Mana x Hyde x Naoki - Tohle nám nikdo neuvěří. - část 1.

(byt Naoki)

Mana

První noc v novém domě se mu spalo opravdu dobře a kupodivu ho nebudily žádné noční můry, Hyde nevstával z postele a nechoval se divně a nevadil mu ani hovor z vedlejších bytů, který tady byl slyšet. Dokonce ani motor aut z ulic pod nimi, i když na ty zvuky nebyl vůbec zvyklý. Druhý den si naplánovali jenom malou procházku a pak Mana zjistil, co je to ten obchod a peníze a že si odtud nemohou odnést všechno, co je napadne. Příliš to nechápal, ale pro ty zvláštní papírky nijaké hodnoty se muselo chodit kamsi do práce a tu ani jeden neměli. Pak ho Hyde provedl po nákupní třídě, kde viděli mnoho obchůdků s oblečením a to bylo něco na Manu. Mohli si všechny ty věci prohlížet, dokonce i vyzkoušet, ale v podstatě žádné si nemohli odnést s sebou domů a ještě méně se jich alespoň vzdáleně blížilo tomu, co by si doopravdy chtěl pořídit. Kdyby býval uměl šít, nejradši by si je nakreslil a vyrobil sám, ale to nebylo nic jednoduchého a ani ty látky se nedaly najít jenom tak na ulici. Několik dní si lámal hlavu nad tím, kde by tak mohl nějakou takovou práci dělat on, ale Hyde o tom nechtěl zatím ani slyšet a sám usilovně hledal něco pro sebe. Mana tomu příliš nerozuměl a nemohl tušit, že to bez vzdělání, dokladů a dalších nezbytností, které Mana nemá, prostě nejde. To všechno byly věci, kterými ho zatím nechtěl zatěžovat, než si ve městě zvykne a které je čekaly nějak vyřešit. Nakonec se otočil jenom týden a Hyde přišel s tím, že může pracovat v nějaké karaoke baru, kde má přátele. Mana ještě žádné z nich nepotkal, ale zdálo se, že i tohle mu chce Hyde nadávkovat postupně a tak se ke konci týdne odvážil jenom k jednomu novému kroku. Došel na malý nákup sám. Bez Hyda. Zvládl to, ale bylo to strašné. Stalo se asi dvacet drobných neočekávaných situací, na které nebyl připravený jako například, že tu potravinu nemají a jestli chce místo ní jinou a dali mu vybrat snad z dvaceti druhů. Pak zase neměli drobné a chtěli po něm rozměnit přes ulici a nakonec do něj někdo vrazil ve frontě a ještě se cítil ukřivděně. Uf… no tedy? Dnes byl doma už třetí den sám, zatímco Hyde byl ve své práci a býval tam opravdu dlouho. Mnohem déle, než jak mu říkali. Mana se kvůli tomu zlobil, ale Hyde mu vysvětlil, že takhle to v Tokyu chodí. Život tady nebyl vůbec snadný. Zrovna tak vysedává u okna a už je mu dlouhá chvíle, i když má neustále co objevovat – například všechny knihy a Cdčka, které tu Hyde má a tak se rozhodne sejít o několik pater níž, kde bydlí paní Naoki, o které jí Hyde říkal, že za ní může jít, když se mu bude stýskat. Bude to úplně první člověk kromě něj mimo zámek, se kterým bude mluvit a stráví s ním nějaký čas a před jejími dveřmi si to ještě několikrát rozmyslí. Vrátí se o pár schodů zpět a zase před dveře a pak skutečně zazvoní. Neví nic o tom, že by neměl přijít s prázdnou ani si není jistý, co všechno před ní může prozradit a jestli Naoki nepozná, že je opravdu zvláštní, ale… když Hyde říká, že se nemusí bát, tak se bát nebude. Chvíli se za dveřmi nic neděje a on získá pocit, že tam Naoki není a tudíž zasáhl osud, on může utíkat zpět do bytu a tam se zavřít, ale nakonec její kroky přece jenom zaslechne. +Řekni, že vám došla mouka… ne počkej, ptala by se jaká a co děláš… řekni… řekni, že… jak jí to řeknu, když… špatný nápad.+ V tu chvíli jsou dveře otevřeny a Manovy rty jemně klesnou od sebe. V gestu pozdravení jemně zamává dlaní jako se mává dětem. 

Naoki

Naoki je jednou z těch dam, které žijí sami už dlouhá léta. Starají se o vlastní domácnost a pracovat chodí do jedné z rodinných restaurací, kde vypomáhá v kuchyni a při úklidu. Pro její skromné živobytí to stačí. Tam taky potkala Hyda. Byl tak mladý, když přišel žádat o práci a vlastně jí ho bylo malinko líto. Tehdy neměl skoro ani nic do pusy. Přece by ho nenechala umřít hlady. A tak se stalo, že ho několikrát pozvala na večeři a podělila se s ním o jídlo, dokud si na něj nevydělal sám. Naučila ho i malinko vařit a první chvíle byly....dost náročné, ale nevyhořela a podařilo se jí ho něco naučit. Zrovna se sklání do skříně pro jednu z konzerv. Její chlupatý miláček má hlad a hlasitým mňoukáním dává najevo, že s tím příliš otálí.

"Ale ano, vždyť už jdu." Pokouší se ho uklidnit konejšivým hlasem, než se ozve domovní zvonek. Chvílí trvá, než obsah konzervy vysype do misky a pak se narovná, aby šla otevřít. Překvapení je na její tváři znát, když za dveřmi není Hyde, který býval často její jedinou návštěvou ale Mana.

"Vítej." Pozdraví ho s rozzářenýma očima a to, že jde s prázdnou přejde, aniž by se nad tím vůbec pozastavila. Hyde jí naznačil, že Mana vyrůstal dost v ústraní a nezná jejich zvyky. Všechno mu předem promíjí.

"Jsem rád, že jsi za mnou přišel. Už ti bylo smutno viď?" Pozve ho gestem paže dál a vede rovnou do nitra stejně malého bytu jako mají oni dva. Jen s tím rozdílem, že tady je asi milion vzpomínek na její předešlý život a taky několik fotek mladičké dívky společně s Naoki.

"Hyde mi říkal, že příliš nemluvíš, ale to nevadí, pokusím se ti porozumět. Moje dcera taky příliš nemluvila." Usměje se na něj vřele, ale v očích se jí objeví stín smutku.

"Posaď se, prosím. Určitě si dáš čaj." Jen mu to oznámí a vydá se ke kuchyni, aby mu nalila ten, který před chvílí dokončila.

"Copak tě ke mně přivádí?" Zeptá se, jestli se prve opravdu trefila. Místností už se rozvoní příjemné aroma broskvového čaje, který mu naservíruje do šálku.

"Není nějak originálním, ale to mi snad opustíš, nečekala jsem hosty, jinak bych se připravila mnohem lépe." Dodá ještě milým hlasem, než se usadí ke stolu a nechá spokojeně vypadajícího kocoura, aby jí vyskočil na klín.

"Tohle je Nao-chan. Občas má své nálady, ale je to náramný jedlík." Na té kuličce to jde rozhodně vidět, jak moc dobře se u postraší dámy má. Nemá se už o koho starat, tak si alespoň vynahrazuje na kočce.

"Byl to miláček mé dcery. Odešla za prací, byla skvělá kuchařka. Prý to bylo tajemství, ale říkala, že se budeme mít dobře. Od té doby jsem jí neviděla. Asi žije někde za hranicemi na zámku. Každý den jí přeji, ať se má dobře." Vypráví mu bez váhání a popostrkuje tácek se sušenkami.

"Co ty? Máš nějaké sourozence?" Vyptává se zvědavě.

"A jak se vám vůbec daří s Hydem? Už se dlouho nezastavil. Je to velmi milý chlapec." Pochválí ho samozřejmě.

"A taky hezky zpívá. Chodil mi tím vždycky zpříjemnit den, když jsme oba měli po práci. Tajně doufal, že by se tím mohl jednou živit, ale prorazit je tady hodně obtížné. Je to vážně škoda." Povzdechne si nad tím. 

Mana

To nadšení v ženiných očích nejde přehlédnout a Mana se kupodivu trošičku pousměje. Počáteční tréma z něj trochu spadne a svěsí ramena v uvolnění, když je tak vlídně přivítán. Přikývne na její slova o tom, že mu už muselo být smutno. Asi toho ví mnohem víc, než se Mana domnívá. Trochu zaváhá, když ho Naoki pozve dovnitř, ale pak vejde a za dveřmi si způsobně zuje boty. To už ho Hyde naučil. Rozhlíží se kolem sebe a je toho hodně, co přitahuje jeho modré oči. Nikdy podobný byt neviděl. Je úplně jiný, než ten jejich a taky… kočka! Mana se usměje ještě víc a honem přiklekne, aby se kočku pokusil pohladit. Nic jiného už ho nezajímá, jen chlupatý mazlíček, který se kupodivu nechá přilákat. To, že je kočka tlustá, mu vůbec nepřekáží. Na zámku mít žádné zvíře nesměl. Mohl jenom pozorovat ptáky za oknem, ale žádného se mu nikdy přilákat nepodařilo. Poslouchá slova Naoki o její dceři, ale jen se ohlédne přes rameno a fotografie si zatím nevšimne. Zajímalo by ho, proč nemluvila ona, ale když si vzpomene na svůj důvod, stydí se zeptat. Když Naoki řekne, aby se posadil, poslechne na slovo, vstane a rozhlédne se kolem sebe. Vybere si jedno z křesílek, které zdobí háčkovaná dečka a usadí se do něj. Trvá to jen chvilku, než mu kočka skočí na klín a stočí se do klubíčka a Mana ji začne spokojeně hladit. Vůni broskvového čaje pozná okamžitě, je na ně opravdu specialista, protože na zámku byl čaj o páté denní zvyk. Poděkuje kývnutím hlavy, když se před ním šálek objeví, ale jakmile se Naoki posadí, kocour se zvedne a přeskočí si na její klín. Mana to provází rázem smutnýma očima, ale natáhne se po šálku, přivoní si a ochutná jej. Pak znovu kývne na znamení, že je opravdu dobrý. Celou dobu si při tom drží vzorné držení těla a celou paletu svých speciálních a pro běžné lidi tolik nezvyklých pohybů. Tohohle zvyku se už zřejmě nikdy nezbaví. Ani neví, co by měl vlastně odpovědět na otázku, co ho přivádí. Naoki to před tím trefila úplně přesně. A pak se Naoki rozpovídá. Už při slově kuchařka sebou Mana mírně trhne, protože jich má neustále plnou hlavu. Asi na to slovo bude přecitlivělý ještě dlouho. Když ale Naoki dodá, že šla pracovat někam na zámek a že to bylo tajemství, mimoděk se rozhlédne kolem a oči mu konečně padnou na fotografii. Pozná ji okamžitě. V ten moment se s ním zatočí celý svět a všechno je zpátky. Dotkne se dlaní svého srdce, výrazně zbledne a okamžitě vstane. Udělá krůček dozadu, až zády narazí do stolku s dekoracemi a lekne se znovu. Jak si kdy mohli myslet, že z toho uniknou? Jaká je pravděpodobnost, že z celého velkého města bude zrovna její dcera pracovat u nich? A teď byla mrtvá. Určitě byla. Mana už je po tom všem, co se stalo tak paranoidní, že prostě nevěří, že je to jenom náhoda. Jaká černá síla ho sem přivedla? Proč je to zrovna tenhle byt, vedle kterého je ten Hydův. Proč je zrovna Naoki jeho přítelkyně? Hyde o tom určitě neměl ani tušení, jinak by o tom spolu mluvili dávno, když se kuchařky začaly pohřešovat. Stočí podezřívavý pohled na ženu před sebou jako by si myslel, že je nějaký nastrčený zvěd, ale dívá se na něj zaskočeně a její oči vypadají upřímné. Prudce zagestikuluje rukama, že už musí jít a má pocit, že k těm dveřím nedoběhne dost rychle. Otázky na Hyda nebo jeho sourozence už vůbec nebyl schopný vnímat. 

Naoki, Hyde

Naoki se vřele usmívá, když si všimne, jak pořád kouká na kocoura. Nejradši by ho poslal za ním, ale kočky mají svou hlavu a on se od ní ani nehne. Je to pěkný paličák a když mu jeden nejde na ruku, umí pěkně škrábat. A to ani nebude mluvit o tom, jaký je, když mu někdo sáhne na jídlo.

"To jsem moc ráda, že ti chutná." Kývne hlavou a je vidět, že jí to opravdu těší. Jeho prvního trhnutí si vůbec nevšimne. Zrovna koukla na své prsty, které se prohrabují měkkou kožešinou a začne škrábat kocoura za uchem. Pak ale vzhlédne a vůbec nechápe, co se během vteřiny změnilo.

"Jsi v pořádku? Je ti dobře?" Strachuje se o Manu vzápětí a už vyhání kocoura ze svého klína, ale ten se samozřejmě nechce ani hnout. 

"Ale no ták." Pobídne ho, aby se mohla postavit a podat Manovi pomocnou ruku. Řekla asi něco špatně? Možná ty otázky o rodině se mu nelíbily? Neví, jak si jeho chování má přebrat, ale co ví jistě je myšlenka na to, jak ho uklidnit.

"Nemusíme o tom mluvit, pokud nechceš." Pokouší se udělat něco pro to, aby se tu zase cítil dobře a na čele se jí mezi jiným objeví i starostlivá vráska. Ta se ještě prohloubí, když se Mana hrne ke dveřím. Vůbec netuší, co by měla dělat, ale nechat ho odejít v takovém stavu...Ne, to přece nemůže dopustit.

"Počkej, dej si ještě čaj a popovídáme si o tom, co tě tolik rozrušilo." Pokusí se ještě navázat rozhovor. 

Hyde se mezitím konečně osvobodí od práce. Dřel do úmoru těla, aby se měli co nejlépe to šlo. Práce plus nějaký ty brigády. Vracel se většinou pozdě večer, občas i v noci a někdy si vzal i noční v nějakém skladu, aby jim malinko přilepšil a mohl Manu vzít na výlet. Ano, vždycky pro něj jen to nejlepší. V rámci jejich možností. Dneska ale skončil dřív a hodlá ho překvapit. Cestou se staví do obchodu, koupí lepší víno a něco na zub. Už jsou v Tokyu nějakou dobu, je potřeba to pořádně oslavit.

"Každý den je důvod k slavení." Zanotuje si. Podařilo se mu domluvit brigádu i pro Manu a to je ten hlavní důvod. Jen doufá, že ho práce v karaoke baru bude bavit a nebude tam spíš za trest, to by si asi neodpustil. Konečně dorazí, až k vysokému domu, kde bydlí a vydá se do jejich patra. Znervózní, když tam Manu nenajde. Kam jen mohl jít? Je venku nebo...Zkusí se stavit za Naoki, stejně by jí měl poděkovat za to, jak se k nim chová a možná si s ní trochu popovídat. Napíše tedy vzkaz, že je tam a vydá se k jejím dveřím. V hlavě si pořád přemítá, kde může Mana být a jestli se mu něco nestalo. +Nevyšiluj, třeba se šel jen projít nebo do obchodu.+ Snaží se uklidnit, ale už teď ví, že u Naoki vydrží jen chvilku, než ho půjde hledat. Je nesvůj, když neví, kde Mana je, ale kdo by mu to měl po to všem za zlé. Zastaví se přede dveřmi, zvedne sevřenou pěst a kloubky prstů zaťuká na dveře. Zevnitř se ozve hlas Naoki, aby šel dál. Možná, že Hyde Manu uklidní a přivede k rozumu. Přece se tolik nestalo. Jakmile Hyde překročí práh ani se nestihne zout a Mana mu skoro skončí v náruči.

"Mana-chan, copak se stalo?" Vyzvídá s vyděšeným výrazem.

"Já jsem ho vážně nechtěla rozrušit, pili jsme čaj, vyprávěla jsem mu o své dceři." Naoki vypadá omluvně.

"To nic, to se určitě vysvětlí." Snaží se Hyde uklidnit i ji.

"Půjdeme domů?" Zeptá se Many.

"Zastavím se později." Omluví se tónem svého hlasu a už Manu bere kolem pasu. Musí to nutně nějak souviset se zámkem, nic jiného ho nenapadne, aby Mana tolik vyváděl. Ale jak k tomu přišel u jeho přítelkyně doma? To netuší.

"Jen klid, už jsem tady. Všechno bude v pořádku." Pokouší se ho uklidnit už po cestě. Za dveřmi jejich bytu ho konečně pustí a radši zamkne. Prostě síla zvyku. 

Mana

Mana se ohlédne po Naoki, když za ním volá, aby se vrátil na čaj. Kdo ví proč mu to připadá, že ho tu chce za každou cenu udržet. Už nesnáší i ten pitomý čaj, který do něj doma pořád lili. Připomíná mu to zámek, každý detail všeho, asi se každou chvíli prostě zblázní. Tlumeně vyjekne, když narazí rovnou do Hyda, kterého by z druhé strany dveří vůbec nečekal, ale ihned mu padne do náruče, pevně ho obejme a pak už se kolem něj hrne zase dál. Hyde ho nepustí, ale díky bohu se ho nesnaží ani zastavit a Mana se nemíní uklidnit, dokud nebudou v bezpečí. Když Hyde zamkne, jenom to uvítá a udýchaně, ale rozrušeně se projde po bytě dvakrát tam a zpátky. Dlaní si mává před obličejem, jako by měl nedostatek vzduchu, než se konečně zastaví a podívá se do jeho upřímně vyděšené tváře. Hyde je jediný, komu na celém světě věří. Znovu k němu vykročí a na několik chvil se ukryje v jeho náručí, než se zase oddálí a začne zuřivě gestikulovat rukama. Potřebuje mu nějak popsat, co viděl na té fotografii, ale je to asi celé zmatené. Nakonec se posadí a zkusí to ještě jednou. Naoki má dceru. Dcera je kuchařka. Mává ve vzduchu rukou jako by vařil. Pak naznačí prsty obrázek a píchne do něj prstem. Ukáže na sebe a zuřivě kývá. Poznal ji, prostě je to ona. Hyde nevypadá vůbec tak vyděšeně jako on. Pobledle ano, ale ne vyděšeně. Asi už mu dochází, že dcera Naoki je mrtvá a stará dáma o tom neví. Měli by jí to říct? A proč mu nepřipadá divné, že se jim přihodila tak velká náhoda? Byla to snad Naoki, kdo Hydovi sehnal tuhle práci? O ní nikdy dřív nemluvil, jen o muži, který ho zaučoval. Nakonec to nevydrží, zvedne se zase na nohy a najde papír a tužku, aby mu honem napsal -Jak je možné, že po tom všem stačí přijít na jedinou návštěvu, kde je broskvový čaj, kuchařka a známá žena z fotografie najednou? Tohle město je tak veliké a oni bydlí přímo vedle nás?- Konečně dá najevo svou paranoiu. Nejradši by se šel podívat kukátkem na chodbu, ale kdyby viděl Naoki za dveřmi, asi by ho ranila mrtvice. Najednou se mu tady už vůbec nelíbí. Nejradši by se odstěhoval. Na zámku se děly divné věci. Například ta panenka v koupelně, kam ji nikdo nemohl dát. Co když se stanou i tady? Co když se Hyde v noci zase probudí a začne se chovat divně? Copak tohle nikdy neskončí? To psychicky prostě neunese. -Mám strach, že mě tady najdou. Matka oběti bydlí vedle nás...- Napíše jako další a hned by ten papír nejradši spálil. -Co chce duch z věže? Jak ho donutíme, aby odešel?- Píše dál, i když tohle vůbec neměl v plánu. Proč by ho měli nutit odcházet? Je přece daleko… Něco uvnitř jeho hlavy mu pořád dokola šeptá. Hyda… Hyda… Chce Hyda… Odloží pero a přitiskne si dlaně na spánky. Zavře oči a nemá daleko k pláči. +Musíme se tam vrátit...+ Nikdy! Nic ho nepřinutí, aby se na to místo vracel a rozhodně tam nikdy nesmí vkročit Hyde! 

 Hyde

Hyde vůbec nechápe, co se to děje, ale ten Manův výraz....To je něco, co nedokáže snést. Nevnímá nic kromě něj a snaží se přijít na to, co se tam mohlo stát. Naoki byla moc hodná, nevěří tomu, že by mu chtěla jakkoliv ublížit, ale to co vidí...Komu věří víc? Rozhodně Manovi. Už dokázal, že by pro něj udělal cokoliv, tak proč by si něco vymýšlel. To je pitomost. Zatím nic neříká, jen odloží klíče a linku a snaží se pochytit první gesta. Jde to špatně, když jsou malinko chaotická. Nakrčí obočí, jak se to snaží rozluštit. Pak mu to začne malinko dávat smysl. Naoki o své dceři mluvil už dřív. Ano, Mana má pravdu, byla kuchařka, ale co s nimi má co společného? Dojde mu to během další vteřiny a má pocit, že přišel o všechen vzduch v plicích. Krátce se ohlédne na dveře a pak zase zpátky. Udělá krok k němu, aby ho objal a ukonejšil. Řekl mu, že je všechno v pořádku. On přece nedovolí, aby mu kdokoliv ublížil, už ne. Jenže Mana se rozhodne psát. Přejde k němu a sleduje každé nové písmenko. Nad celým textem se zamračí. Přijde mu to moc nebo to dává dokonalý smysl? Sám si není jistý, co by si měl v první chvíli myslet.

"Možná je to opravdu jen velká náhoda." Pokusí se o tom přesvědčit spíš sám sebe, ale Mana má pravdu. Je to moc náhod najednou. Třeba je opravdu někdo sleduje a nedá jim nikdy pokoj. Třeba je to právě Naoki a nebyla to tak úplně její dcera. Nebo už je paranoidní? A není sám. Mana má pořád dokonale vyděšený výraz. Okamžitě ho přijme do své náruče a zaboří tvář do jeho vlasů.

"Nedám jim tě. Patříš ke mně a já tě budu bránit až do konce života." Ujistí ho, že se na tom nic nemění a pak ho něco napadne. V ten samý okamžik se v jeho hlavě ozve tichý hlásek, který ho volá k sobě. Jak kdyby se události opakovaly. Stiskne víčka k sobě a naskočí mu husí kůže. Přijde mu, že tudy proběhl průvan.

"Jen mě tak napadlo..." Začne pomalu a dotlačí ho až k pohovce, aby se na ni mohli společně posadit. Automaticky si přitáhne Manu na klín, opře si bradu o jeho rameno a zadívá se z okna ven.

"Co když to jen tak nepřestane, dokud s tím něco neuděláme?" Zeptá se ho a podívá se na jeho profil. V očích má malinko strach, ale je to asi pochopitelné. Jen čím víc o tom přemýšlí, tím si je jistější.

"Naoki možná doufala, že potkám její dceru. Ptala se na ni a byla to ona, kdo mě přivedl do restaurace, kde mě našel." Odmlčí se na vteřinu a strach uvnitř něj ještě zesílí. Co když jsou jediní, kdo s tím může cokoliv udělat. Zachránit možná ještě nějakou ženu, která by tam přišla pracovat. Určitě to nebylo poslední, co se na zámku přihodilo. A třeba to změní fakt, že Man je tady s ním a daleko? Jenže hlas v jeho hlavě je čím dál silnější. Teď bude mít strach v noci usnout, aby náhodou někam nešel. Ale duch nebude mít tak velký vliv i tady. Už věří tomu, že slyší její volání. Jen ho to podivně neděsí, spíš to v něm probouzí odhodlání.

"Co když jsme jediní, kdo s tím může něco udělat a zabránit tak dalšímu neštěstí?" Mírně se odtáhne, aby se Manovi mohl podívat do očí.

"Tohle nám nikdo neuvěří." Dodá, když ho napadne, že by s tím moli jít na policii. Ale co by jim řekli? Že je navedl duchu a volá ho zpátky, aby udělal pořádky na jednom opuštěném zámku, odkud ukradl kluka. Syna muže, který to tam vlastní. Zavřou ho, než to dořekne.

"Přiznám se, že úplně nevím, co dělat. Jen vím, že to asi nepřejde jen tak." Snad Manu nenapadne, že už ji zase slyší. Jak kdyby čekala na to, až ji zase probudí a to se stalo. Už to vypadalo, že budou žít šťastně a spokojeně, ale jejich životy takové být asi nemají. To je snad zlý sen nebo prokletí, vyjde to nastejno. 

Mana

Ze srdce mu spadne jakýsi balvan, když ho Hyde obejme a ujistí ho, že ho nikomu nedá. Jako by se bál, že mu nebude věřit nebo se mu vysměje za to, co si jeho hlava vymýšlí, ale on je zase při něm, i přes to, že Naoki je dlouhá léta jeho přítelkyně. V jeho rukou se doopravdy uklidní a nechá se odvést k pohovce, kde se mu posadí na klín. Chvíli tak setrvají, než se Hyde rozhodne mluvit. Mana byl do té chvíle už vnitřně poměrně klidný, ale v ten moment jak kdyby do něj zase uhodil blesk. Vnitřnosti se mu znovu převrátí vzhůru nohama a vyděšeně se na Hyda podívá. Naoki buď něco tušila a chtěla, aby se Hyde stal zachráncem a tím, kdo do zámku přivede… kdo ví, možná policii? Nebo byla naopak spojkou jeho otce se světem a lákala do zámku další lidi? Vybudovala si důvěru a potom… měl snad Hyde skončit stejně? Mana má pocit, že se mu z toho rozskočí hlava, ale i kdyby byla pravdivá ta první verze, té dámě už nevěří vůbec nic, protože s Hydem nejednala čestně a na rovinu. Hýčkala si ho jen proto, aby nakonec udělal, co sama chtěla, i když se díky ní poznali. Nakonec v tomhle světě nikdo nebyl doopravdy nezištný. Jak mají teď poznat, co je jejím motivem a co je lež? Mana se zatváří doopravdy zoufale a pak začne rychle gestikulovat. -Na tohle myslím už dlouho, ale doopravdy se tam nechci vracet a riskovat naše životy. Tvůj život. Není správné nechat je zemřít, když o tom víme, ale který život je cennější? Pro mě ten tvůj.- Tak, hotovo! Už o tom nebudou mluvit. Právě si sám před sebou obhájil zapření těch činů. Nejspíš je z něj díky tomu spolupachatel, ale zámek ho vážně děsí. -Na zámku nejsi sám sebou, nemůžeš tam jít.- Připomene mu. A co mělo znamenat to všechno s věží a sklepem? Proč byl té dívce tolik podobný, proč ho otec oblékal stejně a proč ho tam dolů zavíral? Nechce skončit jako ona a být druhým zámeckým duchem na věčnost, prostě ne. -Co nepřejde?- Zareaguje okamžitě, protože neví nic o tom, že Hyda dál trápily noční můry a že před chvíli cítil vánek i volání. Jeho oči jsou okamžitě ostražité a podezřívavé. Měří si dlouze jeho výraz jako by měl detektor lži a po zádech mu začne běhat mráz. To, že tu potkali Naoki, není náhoda, ale není to ani dílo ducha. Co se ale děje s Hydem, že mluví o tom, že to nepřejde? -Odstěhujeme se jinam, daleko od ní.- Ukazuje mu, ale to není to, o čem Hyde mluví, už to na něm pozná. Mana z ničeho nic vstane, přejde ke dveřím a prostě se do toho kukátka podívá. Je to jako šestý smysl. Málem umře na místě, když na chodbě skutečně spatří Naoki, jak si zblízka, zkoumavě prohlíží dveře, odskočí od nich, chytí se za srdce a protočí očima. V příští vteřině už se ozve zaklepání a její hlas, jestli jsou v pořádku. Mana zvedne oči k Hydovi na pohovce. Nechce jí otevírat, ale… snad s sebou nemá nůž a nevrhne se na ně. -Já tady sám nebudu, až půjdeš do práce!- Ukazuje mu a má chuť se zoufale rozesmát. Neprojde kolem ní ani na nákup! Jeho nervy jsou úplně v troskách. Bojí se staré dámy.