(Torův byt)
Tora, Zyean
Zye v první chvíli jen pokrčil rameny. Je to hrozně dávno, co neznámého viděl. Možná by ho spíš poznal po hlase, sluch je na tom mnohem lépe, než zrak, ale těžko říct. Mohl to být opravdu kdokoliv. Do tváře mu však neviděl. Už se malinko usmívá, ale v očích má stejně strach. Chvíli těká pohledem z Tory na Taijiho, než Tora mizí zpátky za dveřmi a stihl u toho jen protočit očima v sloup. Asi to chtěl vědět ideálně hned. Zye mu pomůže vstát a s jistou obavou a starostlivostí mu pomůže do ložnice, kterou doteď obýval sám. Je to zvláštní, všude je tmavé dřevo, ale nepůsobí to těžce a ponuře. Vlastně to má styl, jen on by si ho nevybral. Podívá se s mírně pozvednutým obočím na boty na zemi, které se tam neúhledně válí, ale on není z těch, kdo by je uklízel. Naopak přijde mu to zvláštně uvolňující."Věřím ti, věřím jemu." Vypadne z něj a ohlédne se ke dveřím. Kdyby nevěřil, už tu dávno není. Prostě by se vytratil a pokusil se to zvládnout sám.
"Myslíš, že je to tak zlé?" Zeptá se ho na otázku, která ho pálí v hlavě od té chvíle, kdy řekl, že nemá nikam chodit sám.
"Nemůžu tady být zavřený..." Nedořekne to a těkne očima k těžkým závěsům.
"Nemůžu tady zůstat víc, jak dva dny, chápeš?" Vypadá malinko zoufale.
"Už dlouho jsem nebyl za úplňku venku a navíc...mám práci." +Chodím sice věčně pozdě, ale nemůžu o ni přijít, jak se pak uživím bez smečky? + Nechá myšlenky na chvíli pohltit hlavu, než se na něj prudce podívá a krátce se zasměje.
"Nevypadáš, že bys byl schopný vůbec vstát." Dobírá si ho malinko a trochu váhavě se pohne směrem k posteli. Nemůže si pomoct, ale musí na něj koukat mnohem víc, když se tam tak hezky válí. Něco ho k němu přitahuje a on prostě neví, co s tím. V očích se mu blýskne, jakmile shlédne na jeho ruku. Ještě chvíli váhá, když stane u postele a malinko hlasitěji polkne, než se uvelebí vedle něj. +Škoda. Cože? Ne, to si ani nemyslím.+ Napomene se v duchu a skoro provinile si přitáhne pokrývku pod bradu, i když mu vůbec horko není. Jeho kůže příjemně hřeje a mohl by spát, i kdyby tu bylo pod nulou.
"Měl bych být s Kaiem." Pípne zpoza přikrývky, když mu z ní kouká jen nos a oči. Podívá se na něj, ale pořád se drží tak nějak na kraji, aby mu dal dostatek místa.
"Já už si prostě zvykl, že nezapadám, ale on měl vždycky své místo. Musí to být pro něj těžké." Pokusí se Taijimu vysvětlit své vlastní rozpoložení. Nakonec to ale nevydrží a přisune se blíž.
"Ty jsi stejně zvláštní anděl, když tě upír nabádá, abys byl hodný." Cítí se u něj bezpečně a už se příliš nehlídá.
"Inoran...Asi nemáte příliš společného, že?" Mrně pozvedne hlavu, aby mu viděl do tváře a krátce se uchechtne.
"Vypadal, že by spasil svět a ty...Ty taky, jen by to asi byla pořádná párty." Kousne se do rtu, protože už mu pusa zase jede.
"Gomen, nechám tě spát." Naznačí zamykání pusy a imaginární klíček mu předá s hravým výrazem v očích.
Tora se upřímně rozesměje, když se ho Kai zeptá, jestli je doktor. Tohle byl ten nejlepší vtip za poslední roky.
"Ne, to rozhodně ne. Ale jestli chceš, za jedním tě vezmu. Určitě bude k popukání sledovat ho, jak si poradí s vlkodlačí šarvátkou a pak tě hodí na pokusy, protože se hojíš nadsvětelnou rychlostí." Protočí nad ním očima v sloup a pak se přidá i výraz, no ták, když sebou šije a cuká.
"Jsem jen někdo, kdo toho ví o trochu víc." Neprozradí mu vlastně vůbec nic. Už dávno ví, že není dobré o svých znalostech příliš mluvit. Proto do svého bytu jen tak někoho nebere. Teď udělal výjimku a mohlo by se mu to ošklivě vymstít. Když už tady někoho léčí, přijde dost často v bezvědomí nebo ho do něj dostane a dělá to i po cestě ven. Na to tady má dost potřebných přísad.
"No, někdy se to stává, ale moc se do toho nepouštím." Přizná mu bez okolků a v očích se mu trochu zvráceně blýskne. Možná ho přece jenom trochu postrašit.
"Dost tvorů tady křičí bolestí a mám sousedy." Zavtipkuje znovu, než sáhne po jeho paži a přitáhne si ho pomalu blíž.
"Chci se jen podívat." Ujistí ho, že mu nic dělat nebude...Zatím.
"To víš, my upíři už lepší nebudeme. A ano, baví mě to." Odpoví mu bez váhání, než vstane a přejde k jedné ze skříní. Poklop nad Agátou se nebezpečně zakymácí, ale zůstane na svém místě.
"Neboj, Taiji mu nic neudělá. Pokud štěně nebude chtít a podle toho, jak na něj koukal..." Uchechtne se. Nechal by se Tai dvakrát pobízet? Určitě ne. Když se otočí už Kai sedí s hlavou v dlaních.
"Hele, tohle není konec světa. Podle toho, co jsem v poslední době viděl, se vám bez zrovna téhle smečky uleví." Vážně se ho snaží uklidňovat? K čertu, asi si něčeho čichl, jinak si to nedokáže vysvětlit.
"Můžete být oba rádi, že vůbec žijete, zkus to tak brát. A to, žes prohrál...To tvoje ego snese. Ale když nad tím tak přemýšlím, nejsem si jistý, že to bylo jen tak." Viděl jejich alfu a upřímně...Strach z něj rozhodně nešel, tedy dřív. Kai vypadal v mnohem lepší kondici. Po tom, co naznačil Tai...Možná v tom bylo opravdu víc. Vrátí se ke Kaiovi a usadí se vedle něj, v ruce má kulatou krabičku. Jakmile ji otevře, rozline se kolem nevábná vůně.
"Myslím, že ty voníš líp a to je co říct, ale pomůže to. Nikdy nezmizí, ale pomůže to s jejich hojením. Víc s tím nesvedu." Vysvětlí mu krátce, než si ji nanese na prsty.
"Tak ukaž všechny a klid, už jsem viděl opravdu všechno. Skoro. Kdybys nebyl tak cítit, asi si to užiju mnohem víc." Podívá se mu upřeně do tváře a teď není příliš poznat, jestli žertuje nebo ne. Agáta se ozve znovu.
"Některé ženské jsou nesnesitelné a zrovna s touhle se do křížku dostat nechceš, ale...Teď ti trochu zachraňuje kůži. Mě jí malinko stála." Vyhrne dlouhý rukáv nad zápěstí a ukáže drobné jizvičky. To se taky nikdy nezahojí.
Kai, Taiji
Nějakou dobu se vůbec nic neděje a Taijiho ruka tam jenom tak visí ve vzduchu, takže se mu rozhodne odpovědět na některé předchozí otázky, aby si vyplnil čas, než po něm hrábne, ať se mu to líbí nebo ne. +Když mi tak věříš, tak co děláš tak daleko?+ Mírně zvedne koutky po své myšlence, ale jinak nechává oči zavřené a přikývne. "Ano. Nechci malovat čerty na zeď, ale myslím, že by mohlo jít právě o ně." Nejdřív nechápe ten odpor zůstat pěkně v bezpečí v jeho a Torově náručí, ale pak mu to dojde, oči otevře a stočí je jeho směrem. Úplněk. A tenhle vlček vypadá, že ho ještě moc nezvládá. Taiji se v tomhle moc nevyzná, myslel si, že když se s tím už narodili, tak je to pro ně brnkačka, ale asi to nebylo tak jednoduché. Té jeho práci se ale začne tiše pochechtávat.
"Zye, zlatíčko, tys to ještě nepochopil, viď? V té tvojí práci tě budou hledat jako první. Skoč si na směnu a po cestě si pronajmi místo na hřbitově." Trochu si ho dobírá, ale Zye musí pochopit vážnost situace.
"Nějak to s Torou uděláme. Nenecháme tě v tom, neboj." Už je to tak, vzali si je pod křídla a Taiji doslova. Jejich cesty se zkřížily a nějakou dobu to už nebude jinak. Zye mu tu ruku nakonec vážně nepodá, ale matrace se konečně zhoupne a on zřetelně ucítí teplo jeho těla, i když se drží co nejdál to jde. Taiji si pohodlně opře hlavu o složenou paži a podívá se do páru stříbrných očí naproti sobě. O moc víc toho z něj nevidí.
"Myslím, že Kai právě teď spí. Ani by nepoznal, že tam jsi." Ujistí ho, ale chápe, co mu tím chce říct. Pro Kaie bude tohle vyhnanství hodně hořká pilulka. Vlci tím strašně trpěli. Zye změní téma na něj samotného a Taiji zvedne koutky nahoru.
"Hodně andělů padlo. Stali se z nich démoni, to tě ve škole neučili?" Broukne, ale nadzvedne trochu víc přikrývku, když se Zye sune blíž, aby ji přes něj mohl pečlivěji omotat. Trochu tam pozapomene svojí ruku, ale samozřejmě dělá, že si toho vůbec nevšiml. Koutky jdou ještě výš, když dojde na Inorana. Taiji zavrtí hlavou.
"On je předpisový anděl. Ztělesnění čistoty, ctnosti a nekonečné nudy. I ty jeho vtipy vůbec nejsou vtipné, podle mě humoru nerozumí. Jinak je to ale miloučká dušička. Jen ho musíš nejdřív opít do bezvědomí, aby s ním něco bylo." Pokusí se vysvětlit svůj komplikovaný vztah s druhým andělem.
"Myslím, že ho hrozně rozčiluju, ale to je špatná emoce, takže ho tím frustruju ještě víc." Zatváří se spokojeně, když Zye zmíní tu párty.
"Teď jsi to trefil. Vidíš? Už mě poznáváš. No netěšil by ses na takovou?" Jeho hlas je čím dál ospalejší. Pomyslný klíček si nepřevezme.
"Jen klidně povídej a kdybych usnul, povíš mi to pak znova." Ujití ho, že tahle vlastnost mu vůbec nevadí, dlouze si zívne a tou rukou, co přes něj má, si ho přitáhne až úplně k sobě, jako by mačkal plyšáka. Do pěti vteřin už neví o světě.
Kai se v hlavě probírá vším možným, i všemi Torovými slovy. O tom, kým je, o tom, že tu vlastně tajně pomáhá ostatním a taky o tom, že Zye údajně kouká po tom andělovi. Jeho bráška? Ani omylem… proč by měl? Není nijak hezký, je to kluk a navíc… +Náš zachránce… ale anděl dost s otazníkem.+ Pomyslí si. Tora se ho pokusí povzbudit a začne mluvit o jeho smečce, ale je vidět, že upír samotář nemůže ani zdaleka pochopit, jaké to teď pro ně bude. Zvedne k němu na okamžik oči ze svých dlaní a vypadá opravdu nešťastně.
"Kdybych vyhrál, smečka by se uzdravila. Všechno by se obrátilo podle mých pravidel a pak bychom zase měli rodinu." Řekne mu svůj pohled na celou věc. V očích mu zaplane otázka, když Tora prohodí, že se mu na tom celém něco nezdálo. Jasně, i on si myslel, že na Shinjiho má, to proto se o to vůbec pokusil, ale nepřišlo mu zase tolik divné, že to nevyšlo. Pro něj to byl důvod toho, proč ho dávno nesesadil někdo jiný, třeba i starší a zkušenější. Tora se opět vrátí k němu a něco před ním otevře. Kaie uhodí do citlivého nosu takový smrad, že se okamžitě prudce odvrátí a jeho žaludek začne protestovat.
"Dej to pryč..." Zaskučí doopravdy jako vlk, drží si nos a odmítá se naklonit zase zpět k němu, ale odpor je zdá se marný. Tora vzápětí vysvětlí, na co to je, ale to má opravdu smrdět touhle mastí? Vždyť se to nedá snést… Jenže bolest z těch ran je ještě mnohem horší a tak ho nakonec neochotně pustí blíž k sobě. Až teď si uvědomí, že ho Tora celého převlékl a jeho slova jsou tak pravdivá. Nicméně s tričkem musí zase dolů a křiví u toho tvář bolestí, než odhalí slušně vypracované tělo. Jeden kousanec má i na pravém stehně zespodu. Těžce si povzdechne, s námahou se postaví a začne si stahovat kalhoty nad kolena. Kdo ví proč mu u toho tváře trochu znachoví, jak kdyby tady nebyli dva kluci a k tomu upír a vlkodlak. Kdyby snad pohlaví nestačilo… Trhne hlavou směrem k poklopu a pak se podívá na to, co mu Tora ukazuje.
"Co to tam je?" Co zraní upíra a zanechá to stopy? Regeneraci měl mít stejně dobrou jako Kai. K tomu ty narážky, že by si užil pohled na něj. Dojmy, které z něj Kai má jsou čím dál rozporuplnější. Najednou si v tom prádle připadá až moc odhalený.
Tora, Zyean
"Já vím, že ano." Pípne Zye sotva slyšitelně a krátce sklopí oči, než je zase zvedne k Taijiho tváři. Nemůže se do ní přestat dívat. Navíc je příliš blízko. Cítí se v bezpečí a strach se malinko upozadí."Já ve škole zrovna pozor moc nedával." Dodá ještě s trochu hravějším pousmáním. S ním vždycky šili všichni čerti a sedět pět minut v kuse byl na něj prostě moc těžký úkol. On by radši pořád lítal po lese, to už se asi nezmění, i když teď si to chvíli neužije, dokud...Zapluje pod přikrývku a vypadá ještě víc v rozpacích, než před chvílí. Hlavou se mu prohání různé myšlenky a ani jedna by se rozhodně neměla dost na světlo.
"Nevypadal, že by mu to vadilo. Skoro se tvářil, že v tom vidí nějaký vyšší smysl." Pokračuje dál na téma Inoran. Přišlo mu, že vidí něco, co ostatní ne. Možná byl jen moc naivní? No zrovna od něj to sedí. Krátce se uchechtne, jakmile dojde i na párty. Má to úplně živě před očima, to by byl teda mejdan, ale nemůže říct, že zrovna on by na něj nešel.
"Budu se těšit, až podobný uspořádáš." Přikývne krátce, než mu dojde, co vlastně řekl.
"Teda pokud mě pozveš." Pokrčí rameny s nevinným výrazem. Pořád se trochu vrtí, jak kdyby se nemohl rozhodnout, jak si lehne. Je jak pytel blech, tohle mají s Kaiem společné. Nechá se bez protestů přitáhnout blíž a spokojeně přivře víčka, když mu Tai říká, že klidně může mluvit. On ho tím uspí? No tak to bude první živý tvor na světě. Většinu s tím jen rozčiloval.
"Je fajn vědět, že tím někoho neotravuju. To bude tím, že si anděl, kdybys nebyl, bude ti to hrozně vadit." Začne mluvit a nemíní jen tak zatavit.
"I mámu jsem s tím hrozně štval. Vždycky mě poslal pro něco, jen aby měla chvíli klid." Zlehka se usmívá. Přišli o rodiče už dávno, tyhle rány se úplně nezahojily, ale nejsou čerstvé.
"Jen to vždycky řekla tak hezky, že mi..." Odmlčí se na vteřinu, když zjistí, že Tai už spí. Pousměje se pro sebe, opře si předloktí o jeho hruď a naposledy se zavrtí. Ještě dlouho ho pozoruje, je na tom něco uklidňujícího. Trochu pozvedne ruku, ale velmi opatrně, aby ho třeba neprobudil, než mu odsune pár pramenů z tváře.
"Dobrou noc, Tai-chan." Zašeptá si, jak kdyby ho mohl slyšet a konečně zavře oči i on. Tohle bude rozhodně klidný spánek a bez jakéhokoliv koktejlu.
Tora se ušklíbne, když dojde na vítězství a prohry.
"A nebo taky ne. Nevíš, co smečku otrávilo, jak víš, že by se to nedotklo i tebe? Tohle není jen nějaká hra. Existují věci, které prostě ovládnout nemůžeš. Měl bys být opatrnější." Zarazí se a zavrtí sám nad sebou hlavou.
"Je vlastně úplně jedno, co řeknu, stejně si uděláš po svém." Odmávne to rukou. O co se tu vůbec snaží? Je to vlkodlak, ten na jeho slova nikdy nedá. +Byla jste sympatická štěňata, ale gomen, já vám nekrolog psát nebudu.+ Proběhne mu hlavou na vlnách černého humoru. Na tohle téma už toho řekl dost.
"Copak nevydržíš ani trochu smradu? Aspoň víš, jak se cítím, když vás má doma." Rýpne si do něj a nepokrytě sleduje, jak se svléká. Ani na vteřinu ho nenapadne odvrátit oči. Proč by se nekoukl, když je na co? Nanese první dávku masti a ta příjemně chladí, než začne zlehka pálit, jak kdyby něco z ran tahala ven. Ne, není to úplně nejpříjemnější, ale za chvíli to přejde, to ví. S mírně pozvednutým obočím sleduje, jak se bez vyzvání a dobrovolně začne víc svlékat.
"No, konečně jsi dostal trochu rozumu." Popíchne ho ještě malinko, než sáhne po jeho boku a přitáhne si ho zády k sobě mezi stehna. Oči mu chtě nechtě sklouznou na jeho zadek, který kryje jen prádlo a musí zatřást hlavou, aby přestal zírat. No, tohle je malinko mučení pro něj. On by podobné přednosti dokázal dost dobře ocenit. +Sáhni na něj...zakousne tě. Vsadíme se?+ Baví se ve své hlavě.
"Ještě se trochu předkloň." Zavrní hlubokým hlasem a schválně mu dává vábivější podtón.
"Na zaplacení toho všeho určitě nemáš a tak nějakou odměnu si přece jen zasloužím, no ne?" Vážný tón v hlase mu vydrží přesně pět vteřin, než se rozesměje.
"Dal bych všechno, abych viděl tvůj výraz, ale červenat se umíš hezky. Jsi vážně k sežrání." Tohle myslí po dlouhé době opravdu vážně, tedy ten kompliment. Nanese si mast na prsty a začne ji pomalu roztírat po ráně. Dává si na čas, rozhodně nespěchá a volnou dlaní svírá druhé stehno, které tiskne. Aby se mu necukal samozřejmě! Sem tam s ní trochu popojede, prostě si chtěl sáhnout o malinko víc. Jakmile má hotovo, kousek ho poposune dopředu, aby mohl vstát. 'Už teď se baví jeho reakcí a stejně to udělá. Protáhne paži kolem jeho pasu a přitiskne ho opatrně na své tělo. Přiblíží rty k jeho uchu a očima zkoumá to, co vidí z Kaiova profilu.
"To je hračka démonů. Někteří se baví tím, že přetvářejí běžné věci, aby uškodili ostatním." Šeptá mu do ouška a jeho dlaň na odhaleném břiše se malinko pohne.
"Já podobné kousky sbírám, protože mají svou moc. Když se správně použijí, dokážou uzdravovat, když ne, můžou tě klidně zabít ani mrknout nestihneš." Pokračuje ve svém popisu a u toho se malinko uculí.
"Tahle mast má ale vedlejší účinky, o tom jsem ti neříkal?" V očích se mu blýskne.
"Asi ne, zapomněl jsem." Pokrčí nenuceně rameny.
"Možná tě bude pár hodin trápit erekce. Je mi líto nebo není? Sám si nejsem úplně jistý. Máš někoho, kdo se o to postará?" Už zase provokuje a brzo dostane do zubů, s tím rozhodně počítá.
Kai
"Měl bych poslouchat, co mi říkáš? Záleží ti na tom?" Broukne, ale ne urýpaně.
"Vždyť mě neznáš, jak víš, co udělám?" Vede si svou, jenže místo toho dostane sprchu ve formě připomínky, jak mu asi voní. Protočí očima a podívá se zase před sebe. Není to vůbec příjemné poslouchat. Vždycky si myslel, že jeho sportovní, lehce kořeněný a při tom svěží parfém, opravdu moc dobře voní a najednou je tu s někým, s kým si připadá, jako by nevlezl měsíc do vany. Hrozné… Všechny jeho myšlenky přeruší nastupující štípání v ráně, které mu vžene slzy do očí. Několikrát prudce zamrká, protože tohle nečekal a jen díky tomu se nechá ochotně přitáhnout mezi Torova stehna, aby mu mohl ošetřit i tu ránu na noze. Cítí se tu tak hrozně zranitelný, není to ani trochu příjemné. Když ho Tora požádá, aby se předklonil, málem to doopravdy poslušně udělá, ale díky tónu jeho hlasu sebou trhne a dojde mu, že to byl vtip. Načuřeně se po něm ohlédne.
"Baka..." Vydechne tiše.
"Došly hezký upírky? Že se musíš otáčet za páchnoucími vlkodlaky?" Konečně si taky rýpne. Jenže Tora si z toho vůbec nic nedělá a ještě si přisadí, jak to Kaiovi sluší, když se červená. No tohle…! Kvůli němu se teď červená ještě o trochu víc, ale zarytě se dívá před sebe a bojuje s pálením, které mu snad sežere nohu.
"Kdybys ochutnal, nepřežil bys to ani ty." Narazí na jedovatost vlastní krve pro Toru jako upíra. S těmi jeho špičatými zuby by stačil jenom škrábanec a mohli by mít o zábavu postaráno. Pálení konečně trochu odezní a Kai si uvědomí, kde přesně má Tora druhou dlaň a především, že ji nenechává úplně v klidu. Okamžitě vytřeští oči a v duchu seřve sám sebe, že si toho nevšiml dřív. Co se to s ním děje?! Chce se mu vysmeknout, ale nestihne to a skončí v jeho pevném objetí. Na místo všech věcí, které Kai očekává, že řekne, začne Tora vysvětlovat, co je to tam pod tím poklopem a on, namísto, aby se cukal a vynadal mu, prostě uvolní tělo, stočí tím směrem oči a zůstane na poklop konsternovaně, ale zvědavě hledět. Jak asi vypadá taková hračka démonů?
"Ukaž." Pohne sebou dopředu, ale nejde to. Tora drží pevně k tomu se k jeho uším dostane slovo erekce. Cože??? Sklouzne očima dolů ke svému klínu a ne, tohle vtip nebyl. V tom prádle je jeho nemalá výbava víc, než vidět a po všech těch narážkách by ani nepotřeboval, aby se Tora choval tak důvěrně. Jenže to dělá, dotýká se ho na místech, kde by neměl jako je třeba odhalené břicho a v tu chvíli už vlkodlačí sílu nezastaví ani upír. Vytrhne se mu a prudce se otočí, aby se mu plamenně podíval do očí a udělal krok vzad.
"Tak hele! Na ceně jsme se nedohodli předem a tělem platit fakt nebudu." Zlobí se, pohodí hlavou a i přes bolest natáhne kalhoty nahoru, aby je zapl. Hned se cítí jistěji. Rychle se rozhlédne kolem sebe.
"S čím vším jenom kecáš a co je naopak pravda?" Řekne a impulsivně udělá těch pár kroků k poklopu, natáhne se po něm a vteřiny ho dělí od tragédie. V tomhle si je se svým bráškou víc, než podobný. Pytel blech a energie a nekonečné štěněcí zvědavosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat