Neví, jestli po Sagovi střelit dotčeným pohledem za to, že se ho ptá na takové nepřístojnosti nebo jestli se rozesmát, protože už ho začíná přece jenom poznávat. Chudákovi Hydovi z toho zaskočí a on k němu honem natáhne ruku s ubrouskem. Vřele se na něj usměje, když mu Hyde koktejl pochválí, ale to už si sklenku bere do ruky i Saga a on ho provází trochu nejistýma očima, co na to řekne. Není to stoprocentní, ale chutná mu a Mana naznačí úlevné vydechnutí a setře si novým ubrouskem pomyslný pot z čela, než se na oba usměje. Udiveně se na Sagu podívá, když mu poradí, aby přidal alkohol. Lektor jim radil přesný opak, aby na drinku vydělali, ale ten Sagův štědrý nápad se mu líbí mnohem víc a tak přikývne. Nedělá koktejly kvůli zisku, dělá je proto, aby byly dokonalé. Tím se odliší. Saga se od nich zase vzdálí, aby něco naučil i někoho jiného, než jenom Manu a Mana si zatím trénuje to, co už se naučil. Co chvíli se zářivě podívá na Hyda, když poslouchá jeho komplimenty a vnímá jeho obdivné pohledy a pak se mu povede ten trik. O vteřinu později už má ruce kolem Hydova krku a s němým smíchem se nechá zvednout nad zem, zatímco se ho pevně drží. Když se zase postaví, honem na něj dlaněmi gestikuluje, že už se nebojí a že je moc rád, že ho k tomuhle Hyde přinutil. Cítí se teď opravdu skvěle a to by se nikdy nestalo, kdyby Hyda nebylo. I kdyby Saga dosud náhodou nepochopil, že Mana nemluví vůbec, teď už je mu to asi jasné. Ohlédne se po Sagovi, když za sebou uslyší jeho hlasitý smích, i jemu dojde, proč se směje a pomalu se k němu otočí čelem. Dá si ruce v bok a vrhne po Sagovi docela vyzívavým a celkem profesionálním pohledem, kterým mu jasně říká, že když něco vezme do ruky, je to úžasné, i když je to přesně to, na co teď myslí. Pak prudce kývne bradou k Hydovi, aby se ho klidně zeptal a zamává na něj rukama ve větě – Proč myslíš, že se mnou už zůstal? - Saga mu sice nemůže rozumět, ale na to Mana zapomíná. Otočí se zase zpět ke své lásce a pokrčí jemně rameny. No co? Nechá se jím vtáhnout do obětí a nového polibku a i pro něho přestane existovat okolní svět. Sagovo odkašlání vůbec nevnímá a ve chvíli, kdy na něj zblízka promluví, zrovna vjíždí Hydovi do vlasů. Trhne sebou, jak se lekne, vrhne po Sagovi pohledem plaché panny, skloní oči, začervená se a odstoupí o krok stranou s dlaněmi sepnutými před sebou. Tohle jim trochu uteklo. Úplně zapomněl, že spolu nejsou zavření doma. Opravdu se na ně všichni zlobí? Neodvažuje se ani podívat. Hyda to zdá se rozzlobí a začne tu skoro vykřikovat takové věci, až Mana zrudne úplně. Naléhavě ho vezme za předloktí, ale u toho se trochu rozpustile culí a zase klopí oči. Díky Hydovi už chápe slovní obrat s natáčením a když pochopí i to, co chce Saga vidět, vrhne po něm pohledem, kterým ho napomene, že se podobné myšlenky nesluší ani naznačovat, natož vyslovovat. Na vodku zapomněl, hned po ní celý rozpačitý sáhne a omylem tam zvrhne snad půl lahve. V tu chvíli už je u nich lektor, vynadá jim za nepozornost a sáhne po koktejlu, aby ho ochutnal. Když se málem zadáví kvůli síle vší té vodky, Mana neví, kam samým studem s očima, ale dostane se mu jen vyčítavého pohledu. Do konce kurzu už zvládnou být všichni tři hodní a když Mana opouští sál se zdobeným certifikátem v rukou, nemůže se na něj vynadívat. Pořád si ho drží před očima, ukazuje ho střídavě jednomu a potom druhému a vůbec neposlouchá, o čem se spolu ti dva baví. Lidé se pořád zvědavě otáčejí kvůli jejich výstřednímu chování, Mana se vznáší vpředu a skoro s tím diplomem tančí, zvedá ho do vzduchu v elegantních pohybech a posílá mu polibky, zatímco ti jeho dva kohouti jdou o krok za ním, pořád se hašteří nebo o něčem baví a u šatny mu skoro mimoděk strkají ruce do kabátu. Oba. Mana jen přehmátne, jedna ruka, druhá ruka a oči má pořád na diplomu. Hyde, Saga
Mana je neskutečný a Saga se přistihne, že i když mu nerozumí, může na něm oči nechat. Jak to jen dělá? Tu narážku na Hyda a jejich vztah vůbec nepochopí a očima těkne k těm šedým, aby zjistil, co to mělo být. Hyde se spokojeně culí, protože tohle je pro něj jasná známka, že se nemá čeho bát. On mu rozumí vždycky všude."To znamená to, že máš smůlu, Saga-chan." Zazubí se na něj rozverně, ale i jeho okolí malinko zklidní. Jestli chce Mana dokončit kurz, musí se chovat slušně a všichni.
"Tak šup, nauč ho co nejvíc, když si tady honíš ego. Ať jsem to neplatil zbytečně." Sykne po něm tiše, protože ta poznámka o honění by se asi nesetkala s úspěchem po tom všem. Saga přemáhá nutkání na něj vytasit prostředníček, ale nakonec to vyřeší s naprostou elegancí a dokonce se i mile pousměje. Vůbec netuší, že něco takového umí.
"Je v těch nejlepších rukách." Rozpřáhne je, aby bylo jasné, že myslí ty svoje a ne, tohle se taky nesetkalo s pochopením, stejně jako Manova dávka vodky v koktejlu. Saga sám ho malinko ochutná a stojí ho to naprosto všechno, aby se nezakuckal taky.
"No co, pro silnější nátury je jako dělaný. Pak, že deštníky nejsou vražedné." Připomene lektorovi názor většiny hromotluků, kteří by nad tím jen ohrnuli nos a konečně se mu dostane i smířlivého a děkovného pousmání od Hyda. Přátelství zachráněno a možná k němu i Manu pustí. Jak ho nebude mít na očích...Co nevidí, to se přece nestalo, no ne? Hyde se zase motá kolem Many až do konce kurzu a Saga předvede ještě pár čísel, než je u konce a můžou všichni zmizet. Když jde Mana před nimi, oba na něj koukají s trochu mimo výrazem a usmívají se, jak kdyby viděli sedmý div světa. Když se podívají na sebe a zjistí, že tohle dělali oba, strhne se další malinké handrkování. Teď už je pohledy okolí nemůžou vůbec rozhodit, je po kurzu. Vydrží jim to dost dlouho.
"Přestaň se na něj tak hladově dívat." Napomene ho Hyde a ani si nevšimne, že mu do kabátu pomáhají oba.
"Proč bych nemohl? Dívat se není trestné. Zamkni si ho doma, když ti to vadí. Měl bys být hrdý, že ho obdivuju." Vrátí mu to i s úroky Saga a Hyda jen naprázdno otevře pusu. Tohle se mu povedlo.
"Dobře, dívat se můžeš, ale nesahat." Varuje ho se vztyčeným ukazováčkem, po kterém ho Saga plácne.
"No jo pořád. Taky mi nic nedopřeješ." Protočí nad ním očima.
"Zvu vás na jídlo." Prohodí k oběma.
"Co se ti stalo? Nejsi nemocný?" Rýpne si Hyde, protože tohle se jen tak nedělo. Sagovi by spíš upadly ruce, než aby někoho zval.
"Ne, polovinu zaplatíš ty." Usměje se malinko povýšeně a ukáže dlaní na restauraci naproti.
"Vaří tam dobře a nezruinuje mě to." Zas tak rozdavačný přece nebude. Teď protáčí očima Hyde a směruje za boky Manu tím směrem, protože ten je pořád malinko mimo.
"Hlavně, když to bude k jídlu. Máš hlad, Mana-chan?" Zeptá se ho starostlivě, ale moc nepočítá, že se mu dostane odpovědi. U dveří se malinko poperou o to, kdo je otevře a nakonec se za Manu napasuje Hyde a málem na Sgau vyplázne jazyk, když je to on, kdo jim drží dveře oběma. Jsou jak malí a když jim to dojde, oba se rozesmějí.
"Tohle chce pořádnou hostinu." Zahlásí Hyde, když si vyberou stůl a následuje boj, když chtějí oba dva pomoct Manovi se usadit. Teď už je to ale spíš přátelská přetahovaná.
"Dobře, plácnu se přes kapsu, ale pod podmínkou, že mi prozradíš víc." Kývne hlavou k Manovi a sám se pohodlně a usadí. Hyde se podívá na Manu, jestli už je přítomný a postřehl, na co se ho Saga ptá. Nemusel by o tom ctít mluvit, jen...Hydovi by se asi ulevilo, kdyby slyšel názor někoho dalšího.
"Zmizíš na dlouhou dobu a pak se tu objevíš a přivedeš sebou někoho, kdo nezná vůbec nic. Kde doteď byl ve vězení? A proč nemluví?" Vyzvídá Saga teď už na plnou pusu.
Mana
Už je nějakou chvíli oblečený, když mu dojde, že je mu v kabátu dost teplo, odtrhne oči od diplomu a podívá se na ty dva. Saga je zrovna zve někam na večeři a on se nadšeně podívá na Hyda. Mohli by? Dnešek si přece zaslouží malou oslavu, ne? Zrovna vycházejí ven, když Saga řekne, že to pozvání není tak úplně pozvání a platit má i Hyde. Vrhne na Sagu významným pohledem, aby věděl, že nedodržuje etiketu, ale sám se podívá přes ulici na vývěsní štít restaurace. Tady nikdy nebyli. Vypadá ale docela pěkně a Mana začíná mít hlad. Další nemístná poznámka, když Saga prozradí, že ta restaurace není moc drahá. -Ty bys mě nepozval na to nejlepší?- Zeptá se ho, i když mu nemůže rozumět a pak přikývne na Hydovu otázku, že hlad opravdu má. K jeho radosti se tam opravdu vydají, uvnitř si vyberou stůl a pak… se po nich zmateně ohlédne, když se tahají o židli. Skoro by se nad tím začervenal. Je to opravdu sympatické, i když by měl stát jenom o tu Hydovu pozornost. S díky se posadí a rovnou natáhne štíhlé prsty po nabídce. Vypadá ještě pořád duchem na kurzu, ale už je dávno poslouchá. Certifikát má položený na volné židli naproti sobě. Koutkem oka postřehne to Sagovo kývnutí hlavy a nakonec zvedne oči od nabídky, když padnou i všechny jeho otázky. Stočí modrý pohled jeho směrem a opravdu dlouze se na něj zadívá, než jím přejde k Hydovým očím. Další velmi dlouhý pohled, u kterého není jasné, co mu běží hlavou. Je toho hodně. Mluvit nebo raději ne? Není to nebezpečné? Ale Saga byl Hydův přítel… Dalo se mu věřit? Co když znal muže, který najímal pracovní sílu k nim na zámek a byl by raději loajálnější jemu a penězům, než jim? A co když je bude mít za úplné blázny, pokud půjdou s pravdou ven? Hydovi ta pravdomluvnost kouká z očí. Už si v něm umí přečíst, že by to Sagovi nejraději řekl. Asi by se jim oběma ulevilo, kdyby v tom nebyli sami. Naoki nemohli zatěžovat více, než jak se jim už podařilo a Saga byl mladý, plný energie… třeba by s něčím přišel? Mana chtěl mít tohle téma za uzavřené, bojí se znovu oprašovat zámek a dění na něm, ale… očividně ještě nemá mít klid. Skloní oči k desce stolu a s výrazem, který jasně říká, že z tohoto rozhovoru není nadšený, odloží lístek stranou. Vstoupí jim do toho servírka a on nakonec nechá na Hydovi, aby všechno objednal za něho. Vyprosí si ale pero a papír, které brzy dostane a pak začnou znaky létat jeden za druhým. -Ano, drželi mě ve vězení.- První věta. -Hyde pro mě pracoval. Pro mou rodinu. Vlastníme zámek daleko odtud.- No, daleko… -Nemluvím od dětství. Nedovolovali mi to.- Hotovo. Co na to víc říct? Že neposkládá slovo tak, aby nezněl jako po mozkové příhodě? Někomu jako je Saga tohle nikdy říct nemůže. Do příběhu s duchy, šíleným otcem a vraždami se mu vůbec nechce. Kam by měl ve svém vyprávění zajít? -Odešel jsem s Hydem, protože jsem pochopil, že můj život není normální.- Dopíše. Je toho tolik, co vyprávět, ale tohle zní ještě tak nějak normálně. Zabíhat do detailů o tom, že z něj měl otec dcerušku? Živoucí panenku? Že jeho nejmilejší denní činnost bylo hledění z okna a převlékání hračky? Stydí se za to? Asi ano… Stejně mu chybí. Panenka, všechny šaty… Ztratí se ve svých myšlenkách a v prstech žmoulá lem ubrusu, dokud se před ním neobjeví kouřící talíř. Vůbec neslyšel obsluhu přicházet! Hyde, Saga
Hyde vyčkává na reakci Many. Na té jediné záleží, aby se rozhodl on sám. Je to Manova minulost a on v ní netrávil tolik času, aby mohl rozhodovat za něj. Dovolí si jen malinko kývnout hlavou, aby bylo jasné, že ať je Saga jakýkoliv, mohli by mu důvěřovat. Komu taky jinému, zná ho už tolik let. Vlastně se chvíli protloukali tak trochu společně. Nebylo jednoduché tady žít, ale proti Manovu životu, to byla procházka zahradou, no vážně. Mana by to asi ještě před nějakou dobou neřekl, ale Hyde to tak vnímá. Saga přeskakuje pohledem mezi oběma, aby zjistil, co bude následovat. Bez obtíží si drží výraz, že ho nic nepřekvapí, ale uvnitř je rozhodně zvědavý. Už jen Manovo chování je sice naprosto k sežrání, ale taky dost zvláštní a on chce vědět, co za tím je. A ne vůbec mu na nich nezačalo záležet. +Ani na Manovi? Nebyl bys tu, kdyby to bylo obráceně.+ Připomene se mu jeho hlava se svým vlastním názorem, ale rychle ho zase zažene hluboko. Sám nespouští oči z Many a nechá celou objednávku na Hydovi, jak kdyby čekal, že mu Manův výraz poví víc, ale to se nestane. Přistihne se, že se malinko naklání, když Mana začne psát. Hyde se mezitím s mírným úsměvem opře pohodlněji na židli. Je rád, že se Mana takto rozhodl. Třeba opravdu získají odlišný pohled na věc. Při první větě už se Sagovo obočí stahuje k sobě a přesouvá si židli blíž k němu, aby všechno viděl mnohem lépe. Nedokáže si představit, že v dnešní době, ještě někdo někoho drží ve vězení. Tedy takovým způsobem. Najednou mu Manův obraz zapadá do celého konceptu a je pro něj snazší ho pochopit. Na vteřinu se neovládne, když mu položí dlaň na předloktí se starostlivým výraz a je mu úplně jedno, jak se na to bude tváři Hyde, prostě to udělat musel. Neříká nic, dokud Mana nedopíše a pak svou ruku stáhne a konečně se pořádně narovná."Já..." Odmlčí se, aby si přerovnal myšlenky.
"Nebyl jsi nikdy pryč ze zámku, dokud nepřišel Hyde?" Zeptá se trochu pitomě, ale snaží si to srovnat v hlavě. Jeho výraz už není tak bezstarostný jako jindy. +Nedovolovali mu mluvit? Co to bylo za šílence?+ Opakuje si to pořád dokola a nedokáže to pochopit. Zapře se do židle a teď se podívá na Hyda, který jen přikývne.
"Když jsem tam dorazil, nepřišlo mi na tom nic divného. Jen prostě odlehlé panství. Postupně jsem začal přicházet na to, jak moc ho omezují a co se tam děje." Pustí se vyprávění tentokrát Hyde.
"Čím víc zvláštností jsem vidět, tím jistější jsem si byl, že tam nemůže zůstat." Několikrát se kousne do rtu, než se mírně nakloní, ale přijde obsluha a tak se zase narovná, aby jí mohli poděkovat, jídlo však zůstane bez povšimnutí.
"Saga-kun, na tom zámku se děly různé věci a většinu si nechci ani domýšlet, ale..." Zarazí se, protože si přestává být jistý. Nakonec se rozhodně říct mu mnohem víc.
"Nebyl jsem jediný, kdo tam byl zaměstnaný. Brali kuchařky, ale žádná tam nezůstala dlouho. Když jsme utíkali, našli jsme tu poslední od krve a ve sklepě. Já, myslím, že nebyla první ani poslední." Dobře o dívce z věže mu vyprávět nebude. Stačí, že je Saga bledý jako stěna už teď.
"Ty myslíš..?" Ozve se potichu a Hyde přikývne.
"No do háje." Saga vypadá, že neví, jestli utíkat, říct jim, že je to dobrej vtip a aby natočili horor nebo prostě omdlít.
"Šli po nás se sekerou." Dodá Hyde ještě pár detailů.
"Kdyby přišli na to, co vykládám Manovi mnohem dřív, nejsem tu ani já." Ano, tomu taky věří.
"Proč s tím nejdeš na policajty?" Zeptá se ho Saga.
"Slyšíš, jak to zní? Mana neměl ani doklady, je to jeho otec a určitě všechny důkazy zničili. Odvedli by ho tak maximálně zpátky." Saga se trochu zhroutí na židli a promne si dlaní tvář.
"A pak, že já jsem měl těžký dospívání." Skoro hystericky se uchechtne.
"Mana-chan, já....je mi to vážně líto." Je upřímný jako už dlouho ne.
"Mě asi i přešla chuť."
Mana
Mana zvedne oči nejdříve k Sagově dlani na svém předloktí a posléze i k jeho očím, když ji stáhne. Vidí ten velmi ustaraný výraz. Ne, to není předstírané. Sagovi lze věřit, určitě ano. Něco v něm si úlevně vydechne. Na jeho otázku zavrtí hlavou. Nikdy. -Drželi mě ve lži, že je to příliš nebezpečné a v lesích zahynu.- Napíše další větu. Obrátí tvář k Hydovi, když začne mluvit on. Jak moc ho omezují… vlastně se ještě neměl tak špatně, zatím Sagovi neřekli nic o zavírání do sklepa, dívce z věže a podobných věcech. Dodnes vlastně netuší, proč otec ten sklep nachystal. Měl v plánu ho taky zavraždit? Když se Hyde rozhodne mluvit i o kuchařkách, Mana se rozhlédne kolem sebe. Nejspíš je opravdu nemůže nikdo slyšet, ale vždycky má pocit, že někde mezi lidmi spatří oči svého otce nebo někoho ze zámku a to ani neví, jak vypadá ten, kdo nabírá pracovní sílu pro zámek. Přikývne, když Hyde mluví o tom, že by býval nemusel přežít ani on. -Někdo založil požár a věděl, že je Hyde na druhém konci. Proskočil kvůli mně ohněm.- Píše dál. -Myslíme si, že nás budou hledat, abychom nemohli nikde nic prozradit. Příliš se zdržujeme na místech, o kterých by mohli vědět, že na nich Hyda najdou. Doma, v baru, s tebou...- Proč ho tohle nenapadlo dřív? Hyde tahle místa navštěvoval pravidelně i dřív. -Musíme odejít.- Je o tom čím dál tím přesvědčenější. Někam daleko z Tokya. Na úplně opačný konec země. Lítostivě se podívá na Sagův talíř, který zůstane nedotčený a posléze i na něho. Teď už znakuje. -Je mi líto, že kvůli mně nebudeš večeřet. Opravdu jsem ještě nedávno netušil nic o tom, že se vlastně nemám dobře.- Je to asi pokřivený názor, ale jemu nic nechybělo. To až teď mu dochází, jak monstrózní tato situace je. -V mnoha ohledech byl ten život jednodušší. Jen velmi smutný. O vraždách jsem nic nevěděl. První podezřelé věci se děly až když jsme vyšli ven a potom vstoupili do té zakázané věže.- Nedojde mu, že o ní mluví. Proč tam vlastně tehdy musel jít? Proč tak moc toužil potom, aby Hyde ty dveře otevřel? Kdyby nenaléhal. -Je to moje vina.- Skloní hlavu a složí dlaně do klína. Jestli dívka z věže Hydovi někdy něco udělá, nikdy si to neodpustí. Jak by mohl s něčím takovým žít? Nakonec sáhne po svých hůlkách a pokusí se spravit si náladu jídlem. Je opravdu moc dobré, tak jak Saga říkal. Už ho ale netěší ani pohled na svůj certifikát. Kdyby o Hyda přišel, půjde do té věže a skočí a není to poprvé, co si to myslí. A pak se z reproduktorů restaurace ozve místo klasické japonské hudby píseň Non je ne regrette rien od Edith Piaf a zní jako by ji někdo pustil z gramofonu. Mana okamžitě ustrne v pohybu, narovná se v zádech a v jeho očích se promítne strach. Pravý, nefalšovaný a čistý strach. Nikdo z hostů tomu nevěnuje pozornost, i když ta francouzština a provedení zní uprostřed Tokya naprosto nesmyslně. Rychle se rozhlédne kolem. Co si myslel, když se oblékl a nalíčil tak, jak byl zvyklý na zámku? Po paměti nahmatá ubrousek, aby si otřel rty a už se rozhlíží kolem sebe. -Tuhle píseň jsem si pouštěl v ložnici a tančil na ni...- Vysvětlí rukama, co je špatně, žaludek se mu tím uvědoměním převrátí a už vstává na nohy. Tohle přece není možné. Je to příliš velká náhoda a pravděpodobnost, že by tohle pustilo jakékoliv rádio v podstatě neexistovala. Kdo to pustil a kde je? Dívá se na něj? Proti vší logice proklouzne kolem stolu a chce utéct ven. Nutně se musí nadechnout. Hyde, Saga
Po očku Hyde sleduje Manu, aby si byl jistý, že neprozradil víc, než by si přál. Neunikne mu jeho pohled po lokále a chápe ho. On sám má zvláštní pocit, jen o tom nemluví. Toho se asi nikdy nezbaví, jen když si vzpomene...Hyde se malinko zarazí, když si přečte Manovy věty a uvědomí si, že má pravdu. Tady bylo nakonec hodně snadné je najít, i když bylo Tokyo obrovské. Nevzdal se svých dřívějších zvyků a zasvětil do nich Manu, aby je mohli dělat společně. Podívá se na něj s mírným zábleskem strachu v očích."Počkej, počkej, myslíš, že by tě vážně hledali i tady?" Zeptá se ho potichu Saga a nevypadá to, že by to ještě dneska dojedl. Opírá se předloktími o desku stolu, aby mohl být nakloněný blíž.
"A máte vůbec kam jít?" Podívá se na oba dva a Hyde jen zavrtí hlavou. Mohl by prodat byt a s těmi penězi by to snad šlo, jen to není otázka chvilky, než se všechno vyřídí. Než by prolezli všemi papíry...
"Mana má pravdu, neměli bychom tu dlouho zůstávat. Není to bezpečné." Pokývá hlavou několikrát Hyde a je vidět, že přemýšlí, jak to celé uskutečnit. Zatím skoro nic nenašetřil, aby to šlo tak snadno.
"Nemůžete přece být na ulici." Prohodí odmítavě Saga. Vzal by je k sobě a asi by mu to nedělalo potíže, jen představa, že se budou mačkat v jednom pokoji, to přece nejde. Už tak je jich tam na jeden malý byt až příliš. Saga pozorně sleduje Manu a snaží se odhadnout, co mu říká. Je to pro něj těžké a musí se hodně soustředit. Nakonec očima vyhledá Hyda, protože ne všechno si dokázal schopně přeložit.
"To je v pohodě. Jedna studená večeře mě nezabije." Usměje se na něj vřele a mávne nad tím rukou. Hyde se zamračí, když mu Mana řekne, že je to jeho vina.
"Nech toho prosím. Nic z toho není tvoje vina. Za všechno může tvůj otec. Nikdy tě neměl nutit žít takovým způsobem." Svede vinu na toho správného, protože Mana to rozhodně není. Už trochu spokojeněji sleduje, jak začne jíst. Sám se do toho pustí, ale Saga nevypadá, že by ještě někdy něco pozřel. Z Hyda to částečně spadlo, když to mohli říct někomu dalšímu. Jen jeho kamarád z toho bude asi mít pár dní noční můry. Hyde ani Saga v první chvíli píseň nezaregistruje. Hyde je malinko pohotovější a neujde mu výraz v Manově tváři. Hned se začne rozhlížet kolem dokola, jak kdyby čekal, kdy se objeví jeho otec. Ta píseň mu hned nic neřekne, ale Mana to vzápětí vysvětlí.
"Co se děje?" Dožaduje se odpovědí Saga, ale ani jeden, tady hlavně Hyde, jak kdyby ho neposlouchal, protože mu nic nevysvětlí. Sám zůstane zírat před sebe a jakoby se s každým tónem ozýval v jeho hlavě další hlas. Je zpátky, neví proč teď a zrovna tímto způsobem, ale ocelově šedé oči jsou na dvě vteřiny prázdné, než se zase probere.
"Jdeme odtud." Zvedne se hned za Manou, dojde ho a vezme za paži, jak kdyby ho chtěl ochránit. Saga na nic nečeká, zvedne se taky a nechá na stole yeny za celou večeři. Ti dva se však nezastavují a zahnou do prázdné uličky.
"Hej, hej co blázníte?" Očividně to pro Sagu nemá žádnou souvislost.
"Ta hudba, nehodí se sem a Mana ji moc dobře zná." Prohodí Hyde a pořád se nepřestává rozhlížet. Něco v jeho hlavě mu vzdáleně připomene, jaké je to být pod vlivem dívky z věže. Jak kdyby se tím, že na ni pomyslel, zase dostala dovnitř.
"Neutečeme jim, ať budeme kdekoliv." Podívá se na Manu.
"Počkej, myslíš, že tam někdo byl." Myslí Saga samozřejmě Manova otce.
"Měl bych ti ještě něco říct, ale pochybuju, že tomu budeš věřit." Nadechne se Hyde.
"Ale pojďme ještě dál a pryč odsud." Vykročí uličkou a pokračují mlčky, dokud nedojdou do jednoho z parků poblíž. Prostor kolem nich ji dává alespoň pocit, že mají přehled. Zavede je všechny do menšího altánku, kde se posadí.
"Není to jen Manův otec, co nás na zámku děsí. V jedné věži je...Vážně tomu věřit nebudeš." Ujistí ho, jakoby přesně čekal reakci, jakou dostane.
"Duch dívky, která se hrozně podobá Manovi. Ve spaní jsem za ní přišel a byl tam, to kvůli ní jsem málem uhořel, prostě bych tam jen ležel a ani se nepohnul a vůbec mi to nevadilo." Prozradí mu i poslední díl skládačky.
"I tady v Tokyu jsem měl pocit, že se mi dostala do hlavy. Na chvíli a nebylo to tak silné, ale...Možná už vážně blázním." Promne si kořen nosu. Saga vypadá v první chvilku dost skepticky, ale kruci, zná Hyda a dost dlouho, přece by si něco takového nevymyslel.
"Zní to vážně neuvěřitelně." Úplné odmítání v tom není, jak kdyby se nemohl rozhodnout, jestli je to možné nebo ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat