(tábor v lese)
Reita
"Ty si o ten trest vyloženě říkáš." Podaří se mu po chvíli konečně promluvit, i když jen tiše a několikrát se odmlčí, aby mohl popadnout dech.
"Nějaká úchylka, o které zatím ještě nevím?" Zeptá se ho pobaveně, když na chvíli vzhlédne a něžně se otře o jeho rty.
"Začínám tě podezřívat, že na té samotce, se ti nakonec líbilo." Rýpne si dobrácky s jiskřičkami v očích. Samozřejmě, že myslí spíš jejich ne tak úplně soukromou chvilku, kterou si tam dopřáli. Skloní se krátce k jeho hrudi a věnuje mu několik polibků, stejně jako pohybů boky. Je přecitlivělý na kterýkoliv z nich a neubrání se několika tichým povzdechům. Ještě chvilku a asi se neovládne. Jistě, nemá zas tolik roků, ale nikdy nebyl tak nadržený jako právě teď. Kruci, jak bez toho vydrží déle než pár hodin, to vážně netuší a bude to na něm nejspíš hrozně vidět. I když to už možná je. Dlaní ho pohladí po linii těla a zastaví se až v jeho pramenech, které lehce pohladí, na konec jimi proplete prsty, aby je mohl mírně sevřít.
"Bude ti moc vadit, když nás najdou takto?" Usměje se rozverně a najednou vypadá jako by mu bylo o pár let méně. Nebýt to jeho práce a jen nějaké místo k táboření, kde je spousta neznámých lidí, asi se prostě nezvedne a udělám všem osobité divadlo. Tohle si však nemůže dovolit a snad poprvé je mu to skoro líto.
"Byl jsi úžasný a já vůbec netuším, jak se od tebe dokážu odtrhnout." Už zase ho chytá ta pohlcující zamilovanost.
"Ale ne, že toho budeš zneužívat, příště bych to lano mohl vážně použít." Zarazí se na chvilku, když se trochu odtáhne a prohlédne si celou jeho postavu, jak se tam bezostyšně válí na dekách.
"Možná si to nenechám ujít. Víš kolikrát ještě nestihneš večerní program?" Pozvedne nepatrně obočí, než se skloní k jeho rtům. Nějak se nemá k tomu, aby z něj vystoupil, natož tak slezl. Počítá s tím, že přijde zase nějaká úplně dokonalá poznámka a nechce mu dát příliš prostor přemýšlet. Políbí ho se vší touhu, která se v něm zase začíná hromadit.
"Já nevím, asi bych tě měl nechat, co tvoje záda?" Prohodí s nádechem provokace, když se znovu odtáhne a pomalu se pohne v jeho nitru.
"Hm, možná by ses mohl otočit." Sklání se znovu a tentokrát vyhledá rty jeho ouško.
"Kolik masáží už máš za sebou, Ru-koi? Začnu pěkně od ramen, přes záda. To je moc důležité." Neví, kde se v něm bere potřeba skládat k sobě slova, ale s ním si nemůže pomoct.
"Na bedra rozhodně nesmím zapomenout a pak je tu ještě jedna partie, které je potřeba věnovat zvláštní pozornost." Sklouzne dlaní na jeho stehno, které mírně pozvedne, aby se dostat k polovičce. Další stisknutí na sebe nenechá dlouho čekat a rty se přitiskne těsně pod ouško.
Ruki
Při slovech o úchylce se Ruki trochu začervená, ale na místo slov pokrčí rameny. "Já nevím, moc se v tomhle směru ještě neznám, víš?" Připomene mu tiše svou nezkušenost a fakt, že je možné naprosto cokoliv, ale… ne, nikdy ho to nenapadlo. Je to něžné trápení, když se v něm Rei líně pohybuje. Má pocit, že na všechno reaguje se stonásobnou intenzitou, ale podle jeho povzdechů není jediný. O prvním milování všichni říkali, že stojí za nic. To jeho je nejkrásnější věcí jakou zažil. I proto, jak ohleduplně se k němu jeho milenec po celý čas chová. I teď, když je po všem. Přivírá oči pod jeho doteky na těle a je dokonale spokojený. Udiveně se na něj podívá až ve chvíli, kdy se ho Rei ptá, jestli by mu vadilo, kdyby je takto našli.
"Ještě ráno bych ti řekl, že ne, protože jsem všem slíbil, že mě tu budou mít navždy až nekonečněkrát propadnu. Jenže teď se musím dostat na univerzitu, vzpomínáš? Nikdy bych si nemyslel, že budu já tobě říkat, abys byl hodný." Připomene jim jejich vyšší cíl, aby mohli být pořád spolu. Pak mu ale pohled zněžní, když mu Rei řekne, jak úžasný se mu zdál. Vnitřně se mu trochu uleví, protože to mohlo dopadnout jakkoliv, třeba taky katastrofálně, kdyby byl nepoužitelné poleno. Ano, i tohle ho napadlo. Někdy nechápe, co na něm Reita vidí, když by mohl mít kohokoliv a ledacos už asi zkusil, ale je za to nesmírně rád. Koutky se mu vyhoupnou nahoru.
"Nezapomínej na mou tajnou úchylku. Třeba to není výhrůžka." Hlesne tiše. Trochu se začervená, když si ho Rei tak začne prohlížet, ale pak se tiše zasměje.
"Stejně ti to zase vyčtu. I když si vymyslím tisíc důvodů, proč si u tebe vykoledovat trest a zmeškat všechno ostatní." Jak by s tímhle mohl nesouhlasit? Věnuje mu vřelý a dlouhý polibek a pak si uvědomí, že na svoje záda docela zapomněl. Ano, bolí ho a nejspíš si to později docela vyžere, ale Reita skutečně zařídil, že zapomněl i na to, že vůbec nějaká záda má. Měl by mu teď říct, jak to celý den je? Ne, raději ne, ještě by si dal za vinu, že to bylo tady na zemi. Raději to trochu přejde a znovu se usměje.
"Musíš vynechat to místo." Řekne ještě tišeji, ale souhlasí. Doktor mu říkal, že masáž by mu mohla s plotýnkou pohnout a pak by tu skučel tak, že by utekli i všichni medvědi. Rei se v něm pohne, připomene mu jejich spojení a Ru doslova zalapá po dechu. Všechno je stále tolik intenzivní! Na oušku ho pohladí jeho dech, který mu šeptá, co všechno příjemného by s ním Rei mohl dělat a on po chvíli přikývne. Jemným tlakem na ramena ho přiměje, aby z něj skutečně vystoupil a pak se docela pomalu a líně přetočí na břicho a vystaví mu tak svoje pozadí. Pootočí k němu trochu tvář, aby ho zahlédl alespoň koutkem oka, když si lebedí na předloktích a cítí se podivně klidný a spokojený.
"Honem, abych ti nevystydl." Broukne. Je tu všude vážně hrozná zima. Z tohohle budou ještě nemocní, ale on se oblékat ani za nic nechce. Je to vzrušující nevědět, co za ním dělá a jak se tváří a jeho nitro se znovu rozechvěje nastupující touhou.
Reita
"Hm, tak ty mě budeš učit, jak se chovat? No dobře, na to začínám být vážně zvědavý." Baví se upřímně, když ho tak poslouchá, ale má pravdu. Nakonec to dopadne tak, že ho bude Ru napomínat, aby se někde nezapomněl a že by se zapomínal rád, třeba za nějakým hezkým stromem."Bude z tebe pilný student a já tě nenechám ani chviličku se v klidu učit." Maluje jim jejich společnou budoucnost a v očích má hvězdy, když si to jen představí. Ano, Ru se bude chtít pekelně soustředit a on mu s radostí bude šeptat do ouška, co by s ním dělal mnohem raději. Už se vidí, jak bude hrozný. Pohladí ho po tváři v návaznosti na tom, co se mu prohání hlavou a neubrání se dalšímu smíchu. On je prostě dokonalý a věří mu každé slovo, tenhle výlet si rozhodně užije a bude muset být kreativní, aby nikdo neměl nejmenší podezření. Ještě, že o nich ví Aoi a Hyde, sám by to nedokázal tak dobře zaonačit. S nimi to bude hračka.
"Budu se hrozně těšit, až mi budeš cokoliv vyčítat, klidně s tím můžeš začít při té masáži." Naordinuje mu bez váhání, protože pochybuje, že zrovna o něco podobného se bude pokoušet. Vypadá trochu starostlivě, když se Ru tématu jeho zad vyhne a je mu jasné, že mu neříká všechno, co by měl. Už ho začíná poznávat, jeho povahu a všechno, co si v sobě dokáže nést, aniž by to kdokoliv věděl a to taky chce změnit. Bude tím, komu zvládne říct cokoliv, prostě to dokáže. Vzápětí se zamračí, když se od něj musí oddálit a dokonce mu uteče nespokojené povzdechnutí, když jeho kolem jeho chlouby najednou moc místa. Ne, tohle není ten nejlepší pocit na světě. Nadechne se, aby mu to na plnou pusu řekl, když se Ru začne pod jeho tělem otáčet a on musí nutně tajit dech. Tolik to s ním zahýbá a příval vzrušení na sebe nenechá dlouho čekat. Prohlédne si ho celého, než zakotví na jeho profilu a vypadá hodně zasněně. Dlaň mu položí mezi lopatky, než s ní začne sjíždět až k polovičkám a pak zase zamíří nahoru v jemné pohlazení.
"Víš, že jsi hrozně sexy?" Vydechne a natiskne se na jeho tělo, rty přejíždějíc po rameni, kdo kterého nakonec zlehka zaboří zuby.
"Až moc sexy." Otře se klínem o jeho pozadí a věnuje několik krátkých polibků bledé kůži.
"Neboj, to bych si nedovolil. Je mou hlavní starostí zařídit, aby ti nebyla zima." Mírně se pozvedne a nasměruje své vzrušené mužství mezi jeho polovičky, aby se vrátil na místa, která se mu nechtěla před chvíli vůbec opouštět. Tiše si zasténá do jeho ouška, když je tak blízko, ale pořád drží váhu na pažích, aby ho příliš netížil.
"Budu něžný, slibuju." Mírně se odkloní, aby ho pohladil v místech, kde jeho záda nejsou úplně v pořádku a ví, že bude nejspíš trpět. Později si to hrozně vyčte a bude dělat maximum, aby za něj všechnu práci udělal.
"Už ti nikdo ani nic neublíží." Nepřemýšlí nad tím, co říká. Je už zase v zajetí pocitů, kterým nedokáže poručit. Pohne se uvnitř něj poprvé s jemným zakroužením a počká na tu správnou reakci, aby pokračoval dál.
"Myslím, že ti zvládnu sehnat i polštářek." Teď už trochu vtipkuje, ale byl by schopný pro něj klidně doběhnout do nejbližšího města, kdyby o to Ru stál.
"To přece zamilovaní dělají ne?" Odmlčí se na moment, když už tiskne tvář do jeho vlasů.
"Nejsem si jistý, už vím, že se mi to děje poprvé."
Ruki
Pro sebe se usměje, když mu Rei slibuje, že ho v klidu učit nenechá. Nepřál by si nic jiného. Ostatně na to bude mít dost času, až bude bez něho, což byla ta smutná stránka věci. Na to teď ale myslet nechce. Mezi lopatkami pocítí Reitovu teplou dlaň a díky chladnému okolnímu vzduchu je to ještě mnohem příjemnější, než normálně. Trochu hlavu skloní a tiše vydechne, když ji vnímá, jak klouže po jeho těle. Ten kompliment mu znovu zvedne koutky nahoru. "Vážně? Teď, když tu jenom tak ležím?" Broukne, ale pokud mu tak připadá, když se na něj může takto dívat, cítí se díky tomu velmi dobře a žádaně. Překvapí ho, když po jeho dlani pocítí hned jeho klín proti pozadí, ale okamžitě jím projede vlna nového vzrušení. Je to jenom pohyb, ale on už moc dobře ví, jak Reita vypadá, jaké to je se ho dotýkat. A pak do něj doopravdy bez většího varování vstoupí, Ruki překvapeně zalapá po dechu a oči se mu rozšíří, když hlavu pozvedne, jen proto, aby vzápětí málem praštil čelem o zem. Říkal masáž! Čekal něco dočista jiného, na tohle vůbec nebyl připravený, ale tím spíš to je vzrušující. Společně s tím brouknutím, že bude něžný, úplně k nesnesení. Až po pohlazení mu dojde, že Reita měl nejspíš na mysli to, co by ho mohlo bolet a možná i bude v tomto prohnutí. Nesmí to být žádná divočina. Reita se poprvé pohne a je to přesně tak něžné jako to bylo před tím divoké. Ru si opře čelo o spojené dlaně pod sebou, nechá víčka zavřená a v podstatě si jenom užívá všechno, co s ním Reita právě provádí. Jeho hlas se tiše nese tábořištěm, každá buňka jeho těla je velmi citlivá a utopená v rozkoši a on nemusí nic, jenom si to všechno vychutnávat. Trochu se pousměje na tu poznámku o polštářku, ale jinak se nenechá rušit vůbec ničím. Všechnu mysl má upnutou k němu a k jejich spojení a nebyl by si pomyslel, jak dokonale ho může někdo poplést a zkrotit. Tak, jak mu Rei na začátku slíbil. Jenom na chvilku, než trochu přijde k sobě, vzpamatuje se a sáhne pro pár nových pikantních poznámek. Teď ale ne, teď je jenom jeho.
"Rei-chan..." Začne si po chvíli broukat jeho jméno mezi tichými výdechy a cítí, jak ho začíná znovu brnět pokožka. Rozplývá se v těch pocitech a už ví, co bude za chvíli následovat. Nakonec jsou to Reitova slova a ne pohyby, co ho přiměje dojít na vrchol. To uvědomění, že se Rei cítí pořádně zamilovaný poprvé v životě. S ním a s nikým jiným, ani se svou bývalou přítelkyní ne. Sebralo ho to víc, než čekal a v přívalu orgasmu se víc propne v zádech, odlepí čelo od dlaní a sevře svoje nitro okolo chlouby svého milence. Neplánovaně, ale silně. Chvíli mu trvá, než se zase povolí a dovolí mu další pohyby, ale už to není příliš potřeba. Moc dobře cítí horkost uvnitř sebe. Tohle je neskutečné. Tento nový, dospělácký svět se mu moc líbí.
"Rei-chan..." Broukne si znovu úplně tiše.
"Ai shite iru..." Zašeptá a spokojeně se zcela uvolní. Přál by si, aby teď byli někde spolu doma, dali si sprchu, možná film a jídlo a pak, někdy v noci, klidně další milování… A je mu to líto, že to tak nemůže být.
Reita
Už jen první pohyb mu dělá problém. Vůbec netuší, jak se dokáže udržet, aby přece jen nezrychlil příliš brzo. Nedopustil by si nikdy v životě kdyby Rukimu jakkoliv ublížil ale kruci, tohle je vážně neskutečně těžké. Každý pohyb v něm vyvolává něco nepopsatelného. Rty přejíždí po jeho kůži, v podstatě ji hladí, stejně jako dlaní bok. Opírá se o pravou ruku a levou začne stoupat výš až k paži, kterou nechce ochudit o své doteky. Slíbil mu, že bude něžný. Dělá všechno, co je v jeho silách. Rty si najde i jeho ouško, do kterého mu šeptá sladká slůvka, aby do celé dotáhl do úplného konce. Nesmí to už moc dlouho prodlužovat, mají ještě spoustu práce a stejně není schopný to uspěchat. Dobývá Rukiho úzké nitro s krouživými pohyby. Ne, žádná zběsilá honba za vytouženým cílem to tentokrát nebude."Hm..." Zavrní měkce se spokojeně přivřenými víčky, když se mu dostane do hlavy oslovení a čeká, co přijde dál. Tak moc nechce kazit tuhle atmosféru svými slovy. Tolik se mu nebude chtít od něj odcházet, když bude muset dozorovat mezi stany. Bude trpět, když ho bude mít ve škole na očích a nebude s ním moct opravdu být. Nemůže skončit, už by ho neviděl skoro vůbec. Prostě to nějak přežijí a budou opravdu jen spolu. Několikrát se prudce nadechne, jakmile pocítí první silnější přívaly slastných vln. Tohle není tak úplně sexem, ale i tím, jak se v ně kumulují další a další pocity a svůj další vrchol už neovládne. Zapře se dlaní trochu křečovitě, když si ho začne brát orgasmus, na moment se od Rukiho těla odlepí, než se na něj zlehka položí. Většinu své váhy drží na předloktích, o která se opírá a je vidět, jak se na nich svaly jemně třesou. Tohle bylo snad ještě lepší, určitě bylo Ruki to povýší na něco neskutečného, když přijde i vyznání. Usměje se kamsi mezi jeho lopatky, promne si rty o sebe, než ho mezi ně několikrát líbne.
"Já tebe, můj malý provokatére. Nikdy o to nepochybuj." Oplatí mu vyznání a ne, není potřeba nad tím vůbec přemýšlet, prostě je to tak.
"Teď si ještě domysli pohodlný, opravdu velký gauč." Šeptá mu tiše a pořád je na jeho hlase i dechu znát, co právě prožil.
"Obří televize samozřejmě, večeře možná i ty svíčky, když mě s nimi neupálíš a sobotní večer. Za okny zima, v našem pokojíčku teplo." Vidí to před očima, no vážně.
"Naše budoucnost hm..." Líbne ho na tvář, než se z něj začne zvedat. Vezme jej zlehka za zápěstí a začne mu pomáhat do sedu. Jako první mu natáhne kalhoty se starostí vepsanou v očích a pak sáhne i po jeho svršku.
"Jeden by neřekl, jak může být těžké tě oblékat." Vyčte mu s hravým zábleskem v očích a tak nějak si neodpustí ho sem tam líbnout, když k tomu má příležitost.
"Budeš ještě chvíli hodný kluk a pomůžeš mi s těmi batohy a nádobím nebo už je zase zpátky ten Ru, kterého taky miluju a nakopeš mi zadek?" Už je tu zase to jeho rýpaní.
"No, možná budu doufat, že jsem tě tolik zničil a tu nohu ani nezvedneš." Ano, tohle taky nešlo ovládnout. Vezme jeho tvář do dlaní, podívá se mu upřeně do očí.
"Víš, teď by to chtělo pár tvých poznámek, ať mám důvod na další trest. Možná ti příště i naplácám, když to hezky přeženeš." Je na něm vidět jak moc šťastný je a jeho uvolněná nálada to jen podporuje.
Ruki
"Ani nevíš, že jsem před chvílí přemýšlel nad něčím podobným." Broukne tiše. Není to poprvé, co mají stejné myšlenky a to se mu líbí ještě víc. Jsou dokonale naladění na stejnou vlnu. Pak si ale překvapeně broukne a vypadá jako štěně, vytažené z vyhřátého pelíšku na mráz, když ho Rei přiměje, aby se posadil a přetočil čelem k němu. Je celý rozcuchaný, rozválený a olíbaný, stehna má docela olepená a je mu teď vděčný za všechnu péči, kterou mu věnuje. Má dojem, že sám nedojde ani do stanu. Navíc se tím prodlužuje tahle zvláštní chvíle naprostého souznění a klidu, který nastal v Rukiho nitru. Je teď tak krotký jako snad nikdy. Jenom ho pozoruje, každičký jeho rys a je opravdu spokojený. Záda se připomínají už teď, ale to je mu jedno. Jakmile mu Reita přetáhne přes hlavu jeho mikinu, najednou je mu skoro horko a okamžitě ho to uvrhne do stavu, hraničícímu s blížícím se spánkem. Dnešek byl pro něj prostě náročný, není na nic podobného vůbec zvyklý. Doma musel dojít tak možná do parku nebo do obchodu s oblečením a přemíra čerstvého vzduchu ho prostě kolébá stejně jako to, co mají za sebou. Usměje se té Reitově poznámce, on by se taky raději neoblékal a navíc se chce dívat na něho a jeho dokonalou postavu. Když ale dojde na pomáhání s batohy, kousne se do rtu. Chvíli zůstává ticho, než se na něj naléhavě podívá a konečně se rozhodně mu o tom říct.
"Rei-chan, asi poprvé v životě bych ti doopravdy chtěl pomoct, jenom…" Na chvíli se odmlčí. To má teď začít fňukat? Jak mu to má říct?
"Trochu to bolí. A zadek nemyslím." Upřesní to přesně s tím rýpnutím, o jaké si Rei řekl. Nechá se vzít za tváře a v očích mu trochu blýskne, i když unaveně.
"Neboj se. Trochu se na to vyspím a pak ti ten zítřek pěkně okořením. Už jenom za ty propásnuté meteority. Neviděl jsem je ani teď, protože jsi mi vymazal z hlavy všechno kromě tebe." Šeptne a předkloní se, aby mohl ještě jednou přitisknout rty na jeho. Prsty se opírá o jeho hrudník jako by na něm chtěl svírat neexistující svršek a kdyby nemuseli, snad by ho zase donutil si lehnout.
"Můžu utírat." Broukne po chvíli, když se ohlédne na tu horu nádobí… ne, že by nemohla uschnout sama, ale asi budou chtít, aby byla i uklizená. Není to poprvé, co si za něj Rei vyžere jeho vlastní trest, tak jako v té tělocvičně a jemu je to najednou líto. Rýpne konečky prstů do lana opodál.
"Vidíš? Lezení je na nic." Začne si ho dobírat, i když by moc rád poznal veškerý jeho svět. Jenom mu něco říká, že to bude hodně dobrodružné a že si u toho Ruki zkusí věci, které by ho jinak nenapadly jinak, než jako koukání v televizi. Bude mu u toho děsně nadávat a stěžovat si, bránit se a vyhrožovat a nakonec to stejně všechno podniknou. Už se vidí, jak zítra visí polomrtvý strachy na stěně.
Reita
Zarazí se na vteřinu v jeho oblékání. Tohle úplně nezní jako nějaké rýpnutí nebo odmítání trestu, jak je u Rukiho zvyklý. Hned si to bere jeho plnu pozornost a už se trochu mračí. Začít tušit, kde je problém a neplete se. Jak jen na to mohl zapomenout? Copak nečetl jeho zprávu od doktora. Měl na něj být mnohem opatrnější."Ru..." Broukne tiše a po tváři ho pohladí.
"Je mi líto, tohle jsem nechtěl." Zamračí se podruhé a je vidět, že si to dává za vinu. Byl si jistý, že mu nepomůže, vlastně by ho asi nakonec odehnal a udělal to všechno za něj, stejně jako v té tělocvičně. Už to asi jinak nebude, prostě ho bude bránit a snažit se mu pořád ulehčit.
"Mělo mě to napadnout. Moc jsem ti nepomohl." Je vidět, jak moc ho to mrzí. Poposune se blíž k němu a opatrně si ho přitáhne do své náruče. Jen na chvilku, než ho zase začne oblékat. S očividnou radostí na něj navlékne svou vlastní mikinu a kdyby to nevypadalo divně, asi ho omotá několikrát dekou, aby mu nebyla zima.
"Pojď, hezky tě uložím a pořádně si odpočineš." Naordinuje mu vzápětí.
"Tu trochu práce zvládnu levou zadní a pak přijdu za tebou." Dodá ještě, aby bylo jasno, že nemá cenu vůbec protestovat.
"Nebudeš dělat vůbec nic." Objasní mu, že i utírání je příliš práce navíc. Nechce si ani domyslet, co by tohle celé mohlo mít za následky. Musí si ještě pečlivě nastudovat, jak moc by mu mohl ublížit a čemu se úplně vyhnout. Rozhodně sex v přírodě nebude oblíbená kratochvíle, ale měkká postel už zní mnohem lépe.
"Vážně to zvládnu za chvilku. Nemysli si, že se mě zbavíš na dlouho." Pomůže mu na nohy a přitiskne si ho krátce k sobě do náruče s polibkem do vlasů.
"Hm, možná pro tebe, ale víš, jak se těším, že zas budu mít ta krásný výhled na tvůj zadek. Ani nevíš, jak moc rád na něj koukám a mám obavy, že po dnešku to bude ještě horší." Dobírá si ho trochu, aby mu to jeho rýpnutí vrátil. Propustí ho ze své náruče a vezme jej za ruku, než se vydají k provizorní kuchyni, kde ještě zbylo trochu čaje v termosce od večeře. Možná bude ještě malinko teplý a ne úplně jak psí čumák.
"Vypij si to, aby ti nebyla zima." Vtiskne mu ho dlaně, než se přesunou ke stanu. Tam si vleze společně s ním a zabalí ho do spacáku.
"Ani slovo, ber to jako odměnu za skvělý sex, že jsem tak hodný." V očích má vepsanou něžnost, ale rty se smějí. Skloní se krátce a naposledy ho políbí, než se začne hrabat ze stanu.
"Dobrou noc, Ru-chan, třeba tě ještě chytnu vzhůru." Popřeje mu s mrknutím a pak zmizí venku, aby opravdu dal všechno do pořádku. Skončí hodně pozdě, bylo toho nakonec mnohem víc, než si původně myslel. Dát celý tábor po takové bandě do pořádku, by jednomu zabralo skoro celou noc. Stejně má rtech neopadající úsměvem a dokonce si pobrukuje, když uklízí poslední plecháčky a pak zamíří zpátky ke stanu. Tam už najde Rukiho klidně oddechovat. Ani se mu nediví, je už dost pozdě, když za sebou slyší hlasy. Kluci se vrací z pozorování a on rychle zapluje do stanu. Nechce s nikým mluvit. Je mu úplně jasné, že by musel každý poznat, co tu dělali jen z toho, jak se tváří. Přilehne si k Rukimu a i se spacákem si ho přitáhne k sobě, ale tak aby ho neprobudil.
"Už se těším na ráno, až mě zase budeš chtít štvát, ale víš...moc ti to nejde." Šeptná mu do vlasů, aby ho neprobudil.
"Budeš mít skvělý život, nic menšího nedovolím. Někdo ti všechno musí vynahradit." Vydechne měkce, než nechá víčka klesnout a propadne se do snů, které mají jasně daného hlavního aktéra.
Žádné komentáře:
Okomentovat