Aqui x Miyavi - Ty tu nejsi kvůli snídani. - část 1.

(Miyaviho apartmán)

Miyavi

Jakmile Miy opustil pokoj Aquiho, zaplul do koupelny, užil si krátkou sprchu a pak odešel do postele. Samozřejmě tak, jak ho nějaká dobrá duše stvořila. Bytostně na sobě nesnášel cokoliv, co by ho omezovalo v užívání měkkých pokrývek, pod kterými spal. Ty nejlepší materiály prostě mít musel a užíval si je bez výčitek, protože spánek pro něj byl velmi důležitý a taky vítaný. Usnul během vteřiny s pocitem, že se ráno probudí a bude mít ve svém apartmánu společnost. I ve snech si maluje, jak mu při snídani ukáže další dobroty a na oběd…To bude chtít něco speciálního. A pak ho bude dál provokovat, aby se konečně odprostil od všech naučených frází a konečně začal přemýšlet nad tím, co chce sám a ne co chce Miyavi. To byl jeho prioritní úkol. Co ale nečekal, bylo to, že se Aqui v noci odváží až k němu. Neprobral se ani na chvíli, jen přes něj automaticky přehodil paži a přitáhl si ho k sobě, jak kdyby s ním v posteli spal dnes a denně. S blížícím se ránem si Aquiho podvědomě přitahuje blíž a blíž, ale nechává ho se vrtět a později i otočit zády k němu. Pro něj plus, protože si ho může přitáhnout mnohem blíž. Nejspíš už se dlouho tak skvěle nevyspal. Probere ho až jeden z paprsků, který se dostane skrze těžce vypadající, zatemňovací závěsy. Nakrčí obočí, rozhodně se mu nechce odlepovat víčka od sebe a už vůbec ne vstávat. Byl ten typ, který vstal brzo ráno a plný energie, dneska to je však úplně obráceně. Nakonec se mu podaří odlepit víčka od sebe a překvapeně zamrká. Ne, až doteď netušil, že nespí sám a teď kouká přímo do vlasů své nové společnosti. Musí se široce usmát a je jasné, že ještě spí, jinak už by byl na druhé straně pokoje, to prostě ví. O to víc ho obejme paží, aby neměl tu možnost, se mu hned vysmeknout a vůbec mu nedělá vrásky, že přesně ucítí, jak na něj jeho přítomnost působí.

"Dobré ráno, Růženko." Pokusí se ho něžně probudit a zaboří přitom tvář do jeho vlasů, které mu hrozně voní. Mohl by tady jen tak ležet a inhalovat příjemnou vůni klidně i hodiny.

"Já ho mám rozhodně dobré." Přidá i svůj komentář.

"Kdybych věděl, že jsi za mnou přišel, probudím se mnohem dřív a budu si to náležitě užívat." Pokračuje dál ve své rozpravě, aniž by ho pustil a čeká, kdy přijde první reakce. A že přijde a možná to bude konečně pořádná reakce Aquiho a ne těch, kteří mu do mozku nacpali všechny ty bludy. Jistě bez nich by jinde dlouho nepřežil, ale tady je vidět nechce.

"Chtěl jsem se zeptat, jestli se těšíš na snídani, ale já spíš doufám, že ne, protože já právě snídám a je fakt, že mám opravdu velký hlad." Protáhne šeptem a protočí očima, když se z vedlejšího pokoje ozve skřek papouška a místo dobrého rána poslání do patřičných míst.

"Myslím, že se jednou vzbudí a zjistí, že má zavázaný zobák." Myslí samozřejmě papouška.

"Takhle mi kazit romantické probuzení, že se nestydí." Povzdechne si nad ním a není to vůbec tím, že se zlehka pohne v bocích.

"Měl bych se omluvit za svou reakci, ale moc mi to přes pusu nejde. Ono je to v podstatě takový velký kompliment." Slovo velký pobaveně protáhne.

"Kdybys řekl, že ti to vadí, asi tě konečně pustím." Pobízí ho, aby mu řekl svůj názor a zase pustil něco málo na světlo.

"Ale pokud nevadí, můžeš se klidně otočit a já ti ukážu, jak moc skvělé takové ráno může být." Posouvá mu to, co mu právě probíhá před očima. Ano, on by si to dokonale užil a pak nejspíš tu snídani. Lepší začátek dne by si nedokázal přestavit.

"Už jsi někdy snídal v posteli, Aqui-chan?" Zeptá se ho a políbí jej krátce do vlasů.

"Dneska klidně můžeme."

Aqui

Je ještě napůl ve snu, když k němu dolehne příjemný hlas, který mu přeje dobré ráno. Na něco podobného vůbec nebyl zvyklý, jeho budil nepříjemný budík a mnohem, mnohem dříve. Poprvé po spoustě let spal tolik hodin v kuse a do tak pozdního dopoledne. Otevře oči a uvědomí si, jak příjemně se mu leží a že se opravdu nechce ani pohnout. Je tu teplo, měkko a voňavo a… na svém boku zřetelně cítí něčí ruku. Jeho myslí jako blesk prolétnou všechny vzpomínky na včerejší den a na všechno, co se odehrálo večer. Není ve svém předešlém „domově“, což mu za chvíli potvrdí i papoušek, který ho přiměje tiše se zasmát do polštáře. Přeostří na své ruce a vzpomene si i na rudé pyžamko, které dostal jako dárek a které si oblékl. Už dobře ví, koho má těsně za zády. Opravdu ho svou přítomností vůbec neprobudil? To je dobře, nechtěl by ho rušit. Jakmile Miyavi začne mluvit o velkém komplimentu, dojde mu i trochu něco jiného. V tu ránu má oči doširoka otevřené, hledí před sebe a do jeho tváří se začíná plížit červeň. Jde to hodně rychle a jemu je najednou neskutečné vedro. Vadí mu to nebo nevadí? A vůbec, co jemu má co vadit? Kdyby nad tím opravdu do hloubky přemýšlel, zjistil by, že ne, že má jenom strach z neznámých věcí, asi jako každý. Takhle se začne pomalu otáčet na záda, aby mohl stočit rozespalé oči k těm Miyaviho. 

"Dobré ráno, Miy-sama. Miy-san..." Opraví se hned. Kruci… jak, že to říkal? Asi zase nedával pozor. 

"A já jsem si myslel, že ta poloha, ve které jsem byl, je přesně na to." Řekne něco, co by jindy vůbec nevypustil z pusy, ale… vždyť je to pravda! Zavrtí hlavou, že ještě nikdy a zůstane do jeho obličeje hledět o trochu déle. Má opravdu krásné oči, hrozně zvláštní tvar a dost nakažlivý klukovský úsměv. Pak jimi mimoděk klesne i na jeho odhalenou hruď a podvědomě zvedne drobnou dlaň, aby ho po ní letmo pohladil konečky prstů. Hned ji ale zase svěsí a stydlivě uhne pohledem do strany. 

"Dojdu pro ní." Nabídne se hned a už si pod jeho rukama sedá. Tohle by přece měla být přesně jeho práce. Vyspal se skvěle a cítí jasnou příležitost, jak svému pánu udělat radost. 

"Umím výbornou kávu a lívance. Nasypu papouškovi, i když z něj mám trochu strach, připravím ti oblečení a koupel a pomůžu ti oholit." Vypočítává. Když bude Miy v koupelně, stihne se sám umýt a převléknout, ani si toho nevšimne, bude jako blesk a všechno na minutku vyjde! Tak moc se chce snažit. V jeho očích si ale nedovede přečíst, jestli se mu jeho návrh líbí nebo ne. Vlastně moc dobře ví, který by se mu líbil mnohem víc. Tady to odhodlání trochu pokulhává. 

"Tak dobře." Řekne nakonec. Čistě pro jeho radost.

Miyavi

Čekal, že Aqui hned pokusí vysmeknout, ale to se neděje. Hned mu to na tváři vykouzlí milý a naprosto spokojený úsměv. Tohle ráno se mu líbí snad ze všeho nejvíc a doufá, že se konečně dostane k nějaké reakci, která není jen naučená. Mohl by ho tím dostatečně vyvést z míry. Mírně se pozvedne, aby si mohl prohlédnout jeho profil a tiše se zasměje, když vidí jeho doširoka otevřené oči. Asi ho maličko překvapil. +Kdybych udělal mnohem víc, asi už to nerozchodíš.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, ale tohle mu říkat nebude, ještě by mu vážně utekl. Vsadí se, že po tom by se mu zvládl vysmeknout a hledal by ho snad ve skříni. Asi se bude rád krotit, pokud by byla nějaká možnost, že si podobná rána budou užívat denně. Ale nechce to tak, že mu to nařídí. Z toho by ho přešla veškerá radost. Musí to chtít Aqui sám a pořád má pocit, že to bude nadlidský úkol. Ne, že by se mu nelíbil, na to je Miyaviho sebevědomí dost vysoko, ale spíš proto, že dostat z něj nevštípenou reakci, se zdá jako nemožné.

"Teď mi klidně můžeš říkat, Miy-chan." Zavrní spokojeně, když už se mu podívá do očí. Jeho dlaň hladí Aquiho ploché bříško přes látku nového pyžamka a v očích je mu vidět, jak moc si ten dotek užívá. Podepře si dlaní hlavu, když zůstane mírně zvednutý, aby ho lépe viděl. Je tak roztomilý, křehký, jeden by se skoro bál, že ho rozbije.

"V posteli mi můžeš říkat, jak se ti zlíbí." Dává mu možnost výběru a očividně se na něj vůbec nezlobí, když si oslovení, které mu řekl, nepamatuje. To mu dává jistou naději, že se na chvíli uvolnil a přestal se vnímat jako jeho otrok.

"To ano, ale já se ti chci napoprvé dívat do očí, víš?" Pozvedne nepatrně obočí a zabloudí dlaní o kousek níž, klína se však zatím nedotkne.

"Chci si užít každou tvou reakci." Přivádí ho cíleně do rozpaků, jenže pak už si Aqui sedá a kazí mu jeho rozjímání. Málem vystřelí za ním, když si začne sedat.

"Ale ne, tak jsem to nemyslel." Protáčí nad ním očima v sloup a krátce se zasměje.

"Tu snídani nám donesou. Ty tu nejsi kvůli snídani." Upozorní ho, aby bylo mezi nimi jasno. Ano, později mu to klidně dovolí, ale až si bude jistý, že to nedělá proto, že musí.

"Papouška klidně můžeme nakrmit společně. Ukážu ti, jak na něj." Tváří se pořád stejně mile a sáhne po jeho zápěstí, aby ho v té posteli udržel.

"Ale pak mi klidně můžeš něco upéct, jestli si v kuchyni rád, budu koukat." Mrkne na něj s jistou rozverností, protože on na sladké byl vždycky.

"Oblečení můžeme taky vybrat společně a oholit…" Odmlčí se, když ho prudčeji stáhne pod sebe a napůl zalehne. To, že na sobě nic nemá mu ani v nejmenším nepřekáží, právě naopak. Je to teď, když na něj Aqui působí mnohem příjemnější.

"Ukážu ti, že oholit nepotřebuju." Usměje se na něj skoro hladově, než mu uvězní zápěstí vedle hlavy a posune se kousek níž, aby mohl nosem vyhrnout vrchní díl pyžama a odhalit tak bledé bříško. Skloní se k němu podruhé, než se otře bradou o kůži a nezanechá na ni žádnou stopu.

"Potřebuju oholit, co myslíš?" Zeptá se ho a znovu se ho dotkne tentokrát rty a několikrát ho políbí.

"Tak rád bych ti ukázal, jak se umím starat já, ale pořád si nejsem jistý, že bys to opravdu chtěl." Vrní zasněně do jeho kůže, než měkkými rty poposune lem spodního dílu, ale jen na kousek a na nově odhalený prostor se přitiskne rty.

"Hm, tohle je vážně pokušení." Povzdechne si nahlas a pak jeho zápěstí pustí. Ne, neudělá to jen proto, že by moc chtěl on sám, to by bylo sobecké a takový on není. Vrátí se znovu vedle něj a ignoruje fakt, že se pokrývka válí někde za jeho zády.

"Líbila se ti má tetování. Chceš si je prohlédnout?" Pobízí Aquiho zvědavější já.

"Teď můžeš a úplně všechny." Žádné oblečení mu vůbec nebrání a času mají taky dostatek.

Aqui

"Miy-chan." Zopakuje po něm čistě pro radost, jak to zní a z jeho očí se na chvíli stanou spokojené půlměsíčky. Takhle nikdy nikomu říct nesměl, dokonce ani spoluvězňům ne. Bylo to prostě příliš důvěrné na cokoliv. Shlédne k Miyaviho dlani, která ho začne hladit po břiše a musí si přiznat, že tento nevinný dotek je opravdu velmi příjemný. Nijak mu nebrání, jen se v duchu podivuje tomu, jak velká je Miyaviho ruka v porovnání s jeho vlastním pupíkem. Vrátí pohled k jeho očím a zčervená, když mu Miyavi vysvětlí, proč ho požádal, aby se otočil, ale asi má pravdu. Jemu se to tak taky bude líbit víc. Tedy!!! Bude se mu to líbit jakkoliv bude Miyavi-sama chtít! Zatáhne břicho pod jeho dlaní a na okamžik podrží dech v plicích, když sjede níž, ale ne příliš nízko. Vyvolává to v něm brnění až do konečků prstů a zároveň není schopný odtrhnout oči od jeho tváře. Tedy do doby, než se posadí a chce se hrnout z postele, ale ruka kolem zápěstí ho zastaví a tak se po svém pánovi ohlédne. Překvapí ho, když se dozví, že on snídaně chystat nebude. A co bude tedy dělat? Nebude se nudit? Mile a upřímně se usměje, když mu Miy slíbí, že ho to s papouškem naučí a přikývne i na to pečení. Něco určitě zvládne, i když to asi nebude to, co někomu Miyaviho postavení peče jeho šéfkuchař. Vypískne, když ho Miyavi jediným prudkým pohybem dostane pod svoje nahé tělo a rovnou mu uvězní ruce nad hlavou. Znovu ho sevře ta podivná tréma a na chvíli se podívá nad hlavu, než vrátí oči k jeho tváři. Je dokonale krotký. Rozechvěle se nadechne a Miyaviho tvář vystřídá strop, jak se Miy posune níž a začne mu vyhrnovat oblečení. Záhy na to ucítí i jeho dokonale hladkou tvář. Lechtá to, ale je to velmi příjemné. 

"Iie, Miy-s...chan..." Opraví se. Asi se nemusí holit jako ostatní, zřejmě chodí na nějakou depilační techniku někam do salónu, to je teď moderní. Tiše si povzdechne, když ucítí jeho vřelé rty na své pokožce a dovolí svým víčkům, aby klesla. Miyavi se nebezpečně blíží k jisté hranici a když si to jenom představí, jeho tělo se začne dokonale probouzet. Hedvábí není materiál, který by cokoliv skryl, spíš naopak. Kdyby to bylo na něm, asi by se rychle natáhl pro tu peřinu a raději to schoval, ale zrovna teď nemá volné ruce a navíc ví, že tohle je přesně to, co Miyavi chce. Kdyby to bylo nepříjemné, jeho tělo by takto neodpovídalo. Opravdu moc se stydí, ale Miy mu vlastně neustále dokazuje, že k tomu nemá žádný důvod. Líbí se mu, proto ho koupil. Nesmí na to zapomínat. Překvapeně otevře oči a dostane se zpět do reality ze zajetí vlastních pocitů, když už necítí dotek jeho rukou. Zmateně se podívá vedle sebe, kde už Miyavi leží jako by se nikdy nic nestalo a netuší, co si teď má s vlastním klínem počít. Nelíbilo se mu to? Je příliš pasivní? Ano, v tom to je. Jakmile mu Miy připomene tetování a možnost jejich prohlížení, úplně automaticky se očima proběhne po jeho těle. Vzápětí mu to dojde a on hrozně zčervená a trhne pohledem do strany. Tohle je mučení! A ano, viděl úplně všechno! Měl by mu připomenout, že má dnes přijít na návštěvu ke svému příteli? Ne, to radši ne, co kdyby ho tím rozzlobil. Ale má obavu, aby nemeškal. Nemělo to být na oběd? To je za chvíli. Vůbec si nevzpomíná, jak to bylo, zase nedával pozor! 

"Ehm..." Odkašle si a výmluvně se podívá na hodiny v naději, že si Miyavi vzpomene sám, ale pak mu to nedá, přetočí se na bok a znovu se konečky prstů dotkne nápisů na Miyaviho hrudi a rameni. 

"Co to všechno znamená?" Zeptá se s očima přikovanýma k nim a bříškem prstíku obtahuje každou linku. Miy má pravdu, je jich ještě hodně. Tak to určitě přijde pozdě.

Miyavi

Neubránil se smíchu, když Aqui vypískl a stejně se nepřestává usmívat, jakmile se opraví. Třeba ho nakonec zvládne trochu obrátit proti přesvědčení, které měl už dnes. Oči mu těkají ke klínu, kde už je taky živo, stejně jako v tom jeho. Tohle je ta pravá reakce, kterou Aquiho nemusel nikdo učit a přeje si, aby to nebylo jenom jeho tělo, které mu dopovídá ale i hlava. Ta zvědavost se mu na něm líbí úplně neskutečně a chtěl by jí vidět mnohem víc. Klidně a rád ho vším novým provede a ukáže mu, jaký život může být, když se nemusí hlídat. Tedy za zavřenými dveřmi. Tuhle hranici bohužel posunout neumí, ale tady je to něco jiného.

"Vidíš, že to jde ani se nemusíš snažit." Pochválí ho spokojeně a zase neuhlídá oči, když se podívá níž.

"U těchto míst už vůbec. To je vlastně krásný kompliment." Asi ho zase přivede do rozpaků, dělá to hrozně rád.

"Nemusíš se stydět a klidně se podívej. Je to vlastně všechno taky tvoje." Pobídne ho malinko a natáhne ruku k jeho tváři, aby ho palcem mohl zlehka pohladit. Je doslova k pomilování a věří tomu, že se k podobným věcem taky dostanou, později. Čekat bude hrozné mučení. Málem by sám nad sebou protočil očima. Možná by mohl využít rozpoložení, ve kterém se nachází. Ještě chvíli to převaluje v hlavě a pak se ho Aqui konečně dotkne. Tělem projede příjemné brnění a krátce zakotví očima na jeho prstech na své kůži. Musí se dlouze nadechnout a sám stočí oči k hodinám. Nemají zase tolik času, ale pořád je ho dost.

"Vím, že za chvíli máme být jinde, ale taky vím, že s podobným problémem se těžko kamkoliv chodí." Narazí na jeho erekci a vlastně i tu svoji, protože ta nemá šanci vůbec povolit a do studené sprchy se mu ani náhodou nechce.

"Je jich hodně a průzkum nám chvíli zabere." Naznačí mu, že tohle by mohlo být téma na dlouhé večery.

"Každé z nich mi připomíná nějakou chvíli a období, které jsem měl." Vztáhne ruku k té jeho a posun ji do středu hrudi na pár znaků, které jsou uprostřed.

"Tohle znamená odhodlání." Broukne měkce a pozoruje výraz v Aquiho tváři.

"To se vlastně skvěle hodí." Prozradí mu tok svých myšlenek, když se k němu malinko nakloní a uvězní jeho prsty na své hrudi.

"Protože jsem opravdu odhodlaný ti pomoci, než kamkoliv půjdeme." Už skoro šeptá, než překoná vzdálenost mezi nimi a krátce ho líbne na rty.

"Užijeme si návštěvu a večer budeme zase spolu. Teď se od tebe pár dní vůbec nehnu. Promiň, umím být hrozně vlezlý." Zavtipkuje na svou vlastní adresu.

"Ale první…" Odmlčí se krátce, než jeho dlaň pustí a sáhne mu přímočaře do klína.

"Si ode mě nechej trochu pomoct. Bude to hodně příjemně, věř mi." Svádí ho, ale nemá v úmyslu zajít dál, než aby mu ulevil. Tedy, pokud Aqui nebude chtít ulevit i jemu, to by se vůbec nebránil, ale chvilka v posteli, když Aqui poběží do koupelny, to jistí. Nebylo by to poprvé ani naposledy, kdy si beze studu pomohl sám.

"Provedu tě tvými pocity, které přede mnou nemusíš schovávat, Aqui-chan." Znovu se nakloní, aby ho mohl políbit a pohne se v jeho klíně, aby mu vymazal z hlavy myšlenky na jakékoliv protesty. Teď trochu odsouvá svou snahu stranou. Jsou dva důvody, proč věří tomu, že se nebude bránit. Ten první je, že s emu to bude víc, než líbit a ten druhý…Bude přesvědčený o tom, že si to Miy přeje. Nepotěšilo by ho to, ale vyvrcholení jistě nakloní misku vah na druhou stranu. +O to se s radostí postarám.+ Proběhne mu hlavou a už se pomalu naklání, než ho zlehka šťouchne, aby se položil na postel a hbitě se přesune na něj.

"Zavři oči a nech se tím pohltit, ukážu ti svět, který zatím neznáš." Pohladí ho volnou dlaní po bříšku, ale tentokrát tam neskončí, zapluje konečky prstů za lem kalhot, zvedne se na kolena, volnou paži protáhne pod jeho bedry a trochu ho s napnutím svalů nadzvedne, aby mu je mohl stáhnout. Nepotřebuje úplně, stačí jen kousek. Než se stihne vzpamatovat, klesne na předloktí, zapírajíc se vedle boků a políbí ho rovnou na jeho přirození, než ho bez váhání obemkne rty. Teď už určitě protestovat nebude.

Aqui

Prochází se očima po každé lince na jeho těle a v duchu uvažuje nad jeho slovy o tom, že všechno na něm je jeho. Příliš mu nerozumí. Jako by si domů přivedl manžela a ne otroka. Prostě se prošel venku, vzal si ho do hlavy a teď jsou tady. Svým způsobem je to milé a zvedne mu to koutky nahoru. Žádní jiní otroci se tady neprocházejí. Miyavi naštěstí jeho oční narážku pochopí, jenže se jen tak nemíní vzdát vzájemné blízkosti. Tohle mu tedy příliš nevyšlo. Nechá se vzít za ruku a posunout si ji do středu jeho hrudi, následuje ji i svým pohledem. 

"Odhodlání." Zopakuje po něm a pokývá hlavou. 

"Ano, připadáš mi jako ten typ." Řekne konečně něco zcela spontánního. Hodnotí ho jenom na základě vlastní intuice. I tohle ale Miyavi promění do svého osobitého chápání a Aqui zvedne zaskočené oči od jeho prsou k jeho očím a mírně pootevře rty. Mrkne, když dostane pusu a znovu se usměje. Vlastně by nechtěl být sám, teď už ne. Ne snad kvůli žárlivosti na ostatní nebo jakékoliv jiné majetnické myšlenky, ale proto, že se s ním cítí bezpečně. Je to tak, ten pocit uvnitř něj sílí každou vteřinku. Ruku v jeho klíně vůbec nečeká, prudce sebou trhne a div, že nepadne rovnou na lopatky. Málem by snad i vyjekl, ale nedovede najít vlastní hlas, jak s jeho tělem zalomcují erupce nevídaných pocitů. Ještě ho napadne, že i kdyby takové pocity snad schovávat chtěl, beztak by se mu to vedle něho nepodařilo a pak už si jeho myšlenky začnou brát dlouhou dovolenou. Vrací mu opatrné polibky, i když má ještě pořád ruce odevzdaně položené podél těla a jakmile mu Miyavi naznačí, aby se položil, hned to udělá. Pod jeho tělem se okamžitě téměř ztratí, ale dovede myslet jen na to, jak pěkně hřeje a na jeho ruku ve svém klíně. Nesměle zvedne dlaně a konečky prstů ho opatrně vezme za boky. Nestane se nic, nepřijde žádné napomenutí, takže je obejme dlaněmi o něco pevněji. Po Miyaviho pobídce skutečně zavře oči a i když se mu pohled na něj moc líbí, zjistí, že je to opravdu mnohem lepší. Jeho mysl nic neruší a může se věnovat jenom vlastnímu prožívání. A taky údivu nad tím, že se tohle děje jemu namísto, aby to bylo naopak. Když ho Miy tak snadno zvedne, oči otevře a shlédne dolů přesně v okamžik, díky kterému ho vidí, jak ho připravuje o kalhoty od pyžama. Dlouze se nadechne nosem a na chvíli dech zadrží v plicích. Červeň se mu hrne do tváří a nejde to ovládnout, ale to všechno je nic v porovnání s tím, co má přijít vzápětí. Jenom ten polibek odpálí v jeho těle několik rachejtlí, ale útok Miyaviho horoucích rtů je něco, co snad ani nejde snést! Okamžitě sebou prudce trhne proti sobě, pak do strany a jen tak už s tím neskončí. Vůbec se nedovede ovládat, jen se kroutí pod jeho pevným stiskem a snaží se vydobýt si polohu, ve které je to nejlepší. Musí sám sebe kousat do hřbetu dlaně a stejně se ložnicí nese jeho zvučný hlas a čím víc mu Miy dopřává, tím je to horší a on hlasitější. Ve svém věku a při své nezkušenosti opravdu nepotřebuje moc času na to, aby si okamžitě sáhl na hvězdy a ani ho nenapadne, že by to nemuselo být dobře. Hlava se mu dokonale zatočí a je mu vidět ve výrazu tváře, že mu jenom tohle stačilo na to, aby byl několik vteřin dokonale mimo sebe. První, co se mu hrne na rty, je slovo Pokračuj, ale naštěstí se včas ovládne. Copak může svému pánu cokoliv nařizovat? Jeho tělo se dokonce stihlo orosit potem a když se podívá dolů a potká se s mandlovýma očima, má pocit, že si to můžou zopakovat do pár vteřin.

Miyavi

Moc by se chtěl usmát, když mu Aqui sevře boky. Je to rozhodně příjemné a dodává mu to pocit, že se nic neděje, protože musí. Už jen výraz v jeho tváři mu toho dost napovídá a že se hodlá koukat. +Copak mi ještě ukážeš?+ Pobízí ho Miy v duchu a přeje, aby tohle rozhodně nebylo všechno. Navíc teď už se rozhodně bránit nebude, tomu věří. Kdo by zvládl? Pokud je Aqui opravdu nedotčený, tak o to složitější by to pro něj bylo. Ochutnává jeho kůži, užívá si sametovou chloubu ve svých ústech a míří za jasným cílem. Žádné průtahy ani oddalování vrcholu. Mají na sebe dostatek času, aby si mohli dovolit víc, jak jedno kolo. Přehlíží své vlastní vzrušení, které ho sice bolestně tlačí v klíně, jenže on to zvládne vydržet ještě malou chvilku. Chce Aquiho dostat na sladký vrchol, který si vlastně nakonec užijí oba dva. Položí dlaně na jeho slabiny, aby ho trochu omezil v pohybu, ale ne příliš. Dopřává mu všechno, co umí a nevynechává ani nejcitlivější části o kousek níž, které škádlí jazykem. Přitlačí trochu víc na jeho kyčle, když hrozí, že by ublížil oběma, ale vzápětí ho v těch místech pohladí v náznaku konejšení. Sám občas přivře víčka se spokojeností, které ovládá jeho tělo, stejně jako narůstající touha. Kdo tu tak přitopil? Aquimu bude horko určitě taky. Přijde jemně zacukání, které je předzvěstí Aquiho vrcholu, ale on neuhne ani o milimetr. Dopřeje mu konec se vším všudy, než všechno bez váhání polkne a pak se horní polovinou těla položí částečně na jeho stehno. Váhu drží na předloktích, aby ho příliš netížil. Připadá mu hrozně křehký, ještě by i ho rozbil.

"Ahoj, jak se vede?" Broukne s nádechem rozvernosti v očích a dotkne se rty na jeho stehnu, které několikrát za sebou políbí.

"Jak se ti líbilo moje malé, skromné nebe?" Zeptá se ho a zase z něj tahá jeho vlastní názor na věc. Dneska už se mu to podařilo a nemohl by být se sebou spokojenější.

"Říkal jsem, že se ti to bude líbit." Škádlí ho maličko. Vytáhne se nahoru, zapře se o dlaně vedle jeho těla a provokativně se otře svým napřímeným klínem o ten jeho.

"Zajímalo by mě, co jsi chtěl před chvilkou říct, Aqui-chan." Pobídne ho podruhé, aby mu odhalil víc a doufá, že přijde pobídka, která by mu dovolila pokračovat.

"Můžu se o tebe postarat v tolika ohledech, které si ani nedokážeš představit." Sklání se nad jeho hrudník, aby si pohrát s bradavkou, kterou promne mezi rty.

"Říkal jsi, že mi připravíš snídani." Rozmluví se ještě malinko víc a na tváři mu zase hraje úsměv se smyslným podtextem.

"Netušil jsem, jak dobrý jsi kuchař. Vážně sladké." Ohodnotí celou jeho postavu a hlavně ten výraz, který ve tváři má. Tohle by taky mohl pozorovat věčnost. Nakloní se nad něj mnohem víc a přiblíží rty k jeho uchu. První jen krátce vydechne, než ho líbne těsně pod něj. Začne pomalu rozepínat knoflíky zbytku jeho pyžama, aby ho o něj mohl později připravit.

"Otoč se." Pobídne ho měkce tichým zašeptáním, než se odsune z jeho těla, vezme ho zlehka za boky a pomůže mu. U toho z něj zbytek oblečení stáhne. Nehodlá nic hnát příliš daleko, nemusí se všechno nutně stát první společnou chvilku v posteli, ale taky ví, jak v něm probudit, co nejvíc. Počká si, až to Aqui udělá a znovu se přesune nad jeho tělo. Napůl se posadí na přechod mezi jeho zadečkem a stehny a zároveň drží většinu váhy na svých nohách. Dlaně položí na jeho záda, než vyjede na ramena, která začne zlehka masírovat.

"Nestane se to všechno, dokud si o tom sám neřekneš." Pošeptá mu ještě. První se věnuje skutečně jen masáži a nevynechává ani jediný kousíček jeho zad. Pomalu však postupuje níž a s každým svým pohybem se pohne i v bocích, aby mohl cítit jeho chloubu na svém pozadí. Své doteky občas doplní i rty, kterými hladí jeho kůži, věnuje jí i několik polibků a postupně se dostává níž a níž. Pečlivě vnímá, jestli se ozvou povzdechy a jaké reakce si pro něj připraví tentokrát. Stačí mu jen první, aby se rozhodl, že mu ukáže ještě něco málo navíc.

"Pevně se drž, takhle jízda ještě nekončí." Ozve se jeho hlas s tichým a malinko šíleným smíchem, než se tvář otře o jeho pravou polovičku a jemně jej do ní kousne. Levou zatím masírují Miyaviho štíhlé prsty. A pak to prostě udělá a nechá špičku svého jazyka zkopírovat rýhu mezi nimi, jen jednou, než přijde další polibek na místo, které je malinko zarudlé pod jeho opakovanými doteky a stiskem.