(Torův byt)
Tora
"Říkal jsem, že nejsem rasista. Neohlížím se na rasu, vlastně ani moc na pohlaví. A ty jsi dost výstavní kousek. Ten zápach...něco vydržím a ten adrenalin k tomu." Brouká mu ještě chvíli, dokud se Kai nevzpamatuje. Tyhle doteky asi byly příliš, ale očividně fungují. Jeho oči bez známky studu zamíří přímo k jeho klínu a zatváří se uznale.
"A bude hůř, Kai-chan a bude hůř." Dobírá si ho ještě malinko. Když mu ukázal, jak umí hezky vyletět...a tímhle by se mohl bavit hodiny a neměl by dost. Proč se o to ostatní ochuzují, to nikdy nepochopí.
"Copak? Bojíš se, že by se ti to líbilo?" Pokračuje klidně dál, jak kdyby nic z Kaiových poznámek neslyšel.
"Říkám ti, že to vidět nechceš." Ujistí ho ještě jednou a hlavně to není bezpečná hračka, kterou by dal do ruky komukoliv. Doopravdy si užívá jeho kůži a ještě pár vteřin a asi by to na něm bylo cítit taky. On nebyl z těch, kteří by se podobným pocitům bránili. Kai se mu ale vysmekne a to už doopravdy protočí očima.
"Trvalo ti to dlouho, takže se mi toho nechávat vůbec nechce." Zatváří se zaujatě, jakmile Kai narazí na cenu.
"Nebyl jsi příliš ve stavu, kdy bys byl schopný vyjednávat o ceně. Tebe neučili, že nic není zadarmo?" Chce mu malinko nahnat strach, co by od něj později mohl chtít. Stejně dopředu ví, že něco podobného by nikdy neudělal. Copak to má zapotřebí? To ani náhodou.
"Klid, tohle jako proticenu moc neberu, ale jednou si o něco řeknu, tomu věř." Ujistí ho vážně, protože podobné známosti se rozhodně hodí a on obchoduje s věcmi, které nejsou běžně k sehnání.
"Stejně to jde vidět." Kývne hlavou směrem k zapnutým kalhotám.
"Na to tam toho máš až moc a za chvíli ti budou vážně překážet. Jak dlouho vydržíš v kalhotách s erekcí?" On sám by umřel po půl hodině. Ne, zkoušet to rozhodně nebude. Nadechne se, aby mu odpověděl, ale jen se mu stáhnou zornice, jak vidí jeho pohyb k poklopu. Netrvá ani sekundu, než zapojí svou rychlost a nakonec po něm skočí, aby ho od toho poklopu dostal co nejdál.
"Co si myslíš, že děláš, pitomče." Vynadá mu, když ho vlastně na půl zalehne a podívá se mu zblízka do očí.
"Pěkně se odvděčuješ mě a Taijimu, hlavně jemu. Málem kvůli tobě vypustil duši. Pak, že se máš o to štěně postarat." Vynadá mu, prostě ho na místě normálně seřve, když zaslechne typický zvuk kymácejícího se poklopu. Ten se zvrhne na jednu stranu a překlopí se, aby odhalil rostlinu plnou úponků, které vypadají, že hnijí za pochodu.
"Do prdele." Zanadává si, než se hbitě vyhoupne na nohy. Musí ji zase přikrýt, než se ta mrcha začne rozlézat všude. +Měl jsi ho nechat umřít.+ Nadává mu dál v duchu ale ne, neudělal by to, jen je prostě moc naštvaný. Sáhne po poklopu, který se mu skoro podaří přirazit na rostlinu.
"No tak bud hodná holka." Jeden z úponků se mu ale omotá kolem krku a je cítit zvláštní zápach hnijícího masa. Z posledních sil, poklepem z lávového, posvěceného skla přibouchne a úponek oddělí od zbytku. Kdyby nebyl upír, už je nejspíš po něm. Kdyby to trvalo o chvilku déle, je možné, že by přišel o hlavu a to doslova. Takto se jen zapotácí, udělá několik kroků dozadu a sveze se k zemi, podél nedaleké postele. Snaží se co nejrychleji ze sebe dostat odumírající kousek rostliny, aby jeho kůži nepoškodila ještě víc. Už tak mu tam zůstanou pěkné památky.
"Jsi celý? Nedostala tě?" Zeptá se jako první ochraptěle, než ze sebe serve poslední kousíčky.
"Měl jsem ji nechat, aby si tě užila." Prskne po něm nevrle, když si uvědomí, jak moc se o něj staral. Už jen s tím koktejlem.
"Doufám, že seš se sebou spokojený." Sykne po něm podruhé a pokusí se dostat na nohy.
"Nebo ti to nestačilo a máš v plánu ještě nějaké kraviny?" Zlobí se na něj. K čertu on ani netuší, co se mohlo stát. Proto sem nikoho nevodí a byla chyba to měnit, hlavně ho nechat tady spát. Napodruhé se mu konečně podaří zvednout na nohy a odbelhá se ke své skříni, aby začal hledat svou starou mast na podobná zranění. Všechno mu malinko padá z rukou, jak z něj ta potvora vysála dost energie. Na chvíli své snažení vzdá, aby vytáhl krabičku cigaret a pokusí si zapálit, ale ruce se mu nepřestávají třást.
Kai
Žádné další reakce na nepřeberné množství Torových narážek už nestihne. Všechno se stane hrozně rychle a najednou. V jednu chvíli ještě stál na nohou a sahal po poklopu a v další už se oba dva váleli na zemi o dva metry dál. Vůbec nepostřehl Torovo přemístění a je to jen další důkaz toho, že nejspíš nebude nejmladší. Než se vzpamatuje a k jeho uším dolehnou Torovy nadávky a hudrování, už třeští oči na šlahouny za Torovými zády a najednou je jeden z nich i kolem upírova krku. Ten smrad, který zaplaví místnost, je naprosto omračující. Kai má pocit, že se ani nenadechne, na jeho vlkodlačí nos je tohle prostě příliš a hrozně se mu zvedá žaludek, ale zároveň ho naprosto děsí, co před sebou vidí a pak ta obluda zaútočí na svého majitele. Okamžitě se vyhrabe na nohy, dostane se k němu a pomůže mu se úponku z krku zbavit. Vypadá to, že žije vlastním životem, i když se Torovi podařilo rostlinu zkrotit a zavřít zpět. Jsou to vteřiny a Kaiovi už dochází, že při nich málem došlo ke katastrofě. Už jen podle těch černých, spálených ran na Torově krku. A může za to on. Neříkal mu Tora před chvílí, že zranění od téhle bestie se nehojí a že už za to jednou zaplatil? Kai má v očích opravdový děs, lítost a zahanbení. Jeho samotného pálí dlaně od toho, jak na kytku sáhl holýma rukama. Ta se ještě chvíli kroutí na zemi a pak „zemře“. Kai zavrtí hlavou na znamení, že je živý až dost, ale v očích má skoro slzy, když dřepí nad sedícím Torou. "Promiň mi to. Moc se omlouvám. Vůbec jsem netušil, co se stane." Říká rychle a není pochyb o tom, že to myslí vážně. Nikdy nic podobného neviděl, neměl ani ponětí o existenci takových věcí a už vůbec nechápe, proč je tu má Tora podle něj tak volně. Když pomyslí, že tu byl sám, s tímhle v jednom pokoji… co kdyby ho ta pitomost napadla, když tu Tora nebyl? Byl by po smrti a našli by z něj jenom popel.
"Hrozně mě to mrzí." Konečky prstů pohladí jeho hrdlo. Zmlkne a stáhne ruku stranou, když mu Tora znovu vynadá, že ho měl nechat té kytce. Tohle bylo peklo a málem je to stálo život. Kai dosedne na zadek a podepře si čelo dlaní. Erekce je vážně zapomenutá. Tohle by probralo i slona po zásahu z uspávací pušky na dinosaury. Znovu zavrtí hlavou, že se sebou spokojený opravdu není a po tváři se mu sveze první slza z toho šoku. Není měkota ani plakánek, ale tohle bylo prostě moc a on je ještě pořád hrozně slabý po té rvačce, psychicky vyčerpaný po tom, že jeho bráška málem umřel a že zůstali sami… a teď tohle. Provází ho pohledem, když jde Tora ke skříni, vidí jeho nejistý krok a když mu spadne asi desátá věc, s mlasknutím se dostane na vlastní nohy a dojde ho. Sebere mu zapalovač i cigaretu, vloží si ji do koutku a připálí mu.
"Moje sliny tě snad nezabijí..." To ani neznělo vtipně, ale radši mu vrazí cigáro do pusy, než ho zase vytočí.
"Co mám hledat?" Pokusí se být užitečný alespoň teď a těká očima po skříni plné podivně vonících věcí. Nic z toho nezná a už ví proč. Všechno to budou nějaké záhadné přísady. Nakonec najde i tu mast, otevře ji a nanese si ji na prsty, aby jí mohl opatrně namazat Torovy rány. Sám je má trochu popálené a cítí, jak to pomáhá a chladí. Pláč už potlačil a ano, klín ho tlačí dál, ale to jde teď stranou.
"Nebral jsem to dost vážně, myslel jsem, že vtipkuješ." Řekne tiše a nedívá se na něj, jen na to, co dělá.
"Už chápu, co myslíš tím zlem ve smečce. Měl jsi pravdu, ve všem." Dodá.
"Jakmile se Zye-chan probudí, odejdeme někam daleko, kde nebudeme dělat problémy. Až budeš potřebovat, najdeš mě. Myslím, že ti dlužím víc, než život." Řekne a myslí to smrtelně vážně. Jen si není jistý, že jeho život má ještě nějakou cenu. Možná na ty Torovy přísady… a z toho mu běhá mráz po zádech.
Tora
Ještě pár minut si u skříně brble pod vousy, kdyby nějaké měl samozřejmě. Vztek ho ale pomalu opouští. Dokázal rychle vyletět, ale nikdy se nezlobil dlouho. +No tak už se neomlouvej, jeden by hned vyměkl.+ Přistihne se, že o něj měl hrozný strach a vlastně je to podruhé, co ho něco podobného napadne. +Asi stárnu nebo co?+ Proběhne mu hlavou poznámka na jeho vlastní adresu a málem s tím zapalovačem třískne, když se mu nepodaří škrtnout ani na po páté. To je taky k vzteku. O to víc, když si uvědomí, jak na něj vyjel. To si taky mohl odpustit, vždyť nebyl o nic lepší, než Kai. Jen prostě věděl, co pod tím poklopem je. Možná, kdyby ho neprovokoval. No jistě, nese na tom svůj podíl viny, ale nahlas to nepřizná ani za všechny přísady světa. Kai se mu snažil pomoct, serval z něj poslední zbytky a...No jo, viděl ten výraz v jeho očích. Trhne sebou, když se objeví vedle něj a podívá se mu krátce do tváře."Ne, to ne, ale chtěl jsem to zkusit úplně jiným způsobem." Vypadne z něj naprosto přirozeně. Tohle je on a lepší nebude a může se před tím stát naprosto cokoliv. I kdyby ho ta kytka připravila o hlavu, na poslední chvíli řekne něco podobného.
"Teď jsi zachránil život ty mě." Odtuší ironicky a vděčně si potáhne. Co nejlíp uklidní nervy...Rozhodně cigareta.
"Jindy bych ti řekl, že flašku něčeho pořádného, ale tam ta mast bude stačit." Navede ho neochotně, protože byl vždycky proti tomu, aby se mu v jeho hračkách hrabal někdo jiný, ale u Kaie mu to zas tak proti srsti není. První se malinko brání a je horší, jak většina jeho pacientů. On by k někomu, jako je on sám, v životě nešel! Nakonec ale se skoro slastným výrazem natáčí hlavu, aby si užil co nejvíce chladivých pocitů. Nezhojí to rány úplně, zůstanou po nich spálené jizvy, ale příjemné to je, možná až příliš.
"Tohle je skoro jak orgasmus, no vážně." Koutky se mu vyhoupnou vzhůru, dokud Kai nezačne o odchodu. Paličák jeden.
"Už s tím přestaň, krucinál." Napomene ho se zavrcením hlavou a chytne ho za zápěstí, aby se podíval na jeho dlaně. Je mu mnohem lépe, jeho tělo a podstata reaguje na zranění, i když by podobný kousek, jako udělal před chvíli, nezvládl. Na nohách se však udrží. Odmlčí se, když si prohlíží jeho dlaně, típne cigaretu a nakonec ho odtáhne s sebou k posteli, kde se posadí a donutí ho, aby to udělal taky. Asi by měl začít být upřímný, jinak tohle blbě skončí.
"Čím víc vás dva pozoruju a vracím se k věcem, které vím...Je možné, že se to týká i vás. Tebe a štěněte...možná už mi konečně budeš trochu věřit a vezmeš v potaz, že to moc dobrý nápad není." Dívá se mu do očí a potírá krémem jeho ruce, trochu si s nimi hraje, možná víc, než by měl.
"Budete mě tu hodně štvát a asi pana Z odešlu na prázdniny k Taijimu, aby mě z vás nekleplo, ale...bude bezpečnější, když zůstanete na chvíli tady. Už si viděl zlomek toho, co existuje a já na to mám celkem obstojně vybavený byt. Taiji je jeden z mála, kdo sem beztrestně může, chápeš?" Přikývne na potvrzení vlastních slov, než pomalu vstane. Shlédne na něj a trochu hruběji ho vezme za bradu, aby se na něj musel podívat.
"V tomhle bytě jste v bezpečí, pokud se budete držet toho, že sem je vstup zakázaný. Proto jsem sem štěně nepustil." Nakloní se ještě o kousek blíž. Chvíli mlčí, těkne krátce očima na Kaiovy rty, ale neudělá to, co ho jako první napadlo. Vrátí se svýma očima do těch jeho.
"Budu radši, když zůstanete tady, dokud nezjistíme, o co tady jde." Řekne mu konečně popravdě, co si myslí a pak mu to dojde. Narovná se a zamíří znovu ke skříni.
"Zkazili byste mi reputaci, kdyby vás někdo oddělal, jen co odtud vytáhnete paty." +Aaah, vítej Tora-kun, už jsi mi chyběl.+ Vytáhne z přízemní skříňky lahev a donese ji zpátky k posteli. Bez váhání jí otevře a řádně si lokne, pak ji podá Kaiovi.
"Andělské peří, zvedá tomu promile. A klid, tohle nejsou lidské léky, na to klidně pít můžeš." Natáhne ruku směrem k němu.
"Pokud se nebojíš, že tě moje sliny zabijí." Pozvedne obočí a krátce se uchechtne.
"Nebo že si vezmu něco, co mi dlužíš." Vrátí se ke svému rýpání.
"S tou erekcí jsem to měl skvěle vymyšlené. Kdybys nebyl pako." Opře se zády o čelo postele a už loví další cigaretu. Zaváhá asi na dvě vteřiny, než mu jednu nabídne.
Kai
Kmitne očima k těm jeho a kdyby se před chvílí nestalo to neštěstí, asi by jimi nad ním protočil. Takhle tu poznámku prostě nechá být a pak zavrtí hlavou. "Nezachránil. Pomohl sis sám, věděl jsi, co dělat. Jen jsem… si popálil i dlaně..." Pousměje se, protože se opravdu necítí jako někdo se zásluhami, ale Tora je konečně taky trochu milý.
"Musíš skoro přijít o hlavu, abys nebyl na facku?" Řekne mu pobaveně. Trvá to přesně dvě vteřiny, než dostane další sprchu. Jeho oči trochu ztvrdnou a našpulí rty, ale nechá se vzít za dlaně a odvést zpět k posteli. Dosedne na ni vedle něho a poslouchá jeho vysvětlení a vlastně i návrh.
"Jak by se to mohlo týkat i nás? Nejsme ani jeden ničím speciální. Jen tím, že jsme nepodlehli jako ostatní. Nevím, proč ho všichni poslouchají jako smyslů zbavení..." Říká svůj pohled na věc, ale pak k němu zaraženě obrátí tvář. Opravdu jim Tora nabízí azyl? Úplně svoje dlaně zapomene v jeho, jak se mu dívá upřeně do očí. Vlastně… jsou ty doteky příjemné, ale to bude tou mastí. On tedy zrovna orgasmus necítí, ale klidně by si spokojeně zavrněl.
"Přestaň mu bráchu pořád dohazovat." Řekne jako první podmračeně, ale v jeho pohledu je jasně patrný zaskočený vděk.
"Se stromečkem na krku ale chodit nebudu." Připomene mu jeden z Torových rýpanců a sleduje ho, jak vstává. Nechá se vzít za bradu poměrně bez odporu, i když je mu to nepříjemné. Jenže Tora je tady pánem, dokázal, že to s nimi myslí dobře a navíc Kai před chvílí málem způsobil jeho konec. V tuhle chvíli je upír jednoznačná alfa a to je jazyk, kterému Kai rozumí.
"Je to dobře, že jsi ho sem nepustil. Je mnohem zvědavější, než já. Je to silnější, než on a k tomu všechny ty pachy..." Vnímá jeho pohled ke svým rtům a pak se Tora začne nebezpečně přibližovat. I když mu to připadá jako hodně velký nesmysl, aby chtěl udělat něco podobného, stejně si jeho mozek nedovede najít jiný důvod a Kai se podvědomě trochu zakloní. Už už by se ho zeptal, co to dělá, kdyby ho Tora nepustil a najednou od něj neodešel. Teprve v tu chvíli si Kai uvědomí, že zadržoval dech a vypustí ho z plic. Co tohle bylo? Tora pro to má samozřejmě okamžité kousavé vysvětlení, ale… Kai přece ví, co viděl? To zaujetí, ta slova o tom, že by byl radši? Proč? Vždyť jsou pro něj oba cizí, bezejmenní vlkodlaci? Pro anděla asi těžko? Ještě trochu zaraženě natáhne ruku po flašce a taky se pořádně napije. Málem mu to spálí hrdlo. Na tohle tedy zvyklý není a hned se zakucká.
"Můžeš to pít jenom proto, že jsi mrtvý..." Vrátí mu rýpanec, ale pak se mu v očích odrazí nová zvědavost.
"Vážně je v tom andělské peří? Divím se, že jsi Taijiho ještě celého neoškubal." Spiklenecky se zazubí. Do chvíle, než mu Tora připomene jeho klín. Klesne k němu očima a znovu zrudne. Teď už opravdu hodně. Natáhne se po dece a prostě si ji přes něj přehodí. Vůbec o tom neměl mluvit, teď si ji zase dost citelně uvědomuje.
"Nemohlo by zase něco zaútočit? Aby se nemluvilo jenom o tomhle?" Ani si neuvědomuje, jak to zní.
"Nekouřím." Koukne se na nabízenou krabičku. Kai Mirek Dušín… vlkodlaci jsou očividně tým hodných chlapců. V tomhle domě určitě.
Tora
"Já vím, že je." Kývne hlavou ohledně zvědavosti Zyeana. Viděl ho, jak šmejdí všude kolem a on svou zašívárnu raději zamkl. Je mu jasné, že by to bylo první místo, kde by se chtěl porozhlédnout."Neboj, nemám v plánu ho sem pouštět." Zarazí se, protože už se zase moc stará.
"Ta kytka má další vedlejší účinky." Svede to na temnou stránku jeho vražedné kamarádky a radši to dál nekomentuje. Ještě by schytal nějakou poznámku. Kai pro ně, zdá se taky nejde daleko. Ještě se trochu zavrtí, aby se pohodlněji opřel a upřímně se rozesměje nad Kaiovou reakcí na jeho oblíbené pití.
"První loky jsou vždycky trochu peprnější, ale pak to přejde." Ujistí ho, že to nemá dlouhého trvání a sám si znovu přihne, když si od něj flašku převezme.
"Hezky to hřeje." +Ty bys mohl taky ale toho e asi nedočkám.+ Proběhne mu hlavou, zatím si to však nechá pro sebe. Ještě jednou se malinko napije, než mu ji podá zpátky.
"Hlavně to neprskej, je to dost drahý pití.. Něco jako stoletá whisky. Andělé jsou pěkně hrdé potvory, radši by si to peří upálili, než by ti ho dobrovolně dali. A jak jim řekneš, že to chceš nakládat do chlastu..." Rozesměje se upřímně. Pár takových pohledů už viděl a náramně se pobavil.
"Kromě Taie, ten se tak úplně nepovedl, ale jinak je dobrota sama." Vtipkuje na adresu svého přítele, ale není to pomlouvání, už mu to několikrát řekl do očí a udělá to bez váhání znovu.
"Vlastně mě nenapadá jediný důvod, proč bych mu ho dohazovat neměl. Lepší partii bys nenašel. Teda kromě pohlaví, ale na to už se zas tolik nekouká." Mávne nad tím rukou, než si dlouze potáhne. Pak ale zpozorní a malinko víc, když dojde na Kaiův malý, vlastně dost velký problém. Blýskne se mu v očích, slovo zaútočit a v podobném kontextu je pro něj něco jako dost jasná pobídka.
"Mohlo, ale nevím, jestli si pak náhodou radši nevybereš tu kytku, jak tě tak pozoruju celu tu dobu." Rýpne si do něj a típne cigaretu.
"Můžu ti půjčit svou ložnici, tam budeš mít dost soukromí." Ne tohoto tématu se je tak nevzdá. Už jen proto, jak se Kai rychle zakrývá dekou.
"Zapomněl jsi, že už jsem všechno viděl. Navíc, máš pocit, že se přede mnou musíš schovávat? Většina se tím spíš chlubí." Krátce shlédne očima k jeho klínu s mírně pozvednutým obočím.
"Nekouříš, očividně moc nepiješ a ještě mi řekni, že jsi ještě s nikým nespal a asi ti seženu nějakou pěknou svatozář." Protočí nad jeho zdánlivou nevinností očima, než sesbírá nějaké menší síly a přesune se do jeho těsné blízkosti. Není tak rychlý jako při zásahu proti kytce, jak z akčního filmu, ale rozhodně to není takové, jak kdyby se pohnul člověk. Zapře se dlaní vedle jeho boku, v té druhé už ale nesvírá lahev, ta stojí vedle postele.
"Nikdy tě nelákalo vyzkoušet něco, co se nedělá? Před chvíli jsi byl zvědavost sama." Jeho hlas se ztiší a nabere jistou hloubku. Nakloní hlavu mírně na stranu a zopakuje své těknutí očima k jeho rtům.
"Můžu ti pomoct a věř mi, že se ti uleví." Začíná ho cíleně svádět.
"Už jsem ti říkal, že je to adrenalin, stačí jen jediný špatný pohyb a bude to poslední slastný pocit ve tvém životě a ne...stromečky na tebe věšet vážně nebudu." Pravý koutek se mu mírně pozvedne, než se trochu narovná, dlaní spěšně zapluje pod deku a sevře ho v místech, které dost omezují kalhoty.
"Musí to hrozně bolet. Vy vlkodlaci máte přece rádi volnost." Několikrát se dlaní cíleně pohne, aby ho vyprovokoval ještě víc.
"Málem jsme tu spolu umřeli a já to klidně zkusím znova." Prohodí jako poslední, než zruší vzdálenost mezi nimi a okusí jeho rty v dravém polibku, který je všechno jen ne opatrný. Zahrává si, ale kdyby občas neriskoval, nemá ani polovinu toho, co je tu k vidění.
Kai
"Jaký další vedlejší účinky?" Hned se toho chytne. No jo, jestli se chce Tora z něčeho vykecat, musí tak, aby nebyli vlci zvědaví. Zase si flašku převezme a znovu se napije. Skutečně je to o trochu lepší. Nebo je to tím, že je člověk po jednom napití už trochu opilý, těžko říct. Při zmínce o lakomých andělech se musí začít pochechtávat, protože si umí představit ty výrazy, ale jakmile dojde na jeho brášku a Taijiho, hned ho to přejde a změří si Toru hodně přísným pohledem. "Před chvílí jsi řekl, že se nepovedl. Když se dívám okolo a poslouchám, vypadá jako někdo, kdo s tebou pije od rána do večera a schovává se tu před povinnostmi." +A zachránil vám život, zatímco jste celému nebi byli ukradení.+ Připomene si a trochu se uklidní.
"Proč si myslíš, že se po něm Zye-chan kouká? Tedy… takhle moc? Vždyť spolu ještě nestrávili žádný čas..." On si teda ničeho nevšiml. Ani toho, že by se jeho bratříčkovi nelíbily ženské. Jenže to už se řeč stočí na něj samotného. Té kytce by se ještě zasmál, o ložnici by i uvažoval, že na ni nejspíš kývne, protože tohle začíná být vážně nesnesitelné a to pití jako by to ještě umocňovalo, ale když se Tora během mrknutí oka přemístí málem až nad něho, má co dělat, aby se na posteli rychle hrabal směrem dozadu. Nemá moc kam. Hned má za zády stěnu a jeho před sebou. Těžce polkne a skoro vyděšeně se dívá do jeho očí. Tohle není poprvé, co má Tora podobné narážky.
"Ty sis ten lék dal taky?" Jinak to nedovede pochopit.
"Spal jsem s někým..." Vykoktá vzápětí na svou obhajobu. Jen to nebyl zrovna chlap. Vlastně to ani nebylo tolikrát, ale prostě není ten typ, co jde s každým jak ho napadne. Nebo tedy… prostě ho to dlouho nezajímalo a pak se zase moc styděl a teď…
"Něco, co se nedělá?" Jeho hlava vůbec není schopná přemýšlet. To mluví o tom, že jsou oba kluci nebo o jejich podstatách? Tora to za chvíli uvede na pravou míru a on se dlouze nadechne.
"Totiž..." Jenže si to musí představovat, ať chce nebo ne. Upír naproti němu je krásný a ne, že ne. Mají svoje kouzlo, které neváhají použít a Kai je přesvědčený o tom, že ho na něj právě nejspíš uplatňuje. Dost to funguje. A to ani nemluví o tom zakázaném ovoci, kdy by oba mohli doslova přijít o život. Přesně jak Tora říká. Stačí jediný špatný pohyb… Kai se prudce nadechne, ale podivná horkost už koluje jeho žilami. On se v těch jeho narážkách snad uvaří. Ať už za to může ta mast, alkohol nebo prostě jenom touha, je to vážně k nesnesení. Trhne sebou a prudce vzdychne, když se ho Tora přímočaře dotkne v klíně. Ihned k tomu místu vystřelí vlastní dlaní a zadrží ho v dalším pohybu, ale není schopný odtrhnout oči od jeho a za chvíli už ani rty. Snaží se mu prolnutí oplácet co nejopatrněji, ze všech sil se vyhýbá jeho ostrým zubům a vážně není připravený na to tady umřít, i když si před chvílí dost koledoval, ale už jenom ta Torova poznámka o tom, že tu před chvílí málem spolu zemřeli mu přijde nějaká hrozně osudová. Upír by se mu strašně vysmál, kdyby mu viděl do hlavy. Druhou dlaň zaklesne do látky jeho košile a pevně ji svírá, zatímco se zády tiskne proti stěně za ním. Ještě několik pohnutí rtů a už povoluje svoje sevření. Jeho mozek si bere okamžitou dovolenou a tlak v klíně už prostě déle nesnese. Jen tohle, nic víc… nechat si pomoct a pak už o tom nebudou mluvit. Jenže jak se má vyhnout těm jeho tesákům, kruci? A to ani nemluví o tom, že kdyby nezvládal přeměnu, měli by i chlupatý problém. Tohle už má naštěstí za sebou, ale nevěří, že Tora by si nenašel způsob, jak ho vyvést z míry i tímhle.
Tora
V hlavě mu zní pořád dokola, jen to jeho spal jsem s někým. Kdyby mohl mluvit a že teď vážně nechce, asi by mu řekl, že vypadá skoro jako panic. Možná mu to bude mít příležitost říct později. Anebo nebude? Ono to dost ztratí ten účinek, pokud....Čeká naprosto všechno a hlavně pěknou ránu pěstí, možná i něco horšího. Jeho hlava mu napovídá, že si dovolil příliš, jeho povaha mu vnucuje myšlenku, že to pořád ještě není dost. Vnímá tlak proti svému tělu, díky kterému se Kai odsouvá blíž ke stěně, ale Tora je jak omámený a místo toho se posouvá blíž k němu. Mírně se pozvedne, aby jedno koleno přesunul na postel a dlaní už svírá jeho bok, který odmítá pustit. Polibky jsou nebezpečné pro ně oba, ale díky menším zkušenostem už ví, jak to zařídit, aby si vzájemně neublížili. Ne, že by se nedokázal ovládnout ale...Usměje se do jeho rtů, jakmile stisk na jeho zápěstí povolí a konečně ho nechá pořádně se pohnout. Překážejí mu ty kalhoty, ale dlouho mu nevydrží. Ne po tom, co sevře jeho košili a žádné odmítání nepřijde. Ta mast byl ten nejlepší nápad za poslední dobu. Možná by ho nakonec svedl i tak, ale asi by mu to trvalo mnohem déle. +Hodláš spát s někým, koho si tu hodláš ubytovat? To není dobrý.+ Poslední myšlenka na chvíli ovládne jeho hlavu, než vypne úplně. Tohle bylo vždycky dost rychlé, ale kdo by se bránil? Ze rtů mu unikne trochu zmučenější zamručení, když se dotkne jeho rtů špičkou jazyka a obkrouží pečlivě jejich tvar. Ruka už pracuje systematicky a cíleně hledá místa, na která reaguje Kai mnohem lépe. Plynulým trhnutím odhodí deku stranou, když na chvíli pustí jeho bok a začne se nedočkavě pasovat se zapínáním Kaiových kalhot, stejně jako s jejich lemem, aby je dostal co nejrychleji dolů. Nespokojené zavrčení na sebe nenechá dlouho čekat, když se mu to nedaří tak rychle, jak by si přál. Neopouští jeho rty a riskuje hodně, jakmile ho vezme víc kolem pasu a táhne ho pod sebe a sám se přesouvá plynule nad jeho vypracované tělo. Není proti němu o tolik drobnější, na jeho hrudi a pažích hrají svaly a on si každý z nich užívá. Nikdy nebyl na kost a kůži, tohle má pro něj mnohem větší kouzlo a obzvlášť živočišné teplo, které z něj sálá. Jeho chladná kůže přebírá jeho teplotu, doslova ji z něj vysává, aby se ohřála. Krev silně tepající v Kaiových žilách změní svou vůni díky vzrušení, které cítí z něj i ze sebe samotného. Už jen to vábení, aby přece jen trochu ochutnal, je nesnesitelné a zároveň hrozně provokativní. Možná proto se neštítil jiných ras, už jen pro ten pocit, který ho teď naplňuje. Blázni byli podle něj ti, kteří se o něco podobného obírali. Ani typický vlkodlačí pach ho netrápí. Jak kdyby s každým přívalem vášně odplouval a nahrazuje ho něco úplně jiného. Zvláštní kořeněnější a rozhodně velmi originální parfém. Podle něj ho snad najde kdekoliv, má ho vážně plnou hlavu. Jakmile ho dostane úplně do lehu a kalhoty i s prádlem má v polovině stehen, konečně se odtrhne a hladovýma očima sjede celou jeho postavu."Na komplimenty jsem nikdy nebyl, ale tohle něco vyloženě pro mě." Řekne mu naprosto upřímně a je vidět, že v podobném rozpoložení se vůbec nehlídá. Dlaní si vychutnává jeho kůži a každý její záhyb, než se napasuje mezi jeho stehna a pohne se chtivě proti Kaiovým bokům. Samotnému mu unikne táhlé zasténání, ale tady se krotit nemusí, nikdo je neuslyší, kromě té pitomé kytky, kterou má teď mnohem raději. Skloní se k jeho šíji, po které přejede špičáky, ale téměř se jí nedotýká, jen ji lechtá, než ho na ni několikrát políbí. Trápí sám se a o to lepší ten zážitek je.
"Chceš mě taky svléknout, Kai-chan? Nebo to mám udělat sám? Já vím, byl jsi zraněný." Pobízí ho a zároveň si malinko rýpne tichým hlasem a znovu rozpohybuje boky proti těm jeho. Ví moc dobře, jak daleko by to mohlo zajít, ale i kdyby neprozkoumal dnes úplně všechno, vážně si to užije.
Žádné komentáře:
Okomentovat