Boogie x Tetsuya - O mě se neboj, měj se křepelko! - část 2.

(Aoyama Flower Market)

Tetsuya

Musí se trochu pousmát, i když je to pořád malinko chladnější, když se Boo lekne obsluhy. Ta otázka ho téměř neznatelně vyvede z míry. Měl by mu říct pravdu nebo si ji nechat pro sebe? Není si jistý, jestli by to na první snídani nebylo příliš. On ty komplimenty nerozdával příliš snadno, tedy pokud by si to přebral jako kompliment. Prohlíží si ho možná déle, než by bylo nutné a pohrává si s horkým šálkem.

"Připadáš a hodně." Nakonec se rozhodne říct mu, co se mu prohání hlavou a být zase jednou upřímný, tedy v tom dobré slova smyslu, když jde o kritiku je upřímný až hrůza a dost lidí tím vytáčí. Tím lépe, samozřejmě.

"Výborně, hned po snídani objednám stůl." Chytí se toho okamžitě a je to vlastně další odbočka za jeho cílem. Ale jemu zas tolik nevadí, když se pro něco rozhodne, je hlavní, aby k tomu cíli došel. Trpělivost není jeho silnou stránkou, ale dokáže se ovládnout. S Boogiem je to ovšem o dost těžší. Konečně ochutná čaj a vezme si i kousek svého dezertu. Je to vážně skvělé, když pomine ono místo, které zrovna jeho povaze moc nelahodí. Asi by si zvykl, kdyby mu pokaždé naservírovali něco podobného. Chuť je skvěle vyvážená a opravdu k sobě všechno přesně pasuje. Detaily má rád a tady hledí na opravdu každý.

"Je to ucházející." Pochválí to, i když dost po svém a pak znovu zakrojí do svého dezertu a natáhne dlaň se lžičkou jeho směrem.

"Ochutnej." Nabídne mu a absolutně přehlíží, že by je mohl někdo vidět a myslet si o tom svoje. Ať mu zkusí někdo něco říct, to teprve pozná, jak dokáže reagovat on. Zarazí se vpůli pohybu, protože jeho oči připoutají Boogieho hrátky se lžičkou. Je to neskutečný pohled. Svádí ho, aniž si to nejspíš uvědomuje a jeho sebeovládání dostává dost zabrat. Ještě chvíli a asi se neovládne. Nejspíš mu bude jedno, že ho ohne o ten stolek a když u toho utrpí nějaká ta květina, zlobit se rozhodně nebude, právě naopak. Tiše vyčkává na jeho odpověď ohledně společného příchodu, ale nedostane ji. Stáhne obočí k sobě a nespokojeně si mlaskne, ale má co chtěl. Boo se radši věnuje tématu Ricko. Taky ho to zajímá, ale jeho souhlas mnohem víc, copak to není jasné? Krátce vydechne a snaží se uklidnit nervy ve svém čaji. Teď by spíš potřeboval panáka, ale tady by to byl nejspíš jen výluh z nějaké kytky a na to nemá žaludek. Musí na něco plivat, jinak nebude mít dobrý den. 

"Prý nechce. Hyde mi to dneska ráno volal." Pokrčí nenuceně rameny, jakoby ho to ani nezajímalo.

"Takže na doktory. Tak tě mám lákat? Já myslel, že drahý hotel bude mnohem lepší." Koutek se mu ironicky pozvedne.

"Už to tak vypadá. Možná by neměl trhat kapelu." Rýne si do jejich bubeníka a už protáčí očima.

"Můžeš a já budu mít aspoň co říct, až bude zase Hyde otravovat, je na něj hrozně zatížený." Svede to všechno na něj. Jen pro jistotu, přece nedopustí, aby kdokoliv věděl, že mu na někom třeba záleží. Pak mu ale obočí stoupne hodně vysoko.

"Tam, kde tě první napadne, tam se budeš cítit nejlíp." Vypadne z něj jako první, aniž by se stačil zarazit. Normálně by mu řekl, že mu na tom nesejde, co si myslí a vezl by ho k sobě, ale tentokrát…

"Jen ti nemůžu slíbit, že se budu držet dál. Nechci ti to slibovat." Pokračuje dál ale jeho hlas je znatelně měkčí, to ten plachý úsměv.

"Mám nápad." Prohodí.

"Nasnídáme se, nechám ti zabalit svačinu na brigádu a ty na ni jako hodný kluk půjdeš. Po ní ti dám hodinu a vyzvednu tě. Dáme si spolu večeři v jednom ze skvělých hotelů, kde objednám i pokoj a na konci večeře se tě zeptám, kam pojedeme a jestli společně." Domluví a málem by se plácl do čela. Vážně něco podobného řekl? Ještě začne být sentimentální a to asi nepřežije.

"Jsem schopný vydržet hodně, když chci, ale věř mi, že ta hranice není daleko." Trochu ho varuje, a pak je schopný srovnávat města se zemí, pokud nejde něco podle jeho plánu. Boogiemu vlastně už dost povoluje, ale pořád je to únosné.

"Za to může ten čaj." Shlédne do svého šálku s ledovým úšklebkem.

"Potřebuju se hodně opít, abych zapomněl, že jsem něco podobného vůbec udělal." Je to snad poprvé, kdy si dělá legraci sám ze sebe. S Boogiem to jde nějak snadno.

"Ještě bych ti mohl navrhnout, abychom vzali na večeři někoho s sebou, ale upřímně nejsem schopný se s nikým z nich v klidu najíst." Dostává své povaze a samozřejmě naráží na členy jejich kapel. Hrozně by ho rozčilovali  a ten spolek zná, bez komentářů by se to neobešlo.

Boogie

Přijde mu to hrozně hezké, když mu Tetsu tu roztomilost potvrdí. Pořád není schopný vnímat všechny ty jeho kritické obličeje a kyselé narážky. Jako kdyby na ně měl nějaký speciální filtr. Možná, že Tetsu potřebuje právě někoho takového. V jeho tváři se odrazí nadšení, když chce Tetsu objednávat stůl hned teď po snídani. Na nic nečeká. Boo nikdy nezažil podobný pocit, že se o něj někdo tak moc stará a tolik o něj usiluje. Vlastně by ho ani zažívat neměl. Tohle by se přece žádalo od něho, kdyby někam pozval nějakou slečnu? Teď je ale sám v té roli a jemu… se v ní prostě líbí. 

"Jenom ucházející?" Podiví se a předkloní se nad stůl, aby mohl otevřít pusu a nechat si do ní vložit to sousto. Jemu to přijde naprosto lahodné, což se mu samozřejmě dá vyčíst z výrazu. 

"Po pravdě jsem si vždycky myslel, že Ricko je rozhodně jenom na děvčata." Řekne jako by se nechumelilo. Nějak si na ten fakt, že jdou všichni naprosto protispolečenským směrem, rychle zvykl. 

"A proč jste z toho tolik nervózní? Určitě se umí pohlídat sám." Řekne dál naprosto bezstarostně, jako by sám neseděl na snídani s největším žralokem pod sluncem. Jenže to mu vůbec nedochází. Zčervená a podívá se na něj přes okraj svého šálku, když Tetsu zmíní ty doktory. Tedy to, že by si na ně hráli i oni. Překvapí ho, když mu Tetsu prozradí, že je to celé kvůli Hydovi. Myslel si, že je dostatečně popletený Senou. Kdo je tenhle Aki a hrozí od něj Senovi něco? Nic na to neřekne a sáhne po telefonu. Když si to Tetsu přeje, je jen málo věcí, na které by mu řekl ne. V tomhle byl velmi snadno ovlivnitelný. Dobrý skutek přece, pro jeho klid. Ještě, než stačí najít Rickovo jméno, obočí mu vylétne nahoru. Mohlo by to znít nedočkavě, ale je mu to přijde jen jako další romantické gesto. 

"Po pravdě mě první napadlo u mě doma." Hlesne. 

"Ale pak jsem se lekl nepořádku a..." Hlas mu odezní do ztracena. Teď prozradil, že už si to představoval. Ústa mu od sebe klesají ještě víc, když Tetsu přehodnotí celý dnešní den dokonce i s brigádou. Už se těšil na společné volno, ale takhle to je lepší a Tetsu to všechno dělá jenom pro něho. Hledí na něj, jako by snad neuměl japonsky, dokud Tetsu nedomluví. Trvá to ještě několik vteřin, než se začne jemně smát jeho poznámkám s čajem a s tím, že tohle nikdy pro nikoho neudělal. 

"Tak dobře." Broukne rozněžněle a zavrtí hlavou. 

"Ta představa se mi líbí, ale někdy jindy. Myslím, že dneska..." Sklopí stydlivě oči. 

"Se s tebou rád navečeřím sám." Ne, nechce tam garde, už ne. Po tomhle všem začíná toužit po chvilkách, které by byly jenom jejich. 

"Je pozveme třeba zítra..." Souhlasí s dalším a dalším společně stráveným časem, ale jestli tohle rande vyjde, jak chce, asi nebude chtít garde ještě pár měsíců nebo rovnou let. Vzpomene si na svůj telefon a vytočí Rickovo číslo. Zvoní to docela dlouho, než se na druhé straně ozve Rickův hlas a to dost rozespale. 

"Copak Boo, mám někomu rozbít hubu?" Co jiného by mohl chtít takhle brzy ráno? Boogieho to trochu zarazí. 

"Ty nejdeš do práce?" Zeptá se místo pozdravu a Ricko zívne. 

"Co je, jsi snad policejní výzvědné komando?" Kontruje otázkou a Boogie zčervená. 

"Ale měl jsi tam jít..." Nenechá se odradit tak snadno a kmitne očima na Tetsuyu naproti. 

"Jo, ale vzal jsem si volno." 

"Jenom tak? Ty jsi nemocný?" Předstírá starost. 

"Dalo by se to tak říct..." Odtuší Ricko. 

"Ale máš přece návštěvu..." Tahá z něj Boo dál rozumy a Ricko se zazubí. 

"Já přece neřekl, jaká nemoc to je… o mě se neboj, měj se křepelko!" Zavěsí mu, aniž by Boo řekl, co vlastně chtěl a Boo při dalším pohledu na Tetsuyu rozhodí rukama. 

"Moc jsem toho nezjistil, ale víc, než pana tajemného v hlavě rozhodně nemá."

Tetsuya

Nahodí výraz ve stylu, možná víc, než to, když dojde na ucházející čaj. Je moc dobrý, ale on nechválí nic jen tak. Určitě by se dalo ještě něco vylepšit. A může jít jen o maličké detaily. Třeba ten lístek by mohl trochu stranou, no ne? V tomhle už asi lepší nebude.

"Nejspíš umí, ale někdo na něj dohlížet musí, Hyde si ho vzal pod křídla už dávno a nějak nám zůstal." Pokrčí rameny. Prostě ho nenapadne dál vysvětlovat, co za vztah mezi s sebou mají. Přijde mu to zbytečné. Co je mu do toho? Nikdy se v Hydových myšlenkových pochodech příliš nešťoural. Co on ví, tak spolu nespali a že ví všechno, jenže tohle ho nezajímá, už chvíli ne.

"Hyde má asi strach, aby mu někdo nepocuchal účes." Pokračuje dál v příjemném rýpání do Akiho a Hyda. To se snad nikdy neomrzí. Hyde je zase drbna a potřebuje vědět všechno do detailu a Aki na něj očividně nemá čas, jinak by sondoval přímo u něj. Konečně přijde na téma, které ho zajímá mnohem víc a to jsou Boogieho myšlenky na téma společného trávení času. Obočí mu stoupá nahoru, když přijde na to, že by mohli jít k němu dolů. Tohle nečekal.

"Myslím, že pár kousků oblečení bych ani nestihl vnímat." Prozradí mu bez váhání, kam se zase jeho myšlenky stáčejí. Pravděpodobně by ani nestačil zavřít dveře, ale to mu radši říkat nebude, mohl by se vyděsit. Snad poprvé za dnešní ráno se upřímně pousměje, když mu to Boo odsouhlasí, nic jiného si nepřál slyšet.

"Jsem rád, že tam nikoho jiného nechceš, kazili by nám to." Záměrně ignoruje fakt, že to bude nejspíš on, kdo to kazit bude. Nakrčí trochu nos, když zmíní zítřek.

"Možná spíš za měsíc. Sice to na večery strávené s tebou stačit nebude, ale přece jen už si tě trochu užiju." Začíná se pouštět do vod, které před chvílí pečlivě schovával. Boo svým prohlášením vytáhl stavidlo a nejspíš hrozí brzká záplava. Jen krátce natáhne ruku jeho směrem, aby mu mohl za bradu pozvednout trochu hlavu a donutil ho, se na něj podívat.

"Umíš se krásně stydět." Maskuje kompliment za neškodné rýpnutí a pak ho pustí, i když není nadšený. Ten stůl mu začíná hrozně překážet. Krátce si povzdechne, když Boo začne volat Rickovi a zrovna teď tomu na druhém konci linky má za zlé, že to vůbec zvedne. Vyslechne si jejich rozhovor a u něj už zdařile protáčí očima. +Nejde do práce? Takže nulová zodpovědnost.+ Škatulkuje si ho rovnou a misky vah se starostí o Akiho, už se nebezpečně překlápějí. Hovor skončí hodně brzo a Tetsu se zase trochu nakloní.

"Postelová nemoc?" Napadne ho jako první.

"Myslím, že Ricko brzo přijde o práci." V očích se mu nebezpečně blýskne. Tohle není dobrá partie pro Akiho. Tohle musí s Hydem ještě probrat. A už je zase u toho, že se moc stará. Odfrkne si sám nad sebou, ale radši se bude věnovat Boogiemu.

"Budeme doufat, že pánové dorazí alespoň na zkoušku." Vydechne krátce s ironickým podtónem.

"Kde vůbec pracuješ, Boo-chan?" Zeptá se ho s jistou zvědavostí.

"Tak nějak bych tipoval, že to možná bude něco podobného?" Těkne očima po okolí a s jistým znechucením dloubne prstem do kytky, která ho začíná štvát, čím dál víc.

"Nebo snad v nějakém pěkném oblečku?" Už jsou zase u těch jeho představ. Hrozně by mu slušel ten, který nosí pokojské. Asi mu jeden pořídí a pak ho nejspíš nenechá ani obléknout. +Je s tebou konec.+

"Mohl bych tě tam třeba vyzvednout?" Nadhodí, protože pokud to bude něco podobného, musí to vidět nejlépe dnes. Věnuje se zase chvíli svému dezertu, ze kterého už toho moc nezbylo. To je ten nejlepší důkaz, že mu chutnalo. Když přijde obsluha, je to on, kdo sahá po lístku a objednává nějaké dobroty s sebou, aby si je mohl Boo odnést do práce a vůbec mu nedochází, jaká gesta zase předvádí.

"Tak, hlady mi neumřeš." Prohlásí nakonec.

"Ještě nějaké přání, kromě společné večeře, noci a ranního příjezdu na zkoušku?" Už má zase v očích dravčí výraz.

"Můžeme tu ještě chvíli sedět anebo se jít projít…" Zarazí se na konci věty, protože procházka tady znamená obchody kytky a další různé pitominky. Odkdy na to je? Asi budeme muset později někoho seřvat, aby se ujistil, že je stále dost ve své kůži.

Boogie

Chápavě pokývá hlavou, když mu Tetsu začne vysvětlovat, kdo vlastně Aki je. Senu má opravdu rád a jestli se mu Hyde líbí víc, než jenom tak, asi by mu bylo líto, kdyby to nebylo oboustranné, tím spíš, když už je do toho zapletený i Ricko, ale… Tohle jsou věci, do kterých se nemůže plést. Jeho hlavní zájem a starost sedí přímo před ním. 

"Hmm..." Udělá jenom zamyšleně. Ricko není ten typ, který by někomu ublížil, ale zároveň si ho nějak nedovede představit ve vážném vztahu. To radši nebude říkat nahlas. Místo toho se řeč stočí zpět k návštěvě u něj doma. To oblečení nejdřív pochopí úplně jinak a opravdu zrudne, ale pak mu hned dojde, že Tetsu myslel poházené věci na zemi, jakože ten nepořádek! Kruci… už taky nemyslí na nic jiného, měl by se začít trochu ovládat! Upřímně se usměje, když je i Tetsu rád, že budou sami a nahlas vysloví to, že toho asi ještě nějaký čas nebudou mít dost. Poslušně zvedne oči, když ho Tetsu vezme za bradu a podívá se do těch jeho. 

"Arigato." Broukne a uculí se, ale zase pohled skloní. Už nejspíš nikdy v životě nebude mít normální barvu. Asi může být rád, že nevidí Tetsuyovi do hlavy a tudíž nemůže znát jeho hodnocení Rickovy osoby, ale přikývne, když nahlas zmíní postelovou nemoc. Tak to přesně znělo. Kluci si očividně užívali mnohem nevázaněji, než on sám. Asi to bral moc vážně. A co asi dělá Zye? Vůbec si nezavolali. 

"Jestli se mu tam s ním bude tolik líbit, tak je to docela možné." Souhlasí. Ricko měl už asi stou brigádu. Někde se pohádal, někde zaspal, někde nepřišel vůbec… Všemu se smál a hledal jinde. Pro něj nic nebyl problém nebo starost. To jeho by asi kleplo, kdyby přišel o práci. Jistě by si našel i jinou, ale ten stres! 

"Um…" Rozhlédne se kolem sebe. 

"To úplně ne, je to malá pekárna… já vlastně… taky občas peču..." Tak teď neví, kam s očima. Tohle je takové dívčí povolání, ale jeho ty dorty vážně baví, i když vypadají zatím dost neesteticky. Vlastně mu to asi nejde, ale chutnají dobře!

"Tedy, peču jenom doma, tam ne. To by nešlo prodávat. Já tam jenom… obsluhuju." Uvádí to na pravou míru a u toho rozpačitě rozhazuje rukama. 

"Obleček ne, jen zástěra a… no ano, je k tomu takový čepec..." Naznačuje rukama stříšku na hlavě. Kruci, proč si najednou připadá jako pitomec? Ony jsou ty věci hezké, nic nevkusného, ale stejně! 

"Ano." Souhlasí nakonec, nadiktuje Tetsuyovi adresu i v kolik končí a sleduje ho, jak mu objednává jídlo s sebou. Už zase se usmívá. V podstatě zamilovaně. 

"No vlastně… už budu muset běžet." Poklepe na hodinky, že je nejvyšší čas. 

"Tak v pět." Řekne, vyskočí od stolku a oběhne ho, aby mu věnoval rychlé políbení. A pak už je prostě pryč. Den na brigádě mu uteče jako ve snu. Nedává moc pozor, několikrát přeslechne zákazníka a na cedulky s cenovkami maluje srdíčka a kytičky, ale naštěstí to moc neodnese od vedoucí. Dostane jenom výtku, aby zítra přišel soustředěnější. Čím víc se blíží pátá hodina, tím je nervóznější. Doufal, že to stihne i s převlékáním dřív, než tu Tetsu bude, ale nikdy nemůže zavřít dřív, než odejde poslední klient a ta stará paní už si patnáct minut vybírá rohlíky podle počtu zrnek máku. Boo má pocit, že to už asi nevydrží a co hůř, zástěru i čepičku má stále na sobě!!! +Tak tohle je trapas! Hned to okomentuje!+ Už vidí Tetsuyu ve dveřích, i když tam ještě není. Pořád k nim kmitá očima, úplně se z toho nervozitou potí a přešlapuje na místě, ale paní se na něj ani neodívá, prostě si vybírá dál. Pak na něho ukáže, vzápětí řekne ne, ne a vybírá dál. Boo je trpělivý, ale teď by ji nejradši udusil připraveným papírovým sáčkem a jeho úsměv je čím dál křečovitější.

Tetsuya

Tetsu se ani nestíhá mračit, protože se mu rozhodně poznámky na Ricka moc nelíbí. A přijdou další myšlenky na zodpovědnost. On si na tohle hodně potrpí. Ne, že by před chvíli Boogieho nenutil, aby se vykašlal na brigádu, ale to bylo samozřejmě něco úplně jiného. V zápětí ho ale přejdou všechny myšlenky na Ricka, protože to není uniforma pro pokojské, ale zástěra a čepeček v pekařství. Tiše si povzdechne a málem zaúpí jako ranění zvíře a hned si dává za úkol, že přijde rozhodně dřív, než v pět a začíná mu být jedno, co bude muset posunout, aby to stihl. +Jsi horší jak Ricko.+

"Myslím, že mi budeš muset v nejbližší době upéct." Nakloní se zase k němu a tentokrát je jeho výraz opravdu hladový a snad i nadržený. Tolik k ovládání, teď už to vážně nezvládá. Boo vypadá na rozpacích a jemu se v tu chvíli snad líbí mnohem víc. Asi to není možné, ale zdát se to může.

"A budeš to mít všechno na sobě?" Podporuje dál svou fantazii, ale to už mu Boo utíká. Možná to vážně trochu přehnal, ale kdo by si dokázal pomoct? To prostě není reálné. Vypadá trochu zaskočeně, když se Boo zvedne, dostane pusu na tvář a už je fuč. Několikrát zamrká, rozhlédne se po lokále a nakonec si přejde konečky prstů po tváři, kde se dotkly jeho rty. No kruci, takhle s ním mávat, to se prostě nedělá! A stejně ho má před očima za pultem. Přivolá si obsluhu, s pořád trochu konsternovaným výrazem zaplatí a nechá jim tu tučné dýško, než se zvedne a přemýšlí, co měl vlastně teď v plánu. Ano, volat Hydovi, říct mu, aby Akiho od Ricka vyštrachal a pak si půjde po své práci. Do těch pěti se čas neskutečně vleče a čím pomaleji hodinky tikají, tím víc je nevrlý na všechny kolem. Odnese to obsluha v kavárně, kde řešil jednu schůzku, taxikář, který samozřejmě může za tokyský provoz a nakonec i Hyde, který mu zase volá, protože Aki mu to samozřejmě nebere. Ale on krucinál vůbec nemá čas! To mu taky řekne a prostě mu to položí. A vůbec, ať si to taky pro jednou řeší sami. Zastaví se v jednom obchůdku, kde Boogiemu koupí dárek a pak zamíří do pekárny. Chvíli ho nenápadně pozoruje skrze výlohu a dřív, než mu uteče se převléct, vejde dovnitř, aby si ten pohled mohl užít.

"Dej té paní pět těchto a k tomu jí přibal několik zákusků." Odpálkuje chuděrku a zaplatí celý její nákup. U toho si užívá pohled na Boogieho, dokud dveře neklapnou.

"Obsloužíš i mě?" Opírá se o pult a naklání se k němu, než natáhne ruku a zatahá ho za zástěru. Ještě dvě vteřiny a na tu desku si ho pěkně položí…Boogieho zachrání jen příchod jeho vedoucí a Tetsuya musí, ač nerad, počkat venku. Taxi je tu ve stejné chvíli jako Boo a odveze je na večeři o několika chodech v restauraci, která je podobné útulná jako čajovna z rána. Jen tu není tolik kytek. Tetsuya se přistihne, že vůbec netuší, co jí i když menu pečlivě vybíral. Přesto dokáže jen zírat na Boogieho a vybavuje si každý detail čepečku. U toho stíhá konverzovat, řešit jaký kdo měl den a ještě se několikrát vrátit k tématu Aki a Ricko. Těm se ale musí škytat.

"Oba to za chvíli přejde a budeme mít všichni klid, hlavně já." Prozradí mu, když mu dolévá jeho sklenku. Na stole už nic jiného nezbylo, kromě svíčky a lahve vína, které je poměrně sladké, ale Boogiemu jistě chutná víc, než by mohlo to, jaké by si vybral on.

"Nejradši bych se tě zeptal, jestli máš svůj pracovní oděv s sebou, ale otázka, která by měla přijít, je trochu jiná." Prohodí, než se krátce napije a zaloví v kapse, aby vytáhl telefon, odemkne ho a zaloví rovnou v prohlížeči, aby našel fotky pokoje, který jim objednal. Je to dost luxusní pokoj s výhledem přímo z postele na noční město. A ano, ta postel je dost velká, aby se tam mohlo dít naprosto cokoliv. 

"Ty víš, na co se tě chci zeptat a stejně to udělám, už jenom proto, jak to bude znít, Boo-chan." Odmlčí se na chvíli a natáhne dlaň nad stůl, aby jí mohl položit na tu jeho.

"Kde budeme trávit dnešní večer?" Zeptá se bez dalšího otálení a poposune druhou rukou telefon po stole, aby ho mohl nalákat na ten pokoj. Užije si to úplně stejně, ať budou kdekoliv. Sám pak vyřeší platbu, vstane a přejde k Boogimu, aby pomohl vstát i jemu. Nakloní se blíž a pravý koutek se mu zvedne.

"Ještě máš čas a pak už jen stačí našikovat adresu taxikáři." Nabídne mu rámě, než ho vede z restaurace na ulici, kde už na ně čeká přistavené taxi. Všechno mu do puntíku vychází a je za to rád, jinak by byl dost nepříjemný. Zastaví se kousek do auta a navede Boogieho do své vlastní náruče.

"Ještě je tu pořád poslední možnost." Podívá se mu zblízka do očí.

"Můžeš jet domů a sám." Nabídne mu možný útěk. Pokud souhlasí, bude vědět, že to opravdu chce a může konečně pustit své typické já z klece, ve které ho doteď obstojně držel, tedy jednu jeho část. Tu svíčku prostě musel nechat vyměnit, byla naprosto příšerná.

"Ale oba vím, že to chceš stejně jako já." Pošeptá mu do rtů. Ne, tak to už prostě nevydržel. Boo buď uteče nebo si prostě zvykne. Neovládne se a spojí jejich rty v dravějším polibku, který jasně značí, jak moc po něm touží.