Yoshiki x Zyean - Počkáš na mě chviličku? - část 3.

(Yoshikiho byt)

Yoshiki

Pobaveně se zasměje, když mu Zye dá odpověď a prohlédne si jeho tvář. 

"Hmm, asi beru raději toho nadrženého puberťáka. Ostatně jsem to já, kdo tě odvádí ze zkušebny někam do soukromí." Opilý by mu asi k ničemu nebyl, leda by ho chtěl znásilnit a na to asi nebyl vhodná povaha. 

"Když jsme u té špatné pověsti, nejsem si jistý, jestli ti ji pobyt poblíž mojí osoby zrovna vylepší." Naráží na to všechno, co se kolem X děje. Fanoušci je sice milují, ale spořádaná japonská společnost je spíš nenávidí. Jsou jako jedna velká vlna tsunami, která otřásá všemi pořádky a dělá nepořádek kamkoliv přijde. Jakmile Zyeanova rodina zjistí, s kým se stýká, mohl by kvůli tomu mít docela dost problémů. Koneckonců v barech, v jakých začínali, se scházelo hodně výrostků a kriminálníků a taky prostitutek… Pochybuje, že kluk jako Zye teď hraje na podobném místě. Jakmile auto zastaví, oni vystoupí a Zye se skutečně málem přerazí, Yoshiki se opravdu upřímně rozesměje. Neví, kdo z nich je nervóznější, ale připadá mu to roztomilé. Kdy se k němu naposledy někdo choval podobným způsobem? Před ženami musel být opravdový muž a s jinými muži… řekněme, obvykle to nebyli takoví roztomilí chlapci. Nechá si od něj vzít tašku a zjišťuje, že se mu to líbí. V práci je dominantní až dost a vždycky se mu líbila pozornost ostatních a věci, které pro něj byli ochotní dělat. Pak už ho ale po svém boku vede rovnou k domu. Je to on, kdo Zyeanovi přidrží dveře a nechá ho projít do setmělé chodby. Je to úplně obyčejný dům, jakých je v Tokyu tisíce a tisíce, chodba je šedivá, s množstvím poštovním schránek a na opačném konci chodby je starý výtah. 

"Nevypadá nejlépe, ale je to v osmém patře." Naznačí, že pěšky by se mohli zničit dřív, než vůbec někam dojdou. Přivolá ho stisknutím tlačítka a potom se natěsnají do kabiny asi tak pro dva lidi, ale hrdě hlásající počet pět. Yoshiki se opře zády o stěnu a zblízka se podívá do Zyeanovy tváře. Trochu se uculuje, protože by ho nejradši přitáhl k sobě, ale nechce ho vyděsit. Kromě toho k nim o dvě patra výš přistoupí dáma se psem. Dost pohoršeně si je oba prohlíží a stačí k tomu jenom jejich obarvené a delší vlasy. Skoro se za nimi vykloní ze dveří, když vystoupí a Yoshiki raději nepromluví, až dokud se neocitnou uvnitř bytu. Nahmatá vypínač světla a rozsvítí. Je to malý byt o dvou maličkých pokojích. Jeden je obývák s kuchyňským koutem a ve druhém se spí a zrovna uklizeno tu není. On ten nepořádek neudělal, ale očividně se tu dopoledne někdo stavoval, i když vědí, že tu teď přespává. Nahlédne do ložnice, jestli je kufr nedotčený a vypadá to, že i peřina je tak, jak ji nechal. 

"Tenhle byt je jedno velké překvapení. Nikdy nevíš, jestli je v takovém stavu, v jakém jsi ho opouštěl naposled a to samé i všechny věci." Vysvětlí. 

"Alkoholu tu ale vždycky bylo dost..." Už nahlíží do skříňky nad linkou. 

"Hm?" Postaví na desku lahev pálenky a krabičku cigaret, ale pak pohodí vlasy a trochu provokativně se o ni opře zadkem. 

"Moc romantika to není. Neměli jsme jet spíš do hotelu?" Trochu plaše se pousměje, což je v dokonalém kontrastu s tím bytem. Raději sáhne po krabičce a začne si připalovat. Na nervozitu. Už zase…

Zyean

"Budeš mě kazit?" Vyjde z jeho rtů, než se nad tím pozastaví. Místo toho, aby se omluvil, jak to dělal doteď nebo řekl, že to vůbec nemělo být nahlas, se jen uculí.

"Mohl bys." Dodá si pro sebe o něco tišeji. Jakmile se ocitne před domem, podívá se nahoru a zhodnotí jeho stav. Nevypadá to nic moc, ale takových je vážně hodně. Neví, jestli čekal něco jiného nebo ho to nepřekvapilo, ale nedá na sobě nic znát a zamíří do chodby. Uvnitř...podobných chodeb zná snad milion.

"Asi bych si připadal divně, kdyby to bylo cokoliv jiného. Víš, něco na způsob, co tu vlastně dělám. Takhle je to mnohem lepší." Odpoví mu upřímně a nepřestává se usmívat. Má nějakou uvolněnou náladu a pivem to nebude. Podívá se na výtah a ke schodům.

"Osm pater není nic moc. Mám natrénováno." Zhoupne se na nohách a do toho výtahu...No přizná si to upřímně, napadá ho spousta věcí, které by se v tom těsném prostoru mohly stát. Ne, z toho se snad bude i červenat.

"Uhm tak dobře, výtah." Odsouhlasí mu to s kývnutím hlavou a žmoulajíc ucho tašky vstoupí. Opře se zády o stěnu a chvíli kouká do země. Není si jistý, co by zrovna teď měl říct a přistihne se, že myslí jen na jedinou věc a to je chuť Yoshiho rtů. On se vážně stal pěkně nadrženým během jednoho odpoledne, ale kruci, šijí s ním všichni čerti. Přešlápne z jedné nohy na druhou, než konečně vzhlédne. Pustí jednou dlaní ucho tašky, aniž by to vůbec postřehl a už by tu daň natáhl, aby si ho přitáhl blíž a přepral svou nervozitu hodně příjemným způsobem, když výtah zastaví a někdo k nim přistoupí. Z jejích pohledů si nic nedělá, jen občas protočí očima, když se zrovna nedívá a okatě si prohrává s piercingem, aby ji podráždil ještě víc. Tomu nedokázal odolat o to víc, když vidí, jak se tváří. Spěšně vyjde z výtahu a konečně projde dveřmi do bytu, který je...No páni. Některé věci, které o nich četl, jsou asi skutečně pravda. Už jen to jak se tu dost věcí válí.

"To je v pohodě, to je skoro jak u mě doma." Pokrčí nenuceně rameny. Ne, že by tam byl vyloženě bordel, ale občas mu něco prostě odpadne a pak to nechá ležet. Pak to směle překračuje, dokud to na něj nezačne řvát nebo nepřijde někdo, komu to vadí.

"Co nejlepšího jsi tu objevil?" Ptá se ho zvědavě a odloží tašku stranou, aby se mohl znovu rozhlédnout. Občas na něčem zakotví očima déle, ale stejně vždycky doputuje k Yoshikimu.

"Kapka alkoholu nikdy neuškodí. Třeba se mi pak nebudou klepat ruce...Možná ani kolena." Přizná se mu bez váhání ke své nervozitě. Má v sobě podivný koktejl a když se Yoshi opře o desku, prostě tomu nedokáže poručit. Udělá několik kroků jeho směrem a zastaví se v jeho těsné blízkosti. Dívá se kamsi do jeho hrudníku, než oči pozvedne a široce se usměje.

"Ono je to úplně jedno, kde jsme. Stejně by byla pitomost koukat na cokoliv jiného, než na tebe." Dostane ze sebe kompliment. Není nic moc, asi by měl začít trénovat, ale...Třeba to bude stačit.

"Už ti někdo řekl, že by ses neměl tak opírat? Strašně ti to sluší." Podaří se mu ze sebe vydolovat další a dodá si odvahu, aby se dlaní dotkl jeho boku. Konečky prstů mu zabrní, když se posune ještě o kousek blíž.

"Myslel jsem, že tu budu stát jak pitomec a jen na tebe koukat. Byl jsem přesvědčený o tom, že přede dveřmi se prostě otočím a uteču, protože se hrozně stydím a zároveň si nedokážu představit nic lepšího." Šeptá tiše a očividně nedokáže jen tak zastavit příval slov.

"Nic z toho se nestalo a tak bych se zase měl přestat bát. Potkal jsem tě na pivě, kdo by to jen řekl." Tou záměnou jeho osobnosti podporuje svou nově nalezenou odvahu.

"Ahoj a..." Nedořekne to, než se nakloní a konečně zase ucítí jeho rty. Pak už to moc ovládat nejde. Stiskne oběma dlaněmi jeho boky a přitiskne se k němu vnímajíc každým nervovým zakončením jeho blízkost. Polibky jsou ve vteřině naléhavější a nedočkavější, jak kdyby ho někdo vypustil z vězení a on tohle dělal poprvé po dvaceti letech. Prostě tomu nejde porušit. K té flašce ho asi jen tak nepustí.

"Už mě kazíš." Obviní ho pobaveně, když se na moment odtáhne, aby se nadechl. Nevydrží dlouho daleko a přitiskne se na jeho rty znovu. Dlaněmi nedočkavě a trochu uspěchaně přejíždí po linii jeho těla a očividně se mu vůbec nechce zastavit.

Yoshiki

Jak ho tak sleduje ze svého místa u linky, musí nutně přemýšlet nad jeho slovy o tom, že osm pater není nic moc. Zye vypadá hodně energicky a taky bude mít velkou výdrž, což je pro bubeníka důležité. Yoshiki se taky uměl zbláznit, ale mívalo to svoje následky, takže… dnes žádných osm pater. Pousměje se, když mu Zye řekne, že to je jako u něho doma. No, o tom dost pochybuje, když ho tam vidí, ale je to od něj milé. Taky by mohl s křikem utéct. Vlastně by ho zajímalo, jestli je bordelář z malého bytu nebo spíš zámožnější dítě z nějakého domku na předměstí? Ta otázka ho překvapí. 

"No, já nevím a bavíme se o kuriozitách nebo o něčem opravdu hodnotném?" Chodili sem muzikanti a občas někdo přinesl nějaký slušný kousek vybavení nebo tu zanechal opravdu dobře znějící rozepsanou píseň a pak tu taky byly nejhorší pornokazety na světě a další podobná veteš. To mu snad ani nemůže říkat. A i kdyby chtěl, hned by utichl, protože Zyean se odvážně přesune rovnou do jeho těsné blízkosti. Dívá se do jeho tváře, dokud k němu nezvedne oči a po tom komplimentu se upřímně usměje. Takhle mu ani toho panáka nenalije, ale vypadá to, že to přestává být potřeba. 

"Neřekl." Přizná, ale o to víc se mu chce nakrucovat u linky ze všech úhlů, když je to taková podívaná. Yoshiki nemá zrovna nízké sebevědomí a tohle mu ho ještě zvyšuje. Klesne očima mezi ně, když ucítí dotek Zyeanových prstů na svém těle a při tom poslouchá jeho upřímné vyprávění o všem, co se mu honilo hlavou. Je už opravdu velmi blízko, jejich těla se skoro dotýkají a Yoshiki na tom svém cítí jemné lechtání. 

"Ahoj..." Stačí jenom brouknout v odpověď, než se jejich rty spojí a o jeho tělo se opře to Zyeanovo. Okamžitě položí dlaně na jeho boky a sevře je pevněji, takže ho k sobě víc přitiskne. Nepotřebuje pobízet, ale Zye ho i tak strhne na poměrně naléhavou vlnu polibků. Nevadí mu to. Díky tomu přestane ve vteřince myslet na cokoliv jiného, než je jeho mladý a krásný protějšek. Opravdu se v jednu chvíli bál, že sem dojedou, nastane chvilka trapného ticha, kdy ani jeden nebudou vědět jak začít a pak se zase rozloučí, ale chemie mezi nimi funguje naprosto dokonale a s matematickou přesností. Zasměje se jeho slůvkům, když se jejich rty na okamžik odtrhnou od sebe. 

"To ještě nic není." Stačí mu odpovědět a už se zase líbají. Cítí na svém břiše, jak se ho Zyeanovy prsty snaží spěšně prozkoumat a sám na nic nečeká, když si najde rovnou lemy jeho trička a prostě mu ho začne tahat přes hlavu. Chce se podívat. Vždycky se rád díval na pěkné věci a on je krásný. Nechá to tričko upadnout někam k zemi a zároveň s tím, jak ucítí jeho hřejivou pokožku na svém těle, začne couvat od linky směrem ke dveřím do druhého pokoje, kde je postel. Naštěstí v ní už spal, takže je převlečená a bude vonět po něm. Narazí zády do dveří, ale jsou pootevřené, takže je snadno pustí dovnitř. Místnost je jen malinká a postel vcelku obyčejná, ale Yoshiki moc dobře ví, že by jim teď asi stačilo úplně cokoliv. Jakmile ji ucítí za svými koleny, klesne do sedu a nedovolí mu jinak, než aby na ni klesl společně s ním. V mžiku je na zádech s jeho mladým tělem nad sebou a poprvé si roztouženě povzdechne. Těžko říct, kdo z nich je nedočkavější, protože právě v dlaních tiskne jeho akurátní pozadí a spokojeně se při tom usmívá do jeho rtů, aniž by si to uvědomoval.

Zyean

Jen se zvládne usmát do jeho rtů na tu odpověď. Víc už stejně v hlavě nedokáže mít, protože ho dokonale zaměstnává tělo před ním. Jak by někomu takovému vůbec mohl odolat? Jestli je tohle sen, tak se vážně nechce probouzet a nejspíš se začne děsit reality, až bude po všem. Takže musí zařídit, aby ještě dlouho nebylo po všem. Uculí se podruhé, ale ani to ho nepřiměje, aby se odtáhl do jeho rtů. Věnuje mu své malinko uspěchané polibky a tiše vydechne, jakmile se musí oddálit. Kdyby mu to triko nesvlékal, tak to dobrovolně neudělá. Ta chvilka, kdy se nelíbají, mu stačí, aby se mu do hlavy dostaly malinkaté pochybnosti. Normálně se svým odhaleným hrudníkem problémy neměl, ale tady? A před ním? Asi vážně zase rudne.

"Košile by byla lepší, no vážně." Snaží se situaci zachránit slovy a možná taky malinko dát najevo, že opravdu pořád nervózní je. Nebyl, dokud cítil jeho rty, ale to vyřeší vzápětí, když se k němu zase natiskne a konečně nechá odplout všechny pochybovačné myšlenky. Pevněji se ho chytí za boky, když se Yoshi začne oddalovat od linky a mířit ke dveřím. Teď už jde vážně do tuhého, no doslova. Málem by ho natiskl zase k sobě, když zahlédne dveře, jak kdyby se bál, že do nich narazí příliš prudce. K jejich štěstí jsou pootevřené a už nic nebrání, aby se to opravdu stalo. Kdyby mu dal pár vteřin k přemýšlení, asi by ho to opravdu vyděsilo. Málem se přerazí, když začnou společně klesat na postel a je jen s podivem, že se stačil podepřít dlaněmi, aby na něj vážně nespadl. Přestává používat to věc, kterou má krku, ale úplně. Jeho tělo naštěstí funguje úplně samo a posouvá se na posteli za ním a nad něj. +Já? Takhle?+ Ne, že by to chtěl obráceně, ale kruci... Yoshi vystupoval tak sebevědomě, že ho to prostě překvapí. Konečně se mu podaří na chvilku odtrhnout od jeho rtů a místo slov, která chtěl říct, přijde jen tichy povzdech, když ucítí dotek na svém pozadí. Paže se mu znatelně zachvějí, jak moc příjemné to je.

"Já už jsem opilý." Narazí na tu flašku, které se nestihli ani dotknout.

"Tebou a tím jak se na mě koukáš." Prozradí mu zase o trochu víc a hrozí, že jen tak mluvit nepřestane. S ním je nějaký ukecaný a vůbec si to neuvědomuje. Konečně se odváží a prohlédne si tělo pod sebou s úsměvem na rtech.

"Kdo by tě nebalil v baru, když vypadáš takto?" Přijde další kompliment společně s hrou, která mu pomáhá nemyslet na to, s kým tu je. Tedy vnímá ho samozřejmě, jenže si radši nechce uvědomovat, že se právě otírá klínem a ten, který patří jeho vzoru. To by taky mohlo být vrchol jeho představení. Přenese váhu na pravou ruku a levou položí na bok, kde tuší lem jeho kalhot a začne hrnout látku svršku nahoru. Společně s tím klesne rty k prvním kousíčkům odhalené pokožky.

"Za každý kousíček dávku obdivu navíc." Brouká mezi jednotlivými polibky. Sem tam místo dlaní hrne látku nosem, aby si doteků užil, co nejvíc.

"Kdybych to viděl v té zkušebně, asi odhodím paličky a pak už mě nic nezastaví." Pokračuje dál ve svém vlastním uvažování a sem tam se mu mezi slova proderou povzdechy, když se zase zhoupne v bocích a je dost vysoko. Jak byl před chvíli uspěchaný, teď se objeví ta hravější stránka, která si to chce užít. Aby ne, když je to naposledy. +Určitě.+ Ujistí sám sebe a dává si za úkol, že se musí překonat a to úplně ve všem.

"Možná tak zeď nebo dvě, vyztužené pancéřové dveře a tak podobně." Další a další polibky, když už je příliš vysoko, potřebuje to nutně dát dolů, jinak z toho asi zešílí.

"Máš přesně pět vteřin na svléknutí, jinak neručím za to, že to ten kousek přežije." Líbne ho na rty, první na spodní a pak na horní, než se zase na chvíli ztratí v další vlně polibků. Tak dobře on vydrží minutku, ale pak dolů s tím.

Yoshiki

Vzdáleně k němu dolehnou Zyeanova slova o tom, že by si svršek snad raději nechal, ale nemá už příliš mnoho zbývající mozkové kapacity, aby mu snad vyhověl. I kdyby ji měl, nechtěl by. Stud sice cítí, ale spíš jako cosi přirozeného, než jako něco, co by mu bránilo chodit okolo bez oblečení. Červená se a zároveň je schopný fotit nahý před celým štábem. Vždycky měl tak trochu dvě tváře, podobně jako jeho přítel Hide. 

"Neříkej mi, že se kluk jako ty stydí..." Měl to být vlastně kompliment, protože se Zyeanovou tváři i postavou se diví, že je ještě volný. I když mladí kluci a obzvlášť muzikanti, se většinou nechtěli nechat lapit snadno, omezovalo je to. Yoshiki to chápal, sám uměl být neskutečně nesnesitelný, když skládal nebo když se něco nedařilo a kromě toho měl opravdu nabitý rozvrh. Tou dobou už jsou ale společně v posteli a dokonce si ani navzájem nic nepřilehli, když do ní klesali. Přijde další kompliment a Yoshiki se okouzleně usměje. Podobná slova by mohl poslouchat donekonečna, opravdu hladí jeho ego a cítí se díky nim žádaný. Asi to tak trochu potřebuje slyšet a je dobře, že se Zye nezdráhá. Možná mu připadá, že moc mluví, ale Yoshikimu to vlastně právě teď opravdu vyhovuje. 

"Můžu být jenom rád, že jsi na dlouhé blond vlasy." Hraje s ním jeho hru a dívá se do jeho tváře, když si ho Zye tolik prohlíží, aby se pokochal všemi pohledy, které mu Zye věnuje. I on se zachvěje a tiše si povzdechne, když poprvé ucítí dotek jeho klína a víc stiskne jeho pozadí v dlaních. Jeho oči se začnou zastírat mlhou a rozverné jiskřičky v očích zmizí, když je nahradí ty roztoužené. Spodní ret se mu zachvěje, když Zye začne konečně hrnout látku jeho trička nahoru a pak ucítí i jeho rty. Sice částečně přišel o váhu jeho těla, ale dostává za ni něco jiného. Jednu ruku má uvězněnou pod jeho bokem, takže ho po něm jenom lehce hladí konečky prstů, ale tou druhou zamíří do jeho vlasů, kterými se přehrabuje a občas je silněji stiskne, jak si s ním Zye zrovna pohrává. Pořád ještě na něj celkem hezky vidí. 

"Nezastavilo by tě nic v útěku nebo bys mě povalil mezi ty bubny? Obvykle se v nich válím sám, ale ve dvou… „To bychom mohli zkusit." Klidně skočí do vlastní soupravy. Nikdo jiný, než další bubeník by kvalitu sexu mezi činely nemohl pochopit. Příliš mu u toho nedochází, že už teď mu navrhuje jakési příště a to spolu ještě nic nezažili. 

"Takový skandál..." Dodá ještě mezi povzdechy, ale… na ty je přece specialista. Jen by si pak už asi opravdu nezahráli. Jeho povzdechy jsou výrazně hlasitější pokaždé, když se o něj Zye otře klínem. Když ho pobídne, aby se rychle svlékl, tiše se zasměje, ale musí mu na několik minut znovu propůjčit svoje rty a u toho ho objímá kolem pasu. Pak se od sebe přece jen oddálí, Yoshiki se znovu zasměje a hbitě ze sebe stáhne to tričko přesně tak, jak si Zyean přál. Odhodí ho stranou někam na postel, ale nezůstane jenom u toho. 

"Hodně jsi spěchal." Ospravedlní svoje jednání, když si zrovna rozepíná i kalhoty a s dalším rozpustilým smíchem ze sebe sundá i všechno ostatní. Sedí na posteli, culí se jako školačka s dlaněmi položenými na stehnech a jemně pokrčí rameny v jakémsi Tak, tohle jsi chtěl, co ty na to? Sleduje každý jeho pohled i reakci a u toho si trochu roztržitě rovná prameny vlasů za ucho. Jako kdyby to teď bylo potřeba.

Zyean

"Začínám být přesvědčený o tom, že jsem hlavně na tebe." Prozradí mu upřímně bez váhání, jak kdyby s průchodem dveřmi padla jakási hradba v jeho povaze. Nikdy neuměl lhát, ale taky radši kolikrát mlčel, než by něco řekl na rovinu. Teď je to přesně opačně a má sto chutí mluvit pořád. Tedy aspoň tehdy, kdy nemá rty opřené do bledé a slaďoučké kůže. Jen by se teď všechny věty točily kolem Yoshikiho a nejspíš i samých komplimentů. Zdá se, že se mu to líbí a to ho jen povzbuzuje v tom, aby pokračoval. Trochu se zarazí, když přijde na bubny a nějak mu věří, že by toho byl opravdu schopný. Byla to jen provokace a upřímně si sám sebe nedokáže představit někde ve zkušebně. Tedy pokud by předtím nevyklidili celou budovu. Podívá se mu do tváře a ty jeho už zase malinko rudnout. V hlavě už asi nebude mít jiného a snad mu to jde vidět i na očích.

"Pro naše vlastní bezpečí...žádná zkušebna." Rozesměje se. Co by taky mohlo být lepšího, než něco podobného udělat přesně na tom místě? Tak nějak mu to přijde jako splněný sen každého bubeníka, rozhodně toho, který v tom vidí opravdovou lásku a závislost. Chce se znovu vrátit rty k jeho hrudníku, když mu dojde, co mu řekl. Totiž to, že by to mohl vyzkoušet. Nějak tomu první nevěnoval pozornost nebo si spíš nedokázal představit, že by se něco podobného mohlo dít. Několikrát zamrká a pak se skoro stydlivě pousměje.

"Měl bych začít doufat, že si to nakonec zasloužím." Podaří se mu dostat srze rty, ale Yoshi ho tím skoro úplně připravil o slova. Vůbec neví, co by mu na to měl odpovědět, stačí jen ale další dotek a polibky a má jasno.

"Máš nějaké náhradní, do kterých se klidně můžeme svalit? Nějaká oblíbená praktika, o které bych měl vědět?" Doluje ze sebe s každým dalším polibkem a vypadá malinko nespokojeně, když ho po polibku Yoshi odtáhne, aby se mohl svléknout. Odměna bud daleko lepší, ale teď mu přijde, že každá vteřina, je až příliš. Dosedne na paty, aby mu dal potřebný prostor a rty malinko klesají od sebe, když se začne svlékat. První jen triko, ale u toho vůbec nekončí a Zye se přistihne, jak přestává dýchat. Tohle bylo hodně rychlé, ale vůbec ho to nevyděsí, právě naopak. Nakopne to jeho touhu do nebeských výšin a odrazí se to v záblesku v očích. Bez známky studu si ho prohlédne od hlavy až k patě a zasekne se v klíně. Pokojem se ozve hlasité polknutí.

"Já totiž, uhm." Vykoktá, jak kdyby úplně zapomněl, že se dají slova skládat k sobě.

"Prostě nádhera." Ano tohle byl vrchol jeho vyjadřovacích schopností. Jeho vlastní tělo na to má však jiný názor a teď funguje jako jeho pusa, když se nehlídá.

"Tohle prostě nejde ovládnout." Broukne ještě, než ho se smíchem povalí zpátky do peřin. Samozřejmě něžně, aby mu neublížil a znovu si uzme jeho rty. Ruce se rozběhnou po štíhlém těle a jsou ještě nedočkavější, než předtím. Jak kdyby se nemohl rozhodnout, na co sahat dřív a zároveň by chtěl všechno. Chvíli tiskne jeho stehno, chvíli bok a pak jej hladí po hrudníku. U toho ani na vteřinu neopouští jeho rty. Zapírá se levou dlaň, aby byl výš a měl potřebný prostor. Trvá to dlouho, než si dosyta užije jeho rtů a začne zase klesat po jeho těle. Zatím se vyhýbal jedinému místu, ze kterého má podvědomě strach, ale někde v koutku si taky uvědomuje, že ho chce pořádně rozmazlit, aby opravdu nějaké příště bylo. Vůbec si není jistý, co by se mu mohlo líbit, ale sází na svoje vlastní zkušenosti a skončí rty až v Yoshiho klíně. Jemu samotnému malinko překáží kalhoty jen...Nemá čas si je svlékat. Třeba silou myšlenky nakonec zmizí.

"Teď uvidíš, jak moc se mi to líbí." Dostane ze sebe zase pár slov a pak už není čas na další. S očima upřenýma do jeho tváře, obejme rty jeho chloubu a začne si hrát stejně, jako to dělal do teď. Ne, vůbec v tom nemá hromadu zkušeností, ale sází na to, že v těchto místech je snad všechno příjemné, když si dá bacha na zuby. S každou další vteřinou je o něco odvážnější a víc ho dráždí i svým jazykem, k tomu už přidává i ruce na stehnech, které si obzvlášť užívají jejich vnitřní stranu. Ještě pořád si je dostatečně neochytal. Nikdy by nevěřil, že to může být tak návykové a čím víc se jich dotýká, tím míň se mu chce přestávat. Když má pocit, že už by to mohlo být příliš, nechá ho vyklouznout ze svých rtů a čeká, až se malinko uklidní, než pokračuje dál. Jak asi vypadá vydrážděný Yoshi? Třeba se to za chvíli dozví.