Sena x Aki - Můj pane, je čas. - část 1.

(Akiho komnaty)

Aki

Na hranicích se situace vyostřovala. Dle nových zpráv však velitel odved kus skvělé práce a podařilo se mu nepokoje potlačit. Aki už chvíli přemýšlel, čím by se mu odměnil a hlavně díky Senovi, ho přece jen něco napadlo. Na něj samotného se toho valilo čím dál víc. Doba, kdy se měl rozkoukávat, dávno pominula a už na něj přestaly brát ohledy. Vlastně ho v tuhle chvíli hodili do vody. Byl vděčný za senseie, který mu byl oporou, i když se mu v poslední dny zdálo, že je nějaký příliš rozverný a Ricko...Odkdy krucinál chodil nadšený a s úsměvem na hodiny? Ne, tohle prostě nepochopí. Jak kdyby si ti dva skoro protočili role nebo se nakazili jeden od druhého. Zvláštní. Jediný, kdo se vůbec nezměnil, byl Toshiya. To jeho mračení by mu měl někdo už zakázat. Kdo se má soustředit, když na něj vrhá pohledy, že by klidně mohl být za dvě vteřiny mrtvý? No, naštěstí už věděl, jak si u něj udělat oko a pojistit si další šetření a srovnání financí. Stačil mu jen harém. Nakonec nebyl tak náročný, než ostatní. Ale ani tohle nedalo Akimu spát a už ví, za kým tam chodí a koho si vždycky vyptá. Nebyl problém, aby byl Die vždycky po ruce, když bylo potřeba. Pak to pár dní vypadalo, že se to obejde bez Totchiho poznámek, aspoň jeho sloužící si o to špitali a k Akimu se to vždycky doneslo. Prý by mu tam tu jeho konkubínku měl nastěhovat na trvalo a oni by mohli lépe dýchat. Tohle mu vždycky vyhnalo koutky nahoru. Sex očividně vládne světem a tady to snad platilo dvojnásob. Ale to už Aki moc dobře ví. Jen si vzpomene na Senu, už se zase na chvíli neuhlídá a pousměje. Dlouho mu ale úsměv nevydrží. Stačí si jen vzpomenout na Rukiho a na toho myslí v posledních dnech dost často. Měl opravdový vztek, když se dozvěděl, co se stalo. Jak si tohle mohl vůbec někdo dovolit? Na Rukiho se prostě nesahá, nedovolil by to vůbec nikomu a vyhradil si na něj výsadní právo jen proto, aby ho ušetřil nechtěných doteků a nocí. A pak přijde tohle? Jeho první pořádný trest, za který by se nestyděl ani jeho otec, tedy myslí si to. Ten den se v sále objevil se snad i nebezpečnou aurou kolem sebe. Klid byl ten tam. Poprvé někdo poznal jeho hněv, se kterým dotyčnému nechal oholit hlavu, zmrskat ho do krve a vyhnat za hranice jeho království. Ano, další důvod, proč by měl své místo uhájit. Teď už nezáleželo jen na něm. O to víc se pustil do svého vlastního studia a inspiroval se nejen svým otcem, aby dostál slovu, které dal Senovi a teď už i Rukimu. I když jen v duchu. Je na čase ukázat všem, že jeho slovo je tady to hlavní. Krátce práskne dlaní do stolu s rozhodným výrazem. Naštěstí je v knihovně sám, kromě sloužících, kteří mají ale plné ruce práce. Dneska naplánoval speciální večer. A Sena v něm hrál hlavní roli. Byl opatrně upozorněn, že se musí věnovat i jiným konkubínám, stejně jako té, kterou mu vybrali. Raději si ale vybral Rukiho a po večerech učil s jeho novým dřevěným mečem. Měl v plánu pro něj sehnat nový, který bude opravdu jeho. Tak by to mělo být, ale musel být obezřetný, šperky ano, meče rozhodně ne.+No co, pořád je to kluk.+ Protočí očima a přistihne se, že už pár minut kouká před sebe do neznáma. Přece jen by byl raději, kdyby se uměl bránit. Hrozně rád by ho vzal třeba na koně, aby se trochu provětrali v lese, ale...Prošlo by mu vůbec něco takového? Asi ne. Protočí nad tím očima v sloup. A pak tu byl nový obyvatel harému. Dost rychle se k němu doneslo, co za panenku to je. Ne, že by se mu nelíbil, jen...Jemu stačil Sena, nepotřebuje nikoho dalšího a taky Ruki. Už tak mu to přišlo příliš, že má dva. Co naplat, první noc bude muset prožít i s ním. V podobných chvílích záviděl Rickovi, když mohl ke knězi. Taky se tam chtěl ukázat, ale neměl na to vůbec čas. Co kdyby je oba pozval k sobě? Třeba by mohli blbnout tam. Svedl by to na potřebné rozjímání třeba?

"Můj pane, je čas." Ozve se hlas senseie, kterého snad ani nepostřehl přicházet.

"Ach ovšem." Poděkuje mu Aki očima a začne se zvedat. Za pár hodin jej čeká večeře s jeho matkou a několika vyvolenými. Aki jí konečně hodlá ukázat, kdo vedle něj má neochvějné místo, i když je to proti pravidlům. Ale on je tu přece od toho, aby je měnil, vydával nové a řídil se těmi, které jsou potřebné. A teď si hodlá postavit hlavu. Palác bude do několika hodin na nohu, tím si je jistý. Teď už kráčí po chodbě směrem ke svým komnatám. Samozřejmě nesmí chybět doprovod, který už mu přijde skoro jako okolní vzduch, prostě už ho nezvládá vnímat, na to má hlavu příliš plnou myšlenek. Jakmile vstoupí, podívá se k jedné z dřevěných hrazd, na které je pověšené oslnivé kimono. Je jedno z těch nejsložitější a proto taky si nechal Senu zavolat mnohem dřív. Několik jeho služebných čeká za dveřmi, aby byly připravené, až se Sena bude oblékat a postarají se i o jeho vlasy. Prostě tu nejlepší péči, kterou mu může dopřát. Přejde k novému kousku a prohlédne si ho. Mezi prsty promne jemnou béžovou, skoro bílou látku protkanou růžovou barvou, tvořící jemné kvítky, které vypadají velmi složitě. Rozhodně to není něco, co by bylo k vidění běžně. Usměje se nad tím. Sehnat něco podobného bylo těžké, ale ne nemožné. Místy se perleťově zatřpytí, když se do něj opřou paprsky a jemu to zas a znovu vyžene koutky nahoru. Ohlédne se, když mu oznámí Senův příchod a odejde do předpokoje. Tohle chce tu správnou atmosféru. V ruce už dřímá hedvábný šátek, který mu hned jak to bude možné, zaváže kolem očí.

"Sena-koi." Broukne něžně, jakmile se za ním dveře zavřou a věnuje mu úklonu, jako nikomu jinému.

Sena

 

Zprávy o útoku na Rukiho se rozkřikly hned druhý den ráno a byl z toho obrovský poprask. Došlo na vyšetřování i vysoké tresty, ale nic nemohlo zabránit tomu, aby se mezi sebou nezačali obávat o život. Zejména oni, co chodili za princem. Ruki se snažil tvářit sebevědomě, ale Sena si všiml, že už se od Kamija nehne snad ani na záchod a je bledší, než obvykle, jemu samotnému nebylo dobře, když byl někde bez Hyda a všiml si, že Die toho svého Shinyu drží pod zámkem jako by to byl nějaký cenný diamant, i když ještě u Akiho nebyl. Senovi bylo jasné, že to nebude dlouho trvat. Sám se opravdu pilně učil, zvládal už dost z politické situace země a často mohl zpoza zástěny poslouchat jednání a schůzky a učit se i z nich, ale zároveň byl svědkem toho, jak za Akim čím dál tím častěji vodili tu dívku, která s nimi oné noci přijela. Začínalo se na Akiho tlačit, aby ji začal upřednostňovat a to z jednoho prostého důvodu. Aki začínal být v zemi populární, lidé ho měli rádi a neměl dědice. Zatím ani jednoho. To se mělo brzy změnit. I proto byly ty nepokoje na hranicích, protože Aki začínal být nebezpečný a netrvalo mu to ani moc dlouho. Sena na něj byl pyšný, ale čím víc rostl Aki, tím víc rostl i on po jeho boku. Byl všem na očích, zářil jako růžový terč a bylo na čase se opravdu neustále ohlížet přes rameno. Kdekdo by se ho mohl chtít zbavit, protože měl na Akiho až příliš velký vliv. Zatímco v harému teď panoval strach, mezi šlechtou se vznášely úplně jiné nálady, což bylo jasně vidět na Akiho učiteli, jeho nejlepším příteli a dokonce i na správci pokladny, i když se snažil tvářit, že to není pravda. S Hydem teď nebyla příliš řeč, protože velitel bojoval na hranicích a i když naposledy přivezl dobré zprávy, vypadalo to, že klid nebude trvat dlouho a zase na dlouho odjede. A jak věděli, jeho práce byla skutečně nebezpečná. Sena si vůbec neuměl představit, jak takový boj vypadá z generálského sedla, ale Aki mu prozradil, že Gackt nejspíš nesedí na kopci, spíš naopak… +Pitomec.+ Nadává mu v duchu Sena. Copak se chce nechat zabít, teď, když na něj někdo čeká? Co když tam Aki bude muset za ním? Co když ho zabijí? Jenom z té představy bledl a skoro zvracel a to ani nedomýšlel, co by bylo s ním, kdyby se to stalo. Prostě měl hlavu plnou starostí a to by mohl někdo tvrdit, že konkubíny mají snadný život a nic je nemůže trápit. Vymyslet, jak proplout tímto světem bylo mnohdy opravdu vražedné. Dnešní večer se Aki rozhodl, že ho vezme na velmi důležitou hostinu, kde bude samozřejmě i ta dívka, Keiko-san a Sena tušil, že to není jenom tak. O něco mu jde. Proto ho tam chce. V duchu se připravuje úplně na všechno, když kráčí chodbou k jeho komnatám, kam už trefí i poslepu a v patách je mu početný houf sloužících. Nevadí mu, právě naopak. Snad někdo z nich něco udělá, kdyby ho chtěli zavraždit? Proč Aki trval na tom, aby se vůbec nepřipravoval, to mu bylo upřímnou záhadou, ale i tak se naložil do lázně a páry na polovinu odpoledne a oblékl se tak nákladně, jak to jenom šlo. Prostě proto, aby na něj udělal dojem, i kdyby nakonec nikam nešel. Zlaté dveře se rozestoupí a pustí ho dovnitř, zatímco doprovod zůstane venku a on se zastaví několik kroků za nimi, aby se uklonil. Jeden nikdy nemohl vědět, kdo všechno bude uvnitř. Když ale zvedne oči, nikoho před sebou nevidí, až dokud k němu Aki nepřistoupí z boku a rovnou mu nezaváže oči. Koutky mu povyskočí nahoru a srdce se rozeběhne rychleji. Kdyby nešli na hostinu, napadla by ho sto a jedna hříšná myšlenka. 

"Můj princi?" Broukne v otázce a natáčí hlavu tam, kde ho slyší tiše chodit. Tolik se vždycky těší, až ho uvidí. Takhle ho trápit! 

"Moje oči už se ti nelíbí?" Začne mu to trápení vracet. 

Aki

Sena mu zase pro jednou vzal dech. Vždycky se objevil, oslnil ho a pak ho musel propustit a to nesl dost těžce. Stávalo se čím dál častěji, že společně trávili k nelibosti jeho matky až příliš mnoho času. +Jenže to je mé rozhodnutí.+ Počastuje ji v duchu, ale navenek se upřímně usmívá. Chce být rychlejší, aby Sena nespatřil příliš brzy svůj dnešní dárek. Nejradši by mu daroval něco pokaždé, když ho uvidí. Asi to tak nakonec i dopadne. I Rukimu poslal dárek. Jendo z jeho prvních, nákladných oblečení, aby mu připomněl, že na něj myslí a doufá v jeho brzké zotavení. Pozve si ho později, ale doneslo se mu, že teď ani nevychází z komnat jisté konkubíny. Nechtěl ho k ničemu nutit, po tom čím si prošel, ale brzo ho rozhodně vidět bude chtít. Jen, aby se ujistil, že je opravdu v pořádku. Promluvit si. Teď je tu ale Sena a má jeho plnou pozornost. Očima sleduje dokonalé rysy jeho tváře a musí se znovu pousmát, když si všimne, co má na sobě. To už je šátek na svém místě.

"Ah, až se mi přestanou tvé oči líbit, budou mě muset zabít, protože bude jasné, že jsem se dočista zbláznil." Odpoví mu bez váhání a pohladí ho konečky prstů po rameni, než vystoupá na jeho tvář.

"Trpím každou sekundu, kdy je nevidím. Ale není nic, co bych pro tebe nedokázal." Šeptá mu skoro do ouška a zlehka jej obejme kolem pasu, aby si mohl položit bradu na jeho rameno. Ještě možná dvě vteřin a na večeři může rovnou zapomenout.

"Nerad bych tě připravil o překvapení a hlavně o výraz, jaký doufám, že budeš mít." Vysvětlí mu svůj záměr vzápětí a začne ho s dlaněmi na štíhlých bocích směrovat o kousek dál do svých komnat, kde už nikdo není. Poslal je pryč jen jediným kývnutím hlavou. Pak je zavolá zpátky, protože se sena musí připravit, ale tuhle chvíli si chce sobecky užít pro sebe.

"Záříš už tak, hvězdo má a snad budeš ještě o malinko víc, až to uvidíš." Zastaví se s ním kousek před pověšeným kimonem a líbne jej na rameno a pak i na tvář, než vztáhne ruce k uzlu na šátku. Jeho blízkost ale neopouští.

"Dnes budeme malinko měnit dějiny. Jsi krásný a doufám, že hlavně kvůli mně, ale tohle by mohlo malinko doladit, co se chystám provést." Uchechtne se o něco rozvěrněji jako kluk, kterým ve skutečnosti je a nechá šátek klesnout společně se svou dlaní.

"Klenot ke klenotu. Nedokážu si představit lepší osobu, která by ho měla nosit. Vyrazíš všem dech, ostatně jako vždycky, ale dneska se to bude hodit." Stoupne si mírně stranou a sáhne po jeho jemně řezané bradě, aby si ji mohl něžně přitáhnout k polibku.

"Hm, mám pocit, že budu mít problém zavolat je, aby ti pomohli. Tak narušit tuhle křehkou chvíli. A zároveň se nemůžu dočkat, až tě uvidím se převlékat." V očích mu hravě zasvítí, protože on rozhodně nepůjde pryč. Hezky se usadí, dá si něco dobrého na zub a bude ho možná trochu stydlivě pozorovat a stejně se nepřinutí odvrátit zrak.

"A pak dáme vale celé večeři a budou nás odtud muset odtáhnout." Popustí uzdu své fantazii, pohladí ho po linii těla, ale sáhne po zvonečku nedaleko, aby všechny přivolal a pustili se do příprav. Sám se usadí do měkkých polštářů, nechá sobě i Senovi přinést sklenku dobrého pití. Aki jako první sáhne po několika svitcích, kterým by se měl věnovat. Je to pár poznámek sesnsei, se kterým celou situaci probíral a ne jednou. Rozuměl si s ním víc, než by zprvu čekal a byl jeho velmi dobrý rádcem, který znal chod paláce jako své boty. Možná bylo pošetilé mu věřit, ale někdo to být musel. Gackt byl příliš daleko. Nepřečte ani jediné slovo, protože má stejně jeho plnou pozornost Sena a trochu natahuje krk, aby na něj lépe viděl, když se mu někdo postaví do zorného pole. Dokonce se málem polije, protože vůbec nedává pozor. Sena si toho určitě všiml a ostatní...snad ne, ale stejně by se tvářili, že to nevidí. Nějaké výhody to přece jen mělo. 

Sena

Aki to sice vyslovil v žertu, ale jemu naskakuje nepříjemná husí kůže už jen z toho, že použil slova Budou mě muset zabít. Už se naučil dost, aby věděl, že se o to nemusejí pokoušet jenom na bitevním poli. Mohli na něj spáchat atentát, mohli ho chtít otrávit nebo ho dostat situace, která bude vypadat jako vlastizrada. Historie byla podobných případů plná a čím víc se Sena naučil, tím neklidnější spaní měl. Co se tak doslechl, Keiko se neučila skoro vůbec, tedy ne historii nebo politiku. Tvrdila, že žena, která má následovat císaře, musí být jemná a zdatná úplně v jiných disciplínách. Kdo ví, jestli tím myslela tanečky nebo porod, Senu dráždilo oboje. Nejednou stál před zrcadlem s očima upřenýma na své tělo a zlobil se, že neumí dávat děti, ale… ne, nechtěl by být ženou ani tak. Na uchu ho pohladí Akiho hlas a brzy ucítí i jeho ruce kolem svého pasu. Měkce se usměje a natočí za ním tvář. Jeho slova zní naléhavě. Pak ale začne mluvit o nějakém dárku a Sena už dobře ví, jak velkolepé mohou být. Jsou to šperky? Proč by mu zavazoval oči, stačilo by, aby si dal krabičku za záda. Tak co je to? Poslušně udělá několik krůčků dopředu, dokud se společně nezastaví. Je to nějaká ozdoba, když Aki mluví o záři. +Copak jsi mi přinesl, korunu jako nosí západní královny?+ Pomyslí si něco hodně hříšného. To by se země nejspíš otřásla v základech, kdyby tu chodil korunovaný. Stačil by diadém nebo… +Co když si něco navrhnu a nechám vyrobit a svedu to na čelenku?+ To rozhodně udělá! Co mu kdo řekne? Byly to nebezpečné myšlenky, ale Sena nebyl strašpytel a byl velmi ambiciózní. Královnu matku rovnou trefí, už tak se neměli rádi. Bylo to čím dál tím horší. Aki jako by mu četl myšlenky, protože uslyší jeho slova o dějinách a ucítí ruku na šátku. 

"Pro všechny Kami, co jsi udělal?" Řekne, ale zní to spíš natěšeně, i když by ho měl asi usměrňovat a napomínat. On? Nikdy! Šátek klesne z jeho očí dolů a on hledí na kimono tak překrásné, že ho skoro oslňuje. Několik dlouhých vteřin ani nemrká, jenom má pusu dokořán a pak začne očima poskakovat po jednotlivých detailech. Bude velmi těžké, ale vidí to kvalitní a staré hedvábí, ruční výšivky a nitě z pravého stříbra. Něco podobného tu na nikom neviděl. 

"Vypadá jako svatební..." Zamumlá sotva slyšitelně. Není, ale je mu velmi podobné. V paláci může vyvolat mnoho spekulativních otázek. Byl to záměr nebo jenom náhoda? Když Aki sáhne po jeho bradě, má skoro problém se na něho otočit a oplatit mu polibek, jak moc se od kimona nemůže odtrhnout. Nakonec to ale udělá, tiše se zasměje do jeho rtů a položí mu dlaně na tváře, než mu políbení hluboce a rozněžněle oplatí. Ještě jednou se dlouze podívá do Akiho očí, než vrátí pozornost ke kimonu. 

"Aki-chan, já… se přiznám, že vůbec nenacházím slova, já..." Položí si dlaň na srdce. Tohle si vážně smí obléknout? Naklání hlavu tak, aby zachytil perleťový třpyt látky. 

"Je to nádhera až oči přechází. Chápu tvoje slova… je hodně takových pomíjivých chvilek, co nechci, aby skončily, ale už je mám jenom v paměti. Doufám, že jich prožijeme ještě hodně, můj císaři." Za tohle by mu mohla jít hlava dolů, protože jeho otec žil. Zatím to byla zrada. Nepřeje si jeho smrt, ale jeho císař existuje jenom jeden a stojí vedle něj, tak to prostě bylo. Když se bude bát, že ho někdo uslyší, nemá vedle něj místo. Tiše se zasměje, když si představí to odtahování odtud, ale nestačí ho nijak poškádlit. Aki už zvoní na zvoneček a služebnictvo je tu do vteřinky. Sena nemusí nic, jenom stát na místě s rukama od těla, nechat se svlékat a posléze zase oblékat. Dolů musí všechno, to kimono má své vlastní spodní vrstvy a je jich hodně. Čím více, tím nákladnější bývá. Bude těžké a bude v něm horko, ale klidně se uvaří, jen aby v něm mohl chodit. 

"Pozor na účes. Nepomačkej to." Napomíná občas sloužící a hledí jen na svůj odraz, zatímco dohlíží na každé utažení šňůrky. Nic nesmí být vidět. Jeho oči sotva patrně zalétnou k Akimu, který se téměř polil, ale před služebnictvem nedá nic znát. Aki se prostě nepolévá, i kdyby na sebe otočil celý sud. Trvá to dlouho, ale nakonec má všechnu tu nádheru na sobě. Zkusme se pohne a kimonem se přelije perleť. Pak se na místě otočí čelem k Akimu, zatímco látka tiše ševelí. 

Aki

Tváří se skoro nevinně, když se ho Sena ptá, co udělal, ale v první chvíli mu neodpoví. Přerovnává si v hlavě, co by mu měl říct, než vezme jeho ruku do své a políbí jí na hřbet.

"Jen to, co by měl udělat každý, kdo si za svým rozhodnutím stojí." Vzhlédne, když tiskne rty k bledé kůži, než se narovná a nechá ho pokochat se dárkem, který ho snad potěší. Prohlíží si jeho tvář a snaží se zachytit každou jeho reakci. Vybíral opravdu pečlivě a chtěl, aby to bylo něco, co jen tak někdo neviděl. Podle Senova pohledu se trefil do vkusu. Položí opatrně ruce na jeho boky, přisune se k jeho zádům a nadechne se opojné vůně.

"Svatební bude ještě krásnější." Slíbí mu, aniž by si uvědomil, že tohle...Neměl by mu říkat něco takového. Ještě nedosáhl ničeho, aby bylo něco takového reálné a s tím, co se kolem nich děje. Kope si vlastní hrob a Senovi nejspíš taky. Nedává na sobě ale znát, že mu něco takového probíhá hlavou. Moc místa v ní stejně nezůstalo, protože to jak Sena září, si bere všechnu jeho pozornost.

"Teď nemusíš říkat vůbec nic. Přečtu si to, opravdu." Pozvedne koutky, když si prohlédne z profilu jeho tvář a zamilovaně se usmívá.

"Pro tebe jím budu, udělám proto všechno, abych ti zařídil místo po mém boku. Nikdo jiný si ho nezaslouží, nikdo jiný tam nemá místo." To je poslední, co stihl říct. Pak už se místnost naplní a on se může kochat. Všechno je tak, jak má být, vnímá to celou svou osobností. Tak přesně by se měli o Senu starat každý den. Čím déle ho pozoruje a nenachází slov, tím víc si je jistý, že to jinak nemůže být. Odhodlání v něm roste na neúnosnou mírou a jestli se doteď bál večeře, která je čeká, už se nebojí. Pokud bude kdy pochybovat o svých rozhodnutích, nikdy se císařem nestane. Většina z jeho předchůdců měnila dějiny, každý malinko jinak a on začne zrovna tímto. Nikdo přece neřekl, že potomky mít nemůže, jen po jeho boku bude prostě někdo jiný a hotovo. Zacloní si ústa dlaní, když je Sena napomíná, aby mu nepocuchali účes a hned zase zvážní, aby si toho nikdo nevšiml. On prostě ví, jak se chová císařovna. Tuhle myšlenku mu taky poví, hned jak budou sami. Jakmile jsou přípravy dokončeny, zvedne se ze svého místa,  prohlédne si jej s naprostou fascinací ve tváři.

"Jsi ten nejkrásnější, kterého jsem kdy viděl. To kimono jen podtrhuje to, jak moc krásný jsi." Přejde až k němu a vezme ho jemně za dlaně.

"Dej mi chvilku, měl bych se taky připravit." Mávne rukou za sebe, aby mu donesli to nejlepší k pití.

"Nenechám tě dlouho čekat, slibuji." Zašeptá tiše a následuje druhé kolo tentokrát u něj. Pro dnešek si vybral takové, aby ladil s tím Senovým, ať je na první pohled vidět, že k sobě patří. Když už je oblečen i on, ještě sáhne po malé krabičce, která se doteď honosně povalovala a komodě.

"Ještě maličkost." Podívá se na své dlaně a otevře ji. Uvnitř je ozdobná spona do vlasů, které oslepuje okolí svými odlesky a září přesně tak, jako hvězdné nebe.

"Ať už nikdo nepochybuje, že ke mně patří jen jediná osoba." Opatrně mu ji vetkne do vlasů a doladí tím celý účes.

"Je na čase ukázat všem, kdo tady bude vládnout." Políbí ho zlehka na tvář, než mu nabídne rámě a vykročí s ním po svém boku. Teď přijde sebevražda už jen proto, jak si ho vede. Přesto všechno kráčí s hlavou hrdě pozvednutou a pohledem, který nesnese námitky. Kde se ho naučil, to vůbec netuší. Možná to okoukal od Toshiyi, ale to mu raději říkat nebude. Prochází společně chodbou a konečně se dostanou do sálu, kde už je všechno připraveno. Stoly jsou obložené předkrmem, pro snad celý palác, ale Akiho oči to ani na moment nepřitáhne, stejně jako pohledy těch, kteří už na ně čekají. Právě totálně zbořil svět, který znali, ale o to víc má chuť se smát. +Chtěli jste mě jako císaře, teď to máte.+ Dobírá si je v duchu, ale připouští si, že je malinko nervózní. Důkazem toho je dlaň, položená na té Senově, kterou jemně sevře. Neohlíží se na pohledy, když Senu nasměruje přímo na místo vedle sebe, aby dal jasně najevo, kam patří. Koutkem oka zahlédne svou vlastní matku, která chce očividně něco říct. Nechá ji v tom chvíli a tváří se, že si jí nevšiml.

"Ano?" Vybídne ji na konec a podívá se na ni upřeně.

"Asi tuším, co přijde za první otázku a dovolím si hned odpovědět." Tváří se pořád stejně vážně a koutek se mu ani nepohne.

"Naše země potřebuje osoby, které jsou pro ni přínosem. Proto si nechávám ty schopné po svém boku. Sena v mých očích dokázal, že je toho hoden a patří mu jeho místo. Je to má vůle a mé rozhodnutí. Pokud bude chodit po chodbách, je to jako bych po nich chodil já sám. Poměry zde se mění každý dnem a je na čase, abych je začal měnit já a následoval svého otce. Situace na hranicích se vyhrocuje a pokud dojde na nejhorší, chci po svém boku někoho, komu plně důvěřuji a věřím jeho úsudku." Dokončí svou řeč a teď nejspíš propadl peklu, ale co, tam už jednou nohou stejně byl.

"Pokud je to všechno, pustíme se do jídla, vypadá to lákavě."