Epilog - Vítejte doma. - část 2.

(zámek)

Mana

Ano, to místo by si skutečně zasloužilo zazdít. Už nikdy by se nemělo dočkat možnosti, že tam někdo bude trávit čas, i kdyby tam měly být vinné sklepy. A stejně se ta představa Manovi příčí. Jako by něco uvnitř něj nechtělo, aby se na ten pokoj sahalo. Co kdyby tam našel ještě něco? Nebo to nebylo kvůli tomu? Je vnitřně nervózní a rozčilený, když stoupá po schodech nahoru a u toho si musí držet sukni, aby si ji ještě nepřišlápl. Jakmile jsou všichni zpět na chodbě, zhasne a zamkne. Skoro ho ranní mrtvice, když se za nimi ozvou hlasy najatých mužů. Prudce se k nim otočí čelem. Poznají na něm, že něco není v pořádku a Mana jim rukama naznačí, aby všechno komunikovali s Hydem a Sagou. Pak konečně začne věnovat pozornost i klukům a tomu, co mu říkají. Zavrtí hlavou, že tam k nalezení určitě nic není a jemně se pousměje. -Nevím, co mě to popadlo.- Ukáže jim rukama, protože ještě pořád nejsou sami. -Počkejte na nás ve velké hale.- Požádá pak ty muže, zatímco se oni společně vydají k jediné obyvatelné místnosti zámku, ale Hyde ho v půli cesty zastaví. Podívá se mu do očí a zavrtí hlavou. 

"Nic se neděje, jsem v pořádku." Nasadí si mnohem upřímnější úsměv, protože Hyda jen tak něčím nezmate. Naštěstí je opravdu výborný herec. Ta fotka ho na prsou skoro pálí, ale stejně její přítomnost tam neprozradí. Nechá se jím vtáhnout do jeho náruče a na zádech za chvíli ucítí i Sagu. Jejich blízkost ho ukonejší a uklidní. Už se doopravdy upřímně usmívá, když si opírá spánek o Hydovo rameno a nechává se hýčkat jejich teplem. To, že to místo v Hydovi vzbuzovalo strach, mu připadalo divné. Když chodívali do věže, tam se nebál. Mana dole nikdy žádný přízrak nepotkal. Mírně se od nich oddálí a zavrtí hlavou. 

"Ne, to si nemyslím. Její vězení bylo ve věži, odtud prý i skočila. Mě posílali dolů, protože jsem její zrcadlo." Řekne nakonec jednoduché vysvětlení. Kdo ví, co za přízrak by se stal z něho, kdyby na to zazdění došlo. Jeho nehty by nejspíš byly navždy vyryté do kamenů sklepení. Říká se, že hlady začnete jíst i sami sebe a nebylo tam žádné okno, ze kterého by skočil… Teď už ale chápe, proč tolik chtěla, aby to byl Hyde, kdo tam s ní bude. Ale kdo byl ten muž na fotce? Mana nebyl jediný, kdo měl v minulosti identického dvojníka. Byla opravdu náhoda, že sem najali jeho? Přivolal ho duch? A neměl by se už konečně přestat ptát? Dívka byla pryč. Byla klidná a odešla… To bylo přece dobré znamení? 

"Vyřídíte prosím jejich otázky?" Požádá je nakonec. 

"Přijdu za vámi za chviličku, jen si odskočím." Řekne jim. Nejsou rádi, že ho tu nechávají samotného, ale jakmile se Mana přesvědčí, že jsou opravdu z doslechu, rozeběhne se chodbou ke schodům a dolů do dalšího křídla. Je tam za velkými dvoukřídlými dveřmi knihovna. Měl ji rád, i když mu otec pečlivě vybíral, co s mí číst. Jestli neshořela… Je to s podivem, ale plameny olízly jenom ty dveře a stěnu kolem nich. Místnost je obrovská, s mnoha vysokými skříněmi plnými knih a svitků a uprostřed stojí velký psací stůl a glóbus. Na protější straně je na těžkém závěsu vyšitý celý Manův rod. Pochybuje, že tu Hyde někdy byl a viděl to, otec sem nikoho nepouštěl a proto na všem seděl prach. Potřebuje kroniku. Najít ji, není zase tak těžké. Jakmile ji má, bouchne těžkou knihou o psací stůl a začne hledat. Babička, určitě to byla druhá babička. Ví její jméno podle stromu života a pak najde příslušné stránky. Musela mít děti. Nebo alespoň jedno. Je překvapený, když zjistí, že dáma na fotce vypadá úplně jinak. Babička to nebyla. Mračí se na knihu a rozhořčeně listuje fotkami sem a tam, ale svoji podobiznu nikde nevidí. Dochází mu čas. Kluci by ho mohli hledat. Teprve když knihu ze zoufalství odhodí, stránky se přetočí skoro nakonec a zůstanou tak. Pořád se upínal k minulosti. Jenže nadpisy a fotky najednou mluví jasně. Je to jeho… starší sestra??? Ale ta fotka nebyla nová… a Hyde… vypadá opravdu živý a dost současný. Mana zůstane zírat na dveře do knihovny, ve kterých nikdo není. Že by si nic nepamatoval? Ne, to není on… 

"Nic nedává smysl!" Je mu z toho do pláče.

Hyde, Saga

Hyde si ještě chvíli prohlíží Manův výraz a snaží se odhadnout, jestli mu říká pravdu nebo ne. Obecně byl mnohem citlivější na jeho emoce, než Saga, ale stejně se mu nezdá, že by mu lhal. Kývne hlavou a prozatím to nechá být. Stejně si dá za úkol, že ho bude mnohem víc pozorovat a Sagu asi taky. Tohle místo na ně mohlo opravdu působit mnohem víc, než si chtějí přiznat a on by byl vážně nerad, kdyby to sklouzlo k něčemu podobnému tomu, co bylo krátce po tom hrůzném večeru tady. Stejně mu běhá hlavou několik otázek, které pořád postrádají odpovědi. Už jen ten pocit, co měl dole. Nikdy tam nebyl a stejně ho měl v sobě hluboce zakořeněný. Kde se tam vzal? A proč zrovna ve sklepě, kde byl Mana? Nerozumí tomu, ale nedává na sobě nic znát.

"Jsem tak rád, že to nepokračovalo dál." Ujistí Manu, protože si dokáže živě představit, co by se dělo, kdyby společně neutekli a po tom všem co se stalo, si to dokáže i dost přibarvit. Saga zatím mlčí a snaží se přijít na to, co se tu vlastně děje nebo spíš dělo. Oba ale překvapí, když je Mana zaúkoluje a zmizí. Ani jeden mu neodporuje a tak si myslí, že potřebuje chvilku pro sebe. Vydají se tedy k dělníkům, aby jim ukázali, co bude jako první potřeba a kde mají začít. Jak se sem nechtěli vracet, tak teď by tu všichni rádi zůstali. A bude tu krásně, jakmile se to celé dokončí, to Hyde ví už teď. Saga po chvíli začíná malinko pěnit, protože ti chlapi vůbec nerozumí ničemu, tedy rozhodně ne tomu, co naplánovali, aby tu bylo a trochu ukazuje svou stránku, která je malinko povýšená. Jak nejde? On jim ukáže, jak to jde. Hyde v tu chvíli protáčí očima a sune se stranou, jestli někdo zařídí všechno do puntíku, tak to bude manžel číslo dvě a on začíná mít strach, že jestli bude něco trochu jinde, mají policii za krkem zase.

"Nekousej." Pošeptá mu do ouška s dlaní na rameni, když ho mine a vydá se po stopách Many. Už je příliš dlouho pryč a on má o něj jednoduše starost.

Saga by ji měl taky, ale ten je právě uprostřed třetí světové o to, kde a jak bude vypadat zábradlí a lámání z dělníků vysvětlení, proč to nejde, když oni to tak chtějí. Chudáci, vážně je mu jich líto. Hyde zatím nahlíží do jednotlivých pokojů, předem vynechává ty, které byly nejvíc zničené požárem a vůbec ho nemůže najít. Na čele už má trochu starostlivou vrásku a nakonec se zastaví uprostřed chodby. Opře se zády o zeď a hledí před sebe. Pořád se nemůže zbavit zvláštního dojmu, který na něj přišel ve sklepě. Co to má být? Proč se tu cítí zvláštně a zároveň jakoby sem patřil? Nerozumí tomu a nic víc a tak se s krátkým povzdechem odlepí od zdi a pokračuje dál ve svém hledání. Nakonec Manu najde v knihovně. Když otevře dveře a vidí jeho nešťastný výraz, vykročí rovnou k němu, aby si ho přitáhl do své náruče.

"Tak už mi řekni, co se děje." Pošeptá mu konejšivým hlasem, než mu oči padnou na knihu, která je otevřená a na fotce poznává dívku z věže. Pomalu ho pustí a sáhne po knize, kterou si přitáhne blíž.

"Nebyla tu dlouho?" Nakrčí nechápavě obočí.

"Byla to tvoje sestra." Vydechne, když mu to naplno dojde. Pořád ale nechápe, co s tím má co společného. A pocit, který mu říká, že tohle celé nebyla náhoda, jen zesílí.

"Mana-chan, je to pitomost, ale to vypadá, jak kdybyste oba dva byli z jiné doby." Ohlédne se na něj a hledá nějaký rok. Vůbec ho nenapadne, že by s tím mohl mít hlubší spojitost.

"Určitě tu bude něco, co tomu dá smysl." Rozhlédne se po knihovně a začne přejíždět prsty po hřbetech knih. V tom se u nich objeví Saga.

"Tihle pitomci nám to tady akorát zničí." Prohodí a zarazí se, když vidí výrazy obou.

"Co je?" Dojde už i jemu, že něco není v pořádku.

"Hledám něco, co by mi řeklo, že jsem se úplně nezbláznil. Podívej, to je Manova sestra." Kývne hlavou na otevřenou knihu.

"To je nějaká pitomost ne?" Už zase to mrazení podél páteře.

"Právě se snažím přijít na to, jak to celé vlastně je. A navíc mám do návštěvy toho sklepa fakt divnej pocit a nemůžu se ho zbavit. Jak kdybychom byli fakt blízko."

Mana

Přesně jak si myslel, Hyde se tady objeví vzápětí a Mana už nestačí kroniku schovat. Nechá se jím obejmout a chvíli u něj čerpá novou energii, než se od něj mírně odtáhne. Pozoruje jeho profil, když si Hyde přitahuje kroniku před oči. Mírně se nakloní, aby viděl na jeho výraz, jakmile si uvědomí, že se dívá na dívku z věže, ale nezmění se. Jako by se Mana najednou bál, že ji třeba kdysi miloval a vzpomene si na to a jeho už nebude chtít. Nic takového se ale nestane a on si pomyslí, jak bláhový je. Kdo ví, kdo to byl, kdo je tohle, co to má všechno znamenat. 

"Já nemám sestru." Připomene mu. 

"Nikdo jiný se mnou na zámku nikdy nežil. Přece bych si jí všiml, vždyť jsem směl chodit téměř všu..." Nedořekne to. Téměř všude. O některých částech a celém jednom křídle mu řekli, že je po požáru nerekonstruované a hrozí, že by se tam na Manu mohlo něco zřítit. To samé platilo pro věž. Drželi ji někde zavřenou? Jako jeho ale jinak? To mu přišlo divné. Proč by byla celý život ve věži, jak by poznala Hyda a proč by on nebyl celý život ve sklepě? Viděl by ji přece alespoň venku. Záleželo jim na tom, aby se Mana měl v dětství dobře, nosili mu drahé dárky. Stejně nechápe, proč měl být nakonec obětován a radši to ani vědět nechce. Když Hyde vysloví nahlas to o jiné době, v podstatě čte Manovy myšlenky a to ještě neviděl tu fotku. Odkud byl ale Hyde, když byl na fotografii také? Pokud to byl on a ne nějaký jeho předek, ale… jsou si podobní jako vejce vejci. Jako je jemu dívka z věže. 

"Cestování v čase je nesmysl, Hydo-koi." Řekne měkce. 

"Reinkarnace není… Co když… To vlastně jsem já?" Řekne, co ho napadá, když k němu obrátí tvář a dlouze se mu zadívá do očí. Už bylo nahlas vyřčeno, že jsou dvě části jedné duše, on a dívka z věže a že je potřeba je zase spojit. Možná si jeho otec myslel, že to dokáže tím, že Manu zazdí a přízrak tak odejde. Byl tu ještě před tím? Rodinné tajemství se pořád zvětšovalo, místo aby s jejich smrtí odešlo. Co se tady dělo dřív? Řádila tu dívka tak moc, že se ji rozhodli umlčet? Dovedla je k tak zoufalému kroku nebo proč to všechno? Pochybuje, že jí ti vraždící psychopati chtěli pomoct. Nebo si mysleli, že duch touží po obětech? Teď už mu to nikdo nepoví… Kromě toho, když se s ní potkal, necítil se zrovna jako rozpolcená duše, která našla svou druhou polovinu. Jediné, co cítil, byl strach, ne pocit, že není celý. Rozmrzele kroniku zaklapne. Chce to všechno nechat být, ale do Hyda jako by vjela nová energie a začne hledat podobně jako před chvílí on. Mana nad tím protočí očima. Přesně z toho důvodu si to chtěl nechat pro sebe. Tu fotku mu raději neukáže, nechce jeho hlavě přidělávat další starosti, kdyby viděl sebe samého a taky… nechce, aby si na to vzpomněl, pokud je to snad doopravdy on. Je to sobecké, ale nepřežil by, kdyby si Hyde nakonec uvědomil, že přece jen miluje někoho jiného. Už tehdy za ní chodil jako pejsek, když ho volala. Obrátí se čelem ke dveřím, když se v nich objeví i Saga. Hyde okamžitě všechno píchne, on znovu protočí očima a loupne okem po kronice, která….!!! Je otevřená?! Vždyť ji zavřel! Ze stránek na něj zírá fotografie a jemu po zádech přejede mrazení. Je to stejné, jako když se tu tehdy z ničeho nic objevila ta panenka. Mana nemá daleko k mdlobám a najednou si vůbec není jistý, že se chce stěhovat zpátky, ale všechno už koupili… Vytáhne z poza opasku vějíř a začne se prudce ovívat. 

"Je tu po tom požáru hrozně, půjdeme." Řekne jim měkce a donutí se usmát. Nadpřirozené úkazy, podivné a ne zrovna příjemné pocity, Sagův výraz a odmítání se vrátit… Kdyby nebyli pitomí, už by sem nikdy nestrčili nos. Jenže… to místo bylo jako magnet a oni… byli nakonec doma. Nebo v kleci?

Hyde, Saga

Hyde ještě chvíli hledá a zasekne se až při Manových slovech, že mohl chodit téměř všude. Po tom, co tu zažili, už by se nemohl divit snad ničemu. Co když tu opravdu byli společně a jeden o druhém nevěděl. Všechno je to postavené na hlavu, ale to bylo i zavírání Many do sklepa. Podívá se na něj s hřejivým a trochu lítostivým výrazem, pořád má v hlavě, co všechno musel zažívat a když viděl ten sklep…Ne, nad t už radši přemýšlet nebude. Nesmí, jinak se zblázní.

"Dřív bych ti to odkýval, ale sám už si nejsem jistý, co může být nesmysl a co ne." Pokrčí rameny a vrátí se k hledání. Stejně má takový pocit, že tu nic nenajde. Saga jen těká pohledem z jednoho na druhého a přesune se ke kronice, aby si dívku prohlédl.

"Mana říkal, že reinkarnace. Vlastně je to asi nejpravděpodobnější." Prozradí Sagovi, o čem před chvílí mluvili. Ten jen pozvedne obočí, ale sám vypadá, že ani nechce vědět, co se tu dělo. Možná jim trochu tajností neuškodí. On je toho názoru, že někdy je to lepší, než děsivá pravda.

"Možná je na čase se v tom přestat šťourat." Podívá se krátce na Hyda, aby ho přinutil přestat hledat. Ten jakoby cítil pohled v zádech, ohlédne se přes rameno a nakonec ruce svěsí podél těla a nechá knihovnu knihovnou. Že by měl Saga pravdu? Dívka z věže už se neukázala ani ve snu. Našla svůj klid a je nejspíš na čase, aby ho hledali i oni, i když to bude na zámku, kde se to všechno přihodilo.

"Asi máš pravdu, Saga-chan. Co získáme tím, že zjistíme pravdu? Možná jen nějaké vrásky." Pokrčí rameny a stejně se zvláštního pocitu uvnitř sebe nezbaví. Asi to potrvá roky, než ho úplně opustí. Oba dva se ohlédnou na Manu, když se začne ovívat.

"Hai, pojďme. Stejně tu nic není." Kývne hlavou rozhodně Hyde a vydají se z knihovny pryč, stejně jako ze zámku pro tuto chvíli. Několik dní přebývali v malém městečku, odkud je tehdy odvezl trajekt a navštívili i restauraci, kde při svém útěku jedli. Konečně měli dostatek času se projít po pláži a užívat si dokonalý západ slunce. Mohl být jejich život lepší? Když byly nějaké pokoje hotovy a odvezená většina ohořelých věcí, rozhodli se poprvé přenocovat v jejich novém domově. Hyde při překročení prahu ucítil zvláštní pocit, že tady je opravdu jejich doma, ale Saga byl vůči místu ještě pořád maličko skeptický a o to víc, když už měli přenocovat.

"Ale no tak, Saga-chan, zabroukám ti do ouška." Svádí ho Hyde svým hlasem, než je vezme oba za ruku a vede do Manových pokojů, kde se z jeho ložnice stala jejich. Hyde si nachystal i malé překvapení v podobě pohoštění, které nechal nachystat kuchařkou, kterou najal pro tento večer. Sám se pokusil zkontaktovat správce, jestli by se nechtěl vrátit do práce, dostalo se mu jen odpovědi, že si to rozmyslí. Asi měl pořád v živé paměti, co se tu stalo. Kdo by neměl? Po skvělé večeři se všichni odebrali do koupelny, kde je čekala voňavá lázeň, dost podobná té, kterou si kdysi s Manou dopřáli. Prostě si neodpustil trochu nostalgie, jen už nebyli dva. Podívá se na Sagu, který se na něj usměje a oba vykročí k Manovi, aby ho začali společně svlékat. Jak se jednalo o podobné věci, šlo u nich dohadování stranou, možná jen o to, kdo kterou botku vyzuje. 

"Musíme přece pěkně pokřtít koupelnu." Pošeptá Manovi Saga a Hyde se na chvíli vzdálí. Při jeho návratu se z ložnice ozývá gramofon, který jim celou atmosféru zpříjemní. Nakonec v tom zase tolik romantiky nebylo, tedy pro ně ano, jen trochu speciální a teď už se všichni tři spokojeně uvelebí ve velké vaně. No zas až tak velká nebyla, ale nikdy neměli problém se vměstnat kamkoliv, jako by byli jedno tělo. Hyde jemně hladí Manovu kůži a Saga podvědomě boří nos do jeho vlasů.

"Stala se tu spousta hrozných věcí, ale jedna věc je na tom všem rozhodně pozitivní. Máme sebe." Ozve se melodický hlas a Saga se malinko narovná, když nakonec přikývne. Pomalu se rozhlédne po koupelně, zastaví se očima na dveřích a pak se podívá z okna na oblohu, která je posetá hvězdami.

"Tak tedy." Povzdechne si krátce, než obsáhne očima oba dva a nakonec se pousměje. Pořádně a upřímně asi poprvé za celou dobu, kdy se sem vrátili.

"Vítejte doma." Prohodí jako první a sáhne po skleničkách vína, které mají na stolku u vany. Jakmile to dořekne, gramofon zapraská, na pár vteřin ztichne, než se rozehraje písní, která tolik vyděsila Manu v restauraci v Tokyu.

"Začínám mít pocit, že tu spíš žijeme čtyři. Společně se zámkem." Ušklíbne se Hyde, než si opláchne obličej vodou. O pár desítek minut později, se všichni uvelebí do velké postele a přitulí se jeden k druhému. Ještě chvíli si povídají, než je všechny přemůže únava. Říká se, že to, co se zdá první noc, se stane a možná je to jen iluze, stejně jako věci, které se tu přihodily. Se svítáním přijde i nová kapitola jejich života a jen čas ukáže, jestli se zámek a přízraky v něm rozhodly, že společně s nimi budou žít.