Mana x Saga - Tohle nám nikdo neuvěří. - část 3.

(bar)

Mana

V duchu se probírá každým Hydovým slovem a v uších mu pořád dokola zní jeho Nechoď nikam. Ta podivná zlost mu nevydrží zase tak dlouho a místo ní ho popadne chuť utíkat zpátky k němu, ale když se rozhlédne kolem sebe, ulici nepoznává. Je to tady všechno stejné. Všude mraky lidí, aut, reklamy útočící z každého domu… Byli tady už spolu nebo ne? Nejspíš ano, ten bar byl někde tady, určitě je to ono, i když dovnitř nevstoupil. Pozná to podle toho obchodu plného koček pro štěstí, které byly hned vedle. Nakonec je doopravdy spatří a úlevně si vydechne, ale v ten moment do někoho narazí a tak moc to nečeká, že by snad vážně upadl, kdyby ho cizinec býval nezachytil. Ještě, že je to muž a ne žena, tu by asi srazil. Zmatečně upře modré oči do těch cizincových a několikrát mávne řasami, než mu plně dojde, že na něj mluvil. Kromě Hyda a Naoki tu ještě s nikým nemluvil, kromě pokusů vyřešit situaci v obchodě. Cože schválně? On schválně nic neudělal! Nechá se neznámým trochu narovnat a s nepatrným červenáním skloní oči k zemi, než kývne hlavou v jakémsi děkuji a už už by se protáhl kolem něho pryč, ale on pracuje v tomhle baru? To je náhoda. Musí to být nějaký Hydův známý. Mohl by ho nasměrovat zpět domů. S decentním úsměvem přikývne, že by doopravdy rád šel dovnitř, protože se mu cizí ulice bez Hydovy ochrany vůbec nelíbí a nemá ani ponětí, jak by to mohlo vyznít. U toho klopí oči jako nedotčená holčička a po chvíli sepne dlaně před sebou s lokty propnutými, když decentně odvrací tvář. Zavrtí hlavou na znamení, že takový drink mu opravdu nikdo nenamíchal. Jen čaj, ale to mu raději říkat nebude, ještě by se tomu smál. Kromě toho… teď se dorozumívat rukama nechce. Příliš se stydí. Trhne hlavou směrem k jeho ruce, když se ho dotkne na ramenou, ale hned se mimoděk rozhlédne po nebi nad nimi. Tma? To už je vážně tolik hodin? Zavrtí hlavou, že se toulat opravdu nechce a pak udělá cosi jako rychlé pukrle, zatímco se pořád dívá stydlivě stranou. Svoje jméno mu říct nemůže, nemá jak. Jen na něj ukáže prstíkem, že Hoshi-chan stačí a kývne u toho rozhodně hlavou. Stejně by se cizím lidem představovat neměl. Radši! Když ho Saga pustí dovnitř, zvědavě se rozhlédne. Je to docela tmavé místo, plné stolů a židlí a jakéhosi dlouhého pultu, plného nepřeberným množstvím lahví. Mana nikdy nic podobného neviděl a udiveně se rozhlíží kolem sebe. Netuší, že za bar se nevstupuje, takže zamíří rovnou tam, aby si ty lahve prohlédl zblízka. Kdo potřebuje tolik skleniček? Od Hyda o jeho práci něco ví, ale stejně si to dosud nedovedl představit. Žádný čajový servis… Nakonec se ohlédne po svém doprovodu a uvažuje, co teď. Jak mu má říct, co by potřeboval? Není schopný si ani zavolat, to číslo si ještě nepamatuje. Vlastně si ani moc nehrál s telefonem, který Hyde má. 

Saga

Moc se mu neznámého pouštět nechce. Bylo to hezké, jak odvracel tvář. On se v dnešní době ještě někdo podobným způsobem stydí? Jen díky světlu ulice vidí i ty rudé tváře a když se Mana nedívá, koutek se mu spokojeně pousměje. Tak nějak už tuší, že z něj moc slov nedostane, ale třeba to bude za chvilku lepší. Však on většinou věděl, jak ostatním rozvázat jazyk. Jinak by nedělal za barem. Manovy ruce před tělem jsou naprosto k sežrání. Ještě snad nic podobného neviděl a napadne ho, z které planety se tu zjevil, ale tohle nahlas neřekne. Nechce ho vyděsit, aby si myslel, že třeba není normální.

"Hm, jeden by na tebe koukal hodiny, jak se tak hezky stydíš." Složí mu další kompliment a v očích má tak trochu elegantně dravčí výraz, který napovídá, že si možná pro dnešní večer vyhlédl kořist. Na závěry je ale ještě času dost.

"Tak jdeme, než přijdu i o boty. Stály dost, abych je dobrovolně daroval." Nakrčí obočí a vzápětí se krátce zasměje, než Manu popožene za bedra a začne odemykat. Nejde to úplně lehce, ale nakonec zámek i dveře povolí a on je za nimi zase zavře. Musí to malinko nachystat, ale to ještě stihne. Zůstane stát u dveří a sáhne po plechové skříni, aby rozsvítil všechna světla. Kdyby nečekal zákazníky, asi jim nechá trochu víc přítmí. Jenže to si nemůže dovolit, není majitel. Ale jednou bude! Pak se vydá za Manou a protočí očima, když vidí, že míří rovnou za bar.

"Ty jsi hodně z daleka, že ano?" Zeptá se ho pobaveně. Kdyby mu tam lezl kdokoliv jiný, asi ho sprdne, co tam dělá. Jeho ale nechá, aby si všechno pořádně prohlédl. Peníze jsou stejně zatím v trezoru, kdyby to celé byl jen trik. Mana na to nevypadá. Sám začne sundávat židle, protože bar je ještě na ježka, ale trvá to jen chvilku, není vůbec velký a dost zabírá provizorní pódium. Konečně má hotovo a vydá se za ním za bar.

"Už jsem tu zažil noci, kdy všechno vypili. Divil by ses, ale dá se to." Prozradí mu pobaveně, než si začne chystat všechno potřebné. Hotovost pro jistotu ještě nevytahuje.

"Takže, lekce číslo jedna.." Protáhne se kolem něj a sáhne mu přes rameno pro jednu lahev.

"Když smícháš dvě dobrý věci, není to zaručený úspěch." Pošeptá mu skoro do ouška, než lahev položí na bar.

"Lekce číslo dvě...Cukr taky vždycky nespraví všechno." Podá si přes něj druhou a neopomene se nadechnout vůně jeho vlasů.

"Ale s tebou by jeden vypil úplně cokoliv." Pustí mu přes rameno nahlas hudbu, aby mu práce šla lépe od ruky, než tu bude dost hlučno. Pak ho vezme za pas a udělá s ním několik tanečních kroků s jakousi půl otočkou, než ho plynulý pohybem vysadí na bar.

"Tak, bude to něco malinko modrého, malinko černého, sladké, ale konec bude trochu ostřejší. Něco mi říká, že to tam uvnitř někde je." Pokračuje dál a očividně mu vůbec nepřekáží, že mu Mana neodpovídá. Vystačí si sám.

"Takže Zlatíčko, podrž mi..." Odmlčí sena vteřinu a blýsknutím v očích. 

"Shaker. To prozatím bude stačit." Pohladí ho po stehně, než mu nerezovou část vrazí do ruky.

"Malinko ledu na start. Kdyby nám bylo moc horko. A ty mi mezitím můžeš říct, kde se někdo jako ty bere večer na ulici uprostřed Tokya. Já být tvým přítelem, asi tě z očí nepustím. Ne, rozhodně ne. Ještě by tě chtěl někdo balit." Nesouhlasně zavrtí hlavou, než mu to dojde.

"Nebo si na holky?" Zatváří se nad míru pobaveně. Kdyby byl, asi už dávno dostane do zubů nebo se bude bránit a to se nestalo. 

Mana

Po očku sleduje Sagu, jak za nimi zamyká a není si úplně jistý, proč to dělá. Už je dost paranoidní na to, aby v tom hledal nějaké postranní úmysly, ale zároveň mu cosi říká, že kdyby on byl tem kontakt, co sháněl pracanty na zámek, choval by se malinko jinak. Přijde mu, že je z něj upřímně zaskočený a určitě by ho poznal, kdyby to bylo jinak. To by se přece muselo nějak projevit. Lhal by, kdyby měl tvrdit, že mu jeho komplimenty nejsou příjemné. Už pochopil, že vypadá i vystupuje hodně jinak, ale Hyde není zdá se jediný, komu se to líbí a to je prostě sympatické každému muži. Klouže kradmými pohledy za jeho vzezřením, prohlédne si hlavně ty boty, které měly být údajně tak drahé a pak si prohlédne svoje, které teď nosí, ale překvapivě mu to zase tolik nevadí. Přikývne na jeho otázku, jestli je zdaleka a pořád se sem tam ohlíží a sleduje ho, jak sundává všechny židle. Saga brzy přijde až k němu a Mana se zatváří nevěřícně, když mu vypráví, že tu už všechny ty lahve vypili. To přece není možné? A kolik lidí? Ukáže mu na dlani počty, než mu dojde, že právě prozradil svůj způsob komunikace a zase honem odvrátí tvář, ale přes rameno se mu natáhne cizí ruka a jeho hlas slyší velmi blízko svého ucha. Není zvyklý na ničí jinou blízkost, než je ta Hydova. Sleduje pohledem ty lahve a vůbec se mu to nechce věřit. Dvě dobré věci udělají jednu nedobrou? Jak je to možné? A cukr taky přece zpraví všechno, pokud jste na sladké… Obrátí k němu tvář s tázavým pohledem v očích, když mu Saga řekne, že s ním by pil všechno. Tohle už jasně vypovídá o jeho zájmu. Nadechne se, jako by snad chtěl promluvit, ale trhne sebou, když se tu znenadání rozlehne ta hudba a dost nahlas. Rozhlédne se kolem sebe odkud to jde, ale to už se ho honem musí chytit za ramena, když ho chce Saga vést v krátkém tanci. Mana umí tančit velmi dobře a samozřejmě jako dívka, takže se chytí a poddá okamžitě a jeho krůčky jsou profesionální. Skoro si neuhlídá hlas, když ho Saga zničeho nic zvedne na barovou desku, jen zatne prsty víc do jeho ramen, než ho honem pustí. Několikrát zamrká, než mu dojde, o čem přesně to mluví a prohlédne si vlastní oblečení. Černé kalhoty, temně modrá košile… i ten charakter by tipl, podle toho, jak se dnes s Hydem pohádal. Někde to tam je, to je pravda. To oslovení ho přiměje trochu se zamračit, ale znovu se začervená a sotva chytí v obou dlaních tu věc. Vůbec netuší, co to je, ale má držet, tak drží. Rozpačitě si ji prohlíží a čeká, co s tím chce Saga dělat. Při té otázce, co tu dělá, jen jemně pokrčí rameny a zauvažuje, jak mu to jen vysvětlit, ale pak dojde na balení a on do něj skoro vyčítavě zapíchne pohled. Jako by snad Saga mohl tušit, že Mana není sám a ano, on ho tu přece balí, no ne? Určitě to tak je. Led se sype do shakeru a jeho trochu zastudí ruce, ale drží dál. Ta otázka s holkami ho dost vyvede z míry. Vůbec neví, co si s ním má počít. Upře aristokraticky oči někam nad jeho hlavu a povystrčí bradičku, aby Saga pochopil, že takové otázky na tělo se prostě nepokládají, protože je to dámě nepříjemné!!! +Kdybys tušil...+ Ještě před pár dny by vůbec nepoznal, že je on a ne ona. Škoda! 

Saga

Saga se v první chvíli malinko zarazil, když mu došlo, že z Many asi nedostane ani slůvko. Je to zvláštní kluk, nikdy podobného nepotkal, ale...Líbí se mu. Má rád originály a jeden má přímo před sebou, tedy už na barové desce. V hlavě si plánuje, že s ním udělá těch tanečních kroků rozhodně víc, protože o Mana zdá se ovládá víc, než dobře. A to se mu líbí dvakrát tolik. Žádné šlapání po špičkách, to bytostně nesnáší. Je schopný kvůli tomu i vraždit, když ty boty nebyly zrovna levné. No co, tak si dává pozor na svoje věci, aby vypadaly pořád nově.

"Bývá tu většinou narváno. Lidi sem chodí rádi. Kvůli hudbě, kvůli koktejlům." Teď se zatváří opravdu hrdě, protože svoje malinkaté umění vypiloval k dokonalosti. Živí ho to a vlastně i baví. Kdyby ne, asi by u toho dlouho nevydržel. Když má Mana v shakeru ledu dostatek, odloží lopatku stranou a sáhne po první lahvi a podívá se na něj, jak zvedá bradu nahoru.

"Zase tolik jsem toho neřekl. Jen se ujišťuju, že nemáš rád úplně jiné přednosti. Je to lepší, než pak dostat do zubů, no ne?" Pozvedne nad tím obočí a rozlije do třech panáků. První vlije do shakeru, druhý Manovi vtiskne do ruky a třetího popadne sám.

"Takže na tajemná setkání. Od tebe se toho asi moc nedozvím, ale budu se snažit, neměj strach a z druhé stránky..." Odmlčí se na vteřinu, než pozvedne panáka namodralé tekutiny.

"Někdy se beze slov dá domluvit mnohem líp. To víš, řeči těla neporučíš." Podívá se mu upřeně do očí a hned do sebe obsah sklenky kopne.

"Jen ho vyzkoušej, je to slaďoučké jako ty." Vezme jeho bradu mezi palec a ukazováček, než ho zase pustí, aby se mohl napít.

"Jen ať pak dobře vnímáš, jak se změní chuť." Pobídne ho a možná má malinko v úmyslu ho přiopít. Třeba se mu pak ten jazyk rozváže a když ne...Možná se přestane bránit jemu samotnému.

"Důležité je i pořadí, první je dobré to spojit s tím ledem, hlavně ty hustější." Vezme si shaker zpátky, zavře ho druhou části, kterou tam pořádně zarazí a mrkne na něj. První s ním jen několikrát zatřese a pak si dovolí i několik triků. Ten nejjednodušší je protočení na dlani, aniž by se musel dívat, co dělá. Tolik hodin tréninku a rozbitých lahví...Mana by se asi divil, kolik toho zvládl rozflákat.

"Super, první část máme za sebou. Pamatuješ si to?" Pozvedne nepatrně obočí a zase mu dá už otevřený shaker do ruky. Vezme druhou lahev, předvede zase pár salónních triků, než naplní znovu tři panáky a kolečko se opakuje. Jen tentokrát přihodí ještě tonic, který barvu malinko zesvětlá.

"Poslední krůček a lekce číslo tři, někdy je méně více." Zavře shaker a znovu pořádně rozmíchá jeho obsah. U toho si dovolí on sám několik tanečních pohybů, než se dostane tak blízko, aby ho mohl drze líbnout na tvář.

"Sladké, fakt jsem nekecal." Svede to na ochutnání, než se upřímně zasměje.

"Tak a teď skleničky." Vytáhne dvě na dlouhé noze, na jejichž dno umístí pár kousků ovoce a pak je naplní do poloviny. Sáhne ještě o rudé jahodě, skloní se víc k baru s nožíkem v ruce a chvíli tvoří, než z ní udělá malinkaté poupátko.

"Přesně jako ty, Hoshi-chan." Poposune mu koktejl a počká si, jestli se mu bude líbit. 

Mana

Tak kvůli hudbě a koktejlům? Není to spíš proto, že tu je s kým flirtovat? Ještě, že mu Saga nemůže vidět do hlavy a asi ještě že Mana nemluví, protože tohle by určitě řekl nahlas, kdyby se nestyděl. Obrátí k němu oči až ve chvíli, kdy Saga na plno řekne, o co mu jde. Dlouze se podívá do těch jeho a ano, teď je ta chvíle. Zvedne ukazováček nahoru, udělá zamítavé gesto a pak ukáže na sebe. Je zadaný, měl by to vědět. Ještě nikdy nikomu takovou informaci nesděloval, je to trochu zvláštní, ale zároveň se při tom pousměje a zase se okázale podívá stranou. Přesto mu do volné ruky Saga podá panáka s alkoholem. S Hydem zatím nepili nic jiného, než víno. Něco ostřejšího měli jen párkrát, ale spíš na chuť. Opilí nebyli nikdy. Přece teď ale necouvne, ještě by si Saga myslel, že je zbabělec. Pozvedne svou sklenku v přípitku a je to příjemné slyšet, že Sagovi jeho nemluvnost nevadí. Znovu se pousměje, ale pak ho Saga vezme za bradu a on ucukne. Tohle bylo příliš důvěrné na to, jak plachý umí být a navíc příliš dominantní gesto. Byl to jen okamžik, ale nepříjemný. Po jeho vzoru obsah sklenky vypije. V první chvíli je to opravdu sladké a dobré, ale pak ho to pěkně zaštípe v krku. +Takový vážně jsem?+ Pomyslí si překvapeně, než sklenku odloží vedle sebe na pult a snaží se tvářit jako že nic. U té řeči těla se na něj ale zvláštně podívá. To by koukal, jakou má Mana řeč těla, když chce. Dnes odpoledne ho nestíhal ani Hyde a to má pocit, že už mají mezi sebou dávno svůj vlastní jazyk. Saga si z toho ale nic nedělá, uzavře tu zvláštní věc a potřese s ní. A jakmile přijdou na řadu další kousky, Manovy rty klesnou od sebe a hledí na něj jako dítě v Zoo. Pohled v jeho očích se začne měnit na nadšený a hlavou opisuje obloučky podle toho, jak lahve létají s čím dál tím užaslejším, ale také obdivnějším a natěšenějším výrazem. Jak tohle dělá? Nastaví dlaně, když má shaker znovu vzít a přikývne. Led do těch hustějších jako první. Pamatuje si to! Užasle sleduje, co do něj Saga lije, v druhé ruce se mu ocitne další panák a v zajetí nadšení ho bez okolků vypije s ním, jen proto, aby už zase sledoval show s lahvemi. Přijde o shaker a vesele zakomíhá nohama, když před ním Saga chvíli tančí, než tu věc zase otevře, aby odhalil, jak se tekutina změnila. V ten okamžik dostane i pusu na tvář, mrkne a honem to místo přikryje dlaní a pak se na něj podívá, jako by chtěl říct Ty, ty, ty, ale to už je Saga zase o kousek dál. Sleduje ho, jak skládá na desku baru krásné skleničky, z jakých doma nikdy nepil a užasle na něj gestikuluje, proč tam dává ovoce. Zapomíná trochu, že to není Hyde, který mu automaticky rozumí. Je to těžké, protože otec i Sen mu rozuměli taky. Ve chvíli, kdy si Saga hraje s jahodou, seskočí z pultu a dojde až k němu, aby se zblízka podíval, co to dělá. Růže! Nadšeně zatleská a sáhne po sklence s obsahem podobné barvy, jako má rád. Hned trochu ochutná a udělá uznalé gesto pohybem hlavy. Svůj drink ale rychle odloží, protože už se natahuje pro lahve a shaker a když je má u sebe, ukáže na něj, pak na sebe a na ně. -Nauč mě to!- Chce to umět hned. Už ví, kde je led a taky, že je první, takže se nahrne k zásobníku, ukořistí lopatku a zaboří jí do ledu. Všechny pohyby provádí se svou typickou elegancí. 

Saga

Saga mu rozumí tak možná ze čtvrtky. Ale co stoprocentně pochopil, je fakt, že Mana nejspíš někoho má. +Hm, vadí mi to? Nevadí? Jasně, že nevadí.+ Zanotuje si ve své hlavě a nechá to bez odezvy. Mana je roztomilejší čím dál víc, hlavně když přijde na pomyslné ty, ty, ty, které mu maximálně tak zvedne koutky nahoru. Tohle dle jeho názoru nebylo vůbec žádné odmítnutí. Bohatě mu stačí, když vidí Manovo zaujetí tím, co za barem dokáže. Ještě pár triků a bude ho mít omotaného kolem prstu. Vážně tomu věří. Přece není nic, co by nedokázal a když si chvilku vedle sebe malinko prodlouží a třeba tu s ním zůstane až do rána...Jeden nikdy neví, co by se mohlo dít. Teda, Saga to ví, ale Mana nejspíš ne. V očích se mu zablýskne a předvede mu ještě několik triků, jen tak, aby ho okouzlil ještě víc. Manovi se to zdá se celé líbí, koktejl mu chutná, ač je v něm dobře maskované množství alkoholu. Udělá mu ještě dva a pak mu odkývá cokoliv. Nikdy se s tím příliš nepáral, protože rozhodně nehledal nic na víc, jak jednu noc. Závazky? Ani náhodou. To by třeba musel být někde včas, flirtování v práci by si taky musel odpustit a to nehrozí. Z druhé strany byl fér a nikomu nic nesliboval. Bylo to tak nejjednodušší.

"Budeš muset na mě malinko pomaleji. Teprve se učím tě...číst." Prohodí s nádechem smyslnosti v hlase a moc dobře vnímá, že už ho má ve své blízkosti. Po očku se na něj podívá přes rameno a mrkne.

"První bys ho měl vypít, abys dostal do podvědomí chuť." Poučí ho malinko, když vidí, jak se Mana hrne do přípravy.

"Můžeš mi tu dneska klidně pomoct. Šéf se dneska neukáže a já si tu můžu dělat, co chci." Otočí se na lahve za sebou.

"Bavilo by tě to. Je tu vážně rušno, plno zajímavých lidí a chutí." Podporuje ho v rozhodnutí, které chce, aby udělal. Tiše se mu zasměje, když vidí, co bere do ruky.

"Počkej, pomůžu ti. Uděláme společně ještě jeden." Nechá modrý koktejl ležet, koukne krátce na hodiny, aby zjistil, že mají ještě chvilku, než se bar začne plnit. Sám si stoupne za Manova záda a natiskne se na něj. Dlaněmi sjede z jeho ramenou po celé délce paží, než sevře zlehka jeho zápěstí.

"Trochu moc ledu. Nikdo nemá rád, když se moc zchladí." Pošeptá mu v podstatě do ouška a část společně s ním vrátí zpátky.

"Tak to je mnohem lepší." Pochválí je oba, než se natáhne za sebe a sáhne po lahvi. Znovu jim nalije panáky a jeden obrátí do shakeru.

"Tak do dna." Přejede si jazykem po horním rtu, než ho do sebe kopne, aniž by se od něj oddálil. Pak to ale udělá, aby donesl další lahev, tentokrát s krvavě rudou tekutinou, kterou taky dá do panáků a do shakeru.

"Tahle kombinace je vražedná, stejně jako tvůj parfém." Pošeptá mu, než společně zavřou shaker.

"Tak a teď koukej." Přesune mu prsty na shakeru, který společně vyhodí a on sám ho chytne druhou rukou.

"Jde o počet otoček, nenech ho rotovat příliš, pak se ti bude špatně chytat." Poradí mu hned, sázejíc na to, že od něj utíkat nebude, když ho dostatečně zaujme.

"A teď další trik, opři si ji o hřbet dlaně, pak ji pohodlně přes ni přetočíš. Sleduj." Ukáže mu zpomaleně, jak ten pohyb bude vypadat.

"Nic to není, chce to jen trénink. Prostě v rytmu." Vezme ho paží kolem pasu a zhoupne se s ním v bocích, než se krátce zasměje.

"Tenhle společně zapálíme a ani to nebude stát moc snahy." Broukne smyslně a je celkem jasné, že teď, že to zapalování úplně koktejlu nepatří. Jakmile je dostatečně promíchaný, postaví ho na bar a za boky ho přesune ke sklenkám.

"Co myslíš, která se ti bude líbit?" Nechá ho klidně vybrat, aniž by ho pustil. V ten samý okamžik se dovnitř začnou hrnout první hosté. Saga s jedním z nich pozdraví a ten zamíří přímo na bar.

"Hm, zaučuješ?" Zeptá se ho jeho známý s jasným podtextem.

"Vypadám jako někdo, kdo by to nedokázal?" Odpoví mu Saga s blýsknutím v očích. U toho už stíhá plnit objednávku dalších pěti lidí a pořád se motat v těsné blízkosti u Many.

"Skvěle, a teď koukej." Ocitne se zase u něj, když vytáhne zapalovač a nad jeho nově připraveným drinkem škrtne.

"Zahoříte oba?" Zeptá se ho.