Sena x Aki - Můj pane, je čas. - část 3.

(zahrada)

Sena

Aki má samozřejmě pravdu. Podobné gesto by se s pochopením setkalo jen stěží a koledovali by si o to, že sem císař upře svou pozornost nebo zničí Akiho možnost nastoupit na trůn. Už teď riskují, že se to stane. Senu napadly i takové myšlenky jako jestli by měli šanci, kdyby se postavili trůnu vojensky, rozpoutali válku a způsobili tak převrat. Teď ještě rozhodně ne. Aki si zatím nenaklonil ani vlastní hodnostáře, natož, aby jeho prsty dosáhly za hranice provincie, ale muž jako Gackt by jeho vojska určitě zvládl vést… Ano, za tyto myšlenky by ho popravili ihned. Možná dokonce i sám Aki. Jemu ale nezáleží na císaři nebo na sobě, jenom na princi. Jakmile ale Aki naznačí, že by se svléknout mohl a on za sebou uslyší šustění látek, hned se otočí a upře na něj zaskočeně modravý pohled. 

"Co…?" Jenom zašeptá, ale hned mu dojde, že si ho Aki dobírá, zvedne koutky a na oko ho dlaní plácne do hrudi. 

"Takhle mě lákat…!" Napomene ho. V břiše ho to příjemně zalechtá, když mu Aki šeptá, co by s ním chtěl udělat a nemůže si to snad ani představovat, i když kimono by schovalo všechno. 

"Bylo by to dlouhé svlékání..." Povzdechne si. Pak se k němu ale znovu vážně pootočí. 

"To nikdy nesmíš, Aki-chan, i když si ani nedovedeš představit, jak moc pro mě tvoje slova znamenají. Tvoje cesta je dlouhá a i kdyby se mi snad něco stalo, máš důležitější poslání." Připomene mu. On tu bude tak dlouho, aby ho k němu dostal. 

"Kdyby se něco stalo, zase se setkáme v dalším životě, uvidíš." Pokud by to snad bylo naopak, Sena ví, že by Akiho okamžitě následoval, ale Aki tohle udělat nesmí. Pak překvapeně zamrká. Aki žárlil na Hyda? To by ho nikdy ani ve snu nenapadlo, ale… vzpomene si na to, jak spolu léhávali v posteli, jak ho Hyde učil pořádně líbat… skloní oči a trochu se začervená v úsměvu, který vyvolává příjemné vzpomínky na učitele a mentora. 

"Neměl bych se tak cítit, ale dělá mi to dobře." Přizná zase on a uculí se. 

"Nebylo to na tobě poznat, skrýváš svoje pocity dobře." Pochválí ho. Jeho překvapení nemá mít konce. Znovu se pootočí co nejvíc, aby na něj dobře viděl. 

"Já už se nevrátím do harému?" Nejdřív mu koutky prudce vyskočí nahoru a padne Akimu kolem krku, ale hned na to se v jeho očích odrazí strach. 

"Tím spíš tam nesmí zůstat sám! Ani chviličku!" A navíc… Sena si bude muset zajistit jiné oči místo svých, když už se nebude procházet po chodbách a všechno pozorovat. Kruci! Není na to připravený, ale to zvládne! Co kdyby to pro něj udělal Ruki, když si je s Akim tak blízký? Co by za to mohl chtít? Promluví si s ním. Zastříhá ušima, když Aki začne mluvit o Toshiyově odměně. Die… jen ať zmizí z harému, ale co ta jeho nová holubička, co s ním? Na co ho má, na to ještě nepřišel. Zase se na lavičce narovná a snaží si představit, jaké to bude žít přímo s Akim, každý den. Nádherné! Ale císaře se bojí. Není si jistý, že se jim podaří ho obrátit na svou stranu, když sám žil s Hydem tolik let podle tradice. Aki má možná až příliš růžové brýle… ten obrat dostává v jejich podání úplně jiný rozměr. Přikývne. Ano, tohle by snad císař pro Hyda mohl udělat. Teď už by v harému jenom vadl. Jeho služby jsou u konce. A zároveň je dost mladý na to, aby začal jiný život. Zvonivě se rozesměje, když dojde na rozpuštění harému. 

"Nic by mi neudělalo větší radost." Sbohem veškerá konkurence a pitomá pravidla. Sbohem otroctví, vítej královno Seno! 

"Ale kdyby harému nebylo, žádné kluky by ti nepředstavili a nikdy bychom se nepoznali." Přizná si. 

"Aki-chan." Zopakuje po něm tiše, když si to přeje slyšet a vnímá změnu v barvě Akiho hlasu. Teď jde všechno stranou a zůstanou zase jenom oni dva. Už snad po sté se na lavičce znovu pootočí co nejvíc to jde, jednou paží ho obejme kolem krku a druhou dlaní sklouzne po jeho prsou, přes těžké látky až ke klínu, který rozverně stiskne. Zblízka se podívá do jeho očí a jemně pokrčí rameny, než si skousne spodní ret. Pak už tiskne svoje rty na jeho a je mu jedno, že jsou stráže na břehu. Je to jenom polibek… 

Aki

Nepatrně, ale velmi spokojeně se pousměje, když mu Sena řekne, že se potkají v příštích životech. Ano, teď už vážně věří tomu, že by něco dokázalo překonat smrt. Cítí to s každou chvilkou, kdy je s ním o trochu více. Nedokáže si představit, že by měl žít bez něj.

"Rád tě lákám. Vlastně je to moje nejoblíbenější činnost. Snad to bude dost na to, aby to i hory přenášelo." Senovo vyznání je pro něj něco, za co stojí bojovat a bude každým dnem. Vlastně s tím dneska právě začal a je mu jasné, že to bude stát za to. Bude se muset opravdu ohánět, aby dokázal přesvědčit všechny kolem, že jeho krok byl ten nejlepší pro celý palác a provincii.

"Neschovával jsem je schválně, bylo mi hloupé, abych tě takovým způsobem nárokoval. Tehdy ještě ano. Dostal jsme tě,  ale ani na vteřinu jsem nepřipustil, že bys mi nebyl roven. Viděl jsem v tobě sílu a krásu, které jsem prostě nedokázal odolat." Prozrazuje mu své první dojmy. První hlavně krásu a pak tu sílu, kdy se nebál chovat se malinko jinak, než ostatní. A ne, už si nebude ani nechce domýšlet, jak moc si s Hydem byli blízko. Teď už k tomu není důvod, když ho má u sebe a po jeho vyznání by ho zbavilo všech zbytků pochybností, kdyby nějaké ještě měl. Zavrtí jen hlavou s úsměvem, jakmile padne otázka ohledně harému. Sena a jen potvrdí, co si o něm myslí a začne se starat o Hydovo bezpečí. Ano, je mu jasné, že by ho tam samotného nerad nechal, ale jak to vyřešit rychle? Potřebuje vůbec souhlas císaře, aby o něm mohl rozhodnout nebo je opravdu v jeho rukou?

"Sena-chan, budu muset počkat na souhlas císaře, o tomto bych nejspíš neměl rozhodnout sám, tím spíš, když vím, jak byl tvůj mentor oblíbený a kolik přízně si získal. Nebude to ale trvat dlouho, začnu to řešit hned, jak se vrátíme do pokojů. Pošlu mu zprávu a o tom, co bych rád udělal." Ujistí ho, že se o to postará, co nejdříve. Snad se za ty dny nic nestane. Mohl by poprosit správce a větší dohled nad ním, ale není si jistý, že by mu spíš neublížil.

"V tom s tebou musím souhlasit. Můžu jen děkovat za ten den, kdy jsem tě uviděl poprvé." Tak dobře, on ten harém vezme na milost, ale jen na chvíli. Překvapeně zamrká, když se Sena pootočí k němu a vzápětí se něžně pousměje. Stačí jen dotek paže za jeho šíji a dlaň klouzající po hrudníku, aby neuhlídal své hlasivky a tiše si povzdechl. Měli jít rovnou do jejich komnat, protože...Ne, tohle není schopný vydržet ani chvíli. A když bude Sena u něj v komnatách...Bude asi utíkat z porad jen pro polibek a pak zase zpátky. +Tolik kilometrů za den jsem v životě nenaběhal.+ Proběhne mu jako poslední, protože pak ho o všechny myšlenky Sena připraví dlaní v klíně. Ozve se malinko zmučený povzdech.

"Sena-chan, co mi to děláš, když máš na sobě zrovna tohle?" Protočí sám nad sebou očima v sloup a už znatelně cítí, jak se konkrétní části jeho těla probouzí a hodně.

"Ty můj malý provokatére." Zavrní mu do rtů, když se opře čelem o to jeho. Víc už říct nestihne, když ucítí měkké rty. Poddat se jim je velmi snadné a za chvíli, už ho tiskne jemně za šíjí blíž a druhou dlaní ho hladí po zádech, kam jen dosáhne a aniž by si to uvědomil, sklouzne i k linii pozadí. Mít Sena na sobě něco jednoduššího, asi ho v té loďce povalí a stráže....Snad poprvé v životě by je bral jako nutný inventář, možná jako vegetaci, která je kolem. Nakonec neovládne sám sebe, aby mu jeho doteky s blýsknutím v očích oplatil. Už zase se propadl od následníka po šestnáctiletého kluka, který má chuť vyzkoušet, co všechno Sena vydrží. Dlaní na části zadečku ho jemně stiskne a druhou pomalu klouže po jeho paži a pak se přesune na bříško a zastaví se až v klíně.

"Staráš se o mě tak krásně, je na čase, abych ti to oplatil." Dořekne a jemně ho stiskne, nepůjde to asi cítit tak, jak by chtěl, ale pokusit se o to může. Třeba víc ucítí aspoň ten dotek.

"Jak bych mohl být dobrým princem, kdybych se nepostaral o toho nejvěrnějšího?" Pošeptá mu do rtů, než se mírně nakloní a ten spodní si popotáhne, než se znovu ponoří do jeho rtů, ale ruku ze Senova klína nestáhne. Je pro něj příliš velké pokušení, než aby se dokázal ovládnout. Může být následník, jaký chce, ale teď je hlavně mladý kluk a pořád má pocit, že si snu ještě málo užil. Tohle přesvědčení mu asi vydrží do smrti, i kdyby se dožil sta let. 

Sena

Akiho slova ho znovu a znovu překvapují. Patřilo mu tady úplně všechno. Sena mu patřil od první chvíle, i kdyby snad nechtěl a on mu tu říká, že ho bral jako sobě rovného? Něco takového bylo ve smýšlení společnosti okolo něj naprosto nepředstavitelné. Samurajové se cítili nadřazení i ostatním lidem, natož otrokům. Sena by Akiho myšlenky označil za pokrokové, někdo jiný by je ale mohl nazývat nebezpečnými. Mnoha lidem se rozvracení starých a pohodlných pořádků líbit nebude. Tím spíš, čím víc z toho sami měli. Oči se mu zatřpytí dojetím. 

"Když jsem jel s Hydem do tvého paláce, opravdu moc jsem se bál, jaký budeš. Nechtěl jsem ani vstoupit na tu večeři, ale od první pohledu, od prvního okamžiku jsem věděl, že tě budu neskutečně milovat a to ses na mě jednom podíval." Špitá upřímně i on. Kdyby ho Aki slyšel, co si povídali, když jeli s Hydem ve voze… Asi by se hodně smál. Třeba mu to Hyde někdy povypráví. Vlastně spolu ještě moc nemluvili a Senovi to najednou přijde škoda. Proč by si nemohli uspořádat svůj malý soukromý banket? Pozvat velitele, možná učitele… Navrhne mu to, jakmile nebude mít plné ruce práce s jeho klínem. 

"Já jsem si to neoblékl, pamatuješ?" Připomene mu hravě, když přiblíží rty k jeho oušku. Ještě pořád trošičku myslí na Hyda a jeho bezpečí, těch několik dní bude opravdu kritických, ale bude za ním chodit, co to půjde. Nakonec už ale v jeho hlavě zůstane jenom Aki a cvrkání cikád okolo. Ty látky všechny doteky hodně tlumí, ale jeho rozechvívá už jenom Akiho blízkost a umí si dost dobře vzpomenout na to, jaké to je, když je nahý. Brzy ucítí jeho dlaň i vepředu a koutky mu vyskočí nahoru, když se mírně oddálí a s jiskřením v očích se podívá do těch jeho. Střetnou se v novém polibku, dokud se nemusí oba dva nadechnout. Sena se mírně oddálí a začne celkem odvážně vstávat. Loďka se okamžitě povážlivě zakývá, ale on se jistí za Akiho ramena. Na rtech mu pohrává trochu zlobivý úsměv, když se k němu pomalu otočí čelem, ale pak udělá krůček vzad od něho a usadí se na špici loďky. Aki je teď na jejím středu. Sena se předkloní, najde lemy kimona a začne ho pomaličku hrnout vzhůru, až ukáže zdobený sandálek a bílý kotník. 

"Hmm? Líbí?" Začne ho provokovat i slovně. Dá to vážně práci, ale nakonec posbírá všechny vrstvy, rozhrne je do strany, až se svezou po lýtku a pak je vyhrne co nejvýš, aby ukázal i svoje stehno. Kdyby chtěl pokračovat dál, musel by začít rozvazovat všechny provázky a že jich je. Pak by to už rozhodně nedali dohromady. 

"Co když se prostě otočím, položím se tady na tu špici a budu se chtít podívat, jak se leskne hladina od hvězd?" Tiše se rozesměje a začne se znovu opatrně otáčet, aby to uskutečnil. Trochu to tlačí, ale co by pro potěšení jeho očí neudělal? Má toho na sobě moc na to, aby mu mohl ukázat svůj zadeček, ale látka je dost vysoko na to, aby ho dráždil alespoň pohledem na stehna. 

"Vidíš to taky nebo se budeš muset mnohem víc nahnout?" Tohle je nestoudné, ale… taky hrozně zábavné. 

Aki

"Sena-chan." Broukne měkce, když mu poví, jak ho viděl v první chvíli a co si myslel před tím, než přijel. Nejradši by ho vzal do náruče, odnesl do své ložnice a řekl na, tady jsou tvé komnaty. Byl by schopný pro něj udělat cokoliv a ne, není to kvůli tomu, že má zrovna jeho dlaň v klíně. Je to neskutečné, jak na něj působí a to se v podstatě nic neděje. A co by bylo, až by se začalo dít? Skončili by na dně jezírka, to je mu úplně jasné. +Tolik k myšlenkám na cennost vlastního života.+ Pomyslí si hravě, ale ani za celý palác se mu nechce opouštět Senovu blízkost a oplácet doteky už vůbec ne.

"Hm, příště dostaneš to nejobyčejnější, abych měl po tom mnohem lehčí práci." Odtuší tichým hlasem.

"Chtěl by tě svlékat vždy a všude. Je to takové hodně příjemné prokletí." Uchechtne se krátce, když už teď jen stěží popadá dech a to se na něj jenom dívá. Asi brzo přijde o plíce a neví, o co všechno ještě. Stejně se na něj nemůže vynadívat a v hlavě už si plánuje, jak mu zase pořídí podobné kimono. Nechá mu na ně udělat vlastní šatnu, kde si je bude moct skládat, jak bude chtít. Už si to maluje, jak kdyby na ničem jiném, než jeho názoru nezáleželo. Malinko sebou trhne, protože si to vážně začal představovat a postřehne, že se Sena snaží zvednout. Jeho dlaně vystřelí k bokům, aby ho pojistil.

"Já to s tím dnem nemyslel tak úplně vážně." Malinko mu prozradí své vlastní myšlenky a vzhlédne k jeho tváři s mírně pozvednutým obočím. Sena něco chystá, vidí mu to na očích a v prvním okamžiku tomu vůbec nerozumí. To přijde vzápětí, když se usadí daleko od něj. Koutky mu spadnou dolů a nasadí svá nejlepší psí očka.

"Proč mi to děláš? Copak nevíš, jak teď trpím?" Malinko to hraje, ale bez něj a jeho blízkosti se vážně cítí podivně. Už by se začal zvedat, když jeho oči zaujme dokonalý kotník, který ho prudce usadí zpátky, až se loďka zhoupne.

"Uhm, dobře, dostal si právě asi dvě minuty navíc." Hlasitě polkne a očima je přikovaný k onomu místu. Tak nějak ho pohledem vybízí, aby mu ukázal ještě malinko. Pak se na něj vrhne, o tom vůbec není pochyb. +Ještě milimetřík a pak už se neudržím.+ Varuje ho v duchu, ale slova nedokážou prozatím opustit jeho rty.

"Líbí." Zareaguje s krátkým povzdechem a to už přijde na řadu lýtko. Prsty drtí sedátko a nevnímá, že za chvíli skončí na dně loďky, jak ho rozlomí.

"Hm, ještě kousíček." Polkne podruhé, protože zase spatří o něco víc a bělostné, štíhlé stehno září do okolí a zvedá mu...Tlak minimálně.

"Řekl bych ti, že je to ten nejlepší nápad na světě." Ne, strategii dneska vážně nevymyslí.

"Ty se budeš muset ještě malinko natáhnout, já to za chvíli uvidím úplně dokonale." Gratuluje si k další souvislé větě a už se začne na loďce malinko přesouvat blíž k němu. Poklekne kousek za jeho nožkami a konečky prstů pohladí jeho kotník. Je to nádhera a nikdy by si nedomyslel, že ho bude fascinovat zrovna tahle část těla, ale ty nožky...Další povzdech, když sevře zlehka jeho kotník a donutí ho ohnout nohu v koleni. Přiblíží si ji ke rtům a jemně foukne na hebkou pokožku.

"Už toho vidím opravdu hodně. Řekni, poznáš hvězdy?" Políbí ho těsně nad kloub a pak rty pohladí, u toho spokojeně přivírá víčka.

"Mohl bys mi o nich vyprávět. Tolik bych si přál slyšet tvůj hlas." Koutky se mu pozvednou, protože to mohlo být pochopeno taky dvěma způsoby. On nakonec ještě bude vynalézavý, i když není schopný přemýšlet. +Teď už můžeš být císař.+ Proběhne mu hlavou další vtip na vlastní adresu, ale ani na chvíli nepřestane hýčkat jeho nožku. Postupně míří výš a myslí přemlouvá látku, aby se dala odhrnout ještě o něco výš. Tohle je marný boj, ale to neznamená, že si to nemůže užít. Trochu se předkloní a zapře dlaní kousek od Senových boků. Jestli je někdo pozoruje, bude mít o zábavu postaráno, ale je mu to upřímně jedno. Už došlo na tu vegetaci. Skloní se hodně hluboko a políbí podkolenní jamku a pak zase pokračuje nahoru, kam mu to jen látka dovolí a že to bude pro tuto chvíli hrozně málo. Ještě, že má Sena ty nožky dvě. 

Sena

"Tvoje prokletí se mi moc líbí." Brouká, zatímco už máčí prstíky ve vodě a občas se dotkne leknínového listu. Někde pod hladinou se prohánějí koi kapříci, ale teď v noci je není vidět. Nic horšího snad v jezírku není. 

"Takové lehoučké kimono by ukazovalo ledacos. A pěkně obtahovalo. Snesl bys, kdybych se předklonil na veřejnosti?" Škádlí ho dál, zatímco je k němu zády. 

"Ty trpíš? A já jsem si myslel, že se ti to představení líbí..." Tiše se zasměje, když za sebou slyší jeho dosednutí a loďka se trochu zhoupne. 

"Malinko natáhnout?" Ozve se zase po chvíli a jeho přání samozřejmě splní. Nejspíš už je vidět dolní okraje jeho poloviček, alespoň si tak připadá, jak ho chladný noční vánek hladí po nohou a hrozí mu, že za chvíli přepadne přes okraj, ale… Aki by ho přece nenechal. A skutečně po chvíli ucítí jeho dlaně na svém kotníku. Hřejí a jeho tělem okamžitě projedou silné vibrace. Zalechtá ho z toho v klíně a je to moc příjemné. Nechá si nožku ohnout a zvednout a za chvíli na ní ucítí i jeho dech. Znovu se tiše zachichotá a pohodlně se břichem opře o příď, aby už nemusel držet vlastní váhu. Nechává ruce máčet ve vodě a užívá si Akiho pozornost. Loďka zvolna klouže po hladině a pomaloučku se blíží k protějšímu břehu. 

"Nepoznávám, můj princi. Obávám se, že jsem při vašich hodinách nedával dostatečný pozor. Zřejmě budu potřebovat osvěžit všechny znalosti. Mohl byste mě k nim vzít ještě jednou?" Vábí ho svým hlasem a může si jenom představovat Akiho tvář, když na něj teď nevidí, ale oči už má stejně zavřené, protože s tím, jak stoupají Akiho rty po jeho nožce, se slastné pocity zintenzivňují. 

"Pokud se za nimi podíváme, můj hlas uslyšíš opravdu dobře." Slibuje mu a samozřejmě naráží na něco docela jiného. Udělal by to tady a teď? Ano! Akiho rty zrovna stoupají po Senově stehnu, když si poprvé hlasitěji povzdechne, stáhne dlaně z vody a pevně jimi sevře okraj loďky. Pozvedne trochu hlavu a rozhlédne se po bezprostředním okolí. 

"Nech loďku zaplout támhle pod větve té vrby..." Ukáže tím směrem. Větve by je mohly schovat a když zůstane takto, nebude jim překážet ani to jeho kimono. Sena začíná hořet a do Akiho komnat to v žádném případě nevydrží. 

"Aki-chan… opravdu moc rád bych si vzpomněl, jak si ty hvězdy jmenují víš?" Rozverně zavrtí svým pozadím, aby ho nalákal, i když si myslí, že už to vůbec není potřeba. 

"Myslím, že už si je sám příliš nevybavuješ a Inoran-sensei by nám dal opravdu za vyučenou, kdyby na to přišel." Přitiskne si dlaň na ústa, když se rozesměje nad představou, jak Inoranovi vyprávějí detaily ze svého nočního dobrodružství. Připadá mu takový nevinný a dokonce ani on sám ještě nemá ponětí o tom, s kým si užívá svoje poslední dny a jak divoké to může být. Kdyby o tom věděl, asi by nevyšel z údivu. 

Aki

Má pocit, že se od jeho nožek nebude moct odtrhnout ještě dlouho. Olíbává hebkou kůži a sem tam se pousměje, když mu dojde, co mu říkal. Je dokonale mimo tuhle realitu a nezvládá vnímat nic víc. Teď tak nějak přestává myslet a asi by rozdal celý palác, kdyby to od něj někdo žádal. Sena si krade celou jeho pozornost a nedává mu příliš možností, aby odpověděl. Oči má přikované k lemu kimona, který odkrývá málo a přitom až příliš. Začíná si být jistý, že když Sena ve správný okamžik odhalí byť jen zápěstí, půjde do kolen.

"Můžu tě k nim brát klidně každý den, když budeš chtít." Broukne do jeho kůže, na kterou dlouze vydechne. Nedokáže prostě přestat a nepoznává sám sebe, když se přitiskne na jeho stehno a jemně jej do něj kousne. Jak kdyby ho nějaké vnitřní nutkání popohánělo tam, kam by se ani neodvážil.

"Ano? Hm, v tom případě bychom se měli pomaličku vydat na cestu." Povzdechne si podruhé a teď už jede jeho dlaň po vnitřní straně stehna dál mezi polovičky. Takto dosáhne opravdu daleko a nehodlá se zastavovat, prostě se teď nestíhá ani stydět. Snaží se mu malinko jeho provokaci vrátit, ale není si jistý, že v tom dokáže být tak obratný jako Sena sám. Na to by potřeboval asi roky praxe, aby dokázal odolat jeho kouzlu. Znovu si jej prohlédne a začne pochybovat i o těch letech. Mírně se narovná, když stáhne svou dlaň v dalším jemné pohlazení a očima vyhledá místo, které Sena myslí. Opravdu mu navrhl něco takového, když je kolem nich tolik lidí? Ale co...Tam se opravdu skryjí a začíná mu být vážně jedno, jestli je někdo uslyší. Stejně se budou tvářit, že o ničem neví a Aki bude rudnout asi až po tom, když si uvědomí, co všechno tam nejspíš budou provádět a rozhodně to chce provádět. Nakloní se naposledy a políbí ho těsně pod linii poloviček, která díky posunutí látky už opravdu vykukuje a přece jen neodolá nutkání, jej jemně stisknou mezi zuby. Nic bolestivého, spíš jen hravá provokace.

"Dobře, pozoruj dál hvězdy a já si zkusím vzpomenout na jméno alespoň jedné. Ať má náš sensei radost. I když poslední dobou vypadá mnohem víc...Vesele." Zavrní měkce, když se narovná a opravdu loďku namíří tím směrem. Je fakt, že si všiml změny Inoranova chování, ale vůbec ho nenapadá,  čím to může být. Možná ty zkažené zásnuby, které se měly udát? Asi se ženit nechtěl a Aki se mu vůbec nediví. Dřív by si myslel, že ho odvaha opustí hned, jak se vzdálí, ale pohled na Senovo tělo ho nenechává ani na vteřinu vychladnout. Je to spíš naopak a bělostná stehna ho bičují ještě k většímu vzrušení.+Prosím, hlavně chvíli vydrž.+ Povzbuzuje loďku, aby je nepřevrhla dřív, než vůbec něco začnou. Musí se malinko sklonit a rozhrnout několik větví, když proplouvají skrze závoj. Jakmile jsou opravdu schovaní, přesune se zase blíž k Senovi a začne nový průzkum po jeho nožce. Bere to znovu a velmi pečlivě rty od kotníku a stoupá výš. Dlaní vyjíždí po druhé nožce a v určitých místech se zasekne a jemně ji stiskne.

"Znám jen jednu hvězdu." Začne pomalu vyprávět mezi jednotlivými polibky.

"Když jsem ji viděl zasvítit poprvé, měl jsem pocit, že nutně musí zastínit všechny." Pokračuje dál a už je téměř u stehna.

"Je to taková překrásná hvězda, že každý musí chtít, aby zářila jen pro něj." Zastaví se v půlce stehna a tam se chvíli zdrží.

"Ukazuje cestu a dává směr životu, který by bez ní neměl smysl." Konečně se zase začne posouvat a očkama těkne k lemu jeho kimona.

"Je tak snadné se do ní zamilovat a nemožné pustit ji a stejně ji nechceš příliš svírat, jen malinko." Zlehka sevře jeho stehno, když druhou rukou se pokusí ještě kousek povyhrnout kimono. Musí si povzdechnout, když se mu to podaří a může udělat to, co si před chvíli usmyslel.

"Už víš, jak se ta hvězda jmenuje, Sena-koi?" Zeptá se ho, ale nechce ho nechat odpovědět. Počká si, až uslyší náznak, že by mu rád odpovídal a políbí ho na jednu z poloviček. Tam ale vůbec nechce končit, dlaní ho pohladí v rýze mezi nimi a asi se vážně začervená, když mezi ně pustí i svůj jazyk.