Die x Shinya - Zákusek, určitě jsem myslel na zákusek. - část 1.

(výročí)

Shinya

Shinyovy narozeniny se kvapem blížily. Předtím ho však čekal ještě jeden velký večírek, na který nebyl Miyavi pozván. Jednalo se o oficiální výročí jeho rodičů, kde byli pozváni hlavně obchodní partneři. Prostě událost, na které není zábava být. Shin byl smutný už večer před ním. Kdyby věděl, že tam bude Miy rozhodně by se těšil víc. Tak bude spíš vedený jako pejsek na vodítku. Samozřejmě s výstavním rodokmenem. Málem by nad tím protočil očima v sloup, když se ráno vzbudí ve své obří posteli, na které je několik plyšáků a v rohu pokoje obrovský plyšový medvěd. Dostal ho před pár lety od Miyaviho a odmítal ho dát z ruky, tedy spíš vyhodit. To ani náhodou a snad poprvé v životě se něčemu bránil a taky za to dostal pěkně nařezáno. Ano i ve svém věku. Jeho otec byl...Hodně přísný a možná i to mělo za následek Shinovu povahu. Skoro nemluvil, všechno držel pečlivě uvnitř sebe. Nic nesmělo ven, hlavně žádné stížnosti. Přesto všechno si dokázal udržet ve tváři jemný úsměv a většinou se tvářil jako nevinná, v podstatě hračka. Už je to asi hodinu, kdy se chystá u sebe v pokoji. Musí vypadat kouzelně, aby byl otec spokojený a mohl se jím chlubit, pak bude chvíli zase v bezpečí. Trhne sebou, když se ozve prásknutí dveří a jeho otec vpadne do bytu, aby ho z něj vytáhl a vzal s sebou. Shin se jen poslušně zvedne, opraví lehce zvlněné, blonďaté prameny podél tváře a vydá se v jeho stopách. Tedy je spíš malinko vlečen. Měl být prostě jiného pohlaví a teď si los přírody náramně užívá. Na sobě má bílou košili z nejlepších materiálů s úhlednou bílou mašlí místo kravaty. Černé kalhoty jsou volné a vzdušné, co však hezky kopírují, je jeho pozadí. Modrá očka se nenápadně, přesto zvědavě rozhlíží kolem. Vůbec netuší, kam jdou a kde se oslava bude konat. Odhaduje to na patro jeho rodičů, kteří žijí pod tím jeho. Kdyby si na to vsadil, prohrál by, protože dole usedají do jejich auta, které je odváží do jednoho ze salónků určených pro jejich společenskou vrstvu. Sál se jenom blýská, uvnitř už je pár hostů a hlavně několik desítek otroků, kteří nosí jídlo a pár těch, kteří mají dělat společnost a to jak tu přijatelnou tak tu, o které se nemluví. To se jeho otci líbilo úplně nejvíc. Shin je jen rád, že už nežije společně s ním, i když je pod neustálým dohledem. Je prý jeho zlatý důl a vydělává mu díky reklamě. Proto nikdy nedostal facku, jeho tvář prostě potřebuje.

"Běž a hezky se snaž. Jestli zjistím, že si někdo stěžuje, tak uvidíš." Šeptne mu tiše, výhružným hlasem, aby je nikdo neslyšel a vyšle ho do davu, který se tam objevil, kdo ví kde. +Úsměv a hlavně nenápadně.+ Přesvědčuje sám sebe v duchu, ale nevydrží mu to dlouho. Během vteřiny je v obležení a na jeho hlavu padají otázky o nové reklamě, pro kterou si ho otec vybral.

"Uhm, já totiž...Má to být překvapení i pro mě. Vždycky se na podobné věci hrozně těším." Několikrát se zakoktá, ale na tváři se mu podaří vykouzlit nesmělé a skoro andělské pousmání, kterým zachrání několik vteřin drahocenného času. Jenže lidí je čím dál víc a jemu se z toho podlamují kolena a začíná být neskutečné horko. 

"Omluvte mě, potřebuju něco k pití, už jen tou nabídkou mi vyschlo v krku, je příliš lákavá." Stočí to na úplně jinou notu a pokusí se zlehka vybruslit z dalších otázek. Malinko vyděšená, velká a neskutečně modrá očka, díky čočkám, upírá do okolí a hledá nějaký tác, kde by bylo něco k pití, aby dostál své výmluvě.

"Arigato." Usměje se na jednoho z otroků, který se u něj objeví dřív, než se stačí pořádně rozkoukat. +Neděkuj, prostě jim neděkuj.+ Napomene se v duchu, kdyby to někdo slyšel, je po něm. 

Die

Dalo by se tomu říkat debut. Taky štěstí. A taky smůla. Záleželo na úhlu pohledu, ale z hlediska toho, jak kdo žil nebo spíš živořil, to nakonec bylo štěstí. Když byl úplně malý kluk, rodiče ho prodali za pár šupů, aby měli pár měsíců co do pusy. V závěru je to z bídy nevytrhlo ani nezachránilo před hladomorem, ale… možná se jejich dítě nakonec mělo lépe, než doma. Znovu záleželo na úhlu pohledu. Chcete radši živořit s nimi a nejspíš umřít na rakovinu hodně brzy nebo se radši necháte vychovat k účelům, k jakým vychovali Die? Chcete žít s jistou hanbou nebo radši zemřít se ctí ale jako jeden z milionů? Pokud šlo o Die, mohla jít všechna čest k čertu. Už se objevil na tomhle shnilém světě a nehodlal z něj odejít na nějakou hnusnou nemoc a podvýživu, i když po pravdě… pokud se nebude hodně smekat, hnusná nemoc ho dožene tak jak tak, jenom trochu jiná, než je rakovina. Vděčil slušnému rozumu a pěkné tvářičce za to, že ho prodali do jednoho z těch lepších bordelů a pak už jenom sám sobě a svému talentu vytěžit ze všeho nejvíc, že na něj vlastně dosud nikdo nesáhl. Tedy ne se vším všudy. Učil se, díval se, moc dobře znal doteky a na vlastní oči viděl vážně asi všechno, ale musel zůstat nedotčený v tom nejdůležitějším kvůli ceně. Ti nejbohatší z toho totiž úplně šíleli a otroci jako on se prodávali za neskutečné peníze do nejlepších rodin. Takže znovu… chcete souložit v hedvábí a brokátu nebo někde na zemi? Na zemi vlastně klidně, ale jenom když bude z mramoru. Jeho cesta byla dlouhá, ale vlastně mu bylo pořád jenom osmnáct, i když si někdy připadal hrozně starý. Znal ale i otroky, kluky a zejména holky, co pracovali už dávno. Pracháči chodili kolem a hrozně se divili… opravdu je mu tolik a ještě nic neví? A majitel říkával Přesně tak, opravdu a oni byli celí u vytržení a představovali si, jak ho zaučí. Die mohl vidět jejich sliny na vlastní oči a myslel si něco o pitomcích, jestli vážně žili v představě, že snad neví, co kam patří. Tseh… To by ve svém oboru asi za moc nestál. V Japonsku už kimona nikdo z těchto lidí nenosil, za to je nosili otroci, aby bylo na první pohled jasné, kdo je kdo. Z něčeho, co mělo kdysi obrovskou hodnotu a bylo znakem rodiny a postavení se stala mnohem jednodušší varianta, která… symbolizovala přesný opak. Večírek, kam měl dnes taky jít byl příležitost. Nemusela se už nikdy opakovat. Byla jí hlavně pro jeho pána kvůli nejvyššímu výdělku, ale i pro něho, aby se pokusil sám sebe umístit na to nejlepší možné místo. Die věřil, že má tu moc to nějak ovlivnit. Porozhlédne se, poplete někomu hlavu a bude doufat, že to klapne. Snad mu dají čas. Dokonce mu věnovali poměrně nákladné kimono z rudého hedvábí s černým vzorem okolo lemů. Otroci nenosili šperky, pokud jim je nikdo nevěnoval, takže žádné nemá, ale jeho chloubou jsou hluboké černě podmalované oči, výrazné lícní kosti a především neuvěřitelně dlouhé tmavě blond vlasy. Co ví, jemu podobných tam bude víc, ale svoje místo na světě si klidně vybojuje. Večírek vypadá velkolepě, nikdy nic podobného neviděl, ale líbí se mu to okamžitě. Komu by ne. Nemá ale čas žasnout nad všemi těmi krásnými věcmi, má jen málo času na to, aby se rozhlédl, než ho přinutí jít k někomu konkrétnímu. Trvá to jen pár minut, než se v jednom místě strhne hotové pozdvižení, Die tam prudce otočí tvář a spatří dav lidí kolem kohosi. Ten bude důležitý a významný! Okamžitě tam zamíří a málem si neuhlídá pobavené vyprsknutí, když spatří nějakého chlapečka, kterému je asi tak čtrnáct a skoro před všemi utíká. No a co? Ten už taky ví, na co to má a půjde s ním manipulovat o to víc. Jestli z něj lidi šílí, musí k němu a navíc je krásný a nebude s ním cvičit. Úžasné… Zaslechne jeho špitání o žízni, ale někdo je rychlejší. Stejně zariskuje, když se k tomu tácu přitočí, sáhne po sklence o vteřinu dřív, než Shinya a z otočky po něm blýskne prvním oslnivým úsměvem. 

"Já to udělám." Zbavuje se otroka s tácem. +A ty táhni k čertu.+ Postaví se mezi něj a Shinyu, aby pro něj snad neměl oči a líbezně pánečkovi nalije, než mu sklenku podá s pohledem upřeným do jeho očí. Kruci to je panenka. 

Shinya

Málem měl možnost se nadechnout, ale opravdu jen málem. Než si vůbec stačí prohlédnout kluka, který nesl tác s pitím, dostane skleničku od úplně někoho jiného. S mírně pootevřenými rty se podívá Diemu přímo do tváře, několikrát na prázdno zavře a otevře pusu, než by ji radši přiblížil ke rtům, aby nevydechl z posledních sil obdivné páni. Nikoho takového ještě neviděl a stáli při něm všichni nejvyšší, když si uhlídal svá slova. Ani to poděkování, které měl podruhé na jazyku, by mu neprospělo. Za jeho zády se ozve známý hlas s jeho jménem v tichém zavrčení a Shinyův otec si ho přitáhne za zápěstí k sobě. Na dálku nejde příliš poznat, ale jeho útlá zápěstí málem zapraštějí, jak silný stisk to je. Shin se ani neohlédne, jen automaticky sklopí očka do země a kouše si ret, aby nevypískl. Jedna jeho část přijímá tu bolest s jistou vděčností, protože přece jen pochybil a ta druhá by se nejradši vykroutila, aby jí už víc nebylo. Je vidět, že si starší muž dává velký pozor, aby ho neslyšel nikdo z jeho hostů, ale Die je jiná kategorie, toho klidně může poslat na samotné dno pekla.

"Řekl jsem ti, že nemáš utíkat. Chtějí s tebou mluvit a jestli to uděláš ještě jednou, víš, co tě čeká." Vyhrožuje mu tichým hlasem, než si počká na přikývnutí a pak Shinyu pustí. Ani neví, jak se mu podařilo skleničku udržet v prstech a neupustit ji na zem. Teď je za ni ještě vděčnější, když ji pozvedne ke rtům. Na Die se v první chvíli ani nepodívá, zase by se hrozně styděl. Vyhlédne si prázdný tác, aby na ni sklenku odložil. Pak se kradmo rozhlédne a vidí, že už je očekávám v hloučku zpátky. Podívá se krátce zpátky na Die a před očima mu proběhne předchozí okamžik. Die se nebojí, někoho takového by potřeboval, ať ho nesežerou. Může si ho půjčit? Neudělá nic proti pravidlům, když ho vezme sebou? I kdyby za něj měl zaplatit, peněz má dost, i když je nikdy příliš nezneužíval. Několikrát se kousne do rtu, než ho zlehka vezme za zápěstí.

"Prosím, pojď se mnou." Upře na něj prosebná očka vyděšené laně a počká, jestli se opravdu pohne s ním. Malinko ho zneužije jakou takovou zeď a bude doufat, že to zabere. Je teď zahnán do kouta a dělá to, co by za jiné situace neudělal. Jen ještě chvilku mezi nimi a asi vážně omdlí. Z hloučku se ozve tichý šepot, který naznačuje, jak moc na jeho doprovodu můžou nechat oči.

"Ten je váš, Shinya-san?" Zeptá se jeden z přítomných a o reklamě ani slovo. Částečně se mu uleví, ale stejně si příliš neví rady s odpovědí. Už jen ta představa, že by měl opravdu být, mu žene rudou do tváří.

"Hai...Totiž, zatím ne, ale..." Dává prostor, aby nebylo jasné, co s ním má v plánu.

"Říká se, že nikoho z nich ve svém apartmánu nemáte." Ozve se další hlas a Shin postřehne mezi ostatními svého otce, který jen letmo přikývne. Polkne všechen strach, i když se při prvních slovech několikrát zakoktá.

"To je pravda, čekal jsem na speciální nabídku. Někdy je lepší si počkat na to nejlepší zboží." Podaří se mu ze sebe dostat souvislou větu.

"Ale obchod ještě neproběhl, tak asi nebude nejlepší předbíhat." Další slova pohromadě, měl by si pogratulovat. Jen vůbec netuší, co s Diem bude dělat. Možná by mohl nakonec říct, že se nedohodli. Ano, to je skvělý plán.

"Tak skvělý artikl jsem  dlouho neviděl." Ozve se hrubší hlas kousek od něj a přistoupí k Diemu, aby si ho prohlédl a možná i osahal. Ostatní zírají na Shina, jak kdyby čekali, co udělá a on si zase připadá v pasti. Do čeho se to nahnal? Měl by dát na vědomí své postavení, jinak ho otec sežere. I kdyby se jenom rozmýšlel, neměl by na něj nikdo sahat, než případně řekne ne.

"Vážně nad ním uvažuji." Pokusí se jako první působit diplomaticky. Je to houby platné, prostě to neumí. 

Die, Aoi

Je to opravdu zaujetí, co spatřil v očích toho kluka? V Dieho nitru se krátce promítne jakýsi dobrý pocit a především naděje, ale trvá to jen chviličku, než jsou přerušeni a on musí okamžitě sklonit oči k zemi a dělat, že celou tuhle událost neviděl. On je tu pro většinu v podstatě nábytek, nepředpokládá se, že by kdy jakkoliv mohl zneužít cokoliv tu uvidí nebo uslyší. Slovo otroka u žádné výpovědi nic neznamenalo. Trochu mu zatrne, když mu ve vteřině dojde, jak je se Shinyou zacházeno a kdo má u nich doma hlavní slovo. Vedle chlapce by se mu možná vedlo dobře, ale jeho otec bude přesný opak a Die už nemá prostor couvnout. Kdyby si ho všiml a chtěl ho pro sebe, osud by se mu ošklivě vysmál, ale nic takového se v tuto chvíli nestane a ten muž se od nich vzdálí. Die zvedne oči v okamžiku, kdy na zápěstí ucítí drobné prstíky a uslyší tu výzvu. Jen pohne víčky nic víc, ale pak už následuje chlapce do davu a cestou pozvedne bradu jako pravá ozdoba. Možná trochu moc hrdě, ale nedovede si pomoct a kromě toho… se přece teď má čím chlubit, ne? Kolem nich se okamžitě rozezní šeptání a šuškání a Die na sobě cítí mnoho z těch pohledů. Ještě nikdy v životě si nepřipadal tak žádaný jako právě teď a nemůže uvěřit tomu, že by se líbil tolika lidem najednou a tak moc, ale na ten pocit si zvyká extrémně rychle a jeho sebevědomí jde jenom nahoru. Reagují takhle? No dobře! Už ví, že se jeho malý pán jmenuje Shinya a že to bude někdo opravdu významný v tomto kruhu, i když je zdá se loutkou svého otce. To je mu úplně jedno, hlavně, když nepadne do spárů jemu. Zatají dech, než se Shinya rozhodne odpovědět, ale po tom jeho Hai by nejradši odběhl na terasu a odpálil ohňostroj. Už má nakročeno k tomu, aby se mu splnil jeho dnešní sen. Ještě krůček, jenom ať ho štěstěna neopouští! On souhlas Shinyova otce vidět nemůže, protože se nesmí takhle na přímo dívat po lidech okolo a dávat najevo, že si je prohlíží, takže jenom poslušně stojí a kloní oči k zemi, ale rozhodně ne celou hlavu jako vrchol pokory. Zdá se, že to funguje, protože kolem Shinyi se teď drží jakýsi uctivý kroužek. On taky Die není z nejmenších a nejdrobnějších. Většinu Japonců slušně převyšuje. Die zbystří, když se dozví další pikantnost, totiž, že Shinya otroka nemá. Byl by tam úplně sám! No to je terno. Otázkou je, jestli to je proto, že sám nechce nebo proto, že mu to otec stejně nedovolí. Nad tím teď ale pochybovat nesmí. Když ho Shinya veřejně označí za nejlepší zboží, jeho koutky se nepatrně zvednou, ale pořád se tváří jako že neslyší nic z toho. Jeho klid naruší až mnohem dravější zákazník, který vypadá, že by Shinyovi s láskou zboží vyfoukl, pokud se o něj nechá připravit a ten klouček vypadá, že se nechá. Diemu spadnou koutky a nejradši by toho chlapa poslal do háje, ale všem na očích nemůže vůbec nic. Spása přijde z nečekané strany. 

Aoi je součástí dnešního večírku, i když má pověst morouse, kterého ani nemá smysl někam zvát. Většinou se mračí na svět okolo, není s ním žádná zábava a večírky nesnáší, ale zároveň má tak velké jméno, že si nikdo nedovolí ho nepozvat. Shinyu a jeho rodinu nezná osobně, takže to celé pozoruje jenom zdálky a mlčky, ale ví, co se říká a dneska to viděl na vlastní oči. To dítě potřebuje pomoc a není tu nikdo, kdo by mu ji poskytl. Aoi nespokojeně mlaskne, vstane ze svého křesla a se sklenkou červeného vykročí do davu. Lidé mu uhýbají skoro udiveně, ale jenom to dál potvrzuje, jakou vážnost tu má. Dojde k celé trojici, prohlédne si nejdřív Shinyu, pak otroka a nakonec toho muže a stáhne obočí ještě víc. 

"Výborná volba, Shinya-san, pro reklamu vašeho otce nepostradatelná." Pronese dost nahlas a několik lidí začne souhlasně přikyvovat. Tohle prohlášení si jeho otec nenechá ujít, bude teď Die chtít do domu. Shinya si na Die bude muset naostřit lokty, to je mu jasné, ale na druhou stranu, když si ho nechá vzít, ztratí tady tvář. Aoi úplně cítí, jak polovině davu vrtá hlavou, proč to udělal a co má se Shinyou v plánu. Byl pro ně jako fantom opery. Docela se tím bavil. 

Shinya, Miyavi

Shin po očku pozoruje Die. Pořád z něj nějak nemůže spustit očka. Nechová se jako ostatní v místnosti, je vidět, že si je vědom toho, jak vypadá a to ho nutí být nervóznější ještě víc. Vůbec netuší, co si s ním počne. V hlavě už přemýšlí, jak se z toho vykroutit. Ne, že by se mu nelíbil...Je to právě naopak, líbí se mu až moc. Vždyť se před ním ani v županu neprojde, co kdyby viděl třeba kotník? Nejradši by se plácl do čela, vypískl a odběhl se schovat domů. Ale copak může? Je pod drobnohledem svého otce a teď už i celého davu. Co si jen počne? K tomu známý jeho rodičů, který má očividně zájem. Kdyby ho nechal vyhrát? Může si to vůbec dovolit? Opatrně se podívá na svého otce a ten už stahuje obočí k sobě. No tak tohle je jednoznačná odpověď. Ukázal by, že s jeho rodinou jde zametat a vysloužil by si trest. Ne, tohle už by jen tak nerozdýchal. Dlaně se mu potí, ruce třesou a pomalu zase přichází o dech. Je toho na něj příliš. Moc pozornosti a chce se po něm, aby ukázal, že se nebojí. Ale on se bojí! A hrozně moc. Schová si dlaně do až příliš dlouhých rukávu a už se nadechuje, aby něco řekl. Jenže nic z toho, co má na jazyku by rozhodně nestačilo a už se odhodlává, že Die prostě přenechá a pak...to nějak vydrží jako milionkrát před tím. Jakmile se ale v davu ozve pro něj ne úplně známý hlas a pochválí jeho výběr, prudce se na Aoiho ohlédne a překvapeně zamrká. Viděl ho už několikrát, ale nikdy s ním neměl možnost mluvit. Šuškalo se o něm hodně, jen on na tyhle klepy příliš nedal. Radši si dělal obrázek sám, i když to nikdy nahlas neříkal. A teď to vypadá, že se mu tenhle přízrak večírků snaží pomoct. Proč by ho chtěl zachraňovat, vůbec tomu nerozumí. Trvá mu to chvilku, než vzpamatuje a konečně na něj přestane zírat stejně jako všichni ostatní a že jich je.

"Aoi-san má pravdu." Ozve se chladný a přísný hlas, ale ve tváři Shinova otce sedí společenský úsměv.

"Je to opravdu výstavní kousek a jsem rád, že máš vkus. U mého syna bych ani nesnesl nic jiného." Zasměje se krátce svým slovům a žene tím Shinyu do pasti, ze které není návratu. Teď už ho odmítnout nemůže.

"Máte pravdu oba dva." Podaří se mu vydolovat, i když je to pořád tišší, než by být mělo.

"Nezní to příliš přesvědčeně a já mám opravdu zájem." Vloží se do toho ještě jednou známý jeho rodiny. Teď už musí Shin zatnout zuby a začít malinko bojovat, i když to vůbec ale vůbec nemá v povaze. Jenže otcův výraz je mnohem horší, když se nikdo zrovna nedívá. Polkne, než se obrní a konečně zase promluví.

"Je mi líto, ale to nedovolím. Už jsem se rozhodl a nemám v plánu ho někomu jen tak přenechat. Navíc...Přeplatit vás nebude takový problém." V duchu si pogratuluje.

"Jak víte, žádného nemám a naprosto miluji prvotřídní zboží. Naše rodina by nesnesla nic jiného." Podaří se mu nasadit odhodlaný výraz a podívat se muži do očí. Ten se k jeho překvapení malinko oddálí a na Die ani nesáhne. +Skvěle, Shin-chan, teď už jen vymyslet, co s ním.+ Proběhne mu hlavou vyděšeně a je rád, že se pozornost všech odvrátí k jeho otci, jenž jej začne vychvalovat až do nebes. Výborně, trest snad nebude, možná za to, že váhal. Shin se pomalu podívá na Aoiho a nepatrně se pousměje.

"Byla by radost vás vidět na večírcích častěji. Jste jejich přínosem." Poděkuje mu, aby neztratil tvář a očima mu posílá všechnu svou vděčnost, než se mu letmo ukloní.

"Je na čase si svou novou ozdobu odvézt. Auto už na vás čeká. Není vhodné, aby si ho užíval kdokoliv jiný." Nařídí mu jeho otec v rámci slušnosti před ostatními, ale Shin ví, co to znamená. +Bez poznámek zmiz nebo uvidíš.+

"Samozřejmě otče. Bylo mi potěšením." Rozloučí se s ostatními, podrží svá očka o něco déle na Aoim a pak zamíří k Dieho majiteli, aby mu za něj velmi slušně zaplatil. Ne, neumí vůbec vyjednávat a zaplatí mu mnohem víc, než by musel, aby to měl celé z krku. Do rodinné limuzíny nasedá sám a Die by mu měli přivézt. Přece se nesluší, aby hned jel s ním. Shin je za to rád, protože už teď se mu stahuje hrdlo, když si uvědomí, že s ním bude sdílet byt. Jakmile je v bezpečí svého domova, jako první vezme do náruče sněhově bílou kočku, která vyčítavě mňoukne. Totiž, kde se zdržuje, když má dostat najíst.

"Už jsem tady, hned to zařídím." Broukne do hebké srsti a cestou bere svůj telefon do ruky, aby napsal zprávu Miyavimu, už je zase nervózní až hrůza.

Musel jsem jednoho koupit, co mám dělat?

 Napíše mu rychle zprávu a už chystá konzervu prvotřídního tuňáka do misky. Mobil pípne vzápětí.

Užij si ho, Shin-chan, bylo na čase. Hezkou, velmi dlouhou a vyčerpávající noc.

Přijde mu odpověď a on by Miyaviho asi zabil. Ozve se zaklepání na dveře a po vyzvání vstoupí sloužící jeho otce, který mu přivede Die. Shin se zarazí uprostřed obýváku a zůstane na něj zírat, když osamí. Po pár vteřinách rozpačitě sklopí očka.

"Uhm, vítej?" Ozve se slabý hlásek.

"Tvůj pokoj je tam." Kývne hlavou k připravené místnosti s vlastní koupelnou.

"Já no...Uhm, nebudu tě zdržovat." Vůbec netuší, co by měl říkat.

"Tohle je Shiro, občas hrozně prská." Snaží se nevidět vyčítavý pohled kočky a to zaprskání mu neunikne. Nervózně se zasměje.

"Máš hlad?" +On by ti měl chystat večeři!+ 

Die, Aoi

V duchu musí Aoi pozvednout koutek nad tím, jak se Shinya tváří, když na něj promluví, ale navenek nedá znát vůbec nic. Jeho černé oči jsou pořád stejně netečné, ba skoro opovržlivě nad věcí, jako by byl z jiného světa a lidé tady v tomto ničemu nerozuměli. Je to jeho maska před touto vlezlou společností, ale čím byly pro některé lidi věci tajemnější, tím byli neodbytnější, takže to pomáhalo jen někdy. Byl pro ně divný týpek, slýchával je šeptat jeho přezdívku Havran, ale bylo mu to jedno. Vždycky je nakonec zajímalo, co řekne a jaký je jeho názor a dost často s ním souhlasili. Ze strachu? Těžko říct. Nikdo netušil, odkud se bere jeho jmění, protože nikdo netušil, jaká je doopravdy jeho práce, ale všichni se shodli na tom, že ho platí někdo velmi důležitý a mocný a proto se před ním měli na pozoru. Nikdo nechtěl udělat chybu. Místo Shinyi ale promluví jeho otec a Aoi k němu pomalu přesune svou pozornost. Společensky se usměje a přikývne. 

"Samozřejmě, děláte přece v reklamě. Vaše geny se dokonale promítly do vašeho syna." Složí mu kompliment, ale pokud Shinyův otec není se synkem spokojen, může si to vyložit vážně jakkoliv. Jenže co na to jde říct? Shinya přikývne, ale ten třetí muž se nechce nechat odbýt a zpochybní Shinyův souhlas. Dokonce i Aoi se zatváří zaskočeně, protože tohle se prostě neslušelo a několik pohledů okolí je vskutku pohoršených. Shinya si s tím ale poradí sám a to tak, že se Aoi musí otočit, aby nebylo vidět jeho úsměv, když toho chlapa setře. Die se pořád dívá do země a doufá, že tohle dopadne tak, jak od začátku chce, ale uši má natažené a dobře si pamatuje, co kdo řekl a jak se zachoval. Tímhle chlapem počínaje a Shinyovým otcem konče. K jeho uším doléhají pochvaly na malého Shinyu, ale on už díky tomu, co před chvílí viděl ví, že jsou falešné. Pustí otce ze zřetele a místo toho poslouchá Aoiho, který je pořád blízko Shinyi a kterému teď Shinya děkuje. Aoi se kupodivu mile usměje a kývne Shinyovi nazpět. 

"Arigato, Terachi-san, jste velmi laskav. Myslím, že je mě vidět přesně tak často, jak jsou ostatní schopni unést." Trochu zažertuje na vlastní adresu, ale nemají pro sebe ani minutu a už je tu zase jeho otec. +No jistě, schovejte si ten poklad doma, ať nikdo neví, co tam máte...+ Ušklíbne se Aoi v duchu. On by se spíš chlubil. Místo toho se ale rozloučí. 

"Terachi-sama..." Ukloní se otci a vzdálí se. 

Die je celkem překvapený, když se je Shinyův otec okamžitě rozhodne poslat pryč z večírku. Proč? Osobně by tady ještě rád zůstal a dál se díval kdo je kdo, ale není mu to umožněno. Musí se vrátit ke svému bývalému pánu, počkat, než Shinya vyřídí všechny náležitosti a získá dokumenty o vlastnictví a potom je přenechán jeho sloužícímu. Nemůže udělat vůbec nic, ani se na Shyniu podívat, ale dneska získal nový domov a vypadá to, že opravdu slušný. Takhle to chtěl, teď jenom, aby nelitoval. Ještě to trvá, než je odveden k vozu a převezen do nového bytu. Po cestě se neděje nic zvláštního a cestu nemá smysl sledovat, protože stejně neví, kde je, ale i tak se dívá na svět kolem a snaží se pamatovat si co nejvíc. Sluha s ním nemluví a tak to taky nedělá. Nemá to smysl, dělal by, že tam ani není. Když se konečně objeví na prahu Shinyova bytu, měl by se hodně na co dívat, ale jakmile se dveře zaklapnou, zvedne oči a zapíchne je rovnou do Shinyovy nejisté tváře. Cítí z něj až sem k sobě tu nejistotu a sám se nebojí ani trochu. Nepohne se na něm vůbec nic kromě očí, když mu Shinya naznačí, kde by měl teď být, ale pak je zase vrátí k němu. +Nebudu tě zdržovat?+ Zopakuje si po něm v duchu. A to od čeho? Přenese pozornost na kočku. Nikdy žádnou neviděl na vlastní oči. Je celkem hezká, ale není si jistý, jestli ho nerozčiluje, jak se na něj dívá. Jako by mu taky chtěla říct, kdo je tady víc. 

"Mám jít do toho pokoje a zůstat tam?" Konečně prolomí ticho, aniž by odpověděl na otázku s hladem. Kdekoliv jinde už by si koledoval, ale cítí, že tady je to jiné. +Opravdu sis mě pořídil jenom na příkaz a chceš, abych trávil život v tom pokoji?+ Kam až zajít, než ho rozzlobí a pohřbí se dřív, než začne žít v novém světě? Pomalu k němu vykročí. Vždycky to může svést na cestu tam.