídlem, dokončí ten zbytek a honem se ponoří do vany. Něco tak příjemného a uvolňujícího v životě nezažil. Nejradši by sjel hlavou pod hladinu a byl v té vodě alespoň týden, ale Show říkal pospěš si. Vehementně si začne drhnout ruce a u toho přikyvuje na všechny jeho rady. Jakmile přijde další narážka, dlouze se na něj podívá a pousměje se. Je to vlastně docela milé. 

"Kupuješ svým přátelům dárky, které sám chceš? Ty nikdy nežárlíš?" Ozve se.

Saga, Show

Už jenom Manova otočka mu vyrazí dech. Je to zvláštní, když sem nakráčel jako jeho otrok a teď má spíš pocit, že získal cennou společnost. +Umíš v tom dobře chodit nebo co to má být?+ Ptá se ho v duchu, ale na tváři se nic z toho nepromítne, jen si drží mírný, tak trochu společenský úsměv, který se od něj žádá dnes a denně. Loutka jako loutka, vlastně v tom není rozdíl. Nutně potřebuje přijít na to, kam až sahá Manova povaha, kterou mu ukazuje po kousíčcích a nevnímá, že se už zaplétá. A to by rozhodně neměl. Hudbu vnímá jen podprahově, ale tančí podle ní bez problémů, je to skoro jako dýchání. Málem se upřímně zasměje, když přijde pohoršený pohled. Nakloní hlavu na stranu a očima mu řekne, že si s ním může dělat, co chce, kdyby na to náhodou zapomněl. Stejně si musí přiznat, že ho baví. Každé gesto, každý jeho pohyb, ho nutí stáčet pozornost k němu. Neřekne nic, ani ho nepřeruší, ale dlaň zatím stále drží v bezpečném území na jeho bedrech. 

"Tak mladý a už by se hnal do chomoutu." Odtuší nakonec na jeho první provokaci a protáčí nad ní očima v sloup.

"To pláčeš na špatném hrobě." Prozradí mu svůj názor na podobné svazky i když jednou si někoho nejspíš bude muset vzít. Možná nebude, záleží, jak si prošlape cestičku.

"Ptal jsem se na tvůj názor a ty se místo toho ptáš na ten můj?" Pozvedne nepatrně obočí a podívá se na chvíli kamsi mezi ně, jak kdyby přemýšlel, co mu na to dopoví. Po chvilce hlavu zvedne a nakloní se blíž, aby si znovu opřel tvář o tu jeho.

"Chceš odsud pryč, ale se mnou." Provokuje ho svými vlastními myšlenkami a je zvědavý, jestli ho dokáže rozhodit.

"Chceš totiž vidět, kde spím a vyzkoušet mou postel ze všech možných úhlů." Podsouvá mu další představy.

"Nemůžeš se dočkat, až ti řeknu, že odcházíme a nechám si tě ve své ložnici až do rána." Pošeptá mu, než se zase oddálí a vyšle ho v další otočce od svého těla, aby si ho vzápětí přitáhl zpátky.

"Asi se budeš modlit za to, abych tě uprostřed noci neposlal mezi ostatní a ráno jsi mi nemusel donést snídani. Místo toho, by sis ji radši dal se mnou hm?" Pozvedne nepatrně obočí a svou dlaní zamíří zpátky na jeho pozadí, kde se mu moc líbí.

"Dávej si pozor, když strkáš svou půvabnou nožku za hranice toho, co se smí. Můžeš si snad být jistý, že to jednou nebude příliš? Co když se třeba špatně vyspím?" Vlastně ho malinko hecuje, aby to dělal a taky ví, že pokud to Mana přežene a neuhlídá svou povahu, bude ho muset usměrnit. Jsou prostě věci, které nesmí nikdo vidět.

Show zastaví vodu, až je jí dostatek a je vlastně skoro po okraj. Ostatní nesmí plýtvat a oni to dělají dnes a denně. Vidí ten výraz v Senově tváři a zvládne nad tím jen pokrčit rameny. Není to hezké, ale…Není ten typ, co by si to nedokázal užít s nějakým pocitem slabosti vůči ostatním. Prostě se uměl narodit, ale to neznamená, že se ke svým otrokům chová příšerně jako někteří. Musí se slabě pousmát, když vidí, jak se k němu Sena natáčí zády.

"Stydíš se?" Padne ještě otázka, ale už musí zařizovat zbytek a když se otočí, už je ve vaně. Musí se nad tím znovu pousmát.

"Stydíš." Řekne mu to tónem, jako by to byl trestný čin. Rozejde se směrem k němu a posadí se na kraj vany. To, že z něj příliš nevidí, dráždí jeho fantazii a nedokáže se přinutit sedět v klidu. Vezme z košíčku na kraji krémovou žínku, kterou si navlékne na ruku.

"Zas tolik spěchat nemusíš. Nesmí odejít příliš brzy, je to jeho oslava. Jen jsem chtěl, aby ses rychle svlékl." Drží si pořád stejný, trochu neutrální výraz. U něj je dost těžké poznat, co myslí opravdu vážně a kde končí jeho dobírání. Pomalu žínkou pohladí jeho ramena se zaujatým výrazem a pokračuje do pořád celkem bezpečných míst na zádech. Užívá si každý pohyb a u toho mu začne odpovídat.

"Ne, moc nevím, co je žárlivost." Zavrtí zlehka hlavou a začne se ze zad vracet přes ramena na hrudník. Přitom ale nevynechá šíji.

"Proč bych měl?" Zeptá se, když se mu podívá přímo do očí. 

"Měl bych žárlit na Sagu, že má tebe? Mohl bych…" Připustí, jak kdyby přemýšlel nahlas.

"Někoho tak krásného jsem neměl možnost dlouho objevit. Kdyby ses objevil na trhu, tvá cena bude hodně vysoko." Prozradí mu něco z tajů jejich světa.

"A pokud jsi stále panic…" Zabrousí trochu na jiné téma a čeká, jestli ho tím přivede do rozpaků.

"V tom případě bych možná i litovat začal. Má rád, když jsem první. Je to moc hezké slevovat jisté výrazy a vědět, že je ještě nikdo neviděl." Brouká skoro jako pohádku.

"Protože ten pocit je prostě odlišný od všeho ostatního, tehdy je krásně vidět pravá tvář." Dodá a vypadá u toho zamyšleně, ale je to jen zdání, odvádí pozornost od své dlaně, která už je pod hladinou a míří pořád níž.

"Znáš je nebo ne, Sena-chan?" Osloví ho měkce, když se nakloní víc k němu, aby si užil jeho blízkost.

Mana, Sena

Ten jeho pohled, který k němu vysílá vlny Patříš mi, samozřejmě okázale přehlédne. Zrovna přece klopí oči. Saga si ale nedovolí vrátit hned ruku zpátky a Mana je rád, že na jeho hru přistoupil. Začíná ho to s ním bavit a to sem šel opravdu znechucený. 

"Tančíš výborně, Saga-sama." Složí mu tichý kompliment. 

"Třeba zase tak mladý nejsem, ty víš, kolik je mi let?" Zašvitoří Mana, než se znovu otočí. Jednoznačně je starší, než Saga a nejspíš docela o dost. Je mu už pětadvacet a nikde si nevšiml balónků s číslovkami, ale kolik je Sagovi? Osmnáct? Pokud víc, bude rozhodně překvapený. Tiše se zasměje, když se Saga ozve, že jeho otázky otáčí proti němu. No ano, proč by svého pána trochu nevyzpovídal, když má tu dobrou náladu? Drží se důvěrně blízko, aby se teď jejich tváře mohly dotýkat a on tak nastavil Sagovi ouško ke všemu, co mu do něj chce šeptat. Překvapený tím není. Na tu úplně první část odpovědi přikývne. Nad tou druhou o úhlech postele vydá jakési udivené krátké uchechtnutí, ale nepochybuje o tom, že Saga je v podobných věcech profesionál. Čím taky jiným se mohou bavit kluci jako on? 

"Teď tě opravím, Saga-sama." Začne zase troufale. 

"Nenecháš mě tam do rána, necháš mě tam napořád." Řekne mu a udělá obočím něco jako Hm? Saga nestačí zareagovat, protože přijde otočka a Mana ji udělá bezchybně, jako všechny ostatní kroky. Znovu se vrátí do stejné pozice. 

"Zase špatně. Jak krásné by bylo, kdybys ji přinesl ty mě?" Líbezně se usměje a nakloní hlavu k rameni. 

"Udělal jsi někdy pro někoho něco tak romantického? Určitě jsi snídani nepřinesl ani vlastní matce." Okamžitě na zadku ucítí nový stisk a Saga mu začne připomínat, kde jsou a kdo jsou. Mana chvíli mlčí a hledí někam dolů, než se mu znovu podívá do očí. 

"Jistý si být nikdy nemůžu. Možná doufám, že nevyrovnané nálady tě s věkem přešly, Saga-sama." Řekne nakonec, aby polechtal jeho ego, co se týká emocionální vyzrálosti, najde jeho dlaň, vrátí ji na bedra a než se Saga stačí rozčílit, sám vysekne půl otočku a skončí zase u něj, ale teď zády opřený o jeho tělo a v podstatě svoje pozadí pošle proti jeho klínu. Natočí tvář, aby cítil jeho nos ve vlasech. 

"Nakonec je to celkem vydařená oslava." Pokouší ho dál jako by do teď stála za nic. Přetočí se k němu zase čelem, položí mu ruce kolem krku a s nosem opřený o jeho mu zašeptá. 

"Líbíš se mi. Asi si tě nechám." V očích mu divoce zajiskří.

Sena vrhne krátkým, trochu dotčeným pohledem po Showovi, který už je zase u něho na vaně. 

"Samozřejmě, že ano, myslíš si, že jsem se doteď někde vystavoval?" Ukáže maličkatý plamínek své osobnosti. Je to jen voda za stavidlem obrovské přehrady, ale i tak si možná dovolil moc. Show se nenechá příliš vyvést z míry a rovnou ho usadí poznámkou o tom, že Saga přece jen tak rychle nepřijede. Sena se dlouze nadechne jako by s ním bylo těžké pořízení, ale ostřížím zrakem už sleduje pohyb jeho ruky směrem k žínce. Je mu samozřejmě úplně jasné, proč si ji chce navlékat. Zvedne k němu už zase trochu vyplašené oči, když se ho Showova dlaň dotkne na ramenou a pokračuje na záda, ale pravdou je, že nejspíš nikdy necítil nic příjemnějšího. Nikdy se o něj nikdo takhle… nestaral? Skloní oči do hladiny vody kvůli lehce se červenajícím tvářím. 

"Protože by..." Nedořekne to, protože se ho Show zeptá, jestli by měl žárlit kvůli němu a Senovi to najednou zní hrozně hloupě. To je pravda, proč by měl. Kvůli ne příliš cenným otrokům? Jak rychle člověk zapomene, že jim opravdu nesahá ani po kotníky. Uhne znovu očima někam stranou a raději si prohlíží všechny lahvičky na okraji vany. Poslouchá cosi o prodejích a mimoděk natáhne dlaně k některým z nich, aby je otevřel a přivoněl si. Jakmile dojde na jeho nedotčenost, trochu strne, ale stejně jenom nepatrně stáčí koutky očí za jeho hlasem, nepodívá se na něj. A pak se mu zachce, aby litovat začal. Už zase to nejde vůbec ovládnout. 

"Je to opravdu škoda, co?" Rýpne si do něj, aby naznačil, jak to je. Lahvičky mu z dlaní s tichým žblunknutím vypadnou, protože v ten okamžik se ho Show dotkne skoro v klíně a je po sebevědomí. Sena schoulí ramena k sobě a ucukne mu, aby do něj mohl zapíchnout vyčítavý výraz. 

"Nesahej na to, není to tvoje!" Osočí ho a odsune se ve vaně dál. Pán domu tady není, tak!

Saga, Show

Na kompliment o svém tanci, jen krátce přikývne. On přece ví, že tančí skvěle, ale stejně ho to podivně potěší. No co, může si to pro jednou užít, aspoň uvnitř.

"Přesně tolik, kolik by ti mělo být." Odtuší vzápětí, aby mu dal jasně najevo, že mu na věku vůbec nezáleží. V posteli se to rozhodně ztratí a to je jediný aspekt, který bere na vědomí. Nechá koutky na chvíli vyhoupnout nahoru, ale je to spíš vypočítavé pousmání, jakmile dojde na téma postel. Nadechuje se, aby mu k tomu dodal ještě pár pikantností, než přijde Mana se svou opravou. V první chvíli je vidět, jak těžce to kouše a že na to rozhodně není zvyklý. Kdo by se ho taky pokoušel opravovat? To si nikdo nedovolil a pak přijdou věty, které ho nutí zvedat obočí dost vysoko. Mlčí, aby si dobře rozmyslel, co mu na to chce odpovědět. Teď by ho měl potrestat, ale moc se mu nechce. Je drzý a měl by vědět, kde je jeho místo, pořád ho ta hra spíš baví, než by byl naštvaný za to, co si dovolil.

"Tak napořád a ještě nosit snídani?" Promluví konečně a jeho hlas nenese ani známku emocí. Jen ať se malinko zapotí a není tak úplně v klidu.

"Řeknu ti, co bych s tebou měl dělat." Prohodí trochu výhružným a nebezpečným hlasem. Mana ho chce trápit, ale tohle můžou dělat klidně oba dva. Nadechne se k další odpovědi, ale to už musí dát dlaň z jeho pozadí dolů a Mana se mu vzdálí, aby se do jeho náruče vrátil. Neubrání nekrátkému vydechnutí, když se přitiskne na jeho tělo. Nechá víčka klesnout, když se nadechne vůně jeho vlasů a konečně se mu malinko podaří zkoncentrovat veškerou pozornost.

"Nechám si tě v posteli napořád. Přivázaného ke sloupkům bez oblečení a pokaždé když přijdu, doženu tě skoro na vrchol a pak tě nechám trápit." Začne mu vracet jeho provokace. Nikdy na podobné věci nebyl i když něco málo zkoušel, ale teď ho potřebuje trochu vyvést z míry. Už jen za to že to samé udělal on jemu.

"Přinesu ti snídani a rozložím si ji na tobě, aby ses na ni mohl jen koukat a já si ji užiji." Pokračuje dál, když protáhne paži kolem jeho pasu, aby ho ve své náruči uvěznil a nemohl mu utéct.

"A ano, nevyrovnané nálady mě přešly. Jsem dost vyrovnaný na to, abych tě zvládl pozorovat týdny a nehnul u toho ani koutkem." Nechá ho přetočit ve své náruči a podívá se mu upřeně do očí. Na jeho tváři pořád sedí sebejistý výraz. Teď se mu ten koutek pozvedne, když volnou dlaní odhalí jeho šíji a přejede po ní rty.

"Nedráždi mě, pořád nevíš, čeho jsem schopný." Varuje ho zvláštně měkkým hlasem, který zní trochu tajemně.

"Teď, když jsi mi ukázal alespoň malou část z toho, co umíš, bych si mohl hrát opravdu dlouho." Šeptá dál do jeho kůže a v nestřežený okamžik ho do ní hravě kousne a pak ho pustí. Začíná toho na něj být příliš a Mana je neskutečně sexy, hlavně ví, co říct, aby mu kvalitně zatopil.

"Je na čase trochu změnit rytmus. Uvidíme, kdo koho dokáže zničit." V očích se mu blýskne, než ho tam prostě nechá stát a odejde. Ono to má ještě jeden důvod, než je změna skladby. Ještě chvíli a asi by cítil, jak na něj působí a to by nebylo dobře. Pořád se snaží držet si jistou hranici. Za několik okamžiků se sálem rozezní počáteční tóny tanga, Saga si po cestě sundává sako, protože by mu teď překáželo a odhodí ho na jednu ze sedaček. Bez váhání ho popadne kolem pasu, přitiskne ho na své tělo a s dalším kouskem melodie sáhneš jeho stehnu, aby ho zvedl výš.

"Pořád ještě nevíš, čeho jsem schopný." Zavrní mu do rtů, drze ho líbne, než ho bez váhání zakloní, aby polibek prohloubil. Trvá jen chvíli, než se zase narovná a už vykročí. Vede ho v rychlém tempu hříšné hudby a nepokrytě se užívá chvíle, kdy se jejich klíny citelně střetnou.

"Nezapomeň, kde budeš dneska spát." Narazí na tu ložnici a debatu o jeho svázanosti.

Show se pobaveně pousměje, když dojde na část Senovy povahy, kterou ještě neměl možnost vidět. Začíná se mu nebezpečně líbit, čím dál víc. Neví, jak se k němu bude chovat Saga, ale on by si to rozhodně užil. Asi by mu doma dal dost volnosti, aby se mohl naplno projevit. Vůbec nepochybuje, že by ho dokázal zvládnout, ale tak, že si toho skoro nevšimne. Bavil se tím celé dny a pokoušel se dostat od svých otroků, co chce, ale rozhodně ne násilím. 

"Protože by?" Zopakuje po něm, ale víc se nedozví. Dostal ho, to ví a je ještě malinko spokojenější. Očima pozoruje žínku a vnímá každou linii jeho těla, po které přejede. Je to krásné se ho takto dotýkat a zvláštně vzrušující, když ví, že víc nemůže. Věří, že kdyby Sagu poprosil, možná mu dovolí i víc, ale teď to svolení nemá. Sena však netuší, jak to chodí a že by si mohl pěkně zavařit už jen tím, jak na něj sahá. Zarazí se v momentě, kdy mu Sena na plnou pusu řekne, jak to má a kolik dotčený je. Okamžitě to změní výraz v jeho očích, který dostane hladovější nádech. Na tohle on rozhodně slyšel a bylo to pro něj něco, čemu nedokáže odolat a přesto se snaží, udržet si tvář. Pomalu stáhne ruku, když Sena vystrčí drápky. Poposune se na kraji vany blíž k němu. Jsou jako kočka s myší a jeho to prostě baví. Vrátí se k jeho hrudníku a nenápadně zacílí na bradavky.

"Nemohl bych tě nechat jít do postele neumytého." Prohodí jako první a znovu obkrouží jednu z bradavek, aby jí vzápětí podráždil.

"Je to opravdu škoda, ale taky bych se mohl přesvědčit, jestli jsi vážně nedotčený. Jistě to bezpečně poznám." Naznačí mu, co by s ním klidně provést mohl. Taky může říct, že mu stejně nikdo neuvěří, i kdyby to na něj řekl, ale nechce být zlý. Nakonec ho nechá v té vaně a sám se zvedne, aby mohl sáhnout po velké a jediné osušce, která je v jejich blízkosti.

"Večeře čeká, poklade." Osloví ho měkce s tónem, jakoby mu skládal kompliment. Dokonce se uvolí a odvrátí tvář stranou, aby mohl vylézt nepozorovaný. V okamžiku, kdy ucítí dotek na osušce, kterou svírá pevně, ho do ní zabalí a malinko uvězní. Nos má teď několik milimetrů od toho jeho, stejně jako rty od těch měkkých, které ho krásně vábí k sobě.

"Myslím, že se brzo zastavím na návštěvu. Můžu?" Zeptá se ho tiše s mírným pousmáním a překoná odvážně těch několik milimetrů, aby ho jen zlehka líbl na rty. Je to téměř neznatelné prolnutí, které musí spíš lechtat a pak ho pustí a podá mu čisté oblečení.

"Počkám tě u večeře." Mrkne na něj, než se otočí a elegantním krokem vyjde z koupelny. Všechno mu hezky připraví, než přijde. Jak kdyby chtěl, aby litoval, že není u něj ale u Sagy.

Mana, Sena

Docela dlouho nedostává žádnou odpověď a samozřejmě vidí v jeho tváři, jak ho tím překvapil. Teď se může stát opravdu cokoliv, ale Mana možná trochu bláhově sází na to, že tohle je přesně to, co se Sagovi líbí. Ani z jeho prvních slov nepozná nic z toho, co by si mohl myslet a tím spíš už potřebuje slyšet jeho odpověď. Tón jeho hlasu se mu tak docela nelíbí a ještě před několika hodinami by řekl, že ani jeho odpověď, ale teď ho z ní podivně zabrní v podbřišku. Taková hloupost! Rozzlobí tím sám sebe. Od kdy se mu líbí podobní pitomci jako je jeho nový pán? Je tady kvůli něčemu úplně jinému a neholduje ani podobným praktikám, tak proč se mu z toho staví chloupky do pozoru jenom si to představí? Ne, netouží po tom, aby takhle skončil, ale zároveň je ta představa tak erotická a dráždivá, až je to k nesnesení. Tím prvním návrhem Saga rozhodně nekončí a když začne o snídani, Mana může poděkovat svému tréninku netečnosti, že se nemračí. To je pro lidi jako on typické. Přecpou se k prasknutí a otrok může sejít hlady! Jako kdyby si před chvílí o podobnou odpověď nekoledoval… Už se dívají jeden druhému do očí, když ho Saga nabádá, aby ho nedráždil. Ne, Mana to neví a stejně se mu nechce věřit, že by mu byl tak dlouhou dobu tolik lhostejný. Ale pokud ho každý bavil jenom dva týdny, je to docela klidně možné. Mohl by mu připomenout, že sám chtěl, aby ho dráždil, ale najednou mu to nepřijde jako nejlepší nápad. Jemně sebou trhne, když ucítí stisk jeho zubů, ale v další okamžik o něj přijde a zůstane stát uprostřed parketu sám. Saga mu neřekl, co má dělat, takže pouze sleduje jeho vzdalující se tělo a doufá, že ten rytmus není nějaká metafora, po které mu začne provádět věci, které by jen nerad. Skutečně má teď trochu strach. Zvedne oči nad sebe, když se ozvou první tóny plamenného tanga a pak spatří Sagu, jak se vrací a svléká si sako. V ten okamžik už chápe. No kruci… ale ano, tohle umí taky. Měl by to odhalit nebo předstírat, že kroky nezná? Jeho ruce vystřelí nahoru, aby se ho pevně chytil, když si ho k sobě Saga prudce přitáhne a zvedne mu nožku. Podvědomě už dlaněmi sjíždí po jeho pažích a dívá se mu přímo do očí. Začínají na sebe strhávat všechnu pozornost. Přijde záklon a polibek, který Manovi zrychlí tep a pak už ho následuje v rychlém sledu krůčků. Nesplete ani jediný. Prudká krátká otočka a už je zase v jeho pevném sevření. Pár kroků, líce na líci, nový záklon. Rychlé tempo vystřídá pomalé a podmanivé a dojde i na malou zvedačku. Patří tam, ale stejně ho tím Saga překvapí.

Sena vidí ten výraz v jeho očích, který se změní na hladový a jeho odsunutí ho do bezpečné vzdálenosti rozhodně nedostane. Show se okamžitě posune společně s ním a víc prostoru pro útěk už vana nenabízí. Okamžitě zčervená a víc stiskne rty, když si Show trvá na tom jeho umývání a jakmile se dostane na hrudník a zůstává tam, Sena už ví, že ho trápí cíleně. Umanutě se dívá před sebe a nevydá ani hlásku, ale pod vrstvou pěny zatíná nehty do dna vany a škrábe ho, aby se nějak vyventiloval. Vystřelí k jeho tváři pohledem ve chvíli, kdy Show nadhodí, že ho tu snad chce kontrolovat. Nadechne se a otevře pusu, aby po něm vyjel, jak to asi chce poznat, když není holka, ale radši ji zase zavře, kdyby mu to Show vážně chtěl dokazovat. +Zkus to a já tě vážně praštím.+ Pohrozí mu v duchu. Úlevně a trochu znatelně si vydechne, když toho Show nechá, nastaví mu osušku a ještě ho takto osloví. Najednou se zase cítí jako člověk a ne jako něčí dárek. Povzdechne si, protože mu nezbývá, než vstát a na chvíli se mu ukázat a pak to udělá. Pár krůčků a je u něj v osušce. Kdyby to bylo jindy a jinde, asi by se mu takové rande líbilo. Je výrazně menší, než Show a tak se mu jeho objetí zdá pevné a velké. Hledí mu přímo do očí, když jsou u sebe tak blizoučko a pak se trochu pubertálně uchechtne. 

"Za to jak mě trápíš, ti mám něco takového dovolit?" Broukne. Jenže… on nejspíš chce. Nic dalšího už nestačí říct, protože ho Show velmi něžně políbí a on se doopravdy nechá. Srdce se mu rychle rozeběhne a nechá si jím chvíli plést hlavu. Ani ho nenapadne, že by se mu třeba mohl vysmát. A pak ho Show prostě pustí a odejde. Sleduje jeho záda a dobře vypadající krok, dokud se za ním nezavřou dveře a zůstane v koupelně sám. Na nic nečeká, oblékne se do košile a… zachytí svůj odraz v zrcadle. Precizní líčení i upravené vlasy mu pořád zůstaly, i když má konečky mokré. Vypadá jako někdo úplně jiný, ale opravdu mu to docela sluší. Pousměje se, když si u zrcadla upraví celý vzhled, prohrabe skříňky, najde i nějakou toaletní vodu se kterou se pocáká a teprve pak se vydá za ním. V té košili se trochu ztrácí a když uvidí jídlo, dojde mu, jak obrovský má hlad. Tam dole nic takového neexistovalo. Dovolí si rychlý pohled směrem k němu, ale možná by se na něj vrhl a snědl jeho, kdyby mu teď Show chtěl v jídle zabránit.