Kai x Tora - Ještě sex, zapomněl jsi na sex!. - část 4.

(Torův byt)

Kai

Zřetelně cítí, jak se pohne matrace, když si na ni Tora kleká, stejně jako pevné sevření na svém boku. Jeho tělem se prolije nová vlna vzrušení a zároveň se mu stáhnou vnitřnosti trémou, když mu dojde, že tohle bude mnohem vážnější, než polibky nebo ruka v kalhotách. Ještě pořád si není jistý, že je ten typ, co si to klidně rozdá s někým cizím, upírem navrch a ještě klukem. Od kdy je promiskuitní? Protože takový by přece byl, když spolu ani nechodí? Nedělá se tohle až tak na několikátém rande? I kdyby se z toho snad stihl vzpamatovat, oba ty pocity jsou zpět ještě silněji, když ucítí i špičku jeho jazyka a uslyší to mručení. Jako by vrčel on sám a ne upír. Torova dlaň v jeho klíně ještě přidá a přinutí Kaie, aby jeho tričko už zase svíral stejně pevně. Ještě chvíli a asi ho roztrhne jenom díky tomuhle. Slabě sebou cukne, když deka doslova odletí někam na stranu, ale zároveň se mu na těle postaví chloupky vzrušením. Nejspíš se mu to agresivní jednání líbí a to je ještě víc na hlavu. Určitě to bude tím pitím, mastmi a výpary tohohle pokoje, jinak si to nedovede vysvětlit. Až odsud odejde, všechno bude jako dřív a pak na to bude mít i důkaz! No ale teď je teď… A zrovna teď přichází o kalhoty a nechává se položit, aniž by se alespoň pokusil o odpor. Jenže tu vzrušení v jeho klíně je vážně nesnesitelné. Nikdy by si nepomyslel, že jeho hlavu někdo vypne natolik, aby si tohle nechal líbit. On přece od své přirozenosti patří nahoru, ne? +Alfa, co se nechá ohnout upírem?+ Vyprskne do jeho rtů smíchy, ale honem se opanuje. Toru to sice nezastaví, ale mohl by si myslet, že se směje jemu nebo by se navzájem mohli poranit a to ani jeden nechtějí. Tohle je vážně hrozné, jeden se nesmí ani na chvíli přestat kontrolovat. Jak má pak vypnout svoje přemýšlení? 

"Neexistuje něco jako protijed, co by pokryl tuhle chvíli?" Řekne namísto Slez ze mě a nedotýkej se mě. Hrozně překvapuje sám sebe, ale pohled do zelenohnědých očí nad ním ho hrozně odzbrojuje. Cítí jak jeho rozpálenou kůži chladí ta Torova. Jako by měl na sobě něco… ne studeného, spíš vlažného. Není to nepříjemné, jen je zvláštní sahat na teplá místa tam, kde se o něj ohřál a studená na odvrácených částech jeho těla. Nové zkušenosti na něj útočí ze všech stran a jestli Tora nedá pozor, aby se nezabili, je po nich. Kai to prostě nedokáže. A to nemá ani tušení, co všechno Tora vnímá skrz proud Kaiovy krve. Nikdy s žádným upírem nemluvil, natož, aby se ho ptal na podobně intimní věci. Z blaženého opojení ho vytrhne Torův hlas, když se od něj vzdálí a složí mu kompliment a Kai si uvědomí, že si právě důkladně prohlíží jeho nahé tělo. Úplně celé. Ne, vážně se asi nemá za co stydět, ale přesto… po dece se nenatáhne, ale jeh tváře už zase nabírají červený odstín. 

"Díky?" Dostane ze sebe v nejistém úsměvu, který mu vykouzlí dolíčky ve tvářích. Tora ho hladí po celém těle a jemu se to vážně líbí. Aktivuje to v něm mazlící mód, přivře oči a spokojeně zavrní. Celé hodiny by se mohl převracet z boku na bok a nechat se drbat. Jo i za ušima. A na zadku je to úplně nejlepší. Ten pohyb proti jeho bokům ho zase trochu probere. Není si vůbec jistý, že to chce nechat zajít takhle daleko, natož aby někoho pustil nahoru. Jedno fiasko už s jeho životem otřáslo, co když mu pak bude pro smích? Strne a celý se napne, když ho na pokožce krku pohladí ty ostré zuby. Teď nejspíš vážně nedýchal a jeho srdce na dvě vteřiny vynechalo. Příval krve do rozkroku je ale ještě silnější. Asi jako když se protrhne hráz. Tora na něj znovu promluví. Teď už mu oplácí pohled do očí s omámením v těch vlastních. Uvědomí si, že se sám ještě o nic nepokusil a ano, i to, že ho dost věcí bolí, ale zatím se po něm nic moc nechtělo, polámané kosti už srostly a Tora celkem schopně zařizuje, že je bolest až poslední vjem, který by si mohl uvědomit. Obě varianty jsou vzrušující, ale Kai se pousměje a v očích mu trochu zajiskří. 

"Já to udělám." Řekne a najde konečky prstů spodní lem jeho trika někde u pasu, čímž dá definitivní svolení k tomu, co se tady děje. Látka se začne hrnout vzhůru, zatímco ho bříšky jemně hladí po kůži a pak mu triko přetáhne přes hlavu. Sám se nutně potřebuje podívat na to, co má nad sebou. Pohladí jeho ramena i paže, sklouzne k zápěstím a z nich přeskočí na boky a zapínání kalhot. Dva nádechy pro rozhodnost a pak je rozepne. 

Tora

"Já ho nechci." Zamručí do jeho kůže. Tím by se ochudil o pocit, že se to může kdykoliv zvrhnout. Tohle bylo pro něj to nejlepší koření. Má to v hlavě trochu jinak přerovnané, než většina upírů a nikdy se tím nějak zvlášť netajil. Někdo ho za to nesnášel, někomu to bylo srdečně jedno a někteří se vyptávali na detaily. Nejradši by si užil jeho kůži mnohem víc, možná mu nechá malinkaté poškrábání, které neublíží ani jednomu z nich. Pak by stačil jen malinký, špatný pohyb a bylo by po legraci. Pozoruje ho, když se nad něj naklání a čeká, co přijde. Kdyby se měl vsadit, hádal by, že se Kai neodváží, ale on ho překvapí asi po třetí. Cítí jeho hřející dlaně, když jsou tak blízko. Nechá se na chvíli tím pocitem pohltit a připravovat se zároveň o svůj svršek. Není to nic okázalého, většinou si liboval v jednoduchosti a to se ani za ty roky, co je na světě nezměnilo. Přivře spokojeně víčka a na jeho tváři se objeví spokojené pousmání. Je to mnohem lepší, když o něj přijde a podívá se Kaiovi přímo do očí. Jak kdyby se snažil zjistit, jestli se mu líbí nebo ne. Možná trochu popohnat své ego, které se tváří, že je dost vysoko, ale...prostě se jen schopně přetvařuje a schovává za hradbu rýpavých poznámek. Většinou to funguje tak, že ostatní spíš přitahují, než odpuzují, ale taky je na vině upíří podstata, které ostatní vábí. Našli se i imunní jedinci, ale těch bylo jak šafránu. Na jeho těle se zaleskne několik tetování, když na ně dopadne pruh tlumeného světla. Pozvedne nepatrně obočí, když se podívá na jeho ruce na zapínání svých kalhot.

"Myslím, že nemáš za co děkovat. A ne, nebylo to rýpnutí i k mému překvapení." Pousměje se podruhé a položí chladné dlaně na ty jeho. Několikrát je pohladí, než jim pomůže začít stahovat látku dolů. Už potřebuje taky nutně svůj prostor a ještě chvíli a asi by je serval úplně sám, jak nepříjemné to začínalo být. Tenhle pocit úplně nesnášel.

"Už nad tím přestaň přemýšlet." Nabádá ho a konečně se úplně vysvobodí. Kalhoty zasviští vzduchem a dopadnou daleko od postele. Začne se pomalu vracet mezi jeho stehna a při první doteku kůže na kůži si krátce zasténá.

"Co se tady stane tyhle zdi jen tak neopustí. Nevyvěsím si to jako trofej, i když v tvém případě by to bylo zasloužené. Hezčí kousek jsem dlouho neviděl." Pokračuje ve svém skládání komplimentů, aniž by si uvědomil, že jich řekl mnohem víc, než za posledních pět let.

"Co nebudeš chtít říct ty, nikdo se nedozví." Šeptne mu skoro do rtů, když se nad něj znovu skloní a uzme si jeho rty stejně jako na začátku. Hlídá se a zároveň se nechá unášet touhou, která naplňuje jeho tělo, touhou po tom sexy vlčeti, jenž se mu dobrovolně nabízí. Nepřestává se pravidelně otírat klínem o klín, znovu si vychutnává jeho kůži, když opustí rty, aby se k nim vzápětí mohl vrátit. Nechává po sobě památky, které však kůži úplně nenaruší, jen provokuje svou štěstěnu a podává si s ní ruku, když neucítí ani kapičku krve. Přesune váhu na pravou ruku, aby levou mohl sevřít pevné stehno, které pozvedává podél svých boků, než pod kolenem provlékne celou paži. Zvedne mu nožku ještě o kousek výš, aby se zkusmo dotkl svou vlastní špičkou o Kaiův vchod a s nebezpečným blýsknutím v očích zkontroluje jeho reakci. Těší se na ni a zároveň si uvědomuje, že by to tak celé mohlo skončit. Zopakuje to ještě několikrát, aniž by se dobýval dovnitř.

"Pusť mě dál a já tě vezmu do toho nejlepšího pekla, jaké jsi kdy zažil." Slíbí mu šeptajíc každé slovo vábivým hlasem. Pustí jeho stehno, aby dosáhl na poličku nad nimi, kde podá menší tubičku.

"Moje oblíbená hračka." Sdělí mu, zuby ji otevře a vyplivne vršek stranou. Mávne mu s ní před nosem, dá mu okusit sladkou omamnou vůni, která naplní okolí. Samozřejmě to není jen tak něco a těší se, až uvidí jeho výraz, když speciální lubrikant znásobí slastné pocity. Možná jim dopřeje několik kol navíc v kombinaci s vedlejšími účinky démonické masti. Hravě vymáčkne trochu na své prsty, než ho znovu políbí a začne gel nanášet v krouživých pohybech přímo mezi jeho polovičky. Do klína nemusí, tam už má podobných pocitů až až. Odtáhne se, aby si pohled na něj znovu užil, zhodnotí rudé tváře jako dokonale roztomilé a sexy, možná proto, že jemu se něco podobného stát nemůže a hravě se otře tváří o tu jeho. Natočí k ní mírně rty, poodhalí jeden ze špičáků a přejede jím po zrudlém flíčku.

"Až se ti to nebude líbit, řekni, třeba mě ukecáš, abych přestal, ale..." Odmlčí se na vteřinu, než do něj proklouzne prvním článkem prstu.

"Spíš asi ne. Gomen, tomu nejde poručit." 

Kai

On to nechce? Blázen… co kdyby Kai neovládal proměnou a prostě ho v zápalu vášně poškrábal? To se může klidně stát, podle toho, jak s ním tohle všechno cvičí už teď a upír nad tím to ještě podporuje svými mastmi. Opětuje mu dlouhý pohled do očí, když Tora položí svoje dlaně na jeho a trhaně vydechne po jeho slovech o tom, aby už nad ničím nepřemýšlel. Má pravdu, jestli chce tohle udělat, tak s tím musí přestat. Nechá se jím vést a společně zcela vysvléknou Torovo tělo. Musí dát kolena trochu víc od sebe, aby ho k sobě pustil a cítí se u toho trochu zvláštně. Takhle nějak se asi cítí ženské, jenže pro ně je to přirozené. A on už zase přemýšlí, ale Tora to ještě podpoří prohlášením o tom, že všechno zůstane v tomto pokoji. Nechce, aby o tom někdo věděl? Odpověď dostane vzápětí a musí trochu protočit očima sám nad sebou. Tora dává možnost volby jemu samotnému a Kaiovi to hodně zaimponuje. Takže se za něj nestydí? +A co vymýšlíš tentokrát? Že povaha jako on má tohle všechno hozené i jinak, než jako Užij si, co můžeš?+ Skoro by vyděsil sám sebe uvědoměním, že by mu na tom mohlo záležet, ale nemá k tomu zase tolik prostoru. Tora už se schopně stará o to, aby ten mozek doopravdy nechal chvíli spát. Pousměje se a zase trochu začervená. 

"Tolik se ti líbím?" Ozve se konečně a hledá v jeho očích odpověď. Něco jako Mnohem víc, než drtivá většina všech ostatních, co jsem tu měl. A jestli je to starý upír, určitě jich bylo hodně a pak by byl ten kompliment ještě lepší a… +Kai! Zmlkni...+ Oznámí sám sobě a povzdechne si. Jejich rty se znovu spojí a společně s pohyby Torova klína je to dost na to, aby se Kai nechal už jenom unášet. Dokonale zapomene i na strach o jejich život, na to, že by se neměli zranit. Je to přesně tak, jak si myslel na začátku. Buď to zařídí Tora, nebo je po nich. Líbá se s ním jako by žádné nebezpečí nehrozilo, má snahu ho hravě tahat za rty jako štěně za svou hračku a brzy už nejsou ani jeho boky úplně v klidu. Je to nezvyk, cítit proti sobě něco trochu jiného a výrazně hmatatelnějšího, ale nepříjemné to rozhodně není. Brzy už klouže konečky prstů po jeho zádech, skrz rty mu unikají pravidelné, tiché povzdechy a ukládá si do paměti každou linii Torových svalů. Ochotně si nechá zvednout stehno nahoru, připadá mu to najednou jako ta největší přirozenost na zeměkouli a zprvu ho z míry nevyvede, ani když ho ucítí rovnou tam vzadu. Až když Tora promluví, otevře oči a uvědomí si, o čem přesně. Zakloní hlavu dozadu, aby se mohl podívat nad sebe a na to, co to Tora hledá. Hračka? On má pocit, že je tohle všechno potřeba ještě dál podporovat? Kai už má teď pocit, že vybouchne na místě a on si podává ještě nějaké hračky? 

"Já nevím, já si nejsem jistý, já..." Snaží se mu říct, že by mohli mít vážně velký problém, kdyby mu ta proměna ujela, ale Tora si nedá říct a vesele praktikuje všechno, co si zamane. Vzduch se nasytí zvláštní, ale velmi příjemnou vůní, kterou Kai vnímá ještě asi tisíckrát víc a pak už ucítí Torovy prsty rovnou tam vzadu. Byly by dost šikovné i bez toho, aby na nich něco bylo. To místo je prostě plné netušených možností, jenže jakmile se mast dostane skrz pokožku do jeho krve, začne ho zaplavovat nezřízená touha a pocit, že zemře, jakmile ji okamžitě neukojí. Je mu vidět ve tváři, že ho to dokonale zaskočilo, ale pak už si dlouze zasténá a propne celé tělo proti Torovu. Od té chvíle už není k udržení a zoufale si přeje jenom všechnu jeho pozornost a to tak dlouho, dokud oba nezemřou vyčerpáním. Vůbec necítí svoje rány, bolest, Tora by mu mohl sahat klidně do nich a dá to práci zastavit Kaie alespoň na tak dlouho, aby mu Tora mohl šeptat do ouška a neprotl mu při tom špičáky tvář. Docela rád by mu odpověděl, aby nakonec nechtěl ukecávat spíš Tora jeho, jenže ho místo toho popadne za tváře, natočí si jeho obličej směrem k sobě a hladově se vrhne na jeho rty. Stehny svírá jeho boky tak pevně, že mu málem ani nedovolí další pohyby jeho ruky a trvá to jen pár vteřin, než se ho začne podvědomě pokoušet dostat na záda. 

Tora

Kai začíná být pomalu jako nezřízený střela a jemu se to zamlouvá, čím dál víc. Ta živočišnost, nespoutanost je rozhodně to, co dokáže plně ocenit. O to nebezpečnější to je a o to víc si to užívá. Celé Kaiovo tělo ho volá k sobě a tohle volání divočiny hodně rád poslechne. Sám si dává pozor a nenechává se tolik unášet, i když mu polibky vrací stejně intenzivně. Možná si měl vážně pro něco skočit, tohle uřídit bude něco na něj. Sám se rád nechával unášet, ale podvědomě má teď jediný cíl, aniž by si ho pořádně uvědomil. Chce, aby to tomu jeho vlčkovi utkvělo v hlavě, aby to nebylo jen jednou. Až si to uvědomí, bude ho to hodně žrát, protože si na sebe nerad někoho vázal. +Uvázal sis je na krk jen tím, že tu budou.+ Připomene si a hned podobné myšlenky zase zaplaší. Je to samozřejmě jen proto, aby se nenudil a ne proto, že by mu na nich čert ví jak záleželo. 

"Ale jsem si jistý." Opáčí mu bez váhání a trhne tváří trochu do strany, aby se vyhnul neštěstí. Kai už tomu dost propadl a vidět jeho tváři, jak si to užívá. Bestie v něm slastně vrní a očividně by nemohla být spokojenější, mrška jedna. Konečně se naplno ozve i jeho hlas, který se přidá, aby tady kolem nebylo znovu ticho, když si ho Kai přitiskne k sobě. Jeho ruka zůstává uvězněná někde mezi jejich těly a má vůbec problém ji vytáhnout. Víc už očividně nepotřebuje a on už taky na nic čekat nechce. Dopřál mu to nejlepší, co má po ruce a teď je na čase, dostat vlka pod sebe se vším všudy. Už se celý skoro třese na ten pocit, až ho opravdu udolá. Jeho dravčí povaha nedovoluje nic jiného a čím je jeho protějšek silnější, tím spokojenější je. V Kaiově případě dosáhl té nejvyšší mety. Už mu začíná docházet, jaký by z něj byl alfa. Hodil by se na to místo, prostě to z něj cítí a nebýt něčeho navíc, co otrávilo jejich smečku, nepochybuje, že to dokáže. Ani ho nenapadne přemýšlet nad tím, že si ho možná malinko idealizuje. Na to asi taky dojde až později. Všechno v něm se ale napne, když se ho pokusí dostat na záda. V očích se mu dravě a nebezpečně blýskne. Trvá ho jen chvilku, než s tichým zavrčením chytne první jen jedno jeho zápěstí a pak druhé a ve vší té vášni a síle, která se v něm probouzí, mu je přišpendlí nad hlavu.

"Štěňátko moje, tohle jsme si nedomluvili." Zavrní na něj až přehnaně sladce a pohne se proti jeho bokům. Hodlá ho zničit jen tím, jak moc to bude chtít.

"Já tě sem dostal, já tě z toho dostanu i ven. Nezapomínej na to." Popustí do svého hlasu o něco víc touhy. Napůl ho zalehne a přidrží si obě jeho zápěstí jednou dlaní, než si o jeho předloktí opře to své, aby si ho mnohem víc pojistil.

"Jestli jsi něco chtěl říct, udělej to hned." Pobídne ho s vypočítavým pousmáním, než mu nožku zase hezky zvedne a bez varování do něj začne pronikat. Troch ho potrápit, i kdyby to po tom všem příliš bolet nemělo. Není ani něžný, ani příliš hrubý a vyrovnává koktejl na tu správnou hladinu. Další spokojené zasténání na sebe nenechá dlouho čekat, stačí jen první milimetry a už je mimo tuhle galaxii. Povolí malinko své sevření a posledním pohybem boků překoná poslední polovinu a skončí uvnitř jeho nitra na doraz.

"Teď můžeš jít klidně nahoru." Vydechne sotva slyšitelně, jak moc rozvášněný je. Vydrží jen chvíli bez pohybu, než si ho začne brát v hodně zběsilém tempu, které prostě neumí ovládnout.

"Už se ani nepohneš, dokud ti to nedovolím." Vyrazí ze sebe mezi několik tlumenými steny, které se mu podaří ovládnout. Tiskne se k němu a s každým pohybem dráždí sebe i Kaiův klín. Mast působí i na něj, cítí mravenčení po celém těle, které snad i hřeje.

"Teď mi totiž patříš." Ozve se něco, co doteď bylo malinko zavřené. Vydrží přesně do chvíle, než ucítí cukání a předzvěsti blížícího se vrcholu jeho společnosti a nechá se vystřelit hned za ním do nadpozemských výšin. Ale to není konec, pro něj rozhodně ne. Nepotřebuje se vydýchat, jen vnímá, že mast pořád působí. Oči má ještě pořád zastřené předchozím výbuchem, který oslabil jeho tělo a přesto všechno se znovu pohne proti Kaiovým bokům. První mu věnuje jen několik opatrných pohybů, dokonce stáhne ruku z jeho nohy a odkloní se stranou, aby přejel konečky prstů po jeho chloubě. Neodpustí si ani pár polibků, než se s ním začne přetáčet a dávat mu tak malinkou volnost, aniž by opustil jeho nitro.

"Když si myslíš, že to zvládneš." Vydoluje ze sebe s jistou námahou a nemůže se vynadívat na tělo, které se dostává nad něj a dlaně na sebe nenechají dlouho čekat. Hlavně ten zadek, u všech démonů, hlavně ten zadek! 

Kai

Vůbec to nejde, Tora je na něm jako přibitý a není sám, kdo si tiše, výhružně zavrčí, když věci nejdou podle jeho. Jenže to už se mu v pevném sevření ocitne nejdřív jedna ruka a potom i druhá. Trochu ho to probere, otevře oříškově hnědé oči a podívá se do těch zelenohnědých nad sebou. +Štěňátko moje?+ Prolétne mu hlavou a není si jistý, jestli se chce mračit nebo se se začervenáním pousmát. Mimoděk si vybere to druhé, ale udržet jeho ruce na posteli je něco pro upíra. Jako vlkodlak má vážně obrovskou sílu a vypadá to, že mu ty kosti za chvíli snad prasknou. Je to jako nasazování vodítka, jakékoliv omezování svobody a to je něco, co v něm probouzí touhu se okamžitě osvobodit. Jeho oči dostanou nebezpečně žlutý nádech a na zádech ho zalechtá známý pocit, který mívá těsně před tím, než mu vyraší černá srst. Naštěstí ho ovládne, ale musí oči zase zavřít, semknout čelist a zapomenout na okamžik kde je, s kým a co tu vlastně dělá. Maličko to ukonejší jeho vášeň, ale asi tak na pět vteřin, než se díky mastem ozve znovu v plné síle. Jeho oči už jsou zase hnědé. 

"To se přece nevylučuje..." Pousměje se, ale ten zvuk se promění v dlouhé zasténání, když Tora trápí jeho boky vlastními pohyby. Udržet ho je čím dál těžší, takže si ho Tora pojistí tím zalehnutím a Kai už s rukama nezmůže vůbec nic. Když mu začne nohu zase zvedat, ještě úplně nečeká, že se to stane, ale vzápětí ucítí dobývání vlastního nitra, oči prudce otevře a propne se v zádech. Chvíli je to opravdu souboj, než se pod jeho rukama trochu uvolní, především vinou slastných pocitů, které mu tím Tora způsobuje. Nechtěl ho pustit, trochu se mu bránil a trápil je oba, ale pak konečně povolí a společně s tím i jeho snaha se mu vykroutit. Tora se konečně může věnovat něčemu jinému, než je pokus udržet Kaie na lopatkách a i přes své škádlení si ho začne brát tak divoce, jak to jenom dokážou. Kai vymaní svoje ruce a rychle si přehmátne na jeho lopatky, aby mohl lépe následovat jeho pohyby. Musí ho znovu pevně stisknout stehny a zaháknout chodidla za jeho lýtka. Ještě, že je tahle místnost vážně zvukotěsná, má pocit, že se tu chvěje každá sklenice a že jich tu je hodně. Chloupky za krkem se mu znovu vzdorovitě postaví do pozoru a oči opět naberou žlutý odstín pod zavřenými víčky, když si Tora začne činit nárok na to, co Kai smí a co ne. Tak tohle je znovu něco na něho. Drzoun jeden. Jenže mu to nestačí ani říct. Prostě není schopný ze sebe vyrazit něco jiného než prudký sten a to Torovo otírání boků o jeho penis mu v tom vůbec nepomáhá. Další věta, prý že mu patří. Kde na tomhle byl a kdy si to stačil nasadit do hlavy? Nebo je to jenom nějaká jeho potřeba říct to nahlas v zápalu vášně? Jenže jenom ta představa způsobí, že Kaie odpálí vrchol slasti, aniž by cítil jeho nástup jako tomu bývá obvykle. Prostě to byla taková smršť, že se nestačil ani nadechnout, natož aby si uvědomil, co přesně za to v závěru mohlo. Neskutečné. Prudce dýchá, upírá žluté oči na strop nad nimi a vší silou se snaží potlačit touhu vytasit drápy a zaseknout je do bílých zad. Pořád dokola si musí v duchu opakovat jako mantru, že by ho jinak zabil. Celé jeho tělo je v jednom ohni a začíná protestovat. Tohle bylo po těch smrtelných zraněních prostě moc. Dokonce si znovu uvědomuje nepříjemné pálení v ranách a mírné motání hlavy, i když leží. Je to ta mast, co drží jejich touhu pořád v neukojeném stavu, jenom… nechá se jím trochu omámeně přetočit nahoru, ale honem opře obě dlaně o jeho břicho a podklesne v loktech. Začíná nebezpečně blednout v obličeji, i když je mu vidět na očích, že by si dal ještě říct. Nejspíš v sobě najde tu sílu, ale užene se. Vždyť před pár hodinami málem umřel a jeho tělem kolují kdo ví jaké drogy, aby ho udržely v tomhle stavu a znásobily jeho regeneraci. Pohne se na něm v prvním pohybu, ale musí na chvíli zavřít oči a opanovat rozkolíbané okolí. 

Tora

Tohle je ten pravý boj pro něj. Nečekal, že ho to dokáže tak pohltit, ale Kaiovo tělo, které se mu teď tak nádherně vydává, je pro něj hrozné lákadlo. Jak by tomu dokázal odolat? Přestává přemýšlet úplně nad vším a ani mu nedochází, co se před několika hodinami událo. Umí mít malinko sobecký, pokud jde o vlastní slast, ale spíš v tom ohledu, že neví, kdy přestat. A teď se to jenom potvrzuje. Rozhodně mu jeden jediný vrchol nestačil. Málem si ani nevšiml Kaiových očí, které změnily barvu, přestal částečně vnímat i možnou hrozbu pro něj samotného. Vražedný sex...Kde si má vystát frontu na další? První vrcholná extáze ho dokonale pohltila. Ruce dál nechával na Kaiově těle, které hřálo snad čím dál víc. Všechno to teplo, ta síla v jeho rukou, kterou mohl zkrotit. Nedošlo k přeměně, zvládli to ukočírovat i přes všechna vylepšení, která jim dopřál. Kdyby byl člověk, asi už je po smrti vyčerpáním, ale i on si užije, když se konečně svalí zády na postel. Malinko se mu připomene, jak dlouho uběhlo od posledního krmení, ale i na to je zařízený. Pokud upír žije v lidské společnosti, musí být připravený na všechno i na možnost, že se několik dní nedostane ze své doupěte. Využije toho, hned jak si naplno užije Kai. Je rozhodně připravený na další kolo, ale jeho oči zpozorní, když zakotví ve tváři nad sebou a postřehne trochu jiný odstín. Nakrčí jemně obočí a přesto si neodpustí ještě jedno malé trhnutí Kaiovými boky. Pak ale hned přestane a může za to jeho poklesnutí v loktech. Teď už se v upířím pohledu mihne něco jako obava strach o vlče na jeho klíně. Uvědomění přijde vzápětí a snad poprvé si vynadá do idiotů. Co ho to napadlo? Tak moc ho zachraňoval, aby ho nakonec zabil a proč? Pro trochu sexu? Naprosto dokonalé, živočišného...Ještě chvíli a přestane zase myslet, jak mu mozek spadne o hodně níž.

"Gomen." Vypadne z něj jak první, než ho obejme silnými pažemi a přitiskne ho k sobě. Podívá se kamsi nad ně do stropu a musí si tiše povzdechnout. Tohle vážně přehnal.

"Další kolo si necháme, až budeš v pořádku. Chci tě přeprat v plné síle, víš?" Vysvětlí mu to vzápětí. Netuší, proč nechce, aby si Kai myslel něco jiného, třeba že mu má za zlé jeho stav, do kterého ho dostal. Opatrně ho skolí vedle sebe na postel a malinko ho poposune, aby mu udělal dostatek místa. Hrozně nerad opouští jeho nitro, ale jinak to nejde. Přesto všechno si jeho tvář odloží na svou hruď, než si automaticky zaboří tvář do jeho pramenů.

"Ještě pořád nepotřebuju stromeček, divné." Okomentuje to po svém.

"Skočím ti pro něco na uklidnění. Budou to jen bylinky, ale povolí to, uhm napětí a vyspíš se pořádně." Broukne tiše s mírným pousmáním, které si ani sám neuvědomí.

"Už úplně vidím, jak se na tebe to malé štěně vrhne, až vyjdeš ze dveří, do té doby potřebuješ nabrat síly. Nebudu tě křísit znovu." Dobírá si ho malinko, ale není to tolik rýpavé jako obvykle. Vysouká se zpoza jeho těla a bez váhání přes něj přehodí deku, než sáhne po svých kalhotách a zamíří k jedné ze skříní. Konečně mu začíná docházet, co všechno mu navykládal. Podobný pocit už dlouho neměl a úplně neví, co s ním. Očima se zastaví na dvojici lahviček. Jedna ho uklidní a ukolébá ke spánku, ta druhá ho donutí pozvolna zapomenout, co všechno se před chvílí stalo. Říkal, že nechá výběr na něm, ale možná by neměl. Krátce se ohlédne přes rameno, než sáhne po jedné z nich. Vrátí se k němu na postel a usadí se na její kraj.

"Buď hodný chlupáč a hezky to vypij. Slibuju, že jakmile se probudíš, ani si nevzpomeneš, že ti něco bylo." Slíbí mu s nepatrným pousmáním a pomůže mu tekutinu do sebe dostat.

"Dobrou noc, Kai-chan." Mrkne na něj, než odloží lahvičku a podívá se na její etiketu. Není tam však napsáno zatmění ale sladké sny.

"Budu tady, jakmile se probudíš." Dodá ještě a naplánuje si, jak ho přestěhuje do své ložnice, jakmile pořádně zabere. 

Kai

V první chvíli nedovede vůbec pochopit, proč se mu Tora omlouvá a když ho silné paže obejmou a pokusí se ho přitisknout proti sobě, vzepře se mu, protože má tady nahoře přece práci. Jenže je tak unavený, že se nevzmůže na příliš razantní odpor a nakonec povolí. Nechá se jím přetočit na záda a v duchu se ho ptá, proč s tím přestal, ale Tora mu odpoví vzápětí. Asi to na něm musí být hodně vidět, ale ještě pořád je přesvědčený o tom, že by další kolo zvládl, jen už nějak nedovede zvednout ani ruku. Je to čím dál tím rychlejší, končetiny mu těžknou jako by byly z olova a přemáhá ho tak silná únava, že by odpadl i s ním uvnitř sebe. Konec konců nebylo by to hezké? 

"V plné síle mě nepřepereš." Broukne a dlouze si zívne a teprve po tom si uvědomí, že si dělá pohodlí na jeho hrudníku. Neslyší pod svým uchem žádné pravidelně bijící srdce. Někde tam nějaké je, ale tluče nepřirozeně pomalu a tiše. Tohle je tedy pořádný nezvyk a je to trochu znepokojující, ale Tora byl ještě před chvílí živý až až. Dokonce mu teď připadá i dokonale rozpálený, i když je to vlastně Kaiovo vlastní teplo, které je oba hřeje. Je mu u něj dobře jako v pelíšku, jako by se smotal ve vlčí podobě ke své rodině, o kterou dnes se Zyeanem přišli a to on k životu prostě potřebuje. Spokojeně zavrní, když nechá víčka blaženě klesnout, ale ze spánku ho pořád vyrušuje ta bolest. Čím víc je v klidu, tím víc si ji uvědomuje. Torův nos ve vlasech ho od ní zase rozptyluje a on musí dokonce víčka otevřít, když mu řekne, že ani nepotřebuje ten stromeček. Jakmile začne vstávat, mimoděk po něm natáhne ruce, než zůstane v posteli sám, ale Tora má pravdu. To vzrušení vůbec neopadlo a za chvíli by ho nenechalo vyspat ani to. Nejspíš by se v té posteli umlátil vinou obojího, takže si teď nechá celkem klidně vpravit do žil cokoliv, i kdyby to zrovna bylinky nebyly. Pro sebe se pousměje, když Tora zmíní Zyeana a provází ho spokojeným pohledem a lehkým úsměvem, zatímco myslí na to, jestli se má bratříček dobře. Kdyby tušil… Kai se začervená jenom z té představy. Nebo je to proto, jak si právě nepokrytě prohlíží Torův zadek, zatímco tu chodí okolo a něco hledá? K novému vzrušení by asi nepotřeboval ani žádné podpůrné látky. S nimi je to ještě horší. Už už se nadechuje, že by mu třeba řekl, že se oblékat vážně nemusel a že by to další kolo přece jenom zvládl ustát, ale to už je Tora zpátky a podává mu lahvičku. Na okamžik se zkoumavě podívá na ni, pak dlouze do jeho očí a nakonec po ní sáhne a její obsah opravdu vypije. Ještě ani neleží a už cítí, jak se začíná propadat do bezesné tmy. 

"Tora-chan..." Vydechne a natáhne dlaň, aby sevřel jeho předloktí, jako by se chytal záchranného kruhu. Je tím přívalem únavy zaskočený a vlastně se mu úplně nelíbí, ale spí ještě v okamžiku, kdy se pokládá. Slyší jeho hlas z hodně velké dálky. Slibuje mu, že tady bude. +Moje smečka...+ Pomyslí si mimoděk, když se mu míchají všechny věci dohromady. Tora, jeho rodina… O tom, že ho později někam přenášel, nemá ani ponětí.