(Hydovo doupě)
Boogie
"Co ode mě chceš?" Vypadne z něj, ale na odpověď nečeká a prostě se rozejde domem, aby našel dveře. Zrychluje, když je spatří a z nich už zase vybíhá. Seběhne těch pár schodů a pod nimi zůstane omámeně stát. Zírá na všechno kolem a nemůže popadnout dech. Nic. Doslova nic. Jenom bažina, kam se podíváš a mrtvý, úplně tichý les. Ani ptáček tady nezazpívá. Stromy jsou bez listí, všechno hnije ve stojaté vodě a kolem dokola je jenom hmyz. I kdyby chtěl utíkat, nezná cestu skrz bažiny a nejspíš by se hodně rychle utopil a zmizel v ní nadobro. Jen jestli nebude lepší se utopit, než aby ho mučil nějaký psychopat? Jako ve snu udělá ještě několik kroků před sebe a ohlédne se dozadu na dům. Vypadá šíleně. Jako by někdo přepnul realitu. Uvnitř krásný a moderní a zvnějšku rozpadající se ruina s bordelem okolo. Jako by tu bylo staveniště. Jak je možné, že okna svítí, to vůbec nechápe. Nikde mezi stromy neprosvítá nic, co by slibovalo, že konec lesa je jen kousek. Jak ho sem Hyde dostal, je další záhadou, nevidí žádné auto, ani by se sem nedostalo. Promne si obličej a nemá daleko k novému zhroucení. Jeho žaludek sžírá nefalšovaný strach. Vážně moc nechce umřít a už vůbec ne nějakým strašným způsobem. Otočí se čelem k domu. Tohle prostě bude kdo z koho. Buď to přežije jeden anebo druhý. Odhodí lampu a pomalu se sehne pro prkno s hřebíky.
Hyde
Hyde vnímá, jak se Boogiemu navrací životní energie v plné síle. Dokázal by přesně odhadnout, kdy poprvé otevře oči. Je to celkem zábavné sledovat lidské tělo, jak se pomalu probouzí a uvědomuje si, kde to je. Chvíli mu to potrvá, tím si je naprosto jistý a rty se mu pozvolna roztahují s nádechem pobavení. Oči snad žijí svým vlastním životem, jak pozoruje jemné záchvěvy ve tváři. Je to vlastně podivně fascinující a neubrání se tichému vydechnutí, když konečně otevře ty zvláštní oči. Rozesměje se upřímně, jakmile se ještě na nejistých nohou pokusí dostat co nejdál a obočí mu jde vzhůru, jakmile se v jeho rukou ocitne lampa. Vážně si myslí, že se zrovna támhle ubrání? Roztomilé. Nakloní hlavu mírně na stranu, ale z nějakého zvráceného pobavení ji nechá svítit. Mohl během okamžiku nechat celý dům ponořit se do tmy, ale neudělá to, zatím ne. Převaluje jeho otázku v hlavě a tváří se naoko zamyšleně, než se rozesměje tentokrát trochu děsivě."Tebe." Broukne svůdným hlasem a začne pomalu vstávat. Pomalu natočí hlavu na druhou stranu, když mu ukáže záda a vydá se z domu pryč. Vážně si myslí, že by ho nechal jen tak odejít?
"Ty jsi toho ze světa ještě moc neviděl?" Počastuje ho tichou poznámkou, ale nespěchá, když se vydá v jeho stopách. Po cestě nechává zhasnout střídavě světla, takže v domě panuje příjemné přítmí. Z rádia začne vyhrávat tlumená hudba, která podporuje atmosféru, jež panuje kolem domu. Tohle je prostě místečko, kde se bude vždycky cítit skvěle. Taky je to celé jeho práce. Zastaví se na schodech u dveří a pozoruje ho, aniž by se ho snažil zastavit. Vloží si ruce do kapes a čeká, co přijde.
"Vážně si myslíš, po tom co jsi viděl, že na mě můžeš s lampou?" Nechá svůj tichý hlas donést až k němu, společně s trochu chladnějším vzduchem. Udělá několik kroků a začne pomalu sházet po schodišti, aby se dostal na několik metrů od něj. Přijde nový smích, když vezme prkno s hřebíky. Pravý koutek se mu pozvedne a zlehka foukne zdánlivě do prostoru, než prkno začne olizovat jemný plamínek. Hraje si s ním a baví ho to čím dál víc.
"Kampak myško?" Dobírá si ho a začne ho ve větším kruhu obcházet.
"Mně neutečeš, to už bys měl vědět." Připomene mu, co se dělo ještě ve městě a najednou se ocitne za jeho zády. Protáhne paži kolem jeho boků a přitiskne ho na své tělo. Rty přiblíží k uchu, do kterého vydechne.
"Nechci tě zabít." Pošeptá mu.
"Zatím." Dodá s dalším hravým pobavením, než z jeho přítomnosti zmizí a objeví se před ním.
"Ale taky tě nemůžu nechat odejít." Prozradí mu část ze svých plánů. Ještě sám pořádně neví, co s ním bude dělat, ale rozhodně mu musí zabránit, aby se setkal s kýmkoliv z jeho nepřátel. Pokud by mu ukázali jeho schopnosti a Boo je dokázal ovládnout, byl by pro něj jistě náročný protivník.
"Můžu ti ukázat úplně nový svět, který je kolem tebe, ale ty ho nevidíš. Přesto víš, že se některé věci dějí a není to jen tak." Vábí ho melodickým hlasem a natáhne k němu dlaň.
"Můžu ti ukázat, čeho bys mohl dosáhnout a využít potenciál ve svůj prospěch." Pokračuje dál ve svém cíleném svádění a pomalu vykročí jeho směrem. Miluje tyhle hry, je mu to vidět na výrazu, stejně jako v očích, které dostanou rudý nádech
"Společně můžeme stvořit novou realitu, kde nám všechno bude ležet u nohou. Už si nikdy nebudeš připadat jako kořist." Provokuje dál jeho fantazii, aby mu nakonec odkýval všechno, co bude chtít.
"Bude to zábava, jakmile ti dojde, kolik potenciálu v sobě máš. Viděl jsi vlky, co nejsou tak úplně vlci. Viděl jsi, že přede mnou utekli." Připomene mu jakou moc má on sám.
"Přidej se ke mně a poslechnou i tebe. Kdykoliv a bez otázek." Stojí od něj už na krok blízko a dlaň nechává pořád nataženou.
"Kdybych tě chtěl zabít, udělal jsem to už v té uličce." Je vidět, že ještě neskončil.
"Kdybych tě chtěl znásilnit a že by to stálo za to…" Sjede očima celou jeho postavu.
"Už jsem to udělal na tom gauči." +Ne, že by mě to nenapadlo.+ Pomyslí si rozverně.
"Kdybych ti chtěl ublížit, nestojím tu jen tak a už se tu svíjíš v bolestech na zemi, Boo-chan." Odmlčí se na vteřinu.
"Ukaž mi svou mysl a já ti ukážu, jak s ní ovládnout celý svět." Už zase šeptá a pořád ho rozčiluje fakt, že mu do hlavy nevidí. Proto se ptá, jindy by s tím problém neměl.
Boogie
Po pravdě si vůbec není jistý, co to vlastně viděl. A kromě toho nemá moc možností, jak by se bránil. Jen pevněji sevře prkno ve svých rukou a dívá se do Hydovy tváře, celý napjatý, kdyby snad chtěl vyrazit jeho směrem. Už zase cítí ten podivně chladný vzduch okolo. Jako by byly někde v hrobě, i když je to bažina, kde se normálně nehne ani hladina vody. Jenže prkno v jeho rukou vzplane a oheň se žene nahoru rychlostí jako by polykal pouhou sirku. Byl to úplný nesmysl, přece není polité benzínem a navíc nemůže začít jen tak hořet! Je přece úplně mokré a hnijící jako všechno okolo! Jenže ono se to děje a jakmile je oheň dost vysoko a začne Boogieho pálit na dlani, musí prkno upustit. Otočí se na místě, aby měl Hyda stále na očích, když okolo něj začne kroužit, ale ani nemrkne a najednou mu Hyde stojí přímo za zády. Boogie málem umře leknutím. Tohle tedy rozhodně nečekal a kdo ví, jak se stalo, že ani nevykřikl. Všechno tady popírá realitu i fyzikální zákony. Prudce sebou trhne, když ucítí jeho ruce na těle, jako by ho už Hyde vraždil, ale jeho stisk je železný a Boo vzápětí zamrzne hrůzou. Působí na něj především Hydova aura, jinak by přece někoho takového musel přeprat. Nebyl to žádný dvoumetrový Evropan, jenže si nedovede pomoct. Nemůže říct, že by ho jeho slova o tom, že ho nechce zabít, nějak uklidnila. Z mučení má asi ještě větší strach. Silně se zachvěje po celém těle. "Proč ne?" Hlesne. Hyde mu začne celkem ochotně odpovídat a on by ho označil za duševně vyšinutého, kdyby to bývalo nedávalo smysl. Dneska viděl plno takových věcí, o kterých Hyde mluvil, jenže jeho hlava to pořád odmítá připustit, i když to viděl na vlastní oči. Jeho mozek mu říká, že prostě blouzní.
"Jaký potenciál?" Hlesne znovu a poslouchá jeho slova o ovládnutí světa. Jsou velikášská, možná má nějaký blud, kvůli kterému si myslí, že je… třeba Napoleon? S takovými lidmi se nemá smysl hádat.
"Do… dobře..." Vykoktá a zírá do široka otevřenýma očima před sebe. Prostě bude souhlasit se vším, co Hyde chce a třeba se mu podaří přežít dostatečně dlouho na to, aby vymyslel, jak z tohohle ven.
"Viděl jsem, že utekli." Souhlasí s ním. Rozhodně ale nemůže říct, že by poznal, že nešlo o vlky. Vůbec nechápe, co tím Hyde myslí. Znásilnit? Málem by se po něm ohlédl. Tahle možnost ho tedy rozhodně nenapadla. Vždyť byli dva kluci! Ale… možná, že měla. Bylo hodně takových, co unášeli různé věkové kategorie, proč by ne pohlaví. O jednom takovém dokonce četl. Oběti znásilnil a pak je připravil o… radši na to nebude ani myslet. Musí si přiznat, že mu opravdu spadl kámen ze srdce, že to Hyde udělat nechce. A pozor, už tu máme řeči o vládě nad světem v plné parádě. Souhlasně přikývne.
"Cokoliv si budeš přát." Řekne a doufá, že to zní dostatečně přesvědčivě, aby ho třeba nenahněval.
"A celý ten svět chceš ovládat odtud?" Špitne. Jemu se tady vůbec nelíbí, ale Hyde by byl asi blázen, kdyby mu dovolil odsud odejít. Tady Boo skoro nemá šance.
Hyde
"Nejspíš kvůli tomu, co se stalo, než jsi omdlel. Možná pro ty oči." Podívá se Boogiemu o něco déle do tváře a v těch jeho se blýskne zvláštní zájem."Miluju speciální věci, ale to zjistíš i uvnitř." Kývne hlavou směrem k domu.
"Je tam všechno, na co jen pomyslíš a co ti bude chybět, není problém sehnat, ale to taky zjistíš." Brouká mu do ouška a pořád to spíš vypadá, že ho tu svádí, než ho konečně pustí a přejde vedle něj s očima upřenýma na dům. Je na něm vidět, že s ním je opravdu spokojený, možná spíš hrdý na to, co se mu podařilo stvořit.
"Poslechli mě, protože s nimi mám dohodu. Vlkodlaci jsou skvělí spojenci a dobře se s nimi obchoduje. Lační po větší síle, vyšším postavení a rozpoutat mezi nimi peklo, je tak jednoduché. Dost často se nechávají ovládnout svou vlastní podstatou. Ne všichni, ale je to dost obvyklé. Nejvíc v době, kdy se blíží úplněk." Prozrazuje mu trochu z tajů světa.
"Vlastně jsem od nich získal tohle území za jistou protislužbu." Usměje se skoro ďábelsky, než se podívá na Boogieho a sjede ho pohledem, kterým ho hodnotí. Vytáhne z kapsy krabičku cigaret a jednu si připálí, než nabídne Boogiemu. Samozřejmě nepotřebuje zapalovač a ano, nemůže si odpustit to Boogiemu předvést. Zarazí se ale, když mu přitaká, že udělá všechno, co si bude přát. Obočí mu stoupá vzhůru. Čekal další vzdor a útěk, ale ono se to nekoná. Rezignoval, protože ho zaujal nebo proto, aby ho trochu ukolébal a pak něco vyzkoušel. Tohle se mu nelíbí, tak rychle někdo neotočil. Ne ten, který mu před chvíli chtěl prorazit hřebíky lebku.
"Opravdu všechno, co si budu přát?" Zeptá se ho s očividným pobavením.
"Tak pojďme dovnitř, tam se svlékneš a ukážu ti mou oblíbenu místnost s postelí." Neodpustí si poznámku, která mu vyvstane na mysli okamžitě.
"Rozmysli si, co v mé přítomnosti říkáš. Nebojím se ničeho s nikým." Oblízne si horní ret, než si znovu dlouze potáhne a pak se upřímně rozesměje.
"Já už ho vlastně napůl ovládám, Boo-chan." Opraví ho bez váhání s dalším zasmáním, než teď už potichu dokouří a pak ho vezme za zápěstí.
"Ovládám temné myšlenky nejen lidí. Hledám v jejich nitru to, co by nikdo vidět neměl. Tajné choutky, obsese a věci, které touží udělat, neprostě se nesluší. Obzvlášť touhy jsou neskutečné lákavé." Začne mu klidně vyprávět a stejně má pocit, že se s uvěřením nesetká. Měl by mu to ukázat, ale později. Vzít ho ven…Hrozilo by, že by mu za chvíli utekl, i když ten hon byl skvělý. Možná zítra večer? Vypadá zamyšleně, jak to převrací v hlavě a vede ho s sebou zpátky do domu.
"Máš moc, o které nevíš a já ti s radostí ukážu, jak si jí užít." Mrkne na něj, než konečně překročí práh domu. Hudba pořád hraje dál, ale její tóny se znatelně zrychlily. Pustí ho, když dojdou až k pohovce a znovu si ho zkoumavě prohlédne.
"Už od tvého narození vím, že existuješ. Hledal jsem tě, abych tě zničil. Proto jsem vlastně v tomhle městě." Dodá, než vykročí k velkému teráriu, které je umístěné u stěny pokoje. Uvnitř se něco pohne a Hyde se spokojeně usměje.
"Já vím příteli, už se na tom pracuje." Sáhne pod závěs pod ním, otevře dveře klece a vytáhne dvě velké myši, které doteď očividně odpočívaly.
"Podává se večeře, jen zlatý servis nemám." Zavtipkuje, jak kdyby ho Boo neposlouchal a hodí je dovnitř, než přiklopí horní část zpátky. Trochu se překloní a pozoruje dvouhlavého hada a démonickýma očima, jak zaútočí. U toho se očividně dobře baví.
"Můj poslední kousek. Není to jed, který tě nakonec zabije, ale tvé nejhorší představy. Až uteče, máme problém." Ozve se jeho tichý, trochu děsivý smích. Přejde pomalu k baru, kde vytáhne lahev a zamíří k Boogiemu.
"Povíš mi, co bys rád někdy vyzkoušel? Něco, co za co by tě ostatní odsoudili?" Vábí ho a tahá z něj touhy, které si nemůže přečíst.
"Jsi pro mě záhadou, o to víc mě bavíš." Vtiskne mu lahev do dlaně a prsty volné ruky, ho zlehka skoro něžně vezme za bradu.
"Mohl bych ti nabídnout vlastní postel, ale…Co kdybys obýval tu mou? V noci je tu tma a věř mi, že jsem to nejděsivější, co tě tu potká. Ale ne jediný s děsivou podstatou, do sklepa sám nechoď."
Boogie
Boogieho oči… Úplně zapomněl, že si vyndal čočky a Hyde se celou dobu dívá na jeho dvojbarevný pohled na svět. Těžko říct, jestli je zrovna kvůli tomu speciální, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že to není příjemné poslouchat. Jen si nikdy nemyslel, že to bude pronášet jeho věznitel a potencionální vrah. Zůstane klidně stát vedle něho, když se Hyde podívá na dům a pokouší se uklidnit rozjitřené nitro. Jde to jenom pomalu. Pořád se nemůže zbavit pocitu, že se vedle něho nedovede ani nadechnout. "Vlkodlaci?" Hlesne a sám si měří dům pohledem. Je… děsivý. Opravdu děsivý, ale naštěstí ne i uvnitř. Tedy… nevypadal tak, když tam byl. Když Hyde začne mluvit o úplňku, Boo zvedne tvář k obloze a skrz holé větve stromů si všimne, že měsíc je opravdu kulatý a nezvykle velký. Bude to buď dnes nebo v nejbližších dnech.
"Proč chceš mezi nimi rozpoutat peklo?" Hrát s ním tuhle hru bude nesmírně těžké, protože Boo je z podstaty srdce prostě dobrák, který by neublížil mouše. Jak má předstírat zájem o podobné věci? Snad postačí, že se zatím zajímá. Musí se nějak zorientovat v celé téhle situaci a v Hydově světě, plném fantazie. Když říká vlkodlaci, bude to tedy říkat taky. Zavrtí hlavou, že cigaretu si nedá a pokusí se pousmát. Fuy, on by asi umřel na selhání plic už po té jedné a navíc to je prostě cítit.
"A jakou protislužbu?" Snad těch otázek nebude moc, ale kdyby o tom Hyde nechtěl mluvit, asi by s tím ani nezačínal. Jsou teď přece… ehm… partneři. Nebo tak něco. Jenže pak si všimne způsobu, jakým si Hyde připálí, po zádech mu přeběhne mrazení a několikrát zamrká. Není těch halucinací už nějak moc? Krátce si promne prsty kořen nosu a když ho Hyde vezme za slovo, ústa mu klesnou hodně daleko od sebe.
"Co… cože?" Vážně mu řekl, že má jít dovnitř, svléknout se a že budou… no tak počkat, s tímhle druhem partnerství nesouhlasil! Honem přikývne na jeho varování. Hyde naštěstí začne mluvit o něčem jiném, totiž o ovládání světa. Už má půlku, no tak to snad nebude trvat tak dlouho, než bude mít pocit, že má i tu druhou. Trochu se lekne, když ho Hyde popadne za zápěstí, ale nechá se jím odvést zpět k domu a u toho poslouchá jeho slova. Je mu úplně jasné, že podobné věci se v lidech probouzejí velice snadno a každý něco takového v sobě má, ale stejně tak nějak doufá v slušnější svět. Vůbec neví, proč by měl Hyde něco podobného chtít, ale nepře se s ním. Hyde ho vážně zaskočí s tou informací o Boogieho narození.
"Nevypadáš, že je ti tolik." Uteče mu udiveně. Je jasné, že je asi starší, ale aby byl dospělý, když byl Boo ještě dítě? Oh, on zapomněl, ovládá přece půl světa, to se nestihne přes noc.
"Promiň." Skloní honem oči a těká jimi po podlaze, než Hyde přejde k teráriu. Jakmile si uvědomí, že odtud tahá myš, je mu jasné, že uvnitř bude nějaký had, ale on tohle vážně vidět nechce. Stačí, jak ta myš piští, když zavětří smrt. Odvrátí tvář a dívá se jinam, dokud není po všem. Když Hyde začne mluvit o jedu, pomalu oči vrátí k hadovi a… CO TO JE??? To je nějaký utečenec z Černobylu?
"Kde jsi ho vzal?" Vydechne, ale… pořád se na to nechce dívat a znovu uhne pohledem jinam. "Neuteče. Že ne?" Ubezpečuje se. Bože on tu vážně nechce spát! Hydova otázka ho vážně překvapí. Musí se zamyslet, ale nemůže na nic přijít.
"Nejsem si jistý, že jsem chtěl někdy udělat něco takového." Asi ho tím zrovna dvakrát nepotěší.
"Možná sníst spolužákovi McDonalda..." Zasměje se, ale… asi to ani nebylo vtipné. Radši toho honem nechá. Podívá se na lahev ve své ruce, ale pak se Hyde kupodivu něžně dotkne jeho brady a on obrátí oči k těm jeho. Jsou vážně moc krásné.
"Ehm, díky." Začervená se.
"Nebudu." Řekne honem. Co by pro pána dělal ve sklepě??? A co tam kruci je? Ne, moment, nic vědět nechce.
"No já..." +Jak ho slušně odmítneš a nenahněváš?+ Zeptá se sám sebe a je v koncích.
"Nevydržel bys jenom spát." Pípne a červeň v jeho tvářích zintenzivní.
Hyde
Boo je samá otázka a jemu to žene koutky nahoru. Je dobře, že je zvědavý a neodmítá přímo. Ani ve snu by ho nenapadlo, že to není proto, že ho zaujal. Umí být dost sebestředný, když na to přijde a nejspíš na to jednou doplatí, ale kdo by ho mohl zničit? Jediný, kdo by mohl je tu s ním a vypadá to, že zatím utíkat nechce a to je dobře. Starost o mazlíčka byla v tuhle chvíli přednější a odpovědět mu bude asi muset později. Je toho hodně, co by měl Boo vědět. "Je mi víc, než si vůbec dokážeš představit a viděl jsem věci, po kterých by ti stály vlasy hrůzou. To ostatní ne, na to hrůza moc neplatí." Dobírá si ho a výmluvně těkne očima k jeho klínu, než zase vystoupá k očím. Začne tou nejjednodušší otázkou, aniž by pustil jeho tvář. Je vážně sladký, když se červená, doslova k sežrání. +To není krvavý steak.+ Zavtipkuje si v duchu, aby ho náhodou nevyděsil.
"Stvořil jsem ho, stejně jako to, co se ukrývá ve sklepě." Nakloní hlavu mírně na stranu.
"Rád přetvářím věci. Dělá z nich něco mnohem speciálnějšího a vzácnějšího. To by ti taky jistě šlo. Představ si, že něčemu vdechneš život." Popožene jeho sebevědomí a možná taky důvěru v něj, aby věděl, že ho zabít nutně nepotřebuje. Ne dokud mu půjde na ruku. Oči se mu rozzáří, když přijde na drobnou touhu, kterou by kde kdo považoval za nudnou nebo dětinskou, ale on v ní dokáže vidět dobrý základ. Kdyby mu řekl, že to nebylo ani to, asi nad ním zlomí…Nejspíš cokoliv.
"Vidíš, tím to klidně může začít." Usměje se na něj a přejde palcem po jeho tváři.
"Já nemusím nutně spát, Boo-chan a tvoje tělo to taky chvíli vydrží." Neodpustí si menší svádění, než se k němu přiblíží o trochu víc.
"Noc je tak krásná a má své kouzlo, proč o to přicházet? Spát se dá i přes den." Vábí ho dál a nakloní se ještě blíž, aby mohl rty přejet po jeho tváři, než se přiblíží k oušku, které jemně líbne.
"Když uteče, na mě si netroufne, bojí se mě stejně jako většina tvorů. Moje postel je nebezpečnější místo v domě, pokud neuděláš něco, co by to změnilo." Prozradí mu, kde by bylo rozhodně nejvýhodnější spát. Přece si nenechá ujít takovou příležitost. Boo neřekl, že by se mu to nelíbilo, tak proč by to aspoň nezkusil? Nějak nemá potřebu ho lámat, nic by tím nezískal. Jeho souhlas rozhodně ne. Pak se pomalu oddálí a podívá se na lahev.
"Nelíbí se ti značka?" Pozvedne obočí.
"Mám toho tu hodně, možná spíš víno?" Samozřejmě ho chce nalákat na nějakou neřest.
"Nebo nepiješ? Nekouříš? A co sex? Taková krásná kratochvíle?" Teď je to on, kdo začíná být zvědavý.
"Umím i nějaké koktejly, kdybys rád něco sladšího, asi by se to k tobě hodilo." Zhodnotí jeho vzhled a pak ho pustí. Odebere se beze slova za pult ke kuchyni a začne namátkou otvírat skříně.
"Zůstalo tu nějaké jídlo." Po kom ale nedodá, ten už není mezi živými. Další experiment, který se nepovedl.
"Chipsy." Pozvedne sáček, který se mu podaří najít.
"Vezmeme si to do postele a já ti odpovím na některé otázky, na které ses mě ptal. Je to na delší povídání." Sbalí chipsy, lahev vína a flašku pro sebe, než bez pobízení zamíří nahoru po schodech. Má tušení, že Boo nebude chtít zůstat dole s hadem sám a tajemstvím ve sklepě už vůbec ne. Koutky se mu pozvednou. Nechá víčka po cestě klesnout, aby se ponořil do hadího pohledu a pozoroval Boogieho, kdyby mu chtěl utíkat. Přece jen ho necítí jako ostatní a spustit z očí ho taky nechce. Bokem narazí do dveří tmavé, ale vkusně zařízené ložnice ve stylu celého domu, odloží všechno na stolek a začne se svlékat. U toho si tiše pobrukuje melodii, než ho něco napadne.
"Čekám tu na tebe." Nechá svůj hlas doplout až k němu a světla se jemně chvějí, když kolem nich prolétává.
"Je tu měkká postel a teplo krbu, bude se ti tu líbit, Boo-chan." Vábí ho klidně dál.
"Moje náruč se ti bude líbit, já se totiž ničeho nebojím. Pojď to vyzkoušet a poznat svět z té hříšnější stránky. Je to nahoře, druhé dveře vpravo." Odmlčí se na chvilku, když se jen v prádle natáhne na postel a sáhne po lahvi.
"Pospěš si, přece nenecháš svého hostitele čekat. Párty teprve začíná."
Boogie
Dokonce i tahle jedna jediná poznámka ho přinutí uhnout pohledem a zčervenat. Dobře, další blud, tentokrát porucha vnímání času. Psychiatr by si smlsl. "O tom nepochybuju, mě je snadné vyděsit." Pípne. Třeba mu tím udělá radost, ale upřímně doufá, že na něj Hyde nebude bafat ze tmy za dveřmi. Znovu se dlouze podívá do Hydových očí, když začne mluvit o tom, že hada sám stvořil. Viděl na dokumentárním kanálu, že jsou takoví hadi v přírodě vlastně docela běžný úkaz, takže mu to pořád přijde logicky vysvětlitelné. Všechno, kromě toho ohně a tohohle domu. +Ve sklepě nic není. Prostě tam nic není, nenech se vyděsit.+ Nabádá v duchu sám sebe, ale už teď se bojí. On tedy dost pochybuje, že by čemukoliv dovedl vdechnout život, ale pousměje se a přikývne. Je hezké, že si to Hyde myslí. A on by podobnou věc dělal rozhodně raději, než aby život bral. Upřímně nečekal, že by ho tolik potěšil tím McDonaldem, ale Hydovi zazáří oči jako malému dítěti a Boo překvapeně zamrká. No fajn, jestli mu stačí podobné střípky, tak to snad Boo nějak přežije. Co by přežít nemusel, je ta vzájemná blízkost. Neucukne mu, když se ho Hyde tak důvěrně dotkne, ale hledí mu upřeně do očí se rty pootevřenými a čeká vážně všechno. Hyde jde ještě dál, už skoro cítí jeho tělo na svém a jeho dech na uchu. Napne se jako struna a rozechvěle nadechne, zatímco poslouchá o vábeních noci. Kruci, jemu se přes den vážně špatně spí, byl celý den v práci, potom ten běh a… kdyby byl doma, dávno by byl v kómatu. Teď je ale díky adrenalinu jako po kofeinové superbombě. Pomalu posune oči zpět k teráriu, když mu Hyde začne našeptávat, kam had určitě nepůjde. +Proč by měl kamkoliv utíkat, je zajištěný.+ Chlácholí se v duchu, ale Hyde jeho odhodlání rozhodně nahlodal. Nakonec Hyde svou pozornost upře na lahev a pochopí to všechno úplně jinak.
"Ne, ne, já totiž… jsem spíš abstinent." Řekne a čeká všechno, nejvíc asi hlasitý smích. Kdyby tohle byla nějaká jiná realita, asi by mu přišlo hezké, že se Hyde tolik stará o to, aby měl co pít. Jenže už chápe, že jemu jde spíš o to, aby ho zkazil, než že by mu záleželo na Boogieho blahu. Přijde další červenání a prudké mrkání.
"Ne, nekouřím." Potvrdí mu a tématu sexu se radši vyhne obloukem. Už byl párkrát vážně blízko, ale pak se to nějak… no prostě nedošlo na to a vůbec, co by mu tady vykládal. Obejme prsty nervózně zápěstí a přešlápne, zatímco se rozhlíží kolem sebe. Už už se nadechuje, že by si tedy dal nějaký ten koktejl, jenže Hyde na odpověď nečeká. Neví, jestli je podle něj popcorn jídlo, ale asi ano. Sleduje jeho záda, jak mizí na schodech do patra a pak… je najednou v pokoji sám. Na chvíli schová tvář v dlaních. Vůbec netuší, co si počít. Chce se mu sednout si někam do rohu a nejspíš se vybrečet. Nakonec si uvědomí, jak sucho má v krku a jak dlouho ani nepil. Odváží se dojít k lince a nahlédnout tam i do lednice. Skutečně tam najde balenou vodu. Té z kohoutku se tady ani nedotkne. Vděčně si nalije do sklenice a pořádně se napije, než se bezradně rozhlédne kolem sebe. Nemůže jít za ním do postele. Rozhodně nemíní zkoušet to, co si od toho Hyde slibuje. Netuší, co si teď počne. Nejspíš ho vážně vytočí, když se tam neukáže. Když se mu za ramenem ozve Hydův hlas, jako by stál přímo za ním, Boo sebou prudce trhne a ohlédne se, ale nikdo tam není. Zachvěje se po celém těle. Jak je zase tohle možné? Světla se zamihotají a Boo po nich střelí vyděšeným pohledem. +Ať vás to ani nenapadne!+ Napomene je v duchu. Teď by se vážně asi strachy počůral. Hyde ho dál pobízí a světla se znovu silně zachvějí a na chvíli zhasnout. To mu stačí, aby se doslova teleportoval do ložnice, jakmile znovu naskočí, čistě pro případ, že by pak zhasla úplně. Oheň v krbu snad tak snadno nevyhasne. Dovře za sebou dveře a chvíli na ně hledí. Budou pěkně zavřené!!! Nechce se dívat do žádné černé chodby, ani nechce, aby tudy něco volně chodilo, lezlo, plazilo se, prostě nic! Pak se teprve otočí a málem zakopne o vlastní nohy. Hyde je na posteli skoro jenom tak a kruci… on je vážně krásný. Prostě úplně celý… Boo musí chvíli vzpomínat, jak se dýchá, než se znovu otočí zády, dlouze nadechne, podrží vzduch v plicích a zadívá se někam na strop. +Tohle je vážně zlý sen… Dost sexy zlý sen.+
Žádné komentáře:
Okomentovat