Hromadné - Mám jenom strach. - část 2.

(oslava)

Saga, Show

V sále už nikdo ani nepípne, všichni jen čekají, co se dál bude dít. Jen hudba, která se rozléhá kolem, ruší ticho. Saga těká očima mezi Manovou tváří a Senovým profilem a s jistým očekáváním se ani nepohne. Ví, co chtěl Sena udělat, ale není z těch, kdo by mu to mě za zlé. Dostat ho na hranici a chtěl ho malinko posunout za ni. Přehnal to svým způsobem a kdyby mu Sena opravdu jednu střelil, už by ho nezachránil on. Jenže to nebyly jen Senovy hranice, které se snažil otestovat. Mana zakročí a jemu to krátce vyžene koutky nahoru, ale tak, aby ho nikdo neviděl. Odstoupí o krok dozadu, aby si to divadélko s povýšeným výrazem prohlédl a krátce se rozesměje společně s ostatními.

"Tohle bude opravdu zábava." Prohodí, aby ještě trochu přihřál svou vlastní polívčičku.

"Hm, ještě si rozmyslím, jestli se mi to líbí nebo ne." Odtuší na Manova slova a přistoupí k Senovi. Mírně pozvedne jeho bradu, aby ho donutil se mu podívat do tváře a pak se k němu přiblíží a najde rty jeho ucho.

"Můžeš se mít dobře, líbíš se mi. Ale jsou věci, které se neodpouští. Pro tentokrát jsi v bezpečí, ale příště to nezkoušej, rozumíš." Pošeptá mu a krátce se podívá na Manu, protože ten ho slyšet musel.

"To platí pro vás oba." Dodá ještě o něco hlasitěji, pak se od obou oddálí a kývnutím hlavou přivolá své poskoky. Ti se málem přerazí, jen aby mu splnili, co si zamane. Nadechne se, aby jim nakázal odvést Senu do jednoho z pokojů, ale to už mu pokládá ruku na rameno Show.

"Já ho tam vezmu." Ujistí ho.

"Přece nechceš, aby ti na něj někdo nějak sahal." Pozvedne pravý koutek.

"A ty nebudeš?" Dobírá si ho Saga s nádechem pobavení.

"Já?" Podiví se Show s ukazováčkem zapíchnutým do své hrudi.

"Jak bych jen mohl." Zatváří se naprosto neškodně. Saga nad ním protočí očima, než k němu přistoupí blíž.

"Vezmi ho ke mně, do pokoje pro hosty. Trochu cukru, než přijde bič a půjde mezi ostatní." Uchechtne se a předá mu svou vlastní kartu od bytu.

"Přijdu se na něj podívat hned, jak budou pod obraz." Řekne mu ještě tiše a pak se podívá na Manu.

"Ty tu se mnou zůstaneš. Snad budeš alespoň ty k něčemu." Prohodí nahlas, aby bylo jasné, kam patří a všichni to věděli. Nemusí přece nikdo tušit, že se o Senu trochu postaral. Vlastně víc, než by měl. Mávne dlaní na Manu, aby přešel k němu a vezme ho majetnicky kolem pasu.

"Jdeme, mám žízeň." Dodá a vydá se společně s ním k jednomu z boxů, kde se hodlá usadit a několika svými kamarády. Manu posadí vedle sebe a instruuje ho, komu nalévat jako první. Po očku si ho se zaujetím prohlíží a když zahlédne dlaň, která se ho snaží dotknout, chytne jednoho ze svých přítel silně za zápěstí.

"Kdo ti dovolil na něj vůbec sáhnout?" Zeptá se ho pevným hlasem.

"Nikdo už to zkoušet nebude, je vám to jasné?" Upozorní všechny, aby se nic podobného neopakovalo. Za chvíli je kolem nich už dost rušno a hlavně přiopilo. Saga sám ale vypadá dost střízlivě. Však už moc dobře ví, jak pít, aby neskončil pod stolem hned. To by jeho ego nepřežilo. Natočí se trochu Manovým směrem a vezme jej za bradu, aby ho donutil se na něj podívat.

"Hm, musím říct, že ses opravdu povedl. Řekni mi, co všechno umíš? Čemu tě učili a co zůstane na mě?" V očích se mu zablýskne a je vidět, že tak úplně nemluví o nalévání čaje. 

Show hned po tom, co se Saga vzdálil, přistoupil k Senovi.

"Pojď, tady zůstat nemůžeš a ani nechceš." Řekne mu tiše sebejistým hlasem a nechá ho sluhy zvednout, aby mu pomohli ho odvést. Nemluví, dokud neusednou do auta s jeho řidičem. Před tím si stáhne blýskavé sako z ramen a jakmile zmizí za černými skly, přehodí mu ho přes ramena.

"O některých překvapeních si rozhodně nechceš nechat zdát." Je to po té situaci trochu černý humor.

"Drž se toho, co ti říkají a budeš v pohodě." Poradí mu ještě, než sáhne do přihrádky pod opěrkou mezi nimi a podá mu lahev s vodou.

"Za chvíli budeme na místě. Jsme tu jen my dva, ale varuju tě, pokud to budu muset použít, udělám to." Protočí ovladač mezi prsty, než ho schová zpátky do kapsy. Přes to všechno se pousměje.

"Budeš se tu mít líp, jak na ulici, jen si musíš zvyknout." Malinko se natočí jeho směrem a odhrne mu růžové pramen z boku tváře za ouško.

Mana, Sena

Mana Senu pustí, když se Saga skloní až k nim a pomalu se narovná. Slyší dobře všechno, co mu říká. Sena zvedne odevzdaně oči a podívá se do těch Sagových. Nemůže se rozhodnout, jestli by nebylo lepší, kdyby to tlačítko zmáčkl, ale copak se vážně chce vzdát tak snadno po všem, co dole prožil? On byl přece bojovník. Přikývne na Sagova slova a v duchu si vydechne. Před chvílí si o něm myslel něco ošklivého, ale právě teď mu projevil dobrou vůli. Nejspíš se chce ještě chvíli bavit a dál ho týrat, ale stejně… Zvedne oči ještě výš, když se u nich objeví Show a podle toho, co si se Sagou říkají, to rozhodně nezní zase tak neškodně, ale zvolna se postaví na nohy a je rád, že může odejít kamkoliv, kde nebude tolik lidí. Jen i za tu krátkou chvilku pochopil, že tuto oslavu přežil jen díky Manovým zásahům a byl by nejraději, kdyby šel taky. Ohlédne se po něm, ale to je asi celé, co může dělat, než se Showem opustí sál. Mana stočí svoje oči k Sagově tváři a připojí se k jeho boku. Vede si ho k tomu stolu docela hezky, skoro jako by spolu spíš něco měli, než aby pobíhal za ním jako pejsek. Dokonce se smí posadit mezi ně. Dává dobrý pozor, aby si zapamatoval kdo je kdo a v jakém pořadí mají všechny úkony být. Jeho pohyby jsou velmi vytříbené a elegantní a samozřejmě nehrozí, aby si do čehokoliv namočil třeba jenom rukáv. Vypadá spíš jako hodně drahý společník, než otrok a je to taky proto, že na sobě nemá klasické kimono. Chtěli, aby vypadali velkolepě a kimono by rozbilo dojem. Trochu se lekne, když Sagova dlaň tak rychle vystřelí, ale není to proto, aby chytil jeho. Brání v pohybu svému příteli a Mana k němu na okamžik udiveně zvedne oči, než je zase skloní. Za tohle je mu upřímně vděčný, protože ještě před chvílí to vypadalo, že si to budou se Senou rozdávat uprostřed parketu. Zábava volně pokračuje, slyší kolem sebe hodně novinek, informací, dívá se kdo za kým jde… Nemůže říct, že by se nudil, i když je pořád jenom doplňkem. Bylo to ale lepší, než když si ho příliš všímali. Stará se, aby všichni měli všechno a i díky jeho přičinění si za chvíli nejsou málem schopní ani dojít na záchod. Všimne si, že Saga nepije. Je rád i za toto. To poslední, co by chtěl, je oplzlý opilec. Ty doteky na bradě se mu nelíbí, ale neuhne mu, jen se mu podívá do očí a neucukne. 

"Arigato, Saga-sama." Řekne tiše a uhne pohledem do strany, než se na něj znovu podívá. 

"Myslím, že vím, kam míříš a obávám se, že v tom ohledu toho budeš nás oba učit opravdu hodně." Řekne mu. Ne, on opravdu žádný trénink nemá a samozřejmě, že už s někým v životě spal, ale prostě normálně… Domnívá se ale, že Sagovi by se tohle mohlo líbit. Tvarovat si všechno sám… Připadá mu jako ten typ. 

Když Sena spatří to auto, chvíli na něj udiveně zírá. Nikdy podobné neviděl a teď si do jednoho smí rovnou sednout. Je to hrozně zvláštní pocit a bývalo by se mu to líbilo, kdyby za sebou neměl v podstatě únos a pád do otroctví. Pak ale bez okolků nastoupí dovnitř a posune se k protějšímu okýnku. Když se jeho ramen dotkne pěkně vonící sako, obrátí udivené oči k Showově tváři. Tohle je víc, než galantní gesto a jeho hlas je milý a vlídný. Úplně jiný, než na té oslavě. Nemůže z něj spustit oči. Nakonec je ale skloní k lahvi, kterou si vděčně převezme, otevře a bez okolků se napije. Ani si neuvědomoval, jako sucho měl v ústech. V první okamžik ani nepochopí, před čím ho Show varuje, než uvidí ten ovladač. Asi tím myslel, aby se Sena nepokoušel utíkat, ale po pravdě na to ani nepomyslel, i když teď je asi poslední šance. Cítí se tak vyhořele a vyčerpaně, že by stejně nikam nedoběhl. Adrenalin ho úplně opustil. Jenom poslušně zavrtí hlavou. Napadne ho, že by ho požádal, aby ho nechal jít, ale jak by to Show vysvětlil? Na oslavě si všiml, že to není Saga, ale jeho otec, kdo má hlavní slovo. Možná, až se jim omrzí? Trochu sebou trhne, když se ho Show dotkne, ale jenom rychle zamrká, stočí k němu oči a mile se usměje. Nedovede si představit, jak by se v zajetí mohl mít líp, ale tam, odkud přišel, toho moc hezkého nebylo, to je pravda. 

"Mám jenom strach." Hlesne docela tiše. Strach z neznáma, z toho, co po něm budou chtít, jak se k němu budou chovat…

Saga, Show

Manovi šla obsluha jeho kamarádů nekamarádů pěkně od ruky. Jeden by ani neřekl, že mu něco podobného dost chybělo. Ono najít ten správný…doplněk, jak by řekl jeho otec a on nahlas asi taky, je dost umění. Ne všichni otroci se hodili do tak vysoké společnosti a Mana už dokázal, že se nebojí a zároveň ví, kdy se stáhnout a mlčet. Ta kombinace je vlastně úplně dokonalá a Sagovi ke štěstí už chybí jediný aspekt, vlastně dva...Jeden je to, jaký bude v malinko jiných odvětvích a druhý záleží jen a jen na Senovi. Pokud by měl dva podobné, i kdyby jednoho malinko plamennějšího, vystoupal by na žebříčku opravdu vysoko. Vychovat totiž někoho takového je skoro umění. A to by jeho otec ocenil. To je to jediné, o co tady jde. Udržet se, co nejdéle v čele a předčít ostatní syny vlivných mužů. To jediné mu zařídí skvělou budoucnost, kde se nebude muset bát, jak dopadne na druhý den. Jeho otec měl vlivné postavení, jedno z nejvyšších, ale taky mohl klidně skončit brzo na dně, protože pro dost jeho známých byl až příliš upjatý a to Saga rozhodně být nehodlá. V očích se mu zvláštně blýskne, když od něj Mana odvrátí tvář, ale vzápětí k němu pohled zase vrátí a on nakloní hlavu mírně na stranu.

"Děkuješ mi a přesto bys mě nejradši viděl hnít někde na ulici." Ušklíbne se, ale vůbec o tom nepochybuje. Tak to měli všichni, kdo pod ním sloužili a když je odsunul na vedlejší kolej, je jen těžko říct, jestli to bylo lepší nebo horší.

"Ale taky víš, co říct, aby byl tvůj pán spokojený hm..." Zavrní mu skoro do rtů, ale zatím se jich nedotýká. Občas se neuhlídá a těkne pohledem mezi jeho očima a rty a přemáhá nutkání je alespoň krátce vyzkoušet. Stejně už jim nikdo nevěnuje pozornost. Někteří spí, jiní si odešli užít do vedlejšího salónku, kam ho lákal i Show.

"Mám v plánu si vás vychovat a když se mi to bude líbit, budete se mít opravdu skvěle. Můžu vám dát hodně, ale zatím ti bude muset stačit nový obojek, který mám doma." Uchechtne se trochu zvráceně.

"Třeba se ho jednou zbavíš, ale záleží jen na tobě." Přiblíží se ještě o kousek.

"Zatím mi otrok vydržel nejdéle dva týdny. Postarej se, aby se to u vás nestalo a já ti dám své slovo, že nebudeš muset dělat tolik jako ostatní. Přece bych si nezničil tak vzácný šperk." Složí mu tiše jistý kompliment, i když to pořád trochu zní, jak kdyby mluvil o zboží. Jiné už to s ním být snad ani nemůže. Palcem ho zlehka pohladí po tváři, než konečně překoná vzdálenost mezi nimi a ochutná měkké rty ve smyslném polibku, který odráží jak jeho sebevědomí, tak i jistou lehkost.

Show sám chvíli hledí z okénka na probíhající cestu. Je to až s podivem, jak se mu město zdá klidné a přitom je nejlepší doba pro různé existence, aby okrádali pitomce z jeho vrstvy, kteří si statečně mysleli, že se jim nic stát nemůže a že jich bylo. Pak vrátí oči k Senovi a přijde jakési ujištění, že by nikam utíkat nechtěl.

"To je dobře, v žádném případě by se ti to nevyplatilo, pokud nechceš umřít. Z takového místa, jako jsi získal ty, se jen tak neodchází." Prozradí mu zase trochu tichým hlasem. Zástěna mezi nimi a řidičem neztlumí všechno, ale dost na to, aby ho teď nebylo slyšet. Muž za volantem je mu sice věrný a vytáhl ho ze dna, ale...Kdo ví, co by mu kdo mohl nabídnout. Senův milý úsměv mu pozvedne koutky.

"Mě se neboj, já ti nemám v plánu ublížit." Ujistí ho měkce, i když si pořád drží odstup ve svém držení těla.

"Jsi vážně moc hezký, věděl jsem, že se mu budeš líbit. Kdybych mohl, asi si tě vezmu sám, ale já svůj limit vyčerpal." Je vidět, že mají dost pravidel a je nutné se podle nich řídit.

"Saga taky není zlý, jen je víc podobný svému otci." Pokusí se ho malinko uklidnit, jenže jeho slova o strachu, se ho dotýkají mnohem víc, než si je ochotný připustit. Mohl by to na něj někomu říct, aby se zalíbil? Ale kdo by mu věřil? Nakonec se rozhodne a přitáhne si ho do obětí. Opatrně a zlehka, aby věděl, že mu nechce ublížit. Ovladač je v bezpečí, k němu se jen tak nedostane, na to si dává dobrý pozor, ale mohl by mu zkusit trochu zlepšit náladu.

"Neboj se ničeho, jen poslouchej a nepřekroč hranici, byla by tě škoda, Sena-chan." Broukne mu do pramenů a pak ho pustí, když auto zastaví. Stáhne mu sako z ramen ještě dřív, než se dveře otevřou a můžou vystoupit. Senu už vedou Sagovy sloužící a Show jde v jejich čele. Jakmile dojdou ke dveřím, vpustí je dovnitř a musí se ohlédnout, aby zjistil, jestli to na Senu udělá dojem.

"Saga-san nařídil do pokoje pro hosty. Nikdo k němu nesmí, dokud se pán nevrátí. Je vám to jasné?" Nařídí všem a v tu chvíli vypadá jinak, než v autě. Je zase tím Showem jako na oslavě.

"Doneste mu něco k jídlu, potřebuje sílu, aby byl zítra vůbec k něčemu, ale…moc na to nevypadá." Vrátí se do role se vším všudy a už je tu zase ten povýšený výraz.

"Jdeme." Nařídí Senovi a sám se usadí v pokoji do křesla, musí počkat, než všechno připraví.

"Jsou tu kamery, vlastně úplně všude. Tak nic nezkoušej. Obvykle se nevypínají, ale já mám tu možnost." Vytáhne telefon a pošle jistou zprávu.

"Můžeš si dopřát sprchu, poslední v soukromí, ale pod podmínkou, že půjdu s tebou. Buď já nebo je zase nechám zapnout. Už se stalo, že si někdo ublížil, proto tu jsou a já bych porušil Sagovu důvěru a to nechci." Jeho hlas zase výrazně změkne, když kolem nich nikdo není.

Mana, Sena

Mana by mu býval upřímně odpověděl, ale naštěstí si včas vzpomene, že teď je otrok a ne jeho kamarád někde v baru u piva. Proto nezareaguje vůbec nijak. Jen poslouchá jeho slova a přemýšlí, jestli ho skutečně políbí nebo ne. Nový obojek u něj doma? Nemá ani ponětí, jaký typ by to měl být a co tím Saga myslí. Zatím se neodvažuje myslet si, že by přišel o tento elektrický dozor. Přesto se nezeptá. Přijde mu to příliš troufalé. Sagova další slova už ale zní mnohem zajímavěji. Navzdory všemu, co se tu dnes dělo, mu právě říká, že je možné u něj doma chodit zcela bez obojku? Co je tohle za myšlenky? Přesvědčení, že by Mana nikdy neutekl ani se o nic nepokusil a tudíž jistá bláhovost nebo by do něj mohl zasít semínko pochybností? Tohle je velmi tenký led a Mana bude muset být velmi opatrný a ostražitý, aby bezpečně zjistil pravdu, ale od toho okamžiku se mu Saga jeví mnohem zajímavějším, jaksi dostupnějším a už ne tolik namyšleným. Výraz v jeho očích konečně trochu povolí a dokonce se jimi na něj usměje. Ty dva týdny nezní vůbec optimisticky, nechápe, jak je to možné a pokud je Saga tak náročný, už vůbec si není jistý, jak by tohle mohl zlomit zrovna on, ale už mu poněkolikáté za tu chvilku opakuje, že se mu moc líbí. Prostě mu vizuálně padl do oka a to je velká přednost. Pokud chce dosáhnout svého, bude muset sáhnout po všech zbraních, dokonce i těch, kterým se chtěl vyhnout. Nakonec Saga vzdálenost mezi jejich rty opravdu zruší a políbí ho. Mana se tomu vnitřně brání, ale nakonec to není vůbec nepříjemné, spíš naopak a to ho překvapí. Žádná dobyvačnost, hrubost nebo naopak nezkušenost. Kdyby se snažil, nejspíš by zapomněl, za jakých podmínek se to děje a kde jsou. Odpovídá jeho rtům s vlastním podpisem, který naznačuje, že dovede být mnohem vášnivější a intenzivnější. Na začátku by si rozhodně nepomyslel, že by Saga mohl zařídit, aby zapomněl na svoje okolí, ale ono se to stalo.

Sena by se nejraději zeptal, kdo přesně Saga je, když je to tak dokonalé místo, ale pořád ještě se bojí projevit cokoliv. Stačí ta poslední věta, kterou řekl. Začervená se, když mu Show složí ten kompliment a raději hledí na svoje ruce v klíně, než na něj. Jsou jako cizí, upravené, s nalakovanými nehty. Pár dní zpátky byly olámané a se špínou za nimi. Teď, když zjistil, že Show nejspíš vůbec není takový, jako to na oslavě vypadalo, začne v duchu skoro litovat, že nemůže odejít s ním, protože netuší, jaký bude Saga. Co když ten stejný je? Vyčerpaný limit… vyčerpaný limit na lidi… zní to strašně. To, že je Saga víc podobný svému otci, ho tedy rozhodně neuklidní. Trhne sebou, když po něm Show sáhne a přitáhne si ho na svůj bok, ale nic víc se neděje a tak jeho tělo vděčně povolí a on docela tiše vydechne. Když o něj na konci cesty tak náhle přijde, skoro by po něm natáhl ruce. Takhle důvěřivý nikdy nebyl, ale teď nutně potřebuje svůj bezpečný přístav a ten nikde není. Musí vystoupit a i když klopí hlavu, pořád hledí na Showowa záda, dokud se neocitnou v apartmánu. Zatímco Show rozdává příkazy, on se opravdu udiveně rozhlíží na všechny strany. Je to jako na té oslavě, přechází ho zrak a je toho příliš, i když je to všechno krásné. V očích se mu trochu blýskne, když se Show strefí do jeho fyzičky, i když je to možná jen divadlo. +To bys koukal, utekl bych ti, než by ses vůbec rozeběhl.+ Když se společně ocitnou v tom pokoji, který vypadá jako ze sna, vypadá to, že jsou sami, ale Show mu vysvětlí, že to tak není. Sena pořád na všechno zírá s otevřenou pusou, ale nemůže si vůbec pomoct. Poslední sprcha v soukromí? Tohle myslí vážně??? Co tím chce říct? Odpověď dostane vzápětí. To ho bude pořád sledovat někdo cizí, i na záchodě? Tohle je prostě noční můra. Sena musí na chvíli zavřít oči a konečky prstů se dotkne čela. Už to na něj zase leze. Pocit, že omdlí z bezmoci jako na té oslavě. Nejspíš zažívá, co je psychické zhroucení. 

"Ty." Zazní odpověď z jeho rtů. Rozhodně on, než kdo ví jaké slintající prase někde u kamery. Je odkud je, přece se před ním nebude stydět.

Saga, Show

Saga si pořád v hlavě malinko probírá, co mu právě řekl. Mana ho ovládl víc, než prozatím kdokoli jiný a chvíli mu to má za zlé, než si uvědomí, že je to možná dobře. Možná to díky tomu otočí ve svůj prospěch. Zatím moc jinak přemýšlet nedokáže, žije v tom už tolik let, ale Manovy rty ho nutí přestat přemýšlet a nechat se unést okamžikem a to se mu taky příliš nestávalo. Jeho polibky jsou úplně jiné, pohlcující a dávají mu jistý příslib, že by jeho zájem nemusel jen tak opadnout. Tohle se Showovi vážně povedlo. Asi mu poprvé v životě opravdu poděkuje a nebude to ironická poznámka. Ještě chvíli si jeho rty užije a jakmile jsou polibky až moc hluboké, začíná mít pocit, že ho za chvíli položí, kdekoliv to půjde, odtáhne se a snaží se tvářit, že vůbec není udýchaný.

"Moc toho nenamluvíš, ale ono to má své výhody." Prohodí neurčitě a je jen těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Rozhlédne se po okolí, kde už je napůl mrtvo a napůl živo, podle toho, kdo má jakou hladinku. Protočí očima v sloup.

"Pak, že já jsem oslavenec." Podívá se na Manu, jak kdyby se ho ptal, jestli tu hrůzu vidí taky.

"Mám chuť si ještě zatančit a pak si tě konečně odvezu. Stejně mě tu už nic nedrží." Vstane, aniž by bylo znát, že něco vypil a natáhne k němu ruku, aby si ho odvedl na parket. Možná v něm chce vyvolat zdánlivý pocit bezpečí anebo se prostě rozhodl, že v dnešní večer bude něco malinko jinak, ale to ví jen on ve své hlavě a možná taky ne. Hudba se line sálem, někteří si tance užívají také. Zastaví se uprostřed a pobídne Manu do otočky, aby si ho vzápětí přitáhl na své tělo. Má za sebou kurzy, aby nedělal ostudu a popravdě, má to rád a je to znát. Udělá prvních pár plynulých kroků, než si ho přitiskne ještě blíž a jednou dlaní sjede z beder a jeho pozadí. Tohle si nedokázal odpustit.

"Teď máš jedinečnou možnost mi říct, jak by sis dnešní večer představoval. Mám narozeniny a dobrou náladu, možná k tomu přihlédnu." Pošeptá mu v blízkosti tváře.

"Tvůj pán chce znát tvoje myšlenky a tajemství, povíš mi je?" Zeptá se ho podruhé a skloní tvář malinko níž, aby se nosem dotýkal šíje a klidně i skrze prameny. Show vidí, jak si to Sena pořád přebírá v hlavě a je mu ho upřímně líto. Ale v té kleci byli ostatně všichni, jen některá pravidla se dost lišila. V základu to bylo stejné a on to ví. Stejně jako Saga si nese jistou masku, kterou ukazuje na veřejnosti, ale Saga si jí dost často drží i doma. Jak kdyby se od toho nedokázal úplně odprostit. Možná trochu doufal, že mu v tom propadnutí zabrání a to mě dokázat Sena a Mana. Nějak si myslel, že by se jim to mohlo povést. Měl o svého přítele strach. Díky jeho sebevědomí, kterým si razil cestičku nahoru, by se taky mohl hodně rychle dostat dolů. Pozoruje Senu s nic neříkajícím pohledem a na tváři si drží trochu neutrální úsměv, než mu koutky opadnou. Je to tím jak se dotkne čela a jeho výraz ho málem přinutí si povzdechnout. Kdyby byl jeho, asi mu zařídí dost skvělý život na to, že mu bude patřit, ale tady…jeden nikdy neví, co Sagu napadne a začíná ho to trochu děsit. Odvrátí od Seny pohled, protože to dál snad nedokáže snést a vrátí ho k němu překvapeně, když si vybere jeho. Někde ve zvráceném koutku mysli doufal, že se to stane, nahlas by to však nepřiznal. Vážně věřil tomu, že mu budou milejší anonymní kamery, kdy v podstatě neví, jestli na něj někdo kouká, hlavně ho nevidí. Ale on si vybere jeho.

"Začínám přemýšlet, jestli to mám jako nějakou zkoušku." Usměje se na něj, ale pomalu vstane.

"Podívej, tady máš nějaké čisté věci. Brzy dostaneš svoje, stejně jako pokoj, ale ten bude jinde, mezi ostatními. Teda, většinou to tak bývá." Sáhne do připravené skříně a vytáhne bílou pánskou košili z nejjemnějších materiálů. Je dost velká a mohlo by se mu v ní dobře spát. Bude mu slušet, ale podobné myšlenky si hned zakáže. Pak sáhne po ještě měkčím županu, který voní po květinách, Ještě nějaké prádlo a s plnou náručí se otočí.

"Je tam i vana, můžeš si to užít." Pobídne ho, aby šel první a nasměruje ho ke dveřím. Ve velké, hodně světlé koupelně všechno odloží na stolek a začne mu tu vanu opravdu napouštět, přidá několik olejíčků a bublinky.

"Svlékni se." Nařídí mu měkce, když se sám na její kraj posadí s pažemi založenými na hrudi a nějak nemá v plánu se dívat jinam.

"Varoval jsem tě. Vlastně bych měl vědět, co za dárek jsem doporučil." Ozve se rýpavá poznámka, než se rozesměje.

"Pospěš si, nevím kolik můžeme mít času, než se Saga vrátí." Z vedlejšího pokoje se ozve zaklepání a když je Show pozve dál, nařídí otrokům, aby jídlo nechali vedle.

"Pak se najíš a půjdeš spát. Ráno musíš brzo vstát. Budou tě budit kolem páté." Prozradí mu ještě něco málo z toho, co ví.

"Já bych tě asi přišel vzbudit osobně." Pokrčí rameny s pořád dost nečitelným výrazem.