Gackt x Hyde - Tohle je kometa, můj pane...- část 3.

(vojenské sídlo)

Gackt

Ihned oči zvedne ke dveřím, když za nimi postřehne pohyb a spatří Hydův úsměv. Hned mu zmizí, aby se vzápětí zase objevil v celé své kráse a on si ho celého prohlédne. Docela tiše vydechne a požitkářsky se zakousne do jablka. Je plné šťávy a semínek… což mu vykouzlí úsměv na tváři, protože si to samozřejmě spojí jenom s jedinou věcí. Mírně rozhodí rukama na znamení souhlasu jako by mu říkal Tady mě máš. Jednoho dne se bude muset i oženit, ale… s tím nejspíš oba dva počítají. Kromě toho Gackt má dokonale naplánované, jaká bude a že jim do ničeho nebude mluvit. Chuděra, ale i tak se bude mít dobře. No co, nedalo se nic dělat. Sleduje každý jeho pružný krok a když si Hyde klekne, zabrní ho celý podbřišek. 

"Všechno, co je moje." Řekne možná trochu neprozřetelně, protože by se toho dalo dost zneužít, ale proč by to Hyde dělal? Možná je to pošetilé, ale doopravdy mu věří. Sloužil samotnému císaři, vycvičil partnera pro prince a on by mu bez váhání věnoval svůj život. Tak moc mu propadl. 

"Né, mám úplně všechno." Vydechne svým hluboko posazeným hlasem, protože se na jednu lákavou svačinku právě dívá a nevypadá to, že by někam šla. Vzápětí už na lýtku ucítí Hydovy prsty a příjemné pocity se dostaví okamžitě. 

"Víš, že spolu dnes budeme poprvé beze strachu, že to někdo uvidí? S dostatkem času, prostoru, denního světla a velkým nedostatkem oblečení?" Pousměje se a odloží to nakousané jablíčko. Má od rudé tekutiny všechny prsty a dává si velmi záležet, když jeden po druhém olizuje, zatímco z něj nespouští zrak. Hydovy prsty na jeho noze jedou pořád výš a zastaví se v poslední možnou chvíli. Něco podobného od něj čekal, ale výraz, který u toho má, stejně jako jeho slova, ho nutí v duchu nedočkavě úpět. Hyde svoje dráždění zopakuje i na jeho druhé noze a pak ucítí jeho horké rty nad kolenem. 

"Jsem rád, že je toho tolik, co objevovat." Přitaká a dotkne se ho dlaní ve vlasech, když je jemně převrátí. 

"Samozřejmě, že to udělám, jenom mě baví tvoje nedočkavost." Oplatí mu úsměv, když se Hyde podívá nahoru. Jeho nová otázka ho upřímně překvapí.

"Tvoje oči jsou důvod, proč bojovat a nezemřít, Hydo-koi." Řekne mu zcela vážně a upřímně. 

"Jsi pro mě opravdu velkou motivací k vyhrávání. Mnohem větší, než je ochrana prince, ale neměl bys chtít, abych říkal podobné věci. Někdo by mě mohl slyšet a pak přijdu o hlavu." Pořád se usmívá, když mu to říká. Zopakuje mu to klidně ještě tisíckrát. 

"Pojď sem ke mně." Vezme ho nakonec konečky prstů za bradu a zvolna přitáhne k sobě nahoru a do objetí. Tiše hekne, když se na něj Hyde částečně položí. Ještě mu nepřiznal to drobné sečné zranění na boku a když si sykl minule v chodbě, když ho zvedal, Hyde si toho nevšiml. 

"Chci, abys věděl, že pro mě nejsi žádná konkubína. Jsi… prostě ty. Můj." Volnou dlaní ho pohladí po tváři, zatímco očima klouže po každém detailu jeho obličeje a nakonec přitiskne svoje rty na jeho. Konečně. Takhle je to mnohem lepší, když si dali chvíli na čas. Jeho tělo reaguje rozhodně mnohem bouřlivěji a citlivěji.

Hyde

Gackovo tělo je vyloženě návykové a čím víc ho může obdivovat, tím víc se mu od něj nebude chtít. Je to jako prokletí, ale moc příjemné. Tolik s ním za celý život nikdo nezamával a že toho viděl hodně. Jeho generál je ale jen jeden. Měl by přemýšlet nad tím, jak moc nebezpečné to tu bude a co všechno by se mohlo stát, kdyby si nedávali pozor, ale na to je příliš brzy. Možná až vyjdou z ložnice, tak za pět až deset let. Nedokáže ani příliš dlouho udržet myšlenky u Seny, se kterým se bude muset rozloučit. V ten okamžik dojde na slzy, to ví, stejně tak je přesvědčený o tom, že je v dobrých rukou. Jednou se jejich cesty musely rozdělit a …Vlastně ani nečekal, že to dopadne tak dobře. Není dobré příliš přemýšlet nad tím, co se může v budoucnu pokazit, on mnohem radši přemýšlel nad tím, co se v přítomnosti daří a teď se má úplně skvěle. 

"Vím, nemohl jsem se té chvíle dočkat, prostě jsem věděl, že se to musí stát." Je to malé škádlení, protože on to samozřejmě vůbec netušil, ale hrozně si to přál. Jeho ruce běhají po hebké kůži a nemají v plánu zůstat příliš daleko. Občas zabloudí i pod lem, ale zatím se záměrně vyhýbají jedinému místu. Malinko se zamračí, když přijde a nedočkavost.

"Uvidíme, jak dlouho tě bude bavit, až bude moje nedočkavost moc patrná." Naráží na škádlení, které si užívali už na oslavě při jejich příjezdu a dá si za úkol, že toho bude hrozně zneužívat. Nenápadně samozřejmě, aby mu hezky zatopil. A pak si užije odezvu hezky v bezpečí ložnice. Tohle je ta pravá svoboda pro něj. Musí se usmát nad svými myšlenkami a pak se zarazí a ustane v pohybech, když přijde vyznání, které mu vezme dech a zastaví na několik vteřin srdce. Nečekal to a dokonale ho to vyvedlo z míry. V očích mu zahoří láskou.

"Krásnější kompliment jsem neslyšel." Vydechne melodickým hlasem tiše a pak se skoro stydlivě pousměje. Dostal ho na kolena a teď nemyslí to, že na nich klečí.

"Nedovolím, abys kdy přišel o hlavu, prostě se to nestane." Myslí i umírání jako takové. Možná až ve stáří a pěkně společně. Spokojeně přivře víčka pod dotekem jeho prstů a následuje ho až na postel a nad jeho tělo. Nadechne se, aby mu řekl, co má uvnitř sebe ale trochu sebou trhne, když se ozve syknutí.

"Nejsem konkubína?" Pozvedne obočí, ale už se zase usmívá. Nechá se přitáhnout na jeho rty a vloží do svého polibku úplně všechno, celou zamilovanost do něj a zároveň i umění vyšperkované k dokonalosti. Užije si jeho rty dostatečně, než se odtáhne a uvelebí se v sedu na jeho klíně.

"V tom případě mi okamžitě ukaž, co se ti stalo." Nasadí umanutý výraz a začne rozhrnovat látku, aby se podíval. Trochu se zavrtí, aby podpořil jeho vzrušení.

"Hm…" Zavrní si pro sebe.

"Jeden se to tebe zamiluje a ty přijdeš první večer se zraněním." Podívá se mu do tváře a v očích se mu zablýskne. Úplně ignoruje fakt, že se mu právě vyznal a i to, že večer rozhodně není. Položí mu dlaně vysoko na hrudník a začne jimi sjíždět pomalu dolů. Boky nenechává úplně v klidu, ale je to tak přirozený pohyb, že ho nevnímá.

"Jsem…Jsem jenom tvůj a ty můj." Nechá dlaně položené na jeho prsou, než se nakloní.

"Jsou věci mezi peklem a zemí, které nepochopím." Broukne měkce, když ho krátce políbí.

"Tohle ani chápat nepotřebuji, mě bude stačit, když to budu žít." Dokončí svou myšlenku.

"Tak už si mě vezmi, nepřeji si nic jiného, než tě vnímat celým svým tělem." Vydechne roztouženě do jeho rtů, než se k nim přitiskne znovu a tentokrát už je nehodlá pouštět. Je zraněný, ale on se o něj postará….Jen jeho touha je teď maličko na prvním místě.+Pak ti to s radostí pofoukám.+ Proběhne mu hlavou rozverně.

Gackt

Udělá na něj hraně dotčený obličej, ale je mu úplně jasné, že Hyde svou výhrůžku dodrží. Stejně tak si dovede představit všechny ty pekelné situace, kterým ho chce do budoucna vystavit. Všechny schůzky s důstojníky, kdy bude poblíž, všechny společenské události a večeře a jednoho dne nejspíš i slyšení u císaře. Nepochybuje o tom, že pokud bude Aki úspěšný, zase se s ním setká a Hyde v tu chvíli nejspíš bude s ním. 

"Bude to peklo, ale těším se na něj." Přizná mu, když se znovu usměje. Svými dalšími slovy mu ale vyrazí dech a na Hydovi je to dost vidět. Samozřejmě, že je to pro Gackta pocit zadostiučinění, ale myslel to víc, než vážně. 

"To není kompliment, ale pravda." Opraví ho něžným tónem hlasu a měkce se usměje, když mu Hyde slibuje nesmrtelnost. Kéž by to tak šlo, ale jeho múza je miláčkem bohů, třeba se u nich opravdu může přimluvit. Teď se mu nechce umírat ani za nic, protože s ním jeho život teprve začíná. 

"Ne, nejsi." Potvrdí jeho otázku, zatímco si Hyde dělá pohodlí na jeho klíně a je na něj dokonalý výhled. Jenže on toho samozřejmě hned zneužije, když se mu začne dobývat pod oblečení kvůli zranění. Narazil by na něj dřív nebo později, ale to už by byl v zajetí vášně. Takhle… se nejspíš zdrží. Gackt si povzdechne. 

"Je to jen škrábnutí..." Vytáhne běžné chlapácké řeči, i když to samozřejmě bolelo jako čert a i když to nebylo nic vážného. Bylo to protivné při každém pohybu. 

"Můžeš to ještě párkrát zopakovat?" Trochu mu vyjde boky vstříc a mluví o tom zamilování. Jenže tohle bylo riziko jeho života. Hyde si nejspíš vůbec nedovedl představit, jak vypadá bitevní vřava. Nejspíš nikdy nedržel v ruce žádnou zbraň. Tedy, kromě těch v klíně. Jeho dlaně byly jemné a nepoznamenané prací. Vlastně to tak bylo lepší. Alespoň nebude mít takový strach, než kdyby podobné věci viděl na vlastní oči. Bohužel v tyto dny se bojovalo neustále. Možná bude muset odjet hned zítra, možná ještě v noci… Brzy jeho dlaně ucítí na hrudi a pohnou se společně s Hydovými boky. Rána je nejspíš zapomenuta a to je dobře. Zní to zvláštně, když si ho Hyde přivlastní, ale nevadí mu to. Poprvé v životě mu to doopravdy nevadí. 

"Rád se rouháš, hm?" Broukne do jeho rtů, když se k němu Hyde skloní a pak už se konečně líbají. Tempo je od začátku jako o život, ale mezi nimi dvěma ani nečekal něco jiného. Ihned přitiskne obě svoje dlaně na jeho pozadí, které pevně stiskne a promne. Tlačí ho proti svému klínu, jako by snad Hyde potřeboval podobné pobídky a chvílemi se ani nemůže trefit ústy na jeho rty, jak uspěchané to celé začíná být. Tohle je opravdový hlad. Stačil se zamilovat do někoho, koho viděl jenom párkrát v životě a momentálně ho zná zoufale málo na to, aby byl schopný trochu přibrzdit. 

"Dej to dolů." Mluví samozřejmě o svém vlastním oblečení, protože Hyde už žádné nemá. Ještě, než stačí Hyde vůbec cokoliv udělat, už nedočkavě přejíždí prsty v rýze mezi jeho polovičkami.

Hyde

"Nejsem a už nikdy nebudu." Usměje se na něj vřele a v očích mu svítí trochu té ďábelské hravosti, stejně jako cit, který k němu chová. Je to šílená kombinace, ale už nechce nic jiného. Je jeho, to ví a nedokáže si představit, že by to kdy mělo být jinak. Bez váhání se na něj ušklíbne, když přijde na škubnutí.

"Tak to ti na něj ani nemusím foukat." Dobírá si ho s trochu uraženým pohledem, který mu dlouho nevydrží. V očích se však objeví ještě něco navíc. Starost. Bude se o něj neskutečně bát, to ví už teď. Jakmile tu s ním nebude, nebude spát ani jíst, dokud se mu v pořádku nevrátí. Nevědomost byla sladká, ale realita po jeho boku mnohem sladší.

"Co mám zopakovat?" Škádlí ho cíleně a zlehka zatne nehty do jeho hrudi.

"Zamiloval jsem se do jednoho velitele." Broukne smyslně a pak už nedokáže říct vůbec nic. Gackotvy rty jsou neskutečně návykové a má pocit, že s polibky nedokáže jen tak přestat. Hraje s ním, sem tam ho za spodní zatahá, aby podpořil vášeň, která je mezi nimi. +S tebou budu trápit nebe i peklo klidně každý den.+ Proběhne mu hlavou a tu chvíli se k němu přitiskne mnohem víc. Potřebuje nutně jeho teplo, vnímat ho každou buňkou těla a kdyby to šlo, nejspíš se k němu přilepí a už ho nikdo nikdy neoddělí. Asi dokonale zešílel, ale nikdy nezažil lepší pocit. Je rád, že mu Gackt nevidí do hlavy, asi by se mu hrozně smál, ale jak se tomu má bránit? Zarazí se na vteřinu, když o jeho rty přijde a dostane pobídku.

"Bude mi potěšení a nebudu se ani trochu červenat, když něco roztrhnu." Provokuje ho dál, když se malinko narovná, aby se opravdu mohl oprat s jeho oblečením. Stejně se nemůže dočkat, až ho celého uvidí. Jeho prsty jsou obratné, rozbaloval něco podobného už tolikrát a stejně je pocit uvnitř něj úplně jiný. Skoro se chvěje očekáváním a touhou, až ho konečně spatří úplně celého a bude si ho moct užít. V nosítkách tolik času nebylo a teď ho mají tolik. A on bude vědět, jak s ním naložit. Prohne se v bedrech při prvním doteku v místech, které si jich přejí mnohem víc.

"Jsi hrozný provokatér." Obviní ho měkce a vrátí mu dráždivým pohybem svých boků.

"Jak se mám soustředit?" Zeptá se ho podruhé, když se o něco víc zapře o jeho hruď a dlouze přejde klínem o ten jeho. Pak prostě přestane a vrhne se na jeho rty, dostávajíc z něj poslední kousky látky a nechá ji pod ním, tam teď překážet nebude. Však oni jistě na jednom místě nezůstanou.

"Tak to udělej znovu." Šeptne mu smyslně do rtů, než přenese váhu na pravou ruku a levou najde Gacktovy prsy, aby je nestoudně navedl mezi své polovičky a mnohem dál, než byly prve.

"Mazlit se můžeme za dvacet let." Prohodí něco podobného, co padlo i v nosítkách. Pak na to budou mít dostatek času, předehra už byla dost dlouhá a počítá do ní samozřejmě jejich škádlení ve vedlejším pokoji. Ani si neuvědomí, že se v pravidelných pohybech otírá o jeho tělo a hlavně ty nejcitlivější partie, snad mu tím způsobí alespoň malinkaté zatmění, které mu pak ukáže v plné kráse. Ať je klidně slyší všichni, budou mít dost jasno v tom, kdo v téhle ložnic je a že tam už nikoho dalšího nepustí.

"Ga-chan. Nepatřím nikomu jinému, jenom tobě." Podaří se mu vydechnout. Dřív patřil císaři, ale i když ho nosil hluboko, nikdy se nedostal do srdce tolik, jako právě Gackt.

Gackt

"Měl bys říkat spíš generála. Zní to mnohem líp, víš? Vystihuje to moje skvělé postavení, na které si hrozně potrpím." Hraje s ním tuhle malou hru, zatímco ho Hyde svléká. Houby… Nikdy na to nebyl, i když by lhal, kdyby měl tvrdit, že se mu nelíbilo být součástí aristokracie. To bylo ale zejména proto, že si mohl život užívat plnými doušky. A taky ty peníze… No co si bude lhát? Pozoruje jeho prsty, jak se obratně pohybují na tkanicích kimona, jehož látka povoluje a brzy odhalí jeho vypracované břicho i bílý obvaz. Krev neprosakuje skrz. Rána není hluboká a hojí se dobře. Je to prostě jenom nepříjemné. A samozřejmě se nesmí infikovat. Na banální zranění zasažené infekcí zemřelo už příliš mnoho dobrých mužů. Celou tu dobu visí pohledem v Hydově tváři. Vidí tu nedočkavost, vnímá jemné chvění a připadá mu to fascinující. Hyde viděl už tolik a stejně je šílený touhou, možná láskou, jak se Gackt odvažuje doufat a to ho dělá o něco křehčím a zranitelnějším. Z toho šílí zase on sám. Samozřejmě mu nedá ani na chvíli pokoj, aby mu to celé ztížil a tiše se zasměje, když ho Hyde nařkne z provokací. Když jeho prstům se tam vzadu tolik líbí… 

"Já nevím, sázel jsem na to, že podobné věci děláš i poslepu..." Dráždí ho a Hyde mu to vrací pohyby vlastního klína. Co chvíli mu jimi smaže ten jeho úsměv a nahradí ho roztouženým povzdechem. Úmyslně se tu týrají a očividně je to oba dva hrozně baví. Když se k němu Hyde skloní pro nové polibky a na tváři ho zašimrají jeho vlasy, opustí rukama jeho pozadí a začne ho hladit po celém těle, aby si vtiskl do paměti a do vlastní pokožky každou linii jeho postavy. Potřebuje cítit každou oblinku a výčnělek kosti, úplně všechno. Protože s těmi vzpomínkami jednou zemře. Na bitevním poli nebo stářím v posteli, to je jedno. Bude si ho pamatovat už napořád jenom takhle. Trvá to jen chvilku, než si nechá navést prsty do jeho horoucích úst a poté znovu do těch míst. Hyde si dovede říct o cokoliv a opravdu se vůbec nečervená a jemu to imponuje. Jejich spojené dlaně se nezastaví a on se ocitne dál v jeho nitru. Ihned ho začne dráždit a ostatními prsty i po okolí, zatímco druhou rukou se snaží probojovat mezi jejich těla a k jeho klínu. Trocha synchronizovaného dohánění k šílenství mu vůbec neuškodí! Hyde mu dá svými slovy jasně najevo, že o dlouhé předehry zrovna teď nestojí. Na to si příliš moc chyběli a on mu samozřejmě rád vyhoví. S tím vyznáním si tiše zasténá do jeho rtů, opustí prsty jeho nitro a zatímco mu jednou dlaní zajíždí do vlasů, vstoupí do jeho nitra on sám. Nepřestává ho vášnivě líbat ani na chvíli a zřejmě ani jeden nemají čas myslet na cokoliv jiného. Není potřeba příliš dlouho čekat a ohleduplně našlapovat. Hyde si zvolí vlastní tempo, do kterého je uvrhne a nakonec s těmi polibky musí přestat, aby vůbec mohli dýchat. Drží ho oběma dlaněmi za boky, pomáhá mu s pohyby proti sobě a ani na vteřinu se nedívá jinam, než do jeho neskutečných, velkých očí. Nesmí mu uniknout vůbec nic z jeho výrazu. To propojení mezi nimi je mnohem hlubší, než fyzické. Cítí ho. Mohl by si na něj skoro sáhnout. Hyde je jeho druhá polovina a jemu připadalo neuvěřitelné, že měl to štěstí, aby ji v tomto životě našel. 

"Kami, děkuju vám..." Zašeptá sotva slyšitelně.

Hyde

Nemusí naštěstí Gackta pobízet dlouho. Ani jeden se očividně nemůžou dočkat a to je dobře. Umřel by v další vteřině, kdyby necítil jeho prsty mezi polovičkami. S každým dalším dotekem nechává svůj hlas vyznít v celé kráse a snaží se ho i tím vydráždit do nepříčetna.

"Dělám je i poslepu." Vydoluje ze sebe mezi jednolitými povzdechy, protože Gackt už je dost hluboko a dostává se k místům, která mu působí zatmění před očima. Stejně nedokáže ještě pořád mlčet. Oni asi nikdy nebudou mít tichý sex, nedokázali to ani poprvé a teď se jim to taky nejspíš nepodaří.

"Ale s tebou by to byla vážně škoda, kdybych zavřel oči." Složí mu další kompliment, kterých má v hlavě snad tisíce. Určitě mu je jednou poví úplně všechny, jen teď bude rád, když zformuje další větu. Neklidně se kroutí pod jeho doteky, nechává se s radostí vynášet do nebes už jen při přípravě na jeho vpád a je mu úplně jedno, že někde opodál je Sena s Akim. Ale co, oni dva se spolu taky určitě nudit nebudou a společnou večeři si můžou dát klidně později. Možná spíš pozdní snídani nebo oběd. Jen doufá, že je před odjezdem ještě stihne. Nesnesl by pomyšlení, že se se Senou nemohl rozloučit. Zasténá opravdu hlasitě, když ucítí dlaň ve svých vlasech, stejně jako Gacktovu chloubu, která proniká do jeho nitra. Nemusí se ani snažit, aby ho přijal. Tolik se na něj těší a jeho tělo s ním naprosto souhlasí. Nevnímá ani miniaturní náznak bolesti, to se do jeho hlavy už nevejde, jen olíbává každý kousíček kůže, na který se dostane, jakmile přijde o jeho rty. On by klidně ještě pár prolnutí vydržel, ale asi by už dech nepopadl. Tělem mu probíhá pocit, že v jeho náručí je opravdu doma. Ten pocit byl pro něj naprosto neznámý. Bral palác jako svůj domov, ale nikdy to nebylo tak intenzivní, jako právě teď. V duchu děkuje Senovi, že tohle celé zařídil a Gacktovi, který mu dopřává všechny tyto pocity. Myslel si, že má vlastně skvělý život, ale doteď ani netušil, co to znamená. Když zaslechne Gacktovo šeptání, oči se mu rozšíří překvapení. Každé podobné vyznání je pro něj hrozně nové a nečekané.

"Poděkujeme jim společně." Pošeptá mu do rtů, aniž by se přestal pohybovat proti jeho bokům. Je to skoro jako tanec, který mu předvádí, stejně lehké a přesto intenzivní. Užívá si každý pohyb a pocit, že je jím dokonale plný.

"Tím, že budeme šťastní." Dodá a v očích se mu zaleskne něco, co v nich do doby, než ho poznal, nebylo. Patří mu celým srdcem a duší. Je si jistý, že podobný pocit může zažít jen jednou za život, někteří ho nepoznají vůbec.

"Vždycky jsem rád pokoušel štěstěnu a ta potvůrka mě asi vážně má ráda." Prohodí mezi jednotlivými povzdechy a pak konečně přijde o hlas. Blíží se k vrcholu a jak by to jindy chtěl natahovat, teď si chce užít ryzí extázi z jeho blízkosti a pocitem, že už je nikdo omezovat nebude.

"Ukážeme nebesům, že to nebyla chyba." Zasténá na konci věty, než se zapře dlaněmi do jeho hrudi a pozvedne se, aby pohyby jeho boky mohly být mnohem rychlejší a přímočařejší. Trvá to jen chvíli, než se na Gacktově klíně propne a nechá své tělo propadnout vyvrcholení, kterým potřísní vypracované břicho. Jenže nekončí, ani s napnutím všech svalů se nepřestane zlehka pohybovat, aby společně vystoupali ještě výš. Je hrozně udýchaný, zpocený, když pomalu nalehne na tělo pod sebou, aby se mohl schovat do jeho objetí. Několikrát se rty dotkne jeho hrudi, zlehka stiskne hebkou kůži mezi zuby, než spokojeně vydechne.

"Večeře byla naprosto skvělá. Za chvíli bude čas na zákusek." Blýskne se mu v očích, jakmile malinko vzhlédne a rozverně se zavrtí na jeho těle.

"Dal jsem si za úkol, abys nebyl schopný vylézt na koně a odjet mi." Prozradí mu své myšlenky.

"Jestli sis myslel, pane generále, že je to nemožné…" Odmlčí se na chvíli, než se znovu zavrtí.

"Teď už si to myslet nebudeš." Ne, on se vážně nikdy stydět nebude a s radostí ho úplně zničí. Jen ať ví, jak nenasytný dáreček dostal.