(Aoiho rezidence)
Tora
Jasně, že se tak nechová, nikdy se to pořádně nenaučil, ale jeho podvědomí mu začíná napovídat, že by nejspíš měl začít. Něco v jeho nitru se ježí, jenom při té myšlence a zároveň mu z jeho tónu v hlase běhá mráz po zádech. Stejně si pořád drží výraz, říkej si, co chceš, já ti to nežeru, ale je to jen maska. Pořád mu vrtá hlavou, jak dobře zná Shinyu. Třeba kdyby se přece jen malinko podvolil, dozvěděl by se víc. Třeba ho nakonec uvidí. Málem při svých myšlenkách přeslechne Aoiho jméno, ale naštěstí mozek dál pracuje a nakonec si i vzpomene."Jo jo, to mě napadlo. Ale je to škoda, chan by se k tomu hodilo mnohem víc." Mlaskne si a už by mu konečně mělo dojít, že své poznámky by si měl nechat pro sebe. Ale tohle myslel tak nějak vážně, prostě to k tomu jménu víc sedne.
"Jo, to jsem si taky všiml, vtipy ze slumu si nechám do cesty." Začíná trochu povolovat, protože ať se rozhlíží, jak se rozhlíží, z tohohle není cesta ven. Možná opravdu malinko přikrotne a začne poslouchat, to ale neznamená, že by mu sem tam něco neulítlo. Oči mu pořád těkají kolem dokola a převrací svoje šance. Ne, ty jsou nulové už od chvíle, kdy se ocitl na ulici. Málem si povzdechne, protože z toho opravdu není cesta ven.
"Možná jsem otrok, ale nejsem idiot." Ožene se po ně alespoň slovně. Kdyby věděl, že má minimálně naději a mohl by mu dát pár ran, asi to udělá, už jen za to, jak se tváří. Tenhle svět zná moc dobře, vždyť v něm vyrůstal a žil a tady mu to přijde ještě víc, jako zaminované pole.
"Jeden špatný krok a prásk." Pustí myšlenku na světlo, naznačí dvěma prsty zbraň u spánku a podívá se do země. Je vidět, že pořád uvažuje nad tím, co s nastalou situací. Jak kdyby měl na výběr. Už by se s tím začal malinko smiřovat, možná konečně ukázal, že by možná mohl ustoupit, když přijde na tresty. Cokoliv fyzického by zvládl, ale slovo jemu je pro něj, jak kdyby ho postavil do ringu. Když zvedne oči, už je v nich zase nebezpečný výraz a stejně se snaží krotit.+Víš, co jsi mu slíbil.+ Proběhne mu hlavou. Chtěl se o něj postarat a je kde...No v pytli.
"To si piš, že si budu myslet cokoliv." Poslední vzdorovitější poznámka, než rozhodí rukama. Aoi očividně ví, co na něj platí a je to ještě víc k vzteku.
"Jasně, chápu to dost dobře. Tvař se jako užitečný kus hadru a bude všechno v pohodě." Ne, rozhodně se nezbaví svého odmítavého postoje, ale udělá všechno, co mu řekne. Kdyby šlo jen o něj, tak snadné to nebude. Stejně zpozorní, když přijde na to, že by mu měl nabídnout víc, než rozptýlení. Tohle zní vážně trochu divně.
"Co je, nejsi na holky?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Teď se vážně tváří, že tohle mu opravdu ujelo.
"Můj život není nic, to sám víš moc dobře. Teď nestojím ani za cenu otroka. Můj život je jen to, co mi řekneš, že mám udělat. Minulost neexistuje, přítomnost je o ničem a budoucnost nemám." Je to tak, on přece nemá žádný život, no ne? Tohle se životu rozhodně nepodobá. Vypadá smířeně s tím, že ho nic lepšího nečeká. Není to zoufalý výraz, jen ví, že není cesta nahoru, pro něj není. Pak ho ale zaujme jediné slovo. Jde? Jak by mohlo? Jediná možnost je, že někdo Shinova otce oddělá a pak mu přestane ubližovat. Není to poprvé, kdy nad něčím podobným uvažuje, ale Aoi mu nasadil brouka do hlavy. Pozoruje jeho záda a oči mu sklouznou i mnohem níž. Tohle si neodpustí, ani kdyby byl na pokraji smrti.
"Dobrý." Okomentuje to tiše pro sebe a odívá se Hideakiho, který vypadá, že dostane výboj, když se Tora pohne jinak, než má. Prostě o to pobaví a zasměje se.
"No co je, nemůžu se podívat?" Dodá ještě, aby bylo jasno, že on se za svůj pohled nestydí a přece se může dívat, na co chce. Možná, že nemůže, ale rozhodně to zkusí.
"Nechci." Odpoví nakonec Aoimu po pravdě a napřímo.
"Něco z toho, co jsi řekl, mi v tom brání. A ty to moc dobře víš." Oplatí mu upřený pohled.
"Víš o mně tolik, že ani nemusím nic říkat a souhlasím. Ran už jsem schytal dost, abych se jich nebál, ale ty nejsi oni. Nemůžu udělat nic, protože bych tím neohrozil sám sebe. A to se nestane." V jeho očích je pořád vidět vzdor, ale už nesedí tak napnutý jako před chvílí.
"Plus pro mě, že na ten zadek se dobře kouká. Měl bys vidět, co jsem vídal donedávna denně. To si jeden rozmyslí." Slovy rozptyluje své vlastní myšlenky a taky pozornost, než vstane, aby se nechal odvést. Dokonce to vypadá, že půjde v klidu.
"Ale koukám, že mám plusové body za dobré chování." Okomentuje, když nepřijdou žádné rány, škubání a svazování, na které je zvyklý.
"Ani pouta?" Natáhne k Hideakimu ruce pobaveným výrazem.
"Mě po nich snad bude i smutno." Protočí sám nad sebou očima a je připravený k odchodu.
"Budeš mi to muset napsat, udržím v hlavě jen myšlenku na to, že jsem zapomněl zalít kytku." Srazí na příčku úplného idiota, který si není schopný zapamatovat, které dveře jsou správné, i když jsou jenom jedny. Pitomý vtip.
Aoi, Hideaki
Vypadá to, že jeho slova konečně začínají fungovat, protože Tora minimálně souhlasí s tím, že se pokusí kontrolovat svoje vtípky. Je to mnohem lepší, když k tomu dospěje sám a Aoi nemusí dělat nic z těch dalších věcí. Nenuceně pokrčí rameny, když mu Tora předvede to gesto s pistolí. Přesně tak to bylo a bylo úplně jedno, ze které jsou vrstvy. Miyavi už k tomu měl slušně nakročeno a podle toho, co věděl Aoi, si nedal říct a pořád píchal do vosího hnízda. Podle Aoiho to byla otázka času. Miyavi byl ale dospělý, byl to jeho život, který by mohl skončit podobně blbě jako ten Torův. Na Torovi je vidět, jak moc se mu nelíbí pohrůžka Shinyou, takže mu na něm stále velmi záleží. Takové city by koneckonců neměly vyprchat přes noc, pokud jsou pravé. "Ty na ně snad jsi?" Kontruje ihned Aoi, protože Tora a jeho nekorektní vztah mají nejmíň co mluvit. V téhle novodobé společnosti bylo ale úplně jedno, s jakým pohlavím spíte, důležité bylo, z jaké je škatulky. Nicméně ta odpověď není jednoznačná. Přesto se Aoi nikdy neomezoval jenom na jedno nebo na druhé, proč by měl? Žil život, ve kterém si mohl dovolit jakékoliv rozptýlení, které ho napadlo.
"Přesně tak, Tora-chan." Přikývne Aoi, když si Tora sám zrekapituluje, za co stojí a co ho čeká nebo nečeká. Dobře. Nemusí mu to vtloukat do hlavy. Aoi kompliment na své pozadí nezaregistruje, za to Hideaki ano. Vrhne po Torovi pohledem, který značí údiv i odmítání. Takhle by o pánovi mluvit rozhodně neměl, i když s ním musí v duchu souhlasit. To je ale jenom v jeho hlavě. Neodpoví, když se ho Tora zeptá, jestli je to zakázané. Není, ale stejně by neměl. V ten moment se Aoi otočí a pousměje se, i když to moc spokojeně nevypadá.
"Já vím. Doufal jsem, že to bude stačit a nebudeme se oba pokoušet přesvědčit toho druhého o opaku. Byl by to přeci jen ztracený čas." Řekne docela měkce. Je s ním řeč, když ho druzí nerozčilují.
"Jsem rád, že ti na něm záleží. Překvapilo by mě, kdyby ne." Dodá ještě. Koneckonců sám Shinyovi naposled trochu pomohl. Pokud šlo o jeho názor, jeho otec byl kretén… Pak povytáhne obočí a vymění si pohled s Hideakim.
"To jsem rád, štvalo by mě, kdyby trénink vyšel vniveč." Dodá a majordomus se tváří ještě odmítavěji. Podle něj to měl Aoi zarazit. Nakonec se jen usměje poznámce o plusových bodech, otočí se na patě a opustí pokoj. Tora zůstane s Hideakim sám.
"Nebudou potřeba, pokud si o ně sám neřekneš. Takhle to tady funguje." Tím má na mysli samozřejmě nějaký přešlap, kterým by si je Tora vysloužil.
"Shiroayma-san umí ocenit vhodné chování. Taky loajalitu." Trošičku Torovi naťukne, jak věci chodí, když je někdo na Aoiho straně. Opak mu ani říkat nemusí, to už si poslechl od pána domu.
"Věřím, že už jenom proto ti nic psát nemusím." Pousměje se nakonec o něco vlídněji a odvede Toru domek k pokojíčku, který by měl být ode dneška jeho. Je sice malý, ale nebude ho muset sdílet vůbec s nikým. Je v jednoduchém stylu, ale postel není stará ani nepohodlná, je tu skříň, stůl a židle, koberec, malá koupelnička a místo na osobní věci. Ty Tora nemá. Zatím. To je taky jedna z motivací.
"Ve skříni najdeš všechno, co potřebuješ na sebe. Koupelna je vybavená. Cokoliv dalšího budeš chtít, můžeš o to zkusit požádat. Na stole je soupis povinností, denní harmonogram… nechám ti nějaký čas pro sebe. Pak zase přijdu." Je to proto, aby mohl být Tora chvíli sám se sebou, adaptovat se na situaci, klidně si pobrečet, když bude chtít…
Tora
Aoi mu vlastně odsouhlasí všechno, co už sám dobře ví. Tady si očividně neužívají tresty, jak tomu bylo na místě, kde doteď žil. Nakonec by to tu nemuselo být špatné a jakmile zjistí, že poznámka na jeho výstavní zadek neznamená trest, pobaveně se ušklíbne. Že by mu malinko popohnal ego? Na jazyk se mu dere poznámka, že majordoma asi moc vycvičeného nemá, když mu ho on sám nechválí, ale je to první, co si pro tentokrát zakáže. Vážně by neměl pokoušet své vlastní štěstí a dráždit ho dál. Je pravda, že momentálně mu toho dost prošlo. Být kdekoliv jinde, skončí buď zpátky, s kulkou v hlavě anebo zmlácený do krve. Ani jedno se nestalo. Ještě chvíli hledí za Aoim, když opustí pokoj. Že by ho vážně trochu pobavil nebo co měl krucinál ten úsměv znamenat? Ne, tomuhle člověku asi nikdy rozumět nebude a...ani nechce. K čemu by mu to bylo. Splní si svoje a bude mít klid. Jeho hlavu zase zaměstnají myšlenky na Shinyu. Nechápe, co myslel tím, že by ho překvapilo, kdyby ne, ale za pár vteřin mu to nejspíš dojde. Podle něj každý, kdo potkal Shina a zjistil o něm víc, mu musel chtít pomoct, on to tak vnímal. Miyavi na tom nebyl vůbec jinak. Toru celou tu dobu tak nějak hřálo, že je tam pořád někdo, kdo na něj dá pozor. A to netuší, že to byl on, kdo mu zařídil lepší místo, než na ulici. Nikdo se po takovém pádu mezi otroky nevracel. "Dobrá." Zareaguje na Hideakiho poznámku o poutech.
"Poslušně štěkej a neprskej a bude ti přáno." Pokrčí nenuceně rameny, protože tohle už pochopil. Vzápětí protočí očima.
"No když myslíš." Dodá ještě, aby bylo jasno, že by si tím rozhodně jistý být neměl, ale je pravda, že se bude snažit. Aspoň v rámci svých vlastních povahových možností, což není úplně dost, ale...Oni si zvyknou. Uchechtne se své vlastní hlavě a tohle si zatím taky nechá pro sebe. Vůbec ho netrápí, že zvykat by si mě spíš on. Ví to, to je jasné, ale připouštět si to nemusí. Následuje majordoma chodbou a nestydatě se rozhlíží, co je všude k vidění. Bydlel dřív hodně dobře, ale tohle je ještě o třídu nebo dvě lepší. Rozhodně je na co koukat. Pak si prohlédne i Hideakiho a nějak se na něm zasekne. Co si budou, on se podobným věcem nikdy dlouho nebránil. A tady prostě je na co koukat.
"Jaký pán, takový sluha." Okomentuje si nahlas, ale dál to nerozvádí, zatím. Projde do pokoje a rozhlédne se podruhé. Je tu čisto, žádné krysy ani podobná havěť a to je na sto padesát plusových bodů. Po jeho popisu přejde ke skříni a vytáhne to, co by měl nosit. Podívá se na oblečení a hodně skepticky na sluhu.
"Tak to ani omylem." Hodí to zase zpátky.
"Vážně musím vypadat, jak idiot? První žádost, nějaké normální oblečení." Ozve se jeho mrzutá stránka a pak se podívá na harmonogram, než se upřímně rozesměje.
"Ve čtyři? Tak chci vidět toho, kdo mě dokáže dostat ve čtyři ráno z postele." Podívá se na Hideakiho.
"Ty to nezkoušej, mohlo by to skončit úplně jinak." Poradí mu a zdá se, že ty poznámky ho jen tak nepřejdou. Hodí rozpis zpátky na stůl.
"Tak se pak stav, společnost se vždycky hodí. Možná vyhrabu kafe a sušenky." Mávne na něj rukou a vypadá to, že ho zve spíš na rande nebo do postele, než aby ho přišel zkontrolovat. Počká si, až se za ním dveře zavřou a konečně pořádně vydechne. Ne, není to tady vůbec špatné, ale nahlas to rozhodně nepřizná. Nějakou dobu přechází od stěny ke stěně jako tygr v kleci, než konečně začne zkoumat svůj pokoj. Dopřeje si sprchu, ale nové oblečení nechá být, jen si natáhne spodky. Nakonec skončí vyvalený na posteli s rukou pod hlavou a v ruce má kuličku z pár kousků, které měl ve skříni. S hraně znuděným výrazem jí hází do stropu a chytá zpátky. V hlavě má ale mnohem složitější věci, jako polemizaci nad tím, jak dlouho je tu vůbec schopný vydržet, než něco pokazí. Po očku kouká na dveře, jak kdyby čekal, kdy se otevřou. Ví, že to přijde, ale není si jistý, co ho vzápětí čeká. Beztak po něm budou chtít nějakou práci už dneska. Nikde na podobných místech adaptační doba nebyla. A co by dělal on? Stejně by z té postele nejspíš nevylezl.
"Jedna cigareta, druhá cigareta. Mohl bych si zkusit říct o ně." Tváří se nadmíru pobaveně, když si povídá sám pro sebe, ale počítat nepřestane.
Aoi, Hideaki
Těžko říct, co Tora myslel tou svou poznámkou o pánovi a sluhovi, ale neptá se. Pozoruje ho ze svého místa ve dveřích, když Tora nahlíží do skříně a je vidět, že tradiční oblečení se mu ani trochu nelíbí. To má bohužel smůlu. "Nejdřív si ho budeš muset zasloužit, ale podobné věci nosí otroci, aby bylo poznat jejich postavení. Nejsem si jistý, že ti u Aoiho něco podobného projde." Řekne a myslí to vážně, žádné popichování. Podle něj mu to bude slušet, Tora má pěknou postavu, ale nechá si to pro sebe, jako všechny podobné myšlenky. To už se Tora věnuje rozpisu a řekne něco, co může být pochopeno jenom jediným způsobem. Hideaki povytáhne obočí nahoru. Opravdu mu otrok právě řekl do očí, že by ho povalil do postele? Přesto se místo napomenutí mírně pousměje. Trochu shovívavě, jako by podobných touhám nepropadal.
"Nemusím ti připomínat, že podobné věci jsou zakázané?" Žádné vztahy mezi otroky a už vůbec ne ty milostné. Bezpečnostní důvody. Aby Toru nenapadlo ohýbat přes pohovky místní dívky. Nakonec za ním však dveře zavře, i když mu v očích ještě pobaveně jiskří. Když se o několik hodin později vrátí, najde Toru na posteli… v prádle. Mimoděk přelétne očima celé jeho potetované tělo. Vypadá trochu zaskočeně. Pak ale obrátí čokoládové oči k těm jeho.
"Je dobře, že jsi se neoblékal, vem si tohle." Podá mu složenou látku, kterou nese v rukou. Není to nic, co mu zařídil, aby nemusel chodit v kimonu, ale oblečení, které posílá Aoi, protože to má svůj účel. Když ho Tora rozloží, zjistí, že vypadá trochu jako oblečení na judo, kalhoty, halena, pásek, černá barva. Počká, až se Tora oblékne a pak ho vyzve, aby šel za ním. Z určitého důvodu mu nedal žádné boty… Projdou bytem až ke schodišti a sejdou o patro níž. Ještě jedna chodba, jedny dveře a ocitnou se v tělocvičně a posilovně. Je tu snad úplně všechno. A především je tu Aoi. Sám je taky na boso, na sobě má černé upnuté tričko, dlouhé vlasy sepnuté v týle, přiléhavé černé kalhoty, které dokonale kopírují jeho postavu a na rukou sportovní rukavice bez prstů. Už se stihl pěkně zahřát, pod nohama má žíněnky a jsou tu i zrcadla. Ohlédne se po nich, udělá gesto dlaní, Hideaki se ukloní a zavře za nimi dveře. Teď jsou tu sami, i když je tu samozřejmě plno zařízení včetně kamerového systému, kdyby se mu Tora chtěl pokoušet zakroutit krkem. Podle Hideakiho bylo tohle bláznovství, obzvlášť hned první den, ale… kdyby Aoi nebyl trochu blázen, nikdy by nedosáhl na svoje místo.
"Vím o tobě ještě jednu věc, Tora-chan." Řekne zvučně Aoi a poupraví si rukavice.
"Vím, že nejsi jenom tatér. Nepřežil jsi tam dole pro nic za nic. Musím tě varovat, mám speciální výcvik, ale stejně si myslím, že jsou věci, které bys mě mohl naučit. Obzvlášť po tvých zkušenostech tam dole. Jak přeprat někoho s tvojí postavou? Jak využít každý předmět, který je zrovna po ruce?" Nadhazuje a už je jasné, co po něm dnes chce. Zároveň je to ale jeden velký test. Jak Tora zareaguje a co udělá? Pokusí se mu ublížit? A co si pomyslí, když mu na sebe Aoi prozradí, že součástí jeho práce je očividně i boj na blízko? Ovládne pobavenou jiskru v oku.
"Půjdeš blíž nebo se mě pokusíš zneškodnit svým nechápavým pohledem?" Vybídne ho a zpevní si postoj.
Tora
"Pche, zakázané. Takových věcí je." Prohodí jako poslední, než se dveře skutečně otevřou. Nějak nemá potřebu se stydět. Dřív možná, ale po tom co s ním prováděli na ulici a kolikrát ho donutili se svléknout, aby si ho někdo jiný prohlédl a... Nekoupil, mu to je vážně jedno. No jo, tam dole se spíš hledali křehotinky a on toho konceptu on nikdy nezapadal a vlastně ani nechce. Pomalu a skoro líně zvedne oči ke dveřím, když se konečně otevřou a ten výraz, která Hideaki má, je k nezaplacení. Musí se krátce zasmát."Copak?" Pozvedne nepatrně obočí a v první chvíli se nepohne, jen shlédne na svou postavu.
"Tohle budu brát jako kompliment. Příště se taky nemusíš oblékat." Pokrčí nenuceně rameny a nahodí ve tváří malinko hladový výraz. To by mu taky šlo skoro samo. Nakonec nechá kouli oblečení dopadnout na postel a celkem hbitě se zvedne, aby se šel podívat, co mu to nese.
"Já jsem musel být ale hodný." Protáhne malinko v rýpavou poznámku, než po oblečení sáhne a ne chvíli se dotkne jeho zápěstí. Nic silného, jen o něm trochu sklouzne. Ani na vteřinu se nepřestane dávat do jeho očí.
"Už jen ta barva je fajn. Nemyslíš?" Pravý koutek se mu pozvedne, než si přitáhne oblečení k sobě a rozloží na postel. Přejde ho očima a začíná mu možná docházet, o co půjde.
"Takže ne mazlíček, ale fackovací panák? No skvělý, co víc si přát." Není v tom vůbec žádná ironie, spíš jakési zvrácené pobavení. Bez váhání na sebe natáhne kalhoty a oblékne halenu, ale pásek nechá klidně přehození přes rameno, zavazovat to nebude.
"Kampak, pane? Ale na popravu." Vtipkuje na svou vlastní adresu, když vyjde ze svého pokoje a následuje ho chodbou. Už zase se rozhlíží a je jen těžko říct, co si myslí. Sám si mapuje terén a co je všechno k vidění. Ne, nemá v úmyslu utíkat, zatím se tu má celkem dobře, jen aby věděl a měl přehled, kde co čekat. Vypadá dost nadšeně a nedokáže to skrýt, když vejde do posilovny a oči už mu zase létají kolem.
"Tak tohle je dost dobrý." Okomentuje to bez váhání nahlas a uznale pokývá hlavou. Dřív se dost věnoval tréninku, od všeho trochu, aby to dokázal dost dobře zkombinovat. Tím taky trochu korigoval svou agresi. Na ulici se roky tréninku hodily. A tam to ještě malinko zdokonalil. Nakonec mu padne pohled na Aoiho a diví se, že si ho nevšiml jako první.
"Hm a tohle má být jako bonus?" Blýskne se mu v očích, když si ho prohlédne od hlavy až k patě.
"Čekal jsem spíš, že budu figurína pro tvoje gorily." Prozradí mu svou myšlenku, když sem šel. Ohlédne se ještě krátce po Hideakim, když odchází. Některé věci si prostě nemůže nechat ujít a pak se zase očima vrátí zpátky. Pásek visící přes rameno přehodí za krkem i přes to druhé a uvězní jeho konce v dlaních, než je napne.
"Vlastně mě to ani nepřekvapuje." Ušklíbne se.
"Asi bych se měl začít bát, co o mně víš ještě." Nadhodí s hlavou mírně na stranu, než udělá několik kroků kdo strany. Vypadá trochu jako šelma, která si vyhlíží kořist, to zaujetí ale není hrané. Poslouchá ho pečlivě a při slovech tam dole se objeví další úšklebek.
"Je tam rozhodně víc věcí, než tady. Třeba bojové krysy." Zavtipkuje.
"Když je vycvičíš na krční tepnu, dá se s nimi dobře házet." Mluví dál, ale v hlavě si přerovnává, co mu řekl. Tyhle tréninky by mohly být super. Trochu by se vymlátil a třeba by se měl mnohem líp.
"Mám jít blíž? To má být rande?" Prohodí tichým hlasem a prohlédne si jeho postoj.
"Dobrý, jen tohle většinou ani nestihneš." Poradí mu jako první.
"Tak dobře, můžeme to vyzkoušet, ale chci něco na oplátku. Chtě jsem říct tebe, ale cigarety mi budou stačit. Bez nich moc nefunguju." Zkusí z toho drze vytěžit něco víc. Rukama pořád ležérně svírá konec pásku, pak ho přehodí přes hlavu a přeloží napůl, natažený mezi dlaněmi. Hraje si s ním, jak kdyby se nudil. Zamíří k němu blíž a znovu si ho mlsně prohlédne.
"Lekce číslo jedna." Je vidět, že se náramně baví.
"Co je jinde zakázaný, dole je nutnost." Mrkne na něj, než ho s tím páskem zkusí švihnout přes stehno. Odvede tím malinko jeho pozornost a volnou rukou se mu pokusí sáhnout mezi nohy. Ne udeřit, prostě jen sevřít, aby ho vyvedl z míry. Pokud se to podaří, ten výraz si rozhodně užije. Však ho varoval, že to nebude nic fér. Samozřejmě je ve střehu, aby se případně mohl bránit výpadu, klidně se kvůli tomu odporoučí na zem, odtud taky není špatná výchozí pozice.
Aoi, Hideaki
"Jsem rád, že se ti moje tělocvična líbí." Pronese melodicky Aoi a oplácí mu pohled, aniž by dal najevo, jak vnitřně reaguje na Torův kompliment. On sám je mnohem štíhlejší, asi o hlavu menší, ale taky velmi dobře trénovaný profesionály. Torova domněnka ho skutečně překvapí a taky trochu pobaví. Myslel si, že si ho pořídil kvůli tomu, aby na něm trénovala jeho ochranka? Ti chodili na svůj vlastní specializovaný výcvik. Torovi pořád ještě nedocházelo vůbec nic a to bylo dobře. Takhle to může zůstat ještě dlouhou dobu. "Líbí se ti můj majordomus?" Neunikne mu ani Torův pohled za odcházejícím Hideakim.
"Je to kus, co? Nenech se zmýlit, nepřepral bys ho tak snadno, jak si možná myslíš." Prozradí mu. +A mě už vůbec ne.+ Vážně se na tu kočkovanou těší. V krvi už mu koluje to správné množství adrenalinu. Nakloní hlavu pobaveně k rameni, když Tora začne mluvit o bojových krysách. Aoi už byl ledaskde, ale nepochybuje o tom, že dole existuje mnoho věcí, o kterých nikdy ani neslyšel. To je taky jeden z důvodů, proč je Tora tady. Nespouští z něj oči, když ho začne obcházet, ale sám se nehne z místa, jen pěkně pruží v kolenou a na chodidlech a pozorně sleduje jakoukoliv reakci. Narážkou na rande se z míry vyvést nenechá. Poznámku o tom, co by stihl taky přejde. Aoi to moc dobře ví, v akci na ostro už byl spoustukrát, ale to Tora neví. Koutky mu kmitnou nahoru, když si Tora rýpne, že by ho chtěl.
"Dám ti jednu jedinou cigaretu, když mě přepereš." Uzavře s ním dohodu. Jen ať si nemyslí, že tak snadno přijde k celé krabičce. A to i přes fakt, že se jich tu válí celé kartóny, protože Aoi sám je silný kuřák. Není to dobře, ale nemá vůli se to odnaučit. Na ten jeho pásek si musí dát pozor a nepochybuje o tom, že ta jeho odhalená postava má být součástí celého představení s odváděním pozornosti. Leckde by mu to mohlo vyjít, vážně je na co se dívat. Jen se mu vyhne pohybem v bocích, když se ho Tora pokusí přetáhnout tím páskem a přikývne. Tohle je mu úplně jasné. Zřejmě se bude umět bránit i víčkem od coca-coly. Drahocennost v rozkroku si musí chránit jako jednu ze stěžejních věcí, tou by ho sundal k zemi hravě, ale uhýbá útoku, ne doteku a skutečně ucítí letmé škobrtnutí Torovy dlaně. Nevyvede ho to z míry kvůli němu, ale kvůli slabé vibraci, kterou způsobí jeho vlastní tělo. A to je jako rudý hadr na býka. Protáhne se kolem něj mrštněji, než malá kočka, zkroutí mu ruku za záda, ve stejnou chvíli se mu podaří podrazit mu nohy a práskne s ním o zem, jako by Tora nic nevážil. Kdyby na něj snad chtěl něco zkoušet, rovnou ho zaklekne s koleny na jeho ramenou a jedním tlačí na krční tepnu, zatímco mu odvrací tvář. Kdyby chtěl, dá mu loktem na ohryzek a je konec.
"Lekce číslo dvě. Nikdy nepodceňuj nepřítele a nemysli si, že na tebe nemá." Teď už odkryl karty a ukázal mu, jak moc dobře trénovaný je. On sám si není jistý, zda je Tora samouk nebo za tím stojí něco dalšího, ale to krytí s tetovacím salónem mu prostě nevěří. Podle něj dělal ještě něco. Sleduje ho už dost dlouho a jeho malá špionážní síť mu hlásila aktivity, u kterých by někdo, kdo vylezl jenom z posilovny, vůbec neměl šanci. +Čí jsi byl? Pro koho jsi dělal? A proč tě nezachránil?+ Ptá se ho v duchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat