Hide x Shinya - Mám obrovské štěstí, že jsi tu se mnou. - část 1.

(Shinovo hnízdečko)

Shinya

Stačilo jen roztáhnout křídla a Shin si svou dnešní kořist odnášel do malého bytečku v jedné z výškových budov. Byl odsud nádherný výhled, hlavně z malého balkonku. Bydlel až v nejvyšších partech, odkud se mohl klidně snášet na noční město, pozorovat ho a odhadovat, kde se daný večer navečeří. Plyšáka, stejně jako Hideho pevně svírá ve své náruči. Jeden by řekl, že ho vzhledem ke své konstituci nemůže unést, opak je však pravdou. Celou cestu inhaluje jeho vůni a oplétat úponky kolem jeho mysli tím, jak mu šeptá něžná a vábivá slůvka do ouška. Vyloženě se baví jejich vymýšlením, dokud se jeho nožky, stejně jako ty Hideho neocitnou na pevné zemi. Pořád mu nechá šátek na očích, nesundal mu ho po celou cestu, aby se náhodou nevyděsil. On totiž nebral strach jako ten nejlepší zákusek, miloval úplně jiné pocity. Čím hlubší prožitek jeho oběti byl, tím sytější si připadal. A pokud se do něj někdo zamiloval, dokázal z toho těžit dlouho. Stávalo se to často, pokud s člověkem byl příliš dlouho, proto své oběti brzo opouštěl. Prostě mu vadilo, když se trápily. Ta hořká pachuť kolem se pak nedala snést. Ne soucit, ale jeho chuťové pohárky nalazené na podobné vlny.

"Pojď dál." Šeptne tiše, když vezme Hideho za ruku a projde s ním do malého obýváku v pro démona hodně nezvyklé barvě. On miloval bílou, vyloženě si v ní liboval. No co, v jiné dimenzi bylo všechno tak ponuré, proč by měl něco podobného prožívat i teď? 

"Vítej v mém pelíšku." Natiskne se na něj, pomalu vystoupá dlaněmi po jeho pažích až ke tváři, kterou zlehka pohladí, po chvilce i svými rty a stáhne mu pomalu šátek z očí.

"Neměj strach." Zavrní mu téměř do rtů.

"Tady se ti nic nestane, tedy ne nic, co by se ti nelíbilo." Usměje se zlehka a pozvedne bradu, aby se mohl podívat modrýma, zdánlivě nevinnýma očima do těch jeho.

"Líbí se mi tvoje vlasy." Uchechtne se rozverně, než opouští jeho blízkost a jde uložit svého nového plyšáčka na jednu z poliček, kde jich je mnohem víc. Nejsou si vůbec podobní, ani stejný styl. Jsou to jeho malé trofeje, které vozí všude s sebou. Každá z nich mu někoho připomíná, pamatuje si všechny bez rozdílu, i když jeden má u něj speciální místo. Měl být jako on, stát se démonem, který by mu zůstal po boku, tak si to naplánovali a...Rituál byl příliš. To je snad jediná věc v životě, kterou si bude vyčítat. Přes modř v jeho očích proběhne temný stín, který ale vzápětí zmizí.

"Líbí se ti tu?" Pozvedne obočí, když se otočí čelem k němu.

"Jen se tu klidně rozhlédni, já na tebe chvilku počkám." Propouští do svého hlasu smyslnost, jen v podtónu a není příliš znát. Je to jeho umění, baví se tím, když se nechá oběť zlákat, aniž by bylo vidět, že ji přivábí on. Tady je ale doma, třeba by se mohl trochu víc...pobavit.

"Můžu za tebou? Prozradíš mi své jméno?" Sepne dlaně před tělem a trochu odspodu na něj kouká. Jen jiskřičky v očích prozrazují, co by nejradši udělal hned. 

Hide

Hide je tak moc popletený Shinyovými kouzly, že po celou cestu vůbec netuší, co se s ním děje. Mysl má zcela zastřenou závojem, který mu nedovoluje uvažovat jasně. Nevnímá zvuky, tvary, jen podivný stav bez tíže, jako by se ani nedotýkal nohama země. Kdyby tušil, jak blízko je pravdě, asi by strašně zpanikařil, začal se bránit a pak se prostě zřítil dolů, ale teď se jenom nechává nést a nepokouší se ani stáhnout šátek ze svých očí. Dokonce naprosto zapomněl, kde ještě před chvílí byl a co se tam dělo. Užívá si dokonale klidný pocit ve své mysli jaký snad ještě nikdy nezažil, relaxuje, odpočívá. Díky tomu mu uniká, jak chladný je tady nahoře vzduch nebo že slyší šustění peří. Vnímá hřejivou náruč, která se kolem něho svírá jako hnízdo, cítí příjemnou vůni a je dočista spokojený. Když se jeho chodidla dotknou podlahy, malinko procitne a připustí si, že vlastně vnímá zvuky a dění kolem sebe. Do jeho mysli se pomalou začnou vkrádat vzpomínky na club. Pamatuje si ty chlapy, to že ho vzali někam, kde se mu nelíbilo, ale příliš si nepamatuje důvod ani svou kamarádku. Krčí trochu čelo námahou, jak se s tím snaží bojovat, ale nejde to, je to silnější. Trochu sebou trhne, když ho známý hlas pozve dál a on si uvědomí, že tu není sám. Ano, mluvil na něj celou cestu, je to určitě někdo jemu velmi blízký, to prostě cítí. Otáčí za ním oslepenou tvář a nechá se vést. Nemá strach, že by zakopl nebo do něčeho narazil. Slovo pelíšek by mu normálně připadalo divné, ale ne teď. Na pažích ucítí něčí dlaně. Skloní tvář níž, kde cítí něčí blízkost, pak už ho drobné prsty zahřejí na tváři, pohladí ho sametové rty a nakonec se mu zrak vrátí. Hledí do velkých modrých očí, které nikdy neviděl, ale… on je přece dobře zná. Nebo ne? 

"Nemám." Ubezpečí ho, i když by ho měl mít. Jenže mu to kouzlo pořád nedovoluje. Shinya mu připadá krásný. Vůbec mu nepřijde divné, že je to kluk nebo že je tak blízko a chová se tak důvěrně. On přece může. Upřímně se usměje, když mu Shinya pochválí vlasy. To se mu často nestávalo. 

"To je dobře." Řekne místo poděkování, protože on se mu chce opravdu moc líbit. Má pocit, že po tom musí toužit celá zeměkoule, ale je to on, kdo je tady a oni jsou tam venku. Smůla, nikoho dalšího už k němu nepustí. Shinya se od něj vzdálí a on to najednou hrozně moc nechce. Natáhne po něm dlaň v prázdném gestu a má pocit, jako by se chystal odjet na rok na druhou stranu planety. Je jen na opačném konci obýváku, ale je to k nesnesení. Jestli se mu tu líbí? Zatváří se trochu udiveně. Opravdu se úplně zapomněl podívat okolo sebe. Ten byt nepoznává, asi tady nikdy nebyl, ale byl to jeho byt, takže byl krásný jako on. Přikývne. 

"Nikdy bych tě nenechal čekat." Splyne z jeho rtů, ale zní to trochu mimo. Shinya se ho zeptá, jestli za ním může a on potěšeně rozpřáhne ruce, aby ho k sobě mohl přivinout, jakmile bude dost blízkost. U toho se šťastně usmívá, asi jako spokojený novomanžel. 

"Jmenuju se Hide, ty nevíš?" Připadá mu to divné. Přece jsou spolu tak rádi… 

Shinya

Vidí v Hideho očích, jak moc je oblouzněný a jemu to způsobuje mravenčení v podbřišku, tohle si vždycky dokonale užíval.

"A budou se mi líbit mnohem víc, až mi to nebude kazit oblečení." Zašeptá tichým hláskem, ale nenechá se dlouho pobízet, aby se k němu vrátil, teplo lidského těla je něco, čemu prostě nedokáže odolat. Vyhřívat se jako had na slunci, co by mohlo být lepšího. Tenhle koktejl si chce vychutnat až do dna a možná...by si dneska mohl pohrát ještě víc. Hide se mu opravdu líbí, něčím ho zaujal a on chce přijít na to, co to je. Dostane se až k němu, položí mu ruce na hruď a podívá se mu znovu upřeně do očí.

"Vím, samozřejmě, že vím. Jen si užívám tvůj hlas a jak to zní. Šeptej mi moje jméno, Hide-san. Říkej mi Shin-chan a jak moc rád, tu se mnou jsi." Brouká mu něžně do rtů a začíná si užívat první doušky pocitů, které v něm vyvolává. Jemně se pohne boky proti těm jeho s tichým povzdechem.

"Začíná tu být příliš horko, pomůžeš mi z toho oblečení. Víš, jak moc ho nemám rád." Zavrní sotva slyšitelně a konečně se přitiskne rty na jeho. Nejdřív jen malinko, hravě a nikam se zbytečně nedobývá. Svou podstatou v něm probouzí touhu, kterou hodlá povečeřet. Tedy spíš si už dneska dát výborný zákusek. Prsty už mapuje lem jeho svršku a po chvilce ho o něj připraví.

"Potřebuju někoho, kdo se o mě postará. Nechal jsi mě dlouho samotného." Brouká mezi jednotlivými polibky, a když si ho konečně částečně vybalí, mírně se odtáhne, aby si ho mohl prohlédnout.

"Hm, tohle se mi líbí mnohem víc." Složí mu další kompliment, kterým se ho snaží poblouznit ještě víc. 

"Půjdeme vedle, hezky do pelíšku." Položí dlaně na jeho boky a s dalšími polibky jej nenásilně směřuje ke dveřím na druhé straně obýváku. Za nimi se ozývá tiché mlaskání, jinak všude vládne ticho a klid. Natiskne se na Hideho tělo, když s ním narazí zlehka do dveří a tiše se zasměje. Nehty přejíždí po jeho hrudi a rty si užívá kůži na ní, které se nedokáže nabažit. Je to jako droga a Hideho pocity ještě mnohem vetší, přesto ví, že by je dokázalo něco vylepšit. Protáhne dlaň podél jeho boku a sáhne po klice, aby jim mohl otevřít. Za dveřmi je prostorná ložnice čistě v bílé a vévodí jí postel zavěšená na masivních lanech. 

"Kebu se na tebe taky těšil, podívej." Kývne hlavou k malé chlupaté kuličce, která očividně nepochází z tohoto světa. 

Černočerná očka se na oba podívají, vypadá roztomile, dokud malé stvoření tiše nezavrčí, ceníc ostré zoubky, které záři z krvavého okolí.

"Hm, už je po večeři." Zasměje se Shin, když vidí, že jeho pozlacená mystička zeje prázdnotou. Pro něj nebyl problém mu denně shánět zvířecí vnitřnosti, aby byl jeho miláček spokojený.

"Utíkej si hrát, Kebu-chan." Pobídne kuličku a ta se s tichým prskáním odporoučí z ložnice. Je jasné, že to nedělá kvůli Shinovi, ale proto, že chce. Nejspíš se ve stínech bude toulat po domě a nahánět rozmazlené psíky bohatých paniček.

"Tak už tu budeme jen my dva." Zavrní měkce a konečně ho dotlačí k posteli, na kterou ho povalí a přesune se nad jeho tělo, než se pohodlně usadí na klíně.

"Řekni, jak se cítíš, Hide-chan?" Provokuje ho svým hlasem, zapírajíc se dlaněmi o jeho bříško. Boky se zlehka začne pohybovat, dokud neucítí plnou odezvu v jeho klíně.

"Hm, možná už to tuším." Pípne nevinně s dalším tichým zasmáním, než se skloní k jeho tváři, aby ho znovu políbil. Nepřestane ho dráždit v těch nejcitlivějších partiích. Počká si na první hlasitější povzdech, než stáhne úponky své podstaty a uvolní jeho mysl. Prostě testuje sám sebe a svou schopnost tohle dokončit i bez démonického vlivu. 

Hide

Stačí naznačit, že by se Hide měl svlékat a všechno v něm se natěšeně zatetelí. Nejradši by okamžitě sáhl po tričku a udělal to hned, ale Shinya k němu konečně přijde a on ho obejme dlaněmi. Dívá se do jeho očí oddaně a jeho nitro se upokojí, když ho ubezpečí, že jeho jméno nezapomněl. Shinya ho požádá, aby šeptal jeho jméno a on v první chvíli s hrůzou zjistí, že si ho nemůže vybavit, ale jakmile mu ho Shinya prozradí, má pocit, že ho vyslovoval už alespoň tisíckrát. 

"Shin-chan..." Splní hned jeho požadavek s novým úsměvem, když se utápí v jeho očích. 

"Nikdy jsem s nikým nebyl raději, než s tebou. Nikdy se to nezmění." Ubezpečí ho, než se jejich rty spojí a je to jako by ochutnával ten nejsladší nektar. Nespokojeně zamručí, když se musí oddálit, aby mu Shinya mohl svléknout tričko, ale pak už ho zase tiskne k sobě a nechává si plést hlavu jeho slovy o tom, jak potřebuje péči. Ano, přesně proto s ním je. Proto si ho vybral, protože se o něj chce a může starat. Jak dlouho spolu žijí? Nepamatuje se, takže asi dlouho… 

"Promiň mi, už se to nikdy nestane." Pokorně přijme jeho výčitku a když vidí jeho obdivný pohled na nahou hruď, nadme se pýchou a spokojeně se usměje. Nepamatuje si, že by se někdy cítil tak spokojený se svou postavou. Skloní se k němu pro další polibky, nechává se jím hýčkat a poslušně couvá pod tlakem jeho těla. Projdou společně dveřmi a on se udiveně ohlédne. Mají mazlíčka? Jeho hlava začne protestovat, když spatří něco, co přece nemůže existovat, ale kouzlo pořád drží a přepere ji. Nene, tahle zvířata se chovají běžně, proto jedno mají. 

"Říkal jsem ti, že nemá jíst v posteli..." Hlesne, ale… postel na lanech? Houpačka? 

"Ty jsi předělal ložnici?" Vůbec to tady nepoznává, ale je přece doma, ne? To byl tak dlouho pryč? Společně docouvají až k posteli, která se zhoupne, když na ni dosedne a položí se. Ne moc, lana drží pevně, ale cítit to je. Okamžitě má Shinyu na klíně, dlaně už pokládá na jeho boky a zvedne se v něm vlna neskutečného vzrušení, když ho takhle vidí. Nikdy neviděl krásnější bytost. 

"Dokonale. Jsi strašně sexy. Mám obrovské štěstí, že jsi tu se mnou." Šeptá mu. Povzdechne si, když se Shinyovy boky pohnou proti jeho a nepřestanou, dokud jeho klín není zcela probuzený. Nepotřebuje k tomu moc pobízet. Kalhoty mu najednou neskutečně překáží. I ty Shinyovy, brání mu totiž ve výhledu. Vyjede dlaněmi po Shinyových zádech, když se k němu skloní pro polibky a pak… se něco stane. Chvíli mu to trvá, než se do jeho hlavy probojuje myšlenka na cokoliv, než na to, co právě dělá, ale najednou je zpátky uvědomění, co se dělo ve sklepě a nic nedává smysl. Někdo ho unesl, slyšel ty řeči, měl na očích pásku, jeho kamarádka je kdo ví kde a kdo ví s kým, měl strach a teď je tady a užívá si s… Trochu Shinyu zvedne za ramena, aby se mu podíval do očí a nepoznává ho. Tohohle kluka nikdy neviděl, tak proč se s ním válí v posteli? To tolik pil? Měl nějaké drogy? Celé to byl jenom pitomý sen nebo kde se tady vzal? Zmateně se rozhlédne kolem sebe. A proč proboha nemá tričko??? Nejradši by sáhl po dece a přetáhl ji přes sebe, ale na to už je pozdě. Trochu nervózně se usměje. Ten kluk je vážně kus, ale kde k němu pro pána přišel? Měl by pokračovat? Kruci… jenže vždyť ani neví, kde se potkali? 

"Hodně jsme pili?" Zkusí to nejistě. 

Shinya

Málem se rozesměje, když Hide prohodí, že by Kebu neměl jíst v posteli. No jo, ale zkuste to zakázat démonickému mazlíčkovi. To není úplně reálné, vždycky si dělal, co chtěl a Shin doteď pořádně nepochopil, proč se drží zrovna u něj. Ale má ho rád, naprosto ho zbožňuje i přes svinčík, který obvykle nadělá. Při tom napomenutí však cítil ještě něco, zvláštní pocit, který snad nikdy nepoznal. Příjemné mrazení po celém těle, když ho Hide napomenul. Co to bylo? Sám neví, ale rozhodně to chce cítit znovu. Užívá si ještě poslední pár jeho polibků, než se Hide zcela odprostí od jeho vlivu, než ho propustí. Připravuje se na nejhorší. Občas měl nezvladatelnou touhu to vyzkoušet. Možná proto, že pravé pocity přitažlivosti a touhy chutnají mnohem lépe. Jsou sladší, pro něj opojnější, ale málokdy se to opravdu povedlo. Lidé byli v tomto ohledu podivně stejní a vždycky se vyděsili a hned utekli, pokud jim to dovolil a nepodmanil si je znovu. Nechá se trochu odtáhnout, ale nepřestává se jemně usmívat. V očích mu hoří démonická touha, jeho tvář však vypadá pořád stejně přívětivě. Jeden dokonalý kontrast těla a duše zabalený v celkem malém balíčku.

"Ahoj, Hide-chan." Broukne měkce a upřímně ho potěší, když neutíká. Očividně se mu tak moc nechce, ani se nedočká přehnané reakce a nechce ho ze sebe sundat. Velmi příjemná změna.

"Hm, já měl trochu vína." Přizná mu bez okolků, než se znovu tiše zasměje.

"Ale ty jsi byl taky trochu opilý a je to má vina." Odmlčí se na moment a zlehka se pohne v bocích, aby mu připomněl, že některé stavy se s návratem do reality nemění. Zvedne svou dlaň a konečky prstů mu přejede po rtech.

"Měl bych říct promiň, ale nevím, jestli je za co." Pokrčí drobnými rameny, teď už Hideho hladí drobné dlaně po ramenech.

"Moc ti to sluší, když jsi nervózní." Řeknu mu tichým hlásek a skoro stydlivě u toho klopí oči, tohle mu šlo vždycky nejlépe. 

"Můžeš tak zůstat ještě chvilku." Pokývá zlehka hlavou, když se z vedlejšího pokoje ozve řinčení něčeho, co padá na zem.

"To je jen Kebu-chan, moje zvířátko. Nevšímej si ho, všímej si radši mě." Promne si rty o sebe, nejradši by ho políbil. Drží se, aby nepopustil své vlastní touhy a nepřivlastnil si ho vábením démona. U Hideho ale cítí šanci, že to možná šlo i bez toho.

"Jsem Shinya, Shin-chan, když budeš chtít. Já bych chtěl." Zavrní měkce, než se trochu nakloní. Očka mu běhají ze rtů k těm Hideho a zase zpátky. Je na něm vidět, jak moc odolává sám sobě, aby to neudělal. Bylo by to příliš nebo akorát, aby Hide přestal přemýšlet? Dokáže to jen tím, kdyby ho políbil a ukázal mu, jak moc má natrénováno. Rozhodně se nikam nespěchat, mají přece celou noc, možná i několik nocí, když bude chtít. Asi mu to musí být vidět na očích, kolik nocí, by si s ním dokázal představit.

"Říkal jsem ti, že se nemusíš bát. Já ti neublížím, právě naopak." Vábí ho tónem svého hlasu, ale nic víc v tom není, vůbec žádná moc.

"Tolik ses mi líbil, že jsem tě musel vzít s sebou, ukázat ti kde bydlím a hlavně svou postel." Nevině se usměje a nakonec přece jen překoná poslední milimetry, aby se zlehka otřel rty o ty jeho.

"Říkal jsi mi, že se o mě postaráš, že ti nic neudělá větší radost." Dlaní sklouzne na Hideho zápěstí a položí si tu jeho na svá bedra. Začne ji posouvat o kousek níž.

"Mám se ptát, jestli to platí pořád nebo mi to ukážeš?" Pozvedne nepatrně pravé očí, znovu se jemně kousne do rtu, než se pokusí ho políbit. +Shin-chan, ty jsi nepoučitelný.+ Napomene se v duchu, ale kdyby mohl tak se u toho uculí. Jakoby slyšel hlas Many, který mu vynadá, jak se zase chová. Tohle přece démoni nedělají. Takhle se nechovají. Měl by pravdu, ale on byl vždycky jiný, nejspíš proto není v tomhle městě sám a nechává Manu, aby se o něj svým osobitým způsobem staral. 

Hide

Ještě chvíli na něj zírá a snaží se urputně vzpomenout alespoň na maličký záblesk z jejich nejspíš společného večera, ale nejde to. Nejspíš ho někde sbalil, on hodně pil jako obvykle a jeho protějšek vůbec. Diví se, že od něj v tom případě ještě neutekl a naopak jsou společně tady s tím, jaký pak Hide umí být, ale zřejmě neprovedl nic, čím by ho vyděsil. Pořád se mu do hlavy dostávají jeho vzpomínky ze sklepa se zavázanýma očima a nejde mu to celé dohromady. Najednou mu to připadá jako nějaký hodně špatný sen, který už odplouvá a až se později rozhodne zavolat své kamarádce, nejspíš bude doma, živá a zdravá a zasměje se mu, že už by pít vážně neměl. Nejspíš prostě žádný dluh neexistuje a oni nikdy nešli do toho divného kabaretu, kam jen tak mimochodem pro jistotu raději nikdy nevstoupí. Když jeho mozek konečně uspokojivě vyřeší tuhle šílenou rovnici, koutky se mu vyhoupnou nahoru. Jeho doprovod sice nebyl tak docela slečna, ale byl naprosto nádherný a ty oči… snaží se v nich najít sotva patrné linie kontaktních čoček, ale žádné nevidí. Takové oči nikdy neviděl. Celý se napne a uteče mu tichý povzdech, když se na něm Shinya pohne. Skutečně mu tím připomene, kde přesně a především uprostřed čeho, spolu jsou. Znovu se usměje. 

"Neomlouvej se." Ubezpečí ho, že to je všechno v pořádku. To spíš on doufá, že se nechoval nějak nevhodně, ale pokud ano, neví o tom a Shinya nevypadá, že by mu to chtěl připomínat. Shinya… jmenuje se tak? Ano, něco mu říká, že takhle to bylo. Jestli ne, bude to další pořádný trapas. Shinyovy dlaně ho šimrají po ramenou. 

"Já nejsem ne..." Nedopoví to. Je? Asi je nervózní. Kdo by nebyl s někým tak krásným na klíně? Pak sebou ale trhne a prudce otočí hlavu směrem ke dveřím. Vážně se lekl. Zní to, jako když jsou vedle zloději, co přepadli minimálně banku. Upře tázavý pohled do Shinyových očí. 

"Zvířátko? Co je zač, rotvajler?" Neumí si představit, co jiného by dělalo takový kravál. Přesto Shinyovi splní jeho přání a pokusí se na vedlejší pokoj zapomenout. 

"Shin-chan." Zopakuje po něm a tím si potvrdí, že si jeho mysl pamatuje alespoň něco. Zvedne koutek trochu frajersky nahoru. 

"Já vím." Copak vypadá, že se bojí kluka jako je on? Shinya vypadá všelijak, ale rozhodně ne jako někdo, kdo by mu chtěl ublížit nebo za kým by si představil psychopatického vraha. Na potvrzení svých slov i myšlenek konečně sám zvedne dlaně a položí je na jeho boky. Jsou velmi štíhlé a rozhodně dráždí Hideho představivost. Uvnitř musí být vážně… těsno… 

"Ukazuješ často cizím klukům, kde bydlíš? Neříkali ti, že to může být nebezpečné?" Trošičku vyzvídá, jak to Shinya má u toho se dme pýchou, když se dozví, jak moc se mu líbí. Na to zase tak moc zvyklý není, ale zvykne si klidně rychle. Shinya se sklání pořád níž a jemu už srdce rychle tluče v očekávání. Tohle mu vážně říkal? 

"Jasně..." Vypadne z něj trochu pitomě na znamení, že si to nerozmyslel a nechá si ruku posunout po jeho těle níž. Docela přímočaře skoro na jeho zadek. Málem z toho ani nedýchá a jeho vzrušení je během vteřinky neúnosné. Kruci, tady je horko. Pak už má ale Shinyovy rty přímo na svých a jejich polibky jsou okamžitě hladové a plné vášně. Zatne prsty víc do jeho pokožky, jednu dlaň ovine kolem jeho pasu, druhou ho skutečně pohladí po polovičce, aby ji vzápětí stiskl a o vteřinu později ho jemně, ale prudce skolí pod sebe. Tak napůl ho zalehne a nepřestává ho líbat ani na chviličku. Najednou jako by vůbec nepřemýšlel, ale proč by teď proboha měl?