Die x Shinya - Zákusek, určitě jsem myslel na zákusek. - část 3.

(Shinyův apartmán)

Die

Pokývá hlavou na znamení, že to si mohl myslet. Takže na sluhu opravdu velký pozor. Když mu Shinya řekne, že se ho nebojí, podivně ho to zahřeje na duši a konečně se opravdu upřímně pousměje. Dobře, protože on mu ubližovat nechce. Není ten typ, co by na někoho takhle sáhl, i kdyby mu za to snad nehrozila smrt. Naopak, silně ho rozčiluje, když si uvědomí, do jakého stavu strachu a poslušnosti dostal Shinyu jeho otec. Měl by se mít skvěle, když má to štěstí, že se narodil do téhle vrstvy, ale tak to není a očividně se z toho neumí dostat. Pokud to vůbec jde. Je jich tak málo, že všichni znají všechny a pořád jsou všem na očích. Takový malá silikonová vesnice. 

"A jak ti mám říkat?" Chytne se toho Die okamžitě a jeho hlas se ztiší a začne znovu nabírat ten vábivý podtón. Musí sklonit hlavu, aby mu lépe viděl do tváře, když před ním Shinya neustále klopí oči a na rtech už mu zase hraje lehce provokativní úsměv. Pak ale zvedne obočí v hraném údivu, když ho Shinya tak trochu odmítne. Je hrozně roztomilý, když mu to dojde a začne s vysvětlováním, ale Die ho v tom nechá máchat a jen ukloní hlavu k rameni, zatímco ho pořád podrobuje svému pohledu. 

"Já vím moc dobře, co dělám. Tvůj otec očividně není moc nadšený z toho, jaká jsi křepelička, i když ho podezřívám, že se mu líbí tě lámat." Tak teď je doslova odrzlý. Za tohle by mohl skončit hodně zle, kdyby se to Shinyi dotklo a za urážku jeho otce by mohl přijít hravě o život. 

"Když uvidí, že jsi našel svůj hlas a konečně sluhu používáš tak jak máš, měl by to ocenit. Oba bys nás měl používat tak jak máš. Kdyby mě tu nechtěl, nedovolí ten prodej." Má na to vlastní názor. Jeho otci zřejmě nejde o to, kdo se Shinyou souloží, možná ho pevnou výchovou jen chce přinutit, aby se zatvrdil a zhrubl, ale má to přesně opačné účinky. To je hrozný pitomec. 

"Sluha si samozřejmě postěžuje, jak musí najednou kmitat, ale to tvůj otec chce. Abys nás zneužíval. Pochybuju, že mu blaho sluhy leží na srdci víc, než tvoje. Chce v tobě mít nástupce, chce abys byl jako on." Není žádný psycholog, ale pokud mu to Shinya nevyvrátí, možná je hodně blízko pravdě. Stačí jediná další věta, aby se Die hříšně usmál. Shinya se v tom doslova topí a jeho to nejen že baví, ale připadá mu vážně krásný. Shlédne na jeho drobné dlaně na svých prsou a v očích mu zajiskří, když ho Shinya ocení. A heleme se! Není proti němu imunní, není jen na holky, Die se mu líbí. Výborně! Udělá krok dozadu, aby ho poslechl a nechá ho, aby kolem něj proklouzl. Sleduje bedlivě jeho záda a ví, co chce udělat, i kdyby si Shinya vzápětí nenaběhl, ale on mu ještě nahraje. 

"Za dvě hodiny se toho dá stihnout neskutečně moc. Pak se najíme a pak je času až do snídaně. Kterou nechceme moc brzy..." Už mu pomaličku diktuje. Vůbec neviděl svůj pokoj a ať se propadne, jestli se do něj dneska podívá. To ho můžou rovnou vrátit za zpackané služby. Jeho posledním slůvkům už se jenom usmívá, když trhanými pohyby rozvazuje svoje kimono a pentle létají k zemi. Látka se s tichým zašustěním rozestoupí a vzápětí zcela klesne k zemi a Die se ocitne uprostřed ložnice jenom tak, pouze s vlasy rozprostřenými na prsou. Nenuceně si počká, až se Shinya otočí. 

"Pohazuju věci, skříň nemám a pochybuju, že ty v ní máš něco, co by mi bylo." Pohne se z místa a natáhne po něm ruce, aby si ho za pas přitáhl blíž. 

"Myslím, že si pamatuje, co jsi měl na sobě..." Vydechne horoucně jako samo peklo a začne se sklánět k jeho rtům. Tohle není žádná otrocká práce, to jsou prázdniny za všechny roky příkoří. 

Shinya

"Tím si nejsem tak jistý." Prohodí potichoučku, aby mu aspoň odpověděl a sám přemýšlí, jak by mu měl Die říkat. Byl zvyklý na ledacos, ale nikdo se ho nikdy neptal, co by chtěl. Je to pro něj všechno hrozně nové a Die vypadá, že tu žije snad denně, když ví, jak všechno funguje. +Učili ho to, tak jako ostatní.+ Připomene si v duchu, protože se přistihne, že rád zapomíná, kde je.

"Jsem Shinya, prostě Shin." Pokrčí rameny a malinko si vydechne, když ho Die propustí a nechá ho utéct do zdánlivého bezpečí. Pak začne malinko přemýšlet nad tím, co mu Die říká. Mohl by mít pravdu? Proč by mu to jinak otec odvolil a neměl by nic proti? Zatím to vůbec nepochopil, ale co říká Die, dává dost dobrý smysl. Jenže on prostě nedokáže nikomu poručit. Musel být hodně zahnaný do koutka a nebo se bát, že zase dostane, aby ze sebe něco podobného vydoloval. Ale Die se toho zdá se nebojí. Mohl by to dělat za něj on a tvářit se, že to je Shinova práce? Třeba by se tím vyhnul dalším trestům. V očích mu zahoří naděje, když už sahá po polštáři, aby ho hodil na zem. Pomalu mu začne dotékat obsah jeho slov, protože se samozřejmě chytil jeho přeřeknutí. Sevře polštář v dlani a podívá se před sebe s tichým zalapáním po dechu. Die to snad vážně chce udělat. Vůbec nechápe, proč se do toho tak hrne, když nemusí. Anebo si z něj dělá dobrý den a baví ho jej trápit? Určitě ano! Tak jako všechny ty, kteří si to mohli dovolit. I Miyavi si z něj rád utahoval, ale tak nějak...hezky. Od něj mu to vůbec nevadilo a často se smál společně s ním. Teď se ale otočí s polštářem před tělem, aby mu řekl, že to vůbec není vtipné a že toho má nechat. Spíš by ho asi znovu poprosit. Nedokáže ani vydechnout, protože právě kouká...neměl by koukat! A stejně od něj nedokáže odtrhnout oči se rty mírně od sebe. Die už na sobě nemá vůbec nic. Teď vážně nemá daleko k tomu, aby utekl do své vlastní koupelny, zavřel se tam a pokusil se dostat Dieho nahé tělo z hlavy. Všechny tyhle představy se mu tlačí do jediného místa, které se začíná probouzet k životu.

"Já...totiž..." Ne, víc ze sebe nedostane a tiskne k svému tělu ten polštář, aby nebylo nic vidět.

"Možná něco najdu." Pokusí se zachránit své vlastní zírání, protože už nekouká tak úplně do tváře, ale malinko, vlastně o hodně níž. Prostě to nešlo ovládnout! Zvedne k němu oči, jakmile se ocitne u něj a nechá dlaň, ve které svírá polštář klesnout podél těla.

"Ne, to určitě ne." Ozve se poslední malinkatý protest, ale nechá se přitáhnout blíž. Polštář dopadne na zem a jeho dlaně automaticky vystoupají k jeho hrudi, kde ho měl v plánu odstrčit. Jen...Už tak úplně nechce a tak je tam nechá. Mrká jako panenka, když se Die začne sklánět, ale neudělá vůbec nic. Buší mu z něj srdce jako o závod, má pocit, že se už nenadechne a stejně nechce nic jiného, než aby to udělal. Ta blízkost, ten hřejivý pocit, který se v něm probudí, neumí zkrotit. Místo toho, aby mu ucukl, dal mu facku nebo ho jakkoliv zkusil odehnat, překoná poslední milimetry mezi jejich rty a je to on, kdo se natiskne na měkké. Ten pocit, že by se o něj někdo mohl postarat a udržet ho v bezpečí mu dává tolik, že prostě chce víc. Jak kdyby se v něm něco přepnulo a věděl, že tohle je správně. Die ho úplně popletl. Už s prvním, trochu nesmělým prolnutím, protáhne paže kolem jeho šíje a nechá je na jeho ramenou jen tak položené. Bez váhání zruší vzdálenost mezi nimi a nechá se dokonale pohltit jeho náručí, ze které sálá teplo a bezpečí. Možná si to jen vysnil, ale rozhodně nechce, aby to bylo jinak. I kdyby jen jednou, ten pocit je úplně dokonalý. Třes v kolenou se mu taky líbí, celkové celé drobné tělo malinko povolí, asi to bylo tím napětím a stresem z večírku a událostí na něm. Po chvilce se přece jen malinko odtáhne a opře si čelo o jeho bradu, aby se pokusil popadnout dech. Tváře mu hoří a nejen ty, stejně nedokáže udělat ani krok dozadu. 

"Polštář už je a zemi, tvoje oblečení taky." Připomene mu, než se odváží vzhlédnout a pořád čeká, kdy Die řekne, že to byl vtip a odejde do pokoje.

"Pořád se můžu převléknout." Prohodí sotva slyšitelně s tichým povzdechem, ale místo toho, aby byl přesvědčený o tom, co říká, se mírně povytáhne na špičky a nesměle ho políbí znovu. Die není jeho první, se kterým je v ložnici, ale rozhodně je první otrok. Je to už dlouho, kdy v tomhle pokojíčku byl někdo jiný, ale jeho otec tehdy zakročil a...Od té doby ho už Shin neviděl. Jen zaslechl, že padl na úplně dno. Kde je mu konec to netuší, ale do dneška ho to nepřestalo trápit a hodně nocí kvůli tomu probrečel. 

Die

Asi nikdy se necítil tak dobře jako právě teď, když viděl ten Shinyův zaskočený, ale velmi zaujatý pohled. Lidi na něj někdy koukali obdivně, spíš chtivě, ale nikdy ne takhle. A samozřejmě mu nemohlo uniknout, kam Shinyovy oči klesly vzápětí. To všechno hraje na struny jeho ega a probouzí v něm neskutečně příjemné pocity. Když ho k sobě přitáhne, nezaznamená vůbec žádný odpor a polštář tiše dopadne na koberec. 

"Musí to být hrozně osamělý život." Stihne mu ještě pošeptat, než se jejich rty spojí a on má pocit, že ochutnává, co měl jen málokdo. Shinya ani nemůže tušit, že pro něj tohle celé bude taky novinka, pokud ho pustí tak daleko, ale jde jen o ten závěr. Všechno ostatní umí Die perfektně. Okamžitě k sobě Shinyu za pas pevně přitiskne, když ucítí jeho tělo proti svému a jeho ruce kolem krku jsou mu velmi příjemné. Shinya je takový drahoušek, nikdo, s kým by mu tu mělo být špatně a chvění jeho těla mu jasně prozrazuje, že se mu tohle všechno jedině líbí. Sám má zavřené oči, když ho líbá a není nijak opatrný. Nespěchá, ale zároveň nechává polibky nabírat na vášni a hloubce, až dokud se Shinya sám neoddálí, ale jen trošku. Otevře oči, dívá se přes jeho vlasy za něj na velkou postel a vdechuje jeho vůni, zatímco poslouchá. Koutky se mu vyšvihnou nahoru a rád by mu cokoliv odpověděl, ale to už se zase líbají a on ho po chvíli začne drobnými půlkrůčky tlačit před sebou směrem k posteli. Shinya je vyprahlý, cítí to z něj a Die nechce váhat. Jeho pán by si to mohl rozmyslet a pro něj bude lepší, když mu ukáže hned teď, co všechno umí. Kromě toho jim opravdu nikdo nebude moct nic vyčíst. Jakmile je postel dost blízko, nechá ho na ni opatrně dosednout a zůstane stát v jeho těsné blízkosti. Shlíží na něj, zatímco konečky prstů klouže po jeho ramenou a pak je přesune dopředu pod jeho krk, aby začal obratně a celkem spěšně rozepínat jednotlivé knoflíky. Chvíli se dívá na ně, chvíli do jeho očí a sám nechává Shinyu, aby se díval kamkoliv chce, protože má přeci jen celkem jednoznačný výhled. Vrátí dlaně zpět na jeho ramena a shrne látku dolů, až sklouzne po Shinyových pažích a odhalí jeho nahé tělo. Nepřítomně se usměje, pak si přidřepne, položí dlaně na jeho kolena a prostě je dá od sebe. Je v tom něco tak moc provokativního, že to dožene jeho vzrušení k maximu a nenuceně pokrčí rameny, když se mu podívá do očí. No co? Nějaké místo si přece vydobýt musí. Celou plochou dlaní ho pohladí od kolen, přes stehna až nahoru k pasu, než se jimi zase začne vracet. Pak jednu ruku natáhne, vezme tu košili a rozmáchlým gestem ji odhodí někam za sebe. 

"Za chvíli tam bude už úplně všechno..." Slíbí mu s touhou podbarveným hlasem, že kalhoty mu určitě nenechá a pak mu začne opatrně, ale stejně svižně zouvat boty. Jedna, druhá… 

"Máš krásná chodidla a kotníky." Řekne. 

"Už ti někdo pochválil chodidla a kotníky? Vždycky mi to přišlo sexy..." Olízne si horní ret a začne ty jeho nožky jednu po druhé pěkně masírovat v dlaních, aby se ta jeho křepelička trochu uvolnila. 

Shinya

Dieho polibky ho dokonale polapí a už nemá nejmenší chuť protestovat. S každým dalším pohybem rtů, je mu v jeho náruči mnohem lépe. V hlavě mu malinko zní jeho poslední věta o tom, jak tu žije. Je pořád mezi lidmi, ale přesto se cítí sám a není mu to nepříjemné. Jen by občas uvítal, kdyby se mohl k někomu přitulit, prostě si užít blízkost někoho, na kom mu záleží. Tohle se u nich v rodině prostě nenosilo. Jeho otec by ho zabil jen za to, na co teď myslí. A proto musel jeho přítel zmizet. Bylo to moc vážné, moc zakázané, protože byli z podobných rodin a hlavně...Shin s ním byl příliš krotký. Die to očividně odhadl velmi dobře. Shin si ani neuvědomí, že už je pomaloučku tlačen k posteli. Je povolný v jeho náruči jako loutka a nechce se mu vůbec pouštět šíji, po které už pod dlouhými prameny přejíždí konečky prstů. Jak kdyby podvědomě cítil, že se o něj Die může postarat, že mu Shin může patřit, ať to bylo sebe víc na hlavu. To jemu měl Die patřit a ne naopak. Jenže Shin už si nepřeje nic jiného, než aby to bylo tak, jak si vysnil. Nikdo by to nesměl poznat, musel by být ten nejlepší herec, ale už není naivní a nevěří, že by mu to otec schválil. Podruhé stejnou chybu prostě neudělá. Tedy ne, že by si myslel, že to bude s Diem na vážně notě. Pořád si moc dobře uvědomuje, kdo Die je a hlavně, proč tu je i když to teď malinko odsouvá stranou. Die ho donutí, aby ho pustil nebo spíš postel, která se mu zaryje zezadu do nohou a on na ni zlehka dosedne. Podívá se nahoru a skrze pootevřené rty už o něco rychleji dýchá. Nemůže se na něj vynadívat a zároveň má v očích jakousi potřebu, aby ho zachránil. Před vším a přede všemi a teď momentálně hlavně před ním samým a touhou, která už pomalu zaplavuje jeho tělo. Jakmile se dostane za hranici, přestane vnímat svět kolem sebe a taky se stydět a...To se mu možná tolik líbit nebude. Krátce klesne očima na jeho prsty, které povolují knoflík za knoflíkem a zlehka se zachvěje, jakmile o kus látky přijde. Tváře mu zrudnou a dlaní se pokusí zakrýt několik míst na předloktích, kde malinko svítí modřiny. Někde jsou patrnější a čerstvé, jiné už několik dní staré a některé už pomalu mizí.

"Die-san, já..." Pokusí se něco říct a už odvrací hlavu, aby se na něj nemusel podívat. Teď se mu určitě přestane líbit. Jenže místo toho, aby Die odešel a nechal ho tady sedět, se ocitne mezi jeho koleny. Musí je dát pořádně od sebe a tváře mu hoří snad ještě víc. Přesto si hlasitější povzdechne, jak jsou jeho doteky příjemné. Chce ho cítit, chce jich mnohem víc. Nechá víčka klesnout, jakmile přijde pohlazení a konečně se opravdu upřímně usměje. Jakmile se modř v jeho očích znovu objeví, už v nich hoří něco úplně jiného, než je stud a strach.

"A bude to trvat dlouho?" Zeptá se jej s téměř neznatelným nádechem hravosti. A je to tady, už se přestal úplně hlídat, i když jeho tváře neopouští jemný nach.

"Ne, to se mi ještě nestalo. Budu doufat, že se ti bude líbit i zbytek." Prohodí tiše a konečně se odhodlá, aby pozvedl dlaň a jemně ho konečně prstů pohladí po tváři a pohraje si s dlouhými prameny. Vydržel by je zkoumat ještě dlouho, to by však Die nesměl tak hýčkat jeho nožky. Několikrát se prudce nadechne a drobné tělo začne na posteli malinko povolovat. Trvá to jen chvilku, než poklesne dozadu na předloktí a zakloní hlavu se zavřenýma očima, aby si mohl doteků užít ještě víc.

"Můžeš říct ještě něco?" Vyjde z jeho rtů, aniž by si to uvědomil a už mu zase kouká do tváře. Je neskutečný, jak klečí mezi jeho nohama a jen si představí, že...Ne, na to teď nemůže myslet, jinak skončí ještě dřív, než vůbec začali.

"Moc ti to tam sluší, víš..." Kousne se do rtu, když si uvědomí, co by chtěl říct, ale nakonec se přece jen neovládne a začne se na posteli posouvat malinko dozadu. Byl by rád, kdyby se ho Die nepřestával dotýkat, ale zároveň nemůže odolat touze, mít ho u sebe v posteli. Přece si kvůli němu neotlačí kolena!

"Můžeš jít klidně za mnou. Víš je tu moc místa a já se tu většinou sám bojím." V očích se objeví něco, co k nevinnému vzezření, se kterým se narodil a malinko mu pomohl, moc ruku nepodává. Die zdá se po dlouhé době něco probudil a to hned tak spát nepůjde.

"Dokážeš si představit, kdyby to celé bylo jinak?" Šeptne do ticha ložnice a už zase rudne. On to snad ani nedořekne.

"Kdyby to bylo obráceně a všechno bylo tvoje." Kousne se znovu do rtu a skoro stydlivě klopí oči, jen na rtech mu pohrává jemné pousmání.

"Úplně všechno." 

Die

I kdyby nebyl otrokem, nedal by najevo, že si těch modřin všiml. Teď ne. Die obvykle moc taktní nebyl a jedovatě si vychutnal každého, ale tohle bylo něco docela jiného. Shinya byl v jeho očích bezbranný a jeho otec ho bil, týral ho jako zvířátko, které nestojí za nic a jemu se to nelíbilo. Viděl na něm, jak moc se za to stydí a nehodlal mu sypat další sůl do ran. Právě teď se pokoušel svou péčí o přesný opak. Pousměje se a zauvažuje nad odpovědí. 

"Dost dlouho na to, abych tě trochu potrápil a ne moc dlouho, abychom to snesli oba." Odpoví mu po svém a tiše zavrní, když mu Shinya potvrdí, že se mu masáž chodidel líbí. Nechá ho, aby se dotýkal jeho vlasů, oči má zatím pořád upřené na svoje dlaně, kterými se stará o jeho nožky. Jen ať se Shinya v poklidu osmělí. Die je jeho, může sahat kam jenom chce a tak dlouho, jak chce. Teď, když Die ví, jaký je a jaké to tady s ním bude, necítí žádnou potřebu podobné věci odmítat nebo oddalovat. Vzhlédne v okamžiku, kdy se Shinya položí a vidí jen jeho bradu, jak zrovna zaklání hlavu. Ještě s ním nic neprovádí a už to tolik působí? Die se pro sebe pousměje a honem zapřemýšlí, když padne ta pobídka. 

"Líbí se ti můj hlas?" Zkoumá, jestli jde o tohle nebo o abstinenční příznaky z nedostatku komplimentů. Jejich pohledy se zase setkají, když se Shinya předkloní a on jemně pootevře rty. Sám moc dobře ví, co by tady mohl dělat, ale Shin mu trošičku uteče nahoru do postele a vyzve ho, aby se připojil. Opře dlaně o okraje postele podél jeho nohou a opatrně si přilehne k jeho boku. Opře si hlavu o dlaň pokrčené ruky a podívá se mu do tváře. 

"Osamělý život, noci plné strachu… to zní, že jsi ten pokoj vedle zařizoval úplně zbytečně..." Bez okolků se nastěhuje rovnou sem. Přece si o to Shinya právě řekl, no ne? Natáhne dlaň přes jeho tělo po jedné z těch plyšových hraček a pohladí ho s ní po odhaleném břiše. 

"Máš rád plyš? Dotek něčeho… heboučkého…?" Dodá dost provokativně na to, aby si Shinya představil cokoliv jenom ne tyhle hračky. Místo odpovědi Shinya řekne něco docela jiného. Něco, co v první chvíli úplně nepochopí. Podívá se mu tázavě do očí a vysvětlení dostane vzápětí. Musí si přiznat, že ho tím Shinya docela vykolejil. S pootevřenými ústy si prohlíží celé jeho tělo i tvář a na okamžik si pokusí ve své hlavě připustit, že by to tak v nějaké jiné realitě mohlo být. Je to… něco, co v jeho nitru způsobí doslova explozi vzrušení. Co tohle znamená? Chce, aby se k němu choval jako ten dominantní, když budou sami? 

"To jsou nebezpečné představy, můj pane..." Zašeptá a schválně ho tak osloví, jenom aby viděl nelibost, která se mu proběhne po tváři.

"Měl by sis užít, že tě konečně někdo neutlačuje a že jsi to ty, kdo má navrch." Řekne mu, ale už začíná chápat, co přesně má v rukou. 

"Shinya-chan, jsem tady, abych udělal, cokoliv chceš. Cokoliv..." To poslední slovo zdůrazní, ale už mu ho šeptá do ouška. Ne, ještě si nedokáže připustit, že by mu snad měl jeho pán patřit jinak, než v postelové hře, ale popletlo mu to hlavu v prvních několika minutách jejich známosti a to je co říct, protože jinak je dokonale imunní snad vůči všemu. 

"Čas sundat je dolů..." Ozve se, když se zvedne s předloktí do sedu a začne docela přímočaře rozepínat jeho poklopec. 

Shinya

"Líbí." Ozve se Shinův hlas tichounce, jakoby se bál, že řekne něco zakázaného. Jenže už se tolik nehlídá, vlastně vůbec a tak na sebe další slova nenechají dlouho čekat.

"A nejen hlas." Pokusí se mu složit kompliment, protože Die je opravdu nádherný. Věděl to v první chvíli, kdy se na něj podíval a teď bez oblečení, je to ještě lepší. Nemůže se přinutit, aby očkama nesjížděl celou jeho postavu, jak se k němu přesouvá na postel. Skoro u toho dají dech, jak jsou pohyby elegantní a přistihne se, že už chvíli ani nemrkl. S tím zjištěním zase malinko sklopí oči.

"Uhm." Vyjde z jeho rtů stydlivě, když přijde na plyšáka, kterého má v posteli. Už je dost starý, aby je tu neměl a stejně si nedokáže poručit, aby je odložil. Naštěstí tady nikomu nepřekáží a ještě nepřišlo na to, že by je měl vyhodit. Ložnice je asi jediné místo, kde může mít opravdu cokoliv, protože sem návštěvy přece nechodí.

"Mám rád všechno, co je heboučké." Pokrčí skoro nevinně rameny a odpoví tak Diemu. Trochu čeká, co přijde, protože svou pobídkou mohl způsobit cokoliv. Pokud se něco podobného má dít, Die musí vědět, že on na žádné dominantní postavení není ani omylem. Líbí se mu v něčí náruči, nebojí se ničeho, dokud dotyčnému věří a když na věc přijde...i po tom všem pro něj bolest není tak úplně nepřítelem. No, možná právě proto. On je tím pravým otrokem sám sebe, protože je pro druhého ochotný udělat naprosto cokoliv, když to překročí jistou hranici a to se právě děje. Vzrušení už malinko přebírá kontrolu nad jeho tělem a dotek plyšáka, stejně jako Dieho hlas, který ho lechtá na oušku, ho v tom jen podporuje.

"Jsou nebezpečné, jen pokud toho chce někdo zneužít." Odpoví mu s dlouhým výdechem.

"Shinya...Die-san." Opraví ho vzápětí, aby bylo jasno, že tohle oslovení prostě chce slyšet. On rozhodně pán není a nikdy nebude, ne v tom pravém slova smyslu.

"Úplně cokoliv?" Pozvedne nad tím obočí, ale nemusí přemýšlet dlouho. Pro něj existuje jen jediná možnost a tu právě Die vyslovil, aniž by si to uvědomil. Dlouze vydechne a jeho víčka opět skryjí modré duhovky, když i on promluví a velmi tiše.

"Pak tedy dělej, cokoliv chceš, Die-san, tak by to přece mělo být." Pokračuje v tom, co si myslí, že je správně. Asi už je vážně pokřivený tím, co se tu za ty roky odehrával, ale...Ví, že je to tak správně. Mělo by to být obráceně, cítí se tak mnohem lepé a rozhodně si ho bere vzrušení a touha daleko víc. Vypadá malinko smutně, když o Die přijde, protože by se právě odvážil k dalším dotekům. Místo toho se jen zavrtí ve svém pelíšku a upře na něj hravá očka.

"Pak už stačí jen vybrat vhodné místo na podlaze." Prohodí sotva slyšitelně a neovládne rekci svého těla, když se boky mírně pozvedne, jak kdyby už si přál, aby dole opravdu byly. Teď mu prostě malinko překáží.

"A na co je ještě nejvyšší čas?" Nevině se uculí a prstíky pravé ruky si pohrává se světlými prameny. U toho si pečlivě prohlíží výraz v jeho tváři, aby odhadl, jestli se mu bude líbit, co uvidí nebo ne. Pozvedne se podruhé, aby ho o ty kalhoty mohl připravit a ideálně i s prádlem, když klesne očima na své vlastní stehno, které zdobí decentní tetování v podobě velmi precizně propracovaného podvazku. Malinko se znovu začervená a nevině pokrčí rameny.

"Ten už dlouho nikdo neviděl." Prozradí mu fakt, že je druhý, kdo na něj může koukat a dokonale přehlíží svůj připravený klín.

"Líbí se ti, Die-san?" Broukne s mírným pousmáním a malinkatou nejistotou v očích, než si před ústa a nos přitáhne polštářek, kterých je v posteli taky dost a koukají mu zpoza něj jen oči.

"Je taky plyšový, víš." Sdělí mu důvod, proč zrovna ten.