Boogie x Tetsuya - O mě se neboj, měj se křepelko! - část 4.

(hotel)

Boogie

Je to fascinující sledovat Tetsuyovy oči, jak doslova hltají každý jeho pohyb při svlékání kalhot. Vidí, jak moc je tím pohlcený a to mu dodává další odvahu. Rozhodně taková povzbuzení potřebuje. Pousměje se, když ho Tetsu ubezpečí, že se mu líbí, na co se právě dívá. O několik chvilek později už je sám svědkem toho, jak kalhoty mizí i z Tesuyova těla a musel by být dokonale imunní proti všemu, aby se ubránil pohledu na něj. I on je koneckonců jenom kluk a navíc dost mladý, takže mu tam ty oči ujíždějí, i kdyby stokrát nechtěl. A on navíc chce. Tetsuyovo tělo je pružné a elegantní i bez všeho oblečení. Jak to dělá, to Boo nechápe. Zabrní ho celé tělo, když se nad něj Tetsu začne vracet tímto způsobem a tiše si povzdechne, když se jejich klíny dotknou. Dotek nahých těl je úplně jiný a výrazně intenzivnější. Pohladí ho konečky prstů po ramenou i pažích a pak jim najde pevný bod kolem jeho pasu. Jakmile se mu Tetsu začne ztrácet pod rukama, povolí svoje sevření a s jistou otázkou se zadívá do jeho očí. Teď je vedle něho a Boo poslušně otevírá rty, aniž by mu v té chvíli došlo na co přesně. Tetsuyova ruka se projde po jeho hrudi, trochu sebou cukne, když ucítí vlhkost i v klíně a pak se automaticky propne dopředu, jakmile ucítí jeho prsty rovnou vzadu, čímž trochu drcne klínem do jeho. Kruci… Už je zase napnutý, až k zbláznění, ale zároveň nemíní utíkat. Věří mu a ví, co má přijít. Asi shoří jenom z toho uvědomění a Tetsu by mu ani nemusel vyprávět svoje fantazie. To jako, že by se měl osmělit a nějak si pomáhat sám, zatímco on se bude koukat? Tak na to se snad bude muset poprvé v životě pořádně opít. Tetsu si prst navlhčí znovu a pak už to není jen takové opatrné klepání. Boo se trochu zamračí, je to dost nezvyklé a vůbec si není jistý, že by z toho mělo být něco tak neskutečně skvělého, natož, aby se to tam pro pána všechno vešlo, ale po chvíli se dostaví ty správné, vlezlé a příjemné pocity, které ho nutí sebou občas cuknout. Leží na takovém poloboku, aby ho tam vůbec mohl pustit, jednu dlaň má položenou na jeho prsou a druhou ho objímá kolem pasu stále pevněji. Začíná to být nesnesitelné a on pustí skrz rty i svůj hlas. Brzy už propíná celé tělo proti Tetsuyovu, víčka má pevně zavřená a co chvíli si musí opřít čelo o jeho prsa, aby to vůbec bylo k snesení. Tohle je neskutečné a opravdu dobré a jeho nožka jde pomalu nahoru, aby se kotníkem mohl zaklesnout o Tetsuyovo lýtko. Co chvíli si schovává tvář do ohybu jeho krku, nechává při tom vyznít svůj hlas a brzy už nožku zvedá co nejvýš, aby ho zároveň pustil, co nejdál. Začíná být vydrážděný a připravený úplně na všechno. 

"Tet-chan..." Šeptá mu do ouška, které začne rozpustile olíbávat a nakonec mu do něj zajede jazykem. Je opravdu zvědavý, jak se mu bude líbit, když se přestane tolik hlídat.

Tetsuya

Všiml si Boogieho výrazu ve tváři, když nadnesl svou představu, že by si pomohl sám. Však on mu dokáže, že to není nic, čeho by se měl bát. Věří si a věří tomu, že to nakonec pro něj udělá rád. On ho těma očima klidně a milerád hltat bude. Užijí si to oba dva, ale začíná si být jistý, že se bude muset k něčemu přivázat, aby se dokázal držet dál tak dlouho. Asi to bude potřeba i kdyby byl Boo po dvou minutách hotový. Málem by nad sebou protočil očima. Co si pamatuje, tak nikdy nebyl z nikoho v takovém rozpoložení, jako právě teď. Prsty si počíná dost obratně a hledá ta správná místa, aby Boogiemu způsobil zatmění před očima a on přestal vnímat, co se s ním bude dít dál. Ten začátek o moc lepší nikdy nebude, to je mu úplně jasné. Není to však nic, co by nešlo překonat a pak přijde zasloužená odměna pro oba dva. Poposouvá si ho ve chvilkách blíž ke svému tělu a tiskne ho k sobě, aby se dostal do jeho nitra hlouběji a Boo se mu nemohl tolik cukat. Trochu mu omezit pohyb a třeba se za chvíli zblázní. Ano, to by taky pozoroval moc rád. Začíná mít pocit, že bude zatížený na vizuální stránku, ale doteky…Ano, ty si taky dost dobře dokáže užít. Je krásný, když se přestává hlídat a jindy by si za podobné uvědomění vynadal, ale teď…Vlastně mu to naprosto vyhovuje. Nechá se jím klidně okouzlit a bude bořit s radostí všechno, co se mu postaví do cesty. Koutky se mu spokojeně pozvednou, když přijde jeho jméno, které Boo vysloví. To je vlastně to poslední, co potřebuje, aby si byl jistý, že už se může podívat mnohem dál, ale prsty to nebude. Opustí jeho nitro, aby si štíhlou nožku vytáhl podél svého boku mnohem výš. Tím ho přitiskne víc k sobě a konečně se z jeho rtů dostane o dost znatelnější povzdech.

"Copak mi chceš říct?" Pobídne ho zastřeným hlasem a hladovým podtónem a nechá víčka klesnout pod jazykem ve svém uchu. Jeho povaha je něco pro něj. Po většinu času stydlivý a v posteli…Však on z něj toho malého ďábla dostane a bude neskutečně hrdý na fakt, že je takový jenom s ním.

"Můžeš mi povídat…" Odmlčí se, protože už se opírá špičkou své chlouby o partie, které mu za chvíli přivodí slast. Jen se o něj několikrát otře, aby ho připravil na věci, které se mají stát a pak se začne dobývat dovnitř.

"Jen mi zkus říct, co bych s tebou měl dělat." Podaří se mu dostat ze svých rtů celou větu. Jeho stehno si tiskne k boku a s prvními centimetry zatne prsty do bledé pokožky. Tohle je neskutečný pocit a společně s tím, co cítí ve svém nitru a co by snad nikdy nepřiznal, je to kombinace, která ho posílá na vrchol mnohem dřív, než by kdy čekal. Ale ještě mu to nedovolí. Byl zvyklý řídit všechno a k tomu patří i vlastní tělo. Tentokrát je to on kdo si najde jeho ouško, u kterého sevře mezi zuby jeho lalůček. Snaží se odhadnout tu správnou hranici mezi tím, co je ještě příjemné a co by mohlo bolet. Vzápětí ho pustí a dlouze do něj vydechne.

"Boo-koi." Užije si jeho jméno svým hlasem.

"Teď už budeš jenom můj." Pošeptá mu, když poslední kousíčky jeho nitra překoná prudším přírazem. Už ví, kde se nachází ten správný bod, aby ho zasáhl a donutil ho přestat myslet na cokoliv jiného. 

"Už není cesty zpátky." Ozve se jeho hlas, který se zlomí v dalším tichém zasténání. Není schopný se přestat naprosto ovládat, ale nemá k tomu daleko. Tohle se mu taky ještě nestalo. Je příliš rozjetý, aby mu dal dost času, přesto věří, že nic z toho, co se bude dít za chvíli, nebude nepříjemné. Broukne mu do ucha ještě několikrát jeho jméno, než ho zase pevně vezme za stehno a začne se pravidelně pohybovat proti jeho tělu. Občas zrychlí, někdy se přinutí zpomalit, aby vydráždil oba na nejvyšší možnou míru. Myšlenka na to, že by nebyl nejlepší, je něco, co si ani připustit nehodlá. Když jsou oba příliš blízko, tedy on rozhodně, zastaví se úplně a pohladí ho po celé délce stehna, než sklouzne na jeho dokonalý zadek. Vrátí se zase pomalu zpátky, aby mohl pokračovat. Drží si ho, co nejblíže k sobě, aby svým tělem dráždil i jeho klín. Tohle nemá s rychlovkami, které většinou vyhledával nic společného. Už jen to, jak ho k sobě tiskne a že se mu kouká do tváře, je toho jasným důkazem.

Boogie

Jeho malá provokace má konkrétní odezvu, když přijde o jeho prsty uvnitř sebe a zároveň si nechá nožku posunout tak vysoko, jak to jenom jde. Moc dobře ví proč a všechny vnitřnosti se mu převrátí vzhůru nohama očekáváním. Zároveň je to ujištění, že čím víc chce Tetsuyu dráždit, tím spíš si koleduje o mnohem plamennější chování. I z tónu jeho hlasu mu běhá mráz po zádech, ale příjemně. Pak už mu Tetsu dá pocítit vlastní přítomnost. Zatne prsty do jeho těla, když pocítí prvotní nepříjemný tlak, ale zároveň je víc, než dobře připravený a kromě toho se snaží posbírat zbytky rozumu, aby si přeložil, co mu říká. Mohl si myslet, že to bude něco takového. Tetsuya by se nejen rád díval, ale možná by i rád poslouchal nějaké nestoudnosti. Boo na to není zrovna ten pravý adept, ale zároveň už ví, že to je právě to, co se Tetsuyovi líbí. Dolovat podobné řečičky z někoho, jako je Boo. Tváře mu pokryje jemná červeň, když si jenom představí, jak něco podobného dělá. Ne… dneska ne. Možná příště. Asi. Spíš ne… I kdyby mluvit chtěl, stejně dokáže jenom vzdychat, obzvlášť v tento moment, kdy v něm Tetsu ještě není celý. Brzy pocítí jeho silný stisk na vlastních stehnech, stejně jako zoubky na oušku a jenom se pomodlí, aby to nebylo až moc, ale není. Tetsu přesně odhadne jeho hranici, i když v tomto rozpoložení ji asi prostě jenom mají stejnou. To oslovení ho přiměje spokojeně zavrnět. Pootevře oči a najde ty jeho, aby se do nich trochu omámeně, ale zamilovaně mohl podívat a usměje se na něj. Stisk prstů povolí, když se v něm Tetsu ocitne zcela a dá mu několik chvil, aby si zvykl. Dovolí svým dlaním, aby ho pohladily po celém těle, vší pokožce, na kterou jenom dosáhne. Těmi něžnostmi trochu utlumí Tetsuyovo plamenné chování a dá mu pocítit zase kousek sebe samého a společně je to vlastně naprosto dokonale vyvážená kombinace. Boo potřebuje postrčit a Tetsu zase trochu přibrzdit. Z toho zjištění jeho nitro zaplaví jakýsi pocit euforie a na jeho slova o tom, že teď mu už bude patřit, přikývne. 

"Budu a rád." Potvrdí mu tiše, než se společně pohnou v prvních pohybech. Nedovede si představit, že by teď Tetsu přišel s tím, že se ho nabažil a všechno si rozmyslel, ale v podobnou chvilku o sobě ani nedokáže pochybovat. 

"Tet-koi..." Zopakuje po něm jeho oslovení, taky si to chce vyzkoušet, jak pěkně to zní. Prudce vzdychne, když Tetsu přidá a potrápí citlivá místa uvnitř Boogieho těla. S nimi Boo konečně poznává důvod toho, proč Sena a Hyde v poslední době ani neopouští ložnici. Mimoděk si vzpomene i na Ricka s Akim. Tetsu se jim vážně diví? Je to neskutečné, když Tetsu pořád dokola opakuje jeho jméno. Je tak blízko, že snad i slyší tlukot jeho srdce, dýchá jeho vůni a pod rukama mu klouže jeho zpocené tělo. Moc se mu to líbí a jeho hlas, když ho dostihne touha, je ještě o to neskutečnější. Přizpůsobí se tempu, které mu Tetsu udává, nechává se jím unášet, stejně jako zpomalovat a moc dobře ví, že se snaží ze všech sil, aby jejich vrchol oddálil co nejvíc. Dráždí jej vzadu i v klíně a brzy toho opět začne být příliš, ale Boo už nepochybuje o jeho předešlých slovech. Tohle bude opravdu dlouhá noc. On chce, aby byla. Celé jeho tělo je úplně zpocené, když už to prostě nejde ovládnout a on si sáhne na hvězdy, zatímco se k němu sám tiskne tak moc, jako by se do něj chtěl snad vsáknout.

Tetsuya

Z Boogieho očividně další řečičky nedostane. Kdyby nad tím mohl víc přemýšlet, asi by se to z něj snažil dostat, ale teď na to v jeho hlavě není místo. Ví, že ho tím bude trápit často a rád a hlavně na místech, kde se to tak úplně nehodí, aby viděl ten ostýchavý výraz, který s ním mává mnohem víc, než kdejaké svádění. To on potřeboval pocit, že je to jeho zásluha a s Boogiem se mu to dostává. Ve své podstatě je to spíš obráceně, ale to by nikdy nepřiznal. Kvůli Boogiemu dělá vyloženě psí kusy a…Prostě mu to nevadí. Zvláštní. Vnímá každý záchvěv těla ve své náruči, pořád ještě zvládá pozorovat byť jen mrknutí, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Vypnutí všech myšlenek přijde ve chvíli, kdy se jejich tempo zrychlí a i Tetsuyu dokonale pohltí naprostá slast. Nechává se unášet rytmem i Boogieho oslovením, které jen tak z hlavy nedostane. Společně s tím tónem, který v něm dokázal vyvolat je to kombinace, kterou chce vídat mnohem častěji. Ne, tohle není záležitost jedné noci ani honba za trofejí, i když je to výstavní, diamanty posázený kousek. Tohle patří do trezoru a schovat přede všemi a ne na poličku, kde by se na ni mohlo prášit. Svírá ho ve své náruči a odmítá pouštět, prostě si chce užít úplně všechno. Střídavě olíbává jeho tvář, než se mu podaří dostat i jeho rty. S těmi si hraje mnohem déle a do toho se snaží příliš nepouštět své povzdechy. Je to marný boj, který pro tentokrát vyhrát nechce. Jen ať ho slyší, jak moc se mu to zamlouvá, teď je to v pořádku. Přemlouvá se ke každé další minutě navíc, šeptá Boogieho jméno v pravidelných intervalech, jak kdyby jen drobné vychýlení narušilo naprosto všechno. Dál už to ale ovládat nemůže. Jakmile ucítí, že nebude na vrcholu sám, přirazí do něj o něco prudčeji, aby se vyhnal v jeho stopách a užili si ten hvězdný ohňostroj společně. Za okny jim k tomu svítí město a Tetsu by snad poprvé v životě přiznal, že tohle je romantika pro něj. Ještě, že to po něm nikdo nechce, pak by sám se sebou nemohl žít. Extáze ho pohltí, jako snad nikdy a trvá několik dlouhých minut, než Boogieho přestane svírat tak pevně a trochu povolí, aby se mohl chudáček vůbec pohnout. Vážně se nechal tolik unést? +Kruci.+ Ozve se jeho hlava, i když se na něj mírně pousměje.

"Jeden by už nikdy nikam nešel, hm?" Pozvedne obočí s provokativní poznámkou, kterou se mu podařilo vyslovit.

"Pěkně sis zavařil, Boo-chan." Rozhodne se mu říct něco ze svého vlastního rozpoložení a taky vlastně kompliment, jen v jeho stylu.

"A taky doufám, že ses na dnešní den pořádně vyspal. Spíš noc." Teď už opravdu zavtipkuje i přes pořád trochu chladnější podtón, ale toho se asi nezbaví nikdy. Mírně se poposune a jeho bere sebou, aby ho nechal opřít se o svou trochu zpocenou hruď a krátce se zahledí z otevřených dveří na terasu ven. Sáhne po pokrývce, aby je oba přikryl a za chvíli jim nebyla zima. On sám by to přežil, ale proč si odpírat ten luxus tisknout se k němu o chvilku déle.

"Nemusí to být naše poslední noc tady." Odtuší jako první, když k němu krátce shlédne.

"Pokud vyhodí pár neschopných pitomců." Narazí na chování jistých osob z personálu, které zvládl svým kritickým okem zachytit.

"Ještě musíme vyzkoušet, jak tu vaří a už nám nic chybět nebude." Líbne ho krátce do vlasů a jeho dlaň už pomalu sjíždí po linii jeho těla, než se zastaví na polovičce a bez mrknutí zabloudí prsty i mezi jeho polovičky.

"Už víš, co jim řekneš, až se budou ptát?" Vybalí na něj bez nějaké přípravy a má samozřejmě na mysli kluky z obou kapel, hlavně tedy té Boogieho. Přestává se mu chtít ho před nimi schovávat nebo spíš to, co se právě v tento večer stalo. Klidně tam s ním nakráčí za ruku a může zkusit kdokoliv, cokoliv říct. Pak jim s radostí vmete jejich miláčky.

Boogie

Trvá mu to, než se trochu vzpamatuje a jeho hlava přestane létat někde na oběžné dráze. Vlastně se mu vracet ani moc nechce. Je spokojený, dokonale se mu to odráží ve tváři a Tetsuyovo sevření vůbec nepolevuje, takže co víc by si mohl přát? Jeho tělem se pořád dokola sem a tam přelévají slastné pocity, zatímco se zvolna uvolňuje z prožité extáze a dokonce shledává příjemným i ten pocit vlastního vyplnění. Líně a mazlivě se otře tváří o Tetsuyova prsa a jen neochotně povolí stisk svých dlaní, aby ho mohl nechat vůbec nadechnout. Nejspíš se oba snaží o to samé a tím spíš se usmívá. Konečně se tváří oddálí tak, aby se mohl podívat do té jeho. Musí přikývnout. 

"V tom máš pravdu." Přizná a kousne se do spodního rtu, jako by se trochu styděl za neřestné chování. Nestydí, ale stejně! Po jeho dalších slovech mu tváře začnou znovu rudnout. Moc dobře ví, co tím Tetsu myslel, stejně jako to, co je oba čeká, ale… 

"Vyspal." Hlesne. Od kdy si věří na takovéhle provokace? Obzvlášť s někým jako je on? Očima se mu snaží nemluvit, že je stále tak nevinný jako ještě před několika okamžiky, jenže on chce doopravdy ještě pokračovat. S ním… a nikým jiným. Možná, že to nakonec bude Tetsu, kdo si zavařil a ještě o tom neví. Nepustí jeden druhého ze sevření, ani když si Tetsu upravuje polohu. Pouze kopíruje jeho pohyby tak, aby se mohl uvelebit spánkem na jeho těle a když vzhlédne, je to přesně v ten okamžik, kdy vyhlíží ven. Následuje ho svýma očima a to město je najednou ještě krásnější, než před tím. Výhled z postele má obrovskou sílu a Boo je v tom pravém rozpoložení na to, aby se neskutečně zamiloval, čemuž tahle atmosféra jenom pomáhá. Tetsuyovo gesto s peřinou je taky hrozně milé a ohleduplné a je pravda, že jakmile jejich těla začnou chladnout a občas k nim foukne vánek z terasy, je příjemné se do ní zavrtat. 

"Nemusí." Souhlasí s ním tiše. I on si umí představit, že by se sem čas od času vraceli. Jako pár. Bylo by to takové jejich speciální místo. Udiveně zvedne bradu, aby viděl na jeho tvář. On si vůbec nevšiml, že by někdo provedl něco špatného, ale Tetsu má oči prostě všude. 

"Nechtěl bych, abys byl můj šéf." Řekne mu a tiše se zasměje. 

"Co když se ti nebude líbit, jaký dělám nepořádek? Nebo… cokoliv z toho, co dělám?" Naráží na fakt, že se vlastně moc neznají a Tetsu je velký perfekcionista. Ještě chvíli bude Tetsu mluvit o jídle a dostane hlad, i když byli před chvílí na večeři. To pohlazení vnímá jako konejšivé přesně do okamžiku, kdy mu vteřinu před cílem dojde, že se nemíní zastavit. Ty partie jsou po předchozím aktu asi o tisíc procent citlivější a Boo se propne jako luk, když ho Tetsu zaskočí novým drážděním. Touha je zpátky během vteřinky a tím vykolejí sám sebe, ale nejde tomu poručit. Hned na to si dlouze zavzdychá a v tu chvíli je mu jasné, že je po relaxování. Jestli mezi tím hodlají mít přestávky sotva na dvě věty, možná se rána ani nedožije, ale rozhodně to bude krásná smrt. Ještě, že při ní nemusí sedět, to zítra asi nedokáže. Přetočí se víc na bok, tak trochu ho zalehne a zaklání hlavu, aby byl rty jen malý kousek od těch jeho. 

"Že jsem se zamiloval." Řekne úplně upřímně, než sám spojí jejich rty, aby mohli pokračovat v této opravdu, ale opravdu dlouhé noci.