Boogie x Tetsuya - O mě se neboj, měj se křepelko! - část 3.

(hotel)

Boogie

Zvonek nade dveřmi cinkne, Boogie tím směrem vystřelí pohledem a v tu chvíli zapomene dýchat. Tetsu je samozřejmě tady, vidí ho takhle a situaci se starou dámou pochopí během vteřiny. Ihned mu nadiktuje, co jí má dát, on to poslušně udělá a když stará paní vidí, že to dostala darem, usměje se, hluboce se ukloní a s díky odejde. 

"To od tebe bylo moc šlechetné." Řekne Boo s plachým úsměvem a příliš mu nedochází, proč přesně tohle Tetsuya udělal. Tedy ne hned. 

"Samozřejmě." Vydechne Boo, nedojde mu ani tahle narážka a s červenými tvářemi se nechá popotahovat za zástěru. Vyruší je jeho šéfová, která ho vyžene se převléknout a Tetsuyu požádá, aby počkal venku, jestli nic nekupuje, protože už musí zamknout obchod. Jakmile je Boo hotový, skočí rovnou do připraveného taxíku. Restaurace je nádherná, večeře ještě víc a Boo se cítí jako ve snu. Celý jeho život se otáčí vzhůru nohama skoro ze dne na den, ale je to velmi příjemné. Tetsuya se dovede chovat, cítí se s ním opravdu dobře. Povídají si o všem možném, vlastně se sbližují a jakmile znovu dojde na Ricka a Akiho, Boo pochopí, že to z hlavy jen tak nepustil. Příliš nechápe, proč by to kluky mělo přecházet a pak měli všichni klid, ale rozhodne se do toho nestrkat nos. Zčervená, když dojde na jeho oblečení do práce. Má ho s sebou v tašce, protože musí být každý den čisté a vyžehlené, ale je rád, že Tetsu chce mluvit o něčem jiném. Nechá se vzít za dlaň a volnou rukou k sobě přitáhne jeho telefon. Ten pokoj je dech beroucí. Velmi tradiční, ale s krásným výhledem a postelí snad pro čtyři lidi. Nikdy podobnou neviděl, natož aby v nějaké spal. Dlouze se nadechne a na chvíli podrží dech v plicích. Pořád dokola si musí opakovat, jak krásné tohle všechno je a kam ho chce Tetsu vzít, že to není levné a jemu už není patnáct a nakonec se mu podívá do očí a přikývne. Vteřinu na to už nemůže uvěřit, že to udělal, ale couvnout nechce. Nechá si pomoct od stolu a společně odejdou. Tetsu by mu neměl dávat možnost útěku, ale… i když se Boogiemu třesou kolena, stejně řidiči nadiktuje adresu hotelu. On sám! Auto se rozjede a on je vážně rád, že sedí, jinak by ho nohy nikam nedonesly. Ten polibek s ním taky pěkně zamával a dává tušit, že takový bude Tetsuya úplně celý. Neví, jak tohle přežije, ale rozhodně to bude nezapomenutelný zážitek. Najednou má strach, že ho hrozně zklame, třeba vlastní nezkušeností. Většinu cesty si nervózně okusuje ret a přemlouvá ruce, aby se tolik nepotily, ale pak už jsou na místě, projdou recepcí a obsluha je doprovodí až k hotelovým dveřím. Určitě má na čele napsáno Jdu sem kvůli sexu, protože má pocit, že si ho všichni pořád prohlížejí, ale ve skutečnosti to tak není. Lidé si mohou myslet cokoliv, třeba, že jsou kolegové. Pokoj byl drahý, hodně lidí takhle šetřilo. Jakmile se za nimi zavřou dveře a oni zůstanou sami, Boo se nejistě rozhlédne kolem. Na podlaze jsou tatami, takže boty dolů. Udělá to hned. Pak opatrně popojde dál a zastaví se u výhledu z okna. Nádherné. Vůbec neví, co by měl říct!

Tetsuya

Po očku pozoruje Boogieho a nemůže uvěřit tomu, že se při pohledu na něj usmívá. Je to příjemné pozorovat někoho, když je tolik nervózní a nepřijde mu to otravné jako jindy. Kvůli podobnému chování byl často nevrlý. U jiných to nesnášel, na Boogiem mu to přijde roztomilé. Asi by se měl zamyslet, jak moc se mění v závislosti na tom, kolik času s ním tráví. Později…Nemá potřebu si povídat, užívá si ticha kolem něj a v jeho nitru se stupňuje očekávání, jaká tahle noc bude. Ví, co se na hotelu stane,  stejně má někde v koutku hlavy pocit, že kdyby to na Boogieho bylo příliš, možná mu opravdu dovolí couvnout. +Hyde by se ti hrozně smál.+ Připomene si jedinou osobu, kterou ale hodně rychle vyžene z hlavy. Jakmile vystoupí z taxíku, podívá se krátce nahoru, aby zhodnotil hotel i z venku, než zamíří společně s Boogiem do recepce, kde vyřeší drobné formality a už jsou vedeni k jejich pokoji. Tetsu se tváří, že tohle dělá pětkrát do týdne a je mu úplně jedno, jestli na ně kouká někdo víc nebo ne. Ať si trhnou, tohle je jejich večer a nenechá si to ničím zkazit. Ještě chvíli stojí u dveří a řeší dýško a poděkování chlapci, který je sem přivedl, zároveň u něj objedná bohatou snídani, nadiktuje mu, co by pro ně bylo nejlepší a pak už dveře zavře. Sám se zuje, než se rozhlédne kritickým okem po pokoji. Není to úplně jeho styl, ale je to dost luxusní, takže se mu to líbí. Tušil, že by se to mohlo Boogiemu líbit víc, než hromada skla a kovu, který by si vybral on a vypadá to, že se nespletl. Kousek do nich se v kyblíku s ledem chladí šampaňské a opodál je i bar s různými druhy alkoholu. Tohle on potřeboval, prostě možnost výběru. Nerad se spokojil jen s jednou věcí. Zastaví se uprostřed pokoje a pozoruje Boogieho u okna, než se pomalu vydá k němu. Položí mu ruce na ramena, než s nimi pomalu sjede až k zápěstím, které jemně pevně, ale ne bolestivě sevře.

"Líbí?" Zeptá se úplně jednoduše a už se tiskne na jeho záda.

"Mě ano." Pokračuje tichým hlasem, ale on se nedívá na město pod ním.

"Pořád ale nemáš ten čepeček." Tohle je takové menší popíchnutí a je si jistý, že si užije jeho reakci. Pustí jeho zápěstí a pak protáhne paži kolem jeho boků, aby ho mohl za ten vzdálený vzít a pomalu otočit čelem k sobě.

"Už nechceš utíkat hm." Pozvedne nepatrně obočí a naráží na jeho útěk ze záchodů a pak i z jeho kuchyně.

"Můžu se o tebe postarat se vším všudy, ale musíš mě nechat." Byl zvyklý všem diktovat, co mají dělat a je dost možné, že mu to bude s Boogiem pořád ujíždět, ale v jeho přítomnosti se dost krotí. Teď už to půjde těžko.

"Už žádné pochybnosti." Dobře, tohle bylo tak trochu diktování a jeho hlas malinko ochladl. Vydrží mu to asi dvě vteřiny, než se hlad a touha vrátí do dravčího pohledu a konečně se skloní, aby ho mohl pořádně políbit. Musel se ovládat celou dobu a teď už to moc nepůjde. Odtáhne se po chvilce, aby umístil své dlaně na jeho hrudník a začne ho tlačit pozpátku k posteli.

"První tě hezky svléknu a pak možná obléknu. Ještě uvidím, jak moc se budeš bránit." V jeho hlase je dost patrná touha a jakmile dorazí až k posteli, začne bojovat s jeho svrškem, aby ho z něj dostal. S každým těknutím očí dolů jsou jeho pohyby mnohem rychlejší a trhanější, jak moc se přestává ovládat. Nakonec to nevydrží a přistoupí blíž, tisknouc ho za pas k sobě. Rty se skloní k jeho šíji, kterou začne dobývat svými polibky. Ne, on asi nikdy nebude něžnost sama, ale tomu nejde poručit.

Boogie

Slyší za sebou jeho kroky a stejně se jemně zachvěje při doteku Tetsuyových rukou na ramenou. Ucítí stisk na svých zápěstích a brzy i jeho tělo na svých zádech. Přistihne se, že už se vůbec nedívá na nic konkrétního z města pod nimi, spíš na jejich společný odraz v okenní tabulce. Přikývne, že líbí, ale z Tetsuyových slov je jasně patrné, že už dávno mluví o něm a k tomu ta narážka na čepeček. Jako na povel se začervená a skrz okno se dívá do jeho zvláštních a často studených očí. Zadoufá, že po něm nebude chtít, aby si ho nasadil. Dnes by to asi nezvládl. Pak se nechá pomaličku otočit čelem k Tetsuyovi a zvedne oči konečně k těm jeho. 

"Ne." Vydechne tichounce na to o útěku a má pocit, že se utopí v rozpacích, když ho Tetsu žádá, aby mu dovolil se o něj starat. 

"Dobře." Zašeptá znovu na ty pochybnosti. Asi by mu to odkýval, i kdyby jich měl tisíc, už jenom pro ten tón jeho hlasu. Nahlas je ale nevysloví. Celým jeho tělem projede tréma a zvláštní vibrace, která se usadí kdesi v podbřišku, jakmile se k němu Tetsuya začne sklánět a hned poté už ucítí jeho rty. Dlaně mu okamžitě vystřelí nahoru, aby mohl pevně sevřít jeho předloktí, jinak by snad ztratil rovnováhu, jak silné to je. Oči má pevně zavřené a je očividné, že prožívá svým srdcem mnohem víc, než pohledem. Pod tlakem jeho dlaní začne couvat, musí oči zase otevřít a krátce se ohlédne. Jdou rovnou k posteli a Boogieho srdce se divoce rozeběhne. Plaše se usměje na to svlékání, co myslí tím oblékáním není v této situaci schopný vymyslet. Na čepeček a zástěru už dávno zapomněl. Teď má v hlavě místo jenom na to, co se má stát. Velmi rychle začne přicházet o mikinu, sotva stačí dávat ruce nahoru a brzy po ní i o tričko. Jeho vlasy zřejmě nepocuchá ani tento útok, protože se okamžitě srovnají, jako by na ně někdo vzal kartáč. Tiše si povzdechne, když se jeho pokožky dotkne závan okolního vzduchu a po té ještě hlasitěji, jakmile Tetsu začne pořádat nájezd na jeho krk. Uhne mu tváří do strany, ale kruci, je to tak moc příjemné. Jeho koutky se zvednou mírně nahoru a rozhodně mu v ničem nebrání. Nakonec spontánně dosedne na okraj postele, aby se mu tady nerozpustil na podlahu, zvedne dlaně a za boky si ho přitáhne blíž. Je to hrozně zvláštní pohled takhle nahoru a rozhodně nemá dost odvahy na místa, která má právě před očima, ale začne mu postupně vykasávat košili z kalhot a potom ji odspodu začne pomalu rozepínat. Nejdřív odhalí jeho pupík a bříško a teprve potom se blíží k hrudníku a prsoum, dokud nemusí ruce skoro natáhnout a rozepnout ji i pod krkem. Pak konečně odhalí jeho tělo a rovnou nechá košili, aby sklouzla z jeho ramen a dopadla na podlahu. Vrátí ruce na jeho boky a tahem k sobě mu naznačí, aby šel za ním. Na ty kalhoty zatím nemá dostatek odhodlání, to bude muset ještě chvilku počkat. Posune se po posteli kousek dozadu. Mají kolem sebe tolik místa, že by se tu s nimi mohly válet obě jejich kapely. Ne, to rozhodně nemohly, nikdy!

Tetsuya

Boo se vůbec nebrání a jemu by to vyhnalo koutky nahoru, kdyby neměl rty plné práce. Boo mu polibky oplácí a i když nejsou vůbec dravé, jako ty jeho, stejně to v něm vyvolává neskutečnou vlnu vzrušení. Celé to má dokonalou atmosféru a sám si někde v hlavě přizná, že to čekání stálo za to. Nebylo by to takové, kdyby se mu dal hned, to prostě ví. +Měl jsi to dobře vymyšlené.+ Svede to celé samozřejmě na Boogieho. Postel je dost blízko, s každým krokem stoupá Tetsuyovo vzrušení a kdyby mu teď Boo řekl dost, asi zbourá celý hotel vzteky. Pro jeho vlastní bezpečí by ho odhánět neměl. I jeho víčka klesnou a před nimi má Boogieho za pultem v pekárně. Tohle z hlavy jen tak nedostane a rozhodně to někdy vyzkouší, až se na něj nebude podobně vrhat. Kdy jen na to budou mít čas? Je dravý zároveň opatrný, když si podává kůži na jeho krku a oblečení už zahazuje stranou. Překáží mu a kalhoty budou brzo následovat. Prudce se několikrát nadechne, jakmile shlédne na Boogieho, který už sedí na posteli a kouká na něj odspodu. To je taky pěkně dráždivé a dokázal by si představit ještě jinou situaci, kdy by se na něj mohl takto koukat. Stačí na to jen pomyslet a byl by vzrušený, kdyby nebyl od prvního okamžiku, kdy se k němu přiblížil. Pár vteřin mu kouká do očí a chtěl by mu něco říct, ale Boogieho ho připraví o slova, když si ho přitáhne mezi kolena. Ví, co by chtěl, aby se dělo, ale taky ví, že na poprvé se od Boogieho nedočká. Přesto je zvědavý, co si na něj vymyslí. Skoro ani nemrká, když se štíhlé prsty rozběhnou po zapínání košile.

"Vypadáš u toho sexy." Složí mu kompliment a musí se podívat do stropu. Ještě pár vteřin a nejspíš by se udělal. Odkdy má proboha problém s předčasnými konci? Už jenom tyhle myšlenky ho zabijí. Skloní znovu tvář, jakmile začne košile opouštět jeho ramena a už se pomalu přesouvá k Boogiemu na postel. Je tu tolik místa a je jasné, že v ní budou mít pohodlí.

"Ta postel je pro nás akorát." Prozradí mu to, co se mu prohání hlavou a přesouvá se nad Boogieho štíhlé tělo. Skloní se nad bledý hrudník a věnuje mu několik polibků, stejně jako krátké přejet í zuby po kůži.

"Kdybych to tušil, počkal bych i sto let, ale asi by to odnesli ostatní." Ozve se znovu jeho přísný hlas, který je nyní podbarvený touhou. Dlaň putuje po jeho boku, ale pak sklouzne na bříško, který pohladí a zamíří přímočaře dolů do klína. Nutně potřebuje vědět, že na něj působí úplně stejně. Sevře Boogieho chloubu přes látku kalhot, než svůj opatrný stisk povolí a několikrát ho pohladí.

"Tohle bude dlouhá noc, těším se." Přijde další v podstatě kompliment, který mu vyskočí na jazyk úplně spontánně. Obratně povolí knoflík, zaměstnávají Boogieho hlavu svými polibky a zapluje dlaní do volnějšího prostoru, aby konečně cítil hebkost jeho kůže v těch nejcitlivějších místech.

"Jen se nestyď a ukaž mi, co v tobě mám." Broukne mu do rtů, než se trochu přitiskne svým vlastním klínem a zesílí tlak dlaně. Chce každé jeho zasténání, každé přivření víček i zachvění celého těla. Nevydrží bez toho ani vteřinu a hlavně…Ty kalhoty musí nutně dolů.

"Svlékni si je." Pošeptá mu do rtů touhou změněným hlasem.

"Svlékni si je pro mě, Boo-chan." Pobídne ho podruhé a očima upřenýma do těch jeho. Chce trápit sám sebe a mučit se pocitem, že si sáhnout může, ale mohl by ho tím omezit. Rozhodně touhle prosbou lynčuje sám sebe. Stejně mu na tom přijde něco smyslného, když ho o to žádá. Boo ho snad nakazil, aby si podobné čekání a krocení sebe samotného užíval. +Už ses úplně zbláznil, tak to je.+ Vynadá si v duchu, ale na svém prohlášení nic měnit nechce. 

"Nikdo tady není, nikdo jiný tě neuvidí jen já." Připadá si jako temná stránka osobnosti, která ho přemlouvá ke hříchu. Bude to klidně dělat od rána do večera náramně se u toho bavit. Úplně má před očima, jak se Boo svléká a u toho dokonale rudne. To prostě musí vidět. Naskočí mu husí kůže, když dojde na představy a taky za to může jemný vánek, který osvěžuje vzduch v ložnici z otevřených dveří na terasu. Ty hvězdy si dneska možná dají taky, ale rozhodně stihnou východ slunce, tím ho dostane a zařídí, aby Boo neusnul a užil si ho.

Boogie

Trochu plaše, ale spokojeně se usměje, když zvedne oči k těm Tetsuovým nad sebou. 

"To je dobře." Špitne a jeho zrychlený dech mu neunikne. Je to jen jedna ze známek Tetsuyova vzrušení a dost to působí i na něj samotného. Pak už se ale začne pokládat zároveň s tím, jak se nad něj Tetsu přemisťuje a má pocit, že mu vlastní srdce asi vyskočí hrudníkem ven. Tohle je doopravdy šílené, ale… vážně se těší. Teď už ano. Na krátko zavře oči, když se Tetsuyovy rty poprvé dotknou jeho hrudi a zase je honem otevře, když ucítí i jeho zuby, ale je to jen škádlení. Shlédne dolů do čupřiny jeho vlasů a zaboří do nich na chvíli dlaň. Jsou velmi příjemné na dotek. Trochu mu pocuchá ten vosk, který je drží v jakémsi účesu, ale teď je všechno dovoleno. 

"Kdybys tušil co přesně?" Ozve se jeho hlas a už je taky trochu zastřený touhou, to nejde zamaskovat. Místo, aby se pohoršil nad tím, že by to měl kdokoliv odnášet, se téhle jeho poznámce tiše zasměje. To je prostě on a jiný už nebude. Nejspíš by měl vynadat sám sobě, že ho to začíná bavit. Ani se nenaděje a už má Tetsuyovu dlaň v klíně. Prudce se pohne boky proti ní, ale byl to spíš spontánní pohyb, než že by tím chtěl cokoliv naznačovat. Jeho tváře zalije červeň a zároveň s tím ložnici protne jeho hlasitý povzdech. Pro pána, jak jen tohle vydrží? Teplo Tetsuyovy dlaně je víc, než příjemné a to sevření ho nutí pokrčit nohu v koleni a ošít se. Následuje několik jemných pohlazení a Boo je schopný vydat ze sebe jen jakési souhlasné uhmm. Ještě chvíli si s ním Tetsu bude hrát a nejspíš mu odkývá úplně všechno. Vymývání mozku je vážně snadné. Oplácí mu polibky a zvolna položí svoje dlaně kolem jeho krku, aby si ho začal přitahovat blíž. Až těsně k sobě, aby ho mohl pevně objímat. V ten okamžik ucítí Tetsuyovu dlaň přímo na holé pokožce, je horká a vyvolá v něm rovnou celou erupci neskutečných pocitů. Další hlasitý sten vůbec nejde ovládnout, ale Tetsuyovi se daří pomalu ho připravovat o rozum a jakmile se Boo jednou přestane hlídat, přestane se i stydět a pak už je jeho chování spontánní. Vnímá, jak se k němu Tetsu tiskne, vychází mu vlastními boky vstříc a jemně zatíná bříška prstů do jeho pokožky na ramenou, pokud ho zrovna nehladí jinde po těle. Ta jeho výzva mu způsobí zachvění celého těla. Přiměje se otevřít oči a podívat do těch jeho, několik nádechů se nic neděje, zatímco mu červenají tváře a pak zvolna přikývne, když se rozpačitě usměje. Tetsu musí kousek stranou z jeho těla a on skloní oči k poklopci, aby je mohl pomalu stahovat dolů. Vážně se stydí, ještě pořád ano, ale zároveň už v nich sám nechce být, jak těsné jsou a to, co s ním doposud cítil… po pravdě toho chce mnohem víc. Vysouká nožky z nohavic jednu po druhé a špičkou nohy odsune kalhoty někam co nejvíc na stranu. Teď je před ním už úplně nahý a když k němu zvedne oči, má pocit, že se propálí skrz postel a možná i o patro níž. Radši po něm natáhne ruce, aby si ho přitáhl zpět, ale jsou tu ještě Tetsuyovy kalhoty. Nechce, aby ho zrovna teď nepříjemně tlačily do odhalené pokožky, takže se rozhodne pokračovat a začne rozepínat i je. Pak zatne prsty do látky a začne je stahovat co nejníže dosáhne. Svléká si svého milence. On!!!

Tetsuya

Pečlivě vnímá každou reakci jeho těla. Ví, že je to potřeba, aby přesně odhadl, kdy a kde se dotknout a Boo měl co nejlepší prožitek z této chvíle. Znal jeho pochybnosti a nutně ho potřebuje přesvědčit, že tohle je to nejlepší, co by mohl dostat. Udělá pro to maximum. Každý dotek si naplánuje a i přesto je to plné vášně a touhy, kterou v něm rozpoutal. Jeho hlava to schopně dokáže zkombinovat. Oplácí mu pohled do očí a koutky se mu jemně pozvednout, když stvrdí svou prosbu kývnutím hlavou. Ano, o podobné věci ho milerád poprosí a vůbec si u toho nebude připadat pitomě. Vidí, že Boo si není tolik jistý a čeká, že dojde na přemlouvání, aby to opravdu udělal. Zná ho málo a přesto ví, jak moc se umí stydět a zároveň si dokáže určit pravidla. Ta kombinace je dokonale návyková a on mu během prvního večera propadl. Krátce klesne očima na zrudlé tváře, po pravé ho pohladí a pak se přesune stranou, jakmile se Boo pohne a sáhne po zapínání svých kalhot. Neví, kam s očima, všechno přitahuje jeho pozornost a trvá to pár sekundy, než položí dlaň na svůj vlastní klín a dopřeje si několik pomalých pohybů přes látku kalhot. Chce dohnat své vzrušení na maximum a zároveň se bude muset krotit, aby na něj Boo později nemusel čekat. S dravým odleskem pozoruje jeho ruce, jak stahují kalhoty a odhalují další a další kousíčky bledé pokožky. Jakmile přijde na odhalení jeho klína, přistihne se, že přestal dýchat. Tak moc se těší a zároveň je to k nesnesení, že si ještě odepírá byť jen jediný dotek. Nepohne se, skoro to vypadá, že na té posteli úplně zkameněl.

"Hm, tohle už tě nenechám schovávat." Nařídí mu měkce a nenechá se dvakrát pobízet, aby se do jeho objetí vrátil. Ještě jednou si ho prohlédne, než se znovu opře do Boogieho měkkých rtů, než se zarazí. Myslel si, že se z těch kalhot za chvíli dostane on sám a ne, že to udělá Boo.

"Copak mi ještě ukážeš, Boo-chan?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím, ale neuhlídá sám sebe a své reakce dlouho. Nechá víčka klesnout, než si tiše povzdechne, jakmile začne látka opouštět jeho boky. Je to rozhodně příjemná a vítaná změna. Jakmile je má dost nízko, zvedne se ze štíhlého těla pod sebou a osvobodí se úplně. Velmi pomalu, jako šelma na lov se vrátí nad něj a konečně se opře odhaleným klínem o ten jeho. Chvíli ho dráždí jen tak, než se pomalu přesune vedle něj, podepře si dlaní hlavu a prsty té volné na chvíli zmizí mezi jeho rty. Pak zamíří středem hrudníku, věnuje krátké pohlazení jeho přirození, než zamíří ještě o kousek dál a poškádlí ho vlhkým dotekem přímo u vchodu.

"Příště se budu dívat mnohem déle a na mnohem víc tvých pohybů." Narazí na to, co by se mohlo u nich v posteli dít dál. Bude ho to stát hodně, ale rozhodně by si dokázal představit, jak tohle všechno jen pozoruje. Teď ho ale nutně potřebuje cítit. Jeho prsty znovu zmizí mezi rty a vrátí se zpátky na místa, která mu za pár minut způsobí zatmění, to prostě ví. První ho jen zlehka podráží, než se začne dobývat opatrně a velmi zkušeně dovnitř. U toho už se naklání nad jeho hrudník a vychutnává si jeho bradavku, aby mu dal co nejvíce zapomenout na to, co se děje dole.

"Rád ti ukážu, co všechno by se mohlo dít." Šeptá do bledé kůže, když už je v jeho nitro prvním prstem, kterým cíleně hledá jeden velmi důležitý bod a pak už si s ním bude moct dělat, co chce. Je o tom přesvědčený.