Mana x Hyde x Saga - Nedovolím, aby se ti cokoliv stalo. - část 2.

(zámek)

Saga, Hyde

Saga se jako na povel otočí, když mu Mana něco ukazuje. Musí trochu zaostřit, ale je jasné, že někdo ve staré věži byl nebo je? Přejede mu mráz po zádech, ale začíná mít pocit, že tady si na to snad zvykne, jak často se to děje. Podívá se zpátky na Manu, ale beze slova ho následuje. On přece ví, kudy kam a pak…Se jako na povel otočí a on málem vykřikne, ale hlas se mu zadrhne v hrdle, jak se stáhne. Jeho tělo se pohne, i když si není schopný uvědomit proč a postřehne jen rýč, jak proletí kolem něj. Neváhá ani na vteřinu a zmizí společně s Manou za dveřmi a už utíká za ním. Pořád se ohlíží, několikrát klopýtne, než se ocitnou v kuchyni.

"Musíme si pohnout." Dokáže ze sebe vydolovat a jeho výraz je skoro jako stroj. Je neskutečně vyděšený, ale adrenalin ho žene dál a naštěstí nedovolí nohám, aby ztuhly. Málem ho zabil, mělo být po něm. Dochází mu dost pomalu. Sám už loví první věc, co mu přijde po druku a je to sekera, která doteď visela na batohu. První nepochopí, co Mana myslí, ale vzápětí už mu pomáhá zatarasit dveře.

"Musím hned pryč." Zopakuje, jak kdyby nic jiného vyslovit neuměl. 

Mezitím si Hyde razí cestu přes pozemek, aby se dostal k místům, kde je viděl. Ví, jak to celé oběhnout, aby jim padl přímo do náruče, pokud už nejsou příliš daleko. V hlavě má pořád hlas dívky z věže, ale je podivně tlumený. Stejně ho nabádá, aby byl opatrný. Opře se do dalších dveří a pak míří chodbou. Zaslechne kroky a schová se do jednoho z tmavých výklenků, krytých těžkým závěsem. Opatrně vyhlíží a vidí Manova otce, který kráčí kolem a očividně spěchá. Musí být rychlejší. Našlapuje tiše ale rychle, když zahne do postranní chodbičky, odkud se dostane do kuchyně. Tam si vezme ještě aspoň nůž a bude dost vyzbrojený.

"Jen ať si v pořádku, oba jste." Pošeptá si pro sebe. 

Saga tiše vydechne, jakmile je kredenc na svém místě následuje Manu do jídelny. Nevěří vlastním očím, je to jak ten nejhorší sen a on se z něj nedokáže probudit. Několikrát se mu obrátí žaludek a s typicky dávivým zvukem se překloní. Jenže ho má tak stažený, že z něj stejně nic nevyjde. A pak vidí Manu, jak se svíjí na zemi klubíčku. To je to jediné, co zůstane v hlavě.

"Mana-chan, pojď. Jí už nepomůžeme, ale Hydovi můžeme." Snaží se ho přesvědčit a tahá ho na nohy. Vůbec neví, kde se v něm ta síla bere, ale zvládá to. Hlavně se na ni už nepodívat nebo na tom bude úplně stejně. Hyde už je blízko, postupuje pomalu, ale snaží se zrychlovat, aby byl co nejdříve u nich. Když se naposledy ohlédne přes rameno ani si nevšimne, že do někoho narazí.

"Panebože." Vydechne, když mu za pár vteřin dojde, že jsou to oni dva.

"Jste v pořádku." Rychle ohmatá oba a Saga snad ještě víc zbledne.

"Kam sis do prdele myslel, že jdeš." Sykne Saga po Hydovi šeptem. Je to jediná obrana, kterou teď zvládne.

"Dobrovolně jsem sem nešel." Sykne po něm zpátky Hyde a už protáčí očima. Všichni tři se přesunou do Manova pokoje.

"Ty dveře je nezastaví dlouho. Musíme něco vymyslet." Prohodí Hyde, když se začne rozhlížet.

"Můžeme oknem, jak je to vysoko." Přejde rychle k němu a nahlédne.

"Závěsy nad postelí a prostěradlo, to by mohlo vyjít. Jiná cesta odtud není." Saga kývne hlavou a vydá se pro kusy látky. Rvou je oba neskutečnou silou, kterou by do nich nikdo netipoval. Saga je váže k sobě a Hyde konečně dostane chvilku, aby šel za Manou.

"Je mi to hrozně líto. Já…ani nevím, jak se to stalo." Povzdechne si ztěžka a přitáhne ho k sobě, aby objal a políbil do vlasů.

"Miluju tě. Nic to nezmění ani smrt." Pošeptá mu něco malinko děsivé, ale prostě chce, aby to věděl.

"Půjdu první." Navrhne Hyde a pozvedne sekeru, kdyby cokoliv, může je trochu dole bránit.

"A já poslední." Ozve se Saga, který doteď mlčel a Hyde mu kývne hlavou.

"To zvládneme všichni." Ujistí je.

"Máme na své straně jednu dívku." Prozradí jim, co se mu ve věži stalo a že ho vlastně pustila. Přivážou lano a on začne z okna šplhat dolů. Je tak v polovině, když se někdo začne dobývat na dveře do Manových pokojů. Je slyšet i nějaký hlas, ale Saga ho nepoznává.

"Běž, vás dva to udrží, no tak honem." Pobídne Manu a opatrně ho strká z okna. Hyde už je za polovinou, a čím je níž, tím víc zrychluje. Saga asi počká až je Mana za linií okna a sám se otočí do místnosti se sekerou v ruce. Vůbec netuší, co tu chce nacvičovat a klepou se mu ruce i nohy, ale…Kdyby je alespoň na chvíli zdržel. Hyde mezitím dopadne dole na nohy a už vzhlíží k Manovi, jak kdyby ho mohl chytit, kdyby se cokoliv stalo. V duchu ho pobízí, aby si pospíšil, protože i on slyšel bouchání na dveře. Nese se tichem kolem zámku až dolů.

"Zvládneme to všichni." Opakuje si jako mantru a když je Mana dost nízko, popadne ho za boky a stáhne k sobě. Ozve se několik ran a pak skřípění dřeva a Saga pořád nikde.

"Tak dělej." Prohodí zoufale Hyde a vůbec nedává pozor kolem a pak se najednou jejich přítel objeví v okně, ani jeden zatím nemůžou vidět krev, kterou má všude, ale…není jeho. Posouvá se rychle dolů, několikrát se mu smýknou nohy, aby se pořádně praštil celým tělem do stěny zámku a pak se v okně objeví postava, která přeřízne jejich lano. Ozve se krátký výkřik ze Sagových rtů. Není to příliš vysoko, přesto se svalí do trávy a zaúpí bolestí.

"No tak vstávej." Tahá ho na nohy Hyde se strachem o jeho osobu v očích, ale není čas, musí odtud zmizet. Pak si ale všimne krve.

"Co ti je?" Ptá se ho vyděšeně a jako odpověď se mu dostane krátké zavrcení hlavou a další nepatrné dávení z toho puchu. Nakonec se Saga přinutí vstát a vypadá to, že mu opravdu nic není. Tlačí je oba před sebou do lesa, kde se snad ztratí a utečou jako tehdy. Ani jeden ale netuší, že někdo pozoroval celé dění z povzdálí a úkrytu a ve chvíli, kdy už si mysleli, že mají vyhráno, jim zastoupí cestu. Hyde neváhá ani na vteřinu a postaví se mezi Manu se Sagou a Manova otce, který svírá velmi starou zbraň.

"Nech nás jít." Poprosí ho, i když ví, že je to zbytečné.

"Ví, že jsme tady, za chvíli přijedou a všechno zjistí." Snaží se to uhrát na policii. Je dobrý herec, ale teď mu to příliš nejde.

Mana

Mana je vůbec neslyší. Kdyby ano, asi by omdlel jenom z toho návrhu, natož, aby se posadil na okenní parapet. Svírá panenku, prohlíží si věci… Vezme do dlaně rámeček s vlastní fotografií a pousměje se. Pak vykročí k ložnici, zastaví se ve dveřích a dívá se na svou starou postel. Tady se s Hydem tajně scházeli a zažili tu svoje první chvilky. Naprosto nepatřičně se usměje a ohlédne se po něm, aby ho na to gesty upozornil jako by jim za zády neběhal vrah. Asi je přetížený, možná mu přeskočilo po tom, co viděl v kuchyni… Naoki… Hyde o tom neví. Zamračí se, když je Hyde dvěma kroky u něj, tváří se naléhavě a vůbec nevnímá, co mu tady Mana ukazuje. Ani Saga si jeho pokoje neprohlíží, natož aby jimi byl udiven. -Mohli bychom s sebou vzít některé moje věci?- Napadne ho a chce vykročit ke skříni, ale Hyde s ním trochu zatřese, zatímco mluví o něčem úplně jiném. -Taky tě miluju.- Ukáže mu a usměje se, ale jenom do chvíle, než si uvědomí, co udělali s jeho postelí a nebesy nad ní. Hned začne zamračeně rozhazovat rukama, ale to už ho Hyde tak trochu vleče k oknu a Manovi konečně dojde, co se po něm chce. Cože? Vždyť se zabijí! Vždyť jsou v patře a on nikdy nešplhal, celá ta věc se kývá a za dveřmi je… Prudce se ohlédne, když se ozve bušení do dveří a konečně se probere z toho podivného tranzu. Vymění si s Hydem poslední pohled, když mluví o dívce z věže a u toho už přelézá parapet a křečovitě chytne Sagu za ruku. Jestli Hyde spadne, nechce to vidět. A proč jim dívka pomáhá? Mana si myslel, že na něho žárlí, proč najednou nechce, aby tu Hyde umřel s ní a byl tu až na věky? Nemá čas nad tím přemýšlet, protože ho kluci vyzvou, aby lezl hned za ním. Je úplně bílý strachy, ruce se mu třesou a není si jistý, jestli unese vlastní váhu na něčem takovém. Možná by měl rovnou skočit a bylo by po všem. Přesto si nechá od Sagy pomoct do okna a opatrně ho přeleze. Ještě chvíli se naléhavě dívá do jeho tváře, jako by ho prosil, aby tady za žádnou cenu nezůstával a neumíral. Teď lituje, že ho vůbec bral s sebou. Po tváři se mu začnou kutálet slzy, ale vtiskne mu polibek na rty a začne opatrně slézat. Drží se té látky jako klíště, snaží se chodidly opírat o stěnu zámku a má pocit, že nepostupuje ani o centimetr za hodinu. Vůbec nemá odvahu podívat se dolů pod sebe jak je to ještě daleko a jestli je Hyde bezpečně na zemi, ale natahuje uši po všem, co se děje kolem. Jestli neuslyší dutou ránu z jeho pádu, jestli neuslyší, co se děje nahoře. Vůbec netuší, jak to dokázal, ale za chvíli už cítí Hydovy dlaně na bocích, když mu pomůže na zem a honem ho obejme. Stojí tam bok po boku, oba mají upřené oči nahoru k oknu a čekají a Saga pořád nikde. Mana křečovitě tiskne Hydovu ruku, div, že jí ještě cítí a když se Saga konečně objeví, úlevně si vzlykne. Popohání ho vlastními myšlenkami, aby už byl dole a spěšně se rozhlédne kolem, ale zatím neslyší nikoho, kdo by za nimi běžel zvenčí. On sám si krve nejdřív nevšimne, v té noci příliš splývá se vším ostatním, ale když se objeví postava, přeřezávající Sagovo lano, tiše vykřikne a pak znovu, když Saga spadne. I on se k němu hned vrhne, sklání se nad Hydem a drží se ho za ramena, ale Saga vypadá v pořádku a… teprve teď to Manovi dojde. Nahoře se někomu bránil a… použil tu sekeru, kterou teď nemá. Někoho možná zavraždil a ponese si to do konce života v sobě. On v sebeobraně, ale Mana Naoki zabil vědomě. Teď ale není čas na sebelítost. Společně se rozeběhnou do lesa tak jako tenkrát, ale tentokrát nemají mít tolik štěstí. Mana málem upadne, když se jim do cesty postaví otec. Znamená to, že to nahoře byl zahradník? 

"Něco jsi mi ukradl." Odpoví jeho otec Hydovi. 

"Vezmu si to zpátky a vychovám, jak se patří. Co jste to s ním udělali?!" Rozkřikne se, když vidí, jak Mana vypadá a rozmáchne se proti nim jako šílenec. Mana zavrtí hlavou, popadne kluky za ruce a utíká s nimi bokem a do zahrady. Nechce s ním bojovat a riskovat, že někoho zasáhne. Prostě mu utečou, jsou mnohem mladší. Utíkají zarostlou zahradou rovnou k labyrintu z keřů. Nikdo ho příliš neudržuje, ale pořád tu je. Mana ho zná velmi dobře. Vypadá to jako šílenství, ale jsou tu dva východy a otec nemůže být u obou najednou. Mana se obratně proplétá cestičkami do středu labyrintu, slyší jen jejich kroky a vlastní dech a co chvíli se ohlíží. Nikdo tam není. Jenže jakmile jsou uprostřed, čeká je něco mnohem strašlivějšího. Jsou tu těla všech kuchařek, které kdy zmizely. Některá čerstvější, jiná zetlelá, sedí na nich mračna hmyzu a kolem se vznáší příšerný puch. Jsou naaranžované tak, jako by měly čajový dýchánek, dokonce je tu stůl, židle, ubrus i nádobí. U stolu stojí malá Sen a v rukou třímá lopatu. Mana si s ní vyměňuje dlouhý pohled. Minule mu pomohla. Když chce ale udělat krok okolo a projít, Sen se pohne taky. Nehodlá je pustit. Za nimi k nebi stoupá obrovský dým a nebe ozařuje divoký požár. Zámek je v plamenech a ty brzy přeskočí na les okolo. Mohla by to být obrovská katastrofa a jistě to brzy přiláká hasičské týmy. Tohle musí být vidět na kilometry. -To jsi udělala ty?- Zeptá se Mana a Sen přikývne. Mana si musí zaclonit ústa a nos rukávem, tohle už déle dýchat nevydrží. -Proč mě nepustíš? Kde je tvůj otec?- Ptá se dál. Sen pokrčí rameny.

"Nepustím. Patříš k ní. Chcete utéct oba dva, ale vaše duše jsou rozdělené v čase. Měl jsi jen vydržet dost dlouho, než půjdeš dolů." Řekne Sen mile. To proto se o něj všichni starali. 

"Ona tu chce zůstat s ním." Kývne na Hyda. 

"Ty si můžeš nechat tohohle." Kývne bradou pro změnu k Sagovi. 

"Smutno vám nebude. Podívej." Ukáže za sebe na rej kuchařek. 

"Chtěl jsi tady tu starou paní, tak je tu taky." Dodá Sen. 

"Ne, nechtěl." Vzlykne Mana a je to poprvé, co nahlas mluví.

Saga, Hyde

Hyde vypadá, že se Manova otce nebojí, opak je však pravdou a stejně ho to nedonutí, aby ustoupil o krok, bude je klidně bránit oba dva.

"Neukradl, dal jsem mu svobodu. Není tvůj majetek ani můj. Může si dělat, co chce." Ohradí se proti němu, ale je to to poslední, co stihne. Mana už je bere oba dva za ruku a vede pryč od jeho otce. Saga klopýtá po Manově boku z druhé strany a je jasné, že ho pád stál víc sil, než bylo na první pohled zřejmé. V očích se mu odráží uvědomění, co nahoře v Manově pokoji udělal. Prostě se rozmáchl a trefil se. Stejně ho nezabil, ale získal si drahocenný čas a díky tomu nespadl z větší výšky. Sám se ani neohlíží, jak kdyby mu to bylo celé jedno. Není, jen se nemůže odprostit od své bubliny, která se mu vytvořila v hlavě. Nechávají se vést do bludiště. Hyde má pocit, že odtud není cesta ven, ale Manovi opravdu věří. Musí ho znát, jinak by je sem nevedl. Saga za nimi začíná pomalu ale jistě zaostávat a tak se Manovi vysmekne a v běhu se přesune vele Sagy, aby ho vzal kolem pasu a pomohl s nimi držet krok. Stejně jako tehdy v lese v sobě nachází sílu, která se bere bůh ví odkud, ale je tam. +Dávejte pozor.+ Zní mu v hlavě hlas, který už taky dobře zná. Varuje ho, ale proč? Vůbec to nechápe, Manův otec je totiž za nimi a než je v bludišti najde…Mají slušný náskok podle něj. +Nenech se zmást.+ Varuje ho podruhé, ale on stejně víc věří Manovi. A pak se všem otevře výhled, který by snad nevymyslel ani v těch nejhrůznějších snech. Pokaždé, když si myslí, že to už horší být nemůže, stane se něco navíc. Saga už klesá na čtyři, pro jeho žaludek je to je další nápor a dáví bez pardonu jeho obsah už jen díky puchu, který se mu dere do nosu. Hyde bledne a zelená, ale stejně se pořád drží na nohou stejně jako Mana.

"Pustila mě z věže. Sama a dobrovolně. Ví, kde je moje místo." Sykne na Sen a doufá, že ji tím přesvědčí. Ale omyl, Sen Manovi a Sagovi určuje jasný osud, i kdyby se do toho nepletl a pak mu oči padnou na mrtvou Naoki.

"To ne." Podaří se mu dostat ze rtů a je to poprvé za dnešní večer, kdy se mu z očí dostane několik slz.

"Jste všichni blázni." Osočí ji,  přitáhne si Manu do svého objetí. Jeho hlas…Ho ničí ještě víc, když tuší, jak moc si to bude dávat za vinu, pokud tohle přežijí.

"Nech nás jít, my sem nepatříme." Saga pořád klečí na čtyřech a kouká do země. Snaží se ovládnout své tělo, ale nejde to. Koutkem oka zahlédne, jak Hyde tiskne Manu k sobě a najednou ví, že musí něco udělat. Patří k sobě...Myslel si, že on k nim, ale třeba to má být celé jinak. Poslední zvuk, který značí, jak moc ho puch kolem ovlivňuje, než využije chvilky, kdy je kousek stranou. Z posledních sil se dostane na nohy a několika skoky se vrhne na Sen a pokusí se jí připravit o lopatu. Je o dost větší a poháněný až zvířecím strachem, aby zachránil je a snad i sebe.

"Saga-chan." Vykřikne Hyde, když ho spatří, jak se žene k ní a snad tím přiláká její pozornost a dodá mu potřebný prostor. Nakonec se Sagovi podaří jí vytrhnout lopatu z ruky a bez přemýšlení se rozmáchne, aby ji ránou do hlavy poslal k zemi. Stojí nad jejím tělem, které upadlo do trávy. Ztěžka a rychle oddechuje a v očích má neskutečný děs, který ovládá celého jeho tělo. Hyde chce k němu jít a uklidnit ho, ale rozmáchne se i po něm, jak kdyby byl pořád mimo realitu. Té rudé před očima se zbavuje jen těžko.

"Jsem tady i já a Mana, už to bude dobrý, půjdeme odsud." Konejší ho svým melodickým hlasem, který zní naléhavě. Musí honem pryč z tohoto prokletého místa. Má pocit, že za nimi slyší kroky a pak jak kdyby byli i před nimi, prostě všude.

"Jdeme a hned." Zavelí pevným hlasem, než se všichni jako na povel přikrčí, kdy se nedaleko ozve výstřel.

"Pryč, rychle." Sykne Hyde a ohlédne se přes rameno, když se ty dva snaží tlačit před sebou. Vidí siluetu, jak zvedá ruku i se zbraní a zazní další výstřel. V ten okamžik Hydův dotek na zádech obou povolí a on se sesune k zemi s bolestným výkřikem. Dlaně si tiskne ke krvácejícímu stehnu. Saga málem zakopne, jak se prudce ohlédne a už dřepí vedle Hyde, upustíc lopatu vedle nich.

"Dostaň ho odsud, tak dělej." Nařídí mu Hyde ochraptěle, ale on není schopný se ani pohnout. Manův otec se blíží k nim, míříc na ně a když na něj dopadne paprsek světla z plamenů, které pohlcují zámek, zvráceně se usmívá. Nemíří na Sagu, ale na Hyda, kterému to všechno dává očividně za vinu. A pak přestane přemýšlet znovu. Jestli je nějaká naděje, že se odsud dostanou všichni…Nebo aspoň ti dva…Mana…Zkrat v jeho hlavě se ozve podruhé, když se prudce odrazí od země a váhou vlastního těla se pokusí srazit Manova otce k zemi. Pak už není jasné, kdo nad kým vítězí. Jednou to vypadá, že má Saga navrch, chvíli je zase pod ním a už se pomalu dostávají ke kuchařkám. Sagovi se začne znovu zvedat žaludek a ochabuje jeho pozornost, stejně se snaží pořád svírat paže muže, aby na něj nemohl zamířit. Ozve se další výstřel a Sagův výkřik, když kulka škrábne jeho bok. Už neví, co by měl dělat a z čirého zoufalství se zakousne do jeho zápěstí, aby ho donutil zbraň pustit a mohl mu ji vzít. Ozve se poslední výstřel, kdy Saga vytřeští oči a svalí se vyčerpaně a naprosto otřeseně stranou. Vedle něj leží mrtvé tělo Manova otce.

Mana

"Proč jsi mě odsud pouštěla?" Dokáže ještě Mana vzlyknout. Vůbec to nedovede pochopit. Myslel si, že Sen byla na jejich straně. 

"Protože jsem věděla, že se stejně vrátíš." Řekne mu a tváří se při tom jako by to bylo nad slunce jasnější. Mana si mohl v Tyoku vybrat, co chtěl a koho chtěl a teď tady má všechny, aby mohl být na věčnosti spokojený a ona taky. Saga vedle něj klečí na zemi a dáví obsah žaludku a on má pocit, že se k němu za chvíli připojí. Když Hyde sykne, že ho dívka sama pustila, Sen k němu obrátí pozornost a na chvíli vypadá hodně zmateně. 

"Lháři!" Osočí ho a s tou lopatou vypadá dost nebezpečně, když teď vědí, jaký je psychopat. Pak si Hyde všimne mrtvé Naoki, kterou sem Sen už stačila přemístit. V Manovi se zkroutí všechny vnitřnosti a když si ho Hyde přitáhne do náruče, nejraději by se mu vytrhl, jako by na ni už neměl právo. Vidí jeho bolest a může za to jenom on. Za všechno. Kdyby se do něj Hyde nezamiloval, nikdy by tady neskončil a Saga taky ne. Sen si k nim nakročí s jasným úmyslem, ale pak se stane něco neuvěřitelného. Oba se s Hydem stanou svědky zápasu mezí ní a Sagou. Na malou holku má Sen neuvěřitelnou sílu a vzdoruje mu dlouho. Mana je strachy bez sebe, oba s Hydem co chvíli nakročí, aby Sagovi nějak pomohli, ale ten boj je tak lítý, že to prostě nejde a najednou Sen leží v trávě a z hlavy se jí řine krev. Mana se drží dlaněmi za obličej, z očí se mu řinou slzy a hledí na všechno průzory mezi prsty. Zešílí z toho i on, určitě ano. Vykřikne, když se Saga rozmáchne proti Hydovi. Dostal ho zámek nebo je jenom tak moc bez sebe? 

"Saga-chan!" Prosí ho Mana svým uplakaným hlasem, ale nechce si dát říct a zabere, až když jim nad hlavami zazní rána z pistole. Jen jediný člověk tady střílí. Ohlédnou se směrem odkud to vyšlo, ale pak už na nic nečekají a rozeběhnou se přesně opačným směrem. Nedoběhnou daleko. Mana se zmateně ohlédne, když mu ze zad sklouzne Hydova dlaň a vidí ho, jak klesá na kolena. Zvedne oči nad jeho hlavu. Za ním stojí otec a míří pistolí. Z hlavně se kouří. Mana divoce zavrtí hlavou. Ne! Tohle prostě ne! Neděje se to!!! Okamžitě padne na kolena před Hyda a přitáhne si ho do objetí. Nemůže nahmatat žádnou díru v jeho těle, nevšiml si, že to bylo do nohy. Když Saga zaútočí podruhé, hledí na to přes Hydovo rameno jako v nějakém zpomaleném filmu. Jeho psychika začíná povolovat. Teď tady umřou. Nejdřív Saga, potom Hyde a nakonec on ve sklepě. Už se tomu nemůže vyhnout. Takhle to plánovali a takhle to bude. Nejspíš už ani nemá smysl vzdorovat. Trvá to několik dlouhých desítek minut, než mu dojde, že vidí svého otce mrtvého v trávě. Saga leží vedle něj, ale dýchá a Hyde mu klesá pod rukama vinou bolesti. Musí něco udělat s jeho krvácející nohou, ale… najednou hledí na bledý přízrak v trávě před sebou. Je to jako by se díval do zrcadla. Už má halucinace. Opravdu mu přeskakuje. Těžko říct, co všechno je pravda a co si vymyslel. Existoval vůbec někdy nějaký Hyde? Nebo Saga? Dívka z věže hledí přímo na něho, pak se pootočí a ukáže směrem k labyrintu. Nabádá ho, aby tam šel. Má je tady oba nechat? Mana se omámeně postaví na nohy, Saga i Hyde nejsou schopni pohybu a on jde poslušně jako ovečka za přízrakem, tak jako chodil Hyde. Vzdaluje se jim, až zmizí za ohybem keře. Trvá to dlouho, desítky minut a když se vrací, nejde sám. Dívka ho vedla labyrintem k místu, kde leželo svázané tělo Senina otce. Toho, který Hydovi pomohl z plamenů. Nebyl na straně těch maniaků a nejspíš jim chtěl zkřížit plány. Měla na něj přijít řada později. Mana ho musel najít a rozvázat a teď spěchá společně s ním zpět ke klukům. Ve stejný okamžik jim nad hlavou proletí vrtulník. Záchranné jednotky se přiletěly podívat, proč hoří les. Teď už ví, že je zámek v plamenech, přiletí hasit a pomůžou i jim. Správce pomůže Manovi dostat kluky z dosahu dýmu z požáru, stačí už jen chvíli počkat, jen malou chviličku a tohle všechno na dobro skončí. Všichni mlčí, když jsou Saga i Hyde opřeni o strom z dosahu toho všeho. Potřebovali by nějaké deky, cokoliv na zahřátí, což v blízkosti požáru působí skoro divně a Manovým tělem začíná pomalu otřásat posttraumatický šok. Objímá své tělo rukama a není schopný správci říct, jak skončila jeho dcera. Možná už sám tušil, když skončil na to místě. Vlastně se teď nedovede podívat do očí ani jednomu z nich jako by za všechno mohl, protože je otcovou vlastní krví. Dokonce musí v hlavě neustále převracet, proč už se nebál jejich bílé paní, kdo to tedy ve skutečnosti byl a jestli teď zmizela nebo se zase vrátí.

Saga, Hyde

Saga zvládá jen ležet v trávě vedle mrtvého těla. Nedokáže nic víc, než je koukat nad sebe do nebe a je úplně mimo. Nechápe, co se to stalo, všechno má, jak v nějakém oparu a nevládne sám sobě. Dokonce zapomněl, že má nějaký žaludek. Vůbec nezabere ducha, který se vynořil v labyrintu. To už by na něj asi bylo příliš. Stačí, že nemůže ovládnout svůj dech ani tep a hrozí mu snad i brzký infarkt. Za to Hydovi se daří držet víčka otevřená a je to hlavně kvůli bolesti, která ho nejspíš za pár minut odešle do mdlob. Přesto všechno se drží, aby mohl bránit Manu i když se nepostaví na nohy. Není už před čím, je si jistý, že dívka z věže jim neublíží. Položí krátce zakrvácenou dlaň na tu Manovu, ale nedostane ze sebe ani hlásku. Tělo se mu začíná třást a rozhodně se neudrží, když ho Mana pustí. Jen na vteřinu své tělo zapře loktem, aby se podíval na ducha dívky a rty formuje neslyšné poděkování a mírné pousmání. Cítí jistou úlevu, která od ní proudí do jeho těla. Je to zvláštní pocit, když mu přijde, že neleží na tvrdé zemi, ale vznáší se na obláčku. To už asi brzo omdlí. Stejně se naposledy ohlédne směrem, kam odešel Mana. Má o něj strach. Neví, kdo by tu ještě mohl být a přesto věří, že ho dívka nepošle do nebezpečí. Dnešní večer ve věži se něco změnilo a je si jistý, že jim vlastně nechtěla ublížit. Asi už opravu blázní. Nechá hlavu klesnout do trávy a zavře oči, jak kdyby chtěl spát. Ta tma je příjemná a uvolňující. Saga se vzpamatuje za opravdu dlouho i když Mana pořád není zpátky. Podaří se mu zvednout na čtyři a zmateně se rozhlíží kolem. Tak jak je, přeleze k Hydovi, aby si ho přitáhl na klín a pokusil se ho probrat.

"Tak dělej, pitomče." Nadává mu se zoufalým podtónem s nádechem hysterie. Jediné, co ho napadne, je tlačit na ránu, aby ven nešlo víc krve. Asi to viděl ve filmu nebo co.

"Mana je pryč slyšíš." Pokouší se ho probrat starostí o něj, co že se mu nakonec podaří. Hyde se úplně pitomě usmívá a vypadá na pár vteřin, že si dal spíš jen šlofíka.

"Co mi to děláš?" Obviní ho skoro naštvaně. Už přeskakuje asi i jemu, jinak si to nedokáže vysvětlit.

"Vracím ti všechny rýpance za ty roky." Podaří se Hydovi vydolovat ze rtů.

"Kde je Mana?" Zeptá se ve chvíli, kdy se u nich objeví i se správcem. Je mu vděčný, když ho pomůže Sagovi zvednou a odtáhnout stranou. Tam už všichni tři sedí bez slova. Hyde se Sagou se na sebe podívají a pak svorně stočí oči na Manu, který je očividně v zajetí svých vlastních myšlenek. Hyde se nemůže pohnout a tak to udělá Saga, aby přelezl k Manovi a přitáhne si ho do náruče. Pokusí se ho ukonejšit polibkem do vlasů a nepatrně se pousměje.

"Jsme v pořádku všichni." Podívá se na Hyda a ten zamává ve stylu já úplně ne, ale nevadí.

"Jemu to neuškodí. Bude jen nesnesitelný a budeme se o něj muset starat." Prohodí Saga a Hyde protáčí očima. Je to jejich obrana proti všemu, co se tu stalo.

"Pojedeme domů, všichni tři." Slíbí mu bez váhání a začne se rozhlížet, jestli už náhodou někdo nejde. V tom ji uvidí mezi stromy. Po zádech mu přejde mráz a tiše zalapá po dechu, než dívka zmizí a kousek do nich se objeví dvě panenky, jedna malinko opotřebenější a trochu zaprášená.

"Už nikdy se nebudu koukat na horor, přísahám." Zamumlá si pro sebe, ale to už jsou u nich záchranáři, které přivedl správce. První se starají o Hyda a pak i o ostatní, police není daleko a je jasné, že tu budou mít hromadu práce. Mana a Saga jsou zabalení v dece a dojde i na nějaké léky na uklidnění, než je všechny postupně nacpou do sanitky.

"Myslím, že už se nevrátí." Prohodí Hyde a jen oni vědí, koho myslí.

"Už není důvod, aby tu zůstávala. Vážně tomu věřím." Dokončí svou myšlenku, než se dveře sanitky zavřou a nechávají za sebou všechnu tu spoušť a uvnitř nich ještě asi dlouho bude.