Aoi x Tora x Hideaki - Teď už mě nechceš nahněvat, že ne? - část 3.

(Aoiho rezidence)

Tora

Na tu otázku a jeho majordomovi ani neodpověděl. Stačil jen úšklebek a skoro nevinné pokrčení rameny. Dostal však díky tomu další informaci, která se mu bude hodit. Je pravda, že některé rýpnutí odhalily mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. +Takže na něj taky pozor. Jak moc se asi bude bránit?+ Převaluje tu myšlenku v hlavě a baví se nad tím královsky. Mohl by na něj taky něco vyzkoušet? No rozhodně bude obezřetnější, když už to ví. Myslel si, že se mu po poznámkách dostane další odpovědi, ale to se nestalo. Už to Aoimu došlo nebo ne? +Tuhle povahu si drž, na hodně lidí to působí.+ Zní mu v mysli slova jeho strýce, se kterým strávil dost času. Kde je mu konec to neví, ale učil ho už od malička. Nepochopil, proč se mu tolik věnuje a dává mu cenné lekce do života, později protkané výcvikem, ale v pozdějším věku už nad tím začal víc přemýšlet. Sem tam mu dodal informace, které se při své malinko nelegální zábavě dozvěděl, ale nějak to neřešil. Netušil, k čemu by to mohlo být dobré. Aoi už má jeho plnou pozornost. Tušil, že se mu nepodaří sáhnout si pořádně a Aoi malinko vyletí. Přesto si tu vteřinu udržel pohled v jeho očích. +Tohle není vůbec špatný.+ Okomentuje si pro sebe to, co pod svými prsty cítil a čeká protiútok. Aoi je vážně dost obratný, ale tím svým výpadem mu ukázal zase malinko víc. Tohle neuměl jen tak někdo a sundat někoho jeho konstituce nebyla úplně hračka. +Ale ale drápky jsou tu taky.+ Náznakem se brání jeho sevření. Možná by přece jen vymyslel, jak se jeho výpad ubránit, ale tak úplně nechce. Teď to není boj na život a na smrt a čím víc zjistí, tím bude příště vynalézavější. Ani se nenaděje a už je a zemi, v takové pozici, ze které se už nedostane vůbec nikdo. Místo toho, aby prskal, se zkusí malinko vykroutit, ale je to marný boj. Aoi moc dobře ví, co dělá. Další informace k dobru. Začíná tušit, že by se tu mohlo dít něco víc, jen neví co přesně. Promne si rty o sebe a zůstane ležet pod ním.

"Hm, zdá se, že mám po cigaretě. A kouřit cokoliv jiného...No nic." Podaří se mu dostat a už se pobaveně šklebí.

"Nechceš se posunout kousíček níž, slušelo by ti to tam." Rýpne si do něj a čeká, jestli ho pustí nebo ne. Asi na něm nebude klečet celý den. Leda, že by se mu to tolik líbilo.

"Bod pro mě, už vím, že tohle z domácí posilovny nemáš. Takhle se kluci jako ty neperou." Prozradí mu něco navíc. 

"Chtěl si mi to ukázat schválně nebo ti to prostě ujelo?" Hodí po něm další otázku a pozvedne nad tím obočí. Kdyby neměl tvář do strany, asi by se mu s ním bavilo mnohem líp. Kdyby ho jen viděl strýc, asi ho příliš nepochválí. I když...

"Copak mi ještě ukážeš, že umíš?" Provokuje ho dál a vůbec se u toho nestydí, proč taky? Mohl by to brát jako ponížení, když ho dostal, ale to by nebyl on.

"Už jsem na to přišel, užíváš si to, protože sem našel citlivé místečko, hm? Jak by se asi tvářili, kdyby přišli na to, že se ti to líbilo?" Snaží se ho ještě malinko vyhodit z konceptu.

"Někdo jako já? Míň než otrok." Pokusí se hlavou trochu trhnout, aby se osvobodil.

"Lekce číslo tři. Neodkrývej karty příliš brzy." Uchechtne se nad svou poznámkou.

"Anebo si na ně zavčasu sáhni. To víš, zajíc v pytli." Jsou věci, které si ještě vyzkouší později a musí rozhodně zjistit, jak je jeho majordomus vycvičený. Pokud tohle uměl Aoi a podstatě ho před ním varoval, copak asi umí Hideaki? Proto žádná pouta, nejsou totiž potřeba. +To by se Shinovi nelíbilo.+ Vzpomene si na něj a zase myšlenky zatlačí hluboko zpátky, tohle byla rozhodně jeho slabost a ty neměl nikam pouštět. Dostali ho tam, kde je, ale nevyměnil by nic z těch chvilek za svůj starý život.

Aoi

Drží ho pevně v šachu, dokud se Tora kroutí, ale nakonec stisk stehen povolí, aby mohl vůbec mluvit a dýchat. Samozřejmě to stojí za to. 

"Jen nedělej, že tím najednou pohrdáš." Dobírá si ho ze svého místa a samozřejmě naráží na jeho vztah se Shinyou. 

"Co na tobě takový ustrašený kluk jako on viděl?" Musí se nutně ptát. 

"Neříkej, že před ním tě opustila tvoje rýpavá povaha. Nejsi zrovna klasický typ ochránce." Kdo ví, proč ho to vůbec zajímá. Co je mu do cizích milostných pletek…? S jeho prací to vůbec nijak nesouviselo. Ušklíbne se na jeho slova o tom, kam přesně by se měl posunout. 

"Ty máš apetit, myslíš někdy alespoň chvíli na něco jiného? Za tu chvíli, co tu jsi, je to už asi stá narážka a já jsem ti přece říkal, že tvoje představy nesdílím." Ať si zkusí ho jenom lísknout přes zadek, Aoi mu to vrátí, že si Tora měsíc nesedne. 

"Kluci jako já?" Nakloní hlavu mírně k rameni. Co chce tímhle říct? V duchu se tomu usměje. Myslí si, že je zhýčkaná smetánka? Že mezi nimi není nikdo, kdo musí do terénu, hájit zájmy nejvyšší rady? Aoi tráví většinu času dokonce mimo město, na cestách pustinami nebo do jiných měst. Je to rušný a dost nebezpečný život a navíc se radě může kdykoliv znelíbit. Naštěstí má skvělou pověst a už toho pro ně hodně udělal. 

"Tora-chan, zapni trochu hlavu. Proč bych se od tebe plánoval naučit víc, kdybych ti nechtěl ukázat, co umím? Kdybych chtěl, aby to zůstalo tajemstvím, nikdy se mnou do tělocvičny nevkročíš a budeš se moct leda tak domnívat." Konečně z něj vstane a opráší si dlaně o stehna. Udělá něco jako tseh, když Tora zase začne dorážet na jejich možné pletky. +O mých kartách nemáš ani ponětí.+ Pomyslí si, ale ve výrazu tváře se mu nic z toho neukáže. 

"Tak vstávej přece, nemysli si, že jsme skončili." Popožene ho zase na nohy. Několik dalších pokusů končí dost nerozhodně a je znát, že se testují navzájem. Už se to obejde bez zbytečného mluvení, pokud se ho Tora zrovna nesnaží na něčem nachytat a ať si Aoi láme hlavu sebevíc, žádnou konkrétní bojovou techniku v tom nerozeznává. Je to tak trochu od všeho něco, ale kdo ho tohle naučil? Při malé přestávce se od Tory dozví nějaké detaily o tom, jak to dole někdy vypadá a v tu chvíli dokážou být oba velmi vážní. Bylo by to na celé hodiny, ale tolik času Aoi nemá. Ne dnes. 

Když se Hideaki objeví s tím, aby mu připomněl jeho rozvrh, odkývá to máváním dlaně, ale ještě chce pokračovat, takže zůstanou zase sami. Ne nadarmo se říká, že v nejlepším se má přestat. Nakonec si totiž nedá pozor, špatně šlápne a je to on, kdo skončí v rychlé otočce na zádech s rukou zalomenou pod jeho loktem a zaskočeným výrazem v očích. Přestal se soustředit, příliš se tím bavil a myslel si, že ho dnes Tora nedostane a nakonec se nachytal na vlastní lekci. V tu chvíli má Tora u hlavy pomyslnou pistoli, kdyby se rozhodl, že mu tu ruku vážně zlomí nebo mu cokoliv provede. Stihl by to, i když by živý neodešel. Aoimu se to uvědomění mihne v očích, když se dívá do těch jeho a na dvě vteřiny očekává opravdu cokoliv. Dveře se neotevřou, nepřiběhne nikdo, kdo by ho zachraňoval, protože nedal pokyn, ale ví, že by stačil jakýkoliv nevhodný pohyb. Srdce se mu z toho podivně rozbuší.

Tora

"Hm, asi skryté kvality, na které si ty ještě nepřišel." Odpoví mu bez váhání a škodolibě se usměje. Nějak si nemůže dát pokoj ani na vteřinku. Vždycky měl na jazyku spoustu poznámek a ani se Shinem to nebylo jinak, jen nebyly tak...Prostě byl na něj hodný.

"On se nebál je ocenit." Vyzvedne malého Andílka, kterého už tak dlouho neviděl. Nepochybuje o tom, že by se Aoi červenal, kdyby mu řekl jen polovinu z toho, co společně prováděli. +Ustrašený...divil by ses.+ Přijde i další poznámka v duchu, kterou ale nahlas neřekne. Nechce mu říct víc, než by třeba mohl tušit. Přece jen si pořád dává pozor. Na ten apetit se neubrání, protočit očima v sloup.

"To víš, některým věcem prostě neporučíš, ale když nesdílíš, nemusí tě to trápit. Kdyby ti to tolik vadilo, už dostanu do nosu." Úplně ignoruje fakt, že na něm pořád klečí. Jakmile ho pustí, nespěchá s tím, aby se zvedl. První se pomalu posadí a krátce si přehodí ruku přes pokrčenou nohu. Vzhlédne k němu a zase se pobaveně šklíbí.

"Mám to brát jako pozvánku na další kola?" Pozvedne obočí, než se konečně dostane na nohy a nepotřebuje k tomu ani jeho pobídku. Srovná lemy haleny, které mu pořád visí podél boků, ale žádný postoj si ani tentokrát nepřipraví. Prostě ho jen pozoruje a tváří se u toho dost lehkovážně, opak je však pravdou. Přebírá si jeho protiútok a snaží se odhadnout slabá místa.

"Já vím, že ne. Jsme teprve na začátku. Těším se, až se pořádně zapotíš." V očích se mu blýskne, než udělá několik kroků do strany a pak jsou v sobě znovu. Aoi má výdrž, rozhodně jde poznat jeho trénink a profesionalita, kterou jen tak někde nevidí. On sám má co dělat, aby vůbec dokázal najít slabé místo a to s tím nikdy neměl příliš problémy. Většina útočníků ale nebyla trénovaná. Dřív pár takových potkal, když ho strýc poslal na nějakou prácičku, která nebyla úplně legální, ale na ulici to byli většinou jen zoufalí lidé. No, v jistém ohledu byli možná i nebezpečnější. Prali se o holý život a vtom byl ten rozdíl. 

Už je celkem dost udýchaný, když přijde první pauza a je vidět, že už je o dost uvolněnější když si společně povídají. Příchod Hideakiho je další narušení. Pozoruje ho s jistým zaujetím v očích a přemýšlí, že by tentokrát zůstal potichu, ale poznámka nakonec taky přijde. 

"Tobě se se mnou nějak líbí. Pak, že moje nadšení nesdílíš." Mávne nad ním rukou a zase malinko poodstoupí. Jasně on může zas. Tentokrát ale myslí boj. Pár kol si ho ještě malinko testuje, než přijde na to, jak by ho mohl dostat a skutečně se mu to podaří. Vypadá hodně spokojeně, když má Aoiho v šachu.

"Ale, ale..." Prohodí jako první a ještě trochu kontroluje všechny možné úniky, které by na něj mohl Aoi použít, aby ho měl dost pojištěného. Těkne očima ke dveřím, jak kdyby čekal, kdo dovnitř vtrhne, ale nic se neděje. Nakloní se trochu blíž a hravě mu foukne do tváře.

"Mám tě." Usměje se, ale nevypadá to, že by chtěl z něj jen tak slézat. Nutně si to potřebuje užít, však Aoi taky nespěchal.

"Gomen, tohle si musím užít." Zasměje se tiše, ale pořád se netváří nějak pomstychtivě, ani že by mu chtěl ublížit.

"Malinko si tě prohlédnu zblízka, ještě jsem neměl možnost." Klouže očima po jeho těle, ale pořád je dost obezřetný.

"S tebou by se dalo dělat věcí. Řekni, už tě někdo dostal na lopatky, Aoi-chan?" Záměrně prohodí oslovení a na vteřinu se zatváří překvapeně, je to ale jen hrané.

"Ach, já zapomněl, san že? Nevím, nějak mi to teď nejde přes pusu. Co teď s tebou?" Nadhodí s krátkým povzdechem a v očích se mu zablýskne náznak touhy, tohle prostě nešlo ovládnout.

"Mohl bych si sáhnout znovu a zjistit, jak moc to nesdílíš." Provokuje ho svými slovy i tónem hlasu.

"Možná bychom se divili oba." Skloní se ještě malinko níž a trochu se poposune, aby měl lepší těžiště. Tuhle váhu Aoi jen tak nestřepe.

"Máme asi hodně diváku, hm? To abych je nenechal odcházet zklamané a já si to taky užiju. Jsi sexy, víš? Ale to už jsem říkal." Odmlčí se na vteřinu, aniž by se oddálil

"Asi mám nárok na odměnu, ale malinko jsem změnil názor. Vyberu si jinou." V očích se mu nebezpečně blýskne a místo toho, aby šel po cigaretách, které mu rozhodně chybět budou, si uzme Aoiho rty v hladovém polibku. Netrvá dlouho ale je dost intenzivní a když se oddálí, mrkne na něj, pustí jeho ruku a vyhoupne se na nohy.

"Příště, až tě dostanu, si zase něco vezmu."

Aoi, Hideaki

Při tom jeho ale, ale cukne svým tělem, ale v podstatě jenom narazí do toho Torova a vzhledem k Torovým nekonečným poznámkám to bude jenom další voda na jeho mlýn, to je mu jasné. Uhne s hraně otráveným výrazem očima do strany, ale i tak si všimne, jak se Tora podíval ke dveřím. I on čekal, že někdo přijde. Žádné smluvené znamení ale nepadlo a Aoi taky ještě neumírá. Znovu sebou trhne, když na něj Tora foukne a ani tohle se mu nelíbí, ale to je všechno, co se stane a Aoiho tělo trochu povolí z toho neskutečného napětí. 

"Nebuď drzý, nevyplatí se ti to." Varuje ho a v jeho hlase je jasná stopa nesouhlasu. Ne proto, že prohrál, ale že Tora rychle zapomněl na všechna pravidla, která si mezi sebou stanovili. 

"Aoi-sama..." Opraví ho hned, protože mu nedovolil ani to san. Nejsou si rovni a Aoi se začíná zlobit. Chvílemi je to zábavné, ale čeho je moc, toho je prostě příliš. Tora si z varovného podtónu v jeho hlase samozřejmě vůbec nic nedělá, ale měl by se naučit, kdy začít brzdit. Zřejmě si vůbec neuvědomuje, že mu Aoi doslova zachránil život a klidně se k němu chová dost neuctivě. Ano, Aoi si tuhle hru začal, ale Aoi si může začínat, co chce. Někde uvnitř mu imponuje, jak se na něj Tora dívá i to, že mu složí ten kompliment, i když na první pohled to zřejmě nebylo. Toho by si všiml už v tom obývacím pokoji. Přesto podobné myšlenky rozhodně nejsou na místě. V mžiku je znovu jako tětiva, protože Tora se skloní k jeho rtům a doopravdy ho políbí. A ne jenom tak trošku… Rozhodně nemůže říct, že by byl dotek jeho rtů nepříjemný a stejně se proti němu vzepře, aby se mu vymanil. Nejde to, ale v následující chvíli už Tora vstává sám. Jakmile se narovná, za rameno ho popadne Hideaki, který stačil nepozorovaně vstoupit, když byl Tora pozorností u Aoiho, rovnou mu stáhne ruku dozadu a sevře ji v elektrických poutech. Přicvakne i druhou. 

"Jakýkoliv prudký pohyb je aktivuje." Řekne měkce a tiše a vymění si přes Torovo rameno pohled se vstávajícím Aoim. Ten se Torovi vážně podívá do tváře. 

"Iie, Tora-chan, příště si nevezmeš vůbec nic. Žádné příště nebude. Podal jsem ti ruku a ty bys mi v jediný okamžik utrhl celou paži. Nevážíš si ničeho z mých vstřícných kroků a hned zkoušíš, co všechno snesu. Já jsem tě varoval. Nejsem trpělivý člověk a nemám smysl pro humor." Řekne mu a prostě projde okolo nich a opustí tělocvičnu. 

"Co tě to popadlo?" Zeptá se Hideaki, když Toru za loket navede zpět do chodby a vykročí s ním zase skrz dům k jeho pokoji. 

"Laškuješ s ním jako s někým, koho jsi potkal v baru." Nemluví tak docela o jejich propastném rozdílu v postavení. Chápe, co tím Aoi myslel. Toru kupovat nikdo nechtěl, věnoval mu pokoj, důvěru a získal drzý polibek, zneužití oslovení hned v první vteřině a kopu sexuálních narážek. 

"Měl bys vědět, že je nedůvěřivý. Získat si ho trvá dlouho. Zklamat ho trvá vteřinu." Pokračuje po cestě. On sám takový nebyl. Byl mnohem empatičtější, chápal Toru a fakt, že si myslel, že by to mohlo být jinak. Jenže tenhle svět k lidem jako on nebyl fér. Kdekoliv jinde by už ležel v kaluži krve na podlaze a odtud jel rovnou do spalovny. Aoiho reakce byla velmi velkorysá na to, jakou měl pověst. Na druhou stranu mu Tora přišel zábavný a jako pravá divoká šelma prostě nedovedl zkrotit sám sebe. Podle něj byl dobrák. Upřímně doufal, že to s ním Aoi nevzdá a dokončí, co si vymyslel.

Tora

Samozřejmě, že si všiml, že to je na Aoiho příliš. Věděl to hned, co si dovolil první drzost a zaplatí za to. Stejně ho nic z toho nepřimělo to neudělat. V tomhle byl největší problém s jeho povahou, prostě nevěděl, kdy má přibrzdit. Přesně ví, že za to zaplatí a bude to podruhé v životě, stejně by neudělal nic jinak. Poprvé ho to stálo jeho domov a Andílka a podruhé? To se ještě uvidí. Možná, že to bude opravdu život, ale nic z toho uvědomění ho nepřiměje, aby koutky pustil dolů, na svých rtech má chuť těch Aoiho a v očích něco, co je rozeznatelné jen pro něj. Jen se mírně ohlédne na Hideakiho, který mu zacvakne pouta, ale necuká se ani nebrání.

"Já vím." Odtuší jen klidným hlasem, ale něco z jeho malinko zvířecí stránky je v očích pořád a do toho se přidá i něco malinko jiného. Asi trochu lítosti, že to přehnal. Pozdě. Odvrátí hlavu stranou, aby to nikdo neviděl a když oči vrátí k Aoimu je zase zpátky on sám, tak jak ho ti dva znají. Propaluje Aoiho pohledem, aniž by cokoliv řekl a vnímá pečlivě každé jeho slovo. +Někdo by tě ho měl naučit, život je hned lepší.+ Rýpne si do něj v duchu, ale je to jen podvědomá obrana, protože do něj slovně kope a o to je to horší, když ví, že má pravdu. +Jen další z přestřelů, Tora-kun.+ Pokračuje dál a ještě se malinko ohlédne, když kolem nich Aoi projde.

"Neutrhl, mohl jsem ale ne." Konečně něco i řekne a mlaskne si nad tím, jak kdyby se nedělo nic mimořádného, ale ono se děje. Zase svou přirozeností všechno zkazil. Tohle už se vážně nikdy nezmění. První jen pokrčí krátce rameny, když přijde Hideakiho otázka a bez protestů s ním vykročí chodbou.

"Chtěl vědět, jak to vypadá na ulici, tak jsem mu to ukázal." Dodá nakonec, když si rozmyslí svou odpověď, ale pravda to není. Kouká upřeně před sebe a přemýšlí, jestli mu k tomu říct ještě něco víc nebo to prostě nemá smysl.

"Jsou věci, které se blbě mění, i když bys to chtěl." Vypadne z něj nakonec v podstatě první upřímná věc.

"Ale to je fuk, teď už ano." Dodá ještě a přijde i další úšklebek.

"A mně se to za tu vteřinu povedlo a možná to mělo přesně tam skončit." Konečně se na něj ohlédne a v nezvyklých očích se něco zatvrdí. Neví, proč má potřebu mu něco takového vůbec říkat, ale...Už se stalo. +Teď by to chtělo nějakou příhodnou narážku.+ Připomíná mu jeho já, jak by se měl chovat a že se tak neděje. Uvnitř je toho mnohem víc, ale to se nikdo nedozví. Prostě to nedovolí.

"Budu si egoisticky myslet, že jsem byl nejrychlejší?" Dodá ještě na adresu Aoiho zklamání a teď si to pěkně vyžere, až do dna.

"A co když jsem si myslel, že to tam skončí?" Nadhodí otázku, která je možná jen něco malá z jeho mysli a možná taky ne. Chtěl to podvědomě a proto se neovládl nebo v tom bylo něco jiného? Sám si přestává být jistý.

"Nechceš strávit tam dole ani vteřinu, ale myslíš, že být něčí nohou od židle je lepší? Možná spíš popelník." Protočí sám nad sebou očima a když projdou do jeho pokojů, pokud jimi ještě pořád jsou, něco z něj podivně spadne. Asi trochu s pocitem, že něco je jeho...Spíš bylo.

"Vždycky jsem si vážil života, říkal mi, jak je to důležité." Odfrkne si a rozhlédne se kolem.

"Ono je to vlastně jedno, kde žiješ, všude je to stejný. Ale neříkám nic proti, bylo lepší si užívat v posteli, bez krys." Pobaví ho tím nebo vůbec? Asi ne, ale proč by mu na tom mělo záležet.

"Není proti pravidlům, že se staráš?" Pozvedne nad tím obočí, než očima naznačí pohled ke svým spoutaným zápěstím.

Hideaki

Hideaki chvíli mlčí převaluje Torovu odpověď v hlavě. Nakonec se ale pro sebe pousměje. 

"Na ulici se lidi líbají poté, co se spolu poperou? Není to poněkud… zvířecí vlastnost?" Nadhodí, ale je to částečně vtip, který naráží na Torovo jméno. V duchu si povzdechne. On ho chápe, vážně ano. Nedovede si vůbec představit jaké to je, když se někdo narodí do blahobytu a názorového přesvědčení na jedné straně barikády a pak skončí na té druhé. Jen tak, skoro pro nic. Ti, co se dole nebo jako otroci narodili, s tím prostě od začátku počítají, ale Tora? On tu ale nebyl od toho, aby ho litoval. Vůbec neporozumí tomu náhlému pesimismu, když Tora prohlásí, že to takhle mělo skončit. Podívá se na jeho profil, ale mlčí. Jenže Tora toho jen tak nenechá a to, co říká… Opravdu chtěl zemřít nebo ho Hideaki jenom špatně chápe? Nakonec se společně zastaví přímo přede dveřmi Torova pokoje. Hideaki se mu vážně podívá do očí. 

"Ano, myslím si, že je to lepší. Nikdy nemůžeš vědět, co ti osud chystá." Řekne, zatímco ho připravuje o pouta, aniž by ještě byli uvnitř. Nechce se mu věřit, že by se Tora nechal zlomit. Právě dnes a právě po tomhle. Ne, na to je moc silný a nepoddajný. Muselo by se stát víc. 

"Jestli tě při životě udrží jenom nekonečný boj o život a trocha klidu ti hned přivodí myšlenky na konec, možná bych to měl říct Aoimu. Určitě ti milerád nachystá pestrý denní program." Pousměje se znovu a odemkne kartou dveře, které zůstanou dokořán. A pak nachytá Tora jeho. Hideaki na něj chvíli hledí se rty mírně pootevřenými a přemýšlí, co by mu na to měl vlastně říct. Nikdy se nechoval k otrokům povýšeně. Nechoval se k nim vlastně vůbec nijak, ale Torovi podvědomě podává ruku a povzbuzuje ho. A to nesmí. Mohl by tím všechno zkazit. 

"Když to na mě neřekneš, nepovím zase tvoje tajemství." Nadnese mu možnost trochu jiného přístupu a jakéhosi vztahu. I kdyby to na něj chtěl Aoimu říct, proč by mu měl Aoi věřit? 

"Třeba jsme se domluvili a hrajeme s tebou hru na hodného a zlého policajta, Tora-kun." Nadhodí mu další variantu. 

"Možná mu řeknu všechno, co mi povídáš, jak se tváříš..." Vypočítává a pokyne mu bradou do nitra pokoje. 

"Dnes už po tobě nic chtít nebude. Odpočiň si a..." Sáhne dlaní do kapsy a když ji zase vytáhne, drží v ní cigaretu a jedinou sirku. Oboje mu předá. Pak sáhne dlaní na křídlo dveří. 

"Není ode mě, Tora-kun." Zazní poslední slova, než dveře zavře. Je ještě brzy večer, ale Tora možná ocení možnost, do zítřejších čtyř ráno něco naspat. Kdo ví, jaké měl doteď možnosti a jak moc potřebuje energii nebo ne. On sám má plno práce včetně vážného rozhovoru s Aoim a plánováním jeho dalších kroků. Tora byl nepředvídatelný, kdykoliv mohl jejich posun zhatit nějakou neuváženou aktivitou, ale… Jednou si ho vzal Aoi do hlavy, tak mu bude věřit. Ostatně jako vždycky…