Mana x Tora - O co ještě mě chceš připravit? - část 1.

 (klub)

Mana

Probudil se někdy uprostřed noci a ani za nic nemohl usnout. Bolela ho hlava od množství vypitého alkoholu i tělo od všeho, co s Torou prováděli. Zašlo to daleko. Hodně daleko. Manovo jméno bylo veliké a i když byl jeho svět plný skandálů, vedle něj spal člen Alice Nine a před spaním mu šeptal o tom, že mu propadl. Tohle byl… problém? Díval se na něj dlouho, užíval si konečky prstů jeho krásné tělo, zatímco Tora oddechoval a nevěděl o něm, užíval si jeho přítomnost a pak… se z toho hříšného bytu prostě vytratil. Měli spolu pracovat, odjet do Paříže… Ví moc dobře, co uvnitř cítil, když byli spolu a Tora mu dával najevo svoji sílu i svou náklonnost a tím spíš ho to dostihlo nepřipraveného. Chtěl mu být opravdu moc blízko, chtěl to celým svým bytím a teď… teď chce být co nejdál. Třeba to pak dostane z hlavy. Oblékl se tak tiše, jak jen dokázal a s černým kabátem těsně přitaženým k tělu se vytratil do nočních ulic Tokya. Na konferenčním stolku vedle pohovky po něm zůstal jen lístek hustě popsaný znaky.

 

 I feel free when I see no one

And nobody knows my name

 

God knows I loved

God know I lied

God knows I lost

 

And God knows I tried

Druhý den to vypadalo jako by Mana zmizel ze zemského povrchu. Nebylo možné se mu dovolat, nebylo možné zjistit, kde je, přinutit jeho sekretářku, aby s ním spojila všechny, kdo o to žádali. Nebyl se svou kapelou a nebyl ani v budově své značky. Moi Dix Mois se blížila série několika koncertů po malých klubech Tokya a on byl zrovna v prvním z nich a prostě hrál. Potřeboval být sám někde, kde ho nikdo jen tak hledat nebude. Klub zel prázdnotou, byl tu jenom majitel, který si občas přišel poslechnout a někde venku se pohyboval jeho agent a ochranka a to bylo všechno. Telefon vypnutý, na krku kytaru a v uchu posluchátko. Naprosto zabraný do svých skladeb a zároveň myšlenkami pořád jen u jedněch očí a ne a ne je dostat pryč z mysli. Bylo to k pláči a jemu se čím dál tím víc chtělo praštit tou nádhernou kytarou o podlahu. Čím agresivnější písně si vybíral, tím se to zhoršovalo, místo aby se trochu vybil. Dlouhé černé vlasy mu splývají na záda, na očích mu sedí neprůhledné brýle, protože není nalíčený a prozrazují ho jenom boty na vyšší platformě a sako s krajkou ve výstřihu. Jinak působí celkem normálně jako kdokoliv. Prsty ho bolí stejně jako krk od popruhu, má hroznou žízeň a bolí ho hlava a hraje jako smyslu zbavený. Pořád dokola a dokola, ty oči… Opodál u zdi sedí dvě členky personálu kapely a všechno tiše pozorují. Mana nakonec rozmrzele stáhne kytaru z krku a skutečně s ní švihne na stolek opodál, ze kterého dopadne na zem. Hned na to vytřeští oči a zadoufá, že se nerozbila, ale stejně s ním zacvičí hvězdné manýry, když se otočí na patě, až vlasy zavlají a vykročí přes pódium přesně na opačnou stranu. Děvčata se málem přetrhnou. Jena pro kytaru a jedna s vodou. 

"Ručník." Štěkne místo toho. Je úplně zpocený, copak to nevidí? Začíná mít nebezpečně nepříjemnou náladičku.

Tora

Byla to typická noc s hladinkou v krvi. Prostě umřel, hned jak se ujistil, že se Manovi dobře leží a nemohlo ho probudit vůbec nic. Možná si podvědomě uvědomil, že ho Mana hladí, ale vůbec by ho nenapadlo, že se ráno probudí sám. A nebylo to vůbec hezké probuzení. V první chvíli si pomyslel, že šel třeba jen do koupelny, aby si dopřál vanu. Chvíli ležel na gauči a snažil se probrat, aby byl vůbec schopný vnímat svět kolem sebe. Cítil se ospalý a unavený, ale hlava naštěstí neprotestovala. Žaludek přijde na řadu, až se z toho gauče zvedne, ale ten taky rychle uklidní, za ty roky už má své malé vychytávky. Po pár minutách si uvědomí, že vodu neslyší, stejně jako žádný jiný pohyb po domě. Konečně se pozvedne na předloktí a tvář se mu stahuje výrazem, který u něj po ránu nechce vidět vůbec nikdo. Už mu došlo, že Mana prostě odešel. Nevidí nic z jeho věcí, jen kousek papíru ležící na stolku. Promne si tvář velkou dlaní a vůbec se mu po něm nechce sahat. Přehnal to, měl nejspíš mlčet a neříkat mu nic. Prostě to pokazil. To uvědomění je šílené. Nakonec se pomalu zvedne do sedu, ušklíbne se nad žaludkem, který udělá několik salt a sáhne po lístku. Oči mu létají po papíře a s posledním slovem ruka klesne stejně jako hlava. Prsty si drtí kořen nosu a nevěří tomu, že se to vážně děje. Sliboval si od toho příliš...Vážně si myslel, že by...+Někdo jako on? S tebou? Prober se!+ Shodí sám sebe bez většího otálení a trhne sebou, když se ozve dvojí dobré ráno ze dveří ložnice. Jak se zdá, někdo ho dobré opravdu má. Ohlédne se přes rameno a neskutečně ho vytočí, jak Saga ještě teď obírá Naa a pohrává si s jeho rozcuchanými prameny. Oba na sobě mají jen ledabyle natáhnuté kalhoty a culí se na sebe, jak dvě hrdličky. Zvedne se prudce z gauče, i když toho vzápětí dost zalituje, ale výraz tomu neodpovídá vůbec.

"A je je, tady někdo vstal zadkem napřed. " Ozve se Saga.

"Kdepak je Mana, ať ti zlepší náladu?" Rýpne si do něj a to očividně neměl dělat. Tora se zastaví uprostřed pohybu, jak si zapaluje cigaretu a propálí ho vražedným pohledem hodný tygra.

"Vypadněte." Sekne po nich tichým, ale dost pevným hlasem.

"Oba dva." Uhodí na ně podruhé, otočí se na patě a zamíří na menší terasu, kde se s prásknutím dveřmi, div se nevysypou, zavře.

"Uhm, tak tohle asi nedopadlo nejlíp. Co se stalo?" Zeptá se starostlivě Nao, když za Torou ještě chvíli hledí a pak si jeho pozornost ukradne Saga, který mu věnuje políbení do vlasů.

"Asi ne, možná bude lepší, když trochu vychladne. Pojď, vezmu tě na snídani." Pobídne ho s plácnutím přes zadek. Oba se v ložnici doobléknout, dají se v koupelně dohromady za neustálého špičkování a pak nechají vzkaz Torovi na lince, aby se jim ozval, až bude chtít a připraví mu kávu. Ví, že je nejlepší, se mu teď neplést do cesty. Tora zatím vykouří těch cigaret aspoň pět za neustálých otázek, proč ho tu jen tak nechal. Mohl mu to přece říct do očí nebo ne? +Nebuď idiot, nestojíš ani za to.+ Ozvou jeho komplexy v plné míře a do svého bytu se vrátí, až mu klapnutí dveří prozradí, že je zase sám. Podívá se na kávu, ze které se ještě kouří a cítí se trochu zahanbeně, jak je odsud vyhodil. Kluci za to přece nemohli, to on sám, když si vysnil něco, co nikdy nejspíš neexistovalo.

"Musím se jim pak omluvit." Naordinuje si vzápětí a vezme si hrnek. Nejde na gauč ani do ložnice, tam by se asi umlátil úplně, ale usadí se do křesla. S cigaretou v koutku dopije kávu a s další sáhne po kytaře. Bude mu z toho nikotinu pěkně blbě, ale zatím má pocit, že na jeho náladu je to akorát. Přehrává si minutu po minutě a přísahal by, že to Mana měl stejně, tak co se změnilo? Odejít přece mohl už to první ráno, no ne? Nebo toho řekl prostě příliš? Bylo to moc rychlé? Ne, bez odpovědí se k závěru prostě nedostane. Měl by Manu nechat být, ale jako se ozvaly komplexy, připomene se i druhá část povahy, která to jen tak nenechá. Přejde ke kuchyni, dá si panáka na spravení a na kuráž, než zapluje do koupelny a pokusí se zakrýt události včerejší noci. Prostě ho najde a půjde se na to zeptat. To ale netuší, jak komplikované to bude. V budově jeho značky nebyl nikdo, kdo by mu chtěl sdělit, kde je, i když naléhal. Chodil od jednoho k druhému s visačkou na krku a odmítal se vzdát. Nakonec došel k poslední asistentce, na kterou použil poslední možné zbraně a opravdu to nakonec zabralo. Dostal číslo na jeho agenta. Jestli někdo bude vědět, kde je, tak je to právě on. A začalo nové přemlouvání a pak i vyhrožování, teda jen částečně. Svedl to na problémy ohledně kapely a že s Manou musí probrat detaily, jinak o něj můžou přijít a to naštěstí stačilo, aby mu prozradil místo, kde se nachází. Překvapilo ho, že je to klub, ale neváhal ani na vteřinu a zamířil tím směrem. Taxi bylo příšerně pomalé a Torovi přišlo, že se Mana musí nutně někam teleportovat, než tam přijede. Dostat se do clubu už nebyl takový problém. Ochranka ani moc neprotestovala, když jim ukázal visačku Manovy značky a agent jim taky asi něco řekl. Projde potemnělým clubem a zůstane chvíli stát v přítmí, pozorujíc Manu na pódiu. Chuděrky dámy. Neví, jestli nad ním vzdychat nebo ho obskakovat a Mana jim zdá se nedá nic zadarmo. Torovi padne do očí ručník, který sevře v dlani a konečně prozradí svou přítomnost.

"Jeden by řekl, že hra na kytaru zlepší náladu." Začne jako první s menším rýpnutím, než k němu natáhne dlaň s ručníkem. Ve tváři má zvláštní, trochu ledový a odtažitý výraz, jakoby se ráno nic nestalo a je zvědavý, jak se bude tvářit Mana. To mu prozradí nejvíc.

"Uhm, samozřejmě je mi líto, pokud jsem vás vyrušil, Mana-sama. Jen ten rušník byl pro ně příliš daleko a já ho měl po ruce."

Mana

Opravdu a nepokrytě sebou trhne, když za zády uslyší jeho hlas, který by si nespletl s ničím na zeměkouli asi nikdy. Rychle se ohlédne, ale to už Tora stoupá po schůdcích na pódium a míří rovnou k němu s ručníkem v ruce. Manovi se trochu nebezpečně blýskne v očích za skly brýlí, ale není to na něho. Je to kvůli personálu, co očividně vůbec nedodržuje, co má. Natáhne dlaň po ručníku se sotva slyšitelným arigato a volnou rukou si sundá brýle z očí. Zastrčí je za výstřih a pak si otře obličej. Pak se na něj znovu podívá a výraz v jeho tváři se mu nelíbí ani trochu. Oslovení samozřejmě přesně odpovídá tomu, jak by spolu na veřejnosti měli mluvit, ale co tady kruci dělá? Jedna z dam už odnáší jeho pohozenou kytaru, druhá se natáhne pro ručník a on je gestem dlaně odežene úplně, takže zůstanou na pódiu úplně sami. Tedy zdánlivě, protože tu a tam se v přítmí pohybují povolaní lidé. Když budou ale mluvit tiše, nikdo je neuslyší. V hlavě se mu otočí několik vět a žádná z nich mu nepřipadá vhodná k vyřčení nahlas. Co tady děláš? Proč jsi přišel? Nakonec obtáhne rty jazykem. 

"Máš na srdci něco hodně neodkladného, když jsi mě zkoušel hledat po celém Tokyu. Očividně to stojí za veškeré překážky, které jsem ti dneska postavil do cesty. Nečekal jsem, že se tím nenecháš odradit, ale měl jsem. Přece jenom už jsme se stačili trošičku… hmm..." A stejně si ho zase musí prohlédnout úplně celého. 

"Poznat." Sváděl ho, byla to jeho vlastní vina, že to takhle dopadlo, jenže nečekal, co to s Torou udělá. Nečekal, co to udělá s ním samotným. 

"Jsme schopni spolu dál pracovat nebo mi chceš udělat jarní deštík z kousíčků pracovní smlouvy?" Dokonce ho napadne, že mu za ty kecy Tora jednu pleskne. Nemyslí si, že by to udělal ze své podstaty a navíc byli oba dospělí. Přece věděli, že spolu lezou nezávazně do postele, ale stejně. Konečně před ním uhne pohledem, protože ty oči na živo jsou samozřejmě mnohem intenzivnější. On celý. Doopravdy se mu moc líbí. Raději zapne posluchátko s ukrytým mikrofonkem a počká na spojení. 

"Všechny osoby zodpovědné za porušení požadavku Nepouštějte nikoho dovnitř okamžitě sem." Tenhle příkaz zní skoro medově a je to ještě nepříjemnější, než kdyby nadával. 

"Nemusíš mi vůbec říkat, kdo povolil. Přijdu na to a vyhazov má jistý už teď." Řekne, když se k nim blíží jeho agent a bledne. Začne s vysvětlováním a omluvami, ale Mana popadne mezi prsty Torovu visačku a zamává s ní sem a tam. 

"Vy si myslíte, Nakamura-san, že tohle někoho opravňuje k výjimce?" Začíná se zlobit. 

"Někdo musel říct, že jsme přímo tady." Brání se agent. 

"Myslel jsem si, že když to Amano-san ví, tak nejspíš od vás." Snaží se vysvětlit vlastní myšlenkové pochody. Pokud někdo přišel až sem, proč by ho neměl pustit? 

"Ano, a to je váš problém. Zřejmě moc myslíte. Já hledám loajalitu. Všechny klíče, kartu, služební telefon a další svěřené předměty prosím odevzdejte zítra ráno na personálním oddělení." Otočí se zase na Toru. 

"Připravils mě o agenta. O co ještě mě chceš připravit?"

Tora

Prohlíží si Manu a hlavně jeho výraz. Moc toho nevidí, dokud má brýle a doufá, že si je brzo sundá. Čekal asi mnohem víc překvapení a...Vlastně ani neví, co čekal. Byla by blbost myslet si, že mu skočí kolem krku a bude rád, že přišel. +Co sis pro Gackta myslel?+ Málem se opravdu plácne do čela. Začíná mu připadat, že to nebyl dobrý nápad. Na jeho výrazu se ale nic nemění. Vlastně vypadá docela klidně, jen oči nejsou tak hřejivé, jak byly v onu noc, vlastně obě dvě noci. Jen krátce se ohlédne po odcházejících slečnách, ale hned zase vrátí oči k Manovi. Pořád se trochu snaží odhadnout, co si myslí a ne, není to snazší ani po tom, co si stáhne brýle a pověsí je za 

svršek.

"Ne, jen jsem si řekl, že nemám nic lepšího na práci, než se tě pokusit najít." Odtuší jako první trochu kousavě a hned sám nad sebou zavrtí hlavou, když se podívá stranou, v podstatě do zdi. Pak se na něj znovu podívá a mírně pozvedne obočí.

"Vidíš, do dnešního rána jsem si myslel to samé." Odtuší znovu a pak sáhne do své lehké mikiny, aby z vnitřní kapsy vytáhl smlouvu. Vlastně to měl v plánu udělat, ale to bylo ještě předtím, než sem vstoupil a uviděl ho. No, možná, že to nakonec doopravdy udělá. Sám se v sobě nedokáže vyznat a říct si alespoň v hlavě, co by měl, co by chtěl udělat.

"Myslíš tohle?" Zahledí se do papíru a nakonec se jen ironicky uchechtne.

"Vlastně bych to celé dost usnadnil, kdybych to udělal hm." Moc se s tím nepáře a pálí na něj první, co má na jazyku. Už dlouho ho nic tak nezasáhlo jako ranní odchod Many. Ještě večer si byl jistý, že se dokáže smířit naprosto se vším, ale ona to tak úplně pravda není. Byl hrdina, když ho měl ve své náruči a už začíná cítit, jak moc o něj nechce přijít. Jeho blízkost mu zvedá tep a zrychluje tlukot srdce, přesto se nedokáže tvářit jinak. Zamračí se hrozivě, když Mana začne volat své podřízené a jemu začíná docházet, co se tady bude dít. Ustoupí o krok stranou a svým pohledem mu dává najevo nesouhlas, i když pochybuje, že bude cokoliv platný. Přesto mlčí a nic neříká, než si vylije zlost na svém agentu. S každým slovem se mračí ještě o trochu víc a podvědomě zakládá ruce na hrudi v jasném nesouhlasu. Ale ne, nedovolí si mu do toho vstoupit, ať se mu to nelíbí sebevíc. Počká si hezky, až zase všichni opustí sál a pak se k němu otočí čelem. Obočí stoupá vzhůru, ale postoj nezmění.

"Vyhodil bys všechny, kdybys věděl, že v tom má prsty každý z nich?" Dává mu jasně najevo svůj postoj.

"A co když jsme tak dobrý lhář, že bys mě pustil i ty sám, kdyby na to přišlo?" Ušklíbne se, než rozplete ruce a sáhne po krabičce cigaret, je mu úplně jedno, že by tu neměl kouřit. Může mu to jít někdo zkusit zatrnout asi ho rozsápe přesně a ty kousíčky, na jaké by měl roztrhat svou smlouvu.

"O co tě chci připravit? Hm, o sebe." Odtuší jako první, když udělá krok blíž k němu a svěsí ruku s cigaretou. Podívá se mu upřeně do očí, v těch jeho zvláštní zablýsknutí, které je to jediné, co prozrazuje pocity uvnitř.

"Porušil jsem smlouvu už jen tím, že jsme spolu spali. Budeš měřit dvojím metrem? Dovolil jsem si mnohem víc, než on tím, že mě sem pustil. A ty přece nechceš být nespravedlivý nebo ano?" Provokuje ho a čeká, jestli tím rozpoutá nějakou reakci. Potřebuje ji, aby se přestal ovládat. Pak ho asi přitiskne ke stěně nebo povalí rovnou na to pódium a nebudou se stačit divit, co tu budou provádět.

"Proč mě taky nevyhodíš, Mana-sama?" Zeptá se ho a prostě se rozhodne, že stejně nemá co ztratit. Není to tak dlouho, co spolu byli, přece nemohl všechno, co mu ukázal vyprchat za takovou chvíli, no ne? Krátce se ohlédne přes rameno, zatím nikoho nevidí a copak oni ví, jestli nenacvičují cokoliv kvůli spolupráci. Protáhne rychle paži kolem jeho pasu a s prudkým trhnutím si ho přitáhne na své tělo.

"Nemám žádnou otázku, slova pro mě nikdy moc neznamenala." Sdělí mu jako první a udělá několik kroků, aby je alespoň částečně skryl stín u vzdálenějšího konce pódia.

"Chci jen vědět, co to bylo a jestli tam něco zůstalo." Krátce shlédne na jeho hrudník a pak nechá cigaretu padnout k zemi, šlápne na ni a vjede mu dlaní do vlasů, aby si ho přitáhl k polibku. To mu stejně řekne nejvíc, lhát mu klidně zvládne, o tom nepochybuje, ale lhát tělem? Snad ne. Pokud nic nezmizelo, je to dobrý začátek, aby se snažil dál. Jestli ne, může tu smlouvu opravdu roztrhat, protože vedle něj takto pracovat nedokáže.

"Někdo ti musí ty tvoje manýry zatrhnout." Ozve se jeho drzejší část, která se prostě nebojí a už ho líbá zase. Celé jeho tělo na něj křičí, že podlaha nakonec bude úplně fajn a pro jednou to přežije...No možná dvakrát.

Mana

Ta kousavá odpověď se mu vůbec nelíbí, ale dělá, že je příliš zaneprázdněný pucováním svého personálu, než aby se ho to snad dotklo. V očích se mu však cosi pohne, když uvidí smlouvu, kterou s ním podepsal. Je to pravda, jinak by ji neměl s sebou. Stiskne trochu rty. Tora by byl první osoba na světě, která by mu spolupráci hodila na hlavu. Tedy vlastně druhá. První už to udělal Gackt. A nesl to tak špatně, že s ním do dneška nepromluví ani slovo. A že v tom má praxi! Jestli by mu to usnadnil? Vlastně ano. Rozhodně to s jeho pocity. Ale vůbec ne jeho kampaň a práci. Nikoho jiného už si v té roli nedovede představit. Konečně jsou zase sami, když agent odejde a Tora se na něj dívá, jako by právě nechal utopit košík koťat.

"Ano vyhodil bych je všechny." Řekne naprosto bez obalu a není o tom pochyb. Tokyo je plné lidí, kteří by je nahradili… 

"Jediný, kdo dokáže změnit něco, co nařídím, jsem zase jenom já. Jestli to někdo nechápe, nemůže tady zůstat." Řekne jako by to bylo nad slunce jasnější. Trochu se při tom tváří jako by byl císař osobně, ale co už, jsou to jeho peníze na jejich výplaty. Už došel tak daleko, že má vlastní společnost a značku a žádná jiná mu už nemůže diktovat, co má dělat a jak se má chovat. Ano, nejspíš by ho pustil, kdyby například zjistil, že se mu něco stalo, ale to je to – udělal by to sám. 

"Nedívej se na mě tak." Řekne mu, když ho Tora propaluje nesouhlasným pohledem. 

"Můžeš ho zaměstnat ty." Rýpne si pro změnu on. Pak ale vytáhne obočí nahoru, když mu Tora řekne, že ho hodlá připravit sám o sebe. Tak proč přišel? Aby si Mana uvědomil, jakou udělal chybu? A proč ho to vytáčí, protože je to pravda? V očích se mu nebezpečně blýskne, když se dlouze dívá do těch jeho a snaží se ho odhadnout. A pak ho začne hecovat. No tohle! Manovi se to vůbec neposlouchá snadno, už dlouho s ním nikdo takhle nemluvil a jeho oči chladnou s každým slovem o trošku víc. +Ty máš ale kuráž.+ Pomyslí si, jako by to snad už nevěděl. Trhne sebou leknutím, když se po něm Tora natáhne a tak trochu ho odvleče do tmy při stěně místnosti. Trochu se brání, ale sám se několikrát ohlédne, jestli to nikdo nemohl vidět. Teď se dlaněmi zapírá o jeho hrudník a snaží se mu vykroutit, ale není mu to nic platné. Brzy ucítí dlaň ve vlasech a jeho rty na svých a málem se mu z toho podlomí kolena. Dlouze se nadechne nosem, napne se jako tětiva a pak v jeho rukou povolí jako tající led. Oplatí mu několik prolnutí, než jim Tora dovolí dýchat a prohlásí další drzost. Tak jeho manýry? Jenže se mu tohle jednání neskutečně líbí. Líbí se mu to celou dobu, co je s ním a je to zpět v plné síle. A stejně se zapře dlaněmi proti němu a silou se mu vytrhne. Rychle sáhne do té jeho kapsy po smlouvě rozcupuje na tisíc kousků, které se s rozhozením jeho dlaní rozletí všude kolem. 

"Máš pravdu. Musím se chovat spravedlivě." Tak! To má za to! Začne si rukama upravovat vlasy a znovu se rozhlíží okolo. Rty ho ale brní od toho polibku a kolena má celá rozechvělá.

Tora

+Můžeš ho zaměstnat ty.+ Probíhá mu hlavou a rozhodně se, že to udělá. Jen proto, aby mu ukázal, že se prostě splet. Zas takový problém to nebude ne? No možná bude, ale mohl by ho zkusit protlačit. Už jen to, by mu zlepšilo náladu a trochu potlačilo výčitky, protože za jeho vyhazov vlastně může. Nic víc stejně nevymyslí, protože si všechnu jeho pozornost krade Mana a hlavně jeho tělo, které už zase svírá v náruči. Ne, vůbec ho to nepřešlo, i přes to, že se na něj ještě před chvíli zlobil. A hodně zlobil. Pořád nechápe, jak ho mohl nechat na tom gauči samotného a nechce se smířit s tím, že byl pro něj jen hračkou. Kdyby to tak bylo, odtrhne se od něj mnohem dřív. Ale líbá ho zpátky, tak co je za pitomý problém? Nepouští ho, ani na vteřinu nepovolí, i když se mu snaží vymanit. Prostě ho chce u sebe a je tu ta paličatější část, která se občas přihlásí. Dokáže mu přece, že za to stojí, no ne? +Trochu si věř konečně.+ Napomene se v duchu, ale vzápětí o něj přijde. Udýchaně a vlastně i trochu překvapeně zůstane stát. Nemá daleko k tomu, aby ho popadl podruhé, ale nestihne to. Místo toho přijde o svou smlouvu a začíná mu docházet, že to možná přehnal. Nadechne se, aby ho zastavil a dokonce mírně pozvedne dlaň, aby ten kus papíru zachránil, ale je to marné. Sleduje zamračeně kousky papíru, jak se snáší k zemi a má pocit, že se k ní právě snáší část jeho samého. Nebudou společně pracovat, tím přijde o jakoukoliv možnost být mu blíž a ukázat, že to má smysl. Nebo Mana vážně už o nic nestojí?

"A teď jsi roztrhal co? Jen smlouvu nebo i všechno ostatní?" Zeptá se ho na přímo a docela se začíná obávat odpovědi.

"To jsi mohl říct rovnou a nezdrhnout jako malej kluk." Neodpustí si rýpnutí a zase se o krok přiblíží. Ne, nehodlá to nechat jen tak.

"Mohl jsi počkat a poslat mě do háje rovnou. Proč jsi to neudělal?" Přiblíží se ještě o kousek a trochu ho tlačí ke zdi. Tuší, že se mu to líbit nebude, ale....Ne, teď už vážně nemá co ztratit. Už přišel i o to poslední, díky čemu by k němu mohl mít blíž. Pak se může doma mučit myšlenkami, co mohl udělat jinak, ale svá rozhodnutí nezmění. Zapře se dlaní o zeď vedle jeho hlavy.

"Takže proč? Kvůli práci?" Pozvedne obočí a přiblíží se rty.

"To už tě nemusí trápit, právě jsem dostat výpověď." Odmlčí se na moment a klesne očima na jeho rty. Ne, tohle prostě nevydrží dlouho.

"Kvůli tomu, kolik nás tam bylo dneska v noci?" Zeptá se podruhé a koutek se mu zlověstně pozvedne.

"To už taky ne, ráno ti dva odcházeli na společnou snídani a dost mě s tím nas..." Zarazí se.

"Naštvali, až jsem je vyhodil." Už trochu vrčí, ale je to prioritně díky touze, kterou v něm jeho blízkost probudí.

"Anebo je tu třetí možnost, kterou kdybych si připustil, nejsem tady." Odtuší jako poslední a dlouze se nadechne.

"Prostě sis potřeboval pohrát, hm?" Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Však co, on bude rád za jednu dvě noci co?" Začíná se mu v očích nebezpečně blýskat.

"Pak jsi zdrhl a čekal jsi, že to nechá být? Asi bych to tak měl udělat anebo..." Je vidět, že už sám sobě moc nevládne. Neví, co je hlavní emoce, která ho žene. Je to zvláštní kombinace vzteku a vzrušení, která ho teď ovládá.

"Bych tě tady mohl opřít o zeď anebo odtáhnout někam stranou a prostě si tě vzít. Ukázat ti jaké to je, když ti někdo udělá díru do hlavy a pak v ní nechá je průvan, hm? Jak by se ti to líbilo?" Chytne ho pevně za bok a přirazí ho ke zdi, tisknu se k němu celým tělem.

"Udělám to tak jako tak." Pohne se boky proti jeho.

"Teď ti ani nikdo nepřijde pomoct, bojí se tě. Leda bys začal křičet." Nedá mu k tomu ani příležitost, když si znovu uzme jeho rty.