Kai x Hitomi - Být tebou, nejsem si tak jistá. - část 3.

(Kaiův dům)

Hitomi

Nemůže si dosyta užít každý Kaiův dotek. Jsou pro ni tolik chtěné a v podobných chvílích si plně uvědomuje, jak moc jí chybí, když není doma. Nikdy by mu nic nezakázala, nenutila by ho skončit, protože to je on a změnila by to tím. A stejně se jí po něm stýská každý večer. Nikdy to nepolevilo ani ji to nepřešlo. Vnímá jejich společnou chvilku intenzivně každá vteřina navíc je k nesnesení. Tolik po něm touží a zastavit jí můžou opravdu jen jejich dvě maličké, kdyby přiběhly. Naštěstí to vypadá, že se to nestane. Tlumí svůj hlas, snaží se Kaiovi dát stejně tolik slasti, jako věnuje on jí a užívá si každou linii jeho těla. Znovu si ho chce připomenout, znovu si ho chce po kousíčku zapamatovat. Rty mapuje kůži na jeho rameni a krku, olíbává ji zlehka a přitom intenzivně, občas ji pozlobí zoubky, aby věděl, že je skutečně tady a že jsou opravdu spolu. Jak kdyby se jí něco podobného vůbec mohlo zdát. Koutky se jí roztouženě pozvednou, když přijde příslib z jeho rtů a hlasem, který jí hladí po duši. Už zvládá jen zlehka přikývnout. Na jeho další slova se jen tiše uchechtne,  zaboří tvář do ohybu krku, aby všechno ztlumila.

"Umřeš nedočkavostí, když to nestihneme. To víme oba." Neodpustí si další provokaci, ale byla by to i ona sama, kdo by byl celý zbytek dne naprosto nepoužitelný a těšila by se na večer. V tomto si dokonale vyhovovali a trvalo jim dlouhé týdny, než vylezli z postele a dostali se třeba na večeři. Hrozně ráda vzpomíná na tyhle časy, kdy spolu začali. Jakmile ho ucítí ve svém nitru, propne se tělem proti němu a ze rtů jí unikne tichý sten. Nedokáže se nabažit pocitu, jak ji vyplňuje.

"Kai-koi" Unikne jí ze rtů s dalším tichým povzdechem a zatne své nehty do jeho pozadí, aby ho poslala proti svému klínu. Tlumit se v tom nejlepším bude nadlidský výkon, ale už v tpm mají skvělou praxi. Za ty roky, kdy jsou jejich holčičky na světě...Přece nebudou žít jako mniši, to by ani jeden z nich nezvládl. Tempo se zvyšuje, ale nic jiného by si nepřála. Jindy by se snažila držet svou touhu na uzdě, aby si užili mnohem déle, jen teď na to nemají prostor. To až zase půjdou dcerušky na hlídání. Vychází mu boky vstříc, jak jen jí to jeho sevření povolí, tlumeně vzdychá nad tím, jak její slast roste. Nebrání se vrcholu, který jí nakonec doběhne a ke kterému jí pomohly i Kaiovy doteky na prsou. Při nejvyšším vrcholu orgasmu se natiskne na Kaoivo tělo, kousne se do rtu, aby ztlumila, co nejvíce své zasténání. Štíhlé tělo se napne, aby vzápětí molo povolit a zlehka se roztřást. Vnímá Kaiovu touhu ve svém nitru, užívá se ten pocit, když vyvrcholí do jejího nitra a zlehka se usmívá.

"Svačinu máme za sebou a já už se nemůžu dočkat večeře. S tebou mám prostě pořád hlad." Broukne mu zadýchaně do ouška. Nemůže si pořádně užít dozvuky jejich milování, protože už z pokojíčku slyší dusot dvou párů nožek. Trhne sebou, jak se lekne, s omluvným výrazem od sebe Kaie zlehka odstrčí, doskočí na nohy ze stolu a už sahá po svých kalhotách. Neví, jak pohotový Kai bude, podle výrazu mu to asi bude chvíli trvat, než se vzpamatuje a tak si stoupne před něj. Musí mít ještě rudé tváře z právě prožitého orgasmu, ale to tolik nevadí. Sotva dopne knoflík, už jsou holky tady a běží jim ukázat, co v krabicích bylo. Každá sebou nese dvě figurky kočiček, které mají nejraději.

"Mamii, tatiii." Výskají obě dva skoro synchronizovaně.

"Chceme další, máme jich málo." Žadoní o další hračky, protože je jich samozřejmě celá série a dvě jsou příšerně málo.

"Dívej, tahle má deštníček." Už mají figurku skoro před očima.

"Tahle má červené tvářičky jako ty mami." Řekne druhá a Hitomi se zarazí, než se rozesměje.

"No, za to může táta. On vám to milerád vysvětlí." Usměje se přes rameno a odstoupí od něj, jakmile si je jistá, že jsou kalhoty, kde mají být.

"Že ano, Miláčku." Osloví ho něžně, než začne s pobaveným výrazem sklízet ze stolu. Jde to těžko, když se jí pořád ještě trochu třesou ruce. 

Kai

Konečně uvolní celé tělo a nějaké potíže se školkou jsou úplně zapomenuty. Zvedne koutky zlobivě nahoru, když mu Hitomi slíbí podobný výkon zase večer. To už budou holky spát a oni na sebe budou mít plno času. Podobná čísla byla hrozně vzrušující, ale to nekonečné mazlení mělo taky něco do sebe. Tím spíš, že když byl daleko, nic podobného si užít nemohl. Při všem tom cestování a pozornosti měl Kai hodně možností, jak si užít někde jinde, ale mělo to jeden obrovský háček. Jeho ženě prostě žádná nesahala ani po kotníky. Ať chtěl nebo ne, neexistovala žena, která by mu připadala alespoň z části tak dobrá a krásná jako ona. Prostě si s ní rozuměl, byla jeho dokonalou kombinací ženství a drzosti, s neskutečnou figurou a nádhernýma očima a k tomu mu dala jeho dcery. Domov… uměl si toho vážit, možná i díky tomu, že sám vyrostl se samými ženami. I ty jejich hádky miloval, ale tím, jak si byli vzácní, jich zase tolik nebylo. Místo, aby je to odcizovalo, měl pocit, že na ní je fixovaný pořád víc a občas se přistihl při obavách, jestli se Hitomi doma nenudí až moc. S její energií… Nebyl žárlivý ani podezřívavý, ale stejně si ty chlapy v okolí pořád měřil analytickým pohledem někoho, kdo uvažuje, kam všude se vejdou bubenické paličky. Trvá to všechno jen příliš krátký okamžik, než se dcerky konečně přiřítí do kuchyně a Hitomi od něj odskočí. Sám udělá čelem vzad, aby snad raději viděly jeho zadek, než předek a honem kalhoty dopíná. Vůbec nechápe, jak si je jeho žena stihla natáhnout celé, když sám sotva stačil sáhnout na zip. O té rozepnuté podprsence ani nemluvě, ale to pod svetříkem není tolik vidět. 

"No tohle, právě jste dostaly dárky a už vám nestačí? Jestli je to málo, možná mi je chcete rovnou odevzdat?" Obrátí se k nim čelem s velmi přísným pohledem a holky strnou na místě. Kai tohle nedělá moc často, ale když už, okamžitě to platí. Holky jsou dost sveřepé na to, aby se neschovávaly mámě za nohu, ale stejně se jakoby zmenší a upřou na něj pohledy, pod kterými by roztál i Toshiya z Dir en grey. Neměli málo peněz, ale aby byly takhle rozmáchlé, to nechtěl. 

"Už jste mamince poděkovaly?" Houkne znovu Kai a holky ze sebe začnou soukat poděkování a omluvu. Dokonce je díky tomu všemu zapomenuto, že má máma rudé tváře. +Vyřešil jsi to skvěle.+ Pochválí se v duchu. Pak se pomalu otočí k Hitomi, obejde ji a zezadu ji nenápadně začne dopínat podprsenku. 

"Přesně pro tohle mi říkají leader-sama." Připomene jí už se svým klasickým úsměvem a dolíčky ve tvářích. 

"Tak… já myslím, že bychom si měli jít zabalit. Máma si obvolá všechny potřebné záležitosti, já brnknu do školky, že tam teď holky chvíli nebudou a pak koupíme něco těm pejskům, ne?" Navrhne a holky začnou okamžitě skákat, řvát radostí a běhat okolo. Kai nevinně zamrká, když se podívá na Hitomi. 

"Měl jsem to tam těm ženským říct hned..." Pokrčí rameny a znovu se rozesměje. To ještě netušil, jestli ho s tím jeho žena nepošle do háje a ví, že si za to sklidí přísný pohled. 

„Jsi sexy, když tohle děláš. Obzvlášť sehnutá nad stolem." Prohodí a kousne se do rtu, když si všimne, že na něj Hisa zírá z bezprostřední blízkosti a pusou pootevřenou, protože se snaží přijít na to, co tím táta myslí. 

Hitomi

Málem se rozesměje, když Kai začne se svým přísným podtónem a v očích je vidět, že nebýt tu holky, tak si rozhodně dají druhé kolo. Je sexy a tohle kouzlo se tím ještě zvyšuje. Po chvilce se přistihne, že na něj zírá s mírně pootevřenými rty a není schopná si srovnat myšlenky v hlavě. Jak tohle dělá? Nakonec se jí podaří kývnout hlavou na souhlas a taky vypadá přísněji, než obvykle. V tomhle má Kai pravdu, děvčátka umí být pěkně rozvířená a občas nevědí, kdy mají dost. Teď je to ukázková situace. Pohladí je po vláscích, jakmile přijde omluva a poděkování.

"V  pořádku." Ujistí obě dvě, že na ni tohle platí, pokud to myslí opravdu vážně. Nedojde v první chvíli, co Kai dělá, než ucítí ruce na holé kůži, jak se starají o její prádlo. Nejspíš by si odskočila a vyřešila to tam, ale tohle je mnohem příjemnější. Mírně se ohlédne přes rameno skrze pár neposedných pramenů a zlehka se pousměje. Po tom všem, co se tu před chvilkou dělo jí přijde vzrušující i tohle a může být jen ráda, že na ní to nejde hned tak vidět. Asi by se propadla do země, kdyby to bylo jinak. Po jeho slovech se tiše zasměje, než udělá krok dozadu a krátce se opře celým tělem o to jeho. Ano, rozhodně umí zavládnout pevnou rukou, ale to ona umí taky. Zvedne k němu oči skrze závoj řas, rozverně se pousměje, než od něj odstoupí.

"Táta má pravdu, je na čase balit. Je to na vás zlatíčka, pak vám přijdu pomoct." Popožene holky, aby se taky trochu snažily. Je jí jasné, že to bude nakonec muset udělat za ně, ale přece by je neochudila o tu zábavu, protože úplně ví, jak to dopadne. Bude nachystaná hromada hraček a oblečení žádné.

"Bude to jen pár telefonů." Ujistí Kaie, že to zařídí během chvilky, než se po něm prudce ohlédne a už si zakládá ruce na hrudi.

"Opovaž se něco takového někdy udělat." Našpulí vzdorovitě rty, protože bez jejího souhlasu by přece nikam nejeli. Z druhé strany Kai už asi ví, že není moc schopná mu na cokoliv říct ne a obzvlášť na věci, kdy myslí na ně na všechny. Taky mohl chtít odjet sám, spousta můžů své ženy nebrali nikam. On na ně vždycky myslí jako první. Trvá asi dvě vteřiny, než si jeho slova přebere po svém a teď opravdu zrudne. Očima hned těkne na holky.

"To jen když se moc zlobím." Uvede to na pravou míru a zamíří do kuchyně. Cestou se zastaví u Kaie a podívá se zblízka do očí.

"Nechtěj mě naštvat tak moc, až si na tebe vezmu nějaké to překvapení." Vyhrožuje mu šeptem a gestem prstů, obemykající jeho zápěstí mu naznačí, že ho k něčemu připoutá a klidně ho bude trápit. Jen za ty drzosti by si to zasloužil. Možná jako dárek na výročí..? V očkách se jí zablýskne, než ho políbí na tvář.

"Neříkal jsi, že tam bude jen Koron?" Zpraží ho znovu přísným pohledem, než mírně pozvedne obočí.

"Že se nestydíš mi lhát." Zavrtí nad ním hlavu a rychle od něj odstoupí, aby mohla skutečně všechno obvolat.

"Za trest budeš holkám rozmlouvat hračky." Vyplázne na něj špičku jazyka a už vytáčí první číslo.

"Hai, je to komplikace já vím, ale s nastalou situací to stejně půjde řešit jen online." Přijde domluva po pozdravu. Tiskne telefon k rameni a už vytahuje čerstvě poskládané prádlo, aby rozhodla, co sebou vzít nebo ne. Holčičky běhají z pokojíku zpátky a ukazují, co si chtějí brát a co ne. Když se Hitomi do ruky dostane krajkové prádlo, jindy by ho nevytahovala, ale teď...Zkontroluje, jestli jsou holky u sebe a pozvedne jej, aby ho Kai viděl. Zrovna telefonuje do školky, třeba ho tím dostatečně rozhodí. Zformuje rty neslyšné, co myslíš a nakonec pokrčí rameny, tváříc se, že mu nerozumí a odkládá prádlo stranou, že si ho nevezme. Klidně ho tu bude trápit ještě chvíli, večer bude o to zajímavější. Ještě tam má spoustu kousků, které má Kai rád. 

Kai

Kouše se do rtu a předstírá, že ten pohled ani nevidí. Prý opovaž se! Jeho žena je ale asi jediná na světě, u které uvažuje nad tím, jestli není lepší nápad zůstat radši hodný. Jenže pak přijde to gesto s pouty a on to v hlavě okamžitě celé přehodnotí. 

"Miláčku, jestli měl být tohle trest, tak to má přesně opačný účinek." Zdělí jí stejně tiše a několikrát zavlní obočím. 

"Holky přece říkaly pejsci..." Broukne jako by se o tom bavili rok v kuse a Hitomi jenom zapomněla. Když dojde na rozmlouvání hraček, zatváří se tak, aby Hitomi sdělil Žádný problém a pak už jim vesele kývá skoro na všechno, co se vejde do kufru. Mají velké rodinné auto, to se přece uveze. V tomhle byl hrozný. Existovalo jen málo věcí, které by svým holčičkám odepřel a nebyl v tomhle ohledu moc praktický. Jestli jim to Hitomi nezatrhne a neprotřídí, nic jiného se jim do auta nevejde. Na chvíli je vyžene do pokojíčku, aby si našly pod postelí svoje kufříky a sám sáhne po telefonu, aby vyřešil školku. Během hovoru to vypadá, že si tam snad i oddechli. Kai se zrovna směje, že školka jistě uvítá menší dětský kolektiv v době epidemie, paní na druhém konci koktá, že takhle na to určitě nikdo nepohlíží a jejich děti by rádi viděli a v ten okamžik Kai zvedne oči k telefonující Hitomi a zapomene, co chtěl i to, že na něj do jeho sluchátka stále někdo mluví. S vlčím úsměvem se posune blíž, aby po tom kousku natáhl ruku, ale Hitomi mu nic nedá. 

"Ah, hai, promiňte… jistě… um, co jste říkala? Promiňte, dávám pozor." Dostává zrovna kázání jako by byl sám členem kolektivu a potřeboval vychovat a ta žena ze školky si to nejspíš i myslí. Kai teď jejich rodinnou reputaci rozhodně nevylepšuje. Nakonec zavěsí a rozesměje se. 

"Máme další černý puntík a můžeš za to zase ty." Škádlí svojí ženu a sáhne po tom kousku prádla, aby ho okamžitě přendal na hromádku S sebou.

"Máš něco nového? Kromě pout?" Vyzvídá dál, dokud jim to holčičky zase nepřekazí. Den plný balení uteče jako voda a na jeho konci jsou Kai s rodinnou možná jediní, kdo je doopravdy připravený jet. Podle rozhovoru s Uruhou, kdy se domlouval kdo bude v kolik na místě, to vypadalo, že se tam budou scházet ještě za týden. 

"Uru tam chce být první." Broukne večer v posteli ke své ženě, která honem dokončuje na notebooku všechnu nutnou práci. 

"Je jediný, kdo má od nemovitosti klíče, takže uvažuju, jestli se rovnou někde zdržíme nebo se tam projdeme… asi tak na čtyři až šest hodin..." Jak zná svého přítele, s dochvilností bude mít obrovský problém. 

"Jsem opravdu hrozně moc zvědavý na všechny ty jejich miláčky… Myslím Aoiho a Uruhu. Ruki a Rei jsou asi takové veřejné tajemství..." Pokračuje dál, než si zívne, ale oni rozhodně spát nejdou. Vyleze z postele, zajde se podívat přes chodbu do pokojíčku a zjistí, že holky už spí. Políbí každou do vlásků, popřeje jim neslyšenou dobrou noc a zavře dveře. Po cestě zpátky už z kapsy kalhot vytahuje titěrný kousek prádla, který vyštrachal u Hitomi ve skříni, který není zabalen a který by moc rád strhával dolů. Podle toho, jak křehce působí, si jich tam měl najít asi mnohem víc.