(ostrov)
Aoi, Die
Když se o nehodě dozvěděl Aki, Die ho málem neudržel na místě. Vyhrožoval mu, že ho postřelí uspávací puškou na slony, aby ho udržel v klidu, protože měl chudák strach, že po rodičích přijde ještě o ně, takže prodělal další šok. Naštěstí byl hned v nemocnici ujištěn, že jim není nic vážného a pak se o ně staral a nechtěl ani slyšet, že by měli vstát z postele. Aoimu to vstávání hodně dlouho moc nešlo a zlomenina ho hodně bolela. Trávil na rehabilitacích celé týdny, ale teď už chodí bez opory a začíná nohu pořádně zatěžovat. Upře černé oči k domu. Všichni jsou uvnitř. Dneska je to přesně rok od té nehody, ale taky ode dne, kdy vyhráli u soudu. Aoi svou firmu rozebíhal jen pomaličku, Uru pracoval hodně z domu a musel si sehnat nového asistenta. Asistentku! O to se Aoi postaral. Připadalo mu to tak nějak bezpečnější. No ano, pořád žárlí, i když nemá důvod. Jmenovala se Saiu a na dnešek ji pozvali taky. Byla to moc milá holka a dost rychle se u Uruhy zaučila. On sám jí pomáhal svými radami a zkušenostmi. Doufali, že jim moc rychle neuteče kvůli vlastní svatbě, ale zatím to moc nevypadalo. Přece jen si u Uruhy vydělala opravdu velké peníze a mohla si začít diktovat vlastní život. Aoi nechá prkno na místě, není tu nikdo, kdo by ho mohl ukrást a s námahou se vydá k domu. Aki s Die jsou u bazénu za domem. Die mu dává přednost, protože mu vadí písek a sůl, který prý zaleze opravdu všude. Někdy jsou si s Uruhou podobní až hrůza. Saiu přijela před chvílí společně s najatou hospodyní, protože dnes si chtějí večeři pod hvězdami opravdu užít a ne se starat o jídlo a nádobí. Aoi má ještě dostatek času na to, aby se vysprchoval a oblékl na sebe lehoučké letní černé kalhoty a košili stejné barvy s rozhalenkou. Na ruku nasadí Uruhův náramek, co od něj dostal, na krk pověsí podobný kus a zamíří za ostatními. Celý čas si pohrává dlaní v kapse a snaží se nijak na sobě nedat znát, jak moc ho vlny zmohly a že ta noha docela bolí.
Uruha, Aki
Ta nehoda byla….Trvalo to hodně dlouho, než o Uru přestal mít před očima. Všechno se obracelo v dobré a pak…Vidět Aoi v nemocniční posteli bylo strašné, ale nic nemohlo předčít strach s jakým se probudil na silnici po tom nárazu. Měl pocit, že pokud by se mu mělo něco stát, prostě by se už nenadechl. Celé jeho tělo by jako na povel vypovědělo službu, tím si je jistý. Jeho v posteli nedokázal udržet dlouho. Jakmile přišlo potvrzení, že mu nic není, prostě se postavil na nohy. Párkrát málem upadl, ale ani dvoje dveře ho nezastavily, aby byl s Aoim. A bylo mu úplně jedno, že za ním můžou jen příslušníci. Byl rozhodnutý tu nemocnici koupit, pokud by mu to nedovolili. Ani mu v první chvíli nedocházelo, jak se musel cítit Aki, když se to dozvěděl. Proseděl u Aoiho dny i noci a odmítal se hnout. Místo toho, aby odpočíval po telefonu a díky notebooku řídil svou vlastní firmu, zařizoval převod té Aoiho a na ostrov malém zapomněl. Nebýt Akiho a Die, tak se sem ještě dlouho nepodívají. A Seiko, ta pro něj přestala existovat. To, co provedla, nebylo možné odpustit a ani neměl snahu ji od soudu dostat. Tím, co provedla, si proti sobě poštvala celou rodinu a Uru byl v čele. Na Aoiho se nesahá a tohle...Ne, pro to nemá pochopení a ani odpuštění. Pro Akiho se málem zbořil celý svět. Po tom, co přišel o rodiče a pak Uru a Aoi…Málem zbořil polovinu domu, jak ho přepadla naprostá hysterie. Naštěstí tu byl Die, který ho nakopl, aby začali rozjíždět na plno projekt, který by jim po návratu udělal radost. Byla to hromada práce, mezitím stíhali návštěvy v nemocnici a stihli všechno v domluveném termínu, aby se mohli přesunout přímo na jejich vlastní ostrov. Jejich malý, velký ráj, kam nikoho nepustí… Tedy, až na novou Uruhovu asistentku, kterou si všichni oblíbili. Tedy hlavně Aoi proti ní nic neměl, jak s radostí připomínat Aki a u toho se pobaveně šklebil.
"Jeden by na tom sluníčku vydržel i měsíc." Protáhne se Aki na lehátku. Očividně je mu úplně jedno, že má přijet někdo navíc, prostě se tam vyvalil a nastavil sluníčku jak záda, tak i holé pozadí. No přece nebude mít vypálené plavky? To by nikdy nedovolil. Navíc…Kdo by teď chodil k bazénu? Všichni se budou chystat a on to zvládá v rekordním čase. Kdo by teď chodil k bazénu. Mírně pootočí hlavu a ohlédne se na Die, než si zacloní dlaní pusu, protože nedokázal potlačit zívnutí.
"Myslíš, že když budu hodný, přiběhne ta večeře za mnou?" Zeptá se Die s mírně pozvednutým obočím. Už se málem otočil, aby nastavil sluníčku ještě druhou polovinu těla, když se za nimi objeví Saiu, protože právě dorazila a chtěla je pozdravit.
"Nekoukej na mě tak. Tohle je pustý ostrov, měl bych si sehnat banánový list." Rozesměje se upřímně a dělá, že nevidí rudé tváře.
"Navíc, když už mě má Die namazat, ať to stojí za to." Podívá se na svého milovaného a čeká, co za výraz si vyslouží právě dnes.
"Myslím, že detailní popis toho, co ti bude mazat a nebude, si odpustím. Věřím, že to bylo hlavně tam, kde ses právě hodlal pořádně opálit." Odpoví mu Saiu s pobaveným výrazem a zamíří zpátky do domu. A to si myslela, že je u nich už zvyklá na všechno. Ještě natrefí na Aoiho nebo Uruhu v podobném outfitu a půjde do kolen. Jsou malinko šílení všichni a i když je na holky, tohle se nedá jen tak přejít. Nebo ano? Asi bude muset, jinak se z nich za dva týdny zblázní.
Uru zatím sedí v jejich ložnici před zrcadlem. Už je nejvyšší čas, aby šel za ostatními a podíval se, jestli je všechno připraveno. Zrovna dokončuje úpravu svých vlasů, které dnes kryjí pravé oko a krátce si povzdechne. Teď už jsou zase všichni šťastní a on…je taky. Dneska je to rok, kdy soud rozhodl a jemu je z toho podivně těžko. Když si jen vzpomene, co se mohlo stát…Zavrtí hlavou, aby nad tím přestal přemýšlet. Zkontroluje svůj vzhled v zrcadle a s okouzlujícím úsměvem se vydá do kuchyně. Malinko kritickým okem všechno kontroluje, aby se vzápětí mohl upřímně usmát.
"Vypadá to opravdu nádherně. Jsem vám neskutečně vděčný." Ukloní se hospodyni, ukradne jí jednu jednohubku s výrazem pětiletého kluka. Když vyjde na obrovskou terasu s výhledem na moře, kde mají jíst, je tam zatím sám. Po chvíli se k němu přidá Saiu a skončí u debaty ohledně práce. Za pár minut se připojí i Aki s Diem.
"Potřeboval jsem se malinko doopálit." Saiu se pobaveně ušklíbne.
"Já vím, já vím i přední partie, to už jsem málem viděla." Decentně si odkašle. Uru jen pozvedne obočí a očividně by moc rád věděl víc, ale jeho myšlenky přeruší příchod Aoiho. Podívá se na něj s láskyplným pousmáním a bez váhání mu vyjde vstříc.
"Jeden by řekl, že přijde den, kdy neužasnu, jakmile se objevíš. Zatím se to nestalo." Složí mu kompliment a malinko hladově si ho prohlédne od hlavy až k patě.
"Jídlo je kousek dál." Popíchne ho Aki a kývne hlavou k prostřenému stolu.
"A to říkáš mě nebo sobě." Vrátí mu to Uru, aniž by odtrhl oči od Aoiho.
Aoi, Die
Die už je samozřejmě perfektně nachystaný, na sobě má volné bílé kalhoty lehoučké jako pírko, žabky stejné barvy jen tak na courání, protože v létě chodí rád i bos a světle béžovou košili s ohrnutými rukávy. Volně rozpuštěné vlasy se mu vlní v loknách po ramenou a zádech a pro dnešní speciální večer si dokonce nanesl nějaký makeup a lehce podmaloval oči. S koktejlem postává pod slunečníkem poblíž Akiho lehátka a nedůvěřivě se mračí na sluníčko. Není to u něj takový extrém jako u Uruhy, ale taky má rád svou světlou barvu pleti a odmítá chodit na indiána, jak si dobírá Akiho. Jenže Akimu to opálení prostě strašně slušelo. On by s těmi světlými vlasy vypadal jako pitomec. Usrkne ze sklenice a stočí oči na Akiho zadek, když se tam válí jako líná kočka. Nejradši by se do něj zakousl. Všechno špatné už mají nějaký čas za sebou a Dieho schopnost to rychle zapomenout byla v plném nasazení. Co bylo, ho vůbec netrápí, je to prostě pryč a oni jsou nakonec všichni živí a opravdu šťastní. Dokonce i návštěvy hřbitova už zvládají dost dobře. Byl to vážně pitomé období, když měli kluci tu nehodu a kdyby Seiko zůstala na svobodě, měla by asi co dělat i s ním, ale Die později všechno otočil v jejich prospěch. Kdyby se to nestalo, soudy by byly horší a rodina? Většina Uruhu najednou milovala. Měli s Akim klid, úžasné postavení a plno nových úžasných, nenažraných vzdálených příbuzných, co je pořád někam zvali. Volňásky do všech možných profesních odvětví měl Die nejradši. Občas se jich ptal, jestli by se nechtěli nechat přejet ještě jednou. Klidně by to udělal sám, když pak ostatní skáčou, jak pískají? To byl samozřejmě vtip… Ale stejně napsal Seiko děkovný dopis do kriminálu a litoval, že neuvidí její výraz, až ho bude číst. "Ahoj." Pozdraví Saiu, když se tu objeví a stočí oči na Akiho.
"Tuším, že dnešek bude speciální… jestli tam nepřijdeš, v tomhle stavu se nabízí, za co tě Uruha někam pověsí..." Okomentuje to celé, aniž by hnul brvou, že se Saiu dívá. Dokonce ani nevnímá to červenání, nějak ho zajímá jenom u Akiho. Zvedne koutky nahoru, když dojde na to mazání a přikývne.
"Opálíš se všude bez výjimky, to se musí." Souhlasí s ním. Nakonec ale dojde na to, že i Aki se musí obléknout a společně se přesunou k večeři. Její závěr je naplánovaný na západ slunce a Die si je dobíral, že jim bude stopovat každý chod, aby to vyšlo přesně. Jakmile Uruha přestane mluvit, nemusí se ani otáčet, aby věděl, na koho se dívá.
"Co je, Aoi-chan už taky nosí jenom banánový list? Nebo už ani ten? Jeden by si myslel, že už jsi taky všechno viděl." Okomentuje to. Aoi se zastaví na místě, ale černé oči má jedině pro Uruhu a pro to, jak se na něj právě dívá. Ještě to nepřešlo a Aoi bude truchlit, jestli dojde na den, kdy se to stane. Nikdy se tohohle jeho pohledu nenasytí, navždy mu bude připadat neskutečné, že se na něj takhle dívá právě Uruha, ale je to… opravdu příjemné a povzbuzující. Skoro nesměle se usměje a podá Uruhovi svoje dlaně, ale pak se přes jeho hlavu podívá na hláškující kluky.
"Copak Die-chan, chybí ti podobné pohledy?" Hned si rýpne zpátky, aby bylo jasno, že je všechno v nejlepším pořádku, pozdraví se se Saiu a dojde k židli, na kterou vděčně dosedne. Po tváři se mu proběhne úleva a trocha bolesti, která asi neujde nikomu, ale Die taktně dělá, že si ničeho nevšiml.
"Dejte mi chvíli..." Řekne Aoi z ničeho nic, když se objeví obsluha. Pouze jim dovolí nalít k přípitku.
"Chci ještě něco udělat, než začneme." Vysvětlí jim, ale musí se alespoň nadechnout. Jakmile to nejhorší přejde, zase se postaví, udělá dva kroky k Uruhovi a mírně rozpřáhne.
"Vůbec se nesmějte a pomozte mi, vy dva… tu hůl už do ruky nevezmu." Potřebuje, aby mu pomohli kleknout. Když jim to dojde o vteřinu dřív, než Uruhovi, bude to vážně fajn. Die si vymění pohled s Akim a udělá, co Aoi chce. Jakmile to je, Aoi si vydechne a sáhne do kapsy k tomu místu, které neustále svíral. Ta krabička je skoro obyčejná, z černého sametu, protože Aoi ještě neměl čas, vymyslet vlastní design a logo, ale uvnitř je klenot, který sám navrhl. Velmi charakteristický pro všechny jeho budoucí kolekce.
Prsten je celkem masivní, působí jako by byl ze zvláštních propletenců jakéhosi kovu, který nevypadá ani jako ocel ani jako stříbro a uprostřed sedí velký temně rudý kámen. Má v plánu nosit stejný, jenom s černým kamenem. Otevře tu krabičku a podrží ji tak, aby na ten šperk Uru viděl, zatímco k němu zvedne oči, tak trochu si odfoukne a klukovsky se usměje. Chtěl něco říct, jenže mu Uruha prostě vyráží dech. Měl pronášet nějakou originální vzletnou řeč a proslov na téma, co všechno spolu zažili a jak ho bude milovat a on… na něj zírá.
Die se začne smát jako první, když spráskne ruce a odvrátí se, ale je to proto, že nikdo nesmí vidět jeho dojetí!!! Už vůbec ne Aoi!
Uruha, Aki
"Jen je nech, ještě si začnou všímat víc nás a budou s námi chtít hrát třeba Monopoly." Dloubne do něj podruhé s naprosto nevinným výrazem a stejně se musí hodně přemáhat, aby se nezačal smát. Ty jeho poznámky ho nikdy asi nepřestanou bavit. Nakonec to ukočíruje a zvládá se jen nepatrně culit.
"Nechybí, rozhodně mu nechybí." Nafoukne se malinko Aki a odpoví za Die, aby bylo jasno, že tyhle pohledy zvládne bez obtíží on sám a nikoho k nim nepotřebuje. Jen ať se Uru dívá přesně tím směrem a ne, vůbec nemá v plánu žárlit. Jen, aby bylo jasno, že k Diemu nemá v plánu nikoho pouštět. Stejně se musí vzápětí znovu usmát.
Uru se ani neohlédne. Oba si můžou říkat, co chtějí, teď je mu to dokonale jedno, má oči jen pro Aoiho.
"Na nikoho jiného jsem se stejně nedíval. Je mi líto, Die-chan." Teď je v tom malinké rýpnutí z jeho strany, ale mluví svým způsobem naprosto vážně. Od té doby, co zná Aoiho, se na nikoho podobným způsobem nepodíval a už chvíli pochybuje, že se to vůbec kdy dělo. Trochu starostlivě nakrčí obočí a pohne se dopředu, aby pomohl Aoimu se usadit, když vidí, jaké problémy mu to dělá. V podobných chvílích nenávidí Seiko ještě víc, protože nutí jeho lásku podobným způsobem trpět. Zatváří se ale nadmíru nechápavě, když chce zase vstávat a pak si ještě volá o pomoc ty dva. Prostě mu to nedochází, asi je to tou starostí.
"Co blázníš?" Tváří se vykolejeně a ještě víc se podívá na ty dva, kteří mu pomůžou. Dojde mu to asi za vteřinu po nich. Zamrká několikrát a vůbec nevnímá, že Aki hned odbíhá do domu a vrací se vzápětí s rukama za zády.
Uru jen zírá do Aoiho očí a pak těkne na ruku, kterou vytáhne z kapsy a ne, není prázdná. Nakloní hlavu mírně na stranu, jak kdyby tomu nechtěl věřit, ale hned na to, se mu na tváři objeví šťastný úsměv. Nemusí ani nic říkat. Nepotřebuje žádná slova k tomu, aby věděl, že nikoho jiného nechce a nikdy chtít nebude.
"Budu tě neskutečně štvát dalších padesát let." Oznámí mu místo jakéhokoliv souhlasu a jako první vezme jeho tvář do dlaní, aby ho mohl políbit se vší láskou, kterou mu za ty roky hodlá dát.
V tu samou chvíli se Aki uculí a jemu je upřímně jedno, že má slzy dojetí v očích. No co, má je rád oba a tohle je ten nejlepší okamžik, který společně s nimi zažívá. Po tom všem si klidně rozebrání dovolí. Konečně dá ruce zpoza zad a bez váhání odpráskne se smíchem a jistou hravostí v očích světlici.
"Die je dojatý, tohle bylo na ohňostroj." Přitáhne si tu svou herečku za pas k sobě.
"Jen se nedělej, všichni to víme, že nás máš rád." Vytáhne se na špičky, aby ho mohl líbnout na tvář.
"Oni to ví taky, tohle neukecáš." Dobírá si ho malinko a dává tak těm dvěma jen náznak soukromí. Saiu už tahá kapesník a tiše si nadává pro sebe, že její make-up vezme za své a že ji měl někdo varovat. Za to Uru sebou ani netrhne, když Aki práskne světlici a jen se odlepí od Aoiho rtů, aby mu pomohl vstát.
"Chceš se kvůli mně zmrzačit?" Obviní ho vzápětí, ale je vidět, jak moc přemáhá slzy.
"Jen tak dál." Pohodí hrdě hlavou a pak před něj natáhne ruku, aby mu ten prsten mohl navléknout a on si ho pořádně prohlédl.
"Ano, přesně proto jsem ti věnoval tuhle firmu." Snaží se trochu rozdýchat svoje rozpoložení.
"Uru se za chvíli rozteče pod stůl. Asi je na čase, abys začal navrhovat svatební...Ne šaty, Die-chan." Prohodí Aki tiše a už mu před očima běhá představa Uruhy v bílých šatech. Tohle z hlavy jen tak nedostane.
"Ticho vy dva." Prskne po nich Uru měkce, když pomůže Aoimu se usadit a nejradši by si mu sedl na klín, ale copak může? Ještě mu ublíží. Přitáhne si teda židličku, co nejblíže k němu a pořád dokola si prohlíží prsten. V očích se mu z něj nadšeně blýská.
"Nic mi neudělá větší radost, než si tě vzít." Potvrdí mu ještě slovy svůj souhlas, když konečně dokáže naplno zformulovat celou větu, aniž by se několikrát zakoktal.
"A pak budeme plánovat druhou." Dodá ještě, aby pánům za ním na chvíli zavřel ústa a konečně se ohlédne přes rameno na Die.
"Měl by sis pospíšit, než ti ho někdo vyfoukne. To víš, my šéfové máme kolem sebe rušno." Rýpne si do něj. Pak už je nechá být a podívá se zase na Aoiho, ke kterému se nakloní, aby ho slyšel jen on.
"Já nevím, jak ty, ale já jsem připravený trénovat na svatební noc." Je hrozný ale nejradši by všechny vypakoval, vzal Aoiho na pláž a pak domů a...Těch míst by vymyslel asi milion.
Aoi, Die
Prý, co blázní? Musí na okamžik sklonit oči a pro sebe se pousmát, protože je to přesně tak, jak chtěl. Nedošlo mu to hned. Když koutkem oka zaznamená Akiho, který někam běží napadne ho, jestli snad nechce udělat ve stejný okamžik to samé, protože to by Die přešel smích, ale všechnu svou další pozornost už musí věnovat své životní lásce. Protože to pochopení, co se mu odrazí v očích a následný úsměv, to je něco, co si bude pamatovat po zbytek života. V duchu si už snad tisíckrát představoval, jaká tahle chvíle bude a jak asi bude Uruha reagovat, ale i když ho už dobře zná, stejně je to nakonec úplně jiné a originální a to i přes to, že to Uru musel čekat. Bavili se o tom nejednou. I Uruhova odpověď je docela originální. Myslel si, že za něj vezme to plamenné vyznání s mnoha originálními obraty, ale on řekne tohle. "Promiň mi, zasloužil by sis nějakou romantickou řeč, možná rovnou báseň, ale pokaždé, když se na tebe dívám nebo na tebe jenom myslím, přijdu o všechna slova." Řekne mu zcela upřímně s decentním úsměvem, než se jejich rty spojí v polibku, který Aoiho přinutí zapomenout na svět okolo, dokonce i na to, že tam stojí kluci. Trhne sebou, protože se opravdu hodně lekne, když Aki odpálí tu světlici a rychle se podívá nad hlavu. Pak se prudce ohlédne po Die, který zrovna plácá Akiho po paži a neslyšně formuluje rty slovo Bonzáku, ale je to pravda. Doopravdy slzí.
"Pozdě, Die-chan, Saiu to celé točí na telefon. Budeš to mít na talíři minimálně do smrti." Řekne mu škodolibě, než obrátí tvář zpět k Uruhovi a nevidí, jaké na jeho záda dělá Die obličeje. Uchechtne se, když ho Uru pobídne, aby kvůli němu dál dělal psí kusy, ale nechá si pomoct zpátky na nohy a pak mu prsten vezme, aby mu ho mohl navléknout. Na té chvilce je cosi zvláštního, až obřadního a skutečně díky tomu cítí vnitřní klid a mír. Znovu se vřele usměje, když mu Uru pochválí design toho prstenu, ale hned na to se na něj hraně zamračí.
"Jak víš, že jsem ho dělal já? Nikdy jsem ti svoje návrhy neukázal. Ty jsi šmíroval u mě ve stole!" Obviní ho a Die za ním už se zase řehní. Ještě přidá, když si Aki rýpne, že budou dělat Uruhovi svatební šaty a souhlasí.
"Jestli Uru nepůjde v šatech, tak je to houby svatba, my nepůjdeme za svědky a Saiu taky ne a nikoho jiného už nemáte." Řekne jim škodolibě a Aoi se po něm nevěřícně otočí.
"Zapomněl jsi na všechny nenažrané příbuzné! Za pár poukazů půjde kdokoliv." Pokrčí rameny. Všichni se společně posadí okolo stolu a konečně může být servírován předkrm. Jakmile Uruha na plno řekne, že by měl pokleknout, klesne Die očima k talíři a dělá, že osobně mluví jinou řečí. Ne proto, že by neměl v plánu s Akim být, ale tak nějak… už? Tak mladý???
"Někdy o ruku žádá i nevěsta. Die potřebuje pevnou ruku." Ozve se Aoi a mrkne na Akiho. Vypadá podobně bledě jako Die.
"Už to mám. Jim nejde o tu svatbu. Oni se bojí, že budou moc měkcí a sladcí. Bojí se jeden víc, než druhý..." Rýpe do nich, zatímco sahá po hůlkách a rozhodně nemíní prozradit, že se sám klepal strachy z toho, jak tento krok zvládne, jestli to bude dost v pořádku a co kdyby náhodou Uru odmítl. Nahne se k Uruhovi blíž, když mu chce něco pošeptat a i když by měl být už zvyklý, prostě zčervená. Die to zabere ve vteřině a ukáže na něj prstem.
"Vidíš, Saiu-chan? Už jde o prasečinky. Vůbec je nezajímá, že jsou u stolu dámy." Rýpne loktem do Akiho, aby taky nezůstal ušetřen nějakého toho rýpance.
Žádné komentáře:
Okomentovat