Epilog - Die x Hyde

Die

Přesně jak si slíbil, do lesa se už nevrátil. Stačilo mu, že obklopoval celé Nagano a musel se na něj dívat z okna. V nemocnici nemusel strávit příliš mnoho času, protože mu v závěru nebylo nic vážného, kromě podchlazení, otlučenin a odřenin a psychické újmy. To bylo dobře, protože jeho otec měl o něj po tom všem, co se mu stalo takový strach, že by snad zažaloval polovinu učitelského sboru, kdyby to bylo jinak. Takhle jenom trval na tom, aby Die svoje studium přerušil a on ho mohl odvézt domů, na druhou stranu Japonských ostrovů. Die s tím nemohl vůbec nic dělat. Nebyl plnoletý a kromě toho svého otce vlastně chápal. Po tom, čím si oba prošli s jeho exmanželkou a Dieho macechou věděl, že pro něj táta chce jenom to nejlepší. Jak by mu mohl v podobnou chvíli vysvětlovat, že pro něj je nejlepší zůstat s Hydem, jeho školním psychologem? Jenže Hyda nakonec ze školy poslali pryč, když rozpustili jeho skupinu a obvinili ho pomalu i z toho, co měli k večeři a že hvězdy svítí. Tak jako tak by tam zůstal zavřený bez něho. Bylo to smutné loučení, protože za sebou nechával taky hodně přátel, především Akiho. Jenže táta si tak moc dával za vinu, že domů přivedl ženu, která Die zneužívala a on mu to ještě tak dlouho nevěřil a Die byl tak rád, když se všechno otočilo, táta ji dal k soudu a zase si k sobě našli cestu, že vztah s ním prostě ničit nechtěl. Hyde za ním do nemocnice přišel, ale s tátou se nepotkali a neměli tak šanci spolu jakkoliv mluvit. I tak mu dal Die svou novou adresu a telefon a mohl jenom doufat, že je nová dálka mezi nimi nerozdělí. Nerozdělila. Trvalo to několik dlouhých týdnů, ale Hydovi se povedlo najít si místo ve stejném městě, i když jenom na poloviční úvazek. Hodně často jezdil do Nagana za klukama, pomáhat s opravou Inoranova domu a tak podobně, ale taky se dál scházeli spolu a pak přišel den, kdy ho prostě dovedl představit tátovi. Táta byl dost zaskočený z faktu, že Hyde není ani krásná slečna ani zrovna Dieho věková kategorie, ale po několika rozhovorech, kdy bylo Diemu úplně jasné, že Hyde na tátu uplatňuje všechny možné psychologické postupy a ještě více skleničkách, se s tím nakonec táta smířil. Tedy… musel. Bylo na něm vidět, že by byl radši, kdyby byl Die v nějakém normálním, běžném vztahu, ale i když k sobě Hyda nepustil na úplně blízkou vlnu přítele, rozhodně ho toleroval a vycházel jim vstříc. Velký obrat k lepšímu nastal v okamžiku, kdy je otec jednoho dne potkal doma, jak společně vaří. Vzhledem k tomu, že Die přibral utěšená dvě kila to ani nepřišlo vniveč a tehdy Hyda začal brát o dost vážněji. Po roce, kdy ti dva byli pořád spolu, už zřejmě pochopil, že to není žádná letní láska a jen tak nepomine a už spolu docela dobře vycházeli. Die teď chodil do školy v Sapporu, ale to bylo do chvíle, než Hydovi přišel formální dopis. Byl od Yoshikiho. Rozjížděl nějaký svůj nový projekt a chtěl do něj Hyda najmout jako psychologa a to znamenalo natrvalo se vrátit do Nagana. Aby mohl Die odjet s Hydem a nevidět se s ním jenom občas, musel dostat povolení svého otce a pak přestoupit na jinou školu. Zase… Vrátit se za Akim a ostatními už nemohl, ani se tam nechtěl zavřít na všechny víkendy. Táta za to nebyl moc rád. Kvůli práci nemohl jet taky, ale nakonec pochopil, že i když by pro Die obětoval cokoliv, byl to už dospělý mladý muž a možná bylo na čase nechat ho vylétnout z hnízda. A tak si domluvili všechny možné podmínky včetně brigád, ježdění domů a nutných známek a nakonec jim dal svoje požehnání. Die měl z Nagana rozporuplné pocity, vzhledem k tomu, co se stalo v horách, ale všechny byly zapomenuty v den, kdy se viděl s Reitou. Byl živý, zdravý a chodil. Die se o jeho pádu dozvěděl až při odchodu z nemocnice a dlouhé týdny si ho vyčítal. Kdyby se býval neztratil a Reita ho nemusel zachraňovat, nikdy by se to nestalo. Hyde měl opravdu plno práce přesvědčit ho o tom, že to tak nebylo a to neměl ani tušení, že není jediný, s kým podobné rozhovory vede. To bylo ale už pryč a doopravdy si odpustil ve chvíli, kdy ho viděl s Rukim na motorce na Yoshikiho narozeninové oslavě. Byli tam úplně všichni a bylo to pravdu nezapomenutelné. Hyde se hrozně opil a byl u toho strašně roztomilý a pak se z toho vzájemně křísili ještě o dva dny později. Teď společně stojí uprostřed malého domku na okraji města, který… 

"Vypadá mnohem hůř, než ten Inoranův. Před rekonstrukcí..." Prohlíží si ho kriticky Die, je vidět, že se mu moc nelíbí a vidí se spíš v bytě a na Hydovi je zase vidět, že se zamiloval na první pohled a už ho odsud nic neodvleče. Die si promne tvář dlaní. +Ach jo...+ Neměl to ani vyslovovat. Kluci už společně jednou rekonstruovali a hrozně je to bavilo. 

Hyde

Nebyl by to Hyde, kdyby si ze všeho nakonec neodnesl něco pozitivního. Nebylo to hned a události z lesa mu dlouho zůstaly v paměti. Konečně naplno prožil pocity těch, kteří málem přišli o někoho velmi blízkého. Ano, šlo hlavně o Die, ale i on velmi těžce nesl Reitovo zranění. Vidět mladého kluka v nemocnici se zoufalstvím a rezignací ve tváři bylo hodně i na něj. O to víc se snažil, aby ho z toho dostal. Pro Reitu byl nejlepším lékem Ruki, pro Hyda...Léčili se s Diem navzájem. Bylo to náročné období, stejně jako den, kdy se dozvěděl o stěhování Die. V první chvíli se mu dokonale zhroutil svět a byl to on, kdo by psychologa potřeboval. Vyhazov ze školy a spousta vysvětlování při vyšetřování, bylo jen posledním hřebíčkem do rakve. Jeho reputace utrpěla, ale to bylo to poslední, co ho trápilo, i když byl najednou bez práce. Zakousl se do řešení, aby byl zase Diemu blízko a našel si trochu podřadnou práci v jednom ze sanatorií v Sapporu. Stal se na čas pomocným psychologem, který jen třídil papíry a rovnal kartotéku. Nebylo to to, co by si od života přál, ale touha být Diemu po boku byla mnohem silnější. Mělo to své pozitiva, hlavně šlo o víc volna, které mohl využít na rodinné sbližování a že to byl oříšek. Nedivil se svému novému tchánovi, že z něj nemá radost. Málokterý rodič by něco podobného hned schválil, pokud měl hluboce zakořeněné pořádky. Jenže Hyde měl svá esa v rukávu a postupně si k sobě nacházeli cestu. Byl dost trpělivý, aby na to nespěchal a nakonec to přineslo své ovoce. Často telefonoval s Reiem a Yoshikim, vlastně se všemi, které ze školy znal, ale překvapený byl ve chvíli, kdy se mu ozval Tetsuya. Ten, který ho nikdy o radu nežádal, s ním mluvil snad tři hodiny. Snažil se pro něj udělat maximum a sehnal všechny své známé, které potřeboval k vyřešení svých problémů a pak...Už se neozval. Několikrát mu zkoušel volat a dostalo se mu jen strohých odpovědí. Čert ví, o v tu chvíli řešil, ale nedostal to z něj. Věděl, že jde o jeho syna a že prožil něco, co by dítě nemělo, detaily však neznal. V Sapporu se konečně díky volnému času strávenému s Diem naučil vařit. Vlastně nejradši vařili spolu a jemu dělalo neskutečnou radost každé sousto navíc, které do něj dostal. Nejlíp to šlo v posteli, ale to je zase jiná kapitola. Když se před pár týdny ozval Yoshiki a nabídl mu spolupráci, nadchl se pro ni velmi rychle. Nezlehčoval svou nynější práci, ale nebylo to to, co by rád dělal i nadále. Věděl, že se zase dostane k případům, osobám, kterým by mohl opravdu pomoct. Jako první, ale museli společně překonat zkoušku jménem Dieho táta. Málem to vypadalo, že budou podepisovat smlouvu, kolik požadavků měl, ale nic nesplnitelného a nepochopitelného v tom nebylo. Doufal, že si na narozeninové oslavě se všemi promluví a hlavně...Chtěl mluvit s Tetsuyou. Ten se ukázal jen na chvíli, aby popřál se svým typicky zachmuřeným výrazem a zase odjed s omluvou, že má něco neodkladného. Nestihl ho skoro ani pozdravit, ale stihl se krásně ztřískat a že mu pak bylo zle. Na dnešní den měl skvělý plán a začal v realitce při hledání nového domu pro ně dva. Neměl příliš našetřeno, ale koupi tohoto domu si mohl dovolit. Doslova ho uchvátil. Ne tolik jeho vzhled jako spíš potenciál, který měl. Nějak se mu zachtělo vyzkoušet něco úplně nového. Dům je sice hrozně starý, ale není zas tak maličký, jen....No pár oprav to chtít bude a hlavně přemlouvání jeho drahé polovičky. Už vidí, jak se Dieho výraz mění, když vstoupí dovnitř.

"Já vím, já vím, ale ta dispozice je naprosto úžasná. Ráno svítí sem a západ bude přesně na terasu." Mává rukama s nadšení a prohlíží si všechno. I ten nábytek klidně nechá zrenovovat.

"Stojí tak hrozně málo, že si to tady můžeme předělat úplně, jak budeme chtít." Nadšení z očí mu doslova sálá, když se postaví doprostřed velké místnosti, která je přes něco jako chodbu od zastaralého krámku.

"Tady by mohl být obývák s kuchyní. Všechno otevřené a prostorné s vchodem přímo do zahrady." Rozhazuje rukama, má to prostě před očima.

"Vzadu je úplně dokonalá ložnice a koupelna, jen to bude chtít obnovit přívod vody a elektriky ale...to půjde bez problémů." Zamluví to rychle, protože mu je jasné, jak se bude Die tvářit.

"Dokážeš si představit mít tu třeba zastavárnu? Otevřít, kdy budeme chtít, protože nemusíme platit nájem." Usměje se na něj, než k němu přistoupí a vezme ho za boky.

"Můžeme si tu dělat, co jen budeme chtít. Náš svět, Die-chan. Copak by se ti to nelíbilo? A budeme kousek o Akiho. Je to asi dvacet minut pěšky." Ano, tohle je taky důvod, proč se mu tu líbí. Kousek od svého nového spolupracovníka. U grilovačky můžou probrat kde co. 

Die

Otáčí hlavu v závislosti na tom, jak mu Hyde říká, kde bude v kterou denní dobu slunce. Skeptický výraz z jeho tváře vůbec nemizí. Kmitne obočím a není schopný potlačit nutkání sáhnout do kapsy pro kapesníček a přiložit si ho před obličej jako ochranu před prachem. Od té doby, co jsou spolu, se hodně vrátil ke svému původnímu já. Byl pořád hodně tichý a držel se spíš zpátky, ale to pyšné jelení paroží, které mu Hyde kdysi přimaloval, už mu pomalu dorůstalo. Die měl vždycky trochu aristokratické rysy a ano, sem tam i manýry, které jsou teď trochu výraznější. Kdyby to bylo na něm, nechal by celý dům zbourat a na jeho místě postavil něco moderního a hlavně nového, ale Hyde běhá okolo něj z místnosti do místnosti a jenom pohled na něj mu našeptává, že se nakonec nechá ukecat. Dojde ho do domnělého obýváku a vykoukne do prostoru, kterému Hyde hrdě říká zahrada. Je to jakási nevelká, naprosto zarostlá plocha plná náletu a vysoké trávy a Die se tam radši ani nechce dívat. 

"Utratíš všechny peníze jenom za zahradníka..." Řekne mu. No přece to nebudou sázet vlastníma rukama? +Ne, zasadí to Sugizo...+ Protočí očima, ale už se trochu usmívá. Na ložnici a koupelnu je docela zvědavý, obzvlášť pokud je tak dokonalá, jak Hyde říká, ale jakmile dojde na to, že dům nemá ani přívod vody, začne toho na něj být trochu moc. Přece jen vykročí k posuvným dveřím do zahrady, ale jsou zaseknuté. Prohlédne si je, chvíli s nimi zápasí a pak je s hrknutím otevře, ale zvedne se vrstva prachu a pokryje jeho tělo. Okamžitě se rozkašle, projde jimi a málem se propadne skrz prkno v podlaze terasy. Je shnilé a uvolněné. Tiše zanadává. A pak k němu dolehnou slova Zastavárna. Napřímí se, na okamžik má ve tváři skoro zděšený výraz a zase se k němu spěšně vrátí, ale to už ho Hyde bere za boky. Aki je to jediné, nad čím dovede zvednout koutky nahoru. 

"Hydo-chan… jsi uznávaný psycholog a budeš na tom čím dál tím líp, ty nepotřebuješ zastavárnu." Začne mu to trochu rozmlouvat. Jak budou vypadat, když budou prodávat staré krámy? To jako i on? 

"Vždyť tu určitě není ani kanalizace. Přece nebudeme chodit na sucháč a tahat vodu ze studny!" Naléhá. 

"Možná ten pozemek..." Uvažuje, ale vidí ty jeho nadšené oči, rozhodí rukama a těžce si povzdechne. Na tohle si bude zvykat těžko a dlouho, ale něco mu říká, že Hyde udělá, co mu na očích uvidí. S vybavením a tak… přece zná ten jeho kamrlík ze školy, mohlo mu dojít, že v tomhle nebude moc náročný a bude mít o dost jednodušší představy, než Die. Zavře pevně víčka a ze všech sil se snaží představit si dům po rekonstrukci. Navrhovat věci přece umí, tohle zvládne. Oba mají styl. Vyruší je realitní makléř, který na ně s očekáváním upře pohled. 

"Tak co? Co si o tom myslíte?" Zeptá se jich a je mu vidět na očích, že jestli si tenhle barák konečně někdo koupí, bude to prodej desetiletí. Die se k němu otočí a rozhodne se, že je na čase nechat paroží dorůst do plné výšky. 

"Tak dobře, ale jedině s patřičnou slevou. Za všechno, co tu není… nebo naopak je..." Strčí špičkou boty do něčeho, co taky mohou být myší bobky a dlaní prohrábne dlouhé vlasy. 

"Budete rád, když půjdete na padesát procent." Řekne. 

"Sedmdesát pět!" Vystřelí prodejce a Die zvedne obočí. To je chtěl ještě tolik natáhnout? 

"Sedmdesát." Řekne Die a kysele se natahuje po papírech. 

Hyde

Trhne sebou malinko, když přijdou slova o zahradníkovi. No, asi to bude chtít hodně velký zásah a je pravdou, že Dieho výraz mu otvírá oči, ale stejně ten dům nedokáže vidět v takovém polorozpadu. v jakém je.

"Necháme si poradit, dáme to do pořádku. Za ty peníze to stojí, opravdu." Hází po něm očkem a prosebnými pohledy, aby ho přesvědčil, že je to to pravé pro ně. Prostě se v této zřícenině našel a nechce se mu ji vůbec opouštět. Už si plánuje sto a jednu techniku, jak Dieho přesvědčí a všechny končí u dlouhých, uhm rozhovorů v posteli. Takhle by mu to šlo nejlépe a teď se to bude hodit. Ne, že by si to neužíval...Vlastně to bude dost příjemné přemlouvání. Pomalu si ho přitahuje k sobě a očima těká kamsi mezi ně a zpátky k Dieho očím. Musí víc zvednout hlavu, ale to mu nikdy nevadilo, právě naopak, hrozně se mu to na něm líbí. Mohl by ho kamkoliv vysadit a...+Soustřeď se, Haido.+ Napomene se v duchu, protože už mu myšlenky létají jen jedním směrem.

"Já vím, že budu. Tohle by byl jen koníček. Projíždět podobné obchůdky, hledat unikáty a pak je dál prodávat. Něco, co na první pohled nevypadá, ale má svou vysokou cenu." On by pořád něco objevoval a nemusí nutně jít jen o zákoutí lidské mysli. Čím složitější to bylo, tím víc se mu to zamlouvalo. Dieho mysl byla dokonalým labyrintem pro něj, ve kterém už se začínal pomalu orientovat a stejně ho pokaždé dokázal překvapit. 

"Pozemek i dům. Všechno sem necháme zavést. Do té doby budeme v podnájmu, který jsem nám kousek odtud zařídil. Budeme u všeho a všechno bude podle nás. Byl bych rád, kdyby hlavně podle tebe. Moc bych si přál, aby se ti tu líbilo, víš? Se mnou, Die-chan." Líbne ho na hranu čelisti. Každé slovo myslí naprosto upřímně. On vybral dům a je na jeho drahé polovičce, aby si řekla, co tu bude chtít. Už by se nejspíš i víc rozvášnil a užil si Dieho rty, když se objeví makléř a všechno mu překazí. Byl by schopný mu tu cenu odkývat. Jak by měl zvládat svou vlastní hlavu, nedokáže ji uřídit, aby hned nepokládal peníze na stůl? Die se však do toho pustí s vervou a on a něj zvládne jen obdivně koukat. Jistě, viděl jelena, ale tohle...Kde se to v něm bere? Poslušně mlčí, jako když žena vybírá závěsy a muž jen přikyvuje, jakmile by se ho chtěla ptát na názor. Možná už preventivně. V očích má absolutní fascinaci nad tím, jak dokáže vyjednávat a za dům nakonec dají o tolik méně, že zbude klidně i na bazén. Skvělé!

"Na to už si můžeme plácnout." Zazubí se Hyde, jakmile dojde na konečnou cenu a ještě chvíli se hrabou v papírech, než je rezervace podepsána. Ještě to bude na hromadu papírů, než se všechno uskuteční ale...Už je jejich. Ani nepočká, než makléř opustí dům a už zase sáhne po Dieho pasu.

"Hm, ty jsi to všechno vlastně zařídil." S hvězdami v těch svých se mu podívá do očí.

"Jsi vážně úžasný. Zase vidím o kousek víc." Vyhoupne se na špičky, aby ho mohl políbit.

"Děkuji za to, co mi ukazuješ. Nemohl bych být šťastnější." Řekne mu tiše, než ho pohladí po tváři.

"Původně to měl být dárek, ale teď bych to mohl pojmout jako poděkování a odměnu." Vezme ho zlehka za ruku a vydá se pomalu před dům.

"Jakmile jsem ho viděl, prostě jsem neodolal, bude ti hrozně slušet. Ale pokud se ti nebude líbit, klidně ho vyměníme. Není nový, jen...mám rád věci, které mají duši a tohle ji podle mě má." Ohlédne se na něj, než vyjdou na roh ulice a za jejím záhybem se blýskne rudá Corvetta ze sedmdesátého čtvrtého. 

To auto už toho má dost za sebou, ale je ve velmi dobrém stavu a už v podstatě opravené a plně pojízdné.

"Hm, tak co mám ho vrátit?" Pozvedne obočí s úsměvem a pozvedne klíčky ve své dlaní, aby pěkně zacinkaly. 

Die

Marně si láme hlavu nad tím, kde se v něm tohle všechno vzalo. Nečekal to vlastně ani sám od sebe, ale když vidí, jak se to Hydovi líbí a jak se při tom na něj kouká, ví, že to vyzkouší rozhodně častěji. Podepisování papírů už je na Hydovi, protože jde o jeho peníze a investici a on se mezitím prochází po domě a prohlíží si, co všechno je tu na totální demolici a co by šlo možná opravit. Snaží se to celé vzít na milost, ale potřebuje k tomu velkou dávku fantazie a jedna z největších je Hyde bez oblečení. Mimoděk se sám nad sebou začervená a kradmo se po něm ohlédne jako by mu Hyde mohl vidět do hlavy, ale vypadá to, že nic takového se stát nemůže. Pro sebe se pousměje a vrátí se k nim, když je všechno pro dnešek hotovo. 

"Teď musíme sehnat skvělé řemeslníky, kteří by měli čas." Broukne. Nechá se přitáhnout do Hydova objetí a zavrtí hlavou. 

"Ne, to opravdu ne." Řekne trochu stydlivě, ale stejně se uvnitř dme pýchou, že byl v téhle věci prospěšný. Prostě našel svůj hlas, dovedl se prosadit. Konečně. 

"Vlastně je to tvoje zásluha, vyléčil jsi mě." Připomene mu měkce. Kdyby Hyda nebylo, nebyl by si schopný říct ani pro přidání k obědu. Vlastně by nejspíš vůbec neobědval. Opět se mírně začervená, když mu Hyde řekne, že je úžasný, sám si ho za pas přitáhne blíž na tělo a při tom poděkování už je vážně na rozpacích. Chvíli se s culením dívá okolo sebe, než vrátí oči zase zpět k těm jeho. 

"Nech toho..." Zašeptá. 

"Já bych měl děkovat tobě a odměnu… bych ti taky měl sehnat já." Řekne a je o tom přesvědčený. Bez Hyda… kdo ví jak a kde by skončil? Možná podobně jako Aki, i když k tomu v ty chvíle neměl tak blízko jako on. Nechá se jím za ruku odvádět ven před dům a chvíli si myslí, že si ho Hyde chce prohlížet zvenčí a stále mluví o něm, ale pak zajdou za roh a Diemu začne docházet, že je tu ještě něco jiného. Asi tak pět vteřin před tím, než mu na to auto doopravdy padnou oči. Zastaví se na místě a nepokrytě na to zírá s pusou pootevřenou. Všichni záviděli Aoimu jeho staré, krásné auto a tohle byla sakra silná konkurence. Sám neuvažoval ani nad koupí auta a rozhodně by si nevybral něco podobného, ale teď, když ji vidí, se okamžitě zamiluje na první pohled. Těkne pohledem na Hyda a zase zpět k autu a v jeho očích je vidět nastupující nadšení. 

"Hydo-koi..." Vydechne trochu omámeně, pustí se ho a dlouhým krokem vykročí k autu. Zadumaně pohladí jeho kapotu, než se zase ohlédne za jeho hlasem a zavrtí hlavou, že nic vracet nemá. U toho se šťastně usmívá. Nastaví dlaně, aby mu Hyde mohl klíčky hodit a jakmile je má v rukou, už auto odemyká a sedá si za volant, aby si to v něm vyzkoušel. Je zvláštně cítit, skoro jako by bylo nové a volant mu pěkně sedne do ruky. Chvíli si hraje s palubkou, zkouší řazení a pak zase vystoupí, pár kroky se dostane ke své lásce a pevně ho obejme kolem krku. 

"Arigato… opravdu… neměl jsi to dělat… ale jsem šťastný, že jsi to udělal." Říká mu s upřímnou radostí v hlase, než se mírně odtáhne. 

"Jedeme ji ukázat Aoimu a Akimu? Myslíš, že zbledne závistí? Já myslím, že jo." S tímhle se prostě musí okamžitě pochlubit a pak už asi budou trávit víkendy leštěním svých lásek, zatímco se jejich polovičky mohou válet na kapotě nebo pomáhat… jen tak do půl těla… třeba… 

Hyde

"Ty ani netušíš, co jsi udělal pro mě." Broukne si spíš pro sebe a asi vteřinu před tím už ví, že se Diemu bude líbit. Před minutou si tím však nebyl jistý. Pořád byl ještě ve stádiu zkoumání a čekal, jaká jeho reakce bude a přesto ji těsně před tím dokázal poznat. Prostě nalazený plně na jeho osobu. Die mu vlastně svým souhlasem splnil sen, i když před pár týdny ještě nevěděl, že takový bude mít. Rád by část z toho udělal vlastníma rukama. Tedy ty věci, u kterých nehrozí, že by je mohl zkazit. Ale pořád to bude jeho práce a nejšťastnější se stane, jakmile to přejde v jejich společnou práci. Pozoruje Die, jak míří k autu a u toho se široce usmívá. Nic by mu teď neudělalo větší radost, než Dieho nadšení, které je snad nakažlivé. Nebo ho nakazil on sám radostí z domu? Těžko říct, ale je to skvělý pocit. Rozejde se k němu, jakmile už sedí v autě a opře se předloktími o rám kousek za ním.

"Hm, asi začnu stopovat. Představ, že mi zastaví naprosto sexy kluk v sexy autě, ve mě začíná vyvolávat pocit, že nutně potřebuji místečko, kde bude soukromí." Odmlčí se na moment a je vidět, že nad něčím přemýšlí.

"Možná piknik něco na paloučku?" Probudí se zase jeho hravější stránka, než se narovná a nechá Die zase vystoupit. To auto mu prostě sluší a nikdo ho nepřesvědčí o opaku.

"Asi si ještě rozmyslím pár věcí, které bych rozhodně dělat neměl a vykouzlí ti podobný výraz. Ten vidím vážně moc rád." Broukne, když mu protáhne ruce kolem pasu a přitiskne si ho k sobě. Trvá mu asi dvě vteřiny, než se drobné dlaně přesunou na Dieho pozadí. Kdo by tomu jen odolal?

"Uhm, já vůbec netuším, jak se mi to mohlo stát." Pokrčí s nevinným výrazem rameny a vzápětí přikývne.

"Rozhodně zblednou oba dva. Je v mnohem lepším stavu a rozhodně je na něm všechno naprosto originál." Podívá se mu do tváře a už tak úplně nemluví o autu. V jeho přítomnosti si prostě nedokáže poručit, aby podobné věci neříkal.

"A teď by mě hrozně zajímalo, co tě napadlo jako další." Doluje z něj jeho myšlenky a už si opírá špičku jazyka o koutek. Měl by se věnovat domu, shánět řemeslníky a firmy, které jim ho dají do pořádku, ale...na to bude čas. Třeba v posteli, až se dostatečně unaví a můžou až do rána hledat různou inspiraci. Ano, to by se mu určitě líbilo.

"Tak šup dovnitř a jedem, do taxíku už mě nikdo nedostane, když se můžu vozit na tomhle místečku a vedle tebe." Plácne ho po zadku, aby jej trochu popohnal a sám se usadí na místo spolujezdce. Tam už hází hrdými úsměvy na všechny strany. Sedí v dokonalém autě vedle ještě dokonalejšího přítele, se kterým si hodlají opravit dům. Začíná mít pocit, že i to slunce nějak víc září, jak se den vybarvuje. Přidá si k tomu výraz Aoiho, který přepokládá, že bude mít a už se nemůže dočkat.

"Na večer si koupíme něco dobrého k pití, třeba bublinky a vyjedeme si." Neměl by ho kazit, ale...Ne, on ho přece nekazí, jen mu ukazuje stránku života, kterou by měl určitě zažít. Je na čase, aby se všechno točilo kolem Die, přece si to zaslouží. Skoro nenápadně mu položí dlaň na stehno a podívá se mu do tváře. 

"Jsem hrozně rád, že jsme se sem vrátili. Je čas změnit všechno tady na mnohem lepší vzpomínky. Nový život, nové zážitky s přáteli, které tu máme oba. Vím, že ti otec bude chybět, ale...Chci, abys to bral jako svůj domov, jednou třeba...svůj domov společně se mnou a až se začneš chlubit mnou stejně jako tím autem, už asi výš vyletět nebudu moct." Obrátí to v menší rýpnutí, ale koutky už mu cukají.

"Tak jedem, těším se na vítr ve vlasech." Dlaní krátce pohladí jeho stehno po celé délce, než si ho za bradu přitáhne k polibku a gestem dlaně zavelí k odjezdu. Je na čase se začít pořádně chlubit. 

Die

Die se pobaveně zasměje, ale zvedá mu to ego.

"Klidně si můžeme zahrát hru, jak zastavím náhodnému stopaři. Můžeme předstírat, že se ještě neznáme..." Nejdřív to měla být jenom taková poznámka, ale čím víc nad tím přemýšlí, tím víc se mu to líbí jako erotický návrh. Kruci… od kdy říká takové věci nahlas? To už ale stojí v jeho těsném objetí a zdá se, že ulice a bílý den jsou jedno jim oběma. Cítí, jak ho na zadku hřejí Hydovy dlaně a klidně se oddá několika minutám utápění v jeho očích. Trochu se začervená, když Hyde složí kompliment jemu i autu, ale zavrtí hlavou na znamení, že neřekne. Raději honem nastoupí, nastartuje a blaženě se zaposlouchá do předení motoru, který slyší poprvé v životě. 

"Tak dobře. Představoval jsem si, jak to auto myješ..." Pokrčí nevinně rameny a raději se dívá někam jinam, ale jak si má poručit? Oba dva spokojeně září, když projíždějí ulice a Die kývá hlavou na Hydův návrh, jak prožít dnešní večer. To bude velmi romantické a ta kapota… Kdy ho Hyde zkazil podobnými myšlenkami? Krátce se podívá jeho směrem, než musí zase dávat pozor na cestu. 

"Máš pravdu." Řekne jenom na jeho slova. To špatné, co si z místních hor pamatuje, by mělo být přebito něčím mnohem krásnějším a Nagano je konec konců nádherné město. Hyde je tady doma a on bude taky. 

"Bude mi chybět, ale nemínil jsem do konce života žít s ním." Pousměje se. 

"Stalo se toho hodně a nakonec toho pro mě i hodně udělal, ale… doufám, že si jednou najde někoho, koho bude mít rád, tak jako já tebe. Někoho normálního, víš?" Všechno se točilo kolem Die, ale jeho táta byl taky oběť. Oběť jedné hnusné ženské, která prznila jeho syna a připravila jim tak oběma peklo na zemi. Pořád si myslí, že za to může, když ji přivedl a že měl Diemu uvěřit mnohem dřív. Die ho z ničeho takového nevinní, ale je to složité… 

"Možná by se jednou mohl otevřít právě tobě..." Broukne, i když nemluvil nahlas o tom, co se mu honilo hlavou. Hyde to ale nejspíš z téhle narážky pochopí. Pak se rozesměje. 

"Chlubím se tebou, kudy chodím, ani o tom nevíš." Řekne. Die byl v tomhle ještě pořád hodně uzavřený a zase tolik přátel neměl, ale jak se ocitl mezi klukama a hlavně s Akim, nemluvili oba dva o ničem jiném, než je Hyde a Aoi. Kdyby jen pánové věděli, jaké modli v nich mají. Aoiho s Akim doma nenajdou, ale Inoran jim prozradí, kde je hledat. Nejsou si jistí, jestli je nevyruší, ale nakonec jim přijdou otevřít oblečení a rychle a jakmile Aoi spatří to auto, parkujícího vedle jeho vlastního… Není to Hyde, kdo odletí, ale Die. Stráví s nimi asi dvě hodinky poskakováním okolo auta a kávou na zahradě, než se vydají na malý nákup na jejich piknik a pak hledat jeden palouček v lese. Někde blízko města a bez medvědů, aby Die vzal hory konečně na milost. Nečekal ale, že po tom, co mu tam Hyde ukáže, se do nich doslova zamiluje. Spaní v jejich budoucím domku ještě není možné, takže si najdou malý hotýlek s výhledem na vysoké štíty, kde ta neskutečná romantika pokračuje. 

"Nechápu, jak mě může něco tlačit, když jsme teď..." Zamumlá Die do tmy a zaloví někde mezi jejich těly pod peřinou. To, co vytáhne, je mnohem větší, než čekal. 

"Bruno??"