Kai x Hitomi - Já počítám nejen s vířivkou. - část 1.

(vyhlídka)

Kai

Když se vrátili společně z výletu a našli Rukiho v autě a Toshiyu, jak doráží na kapotu, Kai už se snad vůbec ničemu nedivil. Po pravdě ho zarážel jenom fakt, že chata ještě stojí, když se v ní nacházela taková sestava. Srdečně se přivítal s Torou a navzájem se snažili jeden druhému ukroutit ruku, jak silně si s ní třásli a nechal si představit i posledního člena Jiluky. Bylo to docela legrační, že si úplně všichni našli někoho z jeho známých a Hitomi byla stále jedinou ženou v domě. Tohle by ho nikdy ani ve snu nenapadlo, ale nahlas neřekl nic. To až když holky našly v obýváku na zemi opuštěnou hru s opravdu nevhodnou tématikou. Naštěstí tam nebyly obrázky, ale Kaia už uměla trochu číst a Hitomi jí rvala kartičky z ruky s velkým řevem. Museli jim nechat na hraní alespoň ruletu se šipkami a holky se bavily tím, že běhaly na místa, na která ukazovaly. O pár chvilek později se už vrátili i Ruki s Toshiyou a vypadali jako na líbánkách. V jejich případě Kai nerozuměl vůbec ničemu a nikdy by si nepomyslel, že se mu to zrovna v Rukiho případě podaří. Za to Die a Reita vypadali trochu jako kdyby si vjeli do vlasů. Co se to tady pro pána stihlo stát? To se dozvěděli vzápětí. Ještě před válečnou poradou bylo ale potřeba dojet na ten nákup, to měla Hitomi pravdu. Kai ale nechtěl, aby se začalo plnit to, za co Diemu vrazil do nosu, takže na ten nákup odeslal pány, kteří se váleli doma. Naštěstí se tam nezdrželi do večera. Všichni se pak společně usadili v salónku, aby celou záležitost probrali. Tedy hned potom, co vytáhli Zyeana z vany plné psů, protože si očividně vzal do hlavy, že za celý incident může. Aoi naštěstí pookřál, přitáhl si ho na gauči k sobě a hřejivě ho konejšil, když mu šeptal do ouška. Kai musel přiznat, že jim to spolu slušelo. Nakonec vymysleli řešení, jak by klukům mohli pomoct, ale bylo to na obrovské zařizování. K překvapení všech to byl Toshiya, kdo se do toho na plno obul a nejvíc naopak mlčelDie. Tam se prostě něco dělo… 

Kai se vytrhne ze zadumání a uvědomí si, že několik posledních stovek metrů řídil, aniž by pořádně dával pozor na cestu. Naštěstí tu byla docela divočina a přejet mohl leda srnku. Což by v tomhle autě asi ani nepoznali. Podařilo se jim svěřit dcerky na večerní hlídání a sám pro Hitomi nachystal malinké překvapení. Byli dlouho od sebe a v chatě plné kluků s dětmi za krkem nebylo zase tolik příležitostí, aby spolu byli skutečně sami déle, než pár minut. Ani v noci ne, protože holkám se po něm tak moc stýskalo, že s nimi chtěly spát v posteli a po pravdě… Kai se nebránil. Chtěl si jich užít co nejvíc, pořádně je pomazlit. 

"Není to vůbec daleko. Na mapě to bylo támhle za tou zatáčkou a pak na kopec. Podle internetu je tam pěkná stezka." Říká zrovna. Má auto naložené věcmi na piknik, které kluci koupili, aniž by o tom Hitomi slyšela a samozřejmě dekou a dalšími pitominkami. Potřebují pár hodin jenom pro sebe. Nejdéle do jedenácti budou ale zpátky, jinak by si pánové užili řev, před kterým by neutekli ani do hor okolo. Kai zaparkuje na maličkém parkovišti, obejde auto a vytáhne všechno potřebné. Vypadá u toho trochu jako vánoční stromeček, jak je ověšený, ale s úsměvem kývne ke kovovým schůdkům, které se klikatí po skalním útvaru. Je to vyhlídka a nikde nikdo.

Hitomi

Hitomi po očku pozorovala každého z nich. První jí přišlo líto Zyeana, který si to bral hodně osobně. Byl to takový milý kluk, který prostě nechtěl nic pokazit a zdá se, že to někdo dělal za něj. Naštěstí ho dokázal Aoi dost uklidit. To jí výjimečně vykouzlilo úsměv na tváři, jinak se tvářila zamyšleně. Ona sama s tím příliš nemohla dělat, ale stejně obvolala pár kontaktů, které se jí zdály vhodné. Třeba bude něco platná. Dost jí ale zarazilo, když se potkala s Reiem venku, jak bylo po válečné poradě. První mu chtěla ještě vyčíst onu hru, kterou sem někdo dotáhl a ona podezírala Toshiyu. Jen když ho vidí... Vypadal hodně zamyšleně a v první chvíli se chtěla otočit a nechat ho samotného. Očividně nestál o společnost. Nakonec ale přece sebrala odvahu a položila mu dlaň na rameno. Povedlo se jí ho malinko vyzpovídat, aby zjistila, co za jeho výrazem stojí. Všimla si chování Die a měla pocit, že Rei to bere s nadhledem. Jenže asi ne všechno a po tom, co řešili ohledně Jiluky, jí to začalo malinko spínat. Rei byl vážně přesvědčený, že třeba malinko otočí a pomůže jim, že mu to prostě není jedno, i když se tak tváří. Nakonec z něj dostala i víc a povídání o tom, co se dělo a taky náznaky, díky kterým si Rei myslel, že to bude lepší. Tedy, co se jeho osoby týká, když už ne v širším okruhu. A očividně byl zklamaný...Když však narazil na větu, že to možná ani nemá smysl, sám nad tím mávl rukou, zarazil ruce do kapes a odešel se projít. Přemáhala dlouho nutkání jít za Die a seřvat ho na dvě doby, aby věděl, že to tomu klukovi prostě není jedno a pro ni...Proboha, vždyť se znají tak dlouho, že je bere jako rodinu, všechny do jednoho. Ono vzít si leadera, je tak trochu jako vdát se za celou kapelu a pamatuje si moc dobře doby, kdy se scházeli všichni u nich v domě a někdy ani neodcházeli. Nepatrně pozvedne koutky a vrátí se za ostatními a hlavě k holkám. A pak se jí podaří být s Diem osamotě a pěkně mu to vmete do tváře a je jí jedno, kolik nadávek na ní bude mít. Co si budou povídat, jak ji to popadlo a bránila někoho, na kom jí záleží, nějak se nedokázala hlídat. Kai už ví své, ale Die ještě ne a může být rád, že od ní neschytal facku a že by nebyla první v jejím životě. A poslední věta, začni se snažit nebo o něj přijdeš, tu už po něm hodí doslova vztekle. Neřekla nic navíc, jen jak se Rei tvářil a jestli si toho náhodou nevšiml. Pan zabedněný. Stejně to její hlavu neopustí, ani když kouká v autě před sebe.

"A už mi prozradíš, co to bude?" Vyzvídá a po očku na něj kouká. Nasadí ty nejprosebnější oči jaké, jen dokáže a stejně tak přidá ruku na jeho stehnu. Zatím to vždycky platilo, ale Kai vypadá zarputileji, než kdy jindy a víc z něj nedostane. Očima pozoruje krajinu a s každým ujetým metrem jí stoupají koutky výš.

"Doufala jsem, že se nám povede na chvíli zmizet jinam, než na nákup." Zasměje se krátce a hbitě vystoupí, jakmile auto zastaví. Protáhne se, nechá víčka klesnout a užije si čerstvý vzduch, který jí nabíjí novou energií. Pak se podívá na Kaie a oči jí změknou, když vidí, co nese.

"Hm, to mi připomíná naše páté rande. Ten lesík by mohl vyprávět." Trochu ho zase provokuje ale je vidět, jak moc to na ní udělalo dojem. Pohodí vlasy, aby se přelily přes ramena a vykročí k němu. Nemá ani jednu volnou ruku a toho malinko využije, když ho dlaní pohladí středem hrudi, vyhoupne se na špičky, aby ho mohla líbnout na tvář.

"Arigato." Ozve se upřímně a šeptem když nechá dlaň sklouznout níž a zavadí jakoby náhodou o jeho klín. Vezme mu deku a pár drobností, aby to netahal celé sám a otočí se, aby mohla vykročit jako první. Jen ať se dívá, hlavně když na něj mrkne přes rameno.

"Zdá se, že si dneska budou muset strejdové poradit bez nás." Říká si pro sebe, ale dost nahlas, aby to uslyšel a už stoupá nahoru. Bude tam nádherný výhled, to už ví teď a stejně je naprosto okouzlena, když to na vlastní oči uvidí. Odloží všechny věci na chvíli na zem a udělá několik kroků dopředu, aby si to mohla ještě víc užít. Nakonec se otočí čelem ke Kaiovi a rozhodí rukama s jasným vzkazem, že vůbec neví, co na to má říct. No dobře, došla jí slova, ale to bude zase hodně rychlé v pořádku. No vážně.

Kai

Páté rande? Říkala páté rande? I kdyby ho někdo zabil, nikdy by si nevzpomněl, co dělali na pátém rande, ani třetím ani desátém. Byl přece chlap! A navíc zapomínal i klíče od auta, peněženky a podobné věci. Kluci mu to vyčítali neustále. Šel platit na benzínku v cizině a peněženku nechal válet na sedačce v autě jako nic. Za to ženské si pamatovaly, co bylo dvacátého sedmého října před pěti lety u babičky v Yokohamě na oběd… Šílené. Láme si hlavu s lesíkem, asi to byl silný zážitek, ale ono jich bylo víc. Lesíků i zážitků. Raději to ve své hlavě vzdá a jenom se zářivě usměje. Hitomi se to líbí a to je celé, na čem záleží. Oči se změní na spokojené půlměsíčky, když dostane i pusu a pohlazení, ale jakmile ucítí její ručku v klíně, cukne sebou, upustí termosku a s ní málem i zbytek nákladu. V duchu si zandává, když se ji pokouší sebrat. Tohle bylo pěně zákeřné, ale už by měl trochu znát svou ženu. Podobné provokace se mu samozřejmě líbí. Kdo by nebyl nadšený, když mu nádherná ženská sahá mezi nohy? Pro pána klidně si tu stoupne a nechá jí to dělat až do rána. Následuje jí k vyhlídce a schůdkům. Výhled má naprosto dokonalý a samozřejmě stojí dole jako tvrdé Y, protože kdyby lezl nahoru a zároveň se díval, asi by se přerazil a ještě by to nedopadlo dobře. Pohne se až když je Hitomi nahoře. 

"Řekl jsem jim, že před jedenáctou se určitě nevrátíme." Souhlasí s ní. Samozřejmě má s sebou telefon, kdyby byly holky hodně hysterické, ale ty nevěděly, kterého strejdu si vybrat dřív. Bylo jich tam dost na to, aby jim chvíli vydrželi a ony tak zapomněly na rodiče. Alespoň chviličku. 

"Myslím, že počítají s malinkým zdržením." Asi to nebude zrovna do rána, ale určitě alespoň o hodinku, možná dvě? Oni můžou souložit, kdy je napadne, ale ať si to zkusí s dětmi za zadkem! Nahoře nechá Hitomi, aby se v klidu pokochala a sám stihne rozhodit deku a pod ní i termofólii, aby jim nebyla zima. Když k ní zvedne oči a vidí její nadšení, upřímněho to zahřeje u srdce. 

"Je to jen taková maličkost..." Dělá trochu ramena. Koneckonců, co by tady mohli dělat, když nejsou zrovna zavření na chatě? Pronajmout si hotel v městečku? To mu přišlo podivně vulgární. Ženy mají rády romantiku. I Hitomi-chan. Narovná se a pomalu k ní dojde. Obejme ji kolem pasu a opře si na chvíli bradu o její rameno, aby se sám podíval na ten výhled. No dobře, je to opravdu nádhera, ale to on nevěděl. Nikdy tady nebyl a na internetu to vypadalo mnohem obyčejněji. 

"Mám i malý dalekohled." Broukne jí do ouška. Na ty hvězdičky… 

"Víno?" Vydoluje ze sebe. Nejradši by se na ní hned vrhnul, ale… alespoň někdy v životě musí být trochu trpělivý. Tohle nechce pokazit. Věnuje jí jen malé políbení a raději jí zase pustí, jinak nebude schopný udělat ani krok k dece. Najde lahev, otvírák a skleničky a pustí se do rozlévání. U toho jí recituje název vína i ročník a po čem má být cítit, samozřejmě nastudováno předem.

Hitomi

"To by měli." Uchechtne se tiše, když dojde na kluky v chatě a upřímně je malinko lituje. Holky utahají i dvacet lidí, když na to přijde. Vůbec by se nedivila, kdyby je našla všechny spát ve společné místnosti tak, jak odpadli. Ne, tohle ani strýček Toshiya nedá a to se tváří, že by jich zvládl i dvacet. Jen představa, že se probudí se sponečkami ve vlasech, jí nutí se znovu smát. O Dieho vlasech ani nemluví, i když by mu to teď škodolibě přála, aby mu taky pocuchaly nervy. A stejně...By jim s Reiem přála, aby to klaplo. Možná se měla ovládnout, ale pozdě. Asi se Reitovi později omluví. Je to přece jen jejich věc. Podívá se na oblohu před sebou a dlouze se nadechne. Je tu vážně nádherně. Klidně by na podobných místech byla denně. Kai zase zabodoval a miluje ho snad ještě víc, i když už to snad ani není možné. Koutky se jí pozvednout, jakmile ucítí jeho tělo na tom svém a nechá víčka klesnout. Tím, že je tak často pryč, je jeho blízkost ještě žádanější. Byla by nejradši, kdyby ji svíral v náruči celý den a nepustil. Drobná dlaň se zvedne, aby ho zlehka pohladila. Opře se víc o jeho tělo, které pro ni má auru bezpečí, lásky a domova. Všechno v jedné dokonalé osobě s povahou, kterou by mu mohl kde kdo závidět.

"Maličkosti dělají život s tebou ještě krásnější." Ne, vůbec si nemyslí, že to je maličkost, právě naopak. Každé jeho gesto jí jen den za dnem dokazuje, že na ní Kaiovi nepřestalo záležet. Vidí se tak málo a stejně...Dostává od něj tolik.

"Hm, tak dalekohled...A budeš pozorovat okolí nebo mě?" Ozve se její rozvernější povaha a už už by ho chtěla políbit a přeskočit celý piknik. Tak nějak tomu vůbec nedokáže poručit a v podobných okamžicích si připadá, že je na tom mnohem hůř, než Kai. Kdyby věděla, co se mu prohání hlavou, asi se neovládne a nechají si romantickou večeři na později, mnohem později. Možná by ji nakonec ani nestihli. Dostane se jí ale jen něžného prolnutí rtů a Kai jí zmizí. Nadechne se, aby mu řekla, že by se měl vrátit zpátky a víno... Málem by nad sebou protočila očkama v sloup.

"Dám si moc ráda." Kývne hlavou a vykročí k dece. Posadí se pohodlně s nožkami na půl složenými pod sebou, opírajíc se dozadu o levou dlaň. Prohlíží si ho jiskrným pohledem, než přijme sklenku.

"Ty víš, jak udělat dojem." Pochválí ho naprosto upřímně a poklepe konečky prstů, aby se posadil k ní.

"Už jsem malinko přestala doufat, že se nám povede ukradnout si chvilku pro sebe." Neřekne nahlas, že si to myslela hlavně kvůli nařknutí Jiluky a starostí kolem toho. Teď půjdou kluci malinko stranou, potřebuje si pořádně užít svého muže, dokud je jim přáno.

"Ale s tou vířivkou pořád počítám." Sklopí s hranou stydlivostí očka k zemi, než se na něj zase podívá. Tuhle nevinnost by jí nemohl věřit nikdo a už vůbec ne Kai, který jí moc dobře zná. Pozvedne sklenku a přemýšlí, na co by si mohli připít.

"Na to, aby nás tohle nikdy neopustilo. Chci pořád zažívat to, jak se den rozzáří, když se vedle tebe probudím." Přiblíží skleničku ke svým lehce zvýrazněným rtům a ani na vteřinu se na něj nepřestane dívat. Asi brzo začne počítat vteřiny, kdy tu sklenku odloží a pak už jí bude jedno, kde je a jestli to přežije.

Kai

Tomu komentáři s dalekohledem se musí zasmát. Bylo by to asi trochu divné, kdyby seděl metr od ní a prohlížel si ji, ale… čím víc nad tím přemýšlí, tím víc se mu ten nápad líbí. Každý detail její pokožky, který tak dobře zná, každou oblinu a prohlubeň a… Dobře, konec podobným myšlenkám, jinak se ani v klidu nenají, jak ho bude bolet v klíně. Zatváří se trochu jako načepýřený tetřívek, když dostane pochvalu, že udělal dojem a podá Hitomi sklenku. Pak se usadí v její těsné blízkosti. Nejsou na prvním rande, aby se musel držet na protější straně deky. Tenhle večer si chce opravdu užít. 

"Naštěstí máme hodné přátele. Myslím, že Rei ani ostatní by nám neřekli ne, nechceme to po nich každý den." Pousměje se. O tom, jakou čočku dostal Die, zatím vůbec nic neví. On možná nikdo kromě něj samotného. 

"Já počítám nejen s vířivkou." Ujistí ji, zatímco jí podává na talířku něco k jídlu. To téma okolo Jiluky bylo vážně k smíchu, vůbec nechápal, jak by si někdo z branže mohl myslet, že je to snad pravda, ale když odpoledne volal známému producentovi, zjistil, že to není zase taková legrace, jak by se to mohlo jevit. Raději klukům nic neřekl, aby je tím ještě víc nestresoval. Zasloužili si malou dovolenou, ale bylo mu jasné, že pokud jim chtějí pomoc, jenom jejich prohlášení asi stačit nebude. Fanoušci si rádi mysleli cokoliv, hlavně, když byli z opačných táborů. Ujišťovali se v různých domněnkách a fámách a bylo to takové mlýnské kolo. Bylo mu jasné, že Uru ani Aoi mu nedají pokoj, dokud nebudou jména jejich poloviček očištěna, takže bylo na čase vymyslet konečné řešení. Tak rychle… Vlastně by mu nedal pokoj ani Tora a když vidí Shinyovy přesvědčovací schopnosti, jeden by začal mít vážně strach. Všechny myšlenky jsou rázem smeteny do zapomnění, když Hitomi pronese tento přípitek. Zvedne k ní trochu zaskočený a naprosto zamilovaný pohled, než se usměje s dolíčky ve tvářích a přiťukne si s ní. Nakloní se k ní pro něžný a nikam nespěchající polibek a pak se konečně napije. 

"Na to, aby to pořád bylo jako tehdy, když jsem tě uviděl poprvé. Takové motýlky v břiše jsem neměl, ani když jsem mluvil na publikum německy." Řekne jí napůl v žertu, ale myslí to vážně. Ta chvíle existuje v jeho vzpomínkách přítomným okamžikem a ani za ty roky nevybledla. Dokonce by i řekl, co měla tehdy na sobě, no vážně. I on jako chlap. Tak velký dojem na něj udělala. Připadala mu prostě jiná a nádherná. 

"Vždycky jsem si myslel, že moje holka bude mít krátké vlasy." Ne, on prostě nedovede být vážný, ale ví, že Hitomi chápe skryté komplimenty v jeho větách. Rozuměla mu dokonale. 

"Chutná ti?" Zajímá se, jestli zabalil dobré věci, než si taky sám naloží. Na rozdíl od ní jí jako kopáč příkopů a jestli si Hitomi honem nedá, za chvíli nebude mít co. 

"Tohle je vážně dobrý, co?" Říká jí zrovna s plnou pusou, když to zapíjí už druhou skleničkou. Za chvíli bude mít prima hladinku, ale v jeho případě to znamenalo jenom ještě víc smíchu.

Hitomi

Hitomi se malinko zarazí, když přijde řeč na Reitu, ale kývne hlavou, protože Kai má pravdu.

"To máme, možná až moc hodné." Nechá na povrch vyplynout něco málo ze svých obav. Víc neprozradí, ono se to stejně proflákne. Silně pochybuje, že Die bude mlčet a pak to padne na její hlavu. Napije se trochu vína, aby zahnala všechny myšlenky v hlavě a nenechala si jimi zkazit tuhle chvíli. Přes její hranu pozoruje Kaie, jak kdyby si chtěla zapamatovat každý detail jeho tváře, i když jí zná velmi dobře.

"Hm a s čím pak ještě počítáš?" Podpoří ho ve fantazii, kterou nadhodil. Mohla by klidně začít odhadovat, která místa v chatě by si vybral. Nechce už víc vytahovat téma porady, která se dost protáhla. Ostatně nepochybuje o tom, že to budou probírat ještě dlouho. Tohle se přece musí vyřešit. Polibek jí z hlavy vymaže všechno ostatní a když se od Kaie odtáhne, věnuje mu láskyplný úsměv, který napovídá, že za to roky ho snad miluje ještě víc. Musí se skoro stydlivě zasmát a sklopí očka k zemi, když ho Kai doplní.

"Myslím, že jsem nikdy nebyla tak nervózní jako tehdy." Pohrává si s vínem ve sklence, když jí zlehka rozpohybuje krouživým pohybem zápěstí. Měla by se věnovat jídlu, které jí Kai nabízí, ale jejich rozhovor jí nutí spíš vzpomínat a vybavovat si ty nejkrásnější chvíle.

"Asi jsem se do tebe zakoukala na první pohled." Prozradí mu něco, co už jistě sám dávno ví.

"Víš, to že jsi mě tehdy srazil ve dveřích nahrávací společnosti, nebylo tak úplně náhodou." Ne, tohle mu vlastně ještě neříkala. Zase se tváří naprosto nevinně, ale v očích se jí pobaveně blýská. A pak se zarazí, když si ho naoko uraženě prohlédne.

"Ale nepovídej." Našpulí rty a pohodí dlouhými vlasy, aby dala jasně najevo, že tohle je rozhodně její přednost.

"Ono tě to asi rychle přešlo." Prohodí medově a zamyšleně si přejede bříšky prstů po rtech.

"Myslím, že to bylo první společný víkend na chatě, kdy jsi zjistil, k čemu jsou dobré, ale možná bych se měla nechat ostříhat, co myslíš?" Vyplázne na něj špičku jazyka.

"Já si vždycky myslela, že můj muž bude hm, vážnější." Tváří se znovu zamyšleně, když se napije.

"Víš víc obleků a tak, pánové v tom mají hezkej zadek." Dobírá si ho dál, aby mu alespoň malinko vrátila jeho slova. Konečně se pustí do jídla, ale jen pomalinku. Přece jen ví, že Kai to klidně spořádá sám a ona mu s radostí všechno přenechá. Je roztomilý, když se tak hezky cpe.

"Je to výborné. Nádherný výhled a skvělé jídlo v dokonalé společnosti. Nevím, neřekla bych, že bych se mohla mít lépe." Vloží sousto mezi své rty a v tu chvíli ji napadne, že by ho mohla ještě trochu vyprovokovat. Tohle ji asi nikdy nepřestane bavit. Obemkne víc své rty kolem prstů, ve kterých měla sousto a spokojeně přivře víčka.

"Skvělá chuť." Skoro si povzdechne. Pak vezme mezi prsty další sousto a natáhne s ním ruku ke Kaiovým rtům.

"Tohle jsi ještě neměl. Chceš to vyzkoušet?" Zeptá se ho a v očích jí zahoří, jakoby mluvila o úplně něčem jiném. Poposune se na dece blíž k němu a zlehka se kousne do rtu, pozorujíc očima ty jeho. Začíná být opravu zvědavá, kdo z nich to vydrží déle. Má pocit, že jestli do minuty neskončí v Kaiově náruči, asi prostě umře na nedostatek jeho blízkosti.

Kai

Povytáhne obočí nahoru a stočí k ní pohled, který říká Ale, ale… Tak ona to nebyla náhoda? Opravdu tolik let žije v představě, že ano? Ale vlastně to vypadá jako přesně ten kousek, který by měla právě Hitomi na svědomí. 

"Teď budeš muset s pravdou ven ohledně toho, kdy přesně sis mě vyhlédla a jak dlouho jsi přemýšlela nad tím, jak mi upadnout do cesty." Samozřejmě, že to chce vědět! Znala ho? Věděla, kdo je? Opravdu se jí na to nikdy nezeptal, ale… podle něj to byl jeden z těch jejích spontánních impulsů. Rozesměje se, když mu Hitomi připomene ten jejich víkend. Je pravda, že ji u toho trochu bral za vlasy, ale ona si rozhodně nestěžovala! A má pravdu, s krátkými by tohle nikdy nešlo. 

"Prostě se mi líbily odhalené šíje." Rozhodí rukama. 

"Zeptej se Tory!" No ano, on má tuhle obsesi taky a teď, když má Ricka, který je na krátko, si ji nejspíš užívá opravdu dosyta. Tedy pokud pro něj mužské šíje znamenají totéž, co ženské. 

"Nah." Mávne pak dlaní a podívá se do strany. 

"Vážnější, než já, je zbytek Japonska. A v obleku chodí taky všichni." To byla pravda. Na ulicích se to jenom rojilo lidmi, co vypadali jako by měli uniformy. 

"V džínách a kůži je taky pěkný zadek." Obrátí k ní tvář a v očích mu zajiskří. Samozřejmě, že má pěkný zadek, natolik mu jeho mužské ego ještě slouží. Spokojeně se pousměje, když Hitomi pochválí všechno, co pro ni nachystal, včetně jeho samotného a konečně odloží talířek a hůlky. Má dojem, že asi praskne, ale stačí mu tak… dvě minutky a bude zase fit. Zrovna k ní obrací svou pozornost, když si všimne toho jejího gesta s prsty. Ať už to byl úmysl nebo ne, okamžitě si to přitáhne jeho plnou pozornost a fantazie už jede na plné obrátky. Nebo spíš vzpomínky. Hitomi vznese jeden kousek jídla k jeho rtům, ale on už se na něj nepodívá. Momentálně se utápí v jejích očích a i když poslušně otevře ústa, aby si to sousto převzal, nevnímá už jeho chuť. Pouze chuť Hitominy kůže. Pečlivě obtáhne její prst rty, sousto spolkne a pak ho zase propustí ze svého zajetí. V příští vteřině už jí volnou dlaní zajíždí do vlasů, zatímco jí druhou rukou objímá kolem pasu a plynule a velmi opatrně ji položí na deku. Při tom, jak se nad ní sklání, kopne do vlastní skleničky s vínem a ta se začne vylévat, ale je to úplně jedno. Teď existuje jenom Hitomi a nikdo jiný. Líbá jí intenzivně, ale zároveň nikam nespěchá. To pouto mezi nimi je opravdu hluboké a on ho teď vnímá každou svou buňkou. Začne svou dlaň posouvat z jejího pasu na bok, hladí jí po celé jeho délce a zase zpátky a jemně jej tiskne, než se ruka vydá znovu nahoru a skončí až na jejích prsou. Je něžný a jen jemně si pohrává s jejími rty, než dlaní zabloudí pod látku jejího svetříku, aby si sáhl přímo na kůži. Samotného jej to rozpaluje a už cítí jasně patrné vzrušení ve svém klíně.