Hromadné - Nestihl jsem vůbec nic. - část 3.

(dočasný úkryt)

Aoi, Die

Aoi kysele hledí do své přelité skleničky plné míchanice s padesáti procenty alkoholu a pak opatrně ochutná. Není to vůbec špatné. 

"Tohle si nechám." Pozvedne s překvapeným výrazem sklenku a znovu upije. Jakmile se Aki začne ptát na to, kde se Die s Uruhou potkali, Uru se do toho roztomile zamotá. Aoi okamžitě přivře oči. Tak to byl on, kdo balil Die a ne naopak? Uru byl v tu chvíli sice volný, protože Aoi měl pletky s jeho sestrou, ale stejně! To ona svedla Aoiho ne Aoi jí! Uru se začne honem opravovat a Die se opravdu dobře baví. Pak Aoi stočí oči na svou skleničku a potlačuje nutkání ji někam odložit. Jestli se opije a bude zase něco vykládat, kdo ví jak to dopadne a pak to bude mít od Die na talíři až do smrti. Navíc si to vůbec nepamatuje. Die mezi nimi znovu poskočí očima. 

"On někdy něco vypráví? Většinou vypadá jako morous, ze kterého nevyleze slovo..." Komentuje to a Aoi naznačuje rty Ha, ha. 

"To bohužel nebyl vtip." Dodá Die s výrazem pokerového hráče, ale pak loupne očima k Akimu, jestli se alespoň trochu usmívá. Konec srandy nastane ve chvíli, kdy mu začnou připomínat, jak dostal do zubů. V tu chvíli už se Aoi škodolibě směje a Die si zakládá ruce na prsou. No výborně, Aki se samozřejmě chytil. Stočí k němu načuřené oči a pohodí vlasy. Pokrčí rameny jako by tím chtěl říct Hm, no a co, ale zas tak jedno mu to není. 

"Kopl tvýho strejdu do zadku a byl zbytečně agresivní jen proto, že jsem tam byl s ním." Uvede to na pravou míru a Aoimu klesnou ústa. 

"Nepokrytě jste tam po sobě lezli jenom proto, abyste mě vyprovokovali a schválně jsi mě hecoval!" Jsou jen krůček od malé hádky o to, jak to celé bylo. Na Akiho slova se Aoi ušklíbne a pokrčí rameny. 

"No a co? Třeba by se mu konečně spravil. Má ho trochu moc velký." Popichuje dál a v očích mu jiskří. Die udělá něco jako pche a sebere Aoimu skleničku z ruky. 

"Co to děláš?!" Vyjede po něm Aoi a Die se k němu prudce otočí. 

"Můj koktejl si nezasloužíš. Dojdi si do lednice pro džus." Hašteří se s ním, dokud to Aki nerozsekne a oni se nezačnou smát. 

"Ale no tak, Aki-chan, v dunách jsi nebyl zase tak útlocitný." Začne Die s popichováním své lásky a Aoi zvedne dlaně v obranném gestu. 

"Tak moment. Sexuální zážitky našeho skoro syna slyšet nepotřebujeme, i když jsme jinak hrozně zvědaví. A ty tvoje už vůbec ne!" Namíří zase prst na Die. Znovu se rozesmějí, když si Uru posteskne nad tím bazénem. S tím, co Aoi před chvílí řekl, by to byl skoro incest. Die zastříhá ušima, když Aki prozradí něco pikantního. 

"Tak tys je přistihl? Jací byli? Nenudil ses, Uru-chan?" Rozesměje se, ale to už proti němu letí velký a docela těžký polštář a Aoi zrovna zvažuje i ten tác s jednohubkami. 

"Vidíš? Už je zase agresivní. Dělej s tím něco, Aoi-kun, co třeba sedativa pro slony?" Die polštář chytí a hodí ho zpět jeho směrem, ale Aoi uhne a sejmou u toho lampičku. Aoimu kmitnou koutky, ale na oko se zlobí. 

"Teď ničíš Uruhův majetek." Die protočí očima. 

"Ani si nevšimne..." Sahá po jiném polštáři. 

Aki, Uruha

"Je hrozně ukecaný a neskutečně roztomilý." Rozplývá se bez známky studu Uru a hází po Aoim očkem, aby mu to neměl za zlé. Kdyby ho jen viděli...Na ten večer nezapomene. Měl by jim říct, že i zpíval...No to si asi nechá na jindy a třeba to dneska zažijí na vlastní kůži.

"A vůbec nevypadá jako morous." Brání ho samozřejmě vzápětí, aby bylo jasno, že tohle se v jeho přítomnosti tolerovat nebude, i když je mu jasné, že Die si z toho nic dělat nebude. Říct to musel! Aki těká očima z jednoho na druhého a neví, kam se má dívat dřív. Představa, jak se ti dva perou...Nemusí lovit zas tak dalece, aby se projevila jeho povaha a Uru zdá se, myslí na to samé. Už jen podle toho, jak se na Akiho podívá. Ten výraz je skoro něco jako, to musíme vidět znovu, ale samozřejmě nějak neškodně. Tady přijde na řadu to bláto. Každý očividně viděl tu situaci úplně jinak a Uruhovi běží přímo před očima. Sám sáhne po lahvi, aby si dolil a je ještě chvilku ticho.

"Nebylo to schválně." Ozve se tichým hlasem a je jasné, že mu zrovna tohle období připomínat nemuseli ani jeden. Začal s tím Aki, ale bylo to pochopitelné, protože o tom nic nevěděl.

"Vážně jsem se snažil zapomenout." Dodá si spíš pro sebe a má pozornost tak maximálně Akiho, který se na něj s mírně staženým obočím podívá. Jenže je čas bránit svou lásku.

"Nemá ho vůbec velký, je akorát." Kývne rozhodně hlavou. Die je podle něj celý úplně akorát a mohl pět ódy na něj snad celé věky. Uru se jako na povel otočí, když Aoi přijde o svůj koktejl a tiše se uchechtne. Ne, s nimi se jeden vážně nudit nebude. Přejde k místu, kde sedí Aki a usadí se na područku. Krátce zvedne skleničku ke svým rtům, ale promluví ještě, než se napije.

"Já nevím, jestli nebylo zbytečné objednávat televizní kanály a hledat dům s vlastním mini kinem, tohle je daleko lepší, nemyslíš?" Podívá se na něj a prohrábne mu vlasy. Aki se znovu zasměje a sám ucucává ze své vlastní sklenky.

"Chybí ti popcorn. Mám rád sýrový." Utrousí a pohodlně se předloktím opře o Uruhovo stehno. Vážně se s nimi cítí mnohem lépe a teď už by domů tolik nespěchal. Tam by to na něj dolehlo mnohem víc. 

"Já se za své zážitky vůbec nestydím, právě naopak. Skvělý adrenalin byl v letadle. Stačí jen deka. A nejlepší bylo, jak se všichni tvářili, že nic nevidí ani neslyší." Narovná se Aki, když přijde na téma, na které ve svém věku rozhodně slyší a podívá se na Die. Možná by ho pak mohl ukecat na zaručenou léčbu. Určitě by mu to pomohlo. Musí mu být snad vidět na očích, co se mu prohání hlavou. Na chvíli se tváří zamyšleně, přerovnává si v hlavě svůj zážitek, když je načapal.

"Asi mi nebudeš věřit, ale nevypadal, že se nudí. Já bych vážně neřekl, že některé stoly dostanou tak zabrat. Možná jsem měl tu sekretářku nechat, aby tam nakonec došla. Mohla být zábava. Ale jak už jsem říkal, Aoi má vážně dobrej zadek." Podívá se na Die a rozhodí rukama v obraném gestu.

"Neumím lhát, musíš uznat, že to tak je. Já mám sice radši ten tvůj, ale říct jsem to musel." Zazubí se na něj a kopne do sebe další sklenku. Konečně to vypadá, že na chvíli události dnešního dne vypouští z hlavy. Tahle společnost to rozhodně zařídila.

"Ale všimne. Taky to není zadarmo." Napomene je Uru, když vidí, jak ničí vybavení.

"A jestli s tím nepřestanete a odnese to ještě něco, půjdete ven oba." Baví se nad tím královsky.

"A ohledně těch zadních partií. Asi to můžu objektivně posoudit z vícero úhlů, za mě mají něco do sebe oba, ale komplexně...Já jsem rozhodně pro Aoiho. Víš, tomu prostě nejde poručit." Podívá se na Akiho a ten s hraně vážným výrazem pokývá hlavou.

"Jo, já vím, každý máme priority někde jinde, ale pořád se myslím shodneme. Za mě rozhodně dvacet bodů z deseti. Oba. Prostě originály." Pozvedne skleničku, aby si s ním přiťukl.

"Máš pravdu, jsem na tebe hrdý, Aki-chan. Líp bych to neřekl. A proto taky mají nás. Nic obyčejného by si nezasloužili." Pozvedne samozřejmě i jejich přednosti.

"Rozhodně s tebou musím souhlasit. Tento rozbor byl naprosto přesný. Možná bych ještě připojil a vypíchl nějaké přednosti, ale to nejspíš později, až na to bude prostor. Dnešní porada je u konce." Hraje s ním jeho hru.

"Tak vypíchl anebo..." Ozve se Uru s blýsknutím v očích.

"Anebo, bezkonkurečně anebo." Neváhá ani na vteřinu Aki.

"Jen by ti dva mohli přestat s polštářovou válkou anebo se s ní přesunout do postele." Pohodlněji se opře a natáhne si nožky před sebe.

"Dokážeš si ty dva přestavit v posteli...?" Teď už do nich Uru cíleně rýpne.

"Myslíš, že by se dřív nezabili?" Alkohol už očividně začíná být cítit a Aki ho má v hlavě možná víc, než si sám myslí. 

Aoi, Die

Aoi si na chvíli podrží polštář v rukou, když stočí oči na Uruhu opodál. 

"To snažil, ale když jsme se hádali v kanceláři, schválně to bylo." Trvá si umanutě na svém a hodí to téma přes palubu až ve chvíli, kdy vidí jeho oči, které naznačují, že ještě chvíli a bude konec srandy. To tady teď nepotřebují. Pak se ale přidá i Aki, když hájí pro změnu Dieho zadek. Aoi se trochu vykloní, aby na něj viděl a protočí očima. Ten Uruhův je mnohem víc do dlaně, takový něžnější, to se mu líbí víc. Asi to bude jeho sklony drápat se nahoru, i když ten poslední zážitek… na chvíli se nad tím zasní a schytá od Die polštářem rovnou na spánek až udělá krok bokem. Ohlédne se po něm ve stylu No tohle, ale rozesměje se a konečně hodí tím svým, zatímco Die se kryje za stolem. Skoro u toho převrhnou tác s jednohubkami. 

"Budeš to jíst ze země. Uru se o to postará, aby to nepřišlo vniveč." Směje se Aoi a Die zpoza stolu natáhne ruku, aby jednu jednohubku honem snědl. Pak s tím ale oba dva přestanou a svorně se podívají Akiho směrem, když se to malé pískle tak ochotně rozpovídá o jejich zážitcích z letadla. Ne, že by se snad Die styděl, jen to nečekal a Aoi očividně taky ne. 

"Ty se červenáš?" Hned se do něj Die trefí a Aoi se zamračí.

"To ani nápad!" Ohradí se, ale je to pravda. Trochu se červená. A očividně to nemá mít konce, protože Aki zrovna rozebírá, jak je načapal u Uruhy v kanceláři a chválí mu jeho pozadí. Raději sáhne po lahvi, nalije si novou skleničku a pošle ji tam na ex. To asi neměl dělat, přece se bojí, aby se neopil a zase nepovídal jako minule nebo nedělal jiné věci, jenže, kdo má tohle vydržet? Die obejde stůl a pobaveně si zakládá ruce na prsou, když se na něj usadí pozadím. 

"Ukaž, Aoi-chan? Ale kalhoty dost zkreslují." Popichuje teď všechny najednou a Aoi protáčí očima. Die moc dobře vnímá ten pohled v Akiho očích a pokud je tohle to, co chce a co ho přiměje na chvíli zapomenout, kdo je on, aby mu to odpíral? Bude ho milovat a hýčkat tak dlouho, dokud z toho neupadne do kómatu na několik hodin. Die se upřímně baví tím odborným rozhovorem mezi Akim a Uruhou, zatímco Aoi vrtí hlavou a dělá obličeje, které jasně vypovídají, že je v místnosti se samými puberťáky, ale jak dojde na to, že si zaslouží pány dokonalé a neobyčejné, musí se nahlas rozesmát. 

"Teda ne, že bych si myslel, že nejsi, Uru-chan..." Vidí ten jeho načuřený pohled. 

"Tak jsem to nemyslel, ale vy si o sobě někdy tak myslíte, až se mi chce udělat něco, co vás z toho vyvede." Zajiskří Aoimu v očích. A že je na to specialista! 

"Já vám ukážu, co se dá jak vypíchnout." Pokračuje a Die se pořád zubí. 

"To je podruhé, co jeden z vás dvou navrhuje orgie." Řekne jim. 

"Nejdřív bazén, teď postel… jste rodina a je to znát, ale málo kdo by věřil, že za těmi andělskými tvářičkami sídlí cosi zvrhlého." Řekne a Aoi s ním snad poprvé v životě souhlasí. Die stočí trochu ďábelský pohled na Aoiho. 

"Tak tobě se chce udělat něco, co je trochu rozhodí? Mě vlastně taky...pojď sem, Aoi-chan..." Najednou se po něm natáhne, chytne ho dlaní kolem pasu a Aoi sotva stačí udělat dva kroky, než zmateně opře dlaně o Dieho prsa. 

"Opovaž se mě zase praštit." Pohrozí mu Die, než přitiskne rty na jeho a předvede porotě na pohovce, jak se vášnivě líbá. Aoi se prudce nadechne, naježí se mu z toho všechny chlupy za krkem, když ho líbá nepřítel a chvíli třeští oči před sebe, ale pak se jeho rty doopravdy spontánně pohnou. 

Aki, Uruha

"To se rozhodně postarám, takové plýtvání." Vloží se do toho ihned Uru, aby bylo jasno, že sice peněz má dost, ale to neznamená, že tady budou házet jídlo po zemi. Stejně se ale nepokrytě baví, když je sleduje, jak se špičkují a hází po sobě polštáře. Kdo by řekl, že si nakonec tak sednou, i když by mu to jistě oba zapřeli. A pak mu oči přitáhne Aoi, který se dle Die červená. Tohle si ani náhodou nenechá ujít. On je samozřejmě naprosto nad věcí a nedělá mu takové problémy, že je Aki viděl. No co, jsou přece dospělí a copak on se někdy styděl?

"Tohle asi budeme muset dělat častěji." Nechat se načapat a pak mu to připomenout. No co by ne, jen pro ten výraz, jaký Aoi teď má.

"No počkej, počkej. My tu budeme bydlet taky." Zamává dlaní Aki a u toho se culí. Za chvíli, aby měl strach přijít do společných prostor, jeden si ani nemusí příliš domýšlet, co by tam mohli dělat.

"No tak zase trochu přibrzdíme. Náhodou se to stát může, ale tahle cíleně mi ho okukovat." Začne trochu bránit Uru Aoiho, protože se mu úplně nelíbí, že by nad pozadím, které si užívá on, měl slintat někdo druhý. I když je to Aki a Die, ale prostě...asi malinko žárlí.

"Aki ti to rád popíše, co?" Stočí oči na Akiho jako poslední záchranu. Aoi je podle něj schopný všeho a co kdyby mu to chtěl udělat na truc, to asi nepřežije.

"My si o sobě myslíme, jen to nejlepší." Pozvedne hrdě bradu Aki, jak kdyby to přesně zkopíroval od Uruhy a ten ho hrdě poplácá o rameni.

"Tohle se ti moc povedlo. A vůbec, proč bychom nemohli. Teď když jsme tady pěkně zavření, není to na škodu a vám se to líbí." Obviní Uru bez váhání oba dva, ale už trochu přivírá oči. Když Aoi řekne, že chce něco provést, nikdy to není dobré brát na lehkou váhu, to už zjistil. On určitě něco chystá, to prostě ví. Aki žije zatím ve sladké nevědomosti. Přece jen nebyl u všeho a nedokáže si představit tolik jako Uru.

"Jen ho nechej, bude legrace. Jsem zvědavý, co se ještě dozvím." Na to, co se dneska stalo, má Aki vážně dobrou náladu a podvědomě si ji snaží udržet. Není to sobecky kvůli němu samému, ale spíš všem okolo. Tolik se snaží a on by jim to vážně nerad kazil. 

"Nenavrhujeme." Začnou se bránit oba dvojhlasně a Uru k tomu jemně rozhodí rukama, než vezme Akiho kolem ramen.

"To se prostě nabízí samo, aby to jeden řekl." Souhlasí s ním Aki a vřele se na něj ohlédne. On je teď jeho jediná rodina a je rád, že je to zrovna on, s nikým si nikdy tolik nerozuměl mimo rodiče. Uru tu pro něj vždycky byl, když potřeboval a volal mu s jakýmkoliv problémem, se kterým by se nesvěřil doma. Nikdy nebyl odmítnut a neřekl mu ne. Jako na povel se oba dva ohlédnou, když se Die připojí k Aoiho poznámce o rozhození a ani jeden si není jistý, co od nich může čekat. Uru cítí znatelné trhnutí Akiho, když vidí, jak si Die Aoiho přitahuje k sobě a pak už ani jeden z nich nedýchá. +Ne, to neudělá.+ Odmítá to v duchu Uru a dokonce se objeví i menší obava. Co kdyby se to Aoimu líbilo mnohem víc. Ano i on o sobě může pochybovat. Nebyl si tolik jistý, jak se celou tu dobu tvářil, navíc ta událost se Seiko.

"Uhm." Ozve se Aki, který vzápětí zalapá po dechu, jakmile Die Aoiho políbí. Neví, jestli se mu to líbí nebo by je nejradši trhal od sebe. Jindy by se u toho dobře bavil, sáhl by po sklence a užil si to ale...Die...Jeho Die? Je to jen hra, aby si oba nebyli příliš jistí?

"No páni." Vydechne nakonec, protože ať chce nebo ne, tohle je sakra sexy. Oba dva vypadají skvěle a společně… Nejde říct, že jim to nesluší. To už se vedle něj Uru opře do sedačky a konečně vpustí vzduch z plic s menším, zmučeným povzdechem. Už se rozhodl, že tohle je vzrušující a hodně. Ano, je dokonale vyvedený z míry a o to víc, když vidí, že mu Aoi jeho polibky oplácí. Pohled na něj a jeho dráždivost se začíná projevovat tam, kde by neměla nebo měla? Je to jeho přítel, neměl by tomu bránit?

"Mám úplně stejný problém." Ozve se Aki tiše, jak kdyby viděl Uruhovi do hlavy, ale tomu prostě nedokáže poručit.

"Kam myslíš, že to až dotáhnou?" Ozve se Akiho povaha, která mu napovídá, že tohle hecování by nemuselo mít hned tak konec. Uru pomalu stočí oči na něj a že ho to stojí přemáhání, než se mu v očích rozverně zablýskne a pak lehce přikývne.

"Hm, měl bych vám zatleskat. Na pár vteřin to skutečně zabralo. Ale zrovna vy dva spolu..." Krátce se zasměje.

"Za dvě vteřiny si dáte do zubů." Klidně je začne provokovat.

"Tohle nás z míry na dlouho nevyvede." Teď už se zasměje společně s Akim a přiťuknou si, než do sebe pošlou další sklenku. Nutně to potřebují na kuráž a oba. 

Aoi, Die

Trvá to několik dlouhých vteřin, kdy Aoi oplácí Diemu jeho prolnutí rtů a zatíná prsty do jeho svršku čím dál tím víc, ale zároveň je ještě schopný vnímat, co se děje okolo a hlasy, které doléhají k jeho uším. To se mu zdá nebo Akiho barva hlasu zněla spíš obdivně, než aby se zlobil? +Tohle je vážně zvrácená rodina...+ Pomyslí si, jenže Aki je začne hecovat a Aoi zřetelně cítí, jak se Dieho koutky zvedají nahoru. +On toho nenechá.+ Dojde mu. Kam až by tohle měl nechat zajít on sám? Vyprovokovat je co nejvíc, ukázat jim, že jeho nemůžou takhle beztrestně popichovat nebo to celé utnout dřív, než bude pozdě? Myslí si Aki s Uruhou, že to nejsou schopní dotáhnout do konce a je to hra kdo z koho nebo by je skutečně rádi viděli spolu? Kromě toho ho trochu děsí postoj Die. Teď přijel pomalu z líbánek, má úplně nového přítele, který navíc truchlí a klidně si to tu rozdá ve čtyřech? A navíc…! On ho přece nemusí! Toleruje ho jenom proto, že je to Akiho partner, jinak mu neskutečně leze na nervy, ale už se zároveň vůbec nediví, co na něm viděl Uru. Líbat tedy doopravdy umí a jeho náruč je mnohem větší a mužnější. Paradoxně… jinak je to hrozná barbína. Aoi si ještě ani nestačí všechno přeskládat v hlavě, když promluví i Uruha, který brnká na vlnu jejich nebeského ega. Prý dají do zubů… Levou zadní by mu dokázal, že by tu Die ohnul, ale… Se Seiko to bylo jiné… na začátku, bez slov Miluji tě, byla holka a Uru kluk a Aoiho to mátlo, ale teď… Oběma dlaněmi se silně opře o Dieho prsa a odtlačí ho od sebe. S neurčitým výrazem se podívá do jeho očí a pak se ohlédne po těch dvou. Ovládá se jak jen může, aby nebouchl, protože to poslední, co chce, je dneska vyjíždět před Akim, ale… 

"Co si všichni myslíte, že děláte? Chcete vyvést z míry? Tak já vás vyvedu z míry tím, že na tohle nikdy nepřistoupím. Ty… se drž dál." Zapíchne prst do Dieho prsou a pak se otočí na pány na pohovce. 

"A vy dva… Miluju tě, Uru-chan a když to říkám já, myslím to tak, že mě jiná postel prostě už nezajímá, chápeš to? Neudělám to, prostě neudělám a je mi úplně jedno, jestli tě to vzrušuje nebo ne." Dobře, tohle je na trochu větší výlev. 

"Jsem teď s tebou a tohle je… já nevím..." Rozhodí rukama. Jak mu má vysvětlit, že když to jednou přijde, je to na život a na smrt? 

"A Aki věř mi, že se o něj nechceš dělit. Ne teď a ne dneska… zapomněl bys a bylo by to chvíli hezký a zítra by tě to neskutečně žralo. A ty Die… se spakuj, vem svýho kluka za ruku a řekni mu, že tě nikdo jiný nezajímá, jinak ti za deset vteřin ten nos vážně zlomím." Tak… uf! Die to celé pozoruje mlčky a za normálních okolností by se Aoimu neskutečně vysmál, ale hodně věcí se změnilo a s tím, jak mluví, si to vnitřně uvědomuje. Aoi má pravdu. Pohne se z místa, dojde až k pohovce a klesne na pravé koleno jako rytíř, než se natáhne pro Akiho ruku. 

"Nikdo jiný mě nezajímá, Aki-chan. Byl to pitomej nápad, víme to všichni tři. A přísahám, že to neříkám jenom kvůli záchraně svého nosu." Pořád se pobaveně culí, ale je to pravda. 

Aki, Uruha

Pozorovat ty dva je…Jak jen to popsat, to Uru vážně netuší. Jeho tělo mu říká, že se mu to líbí a hlava a srdce na to mají úplně jiný názor. Pošel do sebe stejně jako Aki skleničku a po očku je pořád pozoruje. +Líbí se mi to? Nelíbí? Líbí? Tak jak kruci?+ Hádá se sám se sebou v hlavě, i když na venek se pořád tváří jistě. Akiho to drží skoro stejně dlouho, ale už se kouše do rtu. Bylo to vzrušující přesně do okamžiku, kdy to vypadalo, že toho nechají a Aoi mu dá do zubů. Jenže to hecování má snad úplně opačný účinek. Jeho vzrušení začíná snad samo od sebe opadávat, aniž by si jakkoliv pomohl. Probudí se vněm úplně jiný pocit. Ten, který mu žene na mysl otázku, jestli by mu to byl Die schopný udělat. A co když ano? Až se tohle všechno uklidní. Uruha na tom není o nic lépe. +Nechají toho, Aoi to určitě nedá.+ Tak nějak se v duchu spíš modlí Uruha. V hlavě mu svítí slova jako nechte toho a to už by stačilo. Kdyby to byl kdokoliv jiný, asi se mu na to kouká líp, ale Aoi. Proč to vůbec dělá? Jen, aby před Akim neztratil tvář. Ohlédne se na svého společníka, který vypadá celkem jistě, ale v hlavě už si taky tak jistý není. Tohle hecování snad nebude mít konce.

"Dávám tomu ještě tak dvě vteřiny." Sdělí Akimu, aby bylo jasno, že by si a to klidně vsadil. Malinko spíš přesvědčuje sám sebe. Začíná křečovitě svírat skleničku a cítí, jak Aki sevřel jeho předloktí. Očividně se na to ani jeden moc dívat nechtějí, ale slovo dost, ze sebe nedostane ani jeden. Nakonec je to Aoi, který tohle celé utne. Uruhovo úlevné vydechnutí je snad slyšet až na druhý konec Tokya. Oba dva na něj zůstanou zírat, když přijde pár slovních facek. Jasně, tohle byla jen hra, ale nějak se nemohla dobrat konce, dokud to neutnul Aoi. Aki už trochu zahanbeně klopí hlavu ke svým prstům, které mne v klíně. Za to Uru konsternovaně zírá na Aoiho a koutky mu pomalu lezou nahoru. V očích mu láskyplně zasvítí. Vlastně z toho udělal takovou malou zkoušku, aniž by měl něco takového původně v plánu. A Aoi se nedal. Mohl by být šťastnější? Asi těžko. Aki chvíli nedokáže zvednout oči, dokud se Die nepohne jeho směrem. Překvapeně zamrká, jakmile si před ním klekne na koleno a nakloní hlavu na stranu.

"Byl to pitomej nápad." Kývne souhlasně hlavou a sevře jeho dlaň. 

"A budu doufat, že to není jenom kvůli nosu." Dodá ještě s nádechem pobavení, než se trochu nakloní dopředu a pohraje si s pramenem jeho vlasů.

"Ne, že byste spolu nebyli sexy, ale nám to sluší mnohem víc, víš." Ujistí ho s hvězdami v očích, než ho pohladí po tváři, vjede mu dlaní do vlasů a přitáhne si ho ke krátkému, ale vášnivému polibku.

"Já se fakt nechci dělit, už nikdy." Nakrčí nos.

"A už vůbec ne, když vidím, jak ti to sluší, když klečíš. Můžeš to trénovat ještě aspoň jednou." Zatváří se rozverně, protože by si rozhodně jednu podobnou situaci dokázal představit. Bez mrknutí oka se přesune pozadím na Dieho stehno, zavrtí se na něm, než protáhne paže kolem jeho krku a opře si čelo o to jeho.

"Vlastně bych se klidně rád podíval, jak nám to společně sluší." Zašeptá mu do ouška, ke kterému se probojuje skrze prameny. Ať mu nikdo neříká, že tu není dobře postavené zrcadlo. Za to Uru ještě chvíli sedí na místě a pořád si není schopný uvědomit, jestli se mu to nezdálo. Nakonec přece jen vstane, nechávajíc ty dva svému osudu, i když letmé pousmání od něj dostanou. Jak si nebyl jistý tím, že je pro něj Die vhodný, teď už o tom nepochybuje. I když možná bude občas potřebovat kopanec. +Od toho máš Aoiho.+ Pomyslí si pobaveně.

"Mnohem víc mě vzrušuje, když děláš právě tohle." Ozve se Uruhův hlas, když k němu pomalu přistoupí.

"Nic bych nepochopil radši, než že existuje jen naše postel." Zareaguje ještě a položí dlaně na Aoiho hruď, aby ho začal tlačit před sebou, dokud se nezastaví o gauč za ním a neodešle ho do sedu. Konečky prstů pozvedne jeho tvář a pomalu se k němu nakloní.

"Vyvádíš mě z míry pořád, hlavně tím, že se tohle všechno vážně děje. Pořád tomu nemůžu uvěřit a promiň, tohle jsem dělat neměl." Omluví se mu snad poprvé a naprosto upřímně, než se obkročmo posadí na jeho klín.

"Už to nikdy pokoušet nebudu, jen představa, že půjdeš za někým jiným, mě přivádí k šílenství." Broukne mu do rtů, než se o ně jemně opře.

"Navíc, nikdo neumí tak provokativně jíst nudle z hrnečku, jako ty. Budu tě s tím hrozně štvát, další třicet až čtyřicet let." Nebyl by to on, kdyby k tomu nepřidal malinké rýpnutí.

"Po tomhle celém, mě začíná přecházet chuť, aby nás u toho ještě někdo viděl. Co na tebe mají, co koukat?" Zamračí se, než se přitiskne na jeho rty s tichým zasténáním. 

Aoi, Die

Aoi pohodí hlavou s jakýmsi zadostiučiněním, když vidí, že se Aki stydí. Jen ať se stydí! Co tohle mělo být? Rád, ale vidí, že se Die doopravdy pohne směrem k němu a pokleká, stejně jako Akiho reakci na to gesto. Sám zvedne oči od nich k těm Uruhovým a když vidí ten obdiv v nich, cosi ho silně zahřeje na hrudi. Ví, že se mu tohle rozhodné chování líbí. Od svých asistentů se asi nikdy ničeho podobného nedočkal, rozhodně ne nějakého sprďáku. On mu tím chtěl dokázat, jak moc ho miluje a Uru to pochopil moc dobře. Aoi se konečně usměje a trošičku i začervená. Kmitne obočím, když k němu dolehnou Akiho slova pro Die o tom, že by si klidně mohl zase kleknout. Připadá mu na to mladý. Die je možná jeho první pořádná láska, ale očividně opravdu veliká. Najednou si připadá, že by tady už neměli být a měli by jim nechat soukromí, konec konců pro Akiho toho dneska bylo už dost. On sám plánuje něco podobného s Uruhou, až bude po všem a vhodná příležitost a možná by Akimu mohl říct o pomoc? Trochu ho tím zaměstnat a přivést na jiné myšlenky? Poptat se, co by se Uruhovi líbilo a nechat si pomoct s výběrem prstýnku? Připadá mu to jako skvělý nápad. Z myšlenek ho vytrhne Uruhův pohyb směrem k němu a jenom způsob jeho chůze mu připadá neskutečně vzrušující. Ani by se na něj nemusel dívat podobným stylem. Znovu se spokojeně pousměje, položí dlaně na jeho boky a nechá se jím tlačit kamkoliv Uru chce. Zrovna k ložnici to není a Aoi brzy dosedne na pohovku. Než stačí cokoliv navrhnout, má Uruhu na klíně a není schopný slova, jen trochu nadrženého povzdechu. I Uru potřebuje vypustit páru. Oni všichni. 

"Neomlouvej se." Hlesne, i když před chvílí chtěl, aby udělal právě tohle. Musí se tiše rozesmát a protočit očima, když mu Uru připomene nudle z hrnečku. To mu kdysi udělal naschvál a Uru mu to v restauraci náležitě oplatil. Kdysi… připadá mu to tak dávno. A při tom to zase tak dávno nebylo. 

"Čtyřicet." Ubezpečí ho o tom, že je čeká dlouhý, společný život, na jehož konci umřou. Ideálně společně. Nejspíš v posteli. Hrozně moc mu zaimponuje, když Uruhovi začne vadit, že by se na Aoiho měl kdokoliv podívat, protože doteď byl docela exhibicionista. Uru mu ale nedá šanci cokoliv říct nebo udělat a jeho polibek a povzdech Aoiho uzemní a donutí ho mu všechno oplácet. Musí doufat, že ti dva to pochopí a ztratí se do soukromí. 

"To víš, že nám to sluší mnohem víc." Potvrdí Die Akimu a je o tom naprosto přesvědčený. Nechá se jím popotahovat za vlasy a následně políbit a spokojeně si povzdechne. 

"Nemysli si, že je to proto, že bych po něm toužil. Jen bych udělal úplně cokoliv bys chtěl." Broukne tiše a je to pravda. Vzrušovalo by Akiho tohle? Tak by udělal tohle… Možná trochu patologické, ale každá celebrita přece má svoje manýry, no ne? Vydá ze sebe jakési um, když Aki na rovinu řekne, kdy ještě by mohl klečet a je mu vidět na očích, že něco takového pro něj byla až dosud tabu otázka. On a ženit se? Proboha proč? A tak mladý? Jenže Aki je… neodpoví, ale usměje se dost měkce a upřímně na to, aby Aki pochopil, že mu to není ani proti srsti a od toho tématu tak úplně neutíká. Však mají ještě čas a nejspíš k tomu postupně dospěje, když bude všechno takhle. Jenom musí mít pocit, že na to přišel sám. Ještě pořád je pro něj nové, že je s někým v tak vážném vztahu a je konec jeho bohémskému způsobu života. Nechá Akiho, aby si mu přesedl na klín a přidrží si ho za pas dlaněmi, než se usměje jeho návrhu. Krátce se ohlédne po těch dvou, ale vidí jenom Aoiho kolena a Uruhův zadek. 

"Myslím, že je na čase nechat ty dva, ať se mačkají v obýváku a jít objevit pěknou ložnici." Řekne souhlasně, pomůže mu na nohy, pak sám vstane, vezme ho za ruku a vede domem pryč k jejich půlce. Po chvilce se ještě vrátí. 

"A nezapomeň Aoi-chan, že tady je čára!!! Opovaž se vlízt mi za ní, když tady nebudu!" Poškádlí je a pak už si to malé poupátko ukonejší po svém.