Shinya
"Já bych byl rád, kdybys byl malinko nervózní." Pošeptá mu skoro do rtů. Hide opravdu nikam neutíká, jen si to očividně neumí příliš srovnat. Ale on přece umí nenechat ho nad tím příliš přemýšlet. První krůček mají za sebou a ty další....To už půjde samo. Tiše se zasměje, jakmile dojde na jeho chlupatého přítele, který řádí vedle. Bylo to tak vždycky, když on sám byl v podobném rozpoložení a chystal se někoho svést. Jak kdyby se Kebu pásl na podobných pocitech. Nejspíš jen vnímal atmosféru, která teď panuje v ložnici. Asi proto ho většinou vyhazoval, aby mu to nekazil a teď by to Hide určitě nepřežil."Ne, není to rotvajler, je o hodně menší." Snaží se ho trochu uklidnit.
"Ale rád ničí věci, nenech se jím rušit. On po tvé pozornosti netouží, za to já ano." Svádí ho dál bez mrknutí oka. Je mu s ním příjemně. Hideho tělo krásně hřeje. Má pocit, že ještě víc, než jakýkoliv jiný smrtelník.
"Hm..." Zavrní měkce, když zaslechne své jméno a u toho spokojeně přivírá víčka.
"Tohle se krásně poslouchá, řekni to ještě jednou. Minimálně." Rozverně se znovu zasměje a rozpohybuje své boky v několika krouživých pohybech.
"Ne, zas tak často ne." Zatváří se, jak kdyby neuměl do pěti napočítat.
"Už dlouho u mě nikdo nebyl." Ten detail, že raději vymetá jiné postele, si nechá pro sebe. Nelže mu, jen mu tak úplně neříká celou pravdu. Citelně vnímá dlaně na svých bocích a s radostí je nechá, aby si dělaly, co chtějí. Jen ať si ho hezky osahá, on se rozhodně bránit nebude. Stihne se jen pousmát nad jeho ujištěním, kterým si právě podepsal svůj ortel. Tohle mu stačilo jako slib, který si nepokrytě užije. Klidně se nechá opečovávat a nezáleží mu na tom, že je Hide člověk. Potřeboval tu péči, i když to nebylo typické chování démona, který bral lidskou rasu jako něco podřadného. Jeho vždycky fascinovali. Vzdychne si do jeho rtů, když konečně ucítí pořádný a nefalšovaný plamen vášně, který nemá nic společného s tím, co vytváří u svých obětí. Cítí ten příval energie, ale neovládá ji, jen pozvolna ochutnává a přikládá pod tu pěknou vatru. Další vzdychnutí na sebe nechá dlouho čekat a pak i tlumené vypísknutí a smích, když je najednou na zádech v posteli. Kdyby jen tušil, že zvládne to samé a ani by se mu toho nezadýchal. +Zvedneš ho nad hlavu? To se mu určitě bude líbit.+ Provokuje Hideho v duchu, ale nepřestává mu oplácet polibky. Štíhlá nožka se vyhoupne nahoru, aby jí ovinul jeho stehno a byl mu mnohem blíž. Prsty jedné dlaně vjede mezi jeho prameny a první se jimi jen zlehka probírá, než ho několikrát provokativně zatahá, aby v něm vyburcoval ještě víc. Jeho temná podstata polyká malé doušky stupňující se vášně. Je to jak kaviár, naprosto nesrovnatelné s tím, co umí vyvolat. Tohle je přirozené, opravdové, prostě neskutečné. Nepouští ani na vteřinu jeho rty, druhou dlaní už se dobývá k zapínání jeho kalhot. Je nedočkavý, ale Hide si ani neuvědomuje, kolik je mu toho schopný dát. Někdo takový se jen velmi těžko hledá. Možná proto si rád držel blízko ty, kteří tohle dokázali. Odtáhne se na vteřinu, aby se mu podíval do očí. V těch jeho se plynule kumuluje černočerná mlhovina, která dává najevo, jak moc si užívá.
"Jsi naprosto úžasný, jen nepřestávej." Dává svému hlasu ten nejsvůdnější podtón a zavrtí se pod ním, aby mu dal o něco víc pocítit své tělo. Mírně se pozvedne a přejde špičku jazyka a po jeho horním rtu, který si dokonale a velmi pomalu zmapuje.
"Chci tě, chci tě úplně celého." A pak jeho tváře opravdu zrudnou. Ví, že se to hodně z jeho obětí líbí, umí to vyvolat, pokud jsou jeho pocity opravdu intenzivní a to se právě děje. Dělo se toho mnohem víc, měnil svůj vzhled podle tužeb toho, kdo v něm podobné pocity vyvolá. Moc rád by věděl, jestli se na něm něco změnil i tentokrát ale často o tom vůbec neví.
"Povíš mi, co bys se mnou rád dělal?" Zeptá se ho bez známky studu na jeho skryté fantazie.
"Umím splnit úplně cokoliv."
Hide
Cosi spokojeného se mihne jeho hlavou, když ho Shinya ubezpečí, že tady dlouho nikdo jiný nebyl. Jako kdyby na tom záleželo, je to známost na jednu noc, ale… kdyby býval byl schopný myslet a něco si přiznat, musel by říct, že vážně záleží. Nemá ani ponětí, že slib, který mu dává, by mohl být pojat mnohem vážněji, možná dokonce opředen nějakým kouzlem. Tiše se zasměje společně s ním, když má konečně Shinyu pod sebou a on mu okamžitě vyjde vstříc, když kolem něj obemkne svou nožku. Je to příjemné, Shinyovo stehno hezky hřeje. Jejich rty se spojí do nové vlny nenasytných polibků, při kterých ho Shin tahá za vlasy a ještě víc tak přilévá do Hideho plápolajícího ohníčku. Za chvíli to bude pěkná vatra. Brzy ucítí drobné prstíky na vlastním poklopci a trochu se boky nadzvedne, aby mu udělal víc místa při jeho rozepínání. Trochu nespokojeně si zavrní do jeho rtů, když se od něj Shinya odtáhne, aby mu mohl něco říct. Podívá se do jeho očí a v těch Hideho se proběhne rychlé zmatení. To se mu jenom zdálo nebo v nich viděl něco, co tam být rozhodně nemá? Jako kdyby se v nich zatahovala bouřková mračna nebo padala noc. Jako kdyby někde hořelo a nadělalo to spoustu kouře… Trochu potřese hlavou, ale asi to byl jen přelud. Pořád ještě musí mít hladinku z toho jak moc pil, když si až do teď nic nepamatoval. Dostane tu pochvalu o vlastní úžasnosti, takže se zase uklidní a mírně pousměje. Tiše si povzdechne, když se o něj Shinya otře boky a nechá jeho jazýček, aby si pohrál s Hideho rty. Ani by ho nemusel pobízet, ale všechno, co mu říká, je neskutečně rajcovní. Opravdu si to užívá a když se na něj podívá znovu a vidí tu rudou v jeho tvářích… "Jsi k sežrání… rozhodně nebudu takový idiot, abych tě pouštěl." Ujistí ho, než se na jeho rty znovu vrhne a sám přenese váhu jenom na jedno předloktí, aby mohl uvolněnou rukou začít rozepínat Shinyovy kalhoty. Po chvíli se od sebe zase odtrhnou, aby se nadechli a Shin pronese něco, co ho znovu přinutí trochu se zastavit a podívat se mu dlouze do očí. Splnit cokoliv?
"Ty se ale vůbec ne..." Chtěl říct nezdáš, ale hlas se mu zasekne v hrdle, protože už se nedívá do blankytně modrých panenek, ale do nepřirozeně černých očí a fakt tady nebyla vteřinka na to, aby si Shinya přehodil čočky. Hide několikrát prudce zamrká, jestli se mu to nezdá a pak se prostě docela spontánně posadí na paty. Zírá na něj a jeho mozku nechce dojít, na co se dívá.
"Hele… ty..." Ukáže na něj bradou, kdyby třeba netušil o tom, že má něco s očima. Připadá si trochu jako pitomec, měl by být dole u něj a líbat ho jako o život… co když ho klamou jeho vlastní oči? Jenže… on se snad štípne!
"Um… promiň, ale… nechceš se podívat do zrcadla?" Nadhodí. To, že by měl možná utíkat, až by se mu za patami prášilo, ho nenapadne ani na vteřinku. Pořád si myslí, že to má nějaké jednoduché vysvětlení.
Shinya
Blaženě se zatetelí, když mu Hide řekne, že ho pouštět nehodlá. +To bys byl.+ Potvrdí mu v duchu a náramně se nad tím baví. Tedy tu malou chviličku, kdy je ochotný vnímat něco jiného, než Hideho blízkost a jeho polibky. Jejich nenasytnost mu dává ten správný příslib, že by si tuhle noc mohl opravdu užít. Bez všech těch pitomin kolem, které mu to celé kazí. Ta stopa hořkosti se nikdy úplně nesmaže, je to jak trochu připálená večeře. Ale tohle...To je to nejlahodnější soustíčko, jaké by si kdy mohl přát. A pak to zapije koktejlem něžností, bez toho by to přece nebylo ono. Už si začíná schopně představovat, jak to celé bude vypadat a bičuje to jeho touhu na maximum. Snad jen jednou za deset let narazí na někoho, kdo se chová podobným způsobem. Je to osvěžující a pro něj rozhodně lákavé. Když se to spojí ještě s příjemným bonusem, jako je Hideho vzhled...No, kdo by si mohl víc přát."Nezdám." Usměje se na něj s výrazem v kombinaci nevinnosti a jisté rozvernosti, když se zavrtí v měkkých pokrývkách. Pak mu ale tvář znatelně posmutní, když se od něj vzdálí a nechá ho tam klidně ležet.
"Tohle jsme si neodmluvili." Napomene ho tiše a shlédne od svého vlastního klínu a k tomu jeho s mírně pozvednutým obočím. Takhle ho tu nechat...no rozdělaného, to se přece nedělá.
"Copak se stalo, že jsi mě tu nechal samotného? Ty už mě nemáš rád?" Zeptá se ho zvědavě, protože sám si není schopný uvědomit drobné změny na svém těle. Barvu očí rozhodně ne, je to pro něj víc přirozené, než dýchání. Jeho hlas s poslední otázkou byl plačtivější. Dojde mu to v okamžiku, kdy zmíní zrcadlo.
"Copak se na mě změnilo?" Pravý koutek se mu pozvedne a je jasné, že ho to vůbec nevyvádí z míry, jak by kohokoliv jiného mohlo. Přetočí se na bříško, vystrčí na něj své pozadí obepnuté v těsných kalhotách a sáhne po zrcátku na nočním stolku. Je o kousek níž, než postel, ale to mu vůbec nevadí, spíš naopak, ještě se přitom pořádně zavrtí, aby mu dopřál pořádný výhled. Zkontroluje svůj vzhled a tiše se zasměje.
"Vždyť jsou to jen oči." Protočí těmi svým v sloup a ohlédne se na něj přes rameno.
"Mě spíš překvapuje, že jsou to jenom oči." Popustí uzdu svým slovům, stejně mu věřit nebude.
"Většina mě nechce takového, jaký jsem." Vyhoupne se na všechny čtyři, než se k němu začne pomalu blížit jako mazlivé zvířátko.
"Překvapuješ mě čím dál víc." Broukne skoro rozněžněle.
"Chtěl jsi vědět, kdo jsem. Hodně uvnitř své hlavy, je to tak?" Otře se bokem tváře o tu jeho a přiblíží rty k oušku.
"Jsi jeden z mála, kdo myslí opravdu na mě. Chceš, abych se zamiloval? Věř mi, to si nepřeje nikdo." Pošeptá mu a pak se kousek poposune, aby ho políbil na šíji.
"Jsem démon, který plní přání. Na koho myslíš, toho ti dopřeju. Je to různé." Pokračuje dál ve svém vyprávění, protože pochybuje, že by mu uvěřil.
"Někdo na svého šéfa..." Znovu ho políbí a u toho položí dlaň na jeho odhalenou hruď.
"Někdo a svého nejbližšího přítele." Pokračuje dál a nechá dlaň sjíždět středem hrudníku, zastavíc se až v klíně.
"Někdo na svého ex." Uculí se hravě.
"Tajně samozřejmě." Přiloží mu ukazováček na rty a tiše sykne.
"Ale ty ne, ty na mě myslíš, i když se známe první večer. To je krásné." Rozpustí se málem a pak ho něžně líbne na rty.
"Povídat si můžeme potom. Když budeš chtít a nebudeš utíkat, ukážu ti víc triků. Ale teď bys mohl být hodný kluk a dokončit, co jsi začal. Začíná mi být zima, víš? Potřebuju zahřát." Nechá koutky spadnout do smutné podkovičky a upře na něj prosebný pohled značící, potřebuju zachránit a hned.
Hide
V Hideho tváři se promítne jisté zaskočené zmatení, když ho Shinya tak napomene. Nějak to nezapadá do jeho celkového konceptu. Ovšem otázka, jestli už ho nemá rád, ho dostane ještě víc. Oni se mají rádi, ehm? Je to prostě jenom jedna náhodná noc, nebo ne? Hideho radar volnosti zacinká a nahodí neónovou červenou. Všechno se mu to popere v hlavě, protože si vybavuje svoje slova, která mu šeptal, když byl v jeho naprostém opojení. Kruci… Něco se s ním děje. Tohle přece není alkohol, ale v ničem drsnějším nejel. Shinya se jeho slov chytne jako by snad přesně věděl o čem to Hide mluví a on jenom pozoruje jeho pozadí a je čím dál tím zaraženější. Nechává ho, aby se dosyta vynadíval, vážně se snaží neklouzat očima od jeho zad k zadku a málem by si přisedl i ruce. Nejradši by se natáhl a osahal si ho, jen kdyby ho tolik nevyváděl z míry. Kmitne očima zpět k těm jeho, když Shinya vesele prohodí, že jde jenom o oči. Pořád jsou skoro černé a v Hidem nepokrytě trhne. Mírně pootevře rty. Jak to dělá? Co tím sakra myslí? A že jde JENOM o oči? Někdo mu musel něco nasypat do pití a teď vidí věci, které neexistují. Možná s ním vede nějaké nesmyslné hovory a vnímá odpovědi, které Shinya ani nevyslovuje. Začíná se mu z toho trochu točit hlava a má najednou pocit, že se udusí, když se nenapije studené vody. Už zase se mu do mysli vkrádá ten strach, když měl zavázané oči… a měl? Kruci, co se stalo a co ne? Trochu se narovná v zádech, jak tam sedí na patách, když se Shinya pohne a začne se k němu blížit. Většina ho nechce takového jaký je? Nerozumí tady už vůbec ničemu a ještě před chvílí mu to bylo dost jedno, ale to bylo před chvílí. Neucukne před ním, přece nebude srab, je to jenom jeden docela drobný kluk, no ne? Chtěl vědět, kdo je?"No..." Vykoktá za sebe. Něco takového se do jeho vědomí vůbec nestačilo probojovat, ale asi stačilo, že po tom toužilo jeho nitro. Hlubiny mysli byli mnohem zvláštnější. Chtěl by to, kdyby byl schopný si to uvědomit? Asi ano, většinou to tak chtěl. Žádné předstírání. Ale jak tohle Shinya ví? Sotva patrně se zachvěje, když se Shinya otře tváří o jeho a upírá oči na stěnu naproti sobě, i když ji ve skutečnosti nevidí. Není schopný ani pohnout rukama. Chce, aby se zamiloval? O čem to tady mluví?
"Totiž..." Není schopný poskládat ani jednu jedinou větu.
"Proč by si to nepřál nikdo? Lidi šílí po klucích jako jsi ty..." Řekne nakonec nahlas asi to, co ho pálí nejmíň, ale nemohl si pomoct. Které pako by odmítlo Shinyu? +Možná proto, že mu černají oči, ty idiote?!+ Zařve v duchu sám na sebe a stejně se nepohne. Tomu jeho prohlášení, že je démon, by se snad i od srdce zasmál, ale nějak není ve stavu ze sebe ten zvuk dostat. Takže mu chce říct, že na sebe vezme podobu kohokoliv, ale on chtěl jeho a tak mu tady černají oči a… kruci…
"Tyhle drogy už příště ne, je to hrozně divný..." Zamumlá konečně. Škubne sebou, když se ho Shinyova dlaň dotkne znovu v klíně a honem se mu podívá zblízka do očí s jeho ukazováčkem na rtech.
"Nepřipadá ti to krásné. Jsi démon, je ti to jedno..." Od kdy hraje tuhle jeho hru??? Jenže Shinya ho začne zase svádět a u toho udělá takový obličej, že by se ustrnulo snad i Hideho srdce. Prostě mu to najednou vadí, když ho takhle vidí.
"Ale nééé, nech toho..." Začne si ho přitahovat do náruče.
"A nechceš u toho mít zase normální oči? Nechceš, protože já prý nechci… potřebuju cigáro a lahev whisky..." Okomentuje to. +Ne, že by ty modré oči byly normální...ha, ha...+
Shinya
Hideho reakce není taková, jak by si představoval. Ale to už měl tušit, podle těch předchozích. Jeho reakce nejsou takové, jaké mají ostatní už od začátku. Neutíká, neděsí se, jen je zmatený a nechápe to. +Měls mu to ukázat, ale pak by utekl rovnou.+ Baví se tím trochu a z druhé strany...Může to být někomu jako je on líto? No možná trochu? Že by něco od lidí pochytil, za ty roky?"Šílí, jen to není opravdové. I když ty úplně nešílíš." Prozradí mu další kousíček, i když si to může přebrat jakkoliv. Hledí mu upřeně do očí, když přijde na to, kým je. Věří mu? Nebo to říká jenom tak? Nakloní hlavu zkoumavě na stranu, ale tu packu mu v klíně klidně pozapomene. Jen začíná mít pocit, že dneska z toho nakonec nic nebude. Nadechne se, aby mu odpověděl, ale nestihne nic, když ho Hide k sobě přitáhne do náruče. Schoulí se v ní jako zranitelné ptáčátko a opře se bradou o jeho rameno, než spokojeně vydechne.
"Co mi to děláš?" Obviní ho měkce a trochu se o něj otře tváří. Na tomhle by mohl být klidně závislý, užíval by si to nespočet hodin. Jeho lidská schránka s tím byla nejspokojenější a on si z jeho vědomí část přenechal. Ty příjemné vzpomínky na to, jak něco podobného může být příjemné. A teď to i cítí. Mana by ho pěkně seřval, kdyby něco podobného viděl, ale teď tu není, tak proč si to odepírat. Pro jeden večer se snad nic nestane.
"Nikdo mě nechce na víc, jak jednu noc a tak to má být. Občas se někdo objevil, ale vztah se mnou je trochu..." Odmlčí se, aby našel to správné slovo.
"Vyčerpávající. Neměl bych se do něčeho podobného pouštět, chápeš?" Pokusí se mu naznačit, co by dotyčného mohlo čekat. Řekl toho až příliš, o co se tu vůbec snaží? Krátce si povzdechne, než se mírně odtáhne a zlehka se usměje.
"Jsem démon, podobné neřesti se mi líbí." Kývne hlavou a opatrně se vymaní z jeho sevření.
"Počkej na mě chvilku." Broukne a s rozepnutými kalhotami se vydá k menší skřínce v rohu místnosti. Sáhne do ní a za chvíli se vrátí s lahví a cigaretou. Zůstane stát u postele a podívá se na Hideho v ní. Musí se znovu posmát, hrozně mu to v ní sluší. Mohl by ho zkusit svést jinak? V očkách se mu blýskne, když se usadí na druhý kraj, odloží cigarety vedle sebe a otevře lahev.
"Cigáro tady máš a lahev taky...Je to lepší?" Zeptá se ho s hravějším výrazem, než si sám trochu lokne. Trochu se zašklebí, protože to není to, co by si vybral on sám. Možná nějaký sladší koktejl? To by nebylo úplně špatné.
"Můžeš si je zkusit vzít, když se teda nebojíš." Pobídne ho s tichým zasmáním a zamává krabičkou před sebou.
"Anebo se můžeme domluvit, co za ně." Provokuje ho dál, než si periferně všimne, jak jeho vlasy dostávají mnohem bělejší nádech a už znatelně se prodlužují.
"Hide-chan, přestaň s tím." Napomene ho měkce.
"Věř mi, že nechceš vědět, jak opravdu vypadám, kdo opravdu jsem." Vážně ho tu nabádá, aby ovlivnil své vlastní myšlenky? Asi se úplně zbláznil, ale ne Hide ale on.
"Budeš hrozně rychle utíkat." Varuje ho předem, ale má pocit, že se to nesetká s úspěchem. Odloží cigarety a prsty zajede do teď už sněhově bílých, dlouhých pramenů, které mu spadají na bledý hrudník. Nahmatá rostoucí růžky a začíná mu být jasné, že je zle. Co je zač, že se tohle děje?
"Proč to děláš?" Zeptá se ho, jak kdyby to měl Hide celé v plánu. Teď ho teprve napadne, že by mohl být třeba lovec, který to dělá cíleně. Co když existuje někdo, kdo by to svedl. Už i uši se dost prodlouží, až vykouknou z vlasů a oči jsou snad ještě větší, než byly. K tomu dostanou ještě žlutý kroužek kolem černočerné tmy.
Zvládne si jen povzdechnout a rozhodit rukama. Teď by na něj měl použít svou moc a nechat ho zapomenout.
"Promiň, ale tohle si nemůžeš pamatovat." Začne se zvedat ze svého posedu, odkládajíc flašku a přeleze si k němu.
"Bylo to hezký, ale je čas, abys zapomněl. Na všechno." Usměje se na něj trochu posmutněle.
"Pojď blíž." Nechá úponky svého kouzla, aby se zlehka omotaly kolem jeho mysli a donutil ho poslechnout. Vědomí mu ale ještě na chvíli nechá.
"Nebude to bolet, neboj se. Bude to jako sen." Ujistí ho, nějak má potřebu mu to říct, aby se tím netrápil.
Hide
Dlouze se nadechne a na chvíli kyslík zadrží v plicích. Co on dělá jemu? Neměl by se ptát spíš Hide? Poslouchá jeho vysvětlení a tak jako všem ostatním věcem nerozumí ani téhle. "Před chvílí jsi říkal, že plníš přání..." Jak může být něco takového vyčerpávající? Co když je Shinya maličko na hlavu? Třeba má nějakou utkvělou představu o sobě samém a v ní žije. O takových psychických poruchách už slyšel. Shinya mu to vzápětí potvrdí, když si dál trvá na tom, že je démon a pak se mu dokonce vymaní ze sevření. Nechá ho odejít z postele, zatímco v ní sám zůstane sedět a marně si láme hlavu se vším, co se tady děje. Mimoděk u toho pozoruje každý jeho krok a zhoupnutí boků a stejně tak se jemně houpe i postel, na které trůní. +Už se bavíme o vztahu?+ Je to jen jedna myšlenka z tisíce, které ho teď trápí. Za chvíli se k němu Shinya vrací a dokonce sebou nese všechno, o co si Hide řekl. Jeho koutky se spokojeně vyhoupnou nahoru a už by se pro obě věci natáhl, ale Shin ho s napitím předběhne a k tomu začne dělat drahoty.
"Ale no ták, dej to sem." Natáhne se víc, ale pak se to stane. Ustrne v půli pohybu. Přímo před jeho očima ty jeho vlasy zesvětlaly a hlavně se znatelně prodloužily. Teď vážně není opilý a přece ani sjetý. Prostě se na to dívá a kromě toho ho Shinya napomene, až sebou trhne. Přeskočí očima k těm jeho, do kterých se nechápavě dívá a úplně zapomene, že chtěl kouřit. „Já přece nic nedělám...“ Splyne mu ze rtů skoro do ztracena, ale pravdou je, že si usilovně lámal hlavu nad vším, co se tu stalo a tedy i nad tím, kdo doopravdy Shinya je. Ušklíbne se, když mu řekne, že bude rychle utíkat. Ani po tom všem mu to pořád nevěří, jenže přehlídka divných věcí nekončí. Oči se mu rozšíří ještě víc a ústa se nepokrytě otevřou, když se Shinyovi na hlavě objeví růžky. Tohle je trik jenom těžko, přece na něj celou dobu vidí! Zamrká jako by se chtěl zbavit halucinací.
"Cože?" Konečně najde ztracený hlas, když ho Shinya dál viní, že za to snad může. Už se nedívá na člověka, ani omylem ne, i když mu pořád nepřijde zase tolik děsivý. Myslel si, že démoni jsou něco, z čeho se počůrá a on by zatím skoro řekl, že je vlastně roztomilý. +Ne, neřekl!+ Vynadá v duchu sám sobě a jakmile se mu Shinya začne omlouvat a lákat ho k sobě, udělá pravý opak. Na své straně se začne hrabat ven z postele, div se u toho nepřerazí, jak se kývá i jak mu překážejí ty provazy. Velkou vinu na tom nese také Shinyovo kouzlo, které se ho snaží přimět k poslušnosti a plete jeho nohy. Cítí se jako by trupem prorážel velké vlny, ale povede se mu dostat až ke dveřím ložnice, které rázně otevře a pohled mu padne rovnou na příšeru řádící uprostřed rozházených věcí v kuchyni. Ta věc se na něj otočí a zavrčí a vytasí tesáky tak velké, že dveřmi zase práskne, aby se zavřely a dobrovolně se vydá zpět.
"Kebu-chan, jasně… to není rotvajler..." Zvedne dlaně v rezignujícím gestu a pak se prostě vypne a jeho pohled vyhasne, jakmile ho kouzlo konečně dostihne. Trochu u toho zapomene, co chtěl.
Shinya
Podívá se na něj s výrazem, jo jasně, když mu Hide řekne, že nic nedělá. Ale dělá, jen si to očividně úplně neuvědomuje. Nevypadá, že by mu lhal, i když Shin nebyl zrovna z těch, kdo by to dokázal rozeznat. On byl dost důvěřivý i přes svou podstatu. Je pravdou, že v prvních letech se od lidí držel spíš dál a dostával svou obživu jen díky svým schopnostem a pak začal experimentovat a zjistil, že ho lidé prostě baví. Každý byl tak jiný. Trochu je zkoumal a uvědomil si, ve které náruči je mu dobře. Prostě by si je vybral a nesáhl by po jiné rase. Prý je divný, ale jemu to příliš nevadí."Já jsem ti to říkal. Varoval jsem tě." Prohodí pořád trochu tiše a spíš měkce, než by mu to vyčítal. Sleduje, jak vstává a jak od něj odchází. Jedna jeho část mu nechce bránit. Byl by nejradši, kdyby se otočil, vrátil se k němu a řekl, že to, jak vypadá, vůbec nevadí. Jen jednou to zažít....ale to se nestane. Nikdy se to nestane.
"Ne, to není rotvajler, toho bys utáhl na salám. Kebu má rád vnitřnosti." Prohodí, jak kdyby se bavil o nudlích k večeři. Některé věci mu jen tak nedochází. Přesto své kouzlo nepovolí, jen malinko posílí, aby mu nemohl příliš vzdorovat. Teď už je rozhodnutý, že Hide si příliš pamatovat nebude. Byl hrozně roztomilý a zábavný a...Právě proto mu nechce kazit život a už si ani užívat. Je to zvláštní pocit, prostě tomu nedokáže poručit. Pak, že démoni nejsou milí. Jak kteří. Znovu si krátce povzdechne a láká ho k sobě mnohem intenzivněji a už cítí, že se mu podvoluje.
"Jen pojď, Hide-chan." Pobídne ho jemným, hlubokým hlasem a přijme ho do své náruče.
"Byl to krásný večer, i když si příliš pil." Podsouvá mu nové představy a mate jeho mysl, aby si pamatoval jen to, co bude Shin chtít. Je to snadné, když se vyzná v kličkách lidské mysli a dá jim trochu zastřeného vnímání. Nepochybuje, že se to podaří. Nezapomene na něj, ale bude se mu to zdát jako příliš vzdálený sen. Nedokáže mu smazat vzpomínky, na to jsou experti jiní, jen trochu poupraví pravdu. Uzamkne ho mezi svými štíhlými pažemi a jak Hide přichází o svou vůli, mění se i Shinya zpátky do své lidské podoby. Líbne ho krátce do vlasů a probírá se jimi prsty, aby ho ukonejšil a vykouzlil úsměv na tváři.
"Byl jsi tak roztomilý, že jsem tě hezky odvedl domů a uložil. Prozradil jsi mi, kde bydlíš. Kde to je?" Šeptá mu skoro do ouška, které několikrát políbí a čeká, až mu odpoví.
"Ale nemá smysl mě hledat, Zlatíčko, je to jen sen, který se ti zdál, moc hezký sen, po kterém se vzbudíš s úsměvem na tváři a budeš mít dobrou náladu celý den." Natáhne se po krabičce cigaret, kterou přinesl a vsune mu ji do kapsy.
"Jen hezky zavři oči a užij si ho." Kolébá ho ke spánku, dokud opravdu nezavře oči a nezačne pravidelně oddechovat.
"Dal bych ti trochu temného štěstíčka, kdyby to šlo. Ale bude ti muset stačit, že jsi políbený démonem." Zasměje se nad svými slovy, než ho zabalí do chlupaté, sněhově bílé deky, vezme do náruče a vyjde na terasu. Odnese ho do jeho postele, kam se s Hideho klíči dostane snadno a hezky ho uloží a přikryje. Měl by mu tu deku vzít, aby mu to nepřišlo divné, ale nějak nutkání ho nutí, aby mu ji nechal. Nechá se ještě unést a přilehne si krátce k němu, aby ho mohl chvíli pozorovat a užívat si příjemný pocit, než skoro začne svítat.
"Arigato, Hide-chan." Poděkuje mu, než se zvedne a zmizí do vstávajícího města. Tu deku...ale co, nikdy nepřijde na to, odkud je. Když dorazí domů, Kebu už zdemoloval polovinu bytu.
"Ty jsi nenapravitelný." Protočí nad ním očima v sloup, dá mu ještě krvavou svačinku, aby pak spal, než se svlékne, přetáhne si Hideho triko přes hlavu a zaleze si do svého pelíšku. S mírným úsměvem na tváři nechá víčka klesnout a užívá si vůně, která se mu zavrtává hluboko do mysli.
Žádné komentáře:
Okomentovat