Aoi x Tora x Hideaki- Teď už mě nechceš nahněvat, že ne? - část 1.

(Aoiho rezidence)

Aoi, Hideaki

Od toho večírku, na kterém zachránil Shinyovu tvář, utekl sotva týden. Týden, kdy nebyl přítomen ve městě a plnil svoje tajné poslání. Teď ale přišel příkaz k návratu domů a vypadalo to, že Aoiho malá rezidence znovu na nějaký čas ožije. Domy v pravém slova smyslu neexistovaly, ale nahradily je bytové komplexy, které sahaly mnohdy přes celé patro mrakodrapu a výjimečně i více. Aoi vlastnil tahle patra dvě, ale na okraji téhle luxusní čtvrti. I tak si ale viděli všichni z „oken do oken“. Ta jeho byla samozřejmě neprůhledná z vnější strany a kouřová skla většinu dne zabraňovala slunci, aby mohlo dovnitř. Měl rád šero, někdy dokonce tmu a daleko raději chodil při tlumených světlech nebo planoucím ohni, než při slunečném dni. Jeho „dům“ obývalo několik otroků, taky pár sluhů, kteří je drželi v lati, když nebyl doma a dohlíželi na to, že všechno najde tak, jak to opustil a sem tam si udělal radost a pořídil si nějakého nového. Nebylo tajemstvím, že jich hodně odešlo, nebo spíš zmizelo neznámo kam a on je pak nahrazoval novými. Nikdo nevěděl, co s nimi dělá, ale kolovalo o něm hodně historek a většina z nich byla jako o sériovém vrahovi nebo jiné podivné stínové existenci. Jemu to vyhovovalo. Čím tajemnější a nečitelnější pro lidi byl, tím lepší to bylo pro něj i jeho práci. Lidi se ho trochu báli, ale zároveň ho nikdy nezapomněli kamkoliv pozvat. Šuškalo se, že pracuje pro někoho na nejvyšších místech a takového člověka nechtěl nikdo rozzlobit. Aoi nenapadal systém jako Miyavi, o kterém to samozřejmě věděl. Do tohohle se narodil, takhle to bylo a on měl mnohem důležitější věci na práci, než se nad tím pozastavovat. To dělat ani nemohl, pokud chtěl na své pozici zůstat a on samozřejmě chtěl. Otroky už si dávno nejezdil vybírat osobně. Měl svého komorníka, který dobře znal všechny jeho pokyny, příkazy a preference. Vinou jeho pověsti a aury se k němu do služeb nikdo nehrnul dobrovolně a občas viděl ty ustrašené výrazy těch, kdo se ocitli u něj doma, ale ani tehdy nehnul brvou a pravdou bylo, že si nikdy nehrál na zachránce a spasitele. Pokud to bylo nutné, nešel si pro tresty daleko. Jeho dnešní úlovek bude… hodně jiný. Samozřejmě moc dobře zná jeho případ a musí uznat, že za jeho života je to poprvé, co si někdo Aoiho postavení vezme domů někoho, jako je on. V podstatě… kriminálníka. Ne snad, že by jeho nový majetek někoho zavraždil, ale porušil pravidla a z někoho, kdo žil v podobném mrakodrapu je někdo, koho si nikdo koupit nechce. Obvykle končili na dně, v džungli slumů okolo a protože v nich neuměli žít, hodně brzy umírali. Aoi měl svoje vlastní důvody a motivace, ale jeho venkovní maska mluvila jasně – hrozně se nudím, už mě nebaví běžní, vycvičení, vyšperkovaní otroci a chce se mi lámat něco divokého. Když to přeženu, nic se nestane… Byl to další důvod kradmých pohledů, protože když se nad tím jeden zamyslel, kdykoliv mohli všichni skončit stejně. Teď prochází dlouhým krokem přes přistávací rampu svého vrtulníku, který dosedl na střechu výškové budovy. Je jeden z mála, který se dochoval. Není jeho, ale je to něco jako… služební auto. Na sobě má vysoké černé boty připomínající jezdecké, z dob, kdy ještě po loukách běhala stáda koní, černé, upnuté kalhoty a košili s perlovými knoflíčky, včetně těch manžetových. V ruce třímá bičík, se kterým si mimoděk hraje. Dveře se automaticky otevřou, za jeho záda se hned připojí otrokyně s tácem a vodou a cupitá v jeho stopách, aniž by se po ní Aoi ohlédl. Jde se podívat, co si pořídil. Na co čekat. Jiný otrok otevře dvoukřídlé dveře, zatímco on projde do obývacího sálu, krátké rozhlédnutí a už se dívá do tváře Hideakiho, který jen kývne a gestem dlaně ukáže na postavu, sedící na pohovce. Má zavázané oči. Neví, kde je a komu odteď patří. Aoimu se blýskne v očích, než k němu přistoupí, naprosto nečekaně se dotkne jeho tváře špičkou biče a pohladí ho po pravém koutku rtů. Pak nechá Hideakiho, aby mu rozvázal oči.

Tora

Vlastně pořád tak trochu počítal dny, kdy naposledy viděl nezvykle modré oči před sebou. Nelitoval ničeho, ani toho, že se díky jejich románku s Shinem dostal až na úplně dno. Věděl, co ho může potkat a byl z těch, kteří se ničeho nebáli. Nebyl lehkomyslný, ale nedokázal si pomoct. Dokázal by si vybavit den, kdy ho potkal poprvé. Nějaký neskutečně nudný banquet, který se proměnil v zábavný večírek přesně ve chvíli, kdy ho pozval k sobě domů. Od té doby se scházeli pravidelně a co se dělo za dveřmi... Jeho andílek měl choutky, o kterých nikdo jiný nevěděl a on mu je s radostí do puntíku plnil a pak se o něj staral. Úplně o všechno. Jak hodně věcí zapomínal, stejně se musí pousmát, když si vzpomene na darované tetování. To si taky pěkně zahrávali, o skříni ani nemluvě a stejně jeho trest přišel o několik měsíců později. To ten sluha! Ví, že to byl on, který je naprášil a Torova cesta do slumu byla jednosměrná. Od té doby už se krotit nedokázal. Dřív si uvědomoval, že musí držet jazyk za zuby, ale proč by měl teď? Ne, už je někým úplně jiným. První dny na ulici byly neskutečné. Od obřích krys po lidi, kteří ho okradli v prvních pěti minutách. Přišel o oblečení, o svůj domov a o část sebe samotného. Trvalo to asi hodinu, než musel rozbít první hlavu, aby nepřišel o tu svou. Ne, nedokázal si představit, jaké to bude peklo tady žít. V další hodině se dostal k noži a zalezl do jednoho opuštěného skladu, který se rozpadal. Strávil celou noc opřený o zeď, klepal se zimou a stejně nedokázal vůbec usnout. Poprvé v životě měl opravdový strach. Hned ráno se pokusil sehnat si nějaké jídlo a nakonec přišlo na opékání krys nad ohněm, který ho poslední zbytky zase připravil, jak přilákal další obyvatele. A tak to šlo několik týdnů. Toulal se z místa na místo, ukradl si kabát a boty a zase musel ublížit. Nesnášel sám sebe a stejně věděl, že jinak nepřežije, ne tady. Pak se objevila záchrana. Myiavi ho hledal od prvního dne, kdy se ho rodina zřekla. Shin mu totiž volal ubrečený a naprosto zoufalý. Nebylo snadné ho najít, ale nakonec se to pár jeho známým podařilo. Nemohl ho vrátit zpátky a kdyby si ho vzal jako otroka, dostal by se tam, kde on. K čemu by to pak bylo? Přesto všechno mu dokázal najít o něco bezpečnější místo u jednoho obchodníka s otroky, kterého musel vyloženě uplatit, přes pár kontaktů samozřejmě a tak trochu ho později dotoval. Tora nebyl zboží, po kterém by kdokoli se zdravým rozumem sáhl. Výhody to mělo, byl v teple a už nemusel jíst krysy. Ono k masu se ani tak nedostal. Volné chvilky využíval k tomu, aby byl silnější, makal za dva, aby dostal o něco lepší místo, ale nic z toho, kým byl dřív, se nevrátilo, spíš naopak. Dnes to ale bylo jiné. Už od rána se na něj poskoci dívali zvláštně. Včera nastoupil s ostatními do řady, přišlo totiž na výběr, ale dotyčný odešel beze slova. Jeho si určitě nevybral, protože se před jeho očima málem popral s jedním z poskoků, který do něj strčil, aby se narovnal. Pak na něm klečeli čtyři. A stejně ty pohledy dneska? A ty poznámky? Málem jim šlápl do úsměvu. Pitomcům.

"Bude nám po tobě hrozně smutno. Určitě tě pěkně naporcuje." Vysmívali se mu všichni, ale nedal se tak snadno, než ho svázali a hodili mu pytel přes hlavu. Nadávkami nešetřil, prskal po nich jednu za druhou, očividně mu neměli šanci dojít. Vůbec netuší, kam jede, ale podle jejich poznámek, to nebude nic příjemného. +Skončil si.+ Už se s tím v duchu trochu smíří, ale nehodlá se dát lacino. Překvapení přijde v okamžiku, kdy se jeho zadek ocitne na nějaké pohovce.

"Abyste si ji nezašpinili." Prskne znovu, aby náhodou nemlčel moc dlouho.

"Když mě pustíte, bude zábava." Rýpe si do nich a doufá, že někoho vyprovokuje. Několikrát sebou cukne, aby osvobodil své ruce, které mu svázali hned, jak se pokusil někoho praštit. Svaly mu nabíhají, když nepolevuje ani na chvilku. Pak je najednou dlouho ticho, otáčí hlavou ze strany na stranu a prudce sebou trhne, jakmile se ho něco dotkne na tváři. Pokusí se tomu uhnout, ale marně. Najednou ho oslní světla, prudce sklopí hlavu a znovu semkne víčka zpátky. Hrozně to bolí, vrčí si pro sebe tiše, jak se to snaží něčím přebít. Po chvíli začne zvedat hlavu a i když mžourá, začne rozeznávat konkrétní rysy. Nezná ho, nikdy se s ním nepotkal, možná kdysi slyšel jeho jméno, ale to by mu ho musel říct. Sklouzne očima na bič v jeho rukou a odfrkne si.

"Bič si vezme, ale rozvázat mě nerozváže. Podobné praktiky mám za sebou a můžu tě naučit, co všechno se tím dá dělat." Blýskne se mu v očích. Znovu se ošije a pokusí se osvobodit. Kdyby mohl tak přehází z jednoho rohu do druhého, jako tygr v kleci. Má vážně strach, pokud si někdo vybral jeho...Však on ví, že někteří otroci prostě mizí a nikdo už je neuvidí.

"Ale to neuděláš, protože kdyby se mi dostal do ruky, týden si nesedneš." Uchechtne se po vtípku na jeho adresu a okázale si ho prohlédne.

"Škoda."

Aoi, Hideaki

Hideaki Torovi neodpoví, když pronáší ty poznámky o pohovce a s nimi spoustu dalších. Vlastně jeho hlas nezazněl ještě ani jednou, aby Tora neměl moc představu o tom, s kým má tu čest. Na sobě klasický černý oblek majordoma a rukavičky, na nose mu sedí kulaté, decentní brýle a záda má rovná jako pravítko. Od pohledu vypadá snad mladší, než jeho pán, což je v jeho profesi neobvyklé. Měří si Toru nic neříkajícím pohledem, ale v duchu je mu jasné, že se bojí, když se tak rozhlíží a snaží se zachytit jakýkoliv zvuk kolem sebe. Není v klidu, je připravený se bránit i kdyby u toho měl umřít. Problém byl, že jeho pán nebyl Miyavi a pokud Tora překročí jeho meze, párat se s ním nebude. To už je ale v pokoji Aoi a dívá se do Torovy tváře, zatímco se Tora snaží přivyknout na světlo. Ty zvláštní oči, které se na něj vzhůru podívají, ho na první pohled zaujmou. Ano ta barva je neobvyklá, ale spíš ten výraz v nich. 

"Já vím, že ano." Řekne Aoi a nenechá se rozhodit. 

"Vím o tobě úplně všechno." Řekne a cosi v podtónu jeho hlasu dává tušit, že tím nemyslí jenom jeho trestní rejstřík. Zní to, jako kdyby měl Aoi k dispozici všechny kamery ve městě a sledoval Toru už od dětství na každém kroku na ulici. 

"Ty bys mi chtěl nařezat?" Koutek se mu zvedne v mírném pousmání, ale jeho oči zůstávají chladné a netečné. 

"Už jednou tě to stálo všechno a chceš to zkoušet zas? Pokud si přeješ tak moc umřít, Tora-chan, proč sis tam dole prostě nelehl na chodník a nepočkal, až tě někdo dorazí?" +Protože by ti to instinkty a pud sebezáchovy nedovolily a nedovolí ti to ani teď.+ Projde mu hlavou a pak se podívá na Hideakiho. 

"No tak ho rozvaž." Pokyne mu poklidně a narazí na skoro zděšený pohled v očích svého majordoma. Aoi nehne ani brvou, jen mu pohled oplatí a Hideaki se neochotně, ale poslušně natáhne k Torovým poutům. Zámek tiše cvakne a nejdřív osvobodí jednu jeho ruku a potom i druhou. Z rukávu si do dlaně povysune skryté zařízení, které třímá uspávací šipky, které by složily i slona. Kdyby se Tora na Aoiho skutečně chtěl okamžitě vrhnout. To samozřejmě není jediné bezpečnostní zařízení. Otroky napadalo co chvíli, že se zkusí osvobodit a vrhali se na své pány třeba ve spánku. Jakmile je Tora volný, Aoi trochu zakloní hlavu a opře si bičík hravě o rameno. Chvíli s ním protáčí mezi prsty. 

"Teď mi patříš, Tora-chan a uděláš všechno, co mi na očích uvidíš. Obávám se, že tvoje praktiky mi blízké nejsou a nikdy nebudou, ale ty tu přeci nejsi proto, aby ses bavil, jsi tady, protože sis myslel, že jsi nedotknutelný. Nebo jsi byl… jsi zamilovaný?" To je skutečně otázka. Má toho blonďáčka pořád v hlavě nebo ne? 

"Má se dobře… v rámci možností. Před několika dny si taky pořídil otroka. Na moje doporučení." Pousměje se v úsměvu, který by mohl znamenat všechno. Nicméně je to projev jeho dobré vůle, že mu o Shinyovi sdělil, jak se má. Vstřícný krok. Je na Torovi, jestli mu ho oplatí nebo ne.

Tora

Čekal všechno od prskání, přes ránu bičem, ale nic z toho se neděje. Je mu vidět na očích, jak moc ho to zmátlo, ale ten výraz ho neovládne dlouho. Pak ale přijde další poznámka, která ho vyvede z míry ještě víc. Ví to? A odkud krucinál? Obočí se mu stáhne a přijde jistá nevrlost, která se mu promítne do výrazu.

"Úplně všechno? I velikost prádla?" Snaží se maskovat své vlastní rozpoložení a ani na vteřinu nespustí oči z jeho tváře. Mapuje rysy, snaží se přijít na to, odkud ho zná a jestli vůbec. Ne, nikdy ho neviděl, tím si je jistý, tak co všechno ví? O Shinyovi samozřejmě nikomu neřekl ani slovo od té doby, co se ocitl na ulici. Poslední co by chtěl, je přidělávat mu problémy. Tak nějak doufá, že se má dobře a že to neodnesl taky, ale...To by Miy nedovolil. Pohodlně se opře na pohovku, jak kdyby tu byl host a ne otrok a znovu si ho prohlédne od hlavy až k patě. Ta otázka mu vyhoupne koutky nahoru, jak kdyby mu bylo úplně jedno, co se s ním bude dít. Není, ale pokud je tady, má to nějaký důvod a ten chce vědět, jen to dělá dost svérázně.

"Kdo by nechtěl?" Oplatí mu otázku otázkou a hned se zase zamračí, než udělá výraz něco ve stylu, ale jdi.

"Vypadám jako někdo, kdo si lehne na zem a prostě umře? Ať se musí snažit, když to někdo bude chtít udělat." Tuhle masku si drží už tak dlouho, že ani nic jiného nezná. Bude se rvát o svůj život, ale tady zatím nemá pocit, že by musel, je to zvláštní.

"Někteří tomu přijdou na chuť. Co já vím, co jsi zač?" Pokrčí nenuceně rameny. Zapálil by si. Jasně, něco podobného cigaretám se dalo sehnat i dole. Bylo to spíš listí a tráva, ale síla zvyku se dala lehko oblafnout. Pak se mu podařilo ukořistit semínka a pěstoval tabák. Šlo to blbě, většina mu chcípla a že by to bylo zrovna kouřitelné, se říct nedá, ale...Darovanému tygru....Podaří se mu ho vykolejit i potřetí, když Aoi nakáže, aby ho rozvázal. Obočí už by nemohlo být výš.

"Vážně o mně víš všechno, když zrovna tohle přikážeš?" Napůl se mu vysměje, protože to by neudělal nikdo, kdo ho jen trochu zná. Jenže Aoi si tím u něj vyslouží taky trochu míň agresivního chování. O to víc chce přijít na to, co se tu děje. Nakloní se odpředu, aby mohl přijít o svá pouta a konečně se v sedu pořádně narovná a promne si zápěstí jen čistě ze zvyku. Je vidět, že to rozhodně není tetování, co na nich má a tohle nebyly první pouta.

"Jeden by si na to i zvykl." Utrousí poznámku a pak se zasměje sám sobě.

"Dobře, teď fakt kecám." Konečně se podívá zpátky na svého nového uhm pána a zasměje se podruhé.

"Víš moc dobře, že k tomu budu mít milion poznámek a bude tě to stát hodně úsilí, abych něco vůbec udělal." Připomene mu, koho si dovedl. Jasně udělá svůj úkol, když mu teče do bot, ale nikdy ne do puntíku přesně, jen pro ten pocit.

"Ale kdybys to tak chtěl, nejsem tady." Odtuší. Kdyby chtěl poslušnou loutku, mohl si ji koupit, na trhu jich byly stovky. Trhne sebou a jeho oči naberou nebezpečný odstín, když mu připomene minulost. Během vteřiny má ruce zatnuté v pěst a hrozí, že vyletí jako čertík z krabičky.

"Do mojí minulosti je ti úplný kulový." Vyjede na něj bez rozmyslu, protože tohle je pro něj rozhodně citlivé téma. Už se se Shinyou rozloučil dávno, ale každá připomínka je pro něj jako rudý hadr. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, když přijde na to, že se má dobře. Trochu povolí v ramenou, stejně jako pěsti.

"A co já s tím? Ten se nebude mít nikdy dobře, dokud z tama nevypadne a to nejde, to víme oba." Tváří se, že je mu to jedno, ale pořád není. Rozhlédne se kolem.

"Takže se nudíš, protože máš všechno, co chceš a potřebuješ někoho, s kým se nudit nebudeš?" Pokusí se dostat pryč od citlivého tématu, které mělo být rozhodně zapomenuto.

"Se mnou se rozhodně nudit nebudeš, to ti můžu slíbit." Ušklíbne se pobaveně a předkloní se, aby se mohl opřít předloktími o kolena.

"Za tu informaci se budu chovat slušně, asi hodinu." Pokrčí rameny podruhé.

"Možná dvě, pokud mi prozradíš ještě něco navíc." Testuje si hranice. Počítá s tím, že by s emu to mohlo ošklivě vymstít, ale dokud nezjistí, kde jsou, nemůže najít akorát míru, jak je překračovat.

Aoi, Hideaki

Aoi při té otázce sklouzne očima po Torově těle, ale jeho pohled je pořád divně netečný. 

"I kdybych ji nevěděl, budu ji vědět hodně brzy." Odtuší, ale ano, tu ví taky. Přece tady nenechá Toru chodit v těch hadrech, ve kterých ho sem přivedli? Všichni jeho otroci nosili sice obyčejné, ale čisté oblečení a materiál nebyl vůbec špatný. Jednoduché bavlněné yukaty s tenkým páskem kolem pasu. Bude mu to v ní slušet. V ní žádné prádlo ani potřebovat nebude. Kdo by nechtěl? To měl být kompliment? S těží… Nic v Torových očích tomu nenapovídá. 

"Já nevím, zatím se podle toho vůbec nechováš." Odpoví mu Aoi. Torovi musí být jasné, že je v bezvýchodné situaci a Aoi může být jeho poslední nadějí na celkem slušný život, ale nedělá nic proto, aby se té šance chopil. Kope kolem sebe jako vzteklá mula, myslí si, že když mu tu bude znepříjemňovat život, Aoi to nějak přežije, ale tak to rozhodně nebude. 

"To tě nemusí zajímat." Odtuší na jeho poznámku o tom, kdo vlastně je. 

"Stačí ti vědět moje jméno. Můžeš mi říkat Aoi-sama. Žádné san, chan, ani nic jiného. Pokud tomu nebudeš chtít rozumět, můžeš to zkoušet, ale… nejsem moc trpělivý a nemám žádný smysl pro humor." Sdělí mu stále měkce a melodicky, zatímco se lechtá koncem biče na protilehlé dlani. 

"Vážně si myslíš, že bys ke mně stihl udělat jediný krok, když si dovolím tě rozvázat?" Kontruje vlastní otázkou. Samozřejmě, že tu je bezpečnostní systém, Tora je kus chlapa, Aoi by ho pravděpodobně nikdy nepřepral. 

"No, jak myslíš." Rozhodí Aoi rukama. 

"Každá akce samozřejmě spustí reakci a já tě nechci týrat, ale pokud budu muset? Jenom nezpochybňuj moje metody. Znám tvoje slabiny, Tora-chan. Není nic snazšího, než se do nich strefit a ty při tom nebudeš mít ani modřinku. Jsou mnohem horší věci, než někomu ubližovat fyzicky, víš? Tobě, jemu… nebo snad někomu dalšímu?" Začne trochu odkrývat svou stinnou stránku a jeden z důvodů, proč se ho všichni tolik bojí. Tora si myslí, že dostane elektrický obojek? Že ho budou bít a nedají mu najíst? Ale kde že… to jsou zastaralé metody. 

"Nejsi tady proto, abys mě miloval… Nekoupil jsem tě pro pocit, že u tebe budu mít obdiv a respekt, jsi přece jenom otrok. Takže si o mě můžeš myslet cokoliv chceš, ale podceňovat bys mě nikdy neměl." Varuje ho před všemi pitominkami, které by ho mohly napadnout. Tora si to možná bude chtít vyzkoušet, ale snad bude ve skutečnosti chytřejší. 

"Možná mi můžeš nabídnout mnohem víc, než rozptýlení. Pořád si ještě myslíš, že tě tady mám, abys mi zpestřil dny svým přístupem?" Aoi zvedne pobavené oči k Hideakimu a skutečně se zasměje. +Tak si lámej hlavu dál.+ 

"Do tvojí minulosti je mi úplně všechno, tak jako do celého tvého života." Aoiho oči ztvrdnou a je znát, že je Hideakiho tělo napnuté, když se Tora začne zlobit. Je připravený zakročit. 

"Jde, nejde..." Pokrčí Aoi rameny a otočí se k Torovi zády, aby přešel k otrokyni s tácem a konečně sáhl po té vodě. Potřebuje si svlažit rty. 

"Kdo o tom vlastně rozhoduje? Jeho otec?" Ne… ten si to jen myslí… Stačí zařídit příkaz shora. Konečně se k Torovi otočí zase čelem. 

"Ty se ke mně budeš chovat slušně pořád, protože to sám chceš. Teď už mě nechceš nahněvat, že ne?" Zeptá se ho s očima upřenýma do jeho. Pak mlaskne a zvedne je k Hideakimu. 

"Jeho nedávej k ostatním. Všechno mu ukaž, vysvětli pravidla a režim dne a dej mu jeho věci. S nikým teď mluvit nebude, to si ještě nezasloužil." Komorník přikývne a gestem dlaně Toru vyzve, aby se postavil, ale jedná s ním slušně. Ne tak, jak je to jinde obvyklé.