Sena x Aki - Můj pane, je čas. - část 4.

(zahrada)

Sena

Už jsou skoro u těch vrbiček, když mu Aki šeptá, že budou létat ke hvězdám každý den. Jakmile ucítí jeho zoubky, tiše sykne a napne se, ale oči má slastí pevně zavřené a rty naopak pootevřené. Akiho dlaň stoupá po jeho noze skoro mezi polovičky a Senovo tělo se rozechvěje v intenzivní reakci. Pak se Aki oddálí, ale jenom proto, aby je posunul do jejich nové skrýše. Opravdu moc se snaží uvažovat nad tím, co mu to říká o Inoranovi a jeho náhle veselé náladě, ale už toho není vůbec schopný. Na zádech ho pohladí skloněné větve stromů. Je tady docela tma a v hladině už se nic neodráží. Sena ruce z vody raději vytáhne, ale alespoň jimi může svírat okraj loďky, zatímco si s ním Aki už zase pohrává. Tiše vzdychá, natahuje uši za jeho hlasem a ví, že ten kompliment patří jenom jemu. 

"Musím žasnout…." Na chvíli se odmlčí. Barva jeho hlasu je už opravdu roztoužená a mírně ochraptělá. 

"Musím žasnout, jaké věty jsi schopen poskládat můj princi. Ještě v takovou chvíli. Je to nádherné, myslím, že mi to budeš muset napsat, abych se jimi mohl kochat, když spolu zrovna nebudeme a jednou, až budeme staří a šediví, je proměníme v básně." Hlas se mu zalamuje do naléhavějších povzdechů, když ho Aki dráždí na citlivějších místech. Jak se ta hvězda jmenuje? Koutky se mu vyhoupnu nahoru a chce mu říct, že Aki, ale vydá ze sebe jenom to první písmeno. Pak už ucítí jeho jazyk mnohem dál. Překvapeně otevře oči a podívá se do tmy někam před sebe. Už toho spolu dělali dost, ale k tomuto se ještě neodhodlali a teď… teď se asi zblázní slastí, protože tohle je něco neskutečného. Chvílemi lechtivého a chvílemi nesnesitelně dráždivého. Kroutí se pod jeho pozornostmi, občas se tiše zasměje, občas zasténá a úplně nejčastěji mu pozadím nestoudně vychází vstříc. Okusuje svůj spodní ret a neupozorní ho na to, jak daleko by mohl být. Bude to nepříjemné a studené a taky to kimono pozná, co znamená špatná péče, ale nakonec si opravdu sáhne na vrchol. Prostě opravdu moc chtěl a ani ho nenapadne, aby Akiho varoval nebo mu řekl, aby nepokračoval. Rozhodně jich zvládne mnohem víc. Musí se chvilku sbírat z toho zážitku, než přestane prsty zatínat do okraje loďky a pomalu se od ní hrudníkem odlepí alespoň na předloktí. Natočí za ním tvář co to jde, i když na něj stále pořádně nevidí. 

"Nejraději bych ti to všechno vrátil, ale oblékl jsi mě tak, že bychom se okamžitě vyklopili." Broukne spokojeně. 

"Nezbývá ti než pokračovat. Nejhorší ze všeho je neuspokojená manželka." Pousměje se a na chvíli se pootočí na bok, aby se mu konečně podíval do tváře. Zeptal by se ho, kde se to naučil, ale s tím harémem za zády by se jenom rozčílil a pak by nejspíš vraždil. Ruki by byl první. Nesmí ani pomyslet na to, že by s ním Aki dělal něco podobného. Natáhne po něm dlaň, jako by ho zval k sobě do společného lože. 

"Aki-chan… buď tak blízko, jak to jenom jde." Pošeptá mu. 

Aki

Vyslechne si Senova slova a díky tomu, jak se mu hlas láme, ví, že to nepřehnal. Pořád v sobě dokáže najít nějaké ty pochybnosti, když přijde na podobné, hlavně nové věci a tohle opravdu ještě nezkoušel. Ještě před chviličkou by ho nenapadlo, že něco podobného bude na loďce kdy dělat, ale už je mu jasné, že to začíná být jeho oblíbená kratochvíle. Daří se mu obstojně vypínat okolí a užívá si každý Senův povzdech, který mu napovídá, kde je to nejlepší. Na ty místa se samozřejmě vrací mnohem častěji. Dlaněmi vyjede přes stehna až k polovičkám, které jemně mne a občas i silněji stiskne. Pro něj samotného je to hrozně vzrušující a už to na sobě chvíli cítí. No, ono už to začalo v okamžiku, kdy se Sena tak hříšně naklonil. +Už víš, jak na mě.+ Proběhne mu hlavou pobaveně. Neodpustí si se na chvilku oddálit, aby zareagoval na jeho slova. Dá mu tak pár vteřin, aby na vrchol nepřišel příliš brzy.

"To spíš já žasnu, že jsi ještě schopný mluvit." Dobírá si ho malinko.

"Proměnil bych je v báseň klidně mnohem dřív, jen si neumím představit, jak by se kdokoliv tvářil, kdyby je četl. Co když je začnu místo zpráv číst na promluvě se správci?" Musí se krátce zasmát jen při té představě. Z toho by se osypal snad i Toshiya. Nebo ne? Znovu ho pohladí po výstavním zadečku, než se vrátí k jeho dráždění a nepřestane, dokud pod sebou neucítí jeho propnutí a další známky toho, že si na vrchol už sáhl. Oni to asi slyšeli všichni kolem jezera, ale...Nemají přece co poslouchat. Vůbec mu nedochází, že začíná být malinko panovačný, ale teď se to snad může. Políbí Senu několikrát na vnitřní stranu stehna, než se malinko oddálí a užívá si pohled a něj.

"Jeden by neřekl, že můžeš zářit ještě víc." Pousměje se spojeně, jak kdyby prožil orgasmus on a ne Sena.

"Koupat se budeme až u nás v lázních. Tak bude voda příjemnější a rozhodně čistější." Zasměje se krátce a prohlíží si ho, jak se malinko zvedá.

"Myslím, že teď jsi na řadě ty se vší péčí." Ano, on by se o něj staral klidně od rána do večera, vlastně by nic jiného dělat nemusel. Zase má trochu pocit, že se špatně narodil. Nakloní hlavu mírně na stranu, ale zatím na to nic neřekne. Manželka...Když si to přebere malinko jinak, zní to vážně dokonale. Kéž by to byla jednou pravda, ale...Ne, nenechá si tuhle chvilku ničím zkazit.

"Tohle bych si nemohl dovolit ani já. Byla by to příšerná vizitka." Zavrní měkce a nenechá se dvakrát pobízet, aby se začal přesouvat k němu. Natiskne se na rozehřáté tělo a jeho rty opustí dlouhý výdech.

"Proč jsme jenom nešli rovnou do postele?" Postěžuje si malinko, protože by si ho nejradši vybalil celého. Jenže tohle je taky dost dráždivé a přestávat se mu rozhodně nechce. Pohne se v bocích a nechá víčka klesnout s dalším povzdechem.

"Za chvíli už blíž nebudu moct." Broukne mu do ouška, než se malinko odtáhne do strany a začne se pasovat s látkou svého kimona. Něco málo povolí, kousek látky poodsune stranou a je vděčný, že to zvládne jen jednou rukou. I tak se loďka trochu víc zakývá a není jisté, že v té vodě neskončí.

"Tohle je trochu riziková činnost." Zasměje se roztouženě, než se k němu přitiskne podruhé a zlehka se otře svým klínem o jeho pozadí.

"Je to dostatečně blízko nebo ještě víc?" Zeptá se ho tiše s tichým zasténáním, než se pohne podruhé a tentokrát už svou chloubu směruje ke konkrétnímu cíli. Přesto si dává na čas a jen vchod do jeho nitra dráždí a provokuje a taky sám sebe.

"Provokuješ mě jen tím, že se na tebe můžu dívat, že se tě můžu dotýkat, natož tak..." Postěžuje si něžně, ale vzápětí přijde o slova, když opatrně vklouzne do jeho nitra. Teď už nejspíš uslyší i jeho, protože zasténání prostě nedokáže ovládnout.

"Tak moc tě miluju." Zasténá mu do vlasů, když se k němu přitiskne mnohem víc. Zopakuje mu to ještě pětkrát a u toho už neuhlídá své boky, aby se začali pohybovat v rytmu, který s každým přírazem malinko zrychluje. Dlouho to nevydrží, to už ví, ale to neznamená, že se nebude snažit.

"Počkám si na tebe a poletíme spolu." Dá si skoro nesplnitelný cíl, který mu připadá neskutečně vzdálený a zároveň si nepřeje nic jiného. Občas musí zpomalit, aby dostál svým slovům a prodlužuje jejich chvilku, co nejdéle to půjde. 

Sena

Natěšeně se mu zablýská v očích, když se Aki pohne k němu a souhlasí. Vlastně by se hodně divil, kdyby v tomto stavu nesouhlasil, ale jako princ by mohl trvat na tom, že tohle už je moc a že se nejdřív přesunou do soukromí. Přece jenom Aki uměl být často velmi uvědomělý. Občas ale byly chvíle, kdy mu to Sena rád kazil. 

"Protože tam jsme hodně často a ty musíš využít každé příležitosti, kdy můžeš trochu zlobit." Připomene mu. Naštěstí z tohohle bude mít otlačená kolena jenom on a ne princ, takže se nic špatného neděje, no ne? Byli tak mladí a potřebovali načerpat nějaké neotřelé zkušenosti. Přece si Aki jednou v důchodu neřekne, že souložil jenom v posteli? To by ho později mrzelo a to Sena nedovolí. 

"Tobě se nelíbí ten adrenalin, že nás může někdo slyšet?" Dráždí ho dál Sena, když mu trochu připomene okolí. Stráže, to nic není, ale co kdyby šel okolo nějaký hodnostář? Kdyby si mohl dovolit být škodolibý, řekl by nahlas, že by mohla jít kolem třeba královna matka, ale tak troufalý není ani on. Koneckonců Aki měl svou matku rád a i když jí měl občas plné zuby, asi by od něho nechtěl poslouchat výtky na ni, takže si je Sena vždycky jenom myslel. Hyde ho učil, že pokud jde o rodinu, nemá nikdy nikoho kritizovat a on nepochyboval o tom, že ví proč. Čelo se mu orosí nedočkavostí, když ho slyší, jak mu říká, že už brzy bude opravdu co nejblíž to jde. Slyší za sebou šustění látky a loďka se povážlivě zhoupne. Sena zasekne nehty do dřeva, jako by tím mohl zabránit jejímu převržení.

"Věřím tomu, že si s ní hravě poradíš." Řekne. Nic jiného mu ani nezbývá. Souložit a ještě vyvažovat, to by ho ráno tedy nenapadlo! Silně se zachvěje, když na nahém pozadí ucítí dotek Akiho pokožky a jeho klína. 

"Ještě ne." Odpoví mu honem. I když už se Aki opravdu blíží, oba mají na mysli něco ještě maličko jiného. Už teď se mu ale obtížně dýchá a má pocit, že se vinou všech těch vrstev snad udusí, jak po něm touží. Tiše se zasměje jeho dalším slovům. 

"Já tě provokuji? Jeden by myslel, že za ty pohledy a doteky budeš rád, ale možná bys byl raději, kdyby byl mezi námi sál plný lidí?" Teď je opravdu opovážlivý, ještě v pozici, v jaké se nachází a Aki mu to samozřejmě připomene tím, jak jej dráždí, aniž by vstoupil. Senovi se z toho dělají mžitky před očima a nedovede si pomoct, musí se tlačit pozadím dozadu proti němu, dokud jejich spojení nedojde naplnění. Akiho hlas je pro něj něco neskutečného a brzy cítí i jeho pevné obětí, když na něj skoro nalehne. Zakloní hlavu dozadu, aby ve vlasech mohl cítit jeho tvář a pořád se nepřítomně usmívá, když si společně začnou užívat tuto tajnou chvilku. Chtěl by mu odpovědět stejnými slovy, ale nedovede vůbec popadnout dech. Dovede ze sebe vyrážet jenom steny, které není schopný kontrolovat, tak jako obvykle. Tohle asi vážně uslyší kde kdo, ale kruci, měli by vědět, jak moc dobře Aki souloží. Jen ať závidí, jim oběma. Podle jeho slov pozná, že Aki je jen malý kousek od svého vrcholu, ale on potřebuje ještě chvilku vinou předešlého vyvrcholení. Nemůže si ani sáhnout do klína, protože tam přes všechny látky nedosáhne. Stačí si ale vzpomenout na jeho oči a na to, jak při vrcholu vypadá a je to jen několik málo pohybů, než si společně sáhnou na hvězdy. 

"Pořád neumím pojmenovat ani jednu!" Vyrazí ze sebe Sena, zatímco mu kyslík hoří v plicích a snaží se neprorazit si do hrudi díru o loďku. Ruce se mu úplně třesou a spodní ret má blahem okousaný do krve. Ve tváři mu ale sedí neskutečně spokojený výraz. 

Aki

Prudce se nadechne, jakmile pandou slova o adrenalinu. Neuměl ten pocit pojmenovat jen proto, že nikdy nic podobného nezkoušel. Ale se Senou není nic nemožné. Teď si uvědomuje, co ho žene na vrchol mnohem rychleji. Kde kdo by pro podobné věci nemusel mít pochopení a rozhodně by první jmenoval jednu osobu. To, že je stráže slyší a může jít kdokoliv kolem, ho nutí přerývavě dýchat, stejně jako Senovo tělo pod ním. Je to neskutečně dráždivá kombinace a vrchol se díky tomu dost hlásí o slovo. I přesto se mu daří mu odolávat, jak kdyby si uvědomoval, že čím později přijde, tím bude odměna větší. Donedávna ho nenapadlo, jak můžou být podobné prožitky návykové. Sena mu je servíruje na zlatém podnose a snad se vůbec nestydí. Tuhle jeho stránku miluje taky, stejně jako tu, kdy jsou jeho tváře jemně zčervenalé. Nechá víčka klesnout a přesně si ten odstín vybaví.

"Kdyby mezi námi stál plný sál lidí, asi se mezi nimi proderu. Nezastavila by mě ani zeď, víš?" Brouká mu do vlasů, několikrát se musí odmlčet, aby popadl dech, párkrát si u toho zasténá.

"Možná, že ta zeď ano, ale byli bychom oba na stejné straně a..." Zarazí se a vytřeští oči, když si uvědomí, co mu tady říká. Vážně něco podobného vypustil z pusy? Dobře, nikdy by si nepomyslel, že Senovi řekne, jak by ho opíral o zeď po slovech o sále plném lidí. Jeho nevinnost právě vzala za své a jemu to vůbec, ale vůbec nevadí. Ještě s tím nakonec bude nadmíru spokojený. Jen, aby tím Senu nevyděsil. Nevypadá to tak. Podvědomě se s každým pohybem snaží vyvažovat loďku, aby se nepřevrátili a přesto své tempo zvyšuje, aby dosáhl vrcholu a ideálně společně s ním. Asi zítra ani nevstane z postele, jak jeho svaly dostanou pořádně zabrat, ale to je teď vedlejší. Při posledních přírazech vezme Senu jednou dlaní za bok, aby mohl doběhnout orgasmus, který pohlcuje jeho tělo a na konci je slyšet i jeho hlas, který se roznese do okolí. K tomu si přidá Senovo jméno, aby bylo všem jasné, s kým tu je, než se v první vteřině na půl zhroutí na křehké tělo pod sebou. Tohle byl pořádný trénink, ale kruci, proč netrénují pořád? K čemu je mu všechno ostatní, když stačí jenom tohle? Pitomě se usměje v návaznosti na tom, co by všechno zrušil a několikrát líbne Senu do vlasů. Hned, jak mu dojde, že by ho měl přestat tížit, se poposune kousek níž. Sáhne ho k sobě a i když je v loďce proklatě málo místa, stejně si ho nějak nacpe do náruče, div se nepřevrhnou podruhé.

"Nic si z toho nedělej. Já už ani nevím, jak se jmenuju." Zavtipkuje, aniž by otevřel oči a u toho jej hladí po celém těle.

"Co se stane, když dneska budu spát tady? Začínám mít pocit, že tenhle princ už nehne ani malíčkem, aniž by umřel." Pokračuje dál v dobírání sebe samého, než se konečně podívá do větví nad nimi.

"Myslím, že na tohle místo vyhlásím přísný zákaz a budeme sem moct jen my." Uchechtne se jako malý kluk a konečně se malinko pozvedne, aby sáhl po látce jeho kimona a začal ji tahat dolů.

"Rád bych se díval dál, ale nesnesu myšlenku, že by ti třeba byla zima. Možná spíš to že někdo přijde a uvidí tě. Můj zadek to přežije." Tohle jsou přesně ty chvilky, kdy se nehlídá a chová se podle toho, kolik mu je. +Ricko by tě pochválil.+ Připomene si svého kamaráda, kterého poslední dobou vídá čím dál méně. S tím taky musí něco udělat. Hned jak dokončí převrat v paláci...Pokud to přežije. Nervózně se uchechtne, když se mu zase připomene realita, ale nenechá si tím zkazit chvilku.

"Vůbec by mě nenapadlo, že to kdy řeknu, ale tohle ležení v loďce bych bez mrknutí vyměnil za celý palác." Podívá se na Senu se zamilovaným úsměvem.

"Díky za to, že to můžu vůbec zažít." Nakloní se, aby ho mohl procítěně políbit a pak se zase napůl svalí.

"Pro Kami, kde jsou ty nosítka, když je jeden vážně potřebuje?" Zahraje si na císaře, který nehne ani malíčkem, aniž by s ním jeho sluha pohnul. 

Sena

Aki mu nemůže vidět do tváře, ale spokojeně se usmívá jeho slovům o zdech a o tom, na které straně budou stát, samozřejmě společně. Už ho asi trochu zkazil a je to docela s podivem, vzhledem k tomu, že to není zase tak dlouho, co byl sám úplně stejně nezkušený jako on. Jen je vidět, že Sena se v těchto věcech umí chovat zdrženlivě mnohem méně a mnohem hůř, než Aki. Ještě, že se jeho princ vždycky nechal strhnout. Taky by se mu to nemuselo líbit a pak by Sena nemohl nechat svou přirozenost tolik na očích. Byl tu ale z počátku především proto, aby prince příjemně rozptyloval ve chvilkách jeho volna, takže… svůj úkol přece plní na jedničku, no ne? Ucítí Akiho ruce, jak ho za boky tahají dozadu a nechá se přesunout do jeho náruče. Nevidí tam, takže důvěřuje tomu, že si nekecne na dno loďky nebo rovnou mimo ní. Akiho ruce jsou dost silné na to, aby se cítil, jako by nic nevážil. Opře se zády o jeho tělo a rukama pevně svírá okraje loďky. Pořád se dost kolébá, ale už ne nebezpečně. Tiše si povzdechne a upře oči na hvězdy nad nimi. 

"To je moc dobře, můj princi." Zašeptá. Jestli s ním někdy někdo dokáže to, co on sám, asi tu potvoru osobně zabije. Teď ale může být spokojený. Cítí Akiho lásku každou buňkou svého těla a vidí v jeho očích, že i kdyby v harému chodili sebekrásnější kluci nebo ženy, on dýchá jenom pro něj. Sena to má stejně. 

"Nikdy bych nečekal, že domluvené partnerství může tolik přinést." Udělá si legraci z jejich situace a krátce se na něj ohlédne, než se zase pohodlně opře. Tiše se zasměje. To ho tolik vyřídil? Asi to tam vzadu nebylo snadné. Sena to sice neměl moc pohodlné, ale pořád ležel. 

"Vidíš, jak dohlížím na tvou fyzickou kondici? Po tak vydatné večeři, jako byla dnes, bylo nutné, aby sis trochu zasportoval. Tvůj přítel by se mnou souhlasil." Byl to Ricko, kdo Akiho často ráno tahal z postele, aby šli běhat, trénovat s meči nebo jezdit na koni. K Senově velké nelibosti. Nic nebylo horšího, než když Aki ve čtyři ráno mizel na lov z vyhřáté postele. Prý, dokud je zvěř na loukách… Co na tom oba měli, to tedy nechápal. Rozhlédne se kolem jejich hlav, na větvičky spadající dolů. Ani si před tím nevšiml, kolik je v noci nad hladinou komárů a hmyzu. No fuy! 

"Kolik takových míst bude jenom našich? Budou obehnány hedvábnými pásy?" Rozvíjí jeho myšlenky a už vidí hodnostáře, jak se přerážejí o místa uprostřed cest a chodníčků, protože tam oni dva… no nic. Pak sklouzne očima na látku kimona, když ho Aki začne zahalovat. Natáhne svoje ruce a pomůže mu. 

"Jsi vždycky tak ohleduplný a pozorný." Broukne měkce. Pokaždé ho svou starostí o něj dostane. 

"Tvůj zadek to možná přežije, ale já rozhodně ne." Hned se brání. Nemůže si Akiho nárokovat, ví, že jeho zadek pravidelně vídá minimálně Ruki, ale… stejně! 

"Ach..." Vydechne znovu zamilovaně. 

"Být na chvíli obyčejní kluci, kteří si mohou dělat co chtějí? Aki-chan… celý den bys pracoval na poli nebo někde jinde… Myslím, že je dobře, že jsi princ. Země potřebuje někoho jako ty." O tom je přesvědčený. Akiho otec byl dobrý císař a Aki bude taky. Žádný hrabivý despota. Zakloní se, aby si mohli vyměnit ten polibek a pak se zasměje. 

"Tak mi nezbude, než abych se chopil vesel já." Řekne a hned se po nich natáhne. Vůbec nečeká, že budou tak těžká a když se mu vysmeknou z ruky vypískne a vesla sebou plácnou o hladinu s hlasitým šplouchnutím. Hned na to se hlasitě rozesměje i Sena. Tolik k nočnímu klidu. 

Aki

"Já taky ne. Kdybych to věděl, ženu se do toho ještě dřív." Zavtipkuje, protože teď to jde úplně samo. Ono už to o moc dřív nešlo, ale každý den se v Senově případě počítá. Pohodlně si opře bradu do jeho vlasů a nadechuje se jeho vůně, aby si ji ještě víc vštípil do paměti. Už tak ho má plnou hlavu, ale chtěl by, aby to bylo ještě horší. Zasměje se znovu, když přijde na fyzickou kondici.

"Budeš mě mít na svědomí, až se na tom koni neudržím, Sena-chan. Už tak poslouchám, že netrefím nic, protože spím." Svede to samozřejmě všechno na něj. Miluje, když vyrazí s Rickem na lov, jsou to chvilky, kdy zase blbou jako malí kluci. A navíc, Ricko je jeden z mála, kdo se mu nebojí říct něco do očí. Nic lepšího ani nemůže být. Konečně se mu podaří Senu řádně zabalit a skoro to vypadá, že se tu nic nedělo.

"S tebou? Doufám, že to bude za chvíli celá zahrada." Nechá víčka na chvíli klesnout a představí si to.

"Ani krok, tady je taky naše. Hm, ta myšlenka se mi líbí." Zasměje se znovu, protože si dokáže dost živě představit výrazy některých.

"Padli bychom v nemilost, ale mně by to vůbec nevadilo." Pohladí ho kloubky prstů po tváři. Na ten zadek se jen uculí a líbne ho znovu do vlasů, než přijde a práci.

"Nebál bych se toho. Jenže víš, mohl bych tě mít opravdu a se vším všudy. Nemusel bych svou pozornost dělit a mohl bych se věnovat jen tobě. Nesnáším, když tě nechávám samotného, část jakoby mě chyběla." Šeptá mu do vlasů. Zůstal by tu klidně celou noc, ale to by asi vážně nakonec zmrzli nebo by je sežral všudypřítomný hmyz.

"Hrozně mi pomáhá, že ve mě tolik věříš, dokud jsi nepřišel, nebyl jsem si vůbec jistý, že na to mám, že to vůbec chci. S tebou se toho tolik změnilo." Dokončí a pak se hlasitě rozesměje. Ty vesla, tak to se mu opravdu povedlo.

"Ale no tak, jsi přece má manželka. Copak se sluší, abys něco podobného zkoušel?" Napomene ho naoko a sám po nich sáhne.

"Je na čase jít k nám domů. Dáme si horkou koupel a pak zalezeme do postele." Nastíní mu vlastní myšlenku a už se na to neskutečně těší. A pak dostane nápad. Koutky se mu nepatrně pozvednou, ale nic neřekne. Pořádně zabere, aby se dostali na břeh, kde je hromada stráží. Má pocit, že snad víc, než jich tam bylo předtím.

"Myslím, že jsme jim zařídili večerní program." Pošeptá mu, když mu pomáhá z loďky a pak mu nabídne rámě. Společně projdou zahradou, ukořistí pro něj jeden, díky noci zavřený květ, který mu vetkne za ouško a sám se nese jako princ. V takovém doprovodu to ani jinak nejde, je na něj tolik hrdý. V jejich ložnici přivolá zpátky několik stráží a kývne hlavou k posteli.

"Chci ji přede dveřmi na terasu." Přikáže jim bez váhání za pár minut, s neskutečným rachotem, se stane. Nechá přinést ještě nepřeberné množství přikrývek a kožešin, aby jim přes noc nebyla zima a konečně v komnatách osamí. Na stolku je i malé pohoštění a samozřejmě i něco k pití.

"Protáhneme si kouzelný večer ještě na chvíli, snad ti to nebude vadit." Přitáhne si ho do náruče, udělá nakolik tanečních kroků, než ho vezme do koupelny, kde si ho pomalu svlékne. Trvá to dlouho, ale on si to náramně užívá. Pěkně kousíček po kousíčku, stejně jako si pak užije koupel, kde nevynechá ani kousíček Senova těla a ano, zdrží se i tam. Zabalí ho do jedné z kožešin a odvede s sebou k posteli, kde se položí vedle sebe.

"Jako je nebe a hvězdy nad námi věř, že tě budu milovat a ctít i v příštích životech, Sena-koi. Jinak to ani být nemůže. Udělal bych to oficiálně, ale to není možné...Jen chci, abys má slova, bral naprosto vážně, tak upřímná totiž jsou." Pošeptá mu a s dalším polibkem už zase vévodí noci, která se protáhne až do brzkého rána, kdy konečně oba upadnou do říše snů.