Die
Je to až s podivem, jak snadno si Shinya nechá nasadit ten roubík. On by prskal jako kočka, kdyby to na něj někdo zkoušel. Nepochybuje o tom, že mu toho svým tělem řekne mnohem víc, než by si kdo mohl myslet. Už to vlastně zkouší, když ho tím svým zadečkem pořád vybízí a je to opravdu krásný pohled. "Když si pomyslím, že jsi mě nechtěl. Co ti tak trvalo na tu nabídku kývnout? Jeden by řekl, že jsem tak ohromující, že po mě skočíš všemi deseti a ty? Málem jsi mě tam nechal." Vyčítá mu.
"A to chce trest." Tadááá, hned má záminku. Shinya-chan dostatečně neuctívá boha všehomíra Die.
"Podívej, jsme spolu chvilku a už provádíme tohle. Vůbec si mě nezasloužíš." Pokračuje dál ve svých stížnostech, ale ani na chvíli při tom nepřestává škádlit jeho vchod, i když jenom zvenčí. Musí si přiznat, že se mu to líbí, když ho Shinya okamžitě poslechne a povzdechy jako na povel ustanou. Tiše se tomu zasměje, zatímco pozoruje Shinyovo tělo, jak se k němu snaží natisknout alespoň bokem, pozadím zase proti jeho ruce a k tomu se tak krásně červená a usmívá. Trvá to jen chvilku, než Shinya jeho příkaz poruší a znovu ložnicí zazní jeho hlas. Die se do své nové role vžije opravdu snadno. Koutky mu spadnou jako by ho snad Shinya mohl vidět a v mžiku ruku stáhne. Chvíli ho pozoruje a pak ho pleskne přes zadek, až ho dlaň zabrní.
"Jeden by si myslel, že jsi docela hodný chlapec a heleme se… Řekni, Kojika-chan, už jsi byl někdy ptáček v kleci? Ne? Tak si to vyzkoušíš..." Oběma rukama ho za boky přetočí na záda. Látka úvazu se jenom přetočí, takže to jde a Die sáhne po jedné z nových hraček. Chvíli tu věc musí studovat, aby si byl jistý, jak ji nasadit a zároveň mu při tom neublížil. +Proč k tomu neschovává návod...+
"Řekni, nepřijde zítra třeba někdo na návštěvu? Mám pár nápadů, jak ti ty chvilky zpříjemnit a nemůžu se rozhodnout, který chci využít spíš. Oboje najednou bys asi nepřežil." Prozrazuje mu něco málo ze svých myšlenek, aby se měl ten koloušek na co těšit.
"Nemáš nějaké kamarády? Ne? Tak je pozvi." Nařídí mu svým medově nepříjemným hlasem. Je to jako když ukrajuje, ale je jasné, že se mu cokoliv může hned přestat líbit. Panovačný Die… ale má co chtěl. Shinya si zrovna teď nezaslouží pohladit takže… klesne očima k jeho klínu. Musí se na okamžik podívat jinam, protože to je vzrušující pohled, opravdu velmi. Naštěstí není zrovna stydlivka, takže ho konečky prstů pohladí po celé délce a pak ho vezme do ruky, ale ne proto, aby ho poškádlil, ale proto, aby mu opatrně nasadil hračku, která ho nepříjemně utáhne a bude mu rozhodně vadit a překážet. Ptáček v kleci voilá! Teď ho už znovu na břicho nedostane, takový sadista není, to by museli mít lehátko s nějakým otvorem, ale na bok ano.
"Protože si mě ještě stále vůbec nezasloužíš, uděláme to jinak. Trochu ti znemožním myslet a ty stejně uděláš všechno proto, abys mi i bez mluvení dokázal, jak moc úžasný jsem a jak lituješ toho, že jsi mi nepadl k nohám už na tom večírku." Říká mu, zatímco si chystá další pomůcku. Ještě chvíli a bude muset udělat něco sám se sebou. Tohle je k nesnesení, ale i pro něj.
Shinya
Vytřeští pod šátkem oči, když je napomenut, že mu to tak dlouho trvalo. +Byl jsem rychlejší, než kdy jindy.+ Odmlouvá mu v duchu a pokusí se malinko zavrtět hlavou, že on za to přece nemůže. Dieho hlas a ta výčitka mu způsobují motýlky v břiše, tohle je neskutečné a tím víc, že ho v podstatě nezná. Jeden by řekl, že to bude přesně opačně, ale on přece nikdy nebyl normální, jak mu jeho otec s radostí říkal. Teď je za to neskutečně rád. Nakonec se mu podaří jemně přikývnout, protože on si ten trest opravdu zaslouží. Už jen proto, že to Die říká. Kroutí se pod jeho doteky jako užovka a neví, kam se natáčet víc, aby si je užil všechny do jednoho. Špičky chodidel propíná, jak kdyby tím mohl trochu popohnat slast, aby ho nezřídila hned. Neúnavně tahá za svá pouta, která ale drží velmi dobře a nedovolují mu se osvobodit. Kdyby to bylo cokoliv jiného, asi už by mě rozedrané ruce. Ze rtů mu unikají jen tiché povzdechy tlumené roubíkem. Tak moc by na něj chtěl vidět, alespoň koutkem oka nahlédnout, jak u toho vypadá. Už se nezvládá tlumit a ví, že je příkaz porušil. Ne, prostě není schopný dodržet ani tohle jednoduché pravidlo. Dát mu něco složitějšího, pohoří úplně. V hlavě má totální mlhu v očích taky, ale to Die vidět nemůže. Počítá vteřiny, když přijde onen trest a nakonec se dočká. Přijde rána přes zadek a dost silná na to, aby se mu na chvíli zatmělo před očima. Není to ale jen tím, jak ho polovička pálí a štípe, je v tom i kousek neúnosné touhy a slasti. Ani si neuvědomí, že vyjekl a už zase boří tvář do pokrývek. Die aspoň neuvidí, jak moc šílený je, protože už se roztouženě usmívá. Klidně by snesl pár další, jen kdyby ho po tom ukonejšil. Bude hodný. +Slibuju.+ Proběhne mu hlavou, než se uculí. +Možná chvilku.+ Překvapeně vydechne, když se ocitne zády na posteli, jak kdyby nic nevážil a už jen to gesto v něm vyvolá další vlnu touhy a vzrušení. Ano, tohle se mu taky líbí. Kousne se do rtu, jakmile se mu podaří malinko popřemýšlet, co by si na něj Die mohl nachystat. Zná obsah skříně do nejmenšího detailu, dokázal by vyjmenovat všechny barvy a odlišnosti. Dojde mu, co si na něj nachystal. Tohle je opravdu trápení, které si klidně nechá líbit. Už se vidí, jak bude trpět jen při pohledu na něj, jakmile nebudou v ložnici. A to ani nebude muset vzpomínat na to, co se tu děje. Znovu se neklidně zavrtí, když se dlouho nic neděje a pak se mu na tváři objeví pobavený úsměv. +Návod tam byl taky, ale je v angličtině.+ Raší mu růžky alespoň v duchu a asi by se neuhlídal a řekl to nahlas, kdyby mohl mluvit. Nakonec to vyřeší jen tiché zahuhlání. Kývne hlavou na jeho otázku, protože k němu většinou minimálně jednou denně někdo přijde. Ať jsou to lidé od jeho otce, kteří ho pod různými záminkami kontrolují a pak je tu Miyavi, který je u něj více než často. Když má čas je tu v podstatě denně. A kdyby sem neměl cestu a Die si to přeje, klidně ho pozve, jen...Bude ho balit, tím si je jistý a to uvědomění mu vyžene malou vrásku na čele, jak se zlehka zamračí. Skoro by je měl společně před očima, když ucítí dotek v klíně. Propne se proti jeho dlani a ozve se tlumené zasténání. Trvalo to dlouho, ale dočkal se doteku a chce jich víc, mnohem víc. +No tak, prosím.+ To je to jediné, co mu létá hlavou, ale jeho temnější podvědomí si přeje, aby to nikdy neskončilo, klidně se nechá utrápit k smrti. +Die-san, tohle je skvělé.+ Má před očima jeho a znovu se nechá unášet představami, protože ví, co přesně se v jeho klíně děje. Přijde další zasténání, teď už malinko zmučené. S tímhle nic nenadělá a pokud ho Die zamkne a klíček schová, nedělá s tím nic, dokud mu to nedovolí. Jen myšlenka na to ho dohání k šílenství, tím spíš, když se nemůže poddat vrcholu. Tváře už má rudé a jeho dech se zase o něco víc prohloubí. Pokusí se pohnout, aby mu naznačil, co si přeje. Tohle by neměl dělat, jinak dostane zase minimálně na zadek, ale...Kdo by tomu dokázal poručit? Natáčí hlavu jeho směrem, jak kdyby na něj chtěl znovu dohlédnout, dokonce ji i zvedá nad postel, jakoby si tím pohybem dokázal ulevit a musí s ní zase prásknout zpátky, protože už je přetáčen na bok. Ozve se další zamumlání a následný povzdech, protože mluvit nemůže. +Lituju toho a klidně padnu, jen nepřestávej.+ Proběhne mu hlavou a u toho sebou začne zase šít, to vzrušení je k nesnesení. Die
Samozřejmě si všimne toho jeho vrtění hlavou a hned nespokojeně zamlaská. "Ty se se mnou chceš hádat?" Napomene ho.
"Dovol, abych ti připomněl tvou pozici, Shin-chan." Sbohem oslovení Můj pane! Tohle je vážně skvělá hra, Shinya má vkus. Poté, co ho tak pěkně potrestal novou hračkou, se Shinya začne vrtět a vybízet a vypadá to, že se každou chvíli zblázní. +Ještě jsem s tebou ani nezačal.+ Pomyslí si Die, ale po tváři se mu proběhne spokojený úsměv. Právě se dozvěděl, že sem vážně chodí nějaké návštěvy a to mu vyžene koutky ještě víc. No to je skvělé.
"A kdo to je? Kontrola tvého papá nebo nějací kamarádi? Určitě nějaké máš, tak jim zavoláme, co myslíš?" No to je nápad! +Jsi génius Die-san!+ Pochválí v duchu sám sebe.
"Právě jsem se usnesl, že tvoje reakce vypovídají dost o tom, jak moc se ti tu se mnou líbí. Hodný chlapec." Pochválí blahosklonně vlastního pána a znovu si k němu přilehne. Svoje mučení ještě nemíní skončit, jenom k němu má asi trochu odlišný přístup, než by Shinya mohl očekávat a než je zvyklý. Pohladí ho konečky prstů středem hrudi, polechtá ho snad na každém jejím kousku a pak pokračuje na bříško, než se skloní k jeho rtům a olíbá jeho koutky. Zbytek je bohužel stále obsazený. Klínem se několikrát otře o jeho stehno, aby i sobě způsobil příjemné pocity. Shinyovy ruce jsou bohužel taky zatím k nepoužití a teď zamkl i jeho klín. Hmm… Pořád je tu ještě jedno neobsazené místo a s tím má taky svoje plány. Vrátí se k jeho dráždění, aby mu způsobil taky nějaké pěkné chvilky, několikrát si u toho nasliní prsty a prostě ho začne připravovat. Nyní už se podívá i do jeho nitra, snaží se ho poznat, jak nejrychleji to dovede, hledat jeho skrytá místa a Shinya mu v tom zdatně pomáhá, když mu svými projevy napovídá. Jakmile má pocit, že snad exploduje, nechá toho a sáhne ještě po jedné věci, kterou s sebou přinesl. Je to taková sonda a je na baterku. Prostě se tam zasune, zapne a vibruje a vydává mírné elektrické impulsy, podle toho, jak si Die zrovna hraje s ovladačem. Kouzelná věcička, o tomhle ani netušil, že to existuje. Je to úžasné, když to chcete svému miláčkovi věnovat a pak ho pošlete třeba na procházku. Nejspíš ho dneska utýrá, ale neměl ho k tomu pouštět. Nanese na tu věc gel a bez okolků mu ji zavede. Ještě ji ale neaktivuje. Jednoduše vstane z postele a odejde najít telefon. Jakmile ho spatří, zase se k Shinyovi vrátí do postele. Jako první ho připraví o obi na očích. Nechá ho trochu rozkoukat a pak mu opatrně odváže a vyjme i ten roubík. Ruce mu nechá hezky zavázané.
"Teď mi nadiktuješ telefonní číslo na svého nejlepšího přítele." Nařídí mu a počká si, až to pěkně udělá.
"Pozveš ho zítra k nám na skleničku, hm?" Pokračuje v tomhle pekle, naťuká příslušné číslo a přiloží mu telefon k uchu. Klidně mu ho podrží a až se na druhé straně ozve hlas, osladí mu ten hovor vibracemi. Těmi začne.
Shinya, Miyavi
Zavrtí hlad hlavou, protože to poslední, co by si dovolil, je hádat se zrovna s ním. Proboha, vždyť by to nedokázal ani uhm v běžném rozhovoru, natož teď. Ne, tohle nemělo být hádání, jen...Co tím vlastně chtěl říct? Natahuje uši, aby mu rozuměl úplně všechno a přitom je to k nesnesení, když neví, co přijde jako další. Co by si přál slyšet, aby byl spokojený? Udělal by snad úplně cokoliv, kdyby věděl, že toho dosáhne. Jeho dlouho potlačovaná stránka se dere na povrch a je stejně poslušná, jakoby občas zatoužila zlobit. Zblázní se jen z toho, co se mu prohání v hlavě! Chtěl by mu odpovědět, že obojí. Ty kontroly častěji, ale copak může? Ozve se jen další zahuhlání, ale pokusí se alespoň přikývnout na ty kamarády. Pak přijde pochvala, kterou by ani v nejmenším nečekal a jeho tělo na vteřinu povolí, když jím projede neskutečně příjemný pocit a očekává odměnu. Copak by tak od něj mohl dostat? Víc doteků? +Prosím.+ Už se vůbec nehlídá a zase sebou malinko trhne, aby ho aspoň malinko ucítil. Pak ta odměna opravdu přijde a konečně ucítí jeho tělo na tom svém. Dokáže si představit, jak by se schoval v jeho náruči a neubrání se tlumenému zasténání, jakmile rozklíčuje, čím se o něj otírá na stehně. Hned toho podvědomě využije a pokusí se s ním pohnout, aby ho podráždil ještě víc. Je to jen jeden pokus, než se mu dostane chtěné pozornosti a hlazení na hrudníku, pod kterým se propíná celým tělem a už vůbec neovládá svůj hlas. Teď je vážně rád za ten roubík, protože se prostě neuměl ovládat a nejspíš by ho slyšel celý blok. Bez pobízení pokrčí nohy v kolenou, aby mu dal víc prostoru a pustil ho k zadním vrátkům, kde je ta pozornost taky dost vítaná. Celé jeho tělo se jemně rozechvěje očekáváním, když se dostane i dovnitř a doufá, že pak dostane i jeho. Bylo to troufalé a už jen za ty myšlenky přijde trest. Tedy...Odměna? Je možné, aby byl tak zkažený a bral to podobně? A vadí mu to? Ložnicí už se ozývá jeho tlumené sténání, šije sebou ze strany na stanu, aby dostal víc dráždění v místech, která ho připravují o rozum, než to všechno přestane. Do očí se mu derou slzy, jak nutně potřebuje ještě trochu a přitom ho klec odmítá pustit na vrchol. Ostatní by nejspíš umřeli na místě a on...+Jen toho nechávej.+ Pobízí ho v duchu, než zadrží dech v plicích a pozná jednu ze svých hraček. Chtěl cítit jeho, moc si ho přál uvnitř sebe a tohle...Die se do role dostal víc, než dobře. Je to jiné, ale přesto naprosto skvělé. Čeká první impulsy, které pořád nepřichází, jen se konečně zbaví šátku. Krčí obočí, postupně otevírá očka a musí být vidět i slzička v koutku. Není to bolestí ani utrpením, spíš přemírou slasti, která nemůže do nebe. Promne si rty o sebe, než dlouze vydechne, jakmile přijde i o roubík a skoro vyděšeně se podívá na telefon. Jen se modlí, aby ho nenapadlo něco ještě šílenějšího a mohl mu pěkně zavařit, kdyby chtěl. Jenže má volat...Miyavimu, komu taky jinému. +To není o moc lepší.+ Proběhne mu hlavou. Nadiktuje mu jeho číslo a pak přikývne."Hai, pozvu, Die-san." Odpoví mu chraplavě. Trochu doufá, že to Myi nevezme, ale na druhém konci se jeho hlas opravdu ozve.
"Shin-chan, copak se děje? Už je ti smutno?" Spustí Miy jako první a je jasné, že se rozvaluje v křesle a na rameni má papouška, který se ozve zvučným, jdi do háje.
"No, ne tak úplně, já...aah." Kousne se do rtu, protože tohle neuhlídal, když jeho tělem projela první vibrace. Miyavimu na druhém konci, to zdá se vůbec nedošlo.
"Hele jsi v pohodě? Neděje se nic? Udělal ti něco?" Vyptává se ho a je slyšet obava v jeho hlase.
"Ne, ne, jsem v pohodě..." Podaří se Shinovi vydolovat a pak si opravdu hlasitě zasténá. Tohle je k nesnesení.
To už se Miy pochechtává.
"No tedy, co ti tam kdo provádí? Jen se pochlub, tohle zní zajímavě." Vyzvídá a u toho si hází oříšky do pusy. No a co, že měli být pro papouška.
"Co takhle videohovor?" Navrhne mu Miy a Shin překotně vyhrkne něco mezi ne a dalším zasténáním.
"Chtěl jsem tě pozvat..." Pokusí se mu říct.
"Do trojky?" Opáčí mu Myi bez váhání.
"Jasně, už jdu." Odsouhlasí mu snad úplně cokoliv a u toho se královsky baví.
"Ne, to nechci říct." Ta věc v Shinově těle, mu nedává ani chvilku a jeho slastně vyděšená očka pořád pozorují Dieho tvář.
"Zítra...na návštěvu." Dostane ze sebe překotně, aby to stihl mezi dalším povzdechem.
"Proč ne hned?" Jasně, že by přišel hned, když slyší, jak si to Shin užívá. Vezme klidně i Aquiho, ať vidí, co se v posteli může dít a že není jen na spaní. Shin byl přímo ukázkový případ, co on slyšel.
"Ne, zítra." Očima prosí Shin Die, aby mohl konečně zavěsit, protože ještě chvíli a Miyavi klepe na dveře, na to už ho zná dobře.
Die
Die slyší odpovědi ve sluchátku a i když nerozezná barvu hlasu zase tolik dobře, stejně si v duchu hodnotí, kdo by to tak mohl být a jak vypadá. Zní jako někdo, kdo Shinyu opravdu dobře zná a ví o jeho touhách a taky jako někdo, kdo je obvykle spíš v roli Die, než Shinyově. V tu chvíli si Die přestane být jistý, že udělal dobře, protože vůbec netuší, kam by jeho zítřejší popichování mohlo zajít před někým takovým. Bude to taky pán a i když bude od Shinyi vědět, že si tohle smí Die dovolit, stejně mu úplně věřit nebude a navíc si ve své roli opravdu není jistý v kramflecích. Nic z toho, co se mu prohání hlavou, ale nedá najevo. Baví se nad tím, když si Shinya neuhlídá hlas hned po první větě a ten jeho přítel si myslí, že se mu snad něco stalo. Něco ano, ale očividně nic nepříjemného. Neměl by se tomu usmívat, protože hrozba jeho otce může být očividně velmi vážná, když se toho ten druhý obává, jenže to v téhle situaci nejde. Jakmile se Miyavi dovtípí, Die se tiše, pobaveně zasměje a začne si s ovladačem hrát trochu víc, což má okamžité účinky. Leží u toho na boku, opřený o své předloktí a kochá se všemi neuvěřitelnými výrazy v Shinyově tváři. Ještě nikdy nic podobného neviděl, ani na místě, ze kterého pochází, a to je co říct. Na ten videohovor zvedne do vzduchu ukazováček a udělá s ním odmítavé gesto, ale vypadá to, že ani Shin sám to pro jistotu nechce. Splní jeho přání s pozváním a vypadá to, že toho cizince nalákali mnohem víc, než chtěli, protože ten by nejraději přišel hned. Znovu udělá ne, ne, ne. Pěkně až zítra. Na jeden den se toho stalo hodně a něco mu říká, že po tomhle by si měl Shinya spíš odpočinout. Už se nedívá jinam, než do Shinyových očí, které se pro změnu upírají k němu a nakonec jemně kývne hlavou, že může konečně zavěsit. Nepochybuje o tom, že to Shinya okamžitě úlevně udělá a jakmile to je, natáhne k němu dlaň a pohladí ho po tváři. Pak vrátí ruce k jeho klínu a osvobodí ho z té klece. Tu druhou věc ale nechá, kde je. Sám asi exploduje kvůli vlastnímu neuspokojení a nejspíš nebude moct bolestí a slastí ani chodit, ale co, dotáhne to později v tom druhém pokoji nebo někde jinde. Teď si vymyslel další peklíčko a prostě ho chce dodržet. Dneska ho Shinya rozhodně neochutná. Přece to nebude všechno hned v jeden den. "Říkal jsem ti, že si mě budeš muset nejdřív zasloužit a jestli ne, tak ti to říkám teď." Zabrouká.
"Takže tu druhou hračku necháme, kde je. Asi by ses měl pomodlit, že se nebudu budit ze spaní a chtít si hrát. Občas mívám vážně divoké snění." Trápí ho dál.
"Abys ale neřekl, že jsem nevděčná mrcha..." Dodá ještě melodicky, ale jeho hlas už nese stopy touhy. Klesne výmluvně očima k jeho klínu, který právě osvobodil a pak se k němu skloní i svými rty. Už na nic nečeká, potřebuje Shinyu vynést do nebe, po tom všem si to zaslouží a taky po tom, že si ho dnes koupil a vlastně ho tak zachránil. Se svou povahou by Die někde jinde zemřel, ať už rychle nebo pomalu a časem. Tohle umění dokonale ovládá a chystá se mu to předvést, protože nechat si jím polechtat mandle, je opravdu hračka. Při tom v dlaních mne jeho stehna, lechtá je i masíruje a jakmile to přijde, samozřejmě všechno polkne. Pak se narovná, dosedne na paty, pohodí vlasy a provokativně si hřbetem dlaně setře rty, než se natáhne, aby konečně osvobodil jeho zápěstí.
"Teď se nedívej, nevěřím ti, že bys ho nešel hledat." Zamává v ruce ovladačem s provokativním úsměvem, vyskočí z postele a prostě ho tam nechá. Nutně si musí někde za rohem ulevit a to hodně rychle!!!
Shinya, Miyavi
"Shin-chan, tak řekni něco nebo aspoň zasténej, proboha." Protáčí na druhé straně očima a jako odpověď se mu opravdu dostane hlasový doprovod a nutno dodat, že dost silný.
"Skvělý, tohle jsem přesně potřeboval slyšet." Baví se královsky Miy.
"Já, no..." Pokusí se ze sebe dostat Shin na druhé straně a dokáže vnímat jen instrukce gesty, které mu Die dává. Kdyby řekl, skoč z okna, asi se nedokáže ovládnout a prostě to udělá. Poslušný mazlíček, který má občas růžky, ale teď je dokonale zkrocený.
"Uvidíme se zítra." Další hlasité zasténání, i když chtěl ještě něco dodat.
"Dobře, dobře, chápu, zítra se zastavím a osobně se mrknu, kdo tě tak hezky mučí. A pokud se mi nebude zdát, budu mučit já jeho. Papa, Shin-chan." Rozloučí se s ním Miyavi a ještě chvíli poslouchá, jestli se mu dostane reakce. Poslední zasténání a může to s klidem položit, tady se očividně neubližuje. Tedy ne tak, jak by si jejich rodinný andílek nepřál.
Shinovi málem oddechne, když se ozve typický pípavý zvuk a ani neví, kde skončil, ale to je jedno. Klidně bude poprvé v životě rozhazovačný a koupí si druhý. Má pocit, že cestuje po celé posteli, jak to s ním cloumá. Jenže jakmile se ho Die dotkne na tváři, najednou úplně přestane a upře na něj doširoka otevřená, důvěřivá očka.
"Ano, Die-san." Souhlasí s ním bez váhání, i když si přeje úplně něco jiného. Měl by ho prosit? Přeje si to nebo má opravdu mlčet? Zase otázky a odpověď nikde.
"Můžeš si klidně hrát, můžeš dělat, cokoliv chceš." Nedává mu tím souhlas, spíš ho pobízí, aby toho opravdu využil a snaží se ho vyprovokovat, účinek to však nemá. Odměna přijde v podobě osvobození. Byl si jistý, že tím to celé pro dnešek skončí a on se bude trápit dál, protože bez jeho svolení by to nejspíš nedotáhl do konce anebo ano? Pak by se mohl přiznat. V očích se mu zablýskne s tou myšlenkou a pak zalapá po dechu a jeho hlas protne celý byt, když ucítí Dieho rty ve svém klíně.
"Die-san." Podaří se mu říct jako poslední, než s ním začnou cloumat ty pravé, slastné vlny. Nevládne sobě, silně trhá za svá hedvábná pouta a přísahal by, že slyšel zvuk trhané látky, ale to by musel být při smyslech. Třeba se mu to jen zdá, nikdy v sobě tolik síly neviděl. Boky vyjde naposledy vstříc Dieho rtům, když se mu zatmí před očima a ocitne se úplně v jiné dimenzi. Je tam krásně a zpátky se mu vůbec nechce. Jakmile drobné, orosené tělo povolí, hledí do stropu s naprosto nepřítomným výraz. Nevnímá nic kromě svého silně bušícího srdce, které mu hrozí brzkou zástavou a dechu, který zní jak po maratonu. Stočí očka k Diemu je téměř nadlidský výkon, ale udělá to, aby viděl, jak si zrovna stírá koutek. Na tváři má dokonale spokojený úsměv. Chtěl by mu říct, jak moc mu to šlo, jak neskutečné to celé bylo, ale není schopný ze sebe dostat slovo.
"Nebudu. Nemusíš ho schovávat." Sdělí mu, že by ho poslechl na slovo a stejně o něj přijde. Ruce má úplně dřevěné, stejně jako jeho tělo odmítá byť jen pohnout řasami.
"Dobrou noc, Die-san." Popřeje mu a podvědomě tuší, že se k němu nevrátí. I po tom všem mu koutky spadnout, když si to uvědomí. Byl opatrný, ale nakonec přilnul velmi rychle a po tomhle...Pozoruje ho dokud nezmizí za dveřmi a pak se jen natáhne po rožku pokrývky, na které leží, zvládne ho jen přehodit přes své tělo. Je úplně vyčerpaný, nedokáže se ani zvednout a jít třeba napít. Podloží si hlavu dlaní, než si přitáhne jednoho z plyšáků do náruče a zaboří do něj tvář. Hračku uvnitř sebe nechává nedotčenou, jen ať tam hezky zůstane.
"Třeba ti bude smutno, mě už je." Šeptne si do ticha ložnice a pak už víčka neovládne. Za nimi má jeho tvář, to jak se tvářil, kdy mu byl vydaný napospas a ví, že za dlouhé týdny, měsíce se mu nic lepšího nestalo. Stejně přijdou i malé pochybnosti, že možná dovolil příliš. Ty ale odplují s prvním hlubším vydechnutím, které značí, že se odporoučel do říše snů, které mají jen jedinou hlavní postavu a nejspíš ještě dlouho mít budou.
Žádné komentáře:
Okomentovat