Mana x Tora - Myslel jsem, že jsem svou šanci propásl. - část 2.

(Torův byt)

Mana

Musí se znovu usmát a lehce zavrtět hlavou, když Tora začne narážet na sex a na to, že se mu ten infarkt nakonec hodil. 

"Spěchal bych víc, kdybys mi třeba zavolal a neseděl tu paličatě zavřený..." Broukne, aby mu to trochu vrátil, i když sám utekl dokonce i ze země. Už ale opravdu nechce přemýšlet nad tím, co si to vlastně všechno řekli a vyčetli, ani kdo byl nebo nebyl v právu. Bolelo je to oba, byly to pěkně pitomé kecy a on za nimi chtěl zavřít dveře. Tora znovu zmíní Gacktovo jméno a Mana na chvíli skloní hlavu. Mezi ním a Gacktem toho bylo mnohem víc, než aby se teď na něj najednou díval úplně jinak, ale pravdou bylo, že tímhle krokem udělal víc než vstřícné gesto. On však ví, že to nebylo kvůli němu, ale kvůli Torovi. To na něm mu z nějakého důvodu záleželo, ale ne tak, jak by si Mana mohl myslet, jinak by ho sem přece Gackt nevolal a nechal si ho sám pro sebe, když byli tolik pohádání. Ne, nerozuměl mu, ale Tora má pravdu. Teď by mu měli být vděční. Tora se dokonce vrátí k tématu jeho a Gacktovy společné noci a Mana na chvíli stočí tvář stranou. Ani na to nechce myslet, nechce si to představovat, nechce si prostě vůbec připustit, že se to mezi nimi stalo, ale znovu se usměje, když mu Tora řekne, že to bylo naposled. Podívá se mu opět do očí a přikývne. Pak už se společně dívají na fotky malebného historického města. Tam se bude Manův styl fotit jedna báseň. Všechny budovy a mosty jsou k tomu jako stvořené. 

"Nějaké fotografie jsme pořídili, ale prostě to není ono víš? Bez tebe to není ono." Řekne zcela upřímně a popravdě. Vzal si ho do hlavy už ten první den a vůbec nic se na tom nezměnilo. Teď už je v tom tvrzení ale mnohem víc, než jenom fakt, že nikdo nebude lepším modelem, než Tora. Teď už jsou v tom ještě ke všemu city. 

"Nefotil jsem je sám, mám najatou modelku, ale… myslím, že její fotky nakonec využiju třeba pro katalog." Prozradí s lehkým úsměvem. Odloží telefon a opře dlaně o Torova prsa, když si ho znovu stáhne k sobě.

"Ano, budu." Potvrdí mu a mírně se zachvěje, když ucítí velké dlaně na svém pozadí. Po jeho těle se rozlije slabé mravenčení, značící blížící se vzrušení. Všechno je správně, když je s ním. Jeho tělo ho prostě chce. Tora konečně souhlasí a na Manově tváři se objeví naprosto upřímný a široký úsměv. Takhle se na něj asi ještě nikdy neusmíval. Nakloní hlavu k rameni, když dojde na kluky. 

"Třeba se za námi budou chtít podívat… alespoň dva z nich, když ne všichni…?" Nadhodí a nechá mezi nimi viset ve vzduchu otázku, zda by je do své postele pozval znovu nebo ne. Mana je přesvědčený, že Nao by ocenil architektonické skvosty a Saga zase nákupní třídu. Tora ho umlčí svým nezaměnitelným polibkem a Mana jemně promne jeho hruď v prstech. Takhle chutná jenom on. Všechno se mu tím polibkem okamžitě připomene. Je to důvěrně známé, i když se zase tak dobře neznají. Mírně se oddálí, aby se mu mohl podívat do očí. 

"Tohle přece skončí pověstným usmiřováním, ale… teprve tehdy, až ti to doktor dovolí." Teď ho škádlí naprosto úmyslně a tváří se při tom zcela vážně. Není si jistý, jestli smí Tora podobné věci dělat, ale kdyby byli velmi opatrní? Teď, když je s ním, si sám neumí vůbec pomoct. 

Tora

"Pořád nechápu, co na mě vlastně vidíš." Zavrtí nad ním hlavou. Tak bez něj to není ono...Nic by si nepřál slyšet raději. Nechce, aby mu Mana vyprávěl, co přesně na něm vidí. Jen měl potřebu mu to říct, aby věděl, co se v něm celou tu dobu odehrává. Být s někým jako je on, je pro něj skoro nepředstavitelný sen, který se zase začíná plnit a ne, rozhodně se nechce probouzet. Za to jeho tělo se patřičně probouzí, když je tak blízko. Vůbec si nedokáže vzpomenout, že byl před nějakou dobou ještě v nemocnici. Hodně vzdálená minulost, v tuto chvíli rozhodně.

"Vyměnil si mě za modelku?" Zatváří se na oko uraženě.

"Tohle ti asi jen tak neodpustím, budeš muset hodně žehlit." Dobírá si ho dál a jeho dlaně se přesunou na bedra a zase zpátky na zadek, když ho k sobě víc přitiskne.

"Klidně ti poradím, jak na to. Začínám mít pocit, že potřebuju důkladnou péči." Zatváří se naprosto nevinně. Ne, už nedokáže přemýšlet vůbec nad ničím jiným. Teď je zrovna ve stavu, kdy by k Manovi nepustil vůbec nikoho, ani ty dva. Ne, že by si občas nevzpomněl, jak si všichni užívali, jen teď si ho potřebuje hlavně užít on sám. +Nashle pánové, přijďte tak za dvacet let.+ Odstěhuje je na druhu stranu planety a vůbec kvůli tomu nepřipadá zle. No co, oni měli sebe, to už nešlo přehlédnout. On taky potřebuje sovu druhou část, která za ním přicestovala a nenechá ji bez dozoru. Zase se v něm probouzejí majetnické sklony a Mana je svým chováním jen podporuje.

"Bude ti muset stačit webka. Mají moc práce, víš." Sdělí mu nakonec, když si zase upřeně prohlíží jeho rty. Má sto chutí ho políbit znovu, lepší trávení dne si neumí představit a to kuře v hrnci mu to jistě odpustí. Tváří se, že je to jenom kvůli té práci a ničemu jinému, ale má pocit, že ho všechno musí nutně prozradit. Asi i pohnutí řas.

"Vážně ti oba slušeli, ale já ti sluším víc." Přijde první sebevědomější poznámka, kterou by v jeho repertoáru hledal jen velmi těžko. Jenže Mana ho nutí přemýšlet úplně jinak. Úsměv mu během vteřiny spadne.

"To mi neuděláš." Hledí na něj vyděšeně. Za prvé si nedokáže představit, že bude muset vůbec čekat a za druhé...No zeptej se na něco podobného doktora! Ještě by jim k tomu chtěl svítit, to ani náhodou.

"Uděláme to úplně jinak. Já si hezky lehnu a ty si lehneš za mnou." Vábí ho a už pomaličku vykročí směrem k ložnici, kde na ně čeká postel, kterou oba dobře znají.

"To kuře se bude hezky vařit dlouho a já...už se vařím, takžeee." Protáhne malinko, když málem nabourají do dveří.

"Co s tím uděláš? Nebo se mám jít opravdu obléct?" Jeho dlaně už jsou nenechavější a užívají si každý kousíček, který mu doteď byl odepírán.

"Potřebuji tvoje teplo, tvoje tělo, abych se uzdravil. Jsi ten nejlepší lék." Pošeptá mu do rtů, než ho znovu políbí. Přetočí se po cestě, aby začal couvat pro změnu on a ne Mana a nakonec ztěžka dosedne na postel. Podívá se na něj nahoru, pevně jej držíc za boky.

"Pořád tomu něco chybí." Koutek se mu provokativně pozvedne, když si ho prohlédne.

"Kde máte uniformu, sestři? Jak vás má jeden poznat?" Přiblíží tvář k jeho břichu a otře se o látku nosem se spokojeně přivřenými víčky. Dneska bude mazlivý kocour. Musí, jinak toho moc nesvede, jak ještě nemá tolik energie, ale kdo říkal, že to bude horší? 

Mana

Zvedne oči nahoru k jeho tváři a sotva patrně pokrčí rameny. 

"Jinakost?" Zkusí to po svém. Nesnáší běžné věci, stejné povahy… Už jako malý dělal všechno přesně opačně, než jak se očekávalo. Klidně by hrál nejnudnější sport na světě jenom proto, že ho nehrála většina a naopak by nikdy nehrál baseball jenom proto, že ho hrála většina a tak to měl se vším. Evidentně i s partnery. Možná, že ho Gackt přestal zajímat ve chvíli, kdy se zalíbil všem? Někdy by mu to měl škodolibě říct, ale po tom, co pro ně udělal… to asi ještě chvíli počká. 

"Ne, sebe jsem vyměnil za modelku… tebe jsem vyměnil za pěkného modela..." Uvede to na pravou míru, že bez něj prostě sám nefotil, ale na druhou stranu ho potrápí, že má ve Francii nějakého krasavce. Musí se zasmát, když po něm Tora chce odčinění a ještě navrch mu zakáže jejich společné přátele pro intimní chvilky. 

"Tak dobře, mě webka stačit bude, ale aby ses ty dovedl odvázat." Pokračuje dál v duchu, v jakém v tomto bytě přestali. 

"Možná je to tímhle prostředím, že se to vždycky tolik zvrhne, co myslíš?" Ukáže dlaní okolo sebe, ale nejspíš je to spíš Manovou povahou. Broukne jakési souhlasné hmm, když mu Tora řekne, že mu on sám sluší víc a přikývne.

"To je pravda. Proto jsem ti nabídl tu práci." Dodá měkce a opravdu si užívá jeho dlaň na svém pozadí i to, jak si Tora prohlíží jeho tvář. Pomalu udělá první krůček společně s ním, když ho Tora začne lákat k sobě do ložnice. Kuře v tom hrnci opravdu vydrží samo bez dohledu dokonce i několik hodin, ale proč by nedělal trochu drahoty? To přesvědčení mu nevydrží moc dlouho, protože když mu Tora začne šeptat, jak moc po něm touží a že jenom on je jeho lék, v Manových očích se objeví něco, co tam dosud nebylo. Něco velmi vřelého a něžného. Mnohem větší cit, než je náklonnost a touha. Pokaždé se v nich ale objeví i starostlivá ostražitost, když Tora do něčeho narazí. Má teď o něj prostě opravdu velký strach a asi mu to potrvá ještě hodně dlouho, než to trochu opadne. Bohužel v jeho případě je riziko, že se to stane znovu opravdu velké a šance, že by začal pracovat jinak, mizivá. Položí dlaně na jeho ramena, když si před ním Tora sedne na postel a chvíli shlíží do jeho nezvyklých očí. Ta představa se mu zalíbí okamžitě. Nebyl by to on, aby se mu nelíbily dámské kostýmy. 

"Nutíš mě litovat, že nejsem doma. Uniformu sice nemám, ale..." Z čeho by ji tady tak mohl vytvořit? Nakonec se s hravým úsměvem na rtech rozhlédne a vykročí k jeho skříni, ve které se chvíli bezostyšně přehrabuje. Není tady ani paraván, takže mu ukazováčkem naznačí, aby se nehýbal z místa a vrátí se do obýváku. Ještě, že jsou některé košile, které nosí, tak dlouhé. Tato je přesně pod zadek, s krajkou kolem lemů a rukávů. Přepásá ji v pase Torovým opaskem, takže vypadá jako velmi krátké šaty. Podpatky ani podvazky tady bohužel nenajde, ale cosi jako jeho látkovou čelenku, aby mu nepadaly vlasy do očí, když něco dělá, ano. Naaranžuje si před zrcadlem vlasy tak, aby účes připomínal alespoň vzdáleně jistý uniformní vzhled, rychle se maličko nalíčí tím, co tu najde, když Tora vystupuje a pak se znovu objeví ve dveřích do ložnice. Obejme rám oběma rukama, když se na něj natiskne břichem a jednu nožku pokrčí a opře ji o koberec jenom špičkou. 

"Máte ležet v posteli, pane Amano a vy místo toho bez dovolení vstáváte." Upře do jeho očí káravý pohled. 

"Víte, že v případě nezvladatelných pacientů tady máme i znehybňovací prostředky? Nenuťte mě je použít."

Tora

Přemáhá nutkání se ho začít vyptávat na toho modela. Jako první ho samozřejmě napadne, co s ním měl, ale nehodlá být za stíhačku, takže to všechno zase rychle polkne. Hezky si ho prohlédne, až budou na místě a bude stačit jeden pohled a už si na fotkách ani neškrtne. +Hlavně klid.+ Napomíná se v duchu, protože tuší, že by dostal pěkně za uši, kdyby něco podobného udělal, ale...Stejně se mu podívá na zoubek, možná na dva až tři. Sleduje Manu a výraz v jeho tváři. Myslel to spíš jen jako dobírání, ale když vidí, že nad tím opravdu uvažuje, úsměv se mu rozšíří. Vlastně by si to dokázal dost dobře představit a stejně ví, že by mu vyrazil dech. A to si nemyslí jenom jeho hlava.

"Asi budeme muset ještě na nákup, než někam pojedeme." Zatváří se naprosto nezúčastněně, ale ten výraz by mu nesežral nikdo, kdo ho aspoň trochu zná. Představivost pracuje na plné obrátky, dokud se Mana neotočí a prostě neodejde ke skříni.

"Uhm." Hledí mu na záda a přemýšlí, jak moc velký nepořádek tam má. Kdyby to věděl, tak asi nechá Naa, aby se prohrabal i tam a hezky to srovnal. Nejspíš by ani nenadával. Nadechne se, aby ho přivolala k sobě zpátky, když Mana očividně najde, co hledal. Jenže se nevrátí, ale jde pryč.

"Příště mi připomeň, že si to mám nechat na později." Houkne za ním a doufá, že se nezasekne ještě v kuchyni u toho kuřete.

"Tohle bude moje smrt." Zabrblá si pro sebe, když krátce shlédne do svého klína.

"Skvělý, vážně skvělý." Pokračuje ve své v poslední dny typické mrzutosti. Svlékne si župan, který hodí někam do rohu a plácne sebou na posteli. Začíná počítat neexistující čmouhy na stropě.

"Dávám ti ještě minutu, než zahájím protestní slabost." Popohání ho svými slovy a založí si ruce pod hlavou. Teď by se ta cigareta hodila. Mírně se přetočí, aby dosáhl na noční stolek a otevře šuplík, kde bývala část jeho obvyklé výbavy. Najde jen vzkaz psaný Naovou rukou.

V ledničce máš zeleninu. Pac a pusu Nao.

"Já ho zabiju." Sykne si pro sebe, než rozmrzele šuplík zavře. Nepochybuje, že z bytu zmizely úplně všechny jeho zásoby, tajnou skrýš nevyjímaje. Plácne sebou zpátky.

"Tohle je..." Přeruší ho Manův hlas, po kterém mírně zvedne hlavu a vidí ho stát ve dveřích. Brada mu klesne o několik čísel níž a všechny pocity v klíně jsou několikanásobné.

"To nejlepší, co se mi mohlo stát." Dokončí úplně jinak, než měl původně v plánu. Na žádnou ze svých neřestí už si ani nevzpomene, tedy kromě jedné. Trochu se uchechtne, když přijde na vstávání.

"Gomen sestři, ale to nejde ovládnout." Klesne očima ke svému klínu a pak se jimi vrátí zpátky a na Manu a trhne obočím nahoru. Pomalu se vytáhne do sedu a zve ho k sobě gestem ukazováčku.

"Přemýšlím, která možnost se mi líbí víc, jestli o sebe nechat pečovat nebo zjistit, jaké prostředky máte na mysli." Pokračuje dál ve hře a pak skoro líně vstane.

"Asi se mi víc líbí ta druhá varianta." Oznámí mu tiše a krátce rozhodí rukama do stran.

"Jak moc vás budu muset nutit, aby byly použity?" Promne si rty o sebe.

"Mohl bych tu třeba najít nějaké cigarety a možná i lahev, když se budu hodně snažit." Kecá, nic z toho v jeho bytě dávno není, o to se kluci postarali, ještě než dorazil z nemocnice a on nebyl tak lehkovážný, aby to porušil. Teď ještě ne, ale některých závislostí se asi jen tak nezbaví. 

Mana

Nic z jeho frflání neslyšel, ale i kdyby ano, rozhodně by to nijak nepřerušilo jeho novou hru. Vychutnává si dosyta pohledy, které mu Tora věnuje. Doslova se na nich pase, dělají mu vážně dobře. Nutně potřebuje vědět, že je pro něj sexy a po jeho slovech o nákupech skutečně zalituje, že svůj kostým nemohl dotáhnout k dokonalosti. 

"Nebo si něco navrhneme a ušijeme ve Francii, prý je to země hříchů." Prohodí a mrkne na něj, než se vrátí ke své roli. Nespokojeně mlaskne, ale v duchu ho pobaví Torova pohotová reakce, když si to vstávání přebere trochu jinak. 

"Takže si k tomu vroubku přidáte ještě sexistické narážky?" Jenže jeho pacient dokonce vstane z postele a on zalituje, že nemá po ruce bičík, jinak by ho ihned umravnil, aby se posadil zpět na postel. Odlepí se ode dveří a vykročí pomalu k němu. 

"Takhle by to nešlo. Musím vás uložit zpět do postele. Nebraňte se." Vydechne mu do nahé hrudi, když už stojí až těsně u něho a dlaněmi se ho dotkne na prsou. Několikrát po nich přejede nehty tam a zpět a pak je políbí. 

"Na tohle místo musíme být speciálně opatrní." Broukne, když k němu zvedne ze svého místa svoje černé řasy. 

"Pořád mám obavy, že by na vás mohlo být cokoliv moc, pane Amano." Tohle není hra, toho se bojí doopravdy. Je mu jasné, že Tora se pustí po hlavě do čehokoliv, i kdyby to mělo být to poslední, co udělá, ale co když mu to ublíží? Mana sám ví, co u toho cítí a jak rychle mu pokaždé bije srdce, co když by teď nic takového neměl dělat, když ho Nao nenechá ani dojít do sprchy? Vážně si nechce na vlastní kůži vyzkoušet jeden z těch pitomých filmů, kde hlavní hrdina umře na infarkt a ten druhý na to zírá z místa na jeho klíně. 

"Takže..." Přejede rty po jeho pokožce sem a tam a pak dlaněmi zatlačí, aby si Tora zase pěkně sednul. 

"Jako první vás uložím zpět do postele." Natáhne ručku po lemu peřiny a odrhne ji stranou. Vrátí se zpět před něho, opět položí dlaně na jeho prsa a sjede jimi po celém jeho těle, na stehna a níž přes kolena a ke kotníkům. Sám jde u toho do dřepu a odtud k němu znovu vzhlédne s hříchem vepsaným v očích. Pomalu si olízne rty, klesne očima k jeho klínu, na který se záměrně podívá o něco déle a pak mu ty nožky zvedne, aby mu je mohl položit na postel a jeho tak donutil si lehnout. 

"Takhle je to mnohem lepší. Teď tu na mě počkáte a já..." Mimoděk dlaní přejede po celém jeho těle, přes bříško a pohladí i jeho klín. 

"Vám dojdu pro váš oběd." Otočí se na patě a skutečně udělá krok, aby si Tora myslel, že jde dokončit tu jeho polévku, ale pak se po něm rychle ohlédne. Ten pohled bude jistě stát za to. 

"Nebo můžete začít dezertem, abyste neřekl, že se o váš špatně starám a jenom vás kárám." Dotkne se dlaněmi pásku a obratně ho rozepne. Napne ho v dlaních a znovu se vrátí k posteli. Jenže ho neodloží. 

"Vy jste si určitě zase myslel něco nevhodného, že ano, Amano-san? Něco… sexistického..." Pokývá hlavou, omotá pásek okolo jednoho jeho zápěstí a pak ho přiměje natáhnout paži za sebe, aby ji mohl připoutat k čelu postele. 

"Tak. A teď ta polévka." Tiše se zasměje, jak se tak nad ním sklání. 

Tora

"Sexistické narážky?" Podívá se na něj Tora s mírně pozvednutým obočím a na tváři se mu blýskne upřímně nadržený úsměv.

"Vždycky." Odsouhlasí mu to bez váhání a už se nemůže dočkat, co se potom stane. Lepší hru by si snad nevymyslel a rozhodně to naposledy, co se o něco podobného pokusí. Tohle mu vůbec neměl ukazovat. Představivost mu pracuje na plné obrátky a nepřestává Manu sledovat, jak se ladně pohybuje směrem k němu. Pomalu si ani neuvědomí, že přestává dýchat. Měl by si zase rychle vzpomenout, jinak v té nemocnici skončí znovu. Stálo by to za to! Dlouze vydechne, když ucítí dotek na své hrudi, shlížejíc na Manu, než vztáhne ruku, aby ho mohl pohladit po tváři.

"To by bylo nejlepší, už vím, jaké to je, když mi někdo zlomí srdce. Hojí se ale rychle." Ujistí ho, že nemá v plánu poddat se podobné slabosti znovu. Prostě to vydrží za každou cenu. Kdyby ho znovu kleplo, asi se probere, nafackuje si a pak bude v infarktu pokračovat. +Ani to nezkoušej.+ Upozorní své tělo paličatě. Už by ho vzal za boky, aby ho přitáhl k sobě, ale není mu to dovoleno. Celkem poslušně se posadí na postel.

"Dobře, ale jen pod podmínkou, že tam nebudu sám. To by byla terapie pěkně na houby." Podívá se nahoru, aby se ujistil, že tohle Mana v plánu opravdu nemá. Oči mu klesají společně s ním a je to podruhé, kdy přijde o dech. Kdyby byl napojený na přístroje, asi se rozeřvou, jak přichází zástava. Už vážně počítal s tím, že se mu dostane lékařské péče právě v místech, které po pozornosti volají nejvíce, ale to se teď stát nemá. Mana ho trápí, ale on by to nechtěl jinak. Položí se a kousek se posune, aby byl na posteli opravdu celý.

"Počkat? Cože? To nemyslíš vážně?" Vyděsí se okamžitě a už se snaží zvedat, aby po něm hrábl a stáhl ho k sobě. Tak to teda ne, nepustí ho nikam a už vůbec ne kvůli nějakému opeřenci, který si relaxuje ve vířivce.

"Okam-..." Zarazí se, když Mana nikam nejde a protočí nad ním očima, když sebou plácne zpátky.

"Vy mě chcete vážně zabít." Obviní ho v duchu hry. Jeho oči připoutá pásek a to, co s ním dělá. Konsternovaně na něj zírá a už si doopravdy vzrušeně povzdechne.

"Jsem pro dezert, zasloužím si odměnu." Odkývá mu to s očekáváním. 

"Samozřejmě, třeba na to, jak vám tím páskem oplatím všechnu péči." V očích mu roztouženě zasvítí, on by rozhodně věděl, co s ním. Místo toho ale přijde o část vlastní svobody a k jeho překvapení se ani nebrání.

"Uhm, to se dělá?" Pozvedne obočí, když očima krátce těkne ke své přivázané paži.

"Zas tolik jsem toho neřekl. S vaší postavou by na to měl být jeden zvyklý." Složí mu kompliment a mlsně sejde celé jeho tělo. Je příliš blízko, aby dokázal myslet na cokoliv jiného. Volná ruka se automaticky ovine kolem jeho pasu a chce ho přitáhnout k sobě.

"Potřebuju svůj lék, jinak už dlouho nevydržím." Upozorní ho, snažíc se o to, aby ta pitomá polévka šla stranou.

"Koho pak budete krmit, když vám tady umřu na nedostatek pozornosti a hřejivého tepla?" Zase začíná a nevypadá to, že ho chtěl kamkoliv pustit.

"Ten pitomý pták ještě vydrží dlouho, ale...jiný možná dlouho ne." Neodpustí si další narážku, když se mu podívá upřeně do očí. Čelo postele tiše zaúpí, jakmile se pokusí osvobodit a snaží se uzmout si jeho rty alespoň na chvíli. Ne, on rozhodně v klidu ležet nevydrží. Ne s ním v posteli. 

Mana

Ví, že Tora tu poznámku o zlomeném srdci nemyslel zle, ale stejně ho z toho podivně píchne u toho jeho. Na okamžik skloní oči, ale víc to na sobě nedá znát. Neposlouchá se mu to snadno, ale provedl mu to, takže tohle je jeho malý trest. Pozvedne trochu obočí. 

"Vždyť jste si o ten pásek před chvílí sám říkal. Nechce se mi věřit, že jste měl na mysli jeho další možné využití. Jeden by vás tipoval spíš na tu druhou roli, ale co bychom pro vás a vaše uzdravení neudělali? Ve středověku se léčilo pijavicemi a pouštěním žilou, tak proč by vás nepostavilo na nohy pár ran na holou?" Odříkává medově. Musí si u toho vzpomenout na Gackta a na to, jak tím vyhrožoval jemu. Ha ha, kdyby to teď viděl. Ani omylem ne, jeho zadek se do podobné situace prostě nedostane. 

"Právě proto, že vás zabít nechci, bych měl dokončit tu polévku a dostat ji do vás a v žádném případě vám nedovolit žádný další pohyb, natož věci, na které myslíte. Můžeme si o nich povídat, ale bojím se, že váš tlak by se dostal nebezpečně vysoko." Škádlí ho dál, když se nad ním narovná v zádech a prohlíží si ho. Tora má na sobě jenom to prádlo a hrozí to, že každou chvíli praskne ve švech. Mana má dost dobrou představivost i bez toho, aby věděl, jak pod tím vypadá, ale pamatuje si ho opravdu dobře a to místo prostě láká jeho oči. Sjede si dlaněmi po linii vlastního těla a ukotví dlaně v pase, aby ho zdůraznil. 

"Děkuji, Amano-san, zvyklý na to vlastně jsem, ale to neznamená, že si můžete beztrestně sahat, kam se vám zlíbí, já se tu snažím pracovat a zachránit vaše zdraví." +Tuhle roli sis vybral ty, zlatíčko.+ Pomyslí si se šibalským úsměvem. Nechá se jím za pas přitáhnout blíž a musí si u toho bokem sednout k němu na postel. 

"To je pravda, teplo vám musí nutně chybět." Prohlédne si znovu jeho odhalenou hruď. 

"Tak já vás trochu zahřeju, pane, ale jenom trochu." Ztiší svůj hlas, který dostane trochu nadržený podtón. Přisune se k němu blíž a horní polovinou těla se opatrně položí na tu jeho. Hledí mu teď zblízka z očí do očí, opírá se o pravé předloktí s dlaní na jeho rameni a levou rukou ho jemně hladí ve vlasech okolo tváře. 

"Už je to lepší?" Broukne. Pak ale Tora řekne něco, u čeho vyprskne smíchy a má co dělat, aby se nerozesmál pořádně a někam neodpadl. 

"Ten pitomý pták vydrží?" Demonstrativně se znovu podívá dolů k jeho klínu. 

"No vidíte a to se mi celou dobu snažíte namluvit, že ne." Opře se na chvíli čelem o jeho hruď. 

"Promiň, ale občas plácneš takovou kravinu, že mě to vyhazuje z role." Prostě se rozesměje. Zvedne hlavu, když pásek zacinká a celá postel se zachvěje. Klesne očima na jeho rty a milosrdně mu vyjde vstříc těmi svými. 

"Je to vzrušující, mít tě takto spoutaného, když vím, jak umíš řádit na svobodě. Co se s tou postelí stane, rozložíš ji?" Provokuje ho. Jeho zvíře urvané ze řetězu? 

"Neměl bych tě provokovat k podobným věcem. Opravdu mám o tebe strach, Tora-chan." Řekne mu upřímně. 

"Pořád si nejsem jistý, že ti tím nemůžu ublížit."