Hromadné - Mám jenom strach. - část 1.

(oslava)

Saga

Štíhlé tělo se opírá o hranu bazénu v jednom z těch nejluxusnější apartmánu v blízkém okolí. Saga si hodlá užít pořádný relax, než přijdou přípravy na dnešní večer. Jeho narozeniny, to byla vždycky událost roku pro nejbližší okruh nejvýznamnějších přátel jeho otce. Sešli se tu členové nejvyšší rady, která měla pod palcem chod a rozhodnutí důležitých pro tuhle společnost. Už jenom vědomí, že je syn někoho takového, naučilo Sagu chovat se...Na úrovni. Užíval si každý kousíček luxusu, který mu byl nabízen, aniž by musel hnout prstem. Proč by nemohl? Byl by hloupý, kdyby to všechno nepřijímal s nadšení. Byl ideálním synem a uměl se podle toho chovat. Co je mu po ostatních, jeho život je jedna velká pohádka, tak proč se o to obírat? Pažemi se zapírá o kraj, hlavu má mírně zakloněnou a spokojeně se usměje. Ano, přesně pro tohle se prostě narodil. Za ním vévodí celé ložnici velká postel a z repreáků vyhrává tlumená hudba, kterou najednou někdo přeruší.

"Saga-sama, je čas." Ozve se pokorný hlas jedné z dívek, které pro něj pracují. A není to jen běžné posluhování...Mírně se ohlédne přes rameno a sjede očima celou její postavu a hlavně nožky, které koukají z hodně krátkého, lehoučkého kimona. Uniforma, kterou sám navrhl.

"Samozřejmě." Odtuší klidným hlasem a pomalu vystoupí z bazénku, aby se nechal zahalit do heboučkého župánku černé barvy. Za chvíli už není v místnosti jen s ní a přidá se k nim ještě jedna dívka a mladičký kluk s velkýma očima a pohledem vyděšené laně. Je tu jen chvíli. Pečlivě si je vybíral sám a rozhodně koukal na vzhled jako první. Služba u něj nenesla jen přípravu čaje, nošení večeře a chystání vybraných kousků oblečení.

"Máme ještě chvíli čas." Zavrní smyslně, když udělá několik kroků k posteli a dopřeje si hodinku vítaného rozptýlení a stejně...Už je má malinko okoukané, vážně by to chtělo změnu. Musí říct otci. Je pár těch nejšikovnějších si nechává, ale nikoho u sebe v apartmánu. Přece se nesníží, aby s ním někdo bydlel! To ani náhodou. Všichni do jednoho mají své malé pokojíčky v nižší budově kousek dotud. Musí brzo vstávat, aby tu byli včas a všechno připravili, než se on sám vzbudí. Jakmile si užije vše, co mu jeho sloužící nabídnou, začne se chystat na slavnostní večer. Trvá to několik hodin, protože všechno musí být naprosto dokonalé od bot až po vlasy a nesmí chybět ani lehký make-up, který všemu dodá tu pravou šťávu. U toho si dopřává šampaňské a nechává se bez mrknutí obskakovat. Hlavou mu probíhají myšlenky, že by si vybral někoho, kdo by mu dělal na podobné akce doprovod. Nějaké pěkné, drahé a velmi okouzlující zboží, místo mazlíčka samozřejmě. Koutky se mu mírně pozvednou, jakmile prochází svým apartmánem, kde se to hemží otroky, kteří nesmí nikde nechat ani smítko. Přidá ještě několik příkazů, co tu chce mít připravené, než se vrátí a elegantně projde otevřenými dveřmi. Večírek se má konat v jednom z luxusních clubů pro tu nejvyšší vrstvu a tak před budovou nasedne do připraveného auta a vyrazí. Jde o malinko později, ale to je u něj velmi obvyklé. Však si na něj počkají a bez něj stejně pořádně nezačnou. Jakmile dorazí na místo, jako první se s hluboko úklonou přivítá se svým otcem a následně i se všemi hosty. Jsou tady, to je dobře, ale jeho hlavně zajímají ty dárky, co mu dovezli. To bylo na oslavách stejně nejlepší. Vůbec se netěší na hodiny nudné konverzace, dokud se všichni neopijí a nezačne ta pravá zábava. O tu se pro změnu postarají jeho kamarádi, další zlaté děti, které se neštítí vůbec ničeho. A pak se to snad zvrhne...Doufá v to. Usadí se do čela stolu, kam patří jen ti nejbližší a začne to celé proslovem jeho otce. U toho se trochu kouše nudou. Zbystří, jakmile dojde na dárek pro něj, totiž dva. +Tys je vybíral, no to bude.+ Protáčí očima v duchu, protože vkus rozhodně neměli stejný. Jeho matka měla rozhodně lepší. Navenek se tváří, jak se sluší a rozhodně nadšeně. S další hlubokou úklonou poděkuje svému otci a nechá se odvést k masivnější židli uprostřed sálu, kde se má usadit a dárky si prohlédnout a ohodnotit. V ruce už má další skleničku, s nohou přes nohu kouká ke dveřím do sálu a upřímně...Modlí se, aby je nakonec nemusel zavřít někam do kuchyně a měl by zase na několik týdnů utrum, dokud by otec neusoudil, že si je užil dostatečně. Pak přijdou na řadu i ostatní dárky a on je momentálně zaujatější odhadováním, kolik šperků a jiných cenností v nich bude.

Mana, Sena

Mohli jste být připravení, jak jste chtěli, ale existovaly situace, proti kterým se obrnit prostě nemůžete. Mana byl uvnitř nervózní, opravdu hodně, ale navenek se dovedl dokonale ovládat. Byl skvělý herec a své emoce i neuvážená slova maskoval za předstíranou stydlivost a mlčenlivost. Lidé vás mohli nachytat při lži, když se dovedli dívat nebo naslouchat, takže bylo nutné, aby mluvil co nejméně a v jeho tváři se nikdy a za žádných okolností nepohl ani sval. Byla to pečlivě vymyšlená taktika, o níž nejdřív nevěřil, že by mohla mít úspěch, ale nakonec se o něj na dražbách doslova rvali, protože byl pro všechny rarita. Čím víc se o něm šuškalo, tím spíš šel dál z ruky do ruky, ale jenom mezi dražiteli, až se nakonec dostal k prodeji do nejlépe postavených rodin Tokya. Z velké části za to vděčil také své pěkné tvářičce a i když nebyl nejmenší, rozhodně byl štíhlý a nožky by mu mohla závidět kdejaká dívka. Mana rozhodně neměl žádný postelový trénink, ani nic podobného. Ten jeho spočíval v něčem úplně jiném a od první chvíle má na krku pomyslnou oprátku. Riziko je obrovské, ale jejich cíl je vyšší. Naštěstí, podle toho, co už kde slyšel, to nevypadalo, že by někdo byť jenom tušil, že se něco děje. Nakonec ho koupil člen nejvyšší rady a když Mana viděl jeho tvář nebo spíš věk, v duchu se opravdu modlil, aby v jeho domě pouze stlal postele. Příliš nebyl smířený s představou, že by po něm chtěli nějaké intimnosti, ale… ano, ano, jeho cíl je vyšší. Udělá pro to cokoliv. Než mu ho nabídli, dali si vážně záležet. Umyli ho a učesali, nalíčili a oblékli do nejdražších látek a šperků. Vypadal spíš jako někdo z nich, než jako otrok, ale na krku se mu leskla platinová obroučka, v níž bylo zařízení, které by ho mohlo i na místě zabít, kdyby někdo chtěl. Bude si na ten pocit muset zvyknout, stejně jako na všechno ostatní. Jeho nový pán za něj zaplatil celé jmění, ale později se dozvěděl, že to nakonec není on, komu bude patřit. Šlo o jeho syna. A to byla komplikace. Mana potřeboval vidět do rady, ne dělat zábavu nějakému chlapci, kterému… kolik mu pro pána mohlo být? On sám už nebyl žádný teenager a představa, že mu nařizuje někdo, s kým mlátí puberta… Ne nadarmo se říká, že když jde něco moc hladce, za rohem čeká průšvih. Tenhle nebyl jediný. Vhodným dárkem neměl být jenom on sám. Zrovna se dívá do neskutečně modrých očí ještě jednoho kluka a je tak krásný, že by jeho místo mohl vážně ohrozit. Jak byl Mana klidný a vyrovnaný jako voda, Senovi oči ohnivě jiskřily. Byl vzteky bez sebe, pral se a kopal, ale nebylo to k ničemu. Žil sice na dně stoky, kterou město nyní je, ale byl svobodný. A pak si ho všimli. Projížděli okolo v obrněném voze, hlídali, aby se nikdo nepokusil dostat k mrakodrapům a nejspíš si vzali do hlavy, že je krásný. Odvlekli ho sem, udělali s ním tohle… no dobře, při pohledu do zrcadla žasl sám nad sebou… a teď ho chtějí prodat? Ale on není žádné zboží na prodej!!! Od té chvíle, co cvakla obroučka i na jeho krku, sedí na židli jako zařezaný, umanutě tiskne rty a propaluje okolí vzpurným pohledem. Zrovna uvažuje, jestli by nebylo lepší umřít, ale už tolikrát utekl hrobníkovi z lopaty… Naposled mu pomohl člověk, který si říkal Tora. Když za ním ale šel do skladiště naposled, nebyl tam a známky po něm vypadaly staré. Slyšel i o nějakém Miyavim, který se tu občas objevoval a ledacos věděl, ale než ho stačil najít, měl po legraci. Teď vypadá jako tuze hezká holka a má být dárkem komusi k narozeninám. Vážně paráda. A proč se ten naproti němu nebrání? Otevře na prázdno pusu, aby na něj promluvil, ale v tu chvíli se dveře otevřou a po nich se chce, aby šli do sálu. To, co je tam k vidění, je… Všude září křišťálové lustry, šperky a vybělené úsměvy a Sena si před tím vším cloní oči a snaží se pochopit, co je tu k vidění a nezbláznit se. Nikdy podobné věci neviděl a je toho na něj příliš, co útočí na jeho smysly. Za to Manovy netečné oči už se upírají k pomyslnému trůnu. Je mu patnáct? Sedmnáct? Pro pána… Naseká mu za první blbý pohled, vážně ano. Oba musí stát uprostřed sálu a dav ztichne. Všichni chtějí znát reakci malého oslavence, než začnou tleskat k dokonalému dárku pana otce.

Saga, Show

Saga si spokojeně hoví na trůně a popíjí šampaňské, dokud mu nedojde. Zatváří se dost rozmrzele, když se mu v ruce objeví druhá, plná sklenička a prázdná zmizí.

"No to je dost." Počastuje někoho za svými zády, než se ohlédne a pobaveně ušklíbne.

"Ty taky nemůžeš zůstat daleko co?" Protočí nad svým nejlepším kamarádem očima. Další ze zlatých dětí, vlastně skoro stejně vysoko jako on sám.

"Vypadáš, že ti někdo šlápl na malíček." Dobírá si ho tiše Show, aby je nikdo nemohl slyšet.

"Vybíral je papá, co?" Pokračuje dál malinko povýšeným hlasem.

"Neboj, když nebudou hezcí, prostě si je otočíme zády a hodíme jim něco přes hlavu." Zapře se předloktím o opěradlo skoro trůnu a upije velmi pomalu a elegantně ze své vlastní sklenky.

"Tobě se to říká, ty je nebudeš mít doma." Saga se snaží tvářit natěšeně a celkem se mu to daří. Pokud chtěl žít tady, musel se obratně přetvařovat a teď mu to šlo výborně.

"Však ty taky ne, zavřeš je dole a pak už po nich ani pes neštěkne. Půjčím ti klidně svoje, já je sice taky dostal, ale naštěstí je nikdo nezkoušel vybírat. Jsou malinko opotřebení, ale pořád použitelní." Pohodí hrdě Show hlavou, ale to už se jeho trochu nezaujatý pohled stočí ke dveřím.

"Je to tady, pořádně se nadechni a neškleb se." Poradí mu s tichým smíchem Show, než ho poplácá o rameni a kousek odstoupí. Ono se moc nehodí, aby mu vůbec clonil. Už tak si dovolil dost, ale nesl přece oslavenci skleničku. Zůstane stát opodál a Saga se trochu narovná, povytáhne bradu, jak je zvědavý. Čekal hodně, hlavně si myslel, že ho nic nepřekvapí, ale opak je pravdou. Oba vypadají....No kruci. Několikrát zamrká, než se mu koutky roztáhnout do něčeho mnohem spokojenějšího a hlavně hladovějšího. Tohle si nechá líbit. +S kým ses radil?+ Zeptá se svého otce v duchu a pak se na něj podívá. Ten právě zvedá skleničku a na druhém konci jeho pohledu a přípitku není nikdo jiný, než Show. +Ty zmetku.+ Počastuje ho s nádechem pobavení a už protáčí očima podruhé. To si mohl myslet, že by nepřišel jen tak a ještě do něj rýpal. No jistě, zavřít dolů, to ani náhodou. Tedy jasně, že je tam pošle, ale dneska večer rozhodně ne.

"Můj synu. Doufám, že se ti dárky líbí." Ozve se jeho otec s rukou a Sagově rameni a podá mu malý ovladač do ruky. Není jediný v tomhle sále a má několik knoflíků, jak na výběr trestaného, tak i na intenzitu.

"Naprosto ses trefil, ostatně jak vždycky." Poděkuje mu hlubokou úklonou, když konečně vstane a zamíří ke svým novým malíčkům. V zádech cítí pohled všech, ale na to je zvyklý.

"Jeden by se vykašlal na celou oslavu." Zavtipkuje a někteří se rozesmějí společně s ním. Obejde své nové otroky kolem dokola a zastaví se před Manou, kterého vezme za bradu a natáčí jeho tvář všemi směry.

"Opravdu povedená práce." Zhodnotí ho nahlas.

"Jeden by si tě skoro spletl." Zavtipkuje podruhé a pak ho pustí. Ano, tihle dva se mu rozhodně líbí a vypadá to, že by mu mohli vydržet i déle, než týden. Ještě záleží, jací budou.

"Hm, ještě na tebe se podívám." Přejde k Senovi a vezme ho za bradu taky. Jeho dotek rozhodně není něžný.

"Hm, pěkné moc pěkné. Jak ozdoba ideální." Ohodnotí ho a napije se ze sklenky.

"Mám vážně chuť si je vyzkoušet hned." V očích se mu blýskne náznak něčeho malinko temnějšího. Pak se k nim otočí zády, jak kdyby ho přestali najednou zajímat.

"Mohli by nás všechny pobavit ne?" Prohodí do davu a sám se jde usadit. K němu už přicházejí další a další lidé s dárky. Jsou tam rozhodně šperky, nádherné látky, drahé kameny a několik lahví skvělého alkoholu. Jeho oči stejně přitahují ti dva, které tam nechal stát.

"No tak na co čekáte? Nebudete nám přece kazit zábavu." Pohodí rukou a otec zaúkoluje jejich sloužící, aby je víc popostrčili, ještě chvíli a začne se bavit úplně jinak.

"Můžeš si je vyzkoušet vedle v salónku." Ozve se hlas Showa, který je už zase u něj.

"Je tam dost místa a nikdo tam teď nepůjde." Poradí mu bez váhání.

"A ty se tady budeš náramně bavit, to určitě." Je mu jasné, že on je z těch, kdo by tam šel taky.

"Hm, je to tvůj dárek, ale bránit se nebudu." Nakloní se trochu a sáhne po jeho ovladači.

"Tenhle typ jsem ještě neviděl, nějaká novinka." Zajímá se a očividně by nešel daleko pro to, aby ho vyzkoušel.

"Dobře, půjdeme tam, možná tě vezmu s sebou, ale za chvíli. Ještě nemám za sebou všechny gratulace a oni nic nepředvedli." Kývne hlavou k Manovi a Senovi. Jejich jména už ví, ale ještě neví, jestli jim je nechá.

"Jeden by řekl, že se budete víc snažit. A to jsem vám chtěl dát ty nejlepší pokoje." Ozve se nesouhlasné šeptání, protože to od něj je samozřejmě nadmíru velkorysé a ti dva si toho očividně neváží. Aneb když vám všechno všichni v sále s radostí odkývají, tohle je život!

Mana, Sena

Nejraději by hrábl po Manově dlani jako by ho dokázal schovat, ale ovládne se a trochu rozechvěle polkne. Mana sleduje Sagova otce, jak mu do dlaně podává ovladač od jejich obojků. Za krkem mu přejede mrazení. Jediným stiskem by je mohl nechat umřít na místě jenom tak pro zábavu. Nejhorší je, že Sena vedle něho si to nejspíš ani neuvědomuje. Podle jeho pohledů je mu jasné, že nemá žádný trénink a nejspíš nic neví a nezná. To bude ještě zajímavé… existovala vůbec nějaká šance, jak by ho mohl udržet na živu? A chce vůbec? Nebylo by lepší, kdyby měl na Sagu vliv jenom on sám? Když se Saga zvedne z trůnu, Mana se nehne ani o milimetr, ale Sena sebou nedůvěřivě trhne jako by chtěl udělat krok dozadu a propálí nového majitele pohledem. Tu Sagovu narážku tedy vůbec nechápe, čemu se všichni smějí? Zvedá bradu nahoru, aby viděl Manovu reakci, když si ho Saga prohlíží, ale ten je stejně netečný jako celou dobu a v jeho očích nejde vyčíst vůbec nic. Jen se nebrání. Spletl s čím? Mana tu větu chápe moc dobře a cosi temného se mu blýskne v pozadí jeho očí, když se na chvíli podívá do těch Sagových. Když se Sagovy prsty dotknou Senovy brady, škubne hlavou, aby se mu vytrhl, ale má z něj i z celé téhle situace strach, takže nic neřekne. Na těle mu okamžitě naskáče husí kůže. Kdyby byli tam dole, tu ruku by u zlomil! Pak by mohl dělat ozdobu on! Když Saga prohlásí, že by si je mohl hned vyzkoušet, znejistí i Mana. Mluví o tom, o čem si myslí, že mluví? +To nezkoušej...+ Varuje ho v duchu. Může něco podobného chtít veřejně? Snad ne? Sena už zase vypadá zmateně a když se Saga začne věnovat dárkům, vrhne skoro zoufalý pohled na Manu. Ten teď ale reagovat nemůže. Rád by ho nějak uklidnil, řekl mu, že musí vydržet, dokud jsou v tomto davu, jenže nemá jak. Saga na ně zdá se na chvíli zapomněl, ale ne na dlouho, protože se znovu připomene s tím, že by měli bavit okolí a ani jim neřekl jak. Myslí si, že snad umí žonglovat nebo co? Tu domluvu mezi ním a Showem neslyšeli, ale další pobídku už ano a Manovi je jasné, že Saga nebude prosit věčně. Ovladač v rukou Showa se mu vůbec nelíbí. Buď něco udělá teď hned, nebo je tohle dost možná jeho poslední nádech. Vnitřně pošle všechny do prdele, otočí se čelem k Senovi a než by jeden řekl Azurová modř, už má svoje rty přitisknuté na jeho v plamenném polibku k velkému úžasu a jásotu okolostojících. Sena je v první chvíli tak zaražený, že jen zvládne křečovitě zatnout nehty do Manovy košile a jde mírně do záklonu, jak mu uhýbá, ale pak se mu vytrhne a pleskne mu takovou, až Mana otočí tvář. Tohle se nesmělo, ale diváci žasnou a někteří tleskají dál. Očividně se jim to líbí. Sena udýchaně couvne a propaluje Manu pohledem, který jasně hlásá, že mu vyškrábe oči, jestli se zase přiblíží. Jestli se kdokoliv přiblíží. Mana stojí na místě, protože víc si dovolit nemůže. Sahat na sebe navzájem se vlastně nesmělo a ta facka byla taky příliš, ale možná je přesně tohle to zpestření, které Saga chce?

Saga, Show

Saga se sice tváří, že je mu úplně jedno, co se otrokům, vlastně hračkám prožene přes tvář, ale moc dobře si všiml Senova vzdoru, možná spíš trochu strachu. To už viděl několikrát. Měl tu dva rozdílné případy, tím si je jistý. Jeden z nich je zkušený a ví, co se od něj čeká a ten druhý? V očích se mu blýskne, když se zapírá loktem o područku křesla a přejede si placem přes spodní ret. S oběma bude zábava, o tom vůbec nepochybuje. Navíc jsou vážně povedení oba dva, i když každý malinko jiným způsobem. Show prostě ví, co vybrat, aby byl jeho kamarád nadmíru spokojený. +Ještě, že ses poradil.+ Počastuje svého otce v duchu, ale nahlas si nic říct nedovolí.

"Hm, něco mi říká, že tohle bude slušná zábava." Prohodí Show, když ty dva pozoruje a jak kdyby tušil, co se stane v další vteřině. Saga se neuhlídá a rty mu a vteřinu klesnout od sebe. Tohle on rozhodně nečekal a nic podobného ještě neviděl. Jeho tělo už málem reaguje a Show se tiše zasměje, když to celé vidí, ovládnou se nakonec oba dva. Saga se zatváří nadmíru spokojeně, když přijde facka od Seny. To je pane plamínek, rozhodně žádná slečinka, co by si nechala všechno líbit, i když jeho vzhled hodně klame. Je první, kdo si získá jeho plnou pozornost. Mana se toho očividně nebojí a umí zariskovat, i když v rámci mezí, které byl Saga ještě ochotný tolerovat. Jeho otec však nikoliv. Vůbec si ho nevšimne, že je tak blízko a trhne s sebou, jakmile přijde o ovladač.

"Tohle bylo příliš." Ozve se přísný hlas jeho otce, který je spíš stará škola a úplně nechápe zájmy svého syna, stejně jako pobavení okolí. Několik hostů se zarazí na místě, protože se nejspíš bavit neměli. Někteří už se tváří dost vyděšeně. Skoro to vypadá, že ti dva si právě osud zpečetili.

"Koupím ti jiné, mnohem vychovanější." Dodá malinko chraplavý hlas, ale to už je Saga na nohou a po ovladači sáhne. Je možné, že to přestřelil i on, ale o ty dva momentálně vůbec přijít nechce.

"Je to můj dárek." Ohradí se proti němu tiše a opatrně.

"Splnili jen moje přání, oba." Pokouší se trochu zachránit situaci.

"Moc rád bych si je nechal. Je potřeba je jen trochu vycvičit a víš, že to miluju nejvíc." Hodí psí oči na svého otce a je jasné, že jemu ne neřekne. Konečně má ovladač pořádně ve své ruce a s úklonou poodejde.

"Tak tohle nebylo ani za pět dvanáct." Prohodí úlevně Show, když se k němu přiblíží.

"Hezké, moc hezké. Jeden by se těšil na to, co ještě umíte." Něco trochu zvráceného se objeví v Sagově výrazu, když vykročí blíž k nim. Nakonec své kroky stočí k Senovi.

"Víš, co tahle věc umí?" Pozvedne svůj ovladač.

"Stačí jeden impuls a vydechl jsi naposledy. Ztlumím intenzitu a budeš se tu svíjet klidně několik hodin. Rozumíme si?" Je jasné, že Manovi nic podobného říkat nemusí, ale Sena by to měl vědět.

"A není to jediný ovladač v místnosti." Ohlédne se na jednoho ze svých nejvěrnějších sluhů, který dá ovladač do ruky Showovi. Tomu taky jedinému tady dost věří. Kývne na něj hlavou a pak se posune za Senova záda. Jednou paží jej objeme kolem pasu a přiblíží se k jeho oušku.

"Jsi na řadě. Copak se ti líbí, co ti tu přede všemi provedl?" Zeptá se ho.

"Co mu uděláš na oplátku kromě facky? Mohl bys mu ukázat, jak to má správně vypadat, hm?" Pobízí ho dál s očima upřenýma na netečný výraz v Manově tváři.

"Můžeš udělat hodně, ale nesmíš mu ublížit, nesnáším krev ani nic podobného. Rozumíme si?" Zeptá se ho a trochu se vykloní, aby mu viděl na profil.

"Teď si můj, oba jste. Co budu chtít, to uděláte. Bez výhrad a odmlouvání." Odmlčí se na vteřinu a dlaň na jeho bříšku se posune kousek níž. Nesáhne mu do klína, ale je těsně nad ním.

"Řeknu, přines mi snídani, uděláš to. Řeknu, užijte si spolu...Odpovíš, Hai, Saga-san, bude mi potěšením." Otře se rty zlehka o jeho tvář a pak ho pustí.

"Teď chci vidět tvou plamennou odplatu, Sena-chan a všichni v sále taky." Podporuje je v tom bez váhání a tím, že jim to přikázal on, je to vlastně celé v pořádku.

"Tyhle oslavy mají vždycky něco do sebe." Slyší nedaleko hlas Showa, který se pořád opírá o pomyslný trůn a už zase ochutnává šampaňské. Jemu z těch bublinek taky jednou přeskočí, ale vážně.

Mana, Sena

Mana jako na povel obrátí tvář za hlasem a uvidí, že k nim míří Sagův otec a třímá ovladač. A zlobí se. Nemá ani ponětí, jaké to je, když ho zasáhne proud z obojku, nikdy to nezažil, protože ve skutečnosti není otrokem, ale má upřímný strach. Promítne se mu jenom slabě v očích, jinak je pořád stejně netečný. Sena to pozoruje stejně obezřetně a v kolenou je napnutý jako šelma před skokem. K údivu jich obou si Saga ukradne ovladač zase zpět a Mana zadoufá, že tam taky zůstane. Přece dostali nařízeno udělat rozruch a špatně mohlo být všechno. Buď by se Saga nudil a potrestal je nebo je to moc a potrestá je jejich otec. Byla to příšerná bezmoc. Teď záviděl Senovi, že situaci nerozumí. Ten instinktivně sáhne po obojku, zahákne za něj prsty, ale to je tak celé, co může dělat a tak jen rozmrzele mlaskne a vyděšenýma očima sleduje ty dva. To už Saga míří zase k němu a on zavrtí hlavou. Neví to. Nové zjištění mu ale způsobí několik otoček žaludku. Proč se tohle peklo děje? Znovu přikývne na znamení, že rozumí a poskočí očima na Showa, který už drží další ovladač. Když se mu Saga ocitne těsně za zády, je to velmi nepříjemné, ale jen se slabě chvěje a nedovolí si ani pohnout. Všechno se děje pod pečlivým pohledem Many, který sice působí uvolněně, ale hlava mu neustále jede a plné otáčky. Nechce nechat Senu zbytečně zemřít, teď už to ví. Sena vůbec nechápe, co se po něm chce. V jednu chvíli to vypadá jako by ho Saga naváděl, aby Manu políbil on, v další zase, aby se mu ještě víc pomstil, ale on už mu nechce udělat vůbec nic! Chce odsud pryč a jeho nervy začínají být na pokraji. Saga jako by mu viděl do hlavy, protože mu přednese výčet nových pravidel, ze kterých je Senovi tak akorát špatně. Co nutí tyhle kluky, aby se chovali jako hajzlové? Trhne sebou dozadu, když se Sagova dlaň přiblíží příliš k jeho klínu, ale nemá kam utéct. Udělá krok dopředu, když ho Saga ponoukne, aby mu předvedl plamennou odplatu a jemu se v mysli odrazí něco šíleného. Na místo, aby vykročil k Manovi, se prudce otočí čelem ke svému novému trýzniteli a… nestačí vůbec nic. Mana je u něj jako blesk, popadne ho zezadu za zápěstí, Sena sebou smýkne a začne se prát jako vzteklá kočka a Mana se ho pokouší zpacifikovat, než to udělá někdo jiný přes ovladač nebo snad ochranka. Snad to ostatní budou brát jako další rozptýlení a málokomu dojde, co to chtěl Sena provést. On by mu tu facku vážně dal! 

"Promiň, Saga-sama, ale od někoho stejného postavení se nenechám fackovat a radši zakročím jako první." Konečně promluví a že to nedělá moc často. Jeho hlas je velmi tichý, aby ho nemohl slyšet nikdo, kdo stojí kus dál. Sena se ještě několikrát vzepře, než úplně povolí a klesne v kolenou do jakési odevzdanosti. Nemá daleko k tomu, aby se rozbrečel, popadne se za spánky a pokusí se vytěsnit z hlavy všechno okolí. Víčka tiskne pevně k sobě a Mana ho ještě pořád objímá, aby se ujistil, že už bude v klidu. Vrhne po Sagovi pohled, kterým ho poprosí, aby se slitoval a nechal Senu odejít.