(Hydův byt)
Hyde, Naoki
V první chvíli mu vůbec nedojde, jak na něj Mana kouká. Je příliš ponořený do vlastní hlavy. Po pár okamžicích se na něj podívá a několikrát překvapeně zamrká. Jemu ta souvislost hned nedojde, ale nakonec se přece jen dovtípí, co se Manovi honí hlavou."Nemyslím si, že mě tam poslala schválně, Mana-chan." Sdělí mu jako první své vlastní myšlenky, ale sám už je zase u zámku a dívce ve věži. Najednou ten obraz nedokáže jen tak vyhnat pryč. Je to jako by před očima viděl někoho známého, kterého dlouho neviděl a postupně si rozvzpomíná, co společně zažili. Už zase musí dávat pozor, když Mana začne gestikulovat a chvíli mu trvá, než úplně pobere obsah toho, co se mu chystá říct.
"Jsem hrozně rád, že je to tak. Jen..." Odmlčí se na vteřinu.
"Na světě existují lidé, pro které je jejich život stejně cenný jako pro tebe ten můj a pro mě ten tvůj. Nebylo by správné nad tím zavřít oči a..." Pokouší se mu vysvětlit svůj vlastní pohled na věc. Sám si není jistý, že se tam chce vracet. Jenže kdo jiný těm hrůzám zabrání, než oni dva? Možná by o tom měli někomu říct, ale kdo jim uvěří? Třeba by to šlo zahrát na to, že Manovi chtěl jeho vlastní otec ublížit, aby se rozběhlo vyšetřování? Na zámku pak jistě něco najdou nebo ne?
"Samotného tě tam nepustím." Řekne nekompromisně, aby Mana náhodou nepomyslel na něco takového.
"Nevím proč, ale myslím si, že už by mi neublížila. Ne, když jí vlastně taky pomůžeme, když přijdeme na to, co se stalo." Podívá se mu upřeně do tváře, než Mana vyskočí na nohy.
"A co když to nezmizí nikdy, i když budeme daleko odsud?" Pozvedne obočí, ale zatím si drží až nezvyklý klid. Děsí ho ta představa, ale asi ne tolik, jak by měla. Vstane, když Mana přejde ke kukátku a přemýšlí, jestli tam vážně někoho uvidí. Sám sebou prudce trhne, jakmile se ozve zaklepání. +Jen klid Haido.+ Pokusí přesvědčit sám sebe, že se přece nic neděje. Přejde pomalu k němu a položí mu ruce na ramena.
"Kdyby nám chtěla ublížit, už se to stane, měla tolik možností. Třeba nám toho poví víc, když jí řekneme pravdu." Pokusí se nadhodit a protáhne se kolem něj, aby staré dámě otevřel. Skoro to vypadá, že ho něco žene, aby to celé vyřešil. Nepoznává sám sebe, jindy by asi taky utíkal. Pokud ale bude v moci někoho jiného, jak může říct, že Manu ochrání před vším? Jak by mohl, když bude pod vlivem někoho jiného?
"Naoki-san." Pozdraví ji a pokusí se o úsměv.
"Měli bychom si promluvit o tvé dceři. Asi víme, kde je a co se stalo." Řekne jí hned mezi dveřmi, aby zachytil prvotní reakci, podle ní snad poznají, jestli stará dáma něco ví nebo je v tom úplně nevinně. Takové překvapení společně s nadějí v očích by nejspíš nezahrál nikdo, ale teď už vůbec netuší, jak jí řekne holou pravdu.
"Pojď dál, prosím." Pozve ji s krátkým povzdechem a podívá se na Manu, jestli je to pořádku.
Mana
Mana loupne pohledem po Hydovi. Nemyslí si to? On si to klidně myslí. Už nevěří vůbec ničemu, proč by měl? Jeho život se otočil vzhůru nohama během jediného týdne. Všechny jeho jistoty byly pryč a zjistil, že jeho otec je nejspíš psychopatický vrah, tak proč by Naoki nemohla být jeho komplic? Nahlas… tedy.. gesty nic neřekne. Když mu Hyde začne vyprávět o lidech, kterým záleží na zmizelých kuchařkách, musí pohled sklonit, ale spíš proto, aby byl méně čitelný. Ano on ví, díky Hydovi s nimi dokáže soucítit, ale nic na světě ho nepřesvědčí, že by měl riskovat jeho život. Kvůli nikomu, ani kvůli vlastní vině. Když Hyde začne mluvit o tom, že mu duch neublíží, doopravdy se uchechtne a rozhodí rukama. Připomene mu, jak lomcovala s oknem ve věži, když utíkali pryč. Jemu to nepřišlo jako zoufalé gesto, spíš jako pěkně vzteklé. Pak mu připomene, že si lehl a spal u ní ve věži a neprobudil ho ani požár. Prostě by tam uhořel! Kdyby chtěla pomoc, proč by měl Hyde spát u ní v posteli? Chce, aby tam umřel s ní a byl s ní na věky a ne aby ji poslal na věčnost. Pálí na něj jedno gesto za druhým, neví ani, jestli Hyde může pochopit všechno, co mu říká a najednou dostane strach, že ho tím rozzlobí. Co když ta dívka zařídí, že ji bude chránit i před Manou? Raději toho nechá a umanutě uhne pohledem do strany. Prostě se na něj už nepodívá, dokud s těmi hloupostmi nepřestane. To, že by to nemělo zmizet nikdy, o tom nechce slyšet už vůbec. Ještě se na něj stačí ohlédnout a rezolutně zamávat rukama, že se mohou odstěhovat i z téhle prokleté země třeba na Antarktidu, než se objeví Naoki za dveřmi. Mana jí vážně moc nechce otevírat, opravdu ne, prostě jí nevěří, ale Hyde je přesně opačného názoru. Mana musí znovu rozhodit rukama. Třeba jim ubližovat vůbec nemá? Třeba dá jeho otci vědět, kde Mana je a on ho odvleče zase zpátky? Proč by jim měla ubližovat přímo Naoki? Kdyby to bylo tak, jak si myslí Mana, naopak by se mu snažila dostat pod kůži a třeba s ním šla ven a pak by byl konec, prostě konec, jenže už nemá čas dál vyšilovat, protože Hyde pozve Naoki dál. Mana se usadí na pohovku, rovný v zádech jako svíčka, nasadí svůj pečlivě nacvičený výraz, který neprozrazuje vůbec nic a upře panenkovsky mrtvý pohled na Naoki. Tak! Teď se mu do hlavy nepodívá. +Za předpokladu, že to vůbec je vaše dcera.+ Je nepříjemný v duchu. Jsou jako dobrý a zlý advokát. Naoki je nejspíš skvělá herečka, ale Manu to vůbec nepřesvědčí. Když ji Hyde pozve dál, sice mu oplatí pohled, ale ani jemu nedovolí, aby si v něm početl. Prostě zamčeno na deset západů. S celou touhle situací nesouhlasí. Není tady moc míst, kam by se mohla Naoki posadit, takže se brzy ocitne jen malý kousíček od Many, až ho z toho brní kolena, ale neucukne. Nakonec se přinutí zvednout a jít připravit čaj. Hyde už mu ukázal jak. +Když tam zvrhnu slánku, nikdo mě ani nebude moci vinit, přece to pořádně neumím.+ Pokračuje ve své duševní jízlivosti, než se zastaví, zapře dlaněmi o hranu linky a na chvíli skloní hlavu a zavře oči. Je toho na ně na oba moc. Měl by toho nechat. Pořád je tu poloviční šance, že pravdu má Hyde. Nemůže ze všech jeho kroků obviňovat manipulaci dívkou z věže. Takhle to dál nešlo, ale Mana vůbec netuší, co si počít. Po tváři se mu sveze jediná slza, než se opanuje a maska je zpět. Vrátí se i s čajem k Naoki a položí jej na stůl. Elegantním gestem dlaně ji vyzve, aby si vzala. Hyde, Naoki
Hyde si moc dobře všiml Manova postoje k tomu celému, ale čím déle nad tím přemýšlí, tím si je jistější, že se toho strašáka prostě musí zbavit. Potřebují víc informací a pak se rozhodnou, co dál. I když Mana už se zdá se rozhodl. Možná ho později zkusí přesvědčit, ale teď na to není moc prostoru. Nerad by, aby se Naoki zavřela u sebe doma a pak už by se taky nemuseli dozvědět nic. Prostě má tušení, že by je mohla dovést k více detailům, i kdyby je sama nevěděla. Nějak si nepřipouští myšlenku, že by v tom mohla hrát vědomou roli. Přece ji znal. Někdy byl možná až příliš důvěřivý. Třeba se jim to tentokrát vyplatí. Pozoruje starostlivý pohled ženy směrem k Manovi, který už sedí na pohovce jako svíčka."Opravdu jsme ho nechtěla vyděsit." Omlouvá se žena zas a znovu, jak kdyby to jednou nestačilo.
"Máme za sebou pár věcí, které tohle všechno způsobily. Nejspíš je nejlepší doba si o tom promluvit. Pojď dál." Pobídne ji do nitra bytu a sám za nimi zavře dveře a po jistotu zamkne. Má pocit, že takhle budou ve větším bezpečí všichni. Hyde sám se usadí na hranu konferenčního stolu blíž k Manovi, aby na něj snad nikdo nemohl. Ten se ale brzo zvedne a jde jim připravovat čaj. Hyde se podívá na Naoki.
"Nejde úplně o to, co bylo řečeno. Spíš o to, koho znáš." Začne vycházet s pravdou na světlo. Buď tím všechno zkazí nebo najdou patřičná vysvětlení.
"Mana se vyděsil, protože u tebe viděl fotku tvé dcery, která dělala kuchařku v jeho rodném zámku." Pokračuje dál a pozoruje výrazy ve tváři ženy kousek do sebe, jak kdyby v něm mohl najít víc. Asi to bude tím, kolik času tráví s Manou. Naučil se díky němu víc vnímat mimiku, než slova.
"A pak zmizela, beze stopy. A není první, Naoki-san. V tom sídle se děje něco divného a po jedné noci, kdy jsem si poprvé myslel, že někoho zabiju, jsme utekli pryč." Odmlčí se na moment a zděšení nejde přehlédnout.
"Mám pocit, že se tam děje něco, čemu musím zabránit, ale nevím jak a Mana o tom nechce ani slyšet." Ohlédne se na Manu, který už servíruje čaj.
"Proto bych se tě rád zeptal, jak se jmenuje muž, který se na mě ptal a kolik takových jako je tvá dcera nebo já už zlanařil." Trochu jí zaprosí očima.
"Haido, to přece není možné, šlo jen o práci." Naoki vypadá opravdu vyděšeně a slzy se jí už tlačí do očí. Pomalu jí dochází, kam tím vším míří. Očima hledá vysvětlení i u Many, ale tam asi marně.
"Jsem přesvědčený o tom, že za vším stojí pán toho sídla a možná...Ještě někdo k němu. Nechci se tam vracet. Manovi se to taky nelíbí." Podívá se na něj znovu a očima mu říká, že prostě musel. Začíná mu být jasné, jak to pro Manu je těžké, ale copak mají na výběr? On by nedokázal žít s pocitem, že seděl a nic pro to neudělal.
"Potřeboval bych s ním alespoň mluvit." Dodá, když se podívá zpátky.
"Moje dcera..." Vydechne tiše Naoki.
"Je..." Hydovi v tu chvíli přejede mráz po zádech a něco mu říká, že přesně ví, jak skončila.
"Nevím, ale asi..." Odmlčí se a nakloní, aby jí položil dlaň na předloktí, když se rozpláče.
"Moje jediné dítě." Podaří se jí vydolovat mezi vzlyky.
Mana
To, že pochází ze zámku, nejspíš Naoki objasní všechna ta gesta a jeho držení těla. On ji ale ze svého místa podrobuje netečnému pohledu zvláštních očí, ani u toho nemrkne a snaží se zachytit každé zachvění řas, které by ji prozradilo. Třeba to dávno ví… Jak ale Hyde mluví, Naoki spíš bledne a oči se jí rozšiřují údivem i strachem. Možná proto, že by Hyde klidně vraždil, ale mnohem spíš proto, že její dcera podle jejich slov zmizela. Když dojde na něho a na to, že by měli zasáhnout, uhne očima do strany a odmítavě stiskne rty. Cítí na sobě pohled Naoki, ale ještě se nenechá obměkčit a nepodívá se na ní, aby jí podal pomocnou ruku. Ještě potřebuje malý kousek, aby se misky vah zhouply a on konečně pustil z hlavy ten vrtoch, že je ohrožuje. Bojí se uvěřit komukoliv kromě Hyda, opravdu moc se toho bojí a byl by nerad, aby to byla chyba, která by jeho nebo Hyda stála život. Těžko říct, kam tímhle vším Hyde míří. Naoki by měla mít hlavu plnou své ztracené dcery, zatímco on si hraje na detektiva a snaží se přijít na to, kdo najímá lidi do zámku. Kéž by jeho jméno neznala! Prostě jí ho neřekl a nebylo možné ho už nikdy vystopovat. Tohle město bylo obrovské, jeden člověk se v něm snad ztratí! I kdyby Hyde to jméno měl, co udělá dál? Mana vážně moc nechce, aby tam Hyde šel zpátky. Zvedne konečně oči k Naoki a upře je do její tváře, jako by ji silou myšlenky mohl přinutit, aby Hydovi nic neříkala. Z jeho výrazu, ale nejde nic vyčíst, je pořád stejný. A pak se Naoki rozpláče a Mana konečně uvěří. Tohle by nedovedl předstírat nikdo, je o tom přesvědčený. Úlevně svěsí ramena, když se zase začne cítit v bezpečí a jeho maska trochu opadne. Je znát, že ji kromě informací o dceři to ostatní už nezajímalo. Jeho by to taky nezajímalo, kdyby šlo o Hyda. Přisune se na pohovce blíž k Naoki, stáhne jí dlaně z obličeje a pak si ji přitáhne do náruče. Nedá se říct, že by se styděl za to, jak se k ní před tím choval. Podle sebe na to měl dost dobrý důvod, ale teď už ví, že to byl planý poplach a chce ji ukonejšit. Dokonce ji volnou dlaní pohladí po zádech, než ji po delší chvíli ze svého sevření zase propustí. Sáhne na stolek pro čaj a podá jí ho do dlaně. Na posilněnou. Podle něj neexistuje pravděpodobnost, že by její dcera byla živá, protože u nich vařila už před časem a podle toho, jak vypadala ta poslední kuchařka… Přesto by jí takovou informaci měl potvrdit někdo jiný, někdo, kdo to ví určitě. Vstane a přejde ke stolku, kde najde papír a pero. Jinak mu Naoki rozumět nebude. -Když Hyde na ten zámek půjde, umře taky.- Napíše přímočaře. To určitě nikdo z nich nechce, Naoki už vůbec ne, takže mu pomůže ho přesvědčit, aby to nedělal. O existenci něčeho takového jako je policie nemá ani ponětí. I kdyby ale měl, podle něj tam umřou taky. Viděl přece ten požár. Kdo ho založil? Podle něj duch z věže srovná zámek se zemí jen proto, aby dostal, co chce. Respektive koho chce. Jak chce tohle Hyde zastavit? Hyde, Naoki
Hyde sám vůbec nepochybuje, že Naoki mluví pravdu. Zná ji už chvíli, aby viděl v tváři, jak moc jí ta zpráva rmoutí. Těká očima i na Manu, aby viděl, jak s pláčem přijde i změna v jeho obličeji. Už jí věří také a první krok je za ním. Ani na vteřinu nepochybuje, že se na zámek musí vrátit, aby to všechno zastavil. Vůbec si ale není jistý, že tu moc má. +Běž na policii, tak jako by to udělali všichni.+ Přemlouvá sám sebe a zároveň ví, že to není řešení. Jak se ale dokáže ubránit dívce z věže, to netuší. Má Mana pravdu? Zůstane tam, když se na ono místo vrátí a už Tokyo nikdy neuvidí? Nebo to není ten důvod, proč ve své hlavě slyší jemný hlásek čím dál víc. Teď nad tím nemůže přemýšlet. Soustředí se na dění v místnosti a vyslechne si jméno toho, který najímá personál. Určitě bud vědět víc. Už jen zjistit, kdy se v restauraci zase objeví anebo ho najít někde jinde. Co když tam už nepřijde?"Je mi to opravdu líto." Prohodí upřímně směrem k postarší ženě a pozoruje Manu, jak ji konejší. Sám to chtěl udělat, ale ví, že je v dobrých rukou. Jenže to přesvědčení s tím pohledem jen narůstá. Upře na Manu oči, když se zvedne a zamíří ke kuchyni. Sám si přesedne na opěrku za Naoki a položí ji dlaň konejšivě na předloktí.
"Pokusím se udělat všechno, aby se nic podobného nestalo." Dá jí své slovo, které nikdy neporušoval a ušije tím na sebe dokonalou past. Naoki se na něj uslzenýma očima podívá a pak pohlédne na Manu, který jí předá papírek. Přečte si ho a její zděšení je o to větší. Hyde neváhá ani na vteřinu, když se po něm natáhne a schová ho v dlani.
"To se nestane." Pokusí se oba dva uklidnit, aby mu dál nebránili. Naoki to ale nehodlá nechat jen tak být.
"Nemůžeš tam jít." Prosí ho a už svírá obě jeho zápěstí, jak kdyby se tam chtěl vydat hned teď.
"Dějí se tam hrozné věci a taky zvláštní, Naoki-san. Podle mě to má nějaký důvod, že se některé staly právě mně." Přebírá si události po svém a dávám jim směr, aby sám sebe ale i ostatní přesvědčil, že mu ze strany nadpřirozených věcí nic nehrozí.
"Něco mi říká, že se jen bojí toho, co se uvnitř děje." Koukne se na Manu a snaží se vypadat přesvědčivě.
"Nemáme dnes zůstat s tebou?" Stočí oči zase k Naoki, aby ji ujistil, že tu může klidně strávit noc, aby jí pomohli překonat její smutek. Ta však zavrtí hlavou, ale pořád Hydovy ruce nepouští.
"Neměla jsem ti to jméno říkat." Dává to za vinu sobě.
"Kdybych jen věděla..." Odmlčí se a začne zase plakat.
"Prostě tam nejezdi." Přemlouvá ho podruhé a sleduje, jak Hyde vrtí odmítavě hlavou.
"Pojedu tam a seženu důkaz k tomu, co víme. Pak to nechám na policii, aby to celé pořádně prošetřili a potrestali toho, kdo za to může. Musí být potrestán." Jeho odhodlání začíná být hmatatelné. Naoki ho nakonec přece jen pustí a konečně znovu sáhne po čaji, který předtím odložila. Krátce a uvzlykaně se napije, než ho zase odloží.
"Já, totiž...Musím se s tím srovnat..." Povzdechne si a začne vstávat. Je vidět, že potřebuje chvíli o samotě, aby si mohla pořádně poplakat. Otočí se na Manu s vřelýma očima a rty zformuje neslyšné děkuji, než ho pohladí po tváři a poněkud nejistou chůzí zamíří ke dveřím. Hyde vstane vzápětí, aby ji mohl odemknout.
"Kdyby cokoliv..." Nabídne ji, že může přijít. Jakmile se za ní dveře zaklapnou, otočí se do místnosti, opírajíc se zády o ně.
"Já vím, že se toho bojíš." Broukne měkce do nitra bytu a tváří se nešťastně.
"Dokážeš si ale představit, kolik životů by to ještě mohlo stát? Vymyslíme společně, jak to provést, aby se mi nic nestalo, ano?"
Mana
Stiskne odmítavě rty, když Hyde hrábne po papíře a dělá, jako by všechno nebezpečí zmizelo společně s tím jak ho mačká. Nemusí nic říkat ani psát, aby oba s Naoki pochopili, že tomuhle prohlášení ani za nic nevěří. A doufá, že tím Naoki pořádně naočkuje. +Dej mu kouli na nohu, udělej cokoliv!+ Prosí ji v duchu. Protočí očima, když Hyde začne o důvodech. Jistě, že… ta dívka ho chce pro sebe. Vypadá jako Mana a Mana sám měl skončit dole ve sklepě, to samo o sobě je neskutečně divné a dosud nepřišli na to, proč tomu tak je. Proč je její kopie a proč ho otec obléká do dívčích šatů? Zvedne oči k těm Hydovým a zapíchne je do nich, aby mu dal jasně najevo, že s tímhle tvrzením nesouhlasí. Ne, ona se rozhodně nebojí, nemá čeho a kdyby chtěla pomoc, dávno by požádala kohokoliv. Proč si vybrala zrovna jeho? Protože si ho vybral Mana? Opravdu si to myslí. Toužila očividně po tom samém, byli si podobnější, než se zdálo. Ne, Naoki mu to jméno vážně neměla říkat, ale už bylo pozdě a Mana může doufat jenom v jediné – že ho Hyde nikdy nenajde. Pokud tam tajili vraždy, pochyboval, že by lovil pořád ve stejných vodách, to by bylo nebezpečné. Poukáže gestem dlaní na plačící Naoki a dá tak najevo Hydovi, že ji velmi stresuje a může za to momentálně on, ale ten paličák si přisadí, že tam prostě pojede, i když si to Mana nepřeje. No tohle! A kdo je tady pán? No, on už ne… kruci. Pro jednou by se to hodilo. Manovi se vůbec nelíbí, že se Naoki zvedá, aby odešla. I on si myslí, že by tam neměla být sama, ale musí respektovat, co si přeje. Měli by ji později jít zkontrolovat. Škoda, že tu není pokoj navíc, ve kterém by mohla spát. Snad bude v pořádku. Kývne hlavou, když mu poděkuje a uctivě se jí ukloní. Půjde do parku a stejně ty růže natrhá a pak jí je donese, aby se jí omluvil. Jakmile se za ní zavřou dveře a Hyde se k němu otočí čelem, jeho pohled se ochladí a založí si odmítavě ruce na prsou. Rezolutně vrtí hlavou, že nic vymýšlet nebude a že takové řešení neexistuje a pak si dupne. Ne, prostě ne a ne a ne! -Nejsi sám sebou!- Gestikuluje na něj a opravdu moc se zlobí. -Chceš tam jít z úplně jiných důvodů. Odvedl jsi mě odtamtud, abychom byli v bezpečí a teď se tam chceš vracet, ale k čemu mi je, že jsi mě zachránil, když mě tu necháš a utíkáš za ní!- Žárlí? To taky! -Jaký to mělo smysl, když se ti něco stane a já tady zůstanu sám?!- Mává rukama, že mu ani nemůže být rozumět a pak toho najednou nechá. Chvíli se neděje vůbec nic. -Jak by ti bylo, kdybych řekl, že půjdu já? Nebo… kdybych chtěl kamkoliv odcházet kvůli komukoliv? Sedím tu každý den a čekám jenom na tebe.- Dlaně se míhají vzduchem. A vůbec! Dlouhým krokem vykročí směrem k němu, ale jen se protáhne okolo a šup, už je na chodbě a vzápětí na schodech. Půjde kam chce a neřekne mu o tom a teď se může Hyde divit a strachovat! Jen co bere dole u vchodových dveří za kliku ví, že by nejradši utíkal zpátky k němu do bezpečí, ale Hyde si to musí uvědomit. Že bez něj tady nevydrží, ze se zblázní, než se vrátí a pokud… jak se dozví, že je v pořádku? I kdyby ho nezabili, jak se dozví, že nespí ve věži? Rozhořčeně a rozrušeně kráčí po chodníku, skoro popobíhá, míjí lidi a po tváři se mu skutálí první slza. Kde je ten jeho karaoke bar? Chce si dát něco ostřejšího! Tak! Pořád má svoje manýry. Konec poslušnosti! Hyde, Saga
"Neutíkám za nikým." Pokusí se malinko bránit a nadechne se, aby se mu to znovu pokusil vysvětlit.
"Víš, že tě miluju nade všechno." Krčí u toho nešťastně obočí. Nechce ho přece trápit, tuhle hádku si vůbec nepřál a není mu z toho dobře. Svírá se mu žaludek, když vidí, jak ho dokázal rozčílit. Možná přijde i malinkaté uvědomění, že má pravdu. Asi to není jen tak? Nebo to je opravdu jen jeho rozhodnutí, že tomu chce zabránit?
"Mana-chan, prosím." Tváří se už opravdu nešťastně.
"Já to přece nedělám kvůli nikomu jinému, jen kvůli tobě a těm kuchařkám." Ocelové oči začínají malinko pohasínat, když mu dojde, jak si to Mana přebírá a co si myslí.
"Moc mi na tobě záleží a pořád je tu riziko, že tě někdo pozná a najde." Pokouší se ho dál ubezpečit, jak to všechno myslí a že v tom nic jiného není. Natáhne se po něm, jakmile prochází kolem něj, ale mine ho.
"Mana-chan, nechoď nikam. Ne sám." Křikne po něm, ale je pozdě a dveře se za ním zacvaknou. Bez váhání se rozběhne za ním, jen ty potvory to snad dělají schválně a stařičká klika se zasekne. Jakmile vyběhne na ulici, po Manovi nikde není ani památky.
"Kam jsi šel? Tohle mi nedělej." Broukne si pro sebe zoufale a krátce se opře o zeď domu, aby si rozmyslel, kde ho bude hledat. Už přemýšlí, kolik míst Mana zná a kam mohl jít. Není jich tolik, ale stejně bude běhat celou noc, aby ho našel, pokud nebude mít štěstí. Obchody, park a sem tam nějaká kavárna, kterou mu ukázal na fotkách nebo v ní byli. A to ani neví, kolik míst Mana objevil v novinách a časopisech a mohl se tam chtít vydat.
"Vrať se zpátky, prosím." Rozhodí zoufale rukama uprostřed ulice, jak kdyby ho snad mohl slyšet. Trvá to ještě chvilku, než si vybere směr a vydá se Manu najít. Bude doufat, že se mu poštěstí a najde ho brzy nebo se asi zblázní.
Postava zahalená v dlouhém, stylovém kabátu se vynoří z metra je vidět, že pospíchá. Už zase jde pozdě, ale pořád ještě stíhá otvíračku. Jen jako provozní a barman v jednom by tam měl být asi o dvě hodiny dřív, aby všechno stihl. Pro něj vážně nadlidský výkon. Stejně ho ještě nevyhodili, ale na koberečku byl už několikrát. Co naplat, stejně jde zase pozdě, ale...Přece musí trochu vypadat a samozřejmě mu leží na srdci jen blaho podniku a není to tím, že neupravený překročí práh svého podnájmu. Tedy jeho podnájmu...Je to malý byteček, kde jsou na dva pokoje tři. On si ten svůj ukořistil jako první a odmítá se s kýmkoliv dělit. Zatváří se nadmíru spokojeně, když zrovna zahýbá za roh a už je skoro u dveří. Hledá klíče v kapse doufajíc, že je zase nenechal doma a nedává pozor. Tak se stane, že vrazí do o hodně drobnější postavy, kterou jen tak tak zachytí, aby neskončil na zadku. Trvá to vteřinku, než si neznámého prohlédne a v očích mu zvláštně zasvítí.
"Ale ahoj." Usměje se na něj skoro svůdně, aniž by jeho paže pustil.
"Vím, že by tě hodně rychle někdo zvedl, ale to neznamená, že to budeš dělat schválně." Dobírá si ho malinko a rozhodně ho zaujmou jeho oči.
"Ještě máme zavřeno." Kývne hlavou k omšelé ceduli malého baru.
"Ale tebe s radostí pustím dovnitř, když budeš chtít." Usměje se na něj zářivě a zacinká klíči na prstu.
"A dokonce ti naliju, co budeš jen chtít. Jen pro ty tvoje oči. Pověz mi, už ti někdo nemíchat tvůj vlastní drink? To ti můžu hravě splnit." Pozvedne nepatrně pravé obočí a s hranou starostí v očích mu opráší neexistující smítka z ramena.
"Pokud se tedy nechceš radši toulat? Tyhle ulice nejsou bezpečné a za chvíli bude tma. Jsem Saga a ty Hoshi-chan?"
Žádné komentáře:
Okomentovat