Mana x Kamijo - Příště to vidím na celý trnitý keř. - část 1.

 (ulice Nagana)

Mana

Už chvíli se Shinyou vysedává na obřím neonovém billboardu poblíž hlavní silnice a shlíží dolů na osamělé chodce. Tedy především jednoho. Jako obvykle zamykal svůj club, když nad ránem odcházel jako poslední. Vypadalo to, že nikdy nemá strach ze zlodějů nebo mafie, zvláštní. Pozorují ho už několik dní a nejsou schopní se dohodnout, čí kořistí bude. Shinya si chtěl hrát, byl přesvědčený, že se jím majitel kabaretu nechá snadno svést a on se dosyta nabaží jeho sexuální energie, ale Mana k tomu měl taky co říct. Všiml si ho jako první a jeho potravou byly emoce… jakékoliv. Hlavně ty nejsilnější. Popravdě měl nejraději obdiv, ale taky rád doháněl lidi k návalům smutku nebo nedostatku spánku, kdy byly zranitelnější. Dost to záleželo na tom jak se… ale ne, oni spát nepotřebovali. Peklo přece nikdy nespí. Blondýn dole na ulici byl vážně výstavní kus, dbal na svůj zevnějšek, měl krásné vlasy a ještě hezčí oči a Shinya byl přesvědčený, že by si s ním dokonale užil, jenže oba ho vysát nemohli, nestačil by jim. 

"Můžeš ho mít, když neuspěju." Prohodí Mana. Koneckonců byl starší a silnější a Shin se s ním mohl jenom těžko přetahovat. Trávili spolu takhle hodně nocí, pokud se to o bytostech, starých někdy i staletí, dalo takhle říct. Z nějakého zvláštního popudu si rozuměli, povídali si na neobvyklých místech jako bylo toto a příliš se nezaobírali pravidly a světem, ze kterého přišli. Většinou jim ani nikdo nic nechtěl. Oni dva lidi většinou nezabíjeli, ale pravdou bylo, že se ani příliš nestarali o to, co se s nimi stalo později. Nejspíš to sem tam přehnali, odešli a k úmrtí došlo mnohem později následky vyčerpání, ale koho to zajímalo? Něco jako soucit jim bylo většinou dost cizí. Mana si poupraví černý korzet, z nejž přes výstřih a paže stoupá černá krajka a halí i krk ve stojáčku. Vyčesané vlasy mu trčí do všech stran a při tom působí jako účes a makeup je samozřejmostí. Prostě to má rád. Přesto dnes nenosí sukni, což je taky velmi časté, ale černé, upnuté kalhoty, mizející ve vysokých botách nad kolena. Vyhoupne se na hraně billboardu do podřepu, vzduchem zavíří mávnutí křídel, které připomínají spíš černý kouř a během vteřiny se snese na noční ulici rovnou za záda chodce. Krátce se podívá nahoru, Shinya tam není. Asi si našel lepší výhled. Znovu přeostří na záda před sebou. Rychlý lov ho nebavil. Potřeboval se mu dostat pod kůži, vyprovokovat v něm co nejvíc a pak si to vzít. Dnes s večeří rozhodně nepočítá. 

"Promiňte, nemáte drobné na metro?" Ozve se jeho hlas, který se jako úponky chapadel pomalu proplazí vzduchem až ke Kamijovým uším a zavrtají se mu do mozku. Mana si připraví ty nejpanenkovatější oči, jaké jenom svede, dodá jim neskutečně smutnou hloubku a spojí dlaně před sebou. Je to kontroverzní pohled. Někdo by mohl říct, že je roztomilý, kdyby býval nevypadal jak vypadá. 

"Obávám se, že mě okradli na koncertě a nikde nikdo…" Začne vysvětlovat. 

"Potřeboval bych se odtud dostat alespoň na vlak, i když jede až zítra odpoledne." Dáma v nesnázích. A je taková zima…! Přejede si zimomřivě dlaněmi po pažích, i když vůbec netuší, co to chlad je a od úst mu stoupne obláček páry. Vrhne na něj nejistým úsměvem, než oči přikryje hustými černými řasami.

Kamijo, Shinya

Pro Kamija byl dnešní den stejný jako ty ostatní. Trochu podusil své podřízené v clubu, který předělal k obrazu svému před pár lety, kdy se vrátil do Nagana. Ano, tady se narodil, ale velkou část svého života prožil ve Francii, kam ho odvezl jeho opatrovník. Ani neví, jak se k němu dostal, vlastně si nepamatuje nic ze svého dětství, ale v pubertě přišla děsivá pravda. Thierry byl démon. Původně měl v plánu si ho nechat pro svou obživu a nakonec ho prostě jen vychoval. Sám už tolik nepřemýšlí, proč se to stalo, ale nakonec ho jeho opatrovník opustil. Byl přesvědčený, že se stane tím, čím on a vlastně ho k tomu dlouhá léta přemlouval. Možná proto ho opustil. Pět let je to přesně, kdy se Kamijo rozhodl vrátit do rodné země a udělat něco trochu jinak. Kabaret, to je přesně to, co tohle město postrádalo a dařilo se mu víc, než dobře. Už není jediný, jeho síť se rozšířila s pomocí partnerů. Nevěří ani jednomu a jsou pod jeho neustálou kontrolou, ale...Sám by něco takového nedokázal udržet. To si k jeho nelibosti musí připustit. Dnes to konečně vypadalo, že jeho nový barman, mladý kluk s velkýma očima, hravou povahou a okouzlujícím úsměvem konečně pochopil, co práce za barem obnáší. Nic nerozbil k jeho velkému překvapení. Sám si ještě nepřipustil, proč ho vlastně bral, ale osvědčil se, naštěstí. Možná ze Zyeana nakonec udělá i provozního, až trochu dospěje. +Potrefené štěně.+ Protočí očima v sloup. Ano i o něm věděl, když ho jednou víc, než naštval. Thierry ho zasvětil do tajů světa, který byl úplně odlišný, než jaký si kdy představoval. Připadal si zranitelný, když věděl, co všechno se po něm prohání, ale nikdy to nedal najevo.

Shinya pohupuje nožkama s rozverným, spíš roztomilým výrazem. Pozoruje muže, který zamyká dveře

jako každý den.

"Já ho tolik chtěl." Hodí po Manovi svá nevinná, okouzlující očka, ale sám ví, že na něj to neplatí.

"Zase budu lítat po městě a hledat někoho jiného. To není fér." Zatváří se ublíženě, ale v očích se mu blýskne. Mana moc dobře ví, že lovení po nočním městě má nejraději. Asi navštíví nějaký pěkný bar.

"Dobře tedy, budu té lásky a nechám ti ho." Pípne v jistém dobírání a už sleduje, jak se Mana pohne. Obdivuje ho, vždycky to tak bylo, i když si nejsou vůbec podobní. Jejich podstata je však spojuje a u něj i náklonnost, kterou si k němu za ty roky vytvořil. Sám se toulal celou věčnost po světě, ale nikdy ho nikdo nepřinutil zůstávat na stejném místě dlouho. Tedy až na jedinou osobu, jenže to byl příliš mladý nezkušený. Zničil ho. Ne, nezabil svou oblíbenou lidskou dušičku, ale možná by bylo lepší, kdyby umřel. Necítí vinu, to u něj snad ani není možné, ale není tak necitelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Před očima má pořád oči kolouška. Jeho slabost, každý prý nějakou má a ani démonům se nevyhýbají. Pozoruje ještě chvilku Manu, než sám roztáhne prošedivělá křídla, která jakoby zesvětlala podle barvy vlasů a zmizí v noční tmě s přáním štěstí na rtech.

Kamijo se zastaví v půli kroku, když se za ním ozve neznámý hlas. Pomalu se otočí s mírně pozvednutým obočím. V tuhle hodinu by ho mohl kde kdo přepadnout, ale on z lidí neměl obavy, příliš nectil strach. Ve světě, kde žijí andělé, démoni, vlkodlaci...Vždyť to ani nemá smysl se bát, stejně s tím nic nenadělá. Copak by se mohl bránit? Prohlédne se neznámého od hlavy až k patě a hned ho napadne myšlenka, že má rozhodně styl. To se tu jen tak nevidělo. Jeho oči zůstávají chladné a je vidět, že emocím příliš neholduje. Ukrývá je hluboko, alespoň částečná obrana před těmi, kdo by se jimi nakrmil. Přejede mu jemné mrazení po zádech, ale je mu jasné, že chladnější vzduch za to nemůže.

"Ach, to mě velmi mrzí." Ozve se jako první, než Manovi věnuje lehkou úklonu hlavou. Mohl by mu dát ty drobné a jít si po svých, ale...

"Je vskutku neslušné zkazit někomu podobným způsobem večer." Podívá se kamsi za něj, jak kdyby čekal, že za ním ještě někdo bude stát. Když své ledově modré oči vrátí zpátky, věnuje mu smyslné pousmání. V hlavě už se mu rodí úplně jiný plán. Třeba by zjistil, jestli jeho opatrovník je někde poblíž. Pak by ho mohl najít a zjistit, jak ho přimět, aby ho zbavil lidství.

"Myslím, že by má povaha nedovolila vás nechat jet metrem." Pokyne paží ke svému temně modrému autu, které stojí opodál na parkovišti.

"Bude mi potěšením vás odvézt, kam si jen budete přát." Zavrní medově a počká si na odpověď.

"Nesnesl bych pomyšlení, že to nebudou jen peníze, o které přijdete." Ovládá dokonale všechno, každé gesto i zachvění řas, stejně jako emoce, které pečlivě uzavírá uvnitř sebe.

Mana

Manu by rozhodně nenapadlo, že se tenhle smrtelník s nějakým démonem už potkal a co víc, rozhodně by ho nenapadlo, že si s ním byl natolik blízko, že měl šanci rozpoznat jeho auru a podstatu. Kdyby chtěl, mohl by na něj seslat nesnesitelný strach už jenom tím, že tady stál, ale všechno tohle nyní potlačoval, aby naopak mohl odejít s ním. Přesto zpozorní, když se do jeho tváře upřou ledově modré, velmi netečné oči, za kterými skoro nelze číst. Tohle bylo u lidí velmi neobvyklé. Takovou silnou obranu mysli proti emocím snad ještě neviděl a on už toho viděl opravdu hodně. Možná je to dobře, že sem nešel právě Shinya, tohle by mohlo být pro mladého démona nebezpečné. I mezi lidmi bylo dost takových, co bytosti jako on lovili. Mana nemohl zemřít, ale mohl přijít o tělo a na velmi dlouho se vrátit z této dimenze do své. A to nikdo nechce. Trvalo to celé věky zase se objevit na Zemi a moct normálně žít. Nemínil se stát ničí trofejí, jejíž křídla budou viset nad krbem lovce. Tohle obrnění mysli ho musel někdo naučit. Nebo uměl kouzlit? To byla taky velká zajímavost, uměla to jen hrstka lidí a byla to docela novinka. Kde se tahle mutace vzala, to nikdo netušil. Možná mísením ras, ke kterým nikdy nemělo dojít a které bylo zakázané a hlídané všemi bez rozdílu. Kdo mohl vědět jaké kreatury z toho mohou vzejít? +Neslušné kazit někomu večer krádeží? To je docela slabé slovo… nebo si hlídá vychování.+ Pomyslí si Mana, než mu jeho dnešní oběť nabídne, aby se s ní svezl autem. Na chvíli k němu stočí netečný pohled. Moc pěkný vůz. Pak přikývne a vykročí směrem ke Kamijovi. Je velmi opatrný, připravený na všechno a pečlivě v sobě drží celou svou podstatu. 

"V něco podobného jsem ani nedoufal." Řekne s decentním pohnutím koutků nahoru, když projde kolem něj k vozu. Na nádraží to nočním městem nepotrvá dlouho, nebude mít zase tolik času něco si vymyslet, ale co by on nezvládl? Nechá si otevřít křídlo auta a usedne do něho jako by do podobných sedal dnes a denně. Nějak ho ani nenapadne sahat po pásech. K čemu by je potřeboval? 

"O co ještě bych podle vás v tuto noc mohl přijít?" Neodpustí si zvídavou otázku. Copak je nějaká panna? Počká, až Kamijo taky nastoupí a auto vyrazí na svou cestu. Uvnitř hraje příjemná melodie, interiér pěkně voní a jeho majitel taky. Mana není zrovna upovídaný, takže si prohlíží dlaně složené v klíně, prsteny i nehty a občas prostě jen tak hledí ven. A když míjejí přechod přes pěší zónu, padne mu do oka návnada. Je to jen mžik, vteřinka, kterou nemůže lidské oko postřehnout a kdokoliv by řekl – náhoda. V jednu chvíli to vypadá, že je přechod prázdný, auto jede maximální povolenou rychlostí a v další vteřině je přímo uprostřed žena s kočárkem. Kamijo ji buď srazí nebo strhne volant a vybourají se. V betonové zástavbě nejspíš docela ošklivě. A nikdo se nikdy nedozví, že to byl Mana, kdo stočil kroky té ženy rovnou do silnice, když se k ní blížili.

Kamijo

"Co bych to měl za vychování." Ukloní se neznámému ještě trochu, než ho s dlaní na bedrech navede ke svému autu. Měl by si dávat pozor, to moc dobře ví, ale taky ho žene zvědavost a touha zjistit víc. Moc démonů od svého odchodu z Francie nebo spíš po odchodu svého blízkého přítele nepotkal. Je to dílo náhody nebo si s ním někdo hraje? Na to přijde. Musí. Obrní své nitro ještě o trochu víc, ale nepříjemné mrazení mu po páteři běhá neustále. Nikdy to nezkoumal víc, byl přesvědčený o tom, že démony poznal jen proto, že s jedním žil. I když...možná na tom bylo přece jen něco zvláštního. Třeba něco jako šestý smysl na temnější stránku světa? Zavře za Manou dveře od auta, když ho nechá usadit a sám přejde k místu pro řidiče. Automaticky si zapne bezpečnostní pás a pak se na něj ohlédne.

"Hm, je spousta věcí, o které jeden v nočním Naganu může přijít." Začne tichým hlasem.

"Oblečení, boty, svoboda...život...Nevím, co je horší." Pokrčí nenuceně rameny a jeho hlas zní, jak kdyby se bavil o tom, které víno si dá k večeři. To nejlepší samozřejmě. Nastartuje a vyrazí do nočních ulic. Sám příliš nemluví, srovnává vlastní myšlenky, ale ani emoce navíc. Letitý tréninky se zdá se vyplatil.

"Možná by bylo příště lepší sehnat si společnost. Jeden nikdy neví. Kolem se potuluje spousta zvláštních tvorů." Nadhodí do ticha auta. Schválně použil tento výraz a neřekl třeba zvláštních lidí. Je zvědavý na jeho reakci. Loket má opřený o rám okýnka a prsty si podpírá bradu. Jen mrknutí stačí, aby sed před jeho očima na přechodě zhmotnila žena. Kde se tam vzala netuší, ale je to jen vteřina, kdy se rozhodne. Viděl už spoustu vyhasínajících životů. Nikdy nehnul ani brvou, neměl soucit a nebyl k němu veden. V jeho hlavě probíhá úplně jiná, hodně rychlá kalkulace, než strhne volant stranou. V ten samý okamžik jeho víčka klesnou a nechá sebou samým prostoupit sílu, která hřeje jeho tělo a kumuluje se v prstech, které svírají volant. Ne, tohle ho nikdo nedonutil udělat dlouhá léta. Nedával najevo, co dokáže a co umí. Je to jen střípek z jeho světa, ve kterém žil. Jediné dědictví a připomínka možných kořenů. A ano, nenávidí to ze všeho nejvíc. Příliš mnoho pozornosti. Lehké vibrace provázejí jeho tělo, než udýchaně oči otevře. To už jeho auto stojí na místě, několik milimetrů od budovy. Nebylo reálné, že by brzdy byly tak dobré. Jen střípek telekineze.

"Pitomá ženská." Ozve se jeho hlas, který už je ale zase ledově klidný. Ano i teď ví, koho má vedle sebe a nezapomíná na to. Na to se zapomenout nedá. Jednal jen ze své vlastní sobeckosti. Moc dobře ví, že kdyby ji srazil, bude z toho tahanice, pošpiní své jméno, stejně jako jméno clubu. Jen proto se tomu pokusil zabránit a ono to vyšlo. Prudce se ohlédne vedle sebe s mírně přivřenýma očima.

"Zdá se, že nebyl nejlepší nápad řídit po náročném dni." Jeho hlas je znovu klidný, v jeho nitru se ale odehrává něco trochu jiného, co úplně nedokáže ovládnout. Musí! Jinak ho přiláká jinak, než původně chtěl. Ale tu energii musel nutně cítit. +Kruci.+

"Skvělé brzy." Sykne tiše, než se mu ve tváři objeví hraná starost.

"Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?" Vyptává se ho a zkoumá jej očima, jak kdyby hledal zranění. Nic tam nenajde, to prostě ví.

"Měl bych vám raději zavolat taxi." Loví ze svého kabátu telefon a ani ho nenapadne se starat o ženu s kočárkem. Co je mu po ní? Však ji nepřejel, no ne? Tady má mnohem důležitější věci na práci.

Mana

Mírně se pousměje, když Kamijo zmíní život, ale pořád hledí netečně z okýnka vozu. Normálně by slovu Tvor nevěnoval žádnou pozornost, ale teď, když je tolik podezřívavý to naopak zavadí o jeho radar ostražitosti. Ani tak se na něj nepodívá. Nemusí, protože dojde k oné nehodě. Čekal, že se auto otočí na střechu, pokud se Kamijo rozhodne strhnout volant, čekal také silný náraz, ale to, co se děje, je nepříjemné i pro něj. Kamijo jako by popřel zákony fyziky, trhne to Manovými vnitřnostmi a použití magie je pro něj jako když někdo škrábe dlouhými nehty na tabuli. Zkřiví obličej nelibostí, ale sedí jako přibitý, až dokud se auto úplně nezastaví. I tak to s nimi házelo do všech stran a on neměl pás, ale… Chvíli hledí chladnýma očima přímo před sebe do stěny budovy a k jeho uším dolehne Kamijův hlas. Teď už Mana ví, co je zač. Odhalil ho víc, než snadno. Rozhodně není obyčejný člověk, moc dobře ví, s kým sedí celou dobu v autě a Mana se může jenom domýšlet, jestli mu od něj hrozí nebezpečí nebo ne. Pitomá ženská… ženská, kterou tam poslal Mana. Myslel si, že na smrt, ale tohle je mnohem lepší. Strašně se lekla a málem převrhla kočárek. Teď sedí zhroucená na silnici, jednou rukou drží madlo, druhou se šokovaně drží za srdce a vydává něco mezi křikem a vzlyky, když se rozhlíží po pomoci. Z dálky přibíhají nějací lidé, ale Mana nepotřebuje moc času. Nechá Kamija Kamijem, pohybem zápěstí nechá dveře auta vylétnout vzhůru, div se neutrhnou a elegantním pohybem vypluje ven na chladný noční vzduch. Rozejde se přímo k té ženě, na okamžik zavře oči a natáhne vzduch nosem. Je plný neskutečného strachu a čirého zděšení. Čas krmení. Ta žena na něj třeští oči, myslela si, že jí Mana pomůže, ale on jenom živí její strach, až dokud jí nepraskají žilky v očích. Je to cítit všude kolem, stahuje se to okolo, jako by ovzduším prolétávaly svazky černé páry a těžko říct, jestli v jeho očích vidí jeho skutečnou podstatu. Mana se pase na těch několika vteřinách, kdy je zajatá v jeho světe a on z ní vysává životní energii. Dítě pláče až to trhá uši a pak je najednou po všem. Jako by někdo sáhl na vypínač na zdi a rozsvítilo se světlo. Mana tam nikdy nestál, kolem se sbíhají lidé a snaží se tu ženu dostat na nohy, někdo volá sanitku a taky policii k nehodě. Ona pořád třeští oči do prázdna, kde ho před tím viděla, ale… nic tam není. O vteřinu později, bouchne oběma dlaněmi o okýnko na Kamijově straně auta. Pořád je uvnitř, asi se na všechno díval. Zvedne se i druhé křídlo, on ho popadne rovnou za límec a nečekanou silou vytáhne z auta ven na nohy. Postrčí ho před sebou do postranní uličky a nekompromisně se blíží k němu. Je nasycený, plný síly a černočerné energie a zlobí se. 

"Co jsi zač!" Udeří na něj. 

"Kdo tě poslal?!" Nemyslí si, že by šel Kamijo přímo po něm, však si ho vyhlédl Mana a ne naopak, ale mohl tu stopovat jiné démony. Kdyby mu padl do rukou Shinya…! Nemusel by ho vidět dalších sto let, než by se dostal zpět. Za nimi pobíhají zmatení lidé a hledají řidiče. Nikdo se ale do uličky nepodívá. Manovy oči začnou měnit barvu na neprostupnou čerň a za ní plápolají ohně takovou barvou, jakou lidské oči běžně nevidí. Rozpřáhne ruce a nehty na rukou se začnou protahovat do nebezpečných drápů. Zatím ho žene před sebou a nezpomaluje.

Kamijo

Pozoruje svého spolujezdce s jistou ostražitostí v očích a čeká, co se stane dál. Ví, že ho odhalil, možná ji měl přejet. Tohle bude asi mnohem horší, než nějaké pitomé články. Teď už ví, že to byla chyba. Pozdě, bude z toho muset vybruslit jinak. Pozoruje Manu, jak vystoupí z auta a jde k ženě. Její pláč ho nechává dokonale chladným. Však co, žije a nic se jí ani dítěti nestalo. Co by ještě víc chtěla? +Tolik k dobrým skutkům.+ Proběhne mu hlavou ironicky. Není to poprvé, kdy vidí, jak se démon krmí. Ne, pořád nehne ani brvou, ale vnitřnosti se mu sevřou. Můžou za to spíš vzpomínky, než to, co se děje. Ne nadarmo se říká, že člověk si zvykne na cokoliv. Teď se to jenom potvrdí. Měl znovu nastartovat a ujet, ale neudělá to. Nutně potřebuje vědět, co je Mana zač. Ne jeho podstatu, tu zná, ale spíš s kým se stýkal a zda mu může pomoct. Ano, je blázen, že chce tahat informace z démona, ale...Účel světí prostředky. Jeho hlava mu nedovoluje myslet jinak, vždycky si šel přímočaře za svým a nehleděl na následky. Díky němu se Mana nakrmil a toho by možná mohl využít. Jen na to musí hodně opatrně. Odepne si pás, který se mu bolestivě zaryl do kůže, když auto tak rudce zastavilo a čeká, co přijde. Žádné emoce, ani před chvíli ani teď. Šílení lidí kolem v něm vyvolává spíš touhu se smát, než aby mu jich bylo líto. No co, mezi nimi je mnohem víc démonů, než by se mohlo zdát. Jen v trochu jiném smyslu a že toho už viděl. Ani sebou netrhne, když přijde rána do okýnka, jen se pomalu ohlédne Manovým směrem s mírně pozvednutým obočím. Nebrání se, jakmile je vytažen z auta, jen mu pomůže a bez váhání se nechá postrkovat do uličky. Teď je přesně ta chvíle, kdy si musí opravdu pečlivě rozmyslet, co mu řekne. Prozradil se, ale Mana byl pro něj odhalený mnohem dřív. Srovná si kabát podél těla a udělá pár kroků dozadu, aby poslechl to, co se po něm žádá. Jen mírně rozpřáhne ruce od těla v rezignovaném gestu a koutky se mu mírně pozvednou.

"Měl bych se spíš zeptat, kdo poslal tebe, ale teď už je ta otázka zbytečná." Pokrčí krátce rameny. Jeho tělo se snaží ovládnout strach. Cítí, jak se v něm něco na vteřinu sevře, když vidí Manu kráčet k němu. Už se však ani nepohne a donutí se naprosto uklidnit. Maximálně přijde o život, co víc se může stát.

"Nejsem lovec, jestli ti jde o tohle. Vždycky jsem spíš tíhnul k té druhé straně." V očích se mu blýskne, protože mu rozhodně nelže. Právě proto jsou tady oba dva, aby zjistil víc, než se mu zatím podařilo.

"Kdybych byl, mohl bych zaútočit při krmení, kdy jste nejmíň ostražití. Například. Mohl jsem líp natočit auto a poškodit tvou schránku. Využít toho." Pozvedne nepatrně obočí.

"Ale tady se lovec démonů neukázal už pár týdnů." Prozradí mu bez váhání. Krok dozadu však přece jen udělá a po něm i další, když vidí, jak se jeho nehty prodlužují.

"Chceš mě zabít? K čemu ti to pak bude? Já hledám jen pár odpovědí, nic víc. Proto jsem tě vzal do auta a dopřál ti večeři, u mě se moc nenakrmíš." Pokusí se trochu smlouvat.

"Mohl bych se ptát, proč sis vybral zrovna mě?" Pravý koutek se mu pozvedne ve smyslném trochu zvráceném pousmání.

"Kdybys mě chtěl mrtvého, už tady nestojím nebo ano? Jeden otravný, i když dost pohledný člověk hm?" Stáhne ruce podél těla a zastaví se na místě s rukama v kapsách.

"A pokud to chceš udělat, asi nemá smysl se bránit." Jak by mohl měřit své síly s démonem?

"Když tě tak pozoruju, vlastně to bude sexy smrt, ale se strachem u mě nepočítej. Nenechám tě užít si zákusek ve velkém stylu. Je to lahodné, když se někdo třese strachy a zoufalstvím a prosí tě o život? Ne, neznám to, ale slyšel jsem jeden velmi barvitý popis toho, co přitom cítíš." Vlastně je svým způsobem opojné, jak mu naskakuje husí kůže z toho, co cítí a vidí. Jak kdyby se zase trochu vrátil domů k věcem, které moc dobře zná. Poznamenaná výchovou démona, rozmazlený jeho povahou a chutí vzít si všechno, po čem touží.