Mana x Saga x Hyde - Tohle nám nikdo neuvěří. - část 4.

(bar)

Mana

Naznačí kývnutím hlavy neslyšné Promiň. Tu poznámku pod čarou vůbec nepochopí. Za to může jeho výchova a velmi vysoká míra naivity, která mu stále zůstává. Kromě Hyda má s dalšími lidmi naprosto nulové zkušenosti. Ano, ano však on ten koktejl vypije, je moc dobrý, ale později! Teď chce házet lahvemi a to pokud možno hned. Saga mu navrhne, aby tu s ním dnes zůstal, ale on po něm jen loupne očkem v nic neříkajícím výrazu a skloní oči před sebe k ledu. To nemůže, musí zpátky a za chvíli se ho zeptá na cestu. Určitě mu s tím pomůže. Jen si chce vyzkoušet tohle a pak půjde, protože začíná mít černé svědomí. Hyde se jistě bojí, po tom, co spolu prožili. On by se taky bál, kdyby si myslel, že už nepřijde. Všechny ty lidi by opravdu rád viděl, je si jistý, že má Saga pravdu, ale dnes nemůže. Domluví se s Hydem, aby sem šli nebo mu řekne, že je tady. Přece tady taky pracuje? Doma mu řekne, aby mu ty triky s lahvemi taky ukázal. Domnívá se, že je určitě taky ovládá. Neví o tom jenom proto, že s čajem se házelo špatně. Horlivě přikývne na jeho slova, že udělají společně nový koktejl a díky tomu ho pustí do své bezprostřední blízkosti. Pohledem doslova visí na jejich rukou, než začnou opravovat množství ledu v nádobě. Uvědomí si, že ho doslova cítí na svých zádech, ale v tu stejnou chvíli už ho Sagovy dlaně hladí po pažích a ne… tohle k přípravě koktejlu rozhodně nepatří, to pozná i on. Upře pohled před sebe do nitra lokálu a mírně se zachvěje. Pootevře rty, když ho Sagův dech pohladí na oušku, ale pak už se dají do práce. Vůbec si není jistý, co má dělat a příliš se kvůli tomu nesoustředí, ale Saga se po chvíli vzdálí, aby jim znovu nalil. To už bude kolikátý panák? Třetí? Čtvrtý? Příliš si to nepamatuje, jen cítí příjemné uvolnění a náladu, která ho zbavuje zábran. Ten modrý nápoj ještě nevypil a měl by, když ho pro něj Saga nachystal. Vypije to, co mu donesl nyní a už sleduje rudou tekutinu před sebou, která se mu taky moc líbí a která se ocitne v nitru shakeru. Hned na ni ukáže společně s rychlými gesty, kterými chce říct, že se těší, co z toho vznikne. K rozeznání to asi není. Vystřelí očima vzhůru v záklonu hlavy, když shaker vylétne do vzduchu a bezděky udělá krok vzad, aby ho lépe chytil, ale jen narazí do hradby Sagova těla a on to udělá za něj. Znovu zatleská a bere mu ho, aby to zkusil sám, ale Saga mu ho ještě nedá a tak se dál dívá, co mu ukazuje. Cože to říkal o jeho parfému? Že je vražedný? Pousměje se tomu komplimentu, protože to je příjemné a znovu zalituje, že tu nemá víc svých věcí. Usměje se tomu triku s převrácením, ale než si ho stačí vyzkoušet, nechá se zhoupnout v bocích a přeusnout před skleničky. Pokaždé, když už má něco na dosah, mu to Saga sebere, ale ukáže mu spoustu dalších, ještě zajímavějších věcí. Mana neví, kam s pozorností dřív a kromě toho cítí, že se mu začíná trochu stírat rovnováha. Prohlédne si skleničky a vybere si na svůj rudý koktejl takové, co by se mohly použít na šampaňské. Jsou broušené a jemu se to moc líbí. Ani další narážku nepochopí. Přejde ji jako by Saga vůbec nic neřekl, ale zároveň si láme hlavu s tím, jestli není nebezpečné tu něco zapalovat. Přece jen jeho poslední zkušenost s požárem byla dost děsivá. Trhne hlavou ke dveřím, když se tu objeví první host a jde rovnou k nim. Trochu zpanikaří a ihned do něj zapíchne nedůvěřivý pohled jako by každý z ulice mohl být muž, který ho pozná a který všude najímá kuchařky, ale ten chlapík se jen zdraví se Sagou. Když dojde na Manu, uhne před ním pohledem a skloní tvář, aby mu do ní nebylo přes vlasy vidět. Předstírá, že se věnuje něčemu, co za pultem není vidět. Je rád, že mu Saga věří, že by se to naučil, ale… on už musí domů. Zvedne k němu prudce oči a otevře pusu, aby se ho začal ptát, jenže Saga vytasí další trik, který ho doslova ohromí. Cukne před tím plamenem dozadu a znovu se zarazí o něj a zároveň fascinovaně hledí na drink, dokud plamen nezmizí. Cože? Co to je? Zmateně se po něm ohlédne, vezme sklenku na nožičku a prohlíží si jí zblízka. Hned zamává rukama, že to chce taky zkusit a hledá pohledem zapalovač. Ne… ani tuto narážku nepochopil, i když by mohl, jen je toho na něj příliš nového. Dokonce zapomene sledovat nově příchozí hosty. 

Hyde, Saga

Pořád tak trochu čeká, kdy přijde ten moment a Mana se začne bránit. Jeho podvědomí mu však šeptá, že tady někdo úplně neví, co mu tu říká a jak se k němu chová. Možná by mohl malinko přitlačit. Když to přežene, tak mu maximálně uteče, co víc by se mohlo stát? Sám se ujišťuje, že mu na tom příliš nezáleží a s množstvím lidí, kteří se po chvíli nahrnou, by ani dneska nemusel jít spát sám. Jenže Mana je pro něj takový diamant, že se nechce jen tak vzdát. Sbalit někoho takového? Hm, to už je pořádný stupínek, který by pokořil. Moc se mu líbí, to si klidně přizná s každým gestem čím dál víc. Jeho blízkost je mu neskutečně příjemná. Pochválí mu kývnutím hlavou a úsměvem výběr jeho skleničky, sám se zatím věnuje obsluhování nových hostů. Musí sebou hodně pohnout, aby všechno stihl, ale u toho si ještě sem tam zatancuje, protože to není nic, co by neznal. Nechá zatím Manu si hrát, dokud není hotovo. Jeho fascinace zapálením se mu taky hodně líbí a mohl by ji klidně pozorovat několikrát po sobě.

"Taky mám rád plamennější reakce." Prozradí mu na sebe něco víc a jeho přítel u baru protáčí očima a jde si po svých. Ano, tady ho už dost lidí zná a ví, čím se rád baví. Mana to ale netuší a to je bod k dobru pro něj. Přijme ho do své náruče, když Mana zacouvá k němu a bez váhání ho obejme kolem pasu. S přivřenými víčky se nadechne jeho vůně.

"Ukážu ti hromadu věcí, když budeš reagovat podobně. Tohle se líbí zase mně." Teď už to nemá v plánu maskovat za nic jiného. Mana začne samozřejmě hledat zapalovač a jemu tím vyžene koutky nahoru. A ne, prostě ho nepustí, dokud vyloženě nebude muset.

"Dám ti ten zapalovač, ale něco za něco." Pošeptá mu do ouška a je to samozřejmě jen proto, že hudba je tu dost nahlas.

"Za pusu nebo za tanec, můžeš si vybrat." Svádí ho svým hlasem čím dál víc a vytáhne z kapsy zdobený zapalovač, který před chvíli použil. Zvedne ho dost vysoko, aby na něj Mana nemohl dosáhnout a v očích se mu hravě blýskne.

"Vyřešíme to po mém." Nenechá ho nakonec, aby se rozhodl sám, a když je k němu čelem, přitáhne si ho za pas k sobě. Využije několika minut, kdy po něm zrovna nikdo nic nechce a pohne se s ním v bocích do rytmu pomalejší písně, která se rozezní barem. Teď asi nikdo pro pití moc chodit nebude, všichni už zdatně plouží.

"Jen pár otoček. Kdo by si to nechal ujít, když vím, jak moc ti to jde?" Složí mu nový kompliment, který mu skoro zašeptá do rtů, než se narovná a předvede ukázkovou otočku. 

Hyde už neví kudy kam. Byl snad na všech místech, které by mohl Mana znát. Začíná být opravdu zoufalý a na chvíli se usadí na lavičku, aby složil hlavu do dlaní a popřemýšlel, co bude dělat dál. Přece musí být ještě místo, kde nebyl a kde ho najde.

"Je mi to tak líto." Broukne si pro sebe tiše, než se zvedne a...Prostě zkusí ten bar. Mana tam ještě nebyl, ale věděl, jak se jmenuje, třeba si to našel a je tam. Už ho vážně nic lepšího nenapadá a i když je hodně unavený, stejně ho žene strach o něj. Přidá do kroku, protože ho čeká několik bloků, než konečně spatří neon, který hlásá, že je na místě. Pomalu se ještě přede dveřmi pomodlí a vejde. Je tu hromada lidí a hledat mezi nimi ho bude asi jen těžko, ale..Musí to aspoň zkusit. První se půjde zeptat Sagy, jestli ho třeba neviděl. Pokud tu byl, jistě si ho bude pamatovat. Protlačí se skrze několik hostů a pak se mu odkryje pohled na bar, za kterým stojí Saga s Manou v těsné blízkosti. Zůstane na to zírat s mírně pootevřenými rty a nechápe, co se to vlastně děje. Tohle je jeden hodně špatný sen. Je to něco, čeho se hrozně bál. Mana ze světa ještě nic neviděl, neznal skoro nikoho a mohlo se klidně stát, že se mu někdo bude líbit daleko víc. Vlastně nebylo úplně fér, že ho připoutal k sobě, když nikoho jiného zatím nepoznal. To uvědomění ho dostihne malinko nepřipraveného a zároveň nemá úplně sílu se do toho míchat. Mana je svobodný, může si dělat, co chce, i když ho neskutečně bolí, co vidí. Zatím se ale příliš neděje. Jen tancují...Se Sagou, to je vždycky podezřelé. Neví v první chvíli, co by měl udělat, dokud nepřijde další otočka a už jen zírá na to, jak Manu zaklání a bez váhání políbí. V Hydovi se zvedne neskutečná vlna vzteku, která ho popohání kupředu. Bez váhání obejde bar a popadne Sagu za rameno, aby ho donutil se narovnat.

"Co si sakra myslíš, že děláš?" Vyjede po něm a trhne s ním dál od Many.

"Je na čase, aby tě někdo zchladil." Sykne po něm Hyde a je mu úplně jedno, jak se Saga tváří nechápavě. Je to jeho kamarád, ale tohle prostě přehnal. Vezme pistoli s vodou, kterou používá do koktejlů a prostě ho slije od hlavy až k patě.

"Co šílíš, krucinál!" Vyjede po něm Saga zpátky a prostě ho popadne z svršek, aby mu tu pistoli vyrval z ruky a přitáhne si ho k sobě.

"Máš si ho hlídat, když je tvůj." Trefí se do něj.

"Já bych ho po ulici běhat nenechal." Zásah přímo do černého a Hyde se po něm ožene, jenže Saga je rychlejší a hlavně zvyklejší se prát. Vyhne se jeho ráně a ještě se mu vysměje.

"To jsou kecy, tobě na nikom nezáleží." Prskne po něm Hyde.

"Do postele a pak čau." Snaží se mu to vrátit, ale Sagy se to příliš nedotýká, jen pozvedne obočí.

"Chceš mě moralizovat, Hyde-chan? Nebyl jsi lepší, pokud si dobře pamatuju, ale to tvůj miláček asi netuší, hm?" Vítězoslavný úsměv na sebe nenechá dlouho čekat.

"Proč ho nenecháš, aby si užíval stejně jako ty? Rád mu to ukážu." Hyde už se nebezpečně mračí a ruka mu vystřelí sama od sebe, tentokrát ale trefí a Sagova tvář se odkloní stranou.

"Pitomče." Ozve se Saga a vrátí mu ránu i s úroky, dokud se za bar nedostane několik známých a nervou je do sebe. 

Mana

Loupne koutkem oka po Sagovi, když dojde na plamennější reakce a raději se podívá na své dlaně. Dnes to tak opravdu bylo, možná to přehnal. Měl by se Hydovi omluvit. Musí jít zpátky a udělat to. Jenže zatímco mu tohle běží hlavou, Saga už ho zezadu objímá kolem pasu a šeptá mu, že by mu chtěl ledacos ukazovat. Natočí tvář jeho směrem a sáhne po zapalovači, ale on mu ho nemíní jenom tak dát. A Mana není příliš zvyklý na to, že by mu někdo nesnesl modré z nebe a ještě ho takhle škádlil. Otočí se mu pod rukama čelem k němu a vytáhne se na špičky, aby po zapalovači znovu sáhl, ale opět se mu to nepovede a to už vzdorovitě tiskne rty. Cože pusu? Ten drzoun… tu mu rozhodně nedá! Jenže Saga ho nenechá jednat ani teď a jejich boky už se zhoupnou ve společném rytmu. Mana se okamžitě přizpůsobí, ale začíná na něm být znát, že jeho rovnováha není tak samozřejmá jako při těch prvních krůčcích, než toho tolik vypil za tak krátký čas. Musí se ho pevně držet a dívat se mu do očí, aby fixoval jeden bod a nešlápl mu na špičky. Když ho Saga protočí dokola, vůbec nechápe, jak to, že to tak elegantně ustojí, ale návrat do jeho náruče je mnohem prudší a stisk dlaně pevnější. Jinak by mohla nastat nějaká trapná situace. Přece si tady před všemi lidmi nekecne na zem? Druhá otočka je mnohem těžší a záklon při ní vůbec nečeká. Doslova mu podklesne do náruče a nechá se držet, takže je ten polibek víc, než snadný. Naprosto ho to vyvede z míry a skoro by zvedl dlaň a jednu mu pleskl za tu drzost, i když ho to v břiše zvláštně zalechtá, ale to se stát nemá. Je to jeden z těch okamžiků, kdy by snad vypískl, kdyby neměl za sebou ty roky tréninku, udělá několik nejistých kroků stranou, když se tak prudce narovnají a Saga ho pustí a pak už zaskočeně zírá rovnou do Hydovy tváře. Našel ho tu dřív, než se mohl Mana vrátit a opravdu moc se zlobí. Přikryje si oběma dlaněmi ústa, když Saga dostane sprchu a vůbec se mu nelíbí, že ten si okamžitě nakročí zpět a přitahuje si Hyda k sobě za košili. Zalomí rukama, ale i kdyby náhodou mluvil, pochybuje, že by ho teď slyšeli. Rozhlédne se kolem sebe a ano, už se na ně dívají opravdu všichni. Hned ho napadne, že tahle pozornost není zrovna žádaná, ale to si měl rozmyslet dřív, než utekl z bytu a ještě k tomu si tu začal hrát s lahvemi a alkoholem. Prudce se nadechne, když uvidí, jak se Hyde poprvé rozmáchne, udělá krok jeho směrem a natáhne po něm ruce, ale je to úplně marné. Ti dva se do sebe pustí slovně a Mana na okamžik nafoukne tváře. V kleci už seděl dost dlouho! Jakmile se dozví, jak to Saga má, když se mu někdo líbí, stočí k němu modrý pohled a změří si ho celého, ale tím proud informací nekončí, protože Saga obviní Hyda z něčeho podobného. No ale to bylo před tím, než se potkali! Nebo ne? Takhle zmatený se ještě nikdy necítil. Když Saga oznámí do prostoru, že si má Mana užívat a on mu to ukáže, napůl se odvrátí a gesty a výrazem tváře dává najevo jakési pohoršení a taky to, že se na ně na oba začíná zlobit. Jenže když se otáčí zpět k nim, padne první rána, Mana si přitiskne dlaně na oči a udělá krok dozadu. Za chvíli už se perou jako malí kluci, dokud Manovo tělo nemine několik kluků, co je dostanou od sebe. Kdyby neměl v hlavě, asi by nějak zakročil sám, ale popravdě je docela rád, že stojí. Nějak to začíná kolovat jeho oběhem, to asi to rozrušení. Honem dojde k Hydovi, položí mu dlaň na rameno a druhou na prsa a podívá se do jeho tváře. Konejšivě se pousměje, pak se postaví mezi ně a s elegantní úklonou Sagovi poděkuje za jeho péči. Zatváří se omluvně, poukáže na sebe, protože to je jeho vina a potom se otočí zpět k Hydovi. Pokyne mu bradou ke dveřím. 

Hyde, Saga

"Co si o sobě myslíš, že ti všechno jen tak projde? Co bylo, bylo." Prskne po něm ještě Hyde a je vidět, že se vůbec nehlídá. Asi tak, jak když šel se sekerou proti Manovu otci. Prostě zatmění a je jasné, že pokud jde o Manu, nemá k tomu nikdy daleko. Jen představa, že by přišel o malinko později nebo by ho do rána nenašel...Kdo ví, o co by se Saga pokoušel. Zná ho už pár let a asi nikdy to s ním nebude jiné. Nevěří, že by mu kdy na někom záleželo.

"Hm, tahle osůbka má asi větší vliv, než jsem si myslel." Vysměje se mu malinko Saga, ale to už jsou dál od sebe. Cítí, jak mu začíná natékat tvář a asi si na Hyda vzpomene ještě zítra, když se vzbudí s monoklem pod okem.

"Trochu slušnosti by ti neuškodilo. Nezapomínej, kdo mu tu domlouval práci." Pohodí hrdě hlavou Saga, protože je to on, kdo se přimlouval. Už začíná chápat za koho. Asi by si hodně užil, kdyby tu Mana pracoval s ním. To se asi nestane, jak vidí vzteklého Hyda, který se pořád snaží osvobodit, jak ho Sagova slova provokují.

"Najdu mu lepší práci, s tebou ho tu nenechám ani náhodou." No zdá se, že je po přátelství. Hodně křehké vztahy, jen co je pravda. Hyde se ještě nadechne, aby mu něco od plic řekl, když ho zastaví Manova dlaň na rameni. Uklidní se malinko a s mírně staženým obočím k sobě, se mu podívá do tváře. Vypadá to, že je největší výbuch zažehnán, dokud se mu neukloní. To už ho zase pěkně štve, ale mnohem víc chce, aby byl z jeho dosahu a to co nejrychleji. Zamračí se na Sagu, který už si upravuje svůj svršek, aby zas vypadal naprosto neodolatelně.

"Klidně se zase stav, umím těch triků mnohem víc. Nebude mi dělat problém tě víc zaučit." Nebere si servítky a je mu úplně jedno, že Hyde už zase začíná zuřit. Pozvedne nad ním obočí a krátce se zasměje.

"Hlídej si ho, začíná být pěkně nebezpečný." Neodpustí si Saga ještě malé rýpnutí, pošle Manovi za smíchu poloviny lokálu vzdušný polibek a jde si po své práci. Hyde pěkně skřípe zuby ale místo toho, aby se vydal za Sagou a dal mu do zubů znovu, vezme Manu trochu prudčeji kolem pasu a vykročí s ním ke dveřím.

"Většího pitomce jsem dlouho neviděl." Brblá si pro sebe a vůbec nechápe, kde se to v něm vzalo, ale nedokáže si poručit. Konečně má pocit, že se může pořádně nadechnout, až jsou venku před barem. Čerstvý vzduch mu rozhodně dělá dobře. Automaticky stáhne krátký kabát ze svých ramen a přehodí ho přes ty Manovy, aby mu nebyla náhodu zima nebo jen malinko chladno i to by bylo příšerné.

"Měl jsem o tebe strach." V první chvíli se na něj nepodívá a ještě malinko se mračí. Lítal po celém Tokyu a hledal ho, ale...Ne, to mu říkat nebude. Hlavně, že je v pořádku a nic se mu nestalo. Když nad tím přemýšlí, je Saga vlastně ještě neškodný. No rozhodně oproti těm, co se toulají v noci po ulicích. Odchytil by jim taxi, ale domů to není daleko, asi bude lepší, když se malinko projdou a on vychladne. "Už mi takhle neutíkej, prosím." Vydechne tiše, když se na Manu konečně podívá a mírně se pousměje. Odpustil by mu snad všechno, jen když se mu nic nestane. Když ho hledal, měl stejný pocit jako na zámku. Příšernou starost, která dokonale ochromovala jeho mysl.

"Chceš se ještě malinko projít nebo jít domů?" Zeptá se ho a v hlavě ho pálí ještě jedna otázka.

"Nebo chceš jít zpátky?" Rozhodně se ji vyslovit na hlas a v jeho podtónu je patrný strach, že by si to Mana mohl rozmyslet. Třeba se mu Saga líbil mnohem víc, třeba byl zábavnější a chtěl tam zůstat. Měl pocit, že ví, co si Mana myslí, jen teď mu to tak úplně nepřipadá. 

Mana

 

Mana se zaskočeně ohlédne po Sagovi, když zmíní nahlas, že to je tohle místo, kde měl pracovat. Zdá se, že tuto příležitost už mít nebude pro dobro všech. Byla to škoda, protože se těšil, že začne Hydovi doopravdy pomáhat a navíc už díky Sagovi ví, že by ho to jistě i bavilo, ale může si za to sám. Když se s ním Saga tak vyzívavě rozloučí, už není pochyb o tom, jak to myslel. Mana se trochu začervená a skloní oči, ale raději se otočí zpět k Hydovi a pak po jeho boku opustí bar. Na čerstvém vzduchu se hned dýchá volněji a on má hlavu doslova přeplněnou myšlenkami. Celý dnešní den, Naoki počínaje a Sagou konče, byl snad nacpanější, než celý jeho dosavadní život. Kromě toho právě poznal, jaké by to mohlo v nějakém jiném životě být zase s jiným mužem. Úplně jiné… Hyde po jeho boku je ale ten jediný, kterého si vybral a se kterým chce být. Dnes mu opět dokázal, že je pro něj schopný čehokoliv a možná konečně pustí z hlavy i celý zámek. Nechtěl mu dávat zrovna takovouhle lekci, ale už se to stalo. Překvapí ho, když se jeho ramen dotkne látka kabátu, ale stočí po Hydovi vděčné oči a pousměje se. -Já vím.- Naznačí mu neslyšně rty. -Omlouvám se.- Přijde vzápětí. Znovu přikývne, když ho Hyde požádá, aby tohle už nikdy nedělal. Má pravdu, Mana to ví. Sám by umíral strachy a není to dnes poprvé, co si to myslí. Krátce zauvažuje, jestli bude lepší, když se z toho půjdou vyspat nebo ještě ne, ale pak se zastaví uprostřed chodníku a vážně se na Hyda podívá. Ulice už není přeplněná, takže nikomu nepřekážejí. Zavrtí hlavou, že zpátky jít nechce. -Bylo to zajímavé. Líbilo se mi míchat ty koktejly, ale zpátky jít nechci.- Gesta navazují v rychlém sledu. -Měl jsem jít domů hned a nešel. Mrzí mě to. Nechal jsem tě ve strachu a to se nedělá.- Na chvíli se odmlčí a uhne při tom očima do strany. -Ztratil jsem se a pamatoval si, že jsi mluvil o tomhle baru.- Dovysvětlí, jak se tady ocitl. Promne krátce rty o sebe, než se znovu pousměje. -Hydo-san… jestli jsi se bál, umíš si představit, co bych cítil, kdyby ses vrátil na zámek?- Zkusí to jinak. -Miluju tě.- Řekne konečně, aby ho ubezpečil, že se mezi nimi po dnešku nic nezměnilo. Co by si bez něho počal? Saga byl sexy, byl jiný, bylo to lákavé, ale Hyde byl… naprosto jedinečný a na jeho lásku by si mohl skoro sáhnout. Vezme ho za ruku a znovu s ním vykročí po ulici. -Ty jsi býval do větru?- Na tváři se mu ocitne zvědavý úsměv. Co asi všechno má Hyde za sebou. Mana si to jistě nedovede ani představit. Kolik zajímavých a různých lidí poznal a jaké to bylo? Kupodivu se kvůli tomu ale necítí špatně, spíš naopak. Vyhrál nad nimi nad všemi… on, který nezná nic. -Pojďme domů.- Naznačí mu po tom a nechá se vést cestou, kterou zapomněl. -Ještě, že jsi neměl sekeru...- Tiše, jen docela tiše se zasměje s dlaní před ústy. 

Hyde

 

Hyde si malinko užívá ulice a čerstvého vzduchu. Zůstat ještě chvíli v blízkosti baru asi Sagu vážně přerazí za to, co si dovolil. A ne, vůbec není polehčující okolnost, že nevěděl, ke komu Mana patří. No dobře, asi mu to časem i odpustí, ale rozhodně mu to bude chvilku trvat. Podívá se na Manu a když přijde omluva, shovívavě se pousměje a krátce zavrtí hlavou, aby mu dal najevo, že se omlouvat nemusí. Vlastně...Nemá tak úplně za co. Pozoruje ho, aby mu neušel ani kousíček toho, co by mu chtěl říct a na téma koktejlů se usměje. Zatím neříká nic, jen ho nechává mluvit. No ano, už to prostě vnímá tak, že Mana s ním skutečně mluví. Prostě jeho řeči rozumí víc, než kdy dřív.

"Pokud tě koktejly baví a líbilo se ti to, něco s tím provedeme. Jistě najdu někoho, kdo by ti s tím mohl pomoct." Odmlčí se tentokrát on.

"Ale gomen, Saga to nebude, pro bezpečí nás všech." Ušklíbne se nad tím, jen už v tom není nic naštvaného. Prostě teď bude malinko opatrný, komu ho představí.

"Už asi tuším, proč tohle všechno bylo a pokud si to opravdu nepřeješ, zpátky se nevrátím. Nesnesu pomyšlení, že by ses kvůli mně cítil jako já dnes. Ty jsi pro mě to nejdůležitější." Podívá se mu upřeně do očí a krátce ho pohladí po tváři, jako by ho chtěl ujistit, že svá slova myslí vážně.

"Miluju tě, Mana-chan. Byl bych schopný pro tebe udělat naprosto cokoliv." Opáčí mu jeho vyznání a jak kdyby něco v jeho hlavě povolilo, propustilo mysl. Přitáhne si ho na své tělo, líbne jej do vlasů, než si mírně odtáhne a krátce ho políbí na rty.

"Na ničem ani nikom jiném nezáleží, jen na tobě." Broukne mu do rtů, než se odtáhne celým tělem a otočí se, aby vykročili na cestu. Nabídne mu samozřejmě rámě, aniž by se nad tím pozastavil. Trochu mu zatrne, jakmile Mana narazí na jeho dřívější zkušenosti a je to snad poprvé, kdy skutečně zrudne i on. Ne, že by se styděl ale...Co kdyby mu to vadilo? Po očku zkoumá Manův výraz a pak mu úlevně spadnout ramena, když v něm nic odmítavého nevidí. No, snad si to správně překládá.

"Uhm, řekněme, že jsem měl malinko bouřlivé dospívání." Pokusí se to zamluvit, co nejlépe umí.

"Teď už si ale chci bouřlivě užívat mládí jen s jedinou osobou." Vyplete jeho paži a vezme Manu kolem pasu, aby si ho mohl přitáhnout blíž.

"Pořád jsem totiž z tebe nedostal některá slůvka, která nutně musím slyšet." Zavrní mu do pramenů, než se tiše zasměje.

"A můžeme s tím začít rovnou, pokud tě můj...přítel úplně neunavil." Neodpustí si menší dobírání a své kroky směřuje domů. Nevěřícně se na Manu podívá, když dojde na sekeru, ale nakonec se rozesměje taky.

"Určitě bych mu udělal mnohem hezčí sestřih. Ale asi ji začnu nosit s sebou, když vidím, co se na tebe lepí. Měl jsem to tušit a příště dostaneš pytel od brambor, čistě pro jistotu." Dobírá si ho malinko a zahne za nejbližší roh. Už jsou skoro doma, když se na něj znovu podívá.

"Mana-chan." Zataví se uprostřed ulice osvícené pouličními lampami. Poodstoupí od něj o dva korky a vysekne mu ukázkovou poklonu.

"Můj Osude, smím prosit?" Natáhne k němu dlaň a doufá, že ji přijme. Přijdou první kroky společně s jeho hlasem, který se rozezní do okolí s tichou písní. Přijde jich ještě několik a všechny jsou o složitých cestách a nalezení toho správného cíle. Už není potřeba spěchat domů a neužít si společné chvíle. Ostatně...Proč by se nemohli protancovat až k východu slunce?