Tora x Gackt - O co ještě mě chceš připravit? - část 5.

(Gacktova vila)

Tora

Jsou odpovědi, které si nechává na později. Třeba ohledně vkusu. Asi nikdo na zeměkouli by v životě neřekl, že zrovna Gackt nemá vkus. Však to všichni vidí a stačí jen auto, oblečení nebo šperky. Podaří se mu na to jen ušklíbnout a vlastně i na toho upíra, protože tohle je rozhodně dost pitomá myšlenka. Někde v hlavě ho napadne, že by si klidně to o vkusu mohl přebrat a vztáhnout na sebe, ale...Ne, to by nebyl on, kdyby nad tím jen trochu přemýšlel jako nad komplimentem. Naštěstí nemá moc možností. Jako vždycky se dost dobře ztrácí v polibcích a jeho tělo se podvoluje příjemným pocitům nastupující touhy. A taky se přestává ovládat. Jde to poznat hlavně na sevření a taky na hladovějších prolnutích, které mu věnuje. První chvilky se snaží bojovat proti němu a nepodvolit se tempu, které nastavují rty naproti. Takový malý souboj, který v něm zapaluje mnohem víc vášně. Unikne mu tichý, hluboký povzdech, když se opravdu na pár vteřin přestane bránit a nechá Gackta ukázat, co je podle něj nejlepší. Má částečně pravdu, líbí se mu to, ale stejně má tendenci pořád zrychlovat. Jeho osobitý styl, kterým se rád nechá ovládnout. Trochu se napne, jakmile přijde na posouvání po pokoji. Je to nepříjemné jen kvůli jedné věci, že nad tím celým ztrácí kontrolu. Není na to zvyklý, vždycky to bylo podle něj. S Manou částečně, ale pak se mu taky podvolil. Jeho mozek ale ví, že tady to prostě nehrozí, že za chvíli přijde ten okamžik, kdy se bude muset uklidnit a zavřít v sobě to, co se uvnitř něj skrývá. Přesně tu část, která by mu za jakékoliv otěže nejradši dala pěstí. Konečně povolí trochu svou ostražitost, když se Gacktovy ruce rozběhnou po jeho kůži a přijme fakt, že se má nechat vést. Jen na pár vteřin se tím nechá dokonale unést a s dlouhým výdechem dosedne na pohovku. Překvapeně k němu zvedne zvláštně zvědavý pohled. Pak mírně sklopí oči, aby jimi následoval lem jeho trika, o které se sám připraví. Udělal by to nejspíš za dvě vteřiny sám a tolik by se s tím rozhodně nepáral.

"Taky jsi mi mohl něco dopřát." Rýpne si do něj bez ostychu, ale je to spíš taková obrana. Prohlédne si jeho odhalený hrudník a ano líbí se mu. Ne, rozhodně to není Mana a je vidět, že taky pěkně maká. Asi je rád, že je to něco jiného, než co si obvykle vybíral, ale pořád ho to nepřestává malinko děsit. Překvapeně zamrká, když se začne usazovat na jeho klín. Během vteřiny má ruce na jeho bocích, aby ho trochu jistil a hlavně si pořádně sáhl, trochu zatíná prsty, jak si ho opět bere vášeň. Tohle je zase dost rychlé vzplanutí, i když se před chvíli mírně uklidnil. Je vidět, že se mu dost zamlouvá mít ho na klíně a nejradši by si ho tam podržel o dost déle. Ne, ještě ho to pořád nepustilo. Zatne svaly v celém těle, aby se ubránil a nedal se uložit tak snadno. Víc stiskne jeho boky a pak se přesune na pozadí, které možná až příliš sevře a trochu s ním trhne proti sobě. Zkusí se malinko natáhnout po jeho rtech, aby ho mohl znovu políbit a možná i trošičku přesvědčit, aby v téhle pozici vydržel déle.

"Tohle se mi líbí, nechceš tak zůstat, trochu tě povozím." V očích se mu zablýskne zvířecí touha a je vidět, že přemýšlí úplně jinak, než by měl. Žádná sázka, jen potěšení z možného sexu, kde by měl rozhodně navrch on. Nic naplat, dlouho se neudrží a nakonec se přece jen nechá povalit na pohovku. Zamračí se, pak se ušklíbne a zamumlá něco o tom, že tohle není úplně fér. Těkne očima k jeho dlaním a pak zpátky ke tváři a s trochu hravějším pousmáním trhne jeho boky proti svým.

"Neříkej, že by se ti nelíbilo, jen malinko...na kousíček?" Pořád má tendenci ho začít přemlouvat. Trochu povytáhne bradu, aby si pohrál s jeho spodním rtem, do kterého se nakonec i trochu zakousne a přesune ruce na zadek, kde se mu hodně líbí.

"Co takhle kdybychom vyhráli oba."Ani na chvilku nepřestal přemýšlet, jak se z toho vykroutit a udržet si v tomhle ohledu nedotčenost, co se jiného chlapa týká. 

"Hm...Vím, že tady ty hračky jsou...Každý jednu a oba jsme vyhráli." Je vidět, že je v posteli ochotný dělat vážně kde co a co kde. Tedy až na to, k čemu před nějakou chvilkou svolil, tedy pořád jen částečně. Schválně mu drze přejede po polovičkách přes látku zrovna v místě, kam by se klidně rád podíval.

"Třeba by to bylo úplně něco nového?" Nedá si pokoj, ale na jeho hlase je znát, jak moc to s ním mává, jenže asi spíš představa těch hraček. 

Gackt

Vnímá veškerý jeho odpor, ale nakonec vždycky celkem nenásilně poleví. Musí na něj opatrně, nenaléhat, ale zase ne tak pomalu, aby stačil přemýšlet. Je to neustálé balancování a zkazit to jde opravdu rychle, ale zatím vzrušené tělo pod ním nevykazuje žádné známky toho, že by chtělo křičet Dost. Torův hluboký hlas je trochu nezvyklý i jeho uším, ale o nic méně vzrušující. Je to trochu jako sedět na náloži dynamitu, velmi návykové. +Ten Mana je vážně neskutečný pitomec, odejde s Klahou, když může mít tohle? Hodně štěstí v ložnici, ukoušeš se nudou.+ Popřeje svému nejlepšímu nepříteli, než se jeho mysl opět naplno vrátí k Torovi pod sebou. Teď už leží, svírá jeho boky i pozadí, až to skoro bolí a Gackt by si skoro mohl sáhnout na ty gejzíry vybuchující vášně, které musí neustále krotit. Vnímá, že Tora už zase nepřemýšlí, že i když si v baru slíbili cokoliv, jedná už čistě instinktivně. Není schopný ty dvě věci oddělit od sebe a vést tohle celé rozumem a Gacktovi to připadá roztomilé. Jakmile padne slovo Povozím, Gacktovi se na zátylku postaví chloupky. Ani omylem! Ale stejně mu to zvedne koutky pobaveně nahoru, když se mu podívá do očí. 

"Prohrál bys a ty nechceš prohrát. Nejsi ten typ." Vydechne hrdelně. 

"Nechceš říct Gaa-chan, měl jsi ve všem pravdu, byla to pitomá hra a já jí projel… chceš mi ukázat, čeho jsi schopný." Ani na kousíček! Jenom ta představa ho nutí cítit se jako nahý v trní a s erekcí to není hezké ani trochu. Nechává ho, aby si hrál, aby ho tahal za ret, v něm samotném to zvedá vlny silné touhy, která začíná být těžko koordinovatelná. Když Tora začne se svým novým návrhem, narovná se na něm do sedu a začne se mezi jeho slovy prát s páskem jeho kalhot a zipem. Chce ho o ně v mezičase pěkně připravit. 

"Moje oblíbené hračky jsi mi zakázal a nechce se mi věřit, že bychom si oba oblíbili náhražky toho, čeho originál odmítáme..." Ne, že by tady neměl i plno jiných věcí. Dlouze si prohlíží jeho tvář a oči. 

"Řekni, Gaa-chan, měl jsi ve všem pravdu a já budu příště poslouchat všechny tvoje rady jako má mladší bratr poslouchat staršího. A já řeknu, dobře, Tora-chan, tak já tě tedy pustím, ale prohrál jsi. Kromě toho se mi nechce chodit po domě s neuspokojenou erekcí, je to dost škoda, proč bych toho měl nechat?" Tahá z něj kalhoty dolů. Dostává se mu pohledu na velmi potetované, pevné tělo. 

"Yakuza by měla radost." Okomentuje to, protože on sám je téměř bez poskvrnky a vlastně si na tom dost zakládá. Líbí se mu i jeho klín, na kterém se pohledem dost dlouho zastaví, než k němu natáhne dlaň a rovnou ho tam pohladí. 

"Ty nechceš skončit… ale jsi vlastně jenom velká kočka. S čím si chceš hrát? Jaké klubíčko ti mám hodit?" Trápí ho dál, zatímco ho škádlí svými prsty na špičce a klouže pohledem mezi tím místem a jeho očima. 

Tora

Plácne sebou horní polovinou těla zpátky na pohovku, když jím projede další vlna vzrušení. Je pro něj skoro nemožné to jakkoliv kontrolovat a nejspíš bude zase upřímný. Tak to bylo vždycky, když si ho brala vášeň.

"Neprohraju." Brání sám sebe a v očích se mu zračí, jak moc nad ničím nepřemýšlí. Ani nechce, daří se mu obstojně, alespoň a chvíli dostat Manu z hlavy. Pořád tam někde v koutku je, jak kdyby sledoval, co se tu děje. Tím, co tady provádí před ním, ale pomalu zavírá dveře. Je to tak dobře, ještě chvíli a asi by se zbláznil jen z myšlenky na něj.

"Sbalil jsem tě tím, že jsi sbalil mě." Stojí si za svou pravdou. V podstatě to tak je a sám sobě se vlastně trochu snaží namluvit, že se pořád úplně nepodvolil, začíná to být ale pěkná lež. Prohne se trochu v bedrech, když následuje další vlna, kterou podpoří dalším trhnutím Gacktových boků proti sobě.

"Ukážu ti, čeho jsem schopný, jen aby ses nedivil." Podívá se mu zpříma do očí a znovu se trochu pozvedne, aby byl jeho rtům blíž. Je pro něj obtížně jen tak ležet. Nikdy to neuměl, nedokázal jen nečině přihlížet a nemít to pevně v rukou. Zarazí se, jakmile ucítí doteky na svých kalhotách a jemu jasné, o co se pokouší, ani se na to nemusí podívat. Stejně neodolá pokušení tam na chvíli sklopit oči.

"Seš si jistej, že si neoblíbíš jiné hračky?" Ne, nedokáže si úplně odpustit to zkoušet znovu. Podvědomě už tuší, že začíná prohrávat boj se sebou samým. Ještě chvíli a skutečně mu bude jedno, co se bude dít. Znovu oči těknou dolů k jeho klínu a zpátky do Gacktovy tváře, když už začíná pomalu přicházet o kalhoty. Je pomalu šílený touhou a stejně ho jeho slova vrací zpátky do reality. Má to vážně říct? Dokázal by to? Dlaně prudce opustí Gacktovy boky a sevře jeho zápěstí, aby jim na vteřinu zabránil se hýbat. Se zatnutím svalů na břiše, až se tetování zavlní, se posadí a přiblíží tvář k té jeho.

"Možná, že jsem opravdu prohrál, ale mnohem dřív, než jsem tě vůbec potkal." Vyjde z něj něco naprosto upřímného, ale pořád mu ty ruce nepouští, jen je zpátky položí na zapínání svých vlastních kalhot. Skoro to vypadá, že má potřebu kontrolovat alespoň tohle.

"A já měl spíš dojem, že v posteli s tebou je to výhra." Ušklíbne se s nádechem pobavení a znovu se na chvíli natáhne pro jeho rty.

"Tváříš se tak celou dobu." Zamumlá už zase trochu udýchaně a protočí nad ním očima ohledně Yakuzy. Pustí jeho ruce a vzápětí se mu dostane odměny. Nechá své tělo padnout zpátky na lenošku a zmučeně zasténá pod dotekem jeho ruky. Už to protahuje moc dlouho, aby tohle dokázal ovládnout. 

"Nechceš už přestat kecat a začít něco dělat." Ozve se jeho netrpělivý hlas a ruce mu vystřelí ke Gacktovým kalhotám, které začne nedočkavě rozepínat. Pořád si ještě úplně nepřipouští, že by nakonec nemohl být po jeho. Dokonce se krátce uchechtne, když přijde na klubíčko.

"Hm, můžeš být moje klubíčko. Rád si pohraji, to my velké kočky umíme ze všeho nejlíp." Blýskne se mu v očích, když boj se zapínáním jeho kalhot obstojně vyhraje.

"Já bych o jednom skvělým klubíčku věděl, vlastně už ho skoro vidím. Mám dobrou představivost." Prozradí mu bez váhání a znovu mu uvězní zápěstí v pevném stisku. Musí, jinak ho jeho ruce v klíně brzo vystřelí až do nebes. Hodně brzo. Nakloní hlavu mírně na stranu, když mu Gacktovu pravou ruku začne přibližovat k jeho klínu.

"Ale možná mi může ukázat, jak si hraješ sám." Oh ano, on se milerád podívá.

"Přece bys sis neodpustil mě poučit, jak to je správně a nejlepší. A klidně se na to můžeš svléknout. Rád se podívám na to, co jen tak někdo neviděl." Provokuje ho dál a nechá jeho ruce v klíně být. Sám sjede na jeho pozadí, aby vzápětí vyjel kousek výš a nechal je zmizet pod povolenou látkou kalhot. Hezky v teploučku, tam se mu moc líbí a je vidět, že už zase neví, kde je nahoře a kde dole.

"Nebo si můžu hrát tady, třeba si to nakonec rozmyslíš, Ga-chan. Možná, když řeknu, že jsi opravdu vyhrál, dovolíš mi něco, co nikdo jiný nemůže." Nějak se nemůže donutit ho prozatím pustit a ani neovládne touhu poškádlit ho prsty mezi polovičkami. Neskutečně ho dráždí představa, že by byl opravdu první, kdo by něco podobného zkusil a ještě uspěl. Jednou dlaní opustí prostor jeho kalhot, klouže po pevném těle pořád výš, než promne jeho šíji a škádlivě na ni zatlačí, jak kdyby ho chtěl donutit se k němu sklonit.

"Možná bych ti mohl říct..." Zašeptá tiše s krátkým povzdechnutím.

"Jak si velké kočky hrají, když mají ty klubíčka tři. Můžeš mi zase něco říct ty, třeba jak by se ti to líbilo. Pojď sem, pošeptám ti to." Pobízí ho a znovu zatlačí na jeho šíji. 

Gackt

Jenom ho tak líně hladí v klíně, usmívá se a dělá na něj nedůvěřivé hm, hm. Torova nepříčetnost se stupňuje a už mu začíná slibovat, že se bude divit. No dobře, na to se těší. 

"Jsem si naprosto jistý." Řekne mu, když dojde na hračky, ale v ten okamžik ho Tora chytí za ruku a přitáhne se jako nic do sedu až těsně k němu. Gackt se mu podívá dlouze do očí. Příliš nerozumí, co tím myslí. Mluví ještě pořád o Manovi a o tom, že ho nechce nebo je to narážka na sebevědomí nebo snad něco úplně jiného? Musí se samolibě ušklíbnout. 

"Samozřejmě, že je, to brzo poznáš. Ale Tora-chan, zatím jsi toho namluvil mnohem víc, než já." Popíchne ho nazpět. Je chvílemi opravdu roztomilý. Nechá ho, aby mu také rozepnul kalhoty a znovu se zasměje, když je nazván klubíčkem. 

"Nechám tě pohrát si, ale jenom tak, jak chci já." Řekne mu rozhodně, než Tora jeho ruce znovu zastaví a pak začne mít tendence strkat je Gacktovi mezi jeho vlastní nohy. Tak to tedy ne…! Samozřejmě se zapře proti němu, aby mu ruce už nikam posunout nemohl a vrhne po něm káravým pohledem. 

"Ale no tak, tohle ty nechceš. Už se třeseš na to, aby se něco stalo, nemáš trpělivost jenom se dívat..." Vkládá mu myšlenky pod ruce, aby přesvědčil jeho hlavu, že to má konečně vzdát. 

"Poučím tě, ale s názornou ukázkou. Musíš si všechno vyzkoušet na vlastní kůži, jenom tak se ti to vryje opravdu do paměti, víš? Je to jako ve škole. Teorie je jedna věc a praxe zase druhá..." Rozhodí rukama, aby ho Tora musel pustit a on znovu uvězní jeho pýchu v dlani. Raději ho trochu zalehne, opírajíc se o jedno předloktí, zatímco druhou dlaní už cíleně zpracovává jeho penis a prozatím ho nechává, aby se dotýkal jeho pozadí, dokud s tím nezajde moc daleko. Kdyby věděl, kde má hranice a Gackt by mohl na chvíli povolit ostražitost, bylo by to moc příjemné, ale cítí, že tak daleko ještě nedošli. A nesplete se, protože Torovy nenechavé prsty se brzy ocitnou vzadu a mnohem dál, než by chtěl. Tak tam mu sahala jenom jediná osoba na světě a jenom sahala! Ošije se, vytáhne dlaň z jeho klína, aby mohl popadnout tu jeho a přibije ji k pohovce vedle Torovy hlavy poměrně silným stiskem. Tora má vážně štěstí, že si vymínil ta pouta, jinak by už pro ně šel. Svoje slovo ale porušit nemůže. Jenže co má chytat dřív, když Tora okamžitě použije zase druhou ruku a přitahuje si ho k sobě za šíji? Skloní se, klidně si nechá šeptat do ouška a koutky se mu zvednou, když se dozví o trojce. 

"Tak ty jsi na skupinky… mohl jsem si myslet, že ta narážka v baru nebyla jenom tak. Ty budeš pěkné kvítko z čertovy zahrádky. A pak, že si nevěříš..." Pošeptá mu zpět a rozhodne se, že takhle to dál nepůjde. Nejvyšší čas, vymazat mu mozek z hlavy. Popadne ho za obě zápěstí, která železným stiskem přibije k pohovce vedle Torovy tváře a drží. Částečně se tak opírá předloktími o jeho, když se klínem otře o jeho klín a začne se proti němu pohybovat v jednoznačných zhoupnutích. Rty přitiskne na Torovy a začne je zkušeně drancovat, aby mu nedal ani chvíli pokoj. Žádný prostor k nádechu, natož k mluvení, až dokud ho nebudou brnět a natékat mu a čím je to všechno divočejší, tím rychleji a prudčeji simuluje svoje budoucí pohyby proti jeho klínu. 

Tora

Pořád se pokouší mít navrch. Jeho hlava si nedokáže jen tak připustit, že by se měl vzdát. Tak daleko pořád nedošel. Ví, že už nedokáže přibrzdit, ale taky není v rozpoložení, kdy by se mu jen tak vydal. Gackt na jeho nenechavé doteky zareaguje tak, jak čekal. Ne, vážně nevěřil tomu, že by ho jen tak nechal. Oba dva asi moc dobře ví, jak se moc dá propadnout momentálním pocitům, ale Gackt je na tom rozhodně lépe v sebeovládání. To jeho je hodně nejisté a nestabilní, stejně jako jeho povaha.

"Vždycky jsem byl spíš na praxi." Povolí svému já a konečně začne mluvit upřímněji. Ano, pro něj byla teorie naprosto k ničemu. Tiše zavrčí a vzápětí si povzdechne, když se Gackt začne bránit a omezovat ho pohybu. Na tváři je jasně vidět, že se mu to ani v nejmenším nelíbí.

"Copak se děje, bojíš se, že bych si dovolil příliš?" Uhodí na něj a neklidně se zavrtí, jak kdyby se chtěl zpoza něj vymanit. Ani další pokusy nejsou vůbec úspěšné a on sám neví, jestli se mu to líbí nebo ho to štve. Možná ho měl Gackt rovnou opřít u toho baru, aby neměl čas vůbec nic vymýšlet. Takhle by pořád něco zkoušel.

"Není špatné mít si v posteli z čeho vybírat. Když máš dost odvahy." Ano, v posteli ji má, aby si troufnul i na něco podobného, i když čtyřka nedávno, byla dílo náhody. No, ono se to dalo v podstatě říct i o předchozích zkušenostech. Nikdy moc cíleně nechodil po baru, prostě se to nějak stalo, když si dodal trochu kuráže panákem. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, možná podráždil jeho fantazii a neušetřil ho pikantních detailů. Gackt se ale rozhodl, že už hraní bylo dost. Takový útok ani v nejmenším nečekal, jinak by se asi vážně bránit. Teď ale nemůže vůbec nic. Možná jen trochu pohnout bedry, jak kdyby ho v první chvíli chtěl shodit.

"Teď si ale nic neužiješ a..." Podaří se mu ze sebe dostat, než přijde první pohyb boky. Zakloní na vteřinu hlavu, aby si mohl povzdechnout o něco hlasitěji a pak ji zase skloní zpátky. To už si Gackt uzme jeho rty a on sám vůbec nechápe, jak je možné, že jenom jeho polibky jsou tak skvělé. +Léta tréninku.+ Osvětlí si to během chvilky a je to asi to poslední, na co dokáže myslet. Měl pravdu, dohání ho k šílenství a to se ještě nic neděje. Co přijde za chvíli? To už nejspíš nedomyslí. Podvědomě se pořád snaží osvobodit, aby ho mohl za ty boky vzít a zrychlit tempo. Nutně potřebuje víc a nejlíp dohnat sebe i jeho k vrcholu. Už si moc dlouho hráli, on vážně není z těch trpělivějších. Má pocit, že se každou chvíli musí nutně udusit a stejně se nesnaží ho přestat líbat. Každý další polibek v něm probouzí mnohem víc a podporuje zvířecí touhu, aby tohle nebylo všechno. Začíná mu být upřímně jedno, jak tohle dopadne, hlavně aby se něco stalo. Nemá příliš prostoru, ale stejně se mu snaží vyjít boky trochu vstříc, uspíšit to celé. Slastné vlny se přes jeho tělo přelévají v prudkých přívalech a hrozí, že ho brzo smetou. Čím víc se blíží k vytouženým výšinám, tím víc má před zavřenými víčky jen jedinou osobu. Nedokáže to vypnout, kdyby se tohle nedělo, bude to snazší. A tím spíš nechce přestávat. Jestli to je jediná možnost, jak ho vidět, bude to dělat klidně každou hodinu denně a bude mu jedno jak a s kým. Odvrátí hlavu stranou, aby dostal potřebný vzduch do plic a prudce otevře oči, aby se podíval do Gacktovy tváře.

"Tak už si přestaň hrát a udělej to." Sekne po něm ochraptěle.

"Vyhrál si, je čas na tvou odměnu." V očích se mu blýskne a znovu povytáhne bradu, aby ho začal líbat. Udělá to, ale ne kvůli tomu s kým tu je, ale na koho myslí. Jakmile nad tím začne zase přemýšlet, asi se půjde dobrovolně odstřelit, protože nevydržel ani jediný den. 

Gackt

Trvá to jen malou chvíli, než se z Torových rtů začnou ozývat trochu zmučené steny a on mu pod rukama začne povolovat. Pohyby Torových boků byly nejdřív uhýbavé, ale teď už mu vycházejí vstříc a snaží se dostat z toho dráždění co nejvíc. Stejně tak cítí prudkou odezvu Torových rtů a ví, že mu začíná propadat. Obrana povoluje kousek po kousku a začíná se objevovat jenom ryzí chtíč po tom, co se tu děje. Teď už Gackt vyhrál, ví to i beze slov, ví, že Tora se už podvolí a nechá na okamžik zkrotit. Mohl by ho pustit, ale nemyslí si, že by mu tím nějak ublížil, když to neudělá. Potřebuje se vybít, užít si, proč ho o to připravit? Kvůli tomu sem přece nejeli, aby mu dal ošklivé školení a pak ho poslal pod studenou sprchu. Pustí jeho dlaně, aby Tora mohl sevřít pevně jeho boky, ale není odstrčen, naopak, Tora si v těch pohybech začne sám pomáhat. Spojení jejich rtů se na chvíli přeruší, aby ho Tora sám pobídl. Gackt se na několik dlouhých okamžiků podívá do jeho očí, honem hodnotí situaci, nechce ho lámat, ale nemyslí si, že by se to teď dělo. Sám už je zpocený a pramínky vlasů na čele se mu začínají lepit k sobě. Není čas na nějakou přípravu, ale Tora vypadá tak bez sebe, že to ani nebude nutné. Koneckonců kdyby s tím Gackt začal, nejspíš by mu utekl. Spěšně si olízne prsty a zamíří tou dlaní rovnou dolů mezi jejich těla a ještě dál. Důkladně ho poškádlí rovnou v místě jeho vstupu, ale znovu přitiskne rty na jeho a začne ho opět dostávat mimo sebe. Potřebuje, aby na chvíli nemyslel, aby odvedl svou pozornost od toho, co Gackt dělá. Normálně by to celé bylo úplně jinak, jenže dnes to nejde. Dráždí ho krouživými pohyby, jemně masíruje ono místo a nakonec do něj vsune prst, ale ani na chvíli nepřestává drancovat jeho rty a posléze i jeho krk v místě tepny. Přidá postupně další dva, zatímco ho okusuje, útočí na něj zas a znovu, chvíli na rty, chvíli na kůži okolo nebo jeho ouško, všude tam, kde ví, že je to k nesnesení příjemné a pak už se skutečně klínem opře proti němu a pomalu vstoupí. Není to agresivní ani násilné, ale ani na nic nečeká. Žádné dlouhé protahování a opatrné našlapování, stejně to zvíře pod ním na nic podobného není, natolik už si ho troufá posoudit. Chvíli to trvá, než mu Tora dovolí, aby se v něm mohl volně pohybovat, ale Gackt ví, že nepotřebuje moc. Na druhou stranu by byl rád, aby si to celé alespoň trochu užil, takže boky zhoupne v krouživém zavlnění a cíleně hledá speciální místa uvnitř jeho těla. To samé dělá i svým jazykem uvnitř jeho úst a jakmile ty dva body podráždí ve stejnou chvíli, musí se usmát do jeho rtů. Paže už se mu mírně chvějí námahou, celé tohle je hodně rychlé a divoké, ale člověk se občas musí příjemně uhnat. Všechno svoje dráždění zopakuje několikrát, dokud nezačne mít pocit, že už to Tora déle nesnese a pak na něj znovu zaútočí jako na začátku. Jeho pohyby jsou teď rychlé, dravé, nekompromisní, prudké a mají za cíl jediné… naprosto ho vystřelit mimo realitu tohoto světa. Slastně ho zničit, přimět spát až do rána a alespoň na chvíli zapomenout. 

Tora

Je připravený úplně na všechno. Něco se v něm zlomilo, ale ne tím špatným způsobem. Chce, aby to udělal, aby sám sebe zase v něčem překonal. Je to zvláštní pocit, ale Gackt se o něj v podstatě postaral. Nebýt jeho, tak se nejspíš zavře doma a nevyleze, dokud nebude muset třeba na zkoušku. Asi opravdu potřebuje podobné rozptýlení, aby nad jistou osobou přestal přemýšlet. Nechává víčka zavřená, i když tím trochu týrá sám sebe. Jenže jeho tělo už propadá úplně jiným pocitům, které ho ženou dál a dál a zakazují mu říct slovíčko dost. Ne, už ví, že to neřekne a dotáhne to celé do konce. Musel s ním někdo hodně zatřást, aby i to uvědomil. Všechno není jen černo bílé, teď to vidí plně jinak, než obvykle. Další a další povzdechy se postupně mění v zasténání. S prvním dotekem v místech, kam ještě nikoho nepustil, ho nutí se podvědomě trochu napnout. Jen na vteřinu, kdy k tomu má prostor, pak už je zase v zajetí Gacktových rtů, které mu nedovolují myslet, že je něco špatně. I jiné rty by ho nejspíš dokázaly přesvědčit ale ne...Ty si musí úplně vyhnat z hlavy. Je přesvědčený, že tohle mu pomůže. Natáčí hlavu stranou, aby mu dovolil užít si jeho krk víc. Dlaněmi svírá jeho boky a ani na vteřinu je nepouští. Prudce otevře oči a zalapá po dechu, jakmile ucítí proti svému nitru něco mnohem většího. Napadne ho, že je to příliš, že není možné, aby si něco podobného vůbec užil. Stačí jen vteřina, kdy se všechno zase otočí a Gackt svým přirozením podráždí ta správná místa. To už místnost protne táhlé zasténání. Dlaně automaticky zamíří na pevný zadek, za který se ho snaží posílat proti sobě a dohnat sám sebe ke slastnému vrcholu. Ne, nemá sílu to prodlužovat, chce sprintem doběhnout k cíli. Zalapá po dechu, jak se snaží něco vyslovit, ale není schopný vydat ani hlásku. Místo toho se znovu ponoří do polibků, které si doteď vyměňovali. Před očima už se mu postupně zatmívá. Cítí kapky potu na svém těle, které se snaží chladit rozpálená místa, je to marný boj. Už jen kousíček. Ví, že není daleko od vrcholu a Gackt mu dává přesně to, co si přeje. Prožít chvilku uvolnění a ponořit se do slastných vln. Stačí jen pár posledních prudkých přírazů, než se naposledy prudce pohne proti němu a se jménem na rtech vyvrcholí kamsi mezi ně. Jenže to nebylo Gacktovo jméno, které se prodralo skrze jeho rty. V prvních okamžicích to vůbec nedokáže vstřebat. Neuvědomuje si, co řekl na svém vrcholu. Zvládne jen trochu bezmocně ležet a oddechovat jako po maratonu. Nevnímá vůbec nic kromě sebe a pomalu odplouvajícího pocitu, že prožil něco neskutečného. Jeden by ani neřekl, že to může být tak intenzivní. A pak přijde uvědomění, jak moc byl mimo a koho měl v tu chvíli před očima. Mana ho zničil víc, než dokonale.

"Uhm." Dostane ze sebe jako první a už se začíná podvědomě zase mračit.

"Gomen." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Vezme Gackta za předloktí a pokusí se ho z posledních sil odtlačit, jak moc rychle si přeje zmizet. Ne, nelituje toho, jen...tohle neměl nikdo vědět.

"Hm, dám si panáka a půjdu. Díky za lekci, tohle jen tak nezapomenu." Pokusí se rýpnout si ve svém vlastním stylu, ale moc mu to nejde. Ani to zvedání nemá přílišný úspěch. Připadá si, že vypil celý bar v jeden večer a snaží se mu to namluvit i jeho tělo, které odmítá poslušnost.

"No, možná za chvilku." Ušklíbne se a plácne s sebou zpátky.

"Někoho na první pomoc, tady asi nemáš, co?" Prohrábne si vlasy a pořád se tak nějak snaží popadnout dech. 

Gackt

Tak tohle se mu opravdu povedlo. Mimo tuto realitu ho skutečně dostal, ale ne tak, jak si původně představoval. Vlastně by ho to nejspíš mělo rozzlobit, měl by z něj slézt a vyhodit ho odsud, když si ho ve chvílích rozkoše naprosto spletl s někým jiným. Tohle se Gacktovi tedy ještě rozhodně nestalo a pro jeho ego by něco podobného jindy bylo vážně neúnosné, jenže dnes to bylo jiné. Vlastně ho chápe. Oddálí se od něho, aby se mu udýchaně podíval do tváře, zatímco je Tora ještě chvíli mimo. Má ho plnou hlavu, je naprosto zamilovaný a Mana o tom nejspíš ani netuší. On sám měl dlouho před očima jenom jednu jedinou tvář ať už byl s kýmkoliv, jenom si uměl dát pozor na to, aby to nikdy neprasklo, ale Tora je v pytli úplně a navíc to jeho sebeovládání… Když dojde na omluvu, jenom se trochu ušklíbne a sám se z něj odvalí stranou, aniž by ho musel nějak víc odstrkovat. Tohle rozhodně nebyla situace pro pokračování nebo jiné vřelé chvilky. Přetočí se do sedu a sáhne do strany pro tričko, aby si do něj mohl otřít tvář. To díky za lekci zní trochu kousavě, ale jen tričko odtáhne, aby se na něj mohl podívat. Tora se hrne na nohy jako by sem nešel dobrovolně, ale brzy se mu zamotá hlava a kecne si zase zpátky. Gackt se po něm nemusí ani natáhnout. 

"Jestli jsi u toho volal jeho, doufám, že to stálo za to alespoň podobně..." Řekne konečně a sám vstane, aby našel kalhoty, které si natáhne. Nakonec se po něm ohlédne s lehkým úsměvem. 

"Myslel jsem, že sebe, ale operace se nezdařila. Mozek zůstal a srdce taky." Pokrčí rameny a sám jde k baru, aby jim nalil oběma. Vrátí se se skleničkou k němu a podá mu ji do dlaně. 

"Nemusíš nikam spěchat. Prostě si zalez do jedné z ložnic a spi." Chvíli na něj shlíží, než se sám napije. Byl to dobrý sex, když už nic, způsobili si navzájem alespoň blažené chvilky. 

"Poslyš… nezlobím se. Vzhledem k tomu, o čem jsme spolu před tím mluvili… to chápu." Řekne. Víc není potřeba. 

"Po schodech nahoru, druhé dveře vlevo. Nechoď domů, změna prostředí ti prospěje. Zítra můžeš zmizet nebo… příště půjdem třeba běhat." Navrhne mu nakonec, co se mu honilo hlavou na začátku. Totiž, že by si ho docela rád vzal víc pod křídla. 

"Ten společný festival se blíží, třeba ti můžu dát pár profesionálních rad. A nemyslím zrovna sex… Mana by asi neocenil, kdybys mu připomínal mě." Mrkne na něj a pak se prostě otočí na patě a zvolna odejde od baru směrem ke schodům a vlastní ložnici. Potřebuje sprchu a odpočinek a později večer má ještě pracovní schůzku. Tora se může bavit objevováním tajů jeho domu a on sám zase tím, jestli mu přece jen nezkusí pomoct… +Mana-chan, ty budeš stát nervy všechny, kdo tě znají, ne jenom mě… myslel jsem si, že už jsem se tě zbavil, ale zdá se, že to nejde tak snadno...+