Mana x Hyde x Saga - Sekne ti to v kuchyni. - část 1.

(chata u moře)

Hyde, Saga

Cesta na chatu netrvala dlouho. Vlastně to dopadlo přesně, jak Saga říkal a čím dál byli od Tokya, tím se všichni tři cítili líp a dokonce přišlo na vtípky i dobírání. Všechny starosti odplouvaly s nastupujícím prostředím a pohled na moře, kousek od chaty, byl to nejlepší. Hyde u něj strávil snad hodinu, i když byl příšerně unavený. Vždycky dokázal do vln hledět neskutečně dlouho a málo kdo to pochopil. Jen ho prostě uklidňovalo a najednou se cítil, že zvládne úplně všechno. Tady už je nenajdou, Mana bude v bezpečí, Saga taky a on může v klidu spát. První noc prospali vedle sebe a na zemi. Do postele by se všichni tři nevlezli a ani jednoho nenapadlo, že by chtěli spát odděleně. Po tom všem to ani jinak být nemohlo. Mana klidně oddechoval mezi Hydem a Sagou, kteří uzavřeli příměří, jen aby se cítil, co nejlépe. Ráno na druhý den se Saga vydal do blízkého obchodu, aby nakoupil nějaké potraviny a zásoby a zjišťoval, zda se tu v okolí nenajde nějaká práce. A nakonec dostal dva kontakty. Jeden pro sebe v jednom malinkatém a trochu zaplivaném baru a druhý pro Hyda, který by mohl obsluhovat v bistru. Malinko to připomínalo dobu, kdy se poznali a jemu to vyhnalo koutky nahoru. Musejí začít znovu a...Pro něj je to vlastně taky dobře, jeho kontakt měl totiž svou stinnou stránku a ta nejspíš naroste, když se kvůli prodeji nedostaví. Hodí to za hlavu, tady ho nikdo hledat nebude. Dojde mu až skoro u chaty, že se budou u Many tak nějak střídat. Hyde s ním bude v noci a on přes den. Byl zvyklý na noční směny a nedělalo mu problémy spát jen pár hodin. Nakonec to bude mít mnohem víc výhod, než by si původně představoval. A vůbec si nepřipouští, že mu začíná záležet na chvilkách strávených s Manou a že to celé dělá podvědomě hlavně kvůli němu. Další dny plynou klidně a nic zvláštního kromě občas načuřeného Hyda, když mu sáhne na Manu, se neděje.

Dnes byl Hyde na pohovoru v bistru a Saga už včera získal práci v baru. Donesl odtud několik lahví s dobrým alkoholem a nějaké to víno. Nepochyboval o tom, že Hyde to místo dostane a tak se rozhodl, že budou slavit. Zrovna se patlá s něčím, co by mělo připomínat oběd.

"Mana-chan, kdepak jsi? Potřebuju nutně zachránit." Křikne z malinkaté kuchyně, spíš koutku. Mana je nejspíš někde na verandě. Je tu jen jeden pokoj, obývák spojený s kuchyní a maličkatá koupelna, kde je ještě menší vana. Rozhodně žádný luxus, ale nevypadá to, že to někomu z nich vadí.

"To maso se mě snaží sežrat, no vážně." Pokračuje dál s tichým uchechtnutím a u toho už nalívá dvě sklenky s vínem. Bez toho vařit nebude ani náhodou.

"Čert ví, kdy Hyde dorazí a já na něj čekat určitě nebudu. Mám žízeň." Okomentuje si pro sebe. Je malinko mrzutý, ale jen proto, že služby v kuchyni z duše nesnášel. Něco uvařit umí, ale není to žádný zázrak a rozhodně ho to nebaví. Teď už drží sklenku v ruce, kouká na nakrájené maso a ne, on ho v ničem máčet nebude. Ani za nic si nezašpiní ruce. Posune oči kousek dál a prozřetelně se pustí do krájení zeleniny. Třeba Man přijde a udělá to za něj.

"Ale možná si dám ještě tři sklenky nebo celou flašku a bude mít jedno, že se něčeho podobného budu dotýkat." Brblá si trochu pro sebe a pořád skepticky pokukuje po tom mase, jak kdyby hrozilo, že vyskočí a vážně ho sežere. 

"Copak nejde koupit už něco předpřiraveného? V Tokyu to šlo ale tady ne, tady musí být sto let za opicemi." Protočí nad tím očima, opře se zadkem a linku a degustuje víno. Nakonec obrátí zlehka skleničku nad masem a pokape ho.

"Tak fajn, maso by bylo." Zatváří se nadmíru spokojeně a jasně vepsaný vítězstvím v očích.

Mana

Ty první dny v novém domově byl hodně ostražitý. Pořád se obával, že je někdo sledoval a že ví, kde se teď nacházejí, ale jak čas plynul a nikdo nepřicházel, Mana konečně všechno hodil za hlavu a cítil se tak, jako když s Hydem přicestovali do Tokya. V bezpečí a jako by začínal nový život. Všechny hrůzy se začnou znovu pomalu vytrácet a blednout ve vzpomínkách a jediné, o čem čas od času všichni mluví, je osud Naoki. Není jim lhostejný, ale neodvažují se vrátit do jejího bytu a zjišťovat, co se v něm stalo nebo nestalo. Z počátku spávali prostě společně v té jedné posteli, čistě pro pocit, že ani jeden z nich není někde sám, i kdyby to bylo na gauči o pár metrů vedle. Teď, když si kluci našli práci, bude s jedním přes den a s druhým v noci. Manova láska k Hydovi neopadla ani o trošičku, ale najednou tu byl ještě někdo, na kom jim oběma záleželo. Mana ten vztah ani pocity neuměl pojmenovat, nebylo to stejné jako s Hydem, ale bylo to velmi silné a brzy přestal řešit i tohle. Prostě spolu žili tři a když si občas vyjeli do městečka, lidé po nich koukali trochu divně. Na japonském maloměstě se hodně šuškalo a drbalo a o nich musely kolovat opravdu zajímavé historky, ale bylo jim to jedno a dokonce to nezabránilo ani tomu, aby měli kluci tu práci. Mana zatím zůstával doma a staral se o domek a okolí. Nikde se tu nedaly koupit modré růže, ale ty obyčejnější ano a on se je společně s Hydem pokoušel pěstovat. Doma se toho naučil docela dost. Sagova teta tu měla hodně kuchařek, malou zahrádku a spoustu dalších věcí a z Many s brzy stala paní domu. Nevěděli, jestli sem teta někdy nepřijede a nezjistí, že jí tu bydlí, nejspíš to pozná na energiích, které teď vlastně neměli jak platit, když nic nebylo napsané na ně, ale… ten den ještě nepřišel, tak si s ním zatím nelámali hlavu. Všechno jí doplatí a možná… by ten dům byl i na prodej? Časem… Byl opravdu maličký, ale za to větší, než Hydův byt a v přírodě, takže se necítili tak svázaní. V noci to ale bylo mnohem strašidelnější, protože nejbližší sousedé žili půl kilometru odtud. Hyde byl zrovna ve městě na pohovoru a on seděl na verandě v houpacím křesle a otáčel stránkami módních časopisů, kterých tu teta měla opravdu hodně. Bál se nosit svoje oblíbené věci a makeup, když někam šli, ale to neznamenalo, že nemůže experimentovat doma. Právě teď hledá nějakou inspiraci, zatímco se Saga snaží uvařit oběd. Prý mají co slavit a Mana je opravdu zvědavý, jaký chod si pro ně přichystá, ale když zaslechne jeho volání, je mu jasné, že asi žádný. Bezhlesně se zasměje a vstane. Úplně tiše dojde k Sagovi z boku přesně ve chvíli, kdy lije víno na maso, položí mu dlaň na rameno, pousměje se a protáhne se kolem něj. Během chvilky sahá po zástěře, kterou si přetáhne přes hlavu a uváže kolem pasu a pak to syrové maso vezme bez okolků do dlaní a plácne s ním do mísy. Najde si tu nějaké studené omáčky a spoustu koření a vyrobí si marinádu. Pak Sagovi sebere jeho sklenku, upije z ní a zbytek vylije do mísy k tomu ostatnímu, než to pěkně důkladně začne mnout v rukou. U toho se na něj s úsměvem podívá. Omáčka je temně červená a Mana zrovna vypadá jako by porcoval něco úplně jiného, než hovězí. Nechá maso tak a připraví si pánev, na které ho zatáhne později. Začne gestikulovat na zeleninu, aby Sagovi řekl, která je úplně nevhodná a kterou naopak ano, aby to později mohli dát celé do trouby. Zapatlané ruce při tom drží nahoře před sebou jako chirurg.

Saga

Ještě chvilku hledí nedůvěřivě na maso. Je to něco jako, fuj na to se nesahá. A taky nesáhne. Zavrtí odmítavě hlavou, aby ujistil sám sebe. Jakmile zaslechne kroky nedaleko, nepatrně se pousměje a ohlédne se na Manu, který se jeho neschopností očividně dobře baví.

"No co? To je jak sahat na..." Zamyslí se.

"Prostě se mi to nelíbí." Nenajde vhodné přirovnání a výrazem, který jasně říká, že může být rád za tu zeleninu.

"Víte oba dva, že nesnáším vaření." Podotkne ještě, protože on by zásadně proti, když přišlo na dělení povinností. Znovu se opře o stěnu kousek od linky a pozoruje Manu. Jde mu to od ruky, už jen to, jak si nasazuje zástěru, mu vyhoupne koutky nahoru. Čím déle tu s nimi byl, tím víc si uvědomoval, že jeho zájem...Hodně se změnilo za tu dobu. Jasně, v baru si neopustil pár flirtovacích chvilek, ale nikdy to dál nezašlo. O to víc se pak těšil domů. S Hydem se ráno míjeli a on si klidně vždycky zalezl k Manovi do postele, aby tam nebyl sám. +Jenom proto, že tam má vždycky teploučko.+ Přesvědčuje sám sebe a znovu se krátce napije ze své sklenky. Několikrát po sobě se ušklíbne, když Mana bere maso do ruky a skoro mu z toho naskočí husí kůže. Přesto všechno z něj nedokáže odpoutat pohled. +On ti ho nikdy nenechá, to víš ne?+ Ptá se ho jeho vlastní podvědomí a on jen přikývne. Samozřejmě, že to ví a měl by odejít a nechat je tady, možná si najít nějaký malý podnájem ve městě, třeba jen jeden pokoj.

"Víš, Mana-chan." Začne pomalu, jak kdyby mu chtěl říct, co s emu prohání hlavou. Jenže má asi prostě strach, že by mu to Mana s radostí odkýval a to nesnese.

"Sekne ti to v kuchyni." Nakonec to zaonačí za kompliment a natahuje krk, aby mu viděl pod ruky.

"Hej, to je moje." Ohradí se s dalším ušklíbnutím, když přijde o sklenku a protočí nad ním očima.

"Tam máš celou lahev." Kývne hlavou k oněm místům a už si zakládá ruce na hrudi.

"To mám za to, jak jsem na tebe hodný, že jo?" Mlaskne si nespokojeně.

"Koupil jsem ti dárek a ty na mě takhle." Urazí se naoko. Ano, podařilo se mu sehnat jeden stylový kousek po známostech z baru a ten pečlivě schovává, aby ho nikdo nenašel.

"Ale dám ti ho, až doděláš jídlo." Zazubí se na něj vypočítavě a udělá několik kroků k němu, když má ruce v misce. Postaví se těsně za jeho záda, ale kouká spíš na jeho profil, než pod ruky.

"Tak já se to zkouším naučit." Svede to samozřejmě na to.

"S tebou to půjde snadno." Položí mu dlaně na boky a přitiskne se k němu víc, aby viděl na to maso samozřejmě.

"S tebou jde všechno snadno, ale to ty víš." Pak ho ale musí pustit, protože ho asi nemá šanci udržet na jednom místě a hned dostane své úkoly. Kývne hlavou a s ne moc nadšeným výrazem se pustí o přerovnávání zeleniny a schovávání té, která nebude potřeba.

"Nebude toho málo?" Zajímá se a otočí se, když se s Manou srazí. Asi bude celý zapatlaný, ale najednou mu to vůbec nevadí.

"Ahoj Hosi-chan, kampak jdeš?" Zeptá se s úsměvem, který je o malinko něžnější, než většinou bývá. Připomene si jejich první společnou noc v baru.

"Moc rád vzpomínám, jak ses ke mně zatoulal." Zavrní tiše a oddalovat se mu očividně nechce. Protáhne paži víc kolem jeho pasu a využívá toho, že mu možná Mana nebude chtít zničit oblečení.

"Co si zopakovat ten tanec? Vím, jak moc ti to šlo." Nakloní hlavu na stranu a promne si rty o sebe. Nějak nedokáže přestat a jestli přijde Hyde, dostane pěkně do zubů, protože si zase dovoluje až moc.

"To jídlo chvilku počká, bude se tam hezky koupat." Volnou dlaní ho pohladí po tváři.

"Ty si půjdeš umýt ruce, já nám zatím naleju a pustím něco v rádiu a dáme si jen pár kroků. Řekni, že by se ti to nelíbilo?" Pozvedne obočí a přestává vnímat, že se naklání k němu. Zastaví se na milimetry od jeho rtů a krátce si povzdechne.

"Má neskutečné štěstí, že tě potkal jako první." Narazí na Hyda. Je přesvědčený, že kdyby to bylo obráceně, jsou teď spolu.

Mana

Přikývne na jeho slova. On ví. -Maso jako maso.- Naznačí ohlédnutím se na vlastní pozadí, že je to úplně stejný kus svalu. Mohlo by to působit trochu psychopaticky, ale Mana to schopně vyrovnává svým křehkým, decentním úsměvem. Pokračuje ve své práci, celou dobu na sobě cítí Sagův pohled a jakmile Saga začne jako by mu chtěl něco důvěrného říct, pohodí vlasy, aby si je odhrnul z obličeje a ohlédne se po něm. Přijde ale jenom nový kompliment a on se spokojeně usměje. Kývne hlavou, aby mu poděkoval. Sám se tady taky cítí dobře. Baví ho to a tím víc, čím víc si toho vyzkouší a má to úspěch. Kluci odtud utíkali oba dva, takže je dobře, že to nedělá alespoň on, jinak by asi znali jenom pečivo a nudle. On si ale ze zámku pamatoval mnohem složitější jídla, exotická a rád by dosáhl podobné kvality. Pak by je doopravdy překvapil a snad jim i udělal radost. Tiše se zasměje, když ho připraví o sklenku, jen tak, aby u toho nevydal ani hlásku a ohlédne se po lahvi. Znovu úklonou poděkuje a naznačí, že víno je opravdu dobré, ale ani za nic ho nevrátí. Rozhodí rukama, když mu Saga začne vyčítat, že mu nepěkně oplácí jeho péči. Co? On přece vaří, aby se dobře najedl. Ukáže na jeho břicho a pak si pohladí to svoje. Dvěma prsty si u úst naznačí, že to bude exkluzivní a chce pokračovat v práci, ale Saga začne s dárkem. Nejdříve to pochopí tak, že myslí to víno, ale vzápětí mu dojde, že to tak není. Zarazí se v půli pohybu, v oku se mu dychtivě blýskne a Saga má rázem jeho plnou pozornost. Dárek? Obrátí tvář zase dopředu k masu. Saga už je v jeho těsné blízkosti, dívá se mu přes rameno a pro dárek nejde. Mana by si nejraději teatrálně povzdechl, ale musí být hodný, aby ho vůbec dostal. Na Sagovu blízkost a podobné projevy už si zvykl a nevyvádějí ho z míry. Přikývne, když mu řekne, že se to chce naučit a vzápětí zase zavrtí hlavou, že toho málo nebude. Ono to vypadá, ale hvězdou talíře bude to maso. Pošle ho k jeho práci, sám se věnuje své a v jeden okamžik do něj doopravdy vrazí vlastním tělem. Naštěstí drží ruce tak, že se ho nedotkne a neušpiní ho. Trochu omluvně se pousměje, ale to už mu Saga připomíná jeho přezdívku a taky jejich setkání. Usměje se ještě o něco víc. I on na něj rád vzpomíná, což mu gestem hlavy naznačí. Myšlenka na tanec není vůbec špatná. Tančit umí dobře a od té doby vlastně netančil. Naznačí mu umytí rukou, ale Saga ho zatím nepouští a on si začne všímat změny v jeho výrazu i barvě hlasu. Na tváři ucítí jeho pohlazení a pak se Saga začne přibližovat. Manovo srdce se prudce rozeběhne, měl by ucuknout, vymanit se mu, naznačit mu, že tohle nejde a místo toho má nohy vrostlé do země a hlavou se mu prohání vzpomínka na ukradený polibek. Saga ten pohyb nedokončí. K jeho velké úlevě pro čisté svědomí. Místo toho mu pošeptá, jaké má Hyde štěstí a Manovi je to najednou líto. Tolik jim pomáhá, stará se o něho a nic za to neodstává. Teď je to on, kdo se ho dotkne na tváři a pohladí ho a jeho prsty za sebou nechávají krvavou stopu omáčky. Saga vypadá jako by na zahradě zakopal několik lidí najednou a Manovi se to zalíbí. Táhne svou dlaň přes jeho hrdlo, na límec bílé košile a na rameno a přes něj po paži dál až do dlaně, než mu svěří tu svou. Druhou ruku umístí na jeho rameno v taneční pozici a pohne rty v němém pam pam… hudba není vůbec potřeba. Zní v jeho hlavě. Udělal by první krok, ale čeká na něj, on vede.

 Saga

Vteřiny plynou a on by sázel na to, že Manovi ani trochu nevadí, když ho svíral v náruči. Měl by se cítit špatně vůči Hydovi, ale nedokáže to. Touha po Manově blízkosti je každým dnem silnější a on už to nedokáže ovládat. Možná proto začal uvažovat nad vlastním místem k bydlení. Jenže....Jak by mohl odejít a nechat ho tu? Rozhodně to neudělá, pokud mu alespoň nedá najevo, jak to celé má. Mohl by přesně popsat každou linii Manovi tváře. Tak dlouho na něj koukal, aby nebyl viděn...No, někdy dost okatě, aby popíchl Hyda, ale ten si myslel, že je to jen hra. Pro něj to ale hra už před dlouhou dobou být přestala. To uvědomění se přihlásí v plné síle zrovna teď. Nadechne se, aby se mu omluvil nebo prohodil nějakou sebevědomou, možná malinko arogantní narážku a tím to všechno zahrál do autu. Jenže Mana nereaguje vůbec, jak čekal a neposílá ho pryč. Stojí tam společně uprostřed kuchyně a jemu je poprvé v životě jedno, že bude od něčeho špinavý. Všechno jde mimo něj, kromě Manových prstů na tváři. Nechá víčka klesnout s dlouhým povzdechem a tak napůl odvrátí tvář. Jeho dech se znatelně prohloubí, jakmile u tváře neskončí. Teď už mu kouká upřeně do tváře a na rtech se mu zavlní smyslné pousmání, kterému nedokáže odolat.

"Ani netušíš, co se mnou provádíš." Povzdechne si s náznakem touhy, který se mu probojuje do hlasu. Tohle už je prostě příliš, ale on není ten, který řekne dost. Může to být jen jediný ukradený okamžik a vzdát se ho nehodlá. Nechá ho doputovat dlaní až k jeho ruce a jistě, ne však bolestivě ji sevře. Druhou už na jeho paži má, jen ji poposune o hodně níž, přesto to není na pozadí, ale dost na hranici. Nikdo přece neřekl, že ji během tance nepřekročí.

"Jsi moje temná hvězda, která mě nutí dělat věci, kterým bych se jinak vyhýbal a myslet na takové, které by nikdo vidět neměl." Pošeptá mu do ouška, když ho k sobě přitiskne a vykročí v prvním tanečním pohybu, pak už se nezastaví.

"A já bych ti nejradši řekl, ať s tím nepřestáváš." Vrní spokojeně, když se k němu může tisknout.

"Měl bych odejít, nechat vás tu společně žít, ale neudělám to. Ne dokud mi neřekneš, že odejít mám." Otře se rty o hebkou kůži na oušku a vydechne do něj.

"Nikdy jsem si nemyslel, že je možné někomu propadnout, nevěřil jsem tomu a smál se." Pokračuje ve svém tichém vyznání, aniž by přestali tančit.

"Už se nesměju a nikdy nebudu." Dodá, když provede rychlejší otočku, aby ho vzápětí mohl k sobě zase přitisknout. Broukne hlubokým hlasem několik tónů a pak zase zpomalí.

"Víš, na co myslím, Mana-koi?" Líbne ho zlehka na tvář, když ji natočí trochu stranou a pak zase zpátky.

"Měl bych tě vysadit na linku a vykašlat se na celé svědomí. Měl bych tě hladit, kam jen dosáhnu, zulíbat celé tvoje tělo a pak si tě vzít. Udělat tohle odpoledne tím nejlepším." Už se přestává hlídat, přesto však nepřekročil hranici a neposunul dlaň mnohem níž. Místo toho se s ním zase lehce pootočí, aby ho dostal do záklonu, tak jako v baru. Kouká mu do očí, v těch jeho zaplane všechen cit, který se vzal čert ví kde.

"Prostě si drze ukradnu alespoň jednu chvíli i kdyby měla být poslední." Vydechne do jeho rtů několik slov a pak ho políbí. Uvnitř něj odstartuje něco nepoznaného, co ho málem srazí na kolena, jak moc silné to je. Nejradši by ho sevřel mnohem víc, ale bojí se, že mu ublíží. Líbá ho první jen opatrně, než jeho polibky začnou dostávat hladovější podtón. Postupně se s ní narovná, aniž by opustil jeho rty a udělá několik kroků a natiskne štíhlé tělo na linku. Vzdychne si do jeho rtů, protože je pořád neskutečně blízko a druhou dlaň, která už ho nemusí jistit, se rozběhne v lehkých, ale malinko uspěchaných dotecích po jeho těle. Je mu úplně jedno, že se má Hyde vrátit. Je mu úplně jedno, že tím může zničit celé tohle soužití, prostě všechno anebo nic, nic mezitím neexistuje.

Mana

Vidí na jeho tváři odpor kvůli tomu masu, když se od něj Saga oddálí a zároveň už jasně pozná známky vzrušení jiného muže. Zdá se, že je to v přímém rozporu, ale kdo ví? I jeho koutky se vyhoupnou nahoru, když si ho prohlédne, jak pěkně ho upravil. Ale tuší… už tuší. A rozhodně by to dělat neměl, ale je to hra a docela zábavná. Nikdy se necítil tolik žádaný jako teď, když jsou tu dva muži, kterým se líbí a ten pocit je silně návykový. Byl tak dlouho zavřený sám, že si nedovede vůbec poručit. Saga jeho výzvu k tanci přijme, upevní jejich postoj a pak mu začne skládat komplimenty, ze kterých Manovi klesnou rty od sebe. Jsou zcela opačné než ty, které slýchává od Hyda. Jsou oba dva jako slunce a měsíc, každý úplně jiný a přesto opravdový a vášnivý. Temná hvězda? Kývne bradou v pobídce, protože chce slyšet všechny ty zakázané myšlenky, o kterých teď Saga mluví. Co takového by v něm mohl probouzet? Je to tak trochu zakázané a tím pádem vzrušující. Konečně se pohnou a Mana se nechá spokojeně vést. Sagova další slova ho ale velmi překvapí. On uvažuje nad tím, že by měl odejít? Podívá se mu zblízka do očí a v ten moment v nich spatří jeho cit a plně pochopí. Ano on ví, že se mu nejspíš líbí, ví, že se kvůli němu kluci špičkují, ale nemyslel si, že je to tak vážné. Teď už to cítí. Rád by mu něco řekl, ale nemá volné ruce a ústy to nesvede, takže jen kýváním hlavy a naléhavostí v očích zkouší říct, že kam by chodil? Vždyť jim tolik pomohl, za všechno mu vděčí a žijí v jeho domě a on by měl odejít? Pokud někdo, pak rozhodně on a Hyde, ale Mana si tolik zvykl, že je tu s nimi, že by asi nesnesl pomyšlení na to, že je Saga někde úplně sám. A to ani nemyslí na to, že ho s nimi viděli. Co kdyby ho někdo poznal a něco se stalo? Ne, to nepřichází v úvahu. Rázně zavrtí hlavou na znamení, že si to nepřeje. Jenže Saga pokračuje a začne mu do ouška šeptat svoje vyznání a Manovi se začne svírat srdce. Opravdu moc mu na Sagovi záleží, ale Hyda nesmírně miluje a pouto mezi nimi je obrovské. Nechá se provést otočkou. Mana-koi… miláčku… kmitne očima ke dveřím, ale Hyde doma není. Samozřejmě by ho slyšeli přicházet, domek je malý, ale stejně. Saga mu vyrazí dech, když mu začne do očí říkat, co by s ním nejraději provedl. Mana několikrát zamrká a nepokrytě zčervená. Ne, že by neměl velkou představivost a nenapadlo ho, jaké by to mohlo být s někým jiným, ale… ne tohle nesmí! Stačí mu jenom představit si, co cítí k Hydovi a že by to Hyde neopětoval a málem se udusí stísněným pocitem. Chudáček Saga! A pak jsou tu Hydovy oči a všechno to, co pro něj udělal a obětoval. Co se to děje? Nová otočka, po ní přijde záklon a Mana už ví, co bude následovat. Přestane dýchat, instinktivně zavře oči a několik vteřin mu ten polibek oplácí. Začne se nebezpečně zrychlovat a prohlubovat, v další chvíli už Mana couvá, až za zády ucítí linku, oběma dlaněmi pevně svírá Sagova ramena, takže marináda a krev je už úplně všude a pak se mu konečně podaří vysmeknout a nadechnout. Udělá od něj krok dozadu a vrhne po něm ty nejlítostivější a nejomluvnější oči, než prostě uteče. Ven na verandu, po dřevěných schůdkách a ještě kousek, než se zastaví u silničky vedoucí nad mořem a chvíli se dívá před sebe do ztracena. Položí si dlaň na rty, takže si je taky umaže, ale cítí na nich jenom Sagův polibek. Bylo to něco neskutečného a vzrušujícího, ale on prostě nemůže. Nechce ho zranit a dělá to a nechce, aby odešel, i když by mu možná bylo líp. Klesne do podřepu a na chvíli se schoulí jen tak sám do sebe, aby se trochu uklidnil. Kde mají ty cigarety? Prý to pomáhá…?