Epilog - Sugizo x Tetsuya

Tetsuya

Události v lese Tetsuyu donutily na chvíli odložit své vlastní problémy stranou. Udělal to bez váhání, i když se většinou tvářil, že něčeho podobného nebyl schopný. Prostě to úspěšně maskoval. Jakmile se ale dostali z lesa a všichni byli v relativním bezpečí, začal se jeho výraz měnit a konečně přišlo na to, aby situaci řešil. První šlo jen o soud ohledně jeho času stráveného se synem, který se měl odstěhovat na Hawai. Pak ale přišlo něco, po čem málem spálil polovinu planety. Viděl ho, konečně se s ním mohl setkat a to co uviděl… Nikdy na ten první pohled nezapomene. Ochranka právní kanceláře měla co dělat, aby toho zmetka, co mu sáhl na syna, nezabil. Bylo to jen jednou v životě, kdy měl tak rudo před očima a vztek z něj sálal na kilometry. Podařilo se mu prorazit jedny dveře a pak i druhé, dokud ho nezastavili asi na metr od přítele jeho ženy. Ne, jemu svého syna prostě nenechá. Soudy dostaly úplně jiný rozměr. Týdny a týdny se zkoumalo, co se na Hawai dělo a on utratil veškeré své peníze na ty nejlepší právníky. Nechtěl pomoc od nikoho a zavřel se u sebe v domě na několik dlouhých dní, kdy jen seděl v křesle a počítal vteřiny, dokud se cokoliv nerozhodne. Nevolal Yoshikimu, i když mu kdysi tolik pomohl, volal jen Hydovi kvůli psychologovi pro svého syna, i když mu neřekl, o co jde. Jediný, kdo věděl všechno, byl Sugizo. Prožil si s ním to největší peklo, když po něm nesčetněkrát vystartoval. Nedokázal to říct, jak moc vděčný mu je, nedokázal ovlivnit svou povahu zrovna v této situaci, a přesto od něj neodešel a zůstal s ním. Bylo to neskutečné, že vůbec dokázal něco takového ustát, ale..Už by ho měl za ty roky znát. Kde ostatní vidí konec, on v tom našel malou skulinku, kterou se dalo jít. Bylo to vyčerpávající a Tetsu byl rád za prázdniny. Sice se po chvilkách věnoval práci a přípravě na další rok, ale...Stejně se nedokázal příliš soustředit. Sugizo měl spoustu práce. Jeho nové místo neslo spoustu povinností a někdy se neviděli celé dny. Ty většinou trávil nad knihami a hledal pro sebe a svého syna možnosti. Je to sotva týden, kdy soud rozhodl, že mu svěří syna do výhradní péče. Ten rozsudek obrátil jeho život vzhůru nohama a nejspíš nejen jeho. Bude to pro něj náročné se mu přizpůsobit, ale nic by neudělal raději. No, možné rozbil jedny ústa. K tomu se možná taky dostane, ale musí to udělat tak, aby se na něj nepřišlo. Celý dům je vzhůru nohama. Je tu spousta nakoupených věcí, které rozhodně on nevybíral a ještě pořád trochu zakopává o ty nevybalené. Dům potřeboval malinko předělat a Ichiro rozhodně potřeboval větší pokoj, který před pár dny dodělali. A teď by měl přijet k nim. Poprvé a už neodejde. Tetsuya prochází domem s rukama složenýma na hrudi a očividně je nervóznější, než si přiznává. Otec na plný úvazek? Jak tohle kruci zvládne? Jasně, byl s ním o víkendech, ale tohle bude prostě úplně jiné.

"Do prd..." Zakopne o jednu z beden a včas se zarazí. Už to není schopný ani vybalovat. Ani neví, kde Sugizo je. Ještě před hodinou byl v domě, tím si je jistý a pak malinko přestal vnímat realitu.

"Kolik těch krabic ještě bude?" Sykne do nitra obýváku a nakopne tu krabici znova. Měl by se kruci uklidnit. Když tohle uvidí ta ženská, co Ichira má přivézt, asi ho zase rychle odveze. Pokusí se několikrát dlouze nadechnout, ale místo toho, aby ho to uklidnilo, je to ještě horší. Radši přejde k baru, aby si nalil sklenku. Zrovna ji zvedá ke rtům, než se ušklíbne a zase ji odloží. Alkohol asi taky nebude nejlepší nápad.

"Fajn, fajn, já to prostě pít nebudu." Zavrčí si pro sebe a těkne očima ke dveřím. 

"Kde se flákají?" Ne, tohle bude jeho smrt. 

Sugizo

Sugizo byl stoik a životní optimista. Pád Reie ale silně otřásl i s ním a to, co se dělo ve škole potom ho nutilo chodit po městě se smutkem ve tváři. Opravdu těžce nesl Reitovo zranění, které se zprvu nelepšilo a taky Yoshikiho rezignaci. Podle něj byl ředitel duší téhle školy, nechával je volně dýchat a uplatňovat metody, kterým věřili a teď… Teď nastoupil na jeho místo a měl pocit, že se mu nemůže nikdy rovnat. Nesahal mu ani po kotníky, neměl jeho prestiž a kouzlo, i když si dovedl poradit s administrativou i vší tou prací. Prostě mu to nedělalo zase tak velkou radost. Mnohem raději by se vrtal v kompostu a teď ho nutili nosit košili. Jediné, proč to neodmítl, bylo, že to bylo Yoshikiho přání a on by mu splnil cokoliv. Už jenom proto, co udělal kdysi pro Tetsuyu. A tak měsíce plynuly a když už nic jiného, uzdravoval se alespoň Reita. Jenže přišla další velká rána a obrovská zkouška jeho vztahu s Tetsuyou. Když se dozvěděli, že je jeho synek týraný, musel Sugizo zůstat tím silným, ale i když to dítě viděl jenom párkrát, několikrát si to tajně obrečel. Nesnesl ten pocit, že se tohle děje všem anonymním dětem na zeměkouli a tím horší pro něj bylo, že je to dítě jeho lásky. Pořád se v hlavě probíral tím, jaké dopady to na něj bude mít, co když si ponese následky, jak mu bude bez mámy, která ho zradila… Prostě ho to zastihlo nepřipraveného. Zároveň ho to ale přimělo bojovat jako lva, i když trochu jinak, než Tetsuyu. Zatímco Tetsu trhal v přímém útoku, on dělal všechno proto, aby ho podržel, trpělivě snášel jeho výlevy zlosti, smutku, pokusy o rozchod pro dobro všech, pomáhal mu dohledávat informace a nakonec ho i tiše podporoval u soudu. Pokoušel se s tím chlapečkem navázat vztah, i když ho vzali jenom na dort a nakonec se to podařilo a Ichiro byl svěřen do Tetsuyovy péče. Tím pádem získali dítě, které už nikdy neodejde, bude navždycky s nimi a z nich dvou jsou… no tátové. Su neměl žádné právo si tak říkat, ale obecně vzato to tak nějak bude. Vlastně se neskutečně těšil na to, až Ichira přivítají doma. V tu chvíli jako by se v něm probudily biologické hodiny, které začaly mlátit do jeho ciferníku s razancí bubnů Taiko – Chceš dítě, chceš mít rodinu. Zařizování pokojíčku a celkové přizpůsobení domu malému dítěti si vzal Sugizo plně na sebe. Prostě chtěl, bavilo ho procházet katalogy a zamýšlet se nad tím, co by se jako klukovi líbilo jemu a kromě toho… Tetsu byl v tomhle hrozný pařez. Su se musel usmívat pod fousy, když si představil, jak moc se tímhle otočí Tetsuyův život vzhůru nohama. On byl na to připravený, ale co Tetsu? Konec věčnému popíjení, sprostému nadávání a nekonečnému mračení na všechny kolem, o vyjíždění ani nemluvě. Už jen proto, že děti se učí nápodobu a navíc budou pěkně dlouho pod dohledem úřadů a cokoliv Ichiro pustí dál, může mít katastrofální dopad. Dnešního dne má chlapeček konečně přijet a Su si dal záležet, aby všude byly věci, které už zná a které má rád. Například ten vláček, který tady kdysi dávno viděl. Potřeboval, aby se tu s nimi cítil co nejvíc jako doma a neuměl si představit, co se tu bude tít, až bude plakat po mámě. Takové chvíle určitě přijdou, ale on celé hodiny otravoval Hyda a připravoval se na to, jak se bude chovat a co dělat. Vlastně za Hydem lezli asi všichni a se vším. Neustále. Musí ještě skočit do restaurace pro uvítací dort a jednu moc pěknou hračku na zahradu a pak hurá domů. Trochu se zdržel, ale nakonec to stihne dřív, než Ichiro. 

"Zlato, jsem doma!" Zavolá podle jedné pohádky s dinosaury a Tetsuyu s tím vždycky štve, ale už je to takový rituál a na ty on je specialista. Do kuchyně skoro vtančí, umístí dort na okrasný podnos doprostřed stolu a hrdě se na něj podívá. Je to taky vláček. Vedle něj položí zabalenou krabici s dárkem uvnitř. Upraví si vlasy i svetřík na ramenou a zkontroluje hodiny. Uf, najednou je hrozně nervózní. 

Tetsuya

Tetsuyovy oči těkají po celé místnosti a vždycky se nakonec zastaví na hodinách. Copak on je nějaký otec na plný úvazek? Nemá ani z čeho brát. Ten jeho byl věčně nalitý a nakonec se před pár lety uchlastal. Proto trávil dost času na ulici a skončil v rukách Yoshikiho. Ne, z něj si rozhodně příklad brát nemůže. Potají obdivuje Sugiza s jakou lehkostí to dokáže brát. Jeho nadšení bylo skoro nakažlivé. Samozřejmě se nakazil potají a ne, rozhodně s ním to lego nestavěl. +Ale měl bys začít.+ Upozorní sám sebe v hlavě a u toho nevědomky škube ubrousek na malinkaté kousky. Snad poprvé v životě má pocit, že něco vážně nezvládne. Co bude dělat, až bude nemocný? Až se mu něco nebude líbit? Jeho ani náhodou nevezme pod krkem a nebude mu vyhrožovat, jak to s radostí dělal u kluků ve škole a už vůbec ne po tom, co si jeho syn prožil. +Počkej, až přijde na první debatu o sexu...Tohle si odtrpí Su.+ Rozhodne to bez váhání, na tohle buňky určitě nemá. Jakmile šlo o soudy, neváhal ani na vteřinu a teď...Je plný pochybností. Dokonce na vteřinu sáhne po telefonu, že by to celé odvolal. Prostě to vzdal, ale pak si vzpomene na všechno, čím už si jeho syn prošel a zatvrdí se, že se u něj bude mít rozhodně líp. Tady na něj nikdo nesáhne! Trhne sebou skoro přistiženě, když se ozve volání z chodby a už hrne kousky ubrousku do koše, aby po něm nezbyla žádná stopa. Ne, nikdo neuvidí, jak mimo dneska je.

"Ano, to bych úplně přehlédl." Utrousí na jeho pozdrav, který se ho snažil odnaučit, ale marná snaha. Přesto všechno jeho vrčení se pousměje. Je tak neskutečně rád, že už je doma. Sám by se tu asi brzo zbláznil.

"Málem jsi to nestihl." Obviní ho hned na to, aby zahnal svoje rozpoložení. Vyjde mu naproti a cestou vylije obsah skleničky, než ji hodí do myčky, prostě tak nějak automaticky.

"Chtěl si mě v tom pěkně nechat podusit." Přijde další poznámka, ale to už ho drží kolem pasu a dobyvačně políbí. Nějak to ze sebe nutně potřebuje dostat a kdyby se neozval zvonek, asi ještě něco málo stihnout. Trhne sebou, jak kdyby někdo vystřelil a skoro vyděšeně těkně očima ke dveřím.

"Jdu tam." Naštěstí uhlídá svůj hlas, aby se v něm neobjevilo nic z jeho nervozity. Přejde k domovním dveřím a s trhnutím je otevře.

"Dobrý večer." Pozdraví ženu ve středních letech zdvořile a pozve je oba dál. Jeho syn na něj trochu třeští oči a zdá se, že má za poslední dny dost příšerných zážitků. Stejně to malému chlapci trvá necelou minutu, než se malinko vzpamatuje, udělá několik váhavých kroků Tetsuyovým směrem a pak se rozběhne a obejme ho kolem pasu s vypísknutím.

"Tatiii." Tesuya se zarazí, rozpřáhne ruce, jak kdyby ho chtěl zastavit a nejistě na něj shlíží, aniž by ho hned objal nazpátek. Hrozně rád ho vidí, ale...Tohle na něj začíná být příliš. Na tohle přece není stavěný.

"Vítej doma." Podaří se mu prohodit, než s dlouhým výdechem klesne na jedno koleno a obejme ho nazpátek.

"Nechci vás rušit, ale musíte podepsat ještě několik dokumentů." Prohodí žena a je vidět, že je nerada ruší.

"Jistě." Vzpamatuje se Tetsu, než se zvedne.

"Běž na chvilku za Sugizem." Odešle malého k dortu a hračkám, ale i když si padli do oka, Ichiro se od něj nechce hnout a už vůbec ho pouštět.

"Eh." Tetsu vypadá snad poprvé v životě rozpačitě a očividně si neví rady.

"Bude to jen chvilička. Má pro tebe dort a dárek." Pokouší se ho přemluvit a trochu ho tahá od sebe.

"Ne." Stojí si Ichiro paličatě na svém. No tohle po něm rozhodně nemá nebo ano? Ohlédne se na Sugiza s výrazem, co mám kruci dělat, okamžitě ho ze mě sundej a přidá k tomu, víš, jak budu vypadat? Pod drobnohledem sociální pracovnice...Tohle se vážně povedlo.

"Asi to nemůžeme podepsat později, že?" Ten přísný výraz by nezvládl ani on a to je co říct. 

Sugizo

Sugizo se zaskočeně podívá na hodiny na kuchyňské stěně. 

"Ale stihl, přece bych na takovou událost nepřišel pozdě. Chtěl jsem, aby to bylo čerstvé." Poukáže bradou na dort. Kdyby tu stál o deset mnut déle, už by to nebylo ono. Um… zřejmě je nervóznější, než Tetsuya… Pozvedne koutky nahoru, když se k němu Tetsu takhle blíží, hned položí dlaně na jeho ramena a s úsměvem mu oplatí hladový polibek, ale je to jen chvilka, než se ozve domovní zvonek. V očích se mu odrazí očekávání a radost, i když se jeho srdce rozeběhne o to rychleji. Nebylo lehké přesvědčit úřady, aby tu Ichiro žil, už jenom proto, že jsou oba muži. Budou mít ještě spoustu měsíců, co dokazovat. V tomhle si japonští byrokrati přímo libovali. Sám zůstane stát na místě, když se Tetsu vydá otevřít a musí se usmívat pod fousy tomu jeho škubnutí i pohledu. Neumí si ani z poloviny představit, jak se asi cítí, ale moc dobře ví, jak se cítí on sám. Má nepokrytě trému a může za to jeden malý chlapeček. Plná třída nezvladatelných puberťáků? Hračka. Pětiletý Ichiro? A kruci… Jakmile ode dveří uslyší pozdravy a spokojené volání Tati, přejde ke dveřím do chodby a zůstane stát v nich se sepjatýma rukama před sebou a milým úsměvem na rtech. Sleduje tu dámu, jak si bere pantofle, samozřejmě připravil čaj i kávu a taky sušenky, ale něco mu říká, že tyhle přísné úřednice budou vnímat každé pohoštění jako úplatek. To Tetsuyovo zaváhání ho okamžitě znervózní. +Co to děláš? Nad čím váháš?+ Pobízí ho v duchu Su. Ta ženská to může vnímat hrozně negativně, i když je velké plus, že se Ichiro k tátovi takhle vrhnul. Nakonec si Tetsu klekne a synka obejme a Su se málem úlevně sveze zády podél zdi za sebou. Dojde na papírování a on se ujme toho, aby gestem dlaně pozval ženu dál do kuchyně, ale Ichiro se zasekne na místě. Je to pochopitelné. Jednomu cizímu strejdovi už věřil a jak to dopadlo? Musí mít v hlavě hrozný zmatek a rozhodně to není nic, co by se Sugiza mohlo nějak dotknout, ale oba jsou s Tetsuyou příliš napjatí. Příliš si přejí, aby šlo před cizíma očima všechno jako na drátkách a to se teď neděje. Nechtějí, aby jim úřady nařídili nějakého přiděleného psychologa, chtějí malého brát za Hydem, ale jestli tahle návštěva dopadne špatně, může se to stát. +Tohle znělo jako kdybys ho posílal za pedofilem. Strejda Su má bonbónky...+ Nervózně a dost nepatřičně se směje v duchu, ale jeho výraz je pořád stejný a vyrovnaný. A pak se na něj Tetsu podívá, on si v jeho výrazu přečte úplně všechno a okamžitě se hlasitě rozesměje. Ne, ani tohle se úplně nepovedlo. 

"Tedy pane, já nevím, co vám připadá směšné?" Ozve se dotčeně ta dáma a Su mávne dlaní a honem se snaží opanovat. 

"Jen mi to setkání připadá roztomile neohrabané, ale my se sžijeme. Všechno chce čas." Konečně najde svůj hlas a vykročí k nim. Klekne si před malého, aby byl v jeho úrovni. 

"Půjdeme teď do kuchyně všichni, i s tátou. Můžeš ho držet za nohu, až bude podepisovat papíry a spát s ním v ložnici." Zvedne oči k vyděšenému Tetsuyovi. +Ale ano!+ 

"Pak si dáme čaj a tvůj dort a možná by tě zajímalo, co je v tom dárku a jak vypadá tvůj pokoj?" Zkusí to jinak, než se zase postaví. Nechce chlapce k ničemu nutit. Skutečně se jim podaří přemístit a všechno podepsat. Dozvědí se, že sem ty ženy teď budou chodit nečekaně a klidně taky každý den. Život pod drobnohledem, ale všechno je jenom dočasné… V té krabici není nic nového. Je to jedna stará, dřevěná dráha na kuličky, která bývala Sugizova a kterou hrozně miloval. Je v perfektním stavu a nově natřená. Poslala ji jeho matka i s věnováním. Nová babička… 

Tetsuya

Čekal, že ho Su nějak zachrání. Sám vůbec netuší, co by měl v podobnou chvíli dělat, ale pohled té baby mu dává jasně najevo, že tohle totálně nezvládl. On? To je nějaká hodně divná realita. Jenže tohle není jako ve škole. Tady jde o  jeho syna, který má za sebou něco nepředstavitelné a on by pro něj chtěl udělat tolik, že neví, jak má vlastně začít a přitom...Už toho udělali hodně. Hodlá převrátit celý svůj život, vzal si poprvé dovolenou, aby mohl být s ním, než seženou nějakou chůvu a Ichi půjde do školky. Nechce nic uspěchat a počká, až mu to Hyde posvětí. Ano, chce ho vzít k němu. Obešel několik psychologů a všichni mu přišli na pohled hrozně úchylní. +O Hydovi to alespoň vím.+ Proběhne mu hlavou jeden z jeho osobitých vtipů. Su nakonec promluví a on mu je vděčný, že prolomil ticho, které pěkně ztěžklo. A ten smích? +No počkej, to si ještě vyřídíme.+ Začíná to zase být pomalu ale jistě on.

"Přesně. Oba dva máme zkušenosti ze školy, i když s mnohem staršími a problémovými..." +Parchanty neříkej, tím to zabiješ úplně.+

"Dětmi. Tohle je pro nás oba o hodně jiné a je potřeba se s tím srovnat. Postarám se o Ichira a nedovolím, aby mu kdokoliv ublížil, už ne." Jeho výraz je najednou led sám, když pracovnici probodne pohledem. Tohle asi nebylo taky nejlepší, ale aniž by si to uvědomil, už ochranitelsky strká svého syna za své nohy. Sugizo ho dokonale odzbrojí svým prohlášením, že to nebude on, kdo s ním bude spát v posteli. Rty naznačí něco ve stylu, tak tohle jsme si neodmluvili a je jasné, že pokud bude spát v jiném pokoji, přijde za ním, stejně jako ve stanu a ani zeď ho nezastaví. Klekne si k Ichimu, aby tam byl všichni tři a nakloní se k oušku malého.

"Jen pojď, aspoň se té ošklivě shlížející tety brzo zbavíme a pak se budeme bavit tím, že ji nakreslíme." Co by mohla být lepší pomsta? Podaří se jim odejít do kuchyně, kde Tetsuya rázně podepíše všechny potřebné dokumenty. Byla to jen chvilka a Ichi už se souká na židličku ke stolu, aby se začal natahovat po dortu.

"Chci ho sníst celý. Takový vláček jsem ještě neviděl." Jásá a už jsou očividně všechny chmury zažehnány. Pro Tetsuyu rozhodně. Tedy do prvního problému.

"Jistě s tím počítáme." Utrousí ne moc příjemně, jakmile dojde na běžné narušení jeho programu v nečekané doby a pak už přijde na řadu vypakování jedné otravné pracovnice a s radostí jí přibouchne dveře za zády.

"Pitomá sůva, pořídím si pitbula, no vážně." Ušklíbne se pro sebe, než se vydá do kuchyně, kde...Nikdo není? Pozvedne obočí a zamíří do za přepážku do obýváku, kde se oba válí na světlé sedačce a hodlají se udusit dortem.

"Jsem rád, že mě čeká nový nákup." Neodpustí si, ale navzdory svému tónu hlasu se pousměje.

"Vítej doma." Mrkne na Ichira, který se v tu chvíli rozesměje, protože se vážně lekl. Vzápětí odkládá dort a seskočí na koberec s vysokým vlasem tak rychle, až je ten zbytek sladkého málem všude. Tetsuya se musí dlouze nadechnout, ale zatím nic neřekne. Ne první večer, kdy je tak hrozně rád, že ho tu má. Asi už vážně vyměkl.

"Tatí, tatí...pojďte si hrát." Vypískne a už se nedokáže odtrhnout do té staronové dráhy.

"S tou postelí jen tak nepočítej, jestli se nemám vyspat, nebudu v tom sám, jasné." Šeptne Tetsu k Sugizovi, když ho míjí a usadí se na zem. Jednu nohu pokrčí v koleni, přehodí přes ni předloktí a pozoruje první cestu kuličky.

"Přiznej se Su-chan, tohle byla tvoje oblíbená zábava, co?" Narazí na dřevěnou hračku bez váhání a sáhne po jeho zápěstí, aby ho stáhl k sobě. Sám se natáhne kolem jeho boku a pustí kuličku tentokrát on za hlasitého jásotu. Jak málo stačí dětské radosti a k té jeho...? Už se tváří přibližuje k Sugizově krku.

"Je ti jasné, že po takovém podrazu ti nezbude nic jiného, než si nás oba vzít." Zašeptá tiše a neubrání se spokojenému úšklebku.

"Z téhle pasti už nezdrhnete, pane řediteli." Vyhrožuje mu cíleně, než vytáhne z kapsy prstýnek ze dřeva. Ne tomu nedokázal odolat, má ještě jeden, ale chce vidět jeho výraz, až mu ho dá.

"Budeš celý zbytek života trpět s jedním příjmením a já donutím tu potvoru, abychom se tak jmenovali všichni." Podívá se mu na profil a v očích mu vřele zasvítí.

"S nikým jiným už nevydržím." Pokrčí rameny a nadechne se, aby ještě něco dodal, než je oba povalí malý Ichiro.

"Vy si vůůůůůbec nehrajete." Obviní je bez váhání. 

Sugizo

Když Tetsuya zmíní jejich zkušenosti ze školy, připadá mu to jako hodně dobrý tah. Úplně zapomněl, jak velkou praxi oba dva mají, že jsou přece uznávaní pedagogové a vysokoškoláci a on sám ředitel! To jenom dokazuje, jak málo si v té pozici věří. Jak kdy mohl být nervózní z nějaké sociální pracovnice? Okamžitě nasadí vážný výraz a pozvedne bradu o něco hrději a v tu chvíli jako by se všechno otočilo na jejich stranu. Musí se kousnout do rtu a na okamžik se odvrátit, když zaslechne Tetsuyu, jak nabádá Ichira, aby tu dámu nakreslili. Tolik k výchově a tomu, že mu má být příkladem v slušném chování. Ona to naštěstí neslyšela. Kávy, čaje ani sušenek se nedotkla, ale Sugiza to nijak nepřekvapuje. Alespoň mají všechno nachystané pro sebe. Tetsu ji vyprovodí ze dveří a pak už jsou konečně sami. Su zrovna jistí Ichira, stojícího na židli, aby do dortu nepřepadl obličejem, když se se smíchem ohlédne po své lásce. 

"Tohle by neměl slyšet." Prohodí pobaveně a už vidí, jak by se baba tvářila, kdyby tu měli bojové plemeno k malému dítěti. On samozřejmě na označení „bojové“ vůbec nevěří. Psi jsou jenom takoví, jak je lidé naučí. On by ho zvládl levou zadní. 

"Mohli bychom si nějakého vybrat… štěňátko z útulku..." Samozřejmě, že útulek je podmínka! Přece u toho musí jeden nebohý psí život zachránit. Když může dítko očkovat Tetsu… 

"Dům bez psa je jako bez duše. Viď, že bys chtěl zvířátko?" Tohle se nedělá, ale… otočí se na Tetsuyu a rty mu naznačí Můžeš mi později nařezat. Ichiro je samozřejmě nadšený. Jakmile se posunou do obýváku a Ichiro začne pořádat svůj dort, má od něj ruce i pusu a rukama samozřejmě sahá na všechno kolem. Na bílé polštáře, světlý koberec, lesklé povrchy a nové tričko… Sugizo se náramně dobře baví a protože není materialista, je mu to úplně ukradené, ale Tetsuyu čeká velké zemětřesení, než si na podobné věci zvykne a přestanou ho překvapovat. Měl svůj klid, řád, pořádek a teď tu bude kravál a chaos. 

"Já bych nakupoval tak za pět let, dřív to nemá cenu. Možná tak potahy..." Odmávne to Su dlaní a nechá Ichira, ať se cpe. Spokojeně dítko sleduje, jak je nadšené z jeho dárku. Pro něj má mnohem vyšší cenu, než nové hračky, tu duchovní. Musí se znovu rozesmát, když si Tetsu přebere to spaní po svém. 

"A kruci, a já myslel, že se z toho vyvléknu a vstávat budeš jenom ty." Odtuší. Pravda je ale taková, že on ve čtyři klidně vstane a ještě se půjde otužovat, ale medvídek Tetsu byl občas zvyklý spinkat i do oběda. Pokud mohl a práce to dovolila, jinak byl velmi disciplinovaný. Když se Tetsu objeví v jeho těsné blízkosti, překvapí ho tím. Přece jen je to Ichirův první den, ale na druhou stranu byli partneři. Jaký mělo smysl dělat, že to tak není? Nechá si pošeptat do ouška, co mu chtěl říct a ještě pět vteřin mu trvá, než mu dojde, že to není postelová provokace, ale žádost o ruku. Úsměv mu opadne, pak se zase objeví a zase opadne a následuje zmatený pohled do Tetsuyových očí. On se chce ženit??? Tak to už je vážné. 

"Nemám ti skočit pro Aspirin?" Hlesne a oči mu sklouznou k tomu prstýnku. Ať už to Tetsu myslel jakkoliv, on je z něj naprosto nadšený. 

"Jé, kde jsi ho sehnal?" Hned po něm sáhne, aby si ho prohlédl, než mu ho zase vrátí a okázale nastaví prsteníček. Pozvedne při tom bradu trochu výš, velmi hrdě. 

"Moje jméno je mnohem hezčí, já vím..." Pokývá hlavou, ale tohle jsou obrovská gesta. Budou rodina. Všichni tři. Nezpochybnitelně. 

"Nepřeju si nic jiného, Tet-chan..." Při všech těch jeho slovech se cítí dojatě, zasekne se pohledem v jeho očích a podvědomě se začne naklánět k jeho rtům. Jenže pak do jeho hrudi narazí malá dětská ručka a oni se převrátí na záda. Jednou dlaní Ichira obejme, dotkne se jí i Tetsuyovy ruky a hlasitě se rozesměje. 

"Hmm, kuličky byly odjakživa moje nejmilejší zábava!" Na krátko se zasekne, když si uvědomí, jak to zní a zase se rozesměje. 

"Pojď, Ichi-chan, tatínek neví, co to znamená, když se řekne někoho zlechtat." Vrhnou se na Tetsuyu s řevem hodným útoku Indiánů. 

Tetsuya

Jistě, tohle mohl čekat. Příště si nějaká slova o psu nebo jakémkoliv jiném zvířeti odpustí, jinak budou mít za chvíli na zahradě třeba slona, možná i celé safari. Záchrana ohrožených druhů přece! Málem by nad tím protočil očima v sloup, i když na ty jeleny si taky zvykl a netrvalo to tak dlouho. Věří tomu, že malý si podobné večerní výlety a krmení užije. Prostě bude mít jinou výchovu, než on sám a...ta představa se mu líbí. Dvě věci si přeje ze všeho nejvíc, aby jeho syn měl dokonalé dětství a ta druhá...Stačí mu jen jediný souhlas a možná nebude ve škole tak protivný. No to asi ne, aby si náhodou ti spratci nemysleli, že jim všechno projde. Doma je to ale něco jiného. Stočí na něj oči, když přijde na prášky a neubrání se úšklebku.

"To si nech do zásoby, budu to potřebovat." Ujistí ho, protože už teď ví, že ho nejpozději do týdne bude z toho hluku, který bude doma bolet hlava. Cítí to v kostech, ale neskutečně se na to těší. Nemyslel si, že bude vděčný za rodinu. Nepředpokládal, že by se něco podobného mohlo stát, ale...Nakonec bude to asi lepší, než by se na první pohled mohlo zdát. Už ho i napadlo, že by pozval Hideho s Miyavim. +Tohle bude chtít víc, než Aspirin.+ Naplánuje si v duchu brzkou návštěvu lékárny.

"Sám jsem ho vyřezal. To víš, teď budou jiné výdaje, než kupování prstýnku." Ne, on by mu nemohl odpovědět jen tak. Když vidí, jak se Sugizovi líbí, asi mu ho vážně nechá a ten druhý zase vrátí. Měl tušit, že ho tím dostane mnohem víc, než diamanty, i když by mu taky slušely. Su má však na svět úplně jiný pohled a dokonale vyvažuje ten jeho.

"Budeš se muset smířit s tím mým. Řekl bych, že mě to mrzí, ale nebyla by to pravda." Dodá, ale pak se upřímně uměje, když s ním souhlasí. Navlékne mu ten prstýnek s dravčím pohledem upřeným do jeho očí.

"Ani já ne, Su-koi." Stihne jen říct a už by ho i políbil, možná by se neovládl a svalil ho na ten koberec, ale nejsou tu sami. Ichi se připomene tím nejlepším možným způsobem a Tetsuya si jen povzdechne. Už se nemůže dočkat, až se budou zavírat všude možné, aby si vůbec něco užili.

"Samozřejmě, že ano. Nic jiného bych nedovolil." Podaří se mu ještě dodat, než se na něj vrhnout oba dva. Ty jeho milované příšerky přijdou i na to jedné místečko, kde lechtivý je. Za celý život mu snad netekly slzy smíchu jako právě teď. Trvá to dlouho, než je to přestane bavit a on pro změnu ulechtá Ichira. Den utíká příliš rychle a společně si ještě užijí vodní bitvu, když malého naženou do vany. Tetsuya nebyl nikdy šťastnější, než právě teď. Jejich domov, jejich rodina a už nikdy jinak. Nechají spoušť v koupelně a všichni se přesunou do velké postele. Ichiro se uvelebí mezi nimi a automaticky bere oba za ruku. Kolem hlavy mají nesčetné množství plyšáků, kterým Tetsuya hrozí brzkým vykucháním, jestli mu ve spánku budou překážet, přesto se však nepatrně pousměje, jakmile si Ichi zívne.

"Zítra je taky den." Mrkne na něj a pak vzhlédne k Sugizovi, které mu naznačí rty sladké vyznání. Jak byl ze všeho nervózní a nedokázal si představit, že se stanou opravdu rodiči, teď už nepochybuje, že to všechno bez obtíží zvládnou. Není na to sám a nikdy nebude. Nedovolí, aby se cokoliv postavilo mezi ně. Nenechá si vzít to jediné, na čem mu záleží. 

"A pak spousta dalších, tak už spi." Pobídne jejich syna, kterého políbí na čelo.

"Povím ti pohádku, chceš?" Zeptá se tichým hlasem, než si podloží hlavu paží.

"Byla jednou jedna škola uprostřed temného lesa. V ní byl ředitel, který oplýval nadpřirozenou mocí a dokázal všechno špatné převrátit v to nejlepší. Měl velkou ředitelnu, kde pobíhal hotový zvěřinec..." Těkne očima k Sugizovi.

"Tohle není návod, můj drahý." Prohodí, než pokračuje ve svém vyprávění, dokud v objetí neusnou všichni tři.