Tora x Gackt - O co ještě mě chceš připravit? - část 4.

(Gacktova vila)

Gackt

Potěšeně se usměje, když mu Tora na rovinu řekne, že to na něj udělalo dojem. Jednak je hrozný egoista a nemohl by se sebou žít, kdyby to tak nebylo a jednak se mu líbí jeho upřímnost a přímočarost, která byla v Japonsku dost vzácná. Vlastně to hodně Japonců doslova odmítalo a Torovi to muselo v jednom kuse komplikovat život. Už o něm slyšel, že je hodně svůj a lidé nevěděli, co si s ním počít. Tváří se pořád stejně vyrovnaně, když si ho Tora prohlíží a složí mu další kompliment, ale neodkloní se od něj. Zvolna si prohlíží jednotlivé rysy jeho tváře, poslouchá jeho další odpověď ohledně otevřenosti v sexu a udělá jakousi uznalou grimasu. Tak už chápe, proč zrovna Mana. Tohle řádění budou mít společné. +To jsi ho měl poznat, když byl o pár let mladší.+ Pomyslí si pobaveně. Je to roztomilé, když mu Tora začne vyprávět o té čtyřce. Není si úplně jistý tím, proč to dělá. Jestli to má udělat dojem nebo je to nervozitou, že má potřebu mluvit víc a víc, ale rozhodně je to… kawaii. Nakloní hlavu mírně k rameni, když mu řekne, že má nízké sebevědomí. Proboha proč? Pravdou ale je, že už si to chvíli myslel. Dokonce ani nepovytáhne obočí, když se Tora nakloní blíž a varuje ho, že by mohlo dojít na pěsti. Jen mu oplácí pořád ten stejně dlouhý, upřený a dobře naladěný pohled z očí do očí. A znovu ty pochybnosti… prý kdyby připustil, že se mu líbí. On mu nevěří, že by to mohl myslet vážně? Rozhodne se, že mu prozatím neřekne, co si o tom všem myslí, i když má v plánu dát mu pořádnou přednášku ohledně sebevědomého muže, jen co na to bude vhodná příležitost. +Tora-chan, nemysli si, že se vidíme naposled.+ Projde mu hlavou. 

"Tak dobře." Souhlasí s jeho návrhem na novou hru a narovná se v ramenou, když se rozhlédne po lokále. Tohle pro něj bude naprostá hračka. Byl na podobné kousky jako stvořený a nikdy neměl problém to zkusit na kohokoliv. Jen od něj ti chlapečci většinou zmateně utíkali. 

"Přemýšlím, jestli mám být hodný a rovnou ti dohodit rande nebo si na tobě smlsnout a poslat ti do cesty něco náročnějšího. Teď, když vím, že na podobnou hru nejsi úplně stavěný, mám všechny důvody si myslet, že už jsem předem vyhrál. A nebo můžu trochu podvádět… Říkal jsi vybrat kohokoliv, kdo je tady v téhle místnosti… Můžeš zkusit sbalit mě." Znovu se na něj dlouze podívá, ale pak se zasměje a kývne bradou směrem k toaletám. Už chvíli tam pozoruje nervózně vypadajícího mladíka v obleku do práce, který zuřivě telefonuje s někým z rodiny, možná s manželkou, protože musí povinně chlastat se svým šéfem, dokud ho ten nepropustí domů. Běžná životní praxe. Pěkný kousek, jen… Gackt pochybuje o tom, že by to mohlo zajít kamkoliv dál, než ke zmatenému pohledu a pohrůžce přivolání policie. 

"Můžeš si vybrat." Pokrčí nenuceně rameny. Třeba dá Tora raději přednost jemu? Pak by byl opravdu zvědavý, co bude dělat. Protáčí v prstech panáka, ale zatím nepije, nechává to na něm. Tora má postavu na to, aby snesl hodně a Gackt zůstane raději mnohem víc střízlivý, pro všechny případy. Vesele mu z toho jiskří v očích. +Jen si ještě dej, je to prima na zábrany.+ 

Tora

Asi trochu tuší, co se Gacktovi prohání hlavou. Tedy v té části, točící se kolem sexu. Neřekl mu to proto, že by se chtěl chlubit, spíš jako věc, která dokazuje jeho hranice, které v podstatě nemá, dokud nechce jít někdo po něm. Sám se rozhlíží po lokále a už si předem odhaduje, kde budou jeho šance úplně minimální. Tohle nebyl úplně nejlepší nápad, on ty šance u nikoho nevidí příliš růžově a začíná mít pocit, že mu to Gackt pěkně osolí. Má pocit, že si dovolil příliš. +Jo tohohle bych možná zvládl.+ Určuje si ty nejlehčí cíle, kde by měl možná šanci, ale pochybuje, že by se k nim kdy dostal. +Moc mluvíš, prostě moc mluvíš.+ Počastuje se v duchu, ale ta nabídka byla spíš na odlákání pozornosti. Jen on ví, jak moc si tím zavařil. No co, pořád se může vymluvit, že už musí jít, no ne? Ne, na něco podobného by asi neměl žaludek. Ohlédne se po svém společníkovi, když přijde jeho nabídku na hru a vypadá překvapeně. Rozhodně to měl čekat. Protočí sám nad sebou očima, zamumlá něco ve stylu, že je v pytli, možná trochu ostřeji a kopne do sebe dalšího panáka.

"Možná ti radši koupím tu nejdražší flašku, tohle jsem moc nedomyslel." Narazí bez váhání na Gacktův vzhled a hlavně na jeho ego. Minimálně na to, musí nutně sbalit každého.

"Příště mi připomeň, že mám jí pít s někým, komu sahám aspoň po kotníky." Ne, tohle není narážka na vlastní nízké sebevědomí, ale spíš kompliment na Gacktovu adresu. 

"Hm, co jsem o tobě slyšel, vymyslíš si někoho, kdo mě vynese v zubech." Uchechtne se, ale moc dobře mu z toho není. Bude se muset hodně snažit, aby si neuřízl velkou ostudu. To prostě nechce, i kdyby měl polknut všechno, co si o sobě myslí. Tohle není jen na panáka, ale rovnou na celou flašku, kterou vypije na ex. Ušklíbne se na něj, jakmile přijde na t o podvádění a v jeho očích je patrná věta, já si to myslel. Vůbec netuší, co ho může napadnout. Jak moc mu bude chtít zavařit a ukázat mu, že tu sedí s někým, kdo si nebere servítky s ničím a s nikým. Zrovna zvedá sklenku ke rtům, aby se opravdu pořádně napil, když přijde první možnost a mále ho u toho poprská. No jistě, to si mohl myslet, že vymyslí tu úplně nejhorší možnost, jak by ho mohl sbalit proboha? Podaří se mu polknout všechno, co má v ústech a ani kapka se nedostane ven. Chvíli to trvá, než si řádně odkašle a trochu ho přestane pálit v krku a možná i v mozku, kam ten alkohol vletěl.

"Mohl jsi říct, že mě chce rovnou utopit." Střelí po něm očima a trochu se zamračí, než se uchechtne a protočí jimi v sloup. Gacktův druhý výběr není o nic lepší.

"To je trochu jak z louže pod okap." Sdělí mu první názor na celou sázku, ale vymyslel si to a měl by se podle toho zařídit.

"Asi někomu řeknu, ať mi dá ránu, až zase vymyslím, něco podobného." Prohodí zamyšleně a pohrává si s prázdnou sklenkou mezi prsty. Je vidět, že analyzuje všechny své možnosti. První pozoruje chlápka u záchodů a pak se koutkem oka podívá i na Gackta. Mohl by mu to vrátit tím, že si vybere jeho? Nikdo přece neřekl, že s ním musí spát, no ne? Ale kruci, je to Gackt. I kdyby si o sobě myslel hodně, tohle je úplně mimo jeho ligu. +To sis myslel i o Manovi.+ Připomene si a ano, už ho má zase v hlavě. No kruci. +Je to jak, v doktorském, to už máš za sebou. Prostě si zahraj na někoho jiného. Na někoho, kdo si věří.+ Pobídne se v duchu, sáhne po lahvi, nalije si dalšího panáka a když zvedá sklenku ke rtům, podívá se Gacktovi do očí.

"Dobře, hra může začít." Napije se a pak sklenku odloží, než se k němu přisune blíž. Už teď si připadá pitomě, ale výzvy má rád, hry taky. Snad nebude za idiota, to už by pak nevytáhl paty z domu.

"Jak by jeden obyčejný kluk, mohl sbalit někoho takového formátu, hm?" Nadhodí jako první otázku do prostoru a znovu si ho dlouze prohlédne.

"Balit tě na sladký řečičky, to by bylo spíš pro smích. Na panáka, už jsem tě vlastně pozval, takže první krok by mohl být úspěšně za mnou." Odtuší jako první. Jeho hlas je o něco hlubší a snaží se využít svého pohledu. Na to dostal hodně lidí, i když většinou spíš neplánovaně. Přiblíží se k němu odvážně ještě o kousek a musí si přiznat, že to s ním řádně zahýbá. Nakonec sbalí spíš Gackt jeho, než aby to bylo naopak. +No kruci, podruhé.+

"Ale jedna věc by mohla hrát v můj prospěch. Co když ti nabídnu něco, co nikdo neměl a nikdo mít ani nebude." Vrátí se ke svým hranicím.

"Jaký by to byl pocit, být v něčem jediný a první?" Provokuje ho svými návrh a čím déle mluví, tím víc se vytrácí jeho pochybnosti. Pořád má pocit, že je to pro něj nepředstavitelné, ale nic z toho se nepromítne navenek.

"Co kdybych tě svedl tím, že svedeš ty mě?" Je příliš blízko, aby ho to nechávalo chladným. Bylo to vždycky dost rychlé, podobným pocitům propadl snadno a teď je to znát.

"Mohl bych vymýšlet složité scénáře a stejně vím, že bych neuspěl. Někdy zabere to nejjednodušší, co můžeš nabídnout a to, co je pro ostatní cenné. Co je pro mě cenné." 

Gackt

"Ale prosím tě, sbalil jsi Manu a chceš mi tvrdit, že nedovedeš sbalit nikoho jiného? Chci vidět ten plamen, kterým jsi ho dostal." Přehodí si skoro líně nohu přes nohu a pozoruje ho, jak do sebe posílá dalšího panáka. Pobaveně pozoruje jeho tvář, aby mu neunikla žádná reakce na jeho návrh a Tora vypadá docela roztomile, když se skoro utopí ve svém drinku. Nechá ho, aby si celou věc nechal dobře projít hlavou, sám se zatím své sklenky nedotýká a prostě živýma očima sleduje svoje okolí. A pak se jejich pohledy střetnou a on se doslechne, že hra začíná. Jen by doopravdy neodhadl, že si nakonec vybere jeho, po tom, co si před chvílí řekli. Nepohne se ani o milimetr, když se k němu Tora přisune blíž, jen zvolna položí paži na opěru, aby tím nasimuloval objetí kolem jeho ramen. Pořád má tu jemnou vrásku kolem rtů, když poslouchá jeho tiše pronášená slova a prohlíží si zvláštní barvu jeho očí, i když to v přítmí baru nejde zase tak dobře vidět. A pak zůstane překvapený podruhé. Tak moment, před chvílí tady stál Mana a pořád nemá něco, co by mohl mít Gackt? A už nikdy nikdo jiný? 

"Přiznám se, že tenhle návrh začíná znít zajímavě a dělá na mě celkem dojem." Řekne stejně tiše, i když zatím ještě neví, co to bude. 

"Jaký by to byl pocit?" Přejede si zamyšleně palcem volné ruky po rtech. 

"Samozřejmě ten nejlepší, podobné věci jsem měl vždycky rád." Přizná bez obalu. A pak to přijde. Překvapení se promítne celým výrazem jeho tváře a to se nestává moc často. Dlouze hledí do jeho očí jako by čekal, kdy Tora zakřičí Apríl, ale nic takového se neděje. Je na něm vidět, že už se chytil, že se mu to začíná odrážet v očích, jakmile si jeho hlava jenom trochu připustí, že se nepřeslechla. Musí se na židli víc narovnat a trochu pootočit jeho směrem. 

"Ty mi chceš říct, že hodláš jít se mnou domů a vyspat se se mnou jenom proto, abys vyhrál tuhle hru? I přes to, že jsi za to někomu jinému rozbil nos?" Nepotřebuje se znovu ubezpečit. Vlastně ho jen znovu nahlodává, aby povolil a řekl, že má pravdu, že tohle je na něj moc. Pak by vyhrál Gackt. A co by asi řekl Mana, kdyby věděl, že… Ale moment, toho chce přece Tora vyhnat z hlavy a kdo by to měl svést lépe, než Gackt osobně? Vlastně to bude taková profesionální léčba! To přece s radostí udělá! Přece by v tom Toru nenechal. Přenese pozornost na stále nalitého panáka na stole a chvíli ho protáčí mezi prsty, než se na něj znovu podívá s tím nejkouzelnějším úsměvem na zeměkouli. 

"Tak abych zaplatil, hm?" Nakloní se k němu o dost blíž a prostě zaútočí. Rovnou přitiskne svoje rty na jeho a je samozřejmě připravený na jakékoliv ucuknutí nebo odstrčení, aby se tu nepřevrátil se židlí dozadu. Třeba Tora nerozdýchá ani tohle? Fantazie už mu ale rozhodně jede na plné otáčky, když si ho představí ve své moci. Není to zrovna křehký typ, ani obličejem, ani stavbou těla, ale komu to překáží? 

"Po cestě ti dojde odvaha." Zašeptá do jeho rtů, jakmile se od něj na kousíček oddálí a znovu se mu dlouze podívá do očí. Jen na krátko, než začne mávat na obsluhu, aby zaplatil. 

Tora

Krátce sklopí hlavu a musí se pousmát, když Gackt přizná, že je to zajímavý návrh. Tak nějak tušil, že pokud ho něco zaujme, tak to bude právě tohle. Žádný chlap, který mu prozradil podobné věci jako Gackt v autě, by tomu nejspíš neodolal. Ani on ne. Jen si není jistý, jestli to příliš nepřepískl. Sám si nedokáže představit, že by něco podobného podstoupil, ale možná....Nadechne se, aby mu odpověděl a zase tvář pozvedne. Pohled z očí do očí netrvá příliš dlouho, než se začne rozhlížet po baru, jak kdyby hledal záchytný bod. Přemýšlí, je to znát, že si sám sebou ani tím, co mu navrhl, není jistý. Protáčí skleničku v rukou a zkouší si představit, že by se opravdu někomu podvolil. Ano, uměl to, ale vždycky jen na chvíli, než převzal kontrolu, nikdy to tak daleko nezašlo a teď by to měl udělat a zrovna s ním? Manovi na truc? Nebo prostě proto, že sám má v sobě jistou dávku zvědavosti a moc by chtěl tuhle sázku vyhrát. Asi měl zkusit toho kluka, který tak zuřivě telefonoval, ale už je pozdě brát svá slova zpátky, i když Gacktovi zatím nic neslíbil.

"Asi nejen proto, ale hai v podstatě máš pravdu, když se něco odhodlám udělat, dotáhnu to do konce." Kývne nakonec rozhodně hlavou a podívá se mu do očí. Je jasné, že Gackt čekal jeho couvnutí a on mu ho tak rychle dát rozhodně nechce. No co, ani jeden to nebudou mít potřebu šířit dál, tak co by se tomu na chvíli nepodvolil. Stejně si není jistý, že to zvládne. Možná tou pěstí nakonec taky dostane. Nadechne se po druhé a hodlá ho varovat, že sám umí být dost nepředvídatelný. A Gackt ho pak zažaluje za ublížení na zdraví. Jenže taky měl jeho společník možnost vidět ho v tom clubu. Musí mu být jasné, že dokáže velmi rychle vybuchnout. Počítá s tím nebo vůbec? Ano, bude ho muset varovat. Už by mu chtěl všechno narovinu říct, když se Gackt pohne a nenechá ho ani odpovědět na to zaplacení. Místo toho cítí jeho rty na těch svých. První vteřinu jen konsternovaně strne, jak si není jistý, jestli s tím je v pohodě nebo ne. Jenže Gacktovo umění ho během dalšího mrknutí nenechá chladným. U něj to bylo vždycky dost rychlé a teď si navíc připustí, že je to v pořádku. Zatím! Místo, aby ho od sebe odstrčil, se ozve jeho typická povaha a už má ruku na jeho boku, který sevře a s tichým povzdechem s ním trhne k sobě. Tomu prostě nedokázal poručit a je si jistý, že se pudově minimálně pokusí převzít kontrolu. To bude ten hlavní kámen úrazu, to prostě ví.

"Bod číslo jedna." Promluví konečně, když počká, až Gackt zaplatí a sám se do toho příliš nehrne, stejně by to nemělo smysl.

"Neslibuju, že se cokoliv stane." On totiž své sliby vždycky držel a tím si trochu kryje záda, kdyby se rozhodl couvnout.

"Za druhé, když řeknu dost, žádné přemlouvání, žádné pokusy, prostě konec a hotovo. Žádné svazování, žádná pouta, nic takového." Podívá se mu zpříma do očí, než se mu koutek pozvedne v o něco dravějším pousmání a sáhne po zbytku svého panáka, který do sebe obrátí.

"A za třetí." Položí sklenku na stůl a mírně pozvedne obočí.

"Nezaručím ti, že tou pěstí nedostaneš." Teď ho trochu provokuje a čeká, jestli z toho nevycouvá on.

"Kdo mi zaručí, že když se mi to nebude líbit a já se budu bránit, ze mě pak nevysoudíš duši, hm?" Začne se pomalu zvedat ze své židle.

"Chceš to risknout? Moc dobře víš, že já klidná povaha nejsem." Zapře se dlaní o stůl a skloní se k jeho tváři.

"Nechci couvat, ale když jsem rozjetý, tak se prostě nedokážu hlídat. Jakmile ztratím kontrolu, je těžké to ovládnout. To víš, pudová záležitost..." Krátce očima těkne na jeho rty, trochu si povzdechne a s pobaveným výrazem se narovná. Je možné, že si zase sedne anebo prostě pojedou. 

Gackt

Byl to rozhodně krok kupředu, když mu Tora sám od sebe položil dlaň na pas. Cítil, jak spontánní to bylo a nepochyboval, že stačí jenom zažehnout ten správný oheň. Musí si jen pečlivě vybrat jak to udělá a pak už to půjde samo. To už je ale u nich obsluha a on zaplatí útratu za oba. Zrovna se zvedá na nohy, když si Tora začne klást podmínky a on mu ještě na chvíli věnuje plnou pozornost před tím, než odejdou. Jistě, že neslibuje, pořád to byla hra a dohraná bude až ve chvíli, kdy se splní všechny podmínky. U bodu číslo dvě už se mu koutky zvedají mírně nahoru. 

"Bojíš se mojí ložnice? Myslíš si, že je plná pout a řetězů?" Broukne a znovu úmyslně podbarví svůj hlas touhou. 

"Hmm, copak ještě si o mojí ložnici myslíš? Řekni, vzrušuje tě ta představa, že by to tam někde být mohlo? A co ještě?" Začíná si s ním hrát, ale nakonec přikývne. 

"Ještě bys mi ulomil sloupky, až bys sebou slastí házel..." Zavtipkuje a chce vážně jít, ale ještě to nekončí. Teď už musí vážně povytáhnout obočí nahoru. Má mu vůbec říkat, že umí thajský box? Pravděpodobně by to asi bylo dost nečekané a velká rána, ale… 

"Tora-chan, no tak… Opravdu si myslíš, že budeš mít prostor na to, abys vůbec řekl něco negativního, natož, aby ses chtěl ohánět?" Zapřede, než sáhne po skleničce a konečně vypije tu jednu jedinou nalitou dávku. 

"Nikdo ti to nezaručí, ale když dám svoje slovo chlapa, můžeš mi věřit, že ho neporuším." Na téhle reputaci si dával Gackt extrémně záležet. 

"Je to podobné, jako bych se tě ptal, kdo mi zaručí, že nebudu měsíc válčit s modřinou v obličeji, zatímco potřebuju fotit, natáčet a vystupovat. Víš jakou nepříjemnost bys mi způsobil?" Říká mu už po cestě na ulici. Zpět si hodlá vzít jednoduše taxi. Tokyo je jich naštěstí plné a netrvá to dlouho, než společně do jednoho nastoupí. Skoro ho překvapí, že je vlastně bílý den. Uvnitř baru bylo šero a simulovalo to noční život, ale přijeli sem vážně brzy. Gacktovým očím se to ani trochu nelíbí, takže okamžitě nasadí sluneční brýle a nesundá je, dokud nejsou na stanovené adrese. Po cestě si stačili zase trochu normálně popovídat, bez většího škádlení a dobírání, především o hudbě a aktuálních plánech. Nenechá taxi zajet za brány rezidence, vystoupí si na chodníku v klidné, luxusní vilové čtvrti a jednoduše projdou dveřmi skrze bránu za vysokou zeď. Cesta k domu není dlouhá, Tokyo nemá tolik možností pro velké zahrady. Jeho dům v Kuala Lumpur vypadá úplně jinak, mnohem luxusněji. Odemkne mu speciální kartou a pustí ho dovnitř. Dům vypadá zvenčí bílý, ale uvnitř je překvapivě taky dost šero, místy až tma. Všechna okna jsou zevnitř zastíněná, ale zvenčí vypadají přirozeně a je vidět, že místo světel tu často hoří svíčky. I teď když rozsvítí, jsou zářivky ztlumené. 

"Pojď dál." Řekne mu, když za nimi zavře vchodové dveře a rovnou se vydá přes bílou, lesknoucí se podlahu skrz halu. 

"Chceš ještě něco nalít na kuráž?" Ohlédne se po něm, jestli ho následuje a pro sebe se usměje. 

"A netvař se tak jako bych tě táhl rovnou do ložnice. Konec konců, můžeš si vybrat, kde se ti to bude líbit." Trápí ho dál. 

"Bazén? Vířivka? Postel? Pohovka? Podlaha? Schody?" Míří rovnou skrz velký pokoj kolem obří knihovny do jiné místnosti, kde je nasvícený bar. Tam už je vážně tma jako v pytli. 

Tora

"Nebojím se." Opáčí mu hned a v očích se mu blýskne. Je jasné, že tohle bylo něco na něj. On se rozhodně nebojí ničeho, teda aspoň se tak tváří. Ale představa, že ho někdo omezí v pohybu, se mu vážně příčí. Tedy myslí si to. Těžko říct, jak by se tvářil, kdyby to na něj někdo opravdu zkusil. Byl ochotný dělat hodně, ale...No dobře, ještě před hodinou by si nemyslel, že někomu navrhne to, co před chvíli řekl. Pak se ale mírně narovná.  Je vidět, že představivost pracuje, jen asi ne tím způsobem, který by si Gackt přál.

"Vzrušuje." Prozradí mu nakonec bez váhání, o podobných věcech se mu dneska mluví dost dobře. Jak kdyby nějaký stud ani neexistoval.

"Jen bych radši měl klíč já." Uchechtne se. To mu musí být jasné hned od začátku. Něco málo už si v podobném ohledu vyzkoušel a nebylo to vůbec špatné. Klidně by si to zopakoval. Zkusí si Gackt představit připoutaného k čemukoliv. Musí mu být vidět na očích, jak moc si podobný obrázek užívá.

"Počítám, že tam bude něco jako velký sex shop jen pro prominentní zákazníky." Rozvíjí dál své představy a vypadá, že ve své hlavě zaujatě hází věci do pomyslného košíku a odhaduje, co by tam opravdu mít mohl. Vykročí za ním a rozmýšlí, co by mu na to odpověděl. To jeho oslovení v něm jistou stopu zanechalo, ale co si budou, Gackt je fakt kus sexy chlapa a to by nedokázal přejít jen tak. Snaží se potlačit nejistý výraz, když čekají na taxík.

"Hm, takže by ses měl hodně snažit, aby k podobné nepříjemnosti vůbec nedošlo." Vrátí mu to i s úroky, aby nebyl zase tak pozadu a pohodlněji se usadí. Je vidět, že jeho nervozita stoupá s každým ujetým metrem. Daří se mu ji rozptýlit hovorem na neutrální témata, kterým oba dva holdují. Ano, tohle přesně potřeboval, aby nad tím vším přestal na chvíli přemýšlet a nevyskočil na první křižovatce. +Do čeho ses to namočil?+ Snaží se to pochopit někde uvnitř. Jedna jeho stránka se těší, co se bude dít dál. Takovéto příjemné očekávání a zároveň trochu strach. Ta druhá mu radí, ať rychle vyskočí za jízdy. No skvěle, ještě se tu nakonec rozpůlí. Jakmile spatří Gacktův dům, končí veškeré myšlenky a může jen nepokrytě zírat. No ano, takto on ještě dlouho bydlet nebude, možná spíš nikdy.

"No teda..." Podaří se mu ze sebe dostat. 

"Tak jestli bys mě na něco sbalil, tak by to bylo rozhodně tohle." Teď opravdu vtipkuje a vypadá to, že se na chvíli opravdu uvolnil. Jen bude asi těžko sbírat pozornost zpátky, dokud si to všechno neprohlédne.

"Opravdu je tu dost přítmí. Romantika?" Nadhodí další narážku, ale pořád má spíš pozornost vybavení, než Gackt. Copak tu asi všechno má a co by pak mohl vyzkoušet? No dobře, je v tomhle horší, než kdejaká ženská a klidně by mu to tu celé prošmejdil a pak by si ho možná všiml. Jinak to snad ani nejde, když vidí, co je kolem něj a přepočítá si, kolik to asi muselo stát.

"Možná jsi měl radši vzít první do hotelu, abych si tě trochu všímal." Dobírá si ho a zvědavost odhání negativní myšlenky. Zrovna se prochází kolem, aby si všechno dostatečně prohlédl, když jeho Gackt znovu vykolejí.

"Uhm, mám obavy, že na kuráž by mi nestačil ani skvěle zásobený bar a pak už by se mnou vážně nic nebylo." Tak samozřejmě, že i on má své hranice. Snad poprvé v životě by i zrudnul, když mu napřímo nabídne několik míst. Bar ho na chvíli zaujme a zdrží od odpovědi. Zkoumá, co je vidění, i když toho moc není. Ale stejně si v hlavě probírá, co by mu na to měl říct.

"A neříkal jsem náhodou, že tě svedu tím, že ty svedeš mě?" Pozvedne obočí, když se na něj ohlédne a nakonec i pootočí celým tělem.

"A jestli tohle měla být předehra, měl jsem tě asi varovat, že já na ně nikdy nebyl." Usměje se a snaží se vypadat hrozně nad věcí. Houby, není vůbec. Nejradši by mu řekl, že bazén, ve vodě by se cítil skvěle, ale to by se musel svléknout. Sám.

"Jestli se mě budeš ještě chvíli ptát, asi vážně zmizím." Dodá nakonec s pokrčením rameny. Udělá několik kroků jeho směrem. Vzpomene si na polibek v baru a...Ano, chce klidně další. Tohle je to poslední, co by mu dělalo problém. Dlaně mu položí na boky, udělá ještě malý krůček blíž.

"Kdo z koho?" Pozvedne obočí, najednou ho chytá chuť si trochu hrát. Je mu celkem jedno, kde to bude, ale pokud něco neudělá hned, vážně si to rozmyslí.

"Nepřijel jsem si povídat." Rýpne si trochu tentokrát on a trhne boky proti sobě. Bez váhání se přitiskne na jeho rty s jistou dravostí.

Gackt

Fantazie s vlastním spoutáním mu nejspíš nikdy nesplní, ale když se nad tím zamyslí, ví, že Mana by mohl. Ten byl taky všeho schopný a navrch si nevynucoval seme pozici. Legrační bylo, že by i věděl jak na to, aby ti dva nebyli jak býci, ale proč by měl Manovi v čemkoliv pomáhat, že ano? Toru si nezasloužil. Spokojeně si v hlavě převaluje jeho slova uznání, když spatřil jeho dům a od baru ho sleduje, jak si všechno kolem prohlíží. 

"Nesnesl bych, kdyby se o mě říkalo, že nemám vkus." Pousměje se a na téma sex shopu v ložnici nic neřekne. Hodlá být co nejtajemnější. Ví, co se o něm a jeho domě vypráví a vypadá to, že Tora o tom už taky slyšel. Přikývne. 

"Ne, jenom mi vadí ostré světlo. Nesnáším to, bolí mě z toho hlava." Uvede to na pravou míru. Bohužel jeho práce je podobných světel plná, ale doma se tím trápit nemusí. 

"Fanynky rády věří tomu, že jsem upír." Přivře na něj oči, ale je to hrozná hloupost. Pak jimi protočí, když mu Tora řekne, že vybavení je zajímavější, než on sám. 

"Jestli dáváš přednost nábytku před masem, nedivím se, že odešel s někým jiným." Rýpne si, aby ho trochu vyprovokoval, ale samozřejmě, že ho jeho zájem o dům těší. 

"Pak můžu být rád, že je moje předehra tolik přímočará, v tomhle si očividně rozumíme." Pronese tiše. Chce se pootočit k lahvím za barem a tak jako tak mu něco nalít, ale Tora se rozhodne převzít otěže. +No konečně.+ Pochválí ho v duchu, když se nechá vzít za pas a okamžitě vtáhnout do polibku. Je to taková nezřízená, divoká záležitost, ale přece jenom se mu po chvíli podaří dát tomu jistý směr a trochu zpomalit, čistě proto, aby mohl nasadit svoje umění, vypilované k dokonalosti. Šikovnými pohyby jazyka mu chce ukázat, co všechno by se mu mohlo líbit, kdyby ho použil i někde jinde. Svůj dům zná i poslepu, takže ho začne pomalu natáčet tak, aby ho zády napřed mohl směrovat přes místnost od baru rovnou k pohodlné kožené lenošce, spíš jakési pohovce bez opěry, naproti níž je na zdi televize. Kdyby chtěl Tora do pohodlí ložnice a zjistit, co v ní je, vždycky se tam můžou přesunout později. Po cestě už bloudí rukama po jeho prsou i břiše, mapuje terén a brzy nově dobyté teritorium a nakonec prsty vklouzne pod spodní lem jeho trička. Pohraje si s místy za okrajem kalhot, než vezme tričko za cípy a rovnou mu ho přetáhne přes hlavu, až mu rozcuchá ty polodlouhé vlasy. V tu chvíli už jsou u pohovky, takže se na okamžik oddálí, s rozverným úsměvem udělá obličej ve stylu Jde to a oběma dlaněmi do něj silně drcne, aby si pěkně kecnul na zadek. Pak sebevědomě svlékne triko sám ze sebe, dá mu přesně pět vteřin na to, aby se trochu rozkoukal a rovnou se mu velmi pomalu usadí na klíně. Ale ne proto, že by tak mínil zůstat. Se rty jen několik milimetrů od jeho a očima upřenýma do hnědozelených ho začne tlačit do lehu, až se dlaněmi opře vedle jeho hlavy.