(ostrov)
Uruha, Aki
Uruha se pobaveně ušklíbne, když se podívá na Saiu a ta jen přikývne, protože to všechno samozřejmě zdokumentované má."A klidně i po smrti, já to nějak zařídím." Přidá se k Aoimu Uru bez váhání a mrkne na Akiho. Tak trochu se snaží oddálit vysvětlování obvinění, že Aoimu lezl do stolu. On přece nikdy nikam neleze! Malinko se nafoukne, jak to umí jen on a zamračí se na něj.
"Mám mnohem lepší místa, kam bych mohl lézt, ale předpokládám, že nic menšího, než něco originálního bych dostat nemohl." Zvedne povýšeně bradu a podívá se na Aoiho ve stylu, zkus říct něco jiného a uvidíš.
"Uru má šestý smysl na originály. Jinak bychom tu nebyli ani jeden." Brání ho malinko Aki, když se konečně i on usadí u stolu.
"Dám jim poukazy, aby nešli. Tak." Zazubí se Aki a je rozhodnutý dostat Uruhu do svatebních šatů. Aspoň o půlnoci a pro pobavení všech. Teď se mračí Uru na něj.
"Jen pod podmínkou, že půjdeš se mnou." Vrátí mu to i s úroky a teď už zatrne malinko i Akimu, protože on nad tím...Ne, že by nad tím vůbec nepřemýšlel a chtěl by Die někdy někomu dát, ale...Ne, tohle vyřeší úplně jinak. Zazubí se podruhé a jen zavrtí hlavou a vyplázne na Aoiho jazyk.
"To přece neznamená, že si ho musím vzít, co ty víš, kdo v ložnici velí?" Opáčí Aoimu a tváří se tajemně. Nechá to malinko upadnout, když si začne nakládat na talíř.
"Já jsem vždycky hrozně sladký. Dokonce i ty si mě chtěl bránit, na to už jsi zapomněl?" Připomene Aoimu jednu scénu v kanceláři, než si vloží mezi rty sousto a důkladně ho požvýká, aby se na chvíli přinutil nemluvit. Za to Die mluví a vyslouží si Uruhovu pozornost.
"Někdo to musí dělat i za vás. A Saiu má ve smlouvě, že prasečinky jsou firemní tajemství." Uru se podívá na svou novou sekretářku a zatváří se malinko omluvně. Ještě že už je zná a ví, že s nimi nikdy není nic jen tak.
"Navíc, Die-chan není o nic lepší. Taky na pár podobných okamžiků zapomíná." Uru se zdá se krotit vůbec nemusí, jen během toho všeho začne Aoiho hezky krmit.
Aki je nezvykle potichu, jen si přežvykuje a přemýšlí, co by teď mohl provést. Že by? Překvapí je to nebo vůbec? V očkách se mu blýskne a zmizí znovu v domě a omluvou, že prostě musí. Vrátí se za několik minut a nenápadně si upravuje kapsu u kalhot. Naštěstí jsou volnější, tak toho moc nejde vidět. Je malinko udýchaný, protože musel doběhnout až k jejich čtyřkolce, kterou se po ostrově přepravují.
"Já už to prostě nevydržím." Rozhodí rukama s nevinným výrazem, než padne na koleno vedle Die. Přemáhá sám sebe, aby nevyprskl smíchy a opravdu moc se snaží, aby se tvářil vážně. Jde to špatně, když ví, co má v kapse.
"Když tedy pevnou ruku, je na čase, abych s tím něco udělal." Začne svůj proslov, ale koutky mu pořád cukají. Ten výraz si rozhodně užije.
"Nikdy jsem si nemyslel, že to budu zrovna já, kdo to udělá, ale..." Odmlčí se krátce, než začne štrachat ve vlastní kapse.
"Die-chan, já prostě nesnesu vědomí, že by na ten tvůj zadek sahal kdokoliv jiný a vlastně i předek, no to je jedno." Zamotá se do toho a v očích mu svítí pobavení.
"Tak je na čase, abych ti ukázal, kam patříš a nenechal tě, si to rozmyslet." Skloní na moment tvář, protože se malinko dusí a pak vytáhne z kapsy pouta, která..No jo, jsou jejich.
"Takže mazej do ložnice." Ne, tohle není žádost o ruku, ale věří, že Die z toho minimálně klepne. A nejen Die, když se kradmo ohlédne na Uruhu, který se právě snaží strčit Aoimu jednohubku do oka....
Aoi, Die
"Máš jenom strach to udělat." Brouká medově Aoi směrem k Akimu, který za chvíli uteče do domu. Prý čůrat, to by Aoiho zajímalo, kde je pravda. Co se ale vstane vzápětí by nevymyslel nikdo z nich. Jsou zrovna u konce předkrmu, který je právě sklízen ze stolu, když se Aki vrátí a před jejich užaslýma očima klesne na koleno. Aoimu bezděky cuknou koutky, ale hned zase zvážní. Opravdu má taky připravený prstýnek? A on, protože ví, že jinak Die neužene? Připadá mu to příliš neuvěřitelné, ale pohled na Die je opravdu památečný. Zrovna něco zaníceně vykládá Saiu se sklenkou červeného v ruce, když mu dojde, že u něj Aki klečí, podívá se na něj a pak skoro nadskočí na židli. Zanadává, když se málem polije, honem odkládá sklenku na stůl a tak tak, že netrefí hranu a sklenka se nerozbije a jak chce vstát, židle s hlasitým zavrzáním odjede dozadu, div se nepřevrátí. U toho má tak užaslý výraz v očích, že by si Aoi klidně vsadil na to, že právě vidí jednorožce. Die k nim krátce těkne očima jako by u nich snad hledal záchranu nebo návod na to, jak se má tvářit, ale pak už věnuje plnou pozornost Akimu a dokonce celkem zjihne. Aki to naprosto zabije, když z kapsy vytáhne pouta a Aoi propukne v takový záchvat smíchu, jaký u něj snad ještě nikdy nikdo neslyšel. Musí u toho klepat chodidlem do podlahy a tleskat rukama o sebe a skoro je mu Die líto, protože to nakonec vypadalo, že by asi i řekl ano. Za to Die po nich střelí pohledem, který značí kopající zvíře zahnané do kouta a pak se na Akiho podívá stylem – Dobře, jak myslíš, tohle si žádá odvetu. Koutky mu sice cukají, ale stejně! "Za co! Beru tě na cestu po Arábii a ty takhle?" Hned na něj spustí a Aoi se královsky baví. Vytrhne Akimu pouta z rukou, na vteřinu si je zálibně prohlédne a pak je odhodí na stůl.
"Jak chceš!" Zlobí se Die dál a položí si dlaň na srdce.
"Já jsem se tak lekl!" Vrátí to hned Akimu škodolibě, ale nakonec se taky rozesměje, protože tohle se mu teda vážně povedlo. Vezme jeho tvář do dlaní a skloní se k němu pro pořádný polibek, který následuje záhlavek a zase se posadí.
"Aki se totiž bojí, že by se musel jmenovat po mě..." Mrkne na něj. Vzhledem k Akiho dědictví to bylo samozřejmě nemyslitelné, ale Die už měl svoje jméno taky jako značku. Nejspíš budou nosit obě, ale Die už je v duchu smířený s tím, že to Akiho bude to hlavní. No jo, vlastně už je asi smířený i s tou svatbou, ale pšššš! Zbytek večeře proběhne v podobném duchu, ale jakmile se zvednou od stolu a kluci se zapovídají se Saiu u zábradlí s výhledem na moře, vezme Aoi Uruhu nenápadně za ruku a zatáhne ho ke schodišti, vedoucímu po kamení dolů k zadní pláži. Kývne mu neslyšně bradou a prostě se s ním vypaří. Ti tři to jistě pochopí. Tohle je pro ně dva jedinečný večer a jeho závěr chce Aoi prožít trochu někde jinde, než v ložnici. Vede Uruhu po pláži, kde už jim na cestu svítí jenom hvězdné nebe. Dost tady fouká a je tu o poznání chladněji, ale je to jen pár desítek metrů, než uhne z písku směrem do bujné vegetace. Za prvním větším křovím je připravené místo. Samé svíčky v křišťálových kalíšcích, občerstvení, tlumená hudba z malého rádia a na stromě zavěšené proutěné hnízdo, plněné měkkými polštáři, teplými přikrývkami a zdobené peřím, lapači snů a dalšími blbůstkami. Všechno je bílé.
"Tu řeč jsem připravenou neměl, ale něco jiného přece jenom mám." Řekne Aoi s jiskřičkami v očích.
"A abys neřekl, že jsem jenom na černou..." Broukne a visí očima na jeho profilu, aby viděl, jak se mu to bude líbit.
Uruha, Aki
Akimu je v první chvíli trochu Die líto, protože podobné reakci měl očekávat a stejně ho překvapí. Neovládne svůj smích, když přijde na vracení mu všeho nazpátek. Upřímně, hrozně se na to těší. Protočí pouty na ukazováčku a mrkne na něj s širokým úsměvem a svým naprosto nevinným výrazem, kdy ještě víc vyniknou jeho oči."Musel jsem otestovat, jestli náhodou nedostaneš infarkt. Je to v pohodě, příště jedeme na ostro." Několikrát na něj zamrká jako panenka. Ještě je prostě moc brzo a Aki si plánuje ukázkovou žádost, protože prostě bude klečet on. Nějak se mu to zalíbilo. Zbytek večera tráví tím, že se snaží si Die udobřit a zároveň se mu daří malinko popichovat všechny kolem. Uru už se zase rozplývá, což je k podivu, protože ten Akiho výstup ho vyděsil snad o něco víc, než Die. Už se celkem obstojně smířil s tím, že Aki malinko vyrostl a spí s ním, chodí s ním, ale tohle...No tedy. Sám se vůbec nebrání, když ho po večeři začne Aoi tahat pryč. Těší se, co se bude dít dál a tak nějak doufá, že to procházkou po pláži jen tak neskončí. Co už nevidí je Aki, který zase vytáhne pouta, cvakne kolem Dieho zápěstí i toho svého a s prohlášením, že to musí zapít, ho vede s sebou do nitra domu společně se Saiu. Asi přizvou i hospodyni, taky si zaslouží odměnu, jídlo bylo naprosto úžasné. Pak budou asi polovinu noci hledat klíče, protože si ani za nic nemůže vzpomenout, kde je nechal.
"Stejně si neumím představit lepší místo." Broukne rozněžněle Uru, kterého začínají snad i všechny poznámky přecházet. Jak kdyby mu konečně naplno došlo, že se opravdu vezmou. Do takového rozpoložení se už dlouho nedostal a očividně to nemá mít konce.
"Co mi ještě tajíš?" Broukne svůdně, když se podívá na Aoiho profil. Je nádherný, když si vítr pohrává s jeho černými prameny. Mohl by ho nechat stát uprostřed pláže a z povzdálí sledovat jen tohle. Asi tak měsíc a pak by si ho otočil, aby to bylo zas z jiného úhlu. Aoi by se asi malinko divil, co se mu prohání hlavou. Tak trochu na něj zapomene, když zahnou a Uru asi dneska z obdivu nevyjde. Před ním se rozprostře něco tak dokonalého. Neubrání se dlouhému, naprosto konsternovanému povzdechu, než se na Aoiho podívá a v očích má naprosto zamilované hvězdy.
"Aoi-chan, já..." Tak se mu to povedlo, konečně ho opravdu připravil o slova. Zvládne jen několikrát na prázdno pohnout rty, než se zase otočí na všechno, co připravil.
"Tohle je lepší, než kdejaký sen..." Podaří se mu konečně ze sebe dostat cokoliv, než jen další obdivná vydechnutí. Natáhne se po Aoiho zápěstí a přitáhne si ho k sobě.
"Děláš můj život něčím naprosto neskutečným." Kousne se do rtu a krátce sklopí oči, aby nebylo vidět, že už má zase na krajíčku.
"Nikdo na světě nedostává tolik, jako já od tebe." Konečně zase malinko vzhlédne a něžně se pousměje.
"Tak dlouho jsem byl přesvědčený, že se mi nic podobného stát nemůže a..." Vztáhne ruce k jeho tvářím, než si ho přitáhne k láskyplnému polibku a už prostě nedokáže zastavit několik slz. Jakmile se konečně zvládne odtrhnout, malinko našpulí rty, aby nebylo vidět, jak moc je rozebraný.
"Ale zítra už zase budu ve formě, přísahám." Snaží se tvářit, že to s ním vůbec nemává, ale tentokrát mu to ani trochu nejde. Jemně ho zatahá za dlaně, když společně s ním začne couvat a u zavěšené postele se s ním ladně otočí, aby ho na ni usadil. Sám sáhne po skleničce, do které nalije a pak se usadí vedle něj. Tiše se zasměje, když se hnízdečko malinko zhoupne.
"Právě jsi dokonale zkrotil svého šéfa, Miláčku. Co s tím budeš dělat?" V očích se mu rozverně blýskne, když se napije a pak přitiskne na Aoiho rty, aby mu dal taky ochutnat.
Aoi
"Pořád překvapuješ ty mě, hory kvůli mně přenášíš a tohle je jen maličkatý způsob jak ti to oplatit." Uruhovy dary a romantické chvilky byly nepřekonatelné, měl na to prostě talent i fantazii, ale taky bylo vidět, že i když Aoi vymyslí jen nějakou drobnost, je za ni neskutečně vděčný. Nechá se vzít za ruku.
"Všechno vedle tebe je lepší, než nějaký sen." Souhlasí s ním a když spatří jemný třpyt jeho slzících očí, všechny pocity v něm nadšeně vybuchují. Přijde mu to tak málo a Uruhova reakce je neskutečná. Jakmile začne pořádně vydělávat se svou vlastní firmou, začne ho zahrnovat pořádnými a opravdu hodně snobskými dárky. Uru je na ledacos zvyklý, nebude to snadné, ale něco vymyslí. Vrátí mu smyslný polibek, do kterého se okamžitě začne vkrádat touha a po jeho slovech se mu ve vzpomínkách připomene všechno to, co viděl, když spolu začínali. Všechna naděje v jeho očích v domě na terase, když ho začínal balit a Aoi si tolik nebyl jistý a vlastně nejdřív nechtěl. Připravil mu hodně hořké chvilky, to už díky vlastní zamilovanosti ví, ale zároveň na ty časy, kdy se oťukávali, vzpomíná hrozně rád. Všechny ty narážky, rozpaky, Uruhovo dobírání, jejich věčné slovní pře a později otevřené flirtování v práci… Tohle už znovu nezažijí a je si jistý, že jen málokdo má ve vztahu něco podobného. Uruha doslova změnil jeho svět a i způsob vnímání a nemůžou za to jeho peníze, i když ty tohle všechno dělají mnohem pohádkovější. Občas rodičům v duchu děkuje, že ho donutili tolik studovat, protože jinak by na ten pohovor nikdy nepřišel…
"Pamatuju si, jak jsem u tebe v kanceláři hodinu četl smlouvu a hledal, kde je háček, protože jsem věděl, že tu kvalifikaci prostě nemám..." Tiše se zasměje. Nejradši by si sedl a vzpomínal, ale Uru má na to trochu jiný názor a má pravdu. Nejdřív mají ještě něco na práci… Tiše se zasměje jeho slibu, že zítra už bude ve formě, nechá se vzít za ruce a následuje ho k posteli. Překvapí ho, když ho na ni Uru posadí a na okamžik ho napadne, jestli to dnes nebude chtít zase obráceně, ale dneska by mu dovolil úplně všechno. Pozoruje každý jeho elegantní pohyb, když jim nalévá do sklenek šampaňské a v očích mu zahoří, když mu Uru řekne, jak ho zkrotil. Opětuje jeho polibek, převezme si od něj část toho němého přípitku a pak se povysune kousek výš, až se chodidly přestane dotýkat země. S očima upřenýma do jeho se začne pokládat a dlaněmi klesne k zapínání svých kalhot.
"Zkrotím ho ještě víc..." Broukne a jasně mu tak naznačí, co mu před chvílí běželo hlavou. Příliš nečeká na jeho odpověď, protože už se na něj opravdu moc těší a rovnou nadzvedne boky, aby stáhl kalhoty níž, kam jenom dosáhne. U toho mu klukovsky povyskočí koutky nahoru.
Uruha
Polkne trochu bublinek, které mu po polibku zůstanou v ústech a vychutná si je dosyta společně s chutí Aoiho rtů. Tohle ho jen tak neomrzí. Slastně vražedný kombinace a jeho už napadá, kdy všude by ty bublinky mohl mít. Ne, na podobné věci jen tak myslet nepřestane. Koutky se mu nepatrně pozvednou."Kdybys jen tušil, jak příšerná pro mě ta hodina byla. Už jsem si myslel, že jsi prostě odešel druhou stranou kanceláře a nikdy tě neuvidím." Prozradí mu kousíček z celé skládačky, než se krátce zasměje.
"Dokonce jsem ti chtěl donést kafe, abych tě trochu ukecal." Skoro stydlivě sklopí oči na své ruce a ne, není to hrané. Prostě si ho vzal do hlavy snad od první chvíle a teď...Má možnost mu to konečně všechno říct.
"Víš, bylo to poprvé po dlouhé době, kdy jsem nezkoušel najít někoho, kdo by mi tohle všechno mohl dát. Se svou bývalou..." Vyloženě si ten výraz užije.
"Ženou jsem to vzdal už dávno a podvědomě...Já nevím, asi jsem doufal, že někdo můj život hodně vylepší. A pak prostě vyberu jeden životopis a přijdeš ty a celé moje přesvědčení, že to hodím za hlavu, se rozpadne jako domeček z karet." Podívá se mu do očí a pozoruje, jak se po posteli posouvá výš. Poslechne si jeho slova o krocení a v očích se mu hravě zablýskne, jakmile uvidí, jak se pomalu svléká. Nakloní hlavu na stranu a odkládá skleničku, ani vlastně netuší kam. Je s podivem, že se trefí, nespadne a nerozbije se.
"Pak přijdeš ty, prostě si nakráčíš do mojí kanceláře a divíš se, že by tě jeden krotit chtěl." Tohle už není tak úplně vyznání, které měl v plánu a Aoi si za to může sám, když se mu tady tak krásně vystavuje.
"Samá drzá poznámka, dokonce se mnou ani nepoobědvá, svádí mě v mém bytě a ještě se diví, že se mu dostane víc pozornosti, než je obvyklé." Svede to samozřejmě všechno na něj. To už se pomalu přesouvá na čtyři a sklání se k jeho nohám.
"Malinko se totiž pleteš, můj drahý asistente. Nebudeš krotit ty mě ani já tebe." Podívá se mu do očí, když se skloní ještě víc a přejede rty po kůži kousek nad jeho kotníkem.
"Právě naopak, dostanu z tebe úplně všechno." Zašeptá tiše, než se skloní znovu a jemně ho do toho místa kousne. Dlaň položí na druhý kotník a stoupá s ní společně se svými rty. Pěkně kousíček po kousíčku si užívá jeho nožky, aby ho přivedl na pokraj všeho, co si jen představoval. Jakmile je dost vysoko a hrozí, že se dotkne jeho klína, narovná se, dosedne na paty a s hranou povýšeností se na něj podívá.
"A teď přijde první výzva. Ani se nepohneš." Nařídí mu, když se jeho prsty začnou obratně prát s knoflíky jeho vlastní košile a odhalí tak celý svůj hrudník i břicho. Pak hlavu mrně zakloní a nechá se unést svými vlastními doteky. Jestli se mu to nebude líbit, asi se půjde utopit, ale...Ono bude. Takové malé představení jen pro něj. Nechá košili košilí, když se mírně pozvedne a začne se zhoupnutím v bocích rozepínat své vlastní kalhoty. U toho se mu kouká do očí. Hudba linoucí se z rádia mu dost dobře pomáhá, aby dotáhl své představení ke konci.
"Ještě chvilku? Nebo už máš dost?" Pozvedne obočí a když má kalhoty tak v polovině stehen, dotkne se sám sebe přímo v klíně. Dopřeje si několik líných pohybů.
"Ještě máš pocit, že něco budeme krotit, Aoi-koi?" Provokuje ho, když se jeho hlas cíleně zlomí v dlouhý povzdech.
Aoi
Je to tak zvláštní představa vědět, že ten nepřípustný šéf od první vteřiny toužil, aby s ním Aoi zůstal a bylo to z úplně jiných důvodů, než pracovních. Kdyby to býval tušil, když tu smlouvu četl… Jak by asi reagoval? Co by býval udělal? Asi by mu zašel pro ledovou tříšť. "Kafe?" Zopakuje po něm Aoi.
"To je teda levné ukecávání." Hned si postěžuje, ale stejně mu to připadá roztomilé.
"Ty jsi je přede mnou hledal cíleně?" Broukne měkce. Vybíral si asistenty podle obličeje? Něco podobného slýchával v kancelářích pořád, ale myslel si, že je to z úplně jiných důvodů. Totiž, že je Uruha notorický nymfomaniak, který si chce prostě vrznout, když to jde. A on byl mezitím tolik zoufalý. Když mu Uru říká, jak moc ho chtěl krotit už tehdy a hned, koutek se mu trochu frajersky zvedne nahoru.
"To jsi taky okamžitě udělal. Zatáhl jsi mě k sobě domů, vytvářel romantickou atmosféru, jen se přiznej! Ta postel tam nebyla náhodou!" Dobírá si ho, jako by snad v bytech běžně nebyly postele. Ale Uruha ho schválně vedl rovnou kolem ní. Určitě si myslel, že by v ní možná mohli skončit ještě ten den. Tseh! Prý, že ho Aoi sváděl.
"Ale ty drzé poznámky jsem na našem vztahu miloval. Ještě tehdy, když to bylo maličko přes čáru. Bylo to takové příjemné a rozechvívající, když jsem čekal, co uděláš." Prozradí mu zase kousek ze sebe a sleduje každičký Uruhův pohyb, protože to už ho má u svých vlastních kotníků. Ještě se vůbec nic nestane a Aoi už zatíná prsty do povlečení, zatímco se postel jemně pohupuje. Lana jsou silná a nedovolí jí prudký pohyb, ale stejně je to jako by pluli na obláčku. A za chvíli budou úplně. Uru začne s nekonečně dlouhým laskáním jeho nohou a čím výš je, tím je to dokonalejší. Aoi ho ještě zvládá celkem dobře sledovat, vrní u toho jako kocour a nastavuje mu ta mísa, která jsou pro něj lepší a zároveň už se mu tají dech a klín je dávno v pozoru. Už Uruhu zná, takže je mu úplně jasné, že ho bude trápit, ale stejně nespokojeně tiše zamručí, když se Uru narovná na paty. Obočí mu vystoupá nahoru, když dostane zákaz pohybu. To je zhola nemožné, to už ví, ale může přísahat, že se pokusí první dvě vteřiny dělat, co Uruha chce. Potom ho asi popadne a Uru bude mít co dělat, aby si místo nahoře uhájil. Už jenom výhled na odhalující se bělostnou kůži je pro Aoiho něco neskutečného. Mohl by říct, že už zná každý kousíček, ale Uru je pro něj neokoukatelný. A pak začne s podobným představením jako na prkně. Aoi dlouze vydechne a ví, že teď nastává mučení. Strašně moc ho chce mít u sebe a zároveň se chce prostě jenom dívat a užít si všechno, co mu chce Uru předvést. Je to něco šíleného. Hltá očima každý jednotlivý pohyb jeho dlaní, v duchu ho pobízí a hecuje a kdyby okolo probíhal festivalový pochod, nevšiml by si ho.
"Rozhodně ještě chvilku." Dostane ze sebe trochu ochraptěle, když se ho Uru tak zeptá a očima už visí na jeho prstech na zapínání kalhot. Uru tu pobídku ani nepotřebuje a Aoi se topí ve vlastním rozhicovaném těle, když ho sleduje, jak si hraje se svým klínem jenom pro jeho oči. Zavrtí hlavou, aby věděl, že má pravdu a vydrží to ještě asi vteřinku, než natáhne dlaně po jeho bocích a stáhne ho na sebe. Okamžitě dravě zaútočí na jeho rty a dlaněmi zamíří rovnou na jeho zadek, který silně stiskne.
Uruha
"Je na čase tě začít opravdu pořádně krotit." Prohodí smyslným hlasem a projede se nehty přes hebkou kůži na hrudi, zanechávajíc o sobě zčervenalé cestičky.
"Jste až moc hladový, pane asistente." Zavrní, když se malinko skloní.
"Tohle celé přece vyžaduje trpělivost." Projede se nehty podruhé a u toho už olíbáví jeho hruď a posouvá se celým tělem mnohem níž. Napasuje se bez obtíží mezi jeho stehna a jemně skousne kůži v polovině toho pravého. Levou dlaní zatím opečovává druhé, aby mu to náhodou nebylo líto.
"Na naši schůzku máme přece celou noc. Takový malý, neškodný pohovor, když jste si ten první tak málo užil." Brouká mezi jednotlivými polibky a u toho zvedá obě nožky malinko výš, aby je mohl hezky pokrčit. Spokojeně se mezi nimi uvelebí, podívá se Aoimu do očí a s rozverným výrazem pohladí celou délku jeho chlouby jazykem. Mrkne na něj, jakmile jemně vsaje jeho špičku a pak se s polibky začne posouvat níž.
"V tomto bodě porady už jsme byli, ale opakování..." Oddálí se při svých slovech a prozatím nahradí rty dlaní v Aoiho klíně. V ten samý okamžik se posune ještě malinko níž.
"Kdybych náhodu něco vynechal, je právě poslední možnost na připomínky. Třeba teď." Přejde špičkou jazyk přes jeho vchod a stejně tak sevře prsty v malinko silnějším stisku. Nikdo přece neříkal, že ho nemůže vystřelit do výšin a pak si je dát společně znovu. Druhý dotek mezi polovičkami už je o něco delší, než přijde i třetí a pak už si začne opravdu pořádně hrát a provokovat jeho nitro, aby ho pustilo, co nejdál.
Žádné komentáře:
Okomentovat