Epilog - Budu tě neskutečně štvát dalších padesát let. - část 3.

(ostrov)

Aoi

Tiše sykne, když ucítí na jazyku svou vlastní krev, ale v tom náhlém výbuchu vášně je to jenom další olej do plamenů. Pevně svírá Uruhovo pozadí v dlaních, až mu na něm asi zůstanou rudé otisky prstů. Pár dní určitě. Tiskne ho k sobě a kůže, která už se rosí kapičkami potu, se mu smeká už teď. Je to jako by si ho celé Uruhovo tělo dobíralo a nechtělo se vzdát tak snadno. Nechá Uruhu, aby se narovnal do sedu, i když u toho trochu nespokojeně zamručí a přiměje se otevřít oči a podívat se do jeho, na místo, aby s nimi hned hladově neklesl k jeho klínu. Trpělivost? O čem to mluví? Ještě před chvílí mu říkal, že se tu dnes nic krotit nebude, vyhecoval ho a teď chce zpomalovat. Koutek mu kmitne, ale jen proto, aby se po něm pokusil natáhnout a povalil ho pod sebe. To se mu nepovede, protože Uru se v tu chvíli posune dolů z jeho dosahu a začne si dělat místo mezi jeho nohama. Aoi už tohle zná, minimálně tuší, co by s ním mohl začít provádět a i když se v něm už zase zvedá touha dostat ho na lopatky, v duchu přemlouvá sám sebe, aby to neudělal, protože tahle odměna vážně stojí za to. Jenom si na to vzpomene, maličko si představí jaké to nakonec bylo a má pocit, že se poprvé udělá hned teď. Celou noc? Tak zřejmě umře na místě, ať už z proto, že to nevydrží nebo proto, že se to stane asi tak tisíckrát. Tiše sténá pod každým dotekem Uruhových zoubků nebo rtů, podvědomě dává nohy víc od sebe, aby tam měl co nejvíc místa a jakmile poprvé ucítí jeho dlaň a posléze i ústa, už není schopný udržet boky na místě. Uhm, opakování… přesně na to před chvílí myslel a za chvíli už nedokáže myslet vůbec na nic. Uruhův hlas miluje, ale brzy mu bude srdečně jedno, co říká, bude mu stačit jenom ta melodie. Mírně se napíná, když cítí jeho rty, jak postupují mnohem dál. Musí si na ten pocit zase zvyknout a úplně vypnout hlavu. Ano, ještě pořád mu to připadá trochu divné, ale je to jen chvilka. Pak to vytěsní z mysli a plně se tomu poddá. Kdyby něco zapomněl? Kromě toho, že Aoi asi nikdy nezažil, že by Uru něco zapomněl, nedokázal by to vymyslet, i kdyby to krásně byla pravda. Teď rozhodně ne. Mohl by si diktovat, kde je to lepší a kde má přidat nebo ubrat, ale jemu přišel každý jeho dotek naprosto neskutečný a Uru mu to hodlal znovu dokázat. Postel se jemně pohupuje v návaznosti na to, jak moc sebou zrovna kroutí nebo trhá do strany a on z jeho pozorností začíná být šílený. Ani neví, jak se postupně dostal ke kraji, ale popadne pevně lano do ruky a drží se ho, až se mu svaly na paži napínají. Docela mu to pomáhá v tom, aby nevyvrcholil v prvních pěti vteřinách. Stejně je to ale moc brzy, když tomu už nejde poručit. Má pocit, že si ten jeho jazýček užil příliš málo a už se mu hlava točí na vlnách orgasmu. Copak je možné, aby se Uru pořád zlepšoval? Nebo je proti němu čím dál míň odolný? 

"Počkej, až se… až..." Chce říct vzpamatuju, ale vůbec mu to nejde a bublinkami to není. Promne si dlaní zpocenou tvář a podívá se dolů na ten hřích mezi svými stehny. 

Uruha

Musí trochu posunout dlaně, tedy alespoň tu, kterou nemá přímo v Aoiho klíně, aby přidržel malinko na místě. Aoiho tělo začíná odpovídat na každý jeho dotek a laskání. Nechce ho omezovat. Slíbil, že ho krotit nebude, ale malinko musí, aby vůbec mohl pokračovat. Přesto všechno nedokáže občas ovládnout koutky, aby se nevyhouply nahoru, když si dá několika sekundovou přestávku. Hrozně se mu líbí mít ho ve své moci, stejně jako miluje pocit, když je to obráceně. Umí si velmi dobře užít obě dvě strany mince a je rád, že to má Aoi stejně. Rozhodně se mu to líbí, o tom není pochyb. Když jeho očka spatří, že se snaží chytit lana, posune se společně s ním, aby mu to umožnil. Je to hrozně sexy a vzrušující pozorovat jeho paže, jak se na nich napínají svaly pokaždé, když ho pořádně sevře. Přistihne se, že se občas na tom dokonale zasekne očima a málem ani nepokračuje. Aoiho hlas mu ale dost dobře připomene, proč je zrovna mezi jeho pevnými stehny a nedá mu za tolik oddechu. Nechce oddalovat jeho vrchol, jinak by si uměl hrát mnohem víc a mučivěji, ale chce ho dostat na první a pak...Těch ještě dneska bude. Dopřeje mu poledních pár pohybů dlaní, ale nedokončí to takto. Přesune se o kousek výš, jakmile ucítí zaškubání pod konečky prstů a obejme jeho chlouby rty, aby ho vynesl mezi hvězdy. Přijme bez obtíží všechno, co mu při svém orgasmu nabídne a pak se opře bradou o jeho stehno, koukajíc na něj jako mlsný kocour. Jazykem setře pár kapek Aoiho touhy z koutku a rozverně kmitne nožkama ve vzduchu, jak je má ohnuté v kolenou. Konečky prstů ho hladí po druhé nožce, na které ho netíží a u toho se smyslně a vlastně i dost roztouženě usmívá. Ono to jinak nejde, když už musí malinko ležet na boku, aby to bylo ještě pohodlné.

"Víš, že poslední co umím, je na cokoliv čekat." V očích mu zamilovaně svítí, ale jen jeho slova mu stačí, aby se zase pohnul. S očima upřenýma do jeho tváře, se vrátí rty k jeho stehnu a už se pomalu zvedá na všechny čtyři, aby se přesunul víc k jeho hrudníku.

"Ještě pořád můžeš mluvit, málo jsem tě zničil." Připomene mu, že dokud dá dohromady jediné slovo, je to příliš.

"Zamávej myšlenkám, Aoi-koi." Zašeptá do kůže na jeho hrudníku a boky klesne mezi jeho stehna. Několika krouživými pohyb se o něj otře, než najde špičku svého přirození místo, kde byl před chvíli úplně jinou části těla.

"Dokud ještě můžeš malinko dýchat, je to moc." Zavrní s jistým dobíráním, než se boky proti němu natlačí a vstoupí jen na kousíček. Nemá strach, že by mu ublížil, na to si dost hrál před chvíli a je stejně něžný jako vždycky. Krotí sám sebe, aby nemusel krotit Aoiho. Co by pro něj neudělal. Zopakuje svůj pohyb pánví ještě jednou, tentokrát se dostane ještě o kousíček hlouběji a už neuhlídá svůj vlastní hlas. Nechá hlavu na chvíli sklopenou mezi rameny, než se přes něj přežene pocit, že by mohl dosáhnout vrcholu. Nesmí se na něj chvilku ani podívat, to by byl vážně konec.

"Už přišla ta chvíle, na kterou jsem měl počkat?" Zeptá se ho s tichým zasténáním, než se konečně pustí i do jeho rtů ve vášnivém polibku. V tu samou chvíli vyklouzne z jeho nitra a začne se přesouvat na jeho klín. Nechává ho v zajetí svých polibků, dokud se pohodlně neusadí a nenaznačí pohyb, jak kdyby to bylo úplně obráceně, než dosud. Mírně se dotáhne, opře si čelo o to jeho a zamilovaně se pousměje.

"Ne, ještě to není ono." Broukne, když sáhne po Aoiho dlani a nechá vklouznout mezi své rty jeho prsty. Pohrává si s nimi, jak kdyby to bylo něco malinko jiného a pak je nasměruje rovnou ke svému pozadí.

"Teď to bude to pravé, co říkáš?" Obkrouží jazykem Aoiho rty a hravě jej líbne na špičku nosu. 

Aoi

Uru si tam dole lebedí jako na pláži a očividně se dobře baví. No jo, jemu ještě pořád nějaký mozek zůstal, což se o Aoim říct nedá. Raději se zase na chvíli podívá někam nad sebe do bílých nebes postele a trochu připitoměle se usmívá, než mu zpěněná krev přestane tepat v uších. Ano, on ví. Uru rozhodně nikdy na nic nepočká a teď tomu dostojí, protože svým přesunem nahoru k němu mu jasně připomene, že on svůj vrchol ještě neprožil. Aoi prostě nedostane žádný oddechový čas, ale kruci, až ho začne potřebovat, bude zralý do rakve. Dlaněmi ho pevně sevře kolem pasu. 

"Ty mě nechceš zničeného, musel by sis pomoct sám." Připomene mu. Musí se trochu uchechtnout, protože myšlenkám už zamával před nějakou chvílí a vypovídá o tom i fakt, že ho ochotně a bez napnutí těla pustí mezi svá stehna. Už jen ten letmý dotek je opravdu příjemný a pak ho ucítí i uvnitř sebe. Zavře oči a povolí svoje tělo, aby ho pustilo dál. Uru si s ním trochu hraje i teď, ale dává mu tím dostatek času si zvyknout a pak… o něj přijde, ale nestačí u toho zjišťovat proč, protože Uru se rozhodne drancovat jeho rty. Náruživě mu jimi vychází vstříc, popadne ho za boky a sám si ho posílá proti sobě a vlastně i hlouběji do sebe. Jeho hlas se mísí s Uruhovým hlasem a s mořským příbojem, který je i tady slyšet velmi silně. I proto tohle místo vybral. Uru se mu nenásilně vymaní, přesune se na jeho klín a Aoi zmateně otevře oči. Proč toho nechal? Uvědomění přijde vzápětí a Aoi se neskutečně šťastně usměje. Tohle se Uruhovi opravdu povedlo. Dokonale ho tím překvapil a na okamžik vyvedl z míry a zároveň tuhle chvilku prožije tak, jak se cítí i spokojenější, i když by pro něj dnes udělal opravdu všechno. Všechny ty emoce se mu odrážejí v očích, když znovu pevněji stiskne jeho boky, aby mohli společně pokračovat. Skoro by zapomněl… Obemkne rty okolo Uruhových prstíků, zatímco se velmi zblízka dívá do jeho očí, když mají čela opřená o sebe. Jen na okamžik, než si to s ním Uru vymění a začne jeho prsty laskat s dráždivostí profesionální kurtizány. Je to neskutečně příjemné a taky pěkně rajcovní. Sleduje zblízka pohyby jeho rtů, tiše vzdychá a pak si nechá ruku navést dolů a dozadu, kde společně zamíří rovnou k těm místům. Pak už ho Uru pustí, pohrává si s jeho tváří i nosem a on sám ho něžně připravuje na jejich spojení. 

"Uru-chan… ai shite iru..." Brouká mu tiše a neomylně míří přesně k těm místům, kde to má Uru nejraději. Už ho v tomhle dobře zná. Nepouští ho ze svého sevření, zblízka pozoruje rysy jeho tváře i každou reakci v ní a pase se na všem, co díky němu prožívá. Jakmile je hraní dost, nechá prsty vyklouznout, mazlivě ho pohladí po polovičkách i bocích a pak už si ho opatrně navede proti svému tělu. Díky jemnému pohupování postele a mořskému vzduchu je tohle milování opravdu jako létání na obláčku, tím spíš s kým tady je. Všechny Aoiho pohyby se trochu umírní a nastolí nekonečně dlouhé, rozhýčkané tempo. Nechce, aby tahle chvíle skončila příliš brzy. Udrží je v ní, co nejdéle to bude možné. 

Uruha

Pomoct sám? Tak to ani náhodou. Naštěstí ho Aoi připravuje o slova tím, jak si jeho prsty razí cestu do nitra a nacházejí ty správné body, díky kterým se mu zatmívá před očima. Nejradši by mu začal vyjmenovávat, na co všechno má talent a začal by právě tímto, ale to si nechá na později, až bude moct víc přemýšlet. Teď už se jen snaží koordinovat svůj dech a zbytek pozornosti zůstává u boků, které jsou Aoiho prstům vstříc. Naprosto spokojeně se pousměje, když se do jeho hlavy dostane i vyznání, i když chvíli trvalo, než si vůbec uvědomil, že mu Aoi něco říká. Teď by mu opravdu odkýval naprosto cokoliv.

"Já tebe, od první chvíle." Vydechne roztouženě do jeho rtů a skloní se, aby ho mohl dlouze políbit. Užívá si každou chvilku, kdy dráždění neustává, hlas pomalu naplňuje okolí, jakmile se odtáhne a mírně se narovná, aby si užil hlazení na kůži, která je hrozně přecitlivělá na každý dotek. Nechal by se tak hýčkat roky a doufá, že se o to Aoi bude pokoušet denně. Nedokáže si vůbec představit, že by bez podobných doteků dokázal dál žít. Nechce bez nich žít, je to skvělé. Omámeně se usměje, když pocítí Aoiho chloubu, jak se něžně dobývá dovnitř a pustit ji po tom všem, je to nejjednodušší, co by si dokázal představit. Zapře se dlaněmi o hrudník pod sebou, mírně prohne v bedrech a dokonale uvolní. Trvá to opravdu jen chviličku, než si na něj přivykne úplně, ale ani on nemá v plánu hnát je k dalšímu vrcholu. Chce si to dosyta užít a podle toho taky přizpůsobuje pohyb svého těla. Začne jen s lehkým kroužením v bocích, aby jim dopřál první pár mazlivých okamžiků, než zvolí o něco přímočařejší pohyb. Klesne na předloktí, opírajíc se jimi o Aoiho hruď a u toho mu nepřestává koukat do očí. Chce vidět každý záblesk, každý vzrušující pocit, který mu způsobí.

"Můj nádherný, spokojený Miláček." Zabrouká mu do rtů, když se zase na chvilku přiblíží. U toho zvedne boky, co nejvýše, aby Aoiho chlouba skoro opustila jeho nitro a pak je zase velmi pomalu pustí dolů. Poslední třetinu překoná rychlým pohybem společně s delším zasténáním. Je přesvědčený, že se zvládne ovládnout nějakou chvilku, aby společné okamžiky protáhli. Jen by to si musel vysvětlit nějak i svému tělu. Aoimu se daří ho držet na uzdě, ale pak už je toho příliš. Pomalu se vytáhne nahoru a pohozením hlavou, když ho pustí zase o něco hlouběji. Zapře se dlaněmi a věnuje mu několik rychlejších pohybů, než je zase zkrocen. Dojde i na zmučené zasténání, když mu znovu není dopřáno víc než pár rychlejších přírazů. Našpulí na něj rty a zlehka zaryje nehty do jeho kůže. Po dnešku mu nějaké památky asi zůstanou, ale...Komu by to vadilo?

"Jak si dovoluješ krotit svého šéfa?" Hodí po něm otázkou, ale navzdory obsahu svých slov se roztouženě usmívá.

"Já ti ukážu, že to dělat nemáš." V očích se mu blýskne, když se mu zase podívá upřeně do očí a jakmile dosedne, ovládne konkrétní svaly a sevře je o maličko víc, aby ho dohnal k něčemu dravějšímu. 

Aoi

O ten intenzivní pohled z očí do očí nechce zdá se přijít ani jeden z nich jakkoliv je to se zvyšujícím se tempem a narůstající slastí čím dál tím složitější. Aoi cítí, jak ho v očích začínají pálit kapičky potu, ale stejně je odmítá zavřít byť jenom na chviličku. Ano, spokojený on teď doopravdy je a moc, ale to je s Uruhou neustále. Dokonce, i když se hádají. Vlastně se jen tak popichují. Pokaždé, když ho Uru nechá skoro vyklouznout a znovu dosedne, málem z toho zešílí, protože ho tím dráždí opravdu důkladně a po celé délce. Uruha je dost zkušený na to, aby mu nějakým unáhleným pohybem neublížil a Aoi mu naprosto věří. I když ho původně chtěl převálcovat sám sebou, nakonec je to zase skoro celé v Uruhově režii. Tomu se prostě nedá vzdorovat. Když se na něm Uru narovná, pochopí, že už nechce dál nic protahovat, ale přece se jím nenechá přejet zase tak snadno? Vezme ho za boky silněji a zabrání mu v tom, aby je oba těmi pohyby dostal hned teď na vrchol. Ještě ne! Musí to být nejdéle, co zvládnou. Tohle musí být naprosto zapamatování hodná chvilka. Mají toho společně za sebou už hodně a dnešek bude speciální se vším všudy, i s výdrží! Sykne si, když ho na hrudi zapálí škrábance, ale koutky mu hned vyskočí nahoru. 

"Já jsem ten, kdo si dovolí úplně všechno, zapomněl jsi? Miluju, když na něco nejsi zvyklý a pak se tak hezky vztekáš..." Popichuje ho dál, i když sám sotva mluví. Nepřeje si nic víc, než s ním létat v oblacích, ale chce ho škádlit ještě chvilku. 

"Kromě toho, zanedlouho budu tvůj manžel a pak se ke mně budeš muset chovat vzorně. Ty jsi ten, komu chtějí navrhovat šaty a žena vždycky následuje svého muže, bez ohledu na to..." Slova mu uváznou v hrdle a zlomí se do dlouhého zasténání. Kruci… je jen maličký kousek od vrcholu a zrovna svádí souboj sám se sebou. Uru mu to nemusí nutně ještě komplikovat, ale to by nebyl on, aby se to nestalo. Stačí jediný stah a vystřelí ho do oblak, kde se houpe na nebeské postýlce snad několik desítek minut. Myslel si, že Uru půjde první, ale tomuhle nešlo poručit a už zase rozmrkává dokonalý orgasmus. 

"Uru-chan… nepůjdu spát, dokud ti tohle všechno nevrátím. Dostanu tě do stavu, kdy se uděláš jenom potom, co na tebe sáhnu malíčkem. Budeš mě prosit, abych toho nechal a ty sis mohl odpočinout." Začne mu slibovat sladkou pomstu. 

Aoi nakonec svým slovům dostál. Potřeboval na to jenom několik plechovek energetického nápoje a dvě kolečka v moři, aby se probral a neusnul už někde po cestě v písku a potom, když si leželi v náruči a nad jejich hlavami se už rozednívalo, ještě si povídali o tom, jak bude vypadat jejich svatba a celý život. Prohlíželi si navzájem prsteny, které zdobily jejich ruce, poslouchali křik ptáků a papoušků a smáli se nad představami, co si asi Aki s Die počali s jejich asistentkou. 

"Náš syn nám rozhodně musí jít za svědka..." Zívne si dlouze Aoi už na půl ve spánku, aniž by si uvědomil, jak moc si Akiho přivlastnil. Oba na něj takhle pohlíželi po celou dobu, ale nahlas to nikdy nevyslovil. Připadal si jako by neměl to právo, ale teď, teď jsou prostě rodina. 

"A Die možná necháme počkat u dveří. Na vodítku..." Pousměje se, než usne s tváří v Uruhových vlasech. Jsou schovaní pod baldachýnem postele i pod korunami stromů a slunce je neobtěžuje. Čekají je nejen pohádkové sny, mají takový celý život. 

Uruha

Našpulí vzdorovitě rty, když mu Aoi zabrání se pohnout. Tohle si ale nedomluvili. Měl svůj plán, jak ho vyhnat na pokraj příčetnosti a on mu to kazí. Na tohle se jeho panovačnější stránka, jen tak dívat nedokáže. Oči ale říkají něco jiného. V nich pořád hoří stejná láska a touha, kterou nedokáže skrývat a ani nechce.

"Nezapomněl. Na to se nedá zapomenout." Prozradí mu malinko udýchaně a snaží se tvářit skoro uraženě. Jde to špatně, když má mezi polovičkami...A hodně hluboko.

"Aoi-chan, jestli mě okamžitě nepustíš, tak teprve poznáš, jak se umím vztekat." Vyhrožuje mu, ale přesto mu koutky neznatelně povyskočí nahoru. Ještě chvíli a asi ho po těch packách plácne, aby se konečně mohl pohnout. Naštěstí si s tím poradí úplně jinak.

"Tebe asi nikdo neučil, že ta druhá polovička má své vlastní zbraně, kterými tě dokáže pěkně nasměrovat." To on přece umí a dokáže mu to vzápětí, když ho dožene na vrchol. V očkách mu zaplane provokace a malinkaté vítězství. 

"Já tě milerád budu následovat." Dobírá si ho malinko a je vidět, jak spokojený je sám se sebou, že se mu to povedlo. On si svoje zbraně rozhodně na jindy nechávat nebude. To má za ty šaty. Pohled na Aoiho ho však pošle hned za ním, když si dopřeje ještě několik pohybů a půjčí si i Aoiho ruku. Ne, nenechá si ho to užít samotného. Zatmění před očima na sebe nenechá dlouho čekat a konečně povolí ruce, aby se na něj mohl položit. Když konečně popadne dech, položí si bradu na složená předloktí na Aoiho hrudi a kouká na jeho tvář, která je naprosto k zulíbání. Jeho vyhrožování, které přijde vzápětí, ho spíš nutí k úsměvu, než aby se toho lekl.

"Já a prosit? Hm, nic lepšího bych si nepřál slyšet. Už se nemůžu dočkat." Zavrtí se na něm a pak už sobě vážně nevládne. 

Aoi do posledního puntíku dodrží, co mu slíbil. Nakonec opravdu prosil a ne jednou. On sám trávil chvilky, kdy Aoi likvidoval nápoje a plaval v moři v posteli. Lebedil si tam, sem tam si dal něco z připraveného občerstvení a místo toho, aby ho ničil, tak spíš přiléval do ohýnku rozvernosti. Jen ať vidí, kolik poloh dokáže vymyslet na posteli, aby se mu líbil. Nad ránem už i on drží očka sotva otevřená, ale nechce usnout ani za nic. Všechny ty chvilky, kdy si prohlíželi prsteny a povídali si o tom, co je čeká, by za žádné peníze ani majetky nevyměnil. Aoiho by nikdy nevyměnil. S ním je svět hned mnohem krásnější a jemu konečně nepřipadá život bez cíle. Našel ho v něm a nehodlá se ho vzdát.

"Potřebujeme ty svědky dva. Takže Die dostane ozdobené vodítko a obojek a půjde za druhého." Prozradí mu vizi jejich svatby.

"Vidím ti až do žaludku, nudil by ses celou svatbu, kdybys nemusel poslouchat jeho komentáře vylepšovat je vlastními." Hravě jej kousne kousek nad bradavku, než se zase pohodlně uvelebí na jeho hruď.

"Zvykej si, Aoi-chan. Počítám, že nakonec budeme rodina." Popíchne ho ještě malinko.

"Ber to pozitivně. Budeme mít sexy zeťáčka, snachu?" Odmlčí se na vteřinu, než se rozesměje a opře si bradu o dlaň, aby se na něj mohl podívat.

"Tahle rodina je sice pěkně šílená, ale víš co je ještě horší?" Odmlčí se na moment, kdy ho líbne na hranu čelisti a znovu si položí spánek na jeho hruď.

"Konečně mám pocit, že bych mohl být někde doma. A nezáleží na místu, jen na tom, kde budeš ty." Usměje se naprosto šťastně a konečně nechá víčka klesnout.

"A zkus říct něco proti." Varuje ho s nádechem pobavení, než opravdu usne. Jeden velký sen a velkolepé plány, to je to, s čím se později probudí do mnohem lepšího snu, než by se mu kdy mohl zdát.