(Taijiho byt)
Taiji
"To za mých mladých let toho lidi na sobě moc neměli. Chodili tak říkajíc na Adama." Vykládá dál a pořádně si srkne kafe.
"Jak mám říkat tobě?" Zeptá se ho a přikývne na jeho otázku, že ho sem z lesa přinesl on sám. Je už těmi staletími tak moc mimo, že ho ani nenapadlo na chvíli předstírat, že je třeba jenom obyčejný člověk. Kdyby chtěl, asi měl s křikem utíkat, když viděl ty chlupy. Ops? Nebo může dělat, že má třeba trochu vyhuleno? To už mu asi neprojde… Pak se ale s chutí musí rozesmát. Ví, jak to Zye myslel, ale stejně si hrozně naběhl.
"Ne? Jeden by řekl, že kluk jako ty se s holým zadkem probouzí každý den. Vždyť po tobě musej všichni pálit." Složí mu bez okolků kompliment.
"Těší mě." Dodá vzápětí. Pozoruje ho, jak si s námahou sedá a potlačuje nutkání mu pomoct. Zye je velký kluk a hojí se rychle. Asi by se neměl chovat jako starostlivá mamička. Jak to ví, že už nic zlomeného nemá? Vlkodlaci to tak nějak poznají? Zajímavé… nikdy se na to žádného nezeptal. Je ještě hodně věcí, co tady na světě nezkusil. Znovu se zasměje.
"Já ti rozuměl kávu… ale veverku… není to na takového vlka trochu málo? Neříkej, že nelovíte nic lepšího..." Ani jeho by ve snu nenapadlo, že se smečka pokusila lovit lidi, i když se to k jeho uším doneslo. To se prostě nedělalo. Bylo to zakázané. Co by je k tomu vedlo? Neuměl si představit jiný důvod, než něčí dlouhé démonické prsty, ale vlci se s nimi nikdy nepaktovali. Hloupost…! Zrovna vyplachuje skleničku po pavoukovi a dává na sporák ohřát tu polévku, když k němu od linky loupne pobaveným pohledem.
"Na stěny mi nečůrej, žádné značkování. Záchod je na chodbě." Chvíle vážného ticha.
"Ne kecám, jsou to tamty dveře." Kývne tam bradou.
"Vím, před chvílí jsi mi to ukázal." Potvrdí. Ještě mu neodpověděl na jeho první otázku, jestli viděl, co se stalo. Teď už se tváří poměrně vážně. Vydá se k němu s vodou i nalitou polévkou a položí je před něj na stolek.
"Nejsem člověk." Proč by teď měl zapírat? Zašmátrá dlaní v kapse kalhot a pohodí na stolek i krabičku cigaret. A jasně, že kouří doma, i když u okna. Tomu jeho nosánku to ale stejně určitě neunikne. Znovu se zasměje jeho poznámce o obtisknutých partiích. Zyean je o něco menší, než on sám, ale ne o moc. Ještě na chvíli zmizí z pokoje, aby mu v ložnici našel něco na sebe a vrátí se i s tím. Položí to k němu na gauč a sám si kecne naproti němu v jeho nohách. Opře se zády o područku a v prstech točí se zapalovačem, než mu ho hodí.
"Viděl jsem to. A taky jsem tam neviděl alfu. Ví o tom? Pochybuju. Řešil by to v kruhu smečky." Možná? Jen tipuje. Jestli alfa dovolil hon na lidi, kdo ví, co se to ve smečce děje.
"Proč ti to udělali?" Tai kvůli tomu bude mít se smečkou problémy. Vlkodlaci naprosto nesnášeli zasahování do svých záležitostí. Smečka byla úzce semknutá rodina, ale mělo to nevýhody. Nikoho mezi sebe nepustili.
Zyean
"Ne, tohle se mi fakt nestává denně. Navíc, je to celé trochu složitější." Dodá a odvrátí hlavu. Celý tenhle vlčí problém měl příliš vazeb na emoce a to na jakékoliv. Dával si pozor, když s tím holým zadkem vážně byl, aby nikomu neublížil. Jeden nikdy neví, kdy se nechá příliš unést. Holky moc pochopení neměly, když měl najednou nějak moc...chlupů. A po klucích jen nenápadně koukal, to se ve smečce taky moc nenosilo, prostě problém na problém. Radši se zase věnuje jídlu.
"Ostatní ano, ale já bych asi neměl." Ušklíbne se s protočením v sloup a prozradí mu trochu víc o poměrech ve smečce, aniž by si to uvědomil. Ohlédne se ještě po dveřích na záchod.
"No dobře, já se teda budu krotit. Ale to víš, občas to nejde ovládnout." Zavtipkuje na svou vlastní adresu. Pozoruje ho po očku, když se k němu Tai vrací a prohlíží si ho déle, než by nejspíš bylo vhodné. Prostě na něj musí pořád koukat a odhadovat, co je zač. Možná už trochu tuší, jen si není jistý. Jenže, co jiného by byl. Tolik světla v sobě nemá žádný jiný tvor nebo ano?
"A nejsi ani upír. Myslím, že to bych se probral mnohem dřív." Nakrčí nos, aby mu dal jasně najevo, že by mu rozhodně nevoněl. Ne, nenesl si v sobě u jiných hluboce zakořeněnou nenávist k téhle rase. Jemu to bylo fuk, pokud na něj neútočili nebo něco podobného. Jenže u vlků šlo o půdu, o lovná místa a dříve i o upíří večeře. Časy se ale mění a někteří vlci jsou přesvědčení, že by měli lidem ukázat, kdo tady tomu vládne. Podle něj to byla blbost. Přeruší na chvíli sovu dedukci, když před něj přistane krabička. Těkne očima mezi polévkou a takovým pokušením a nakonec první sáhne po té cigaretě s nevinným pokrčením rameny.
"Ty křídla nebyl úplně výplod mojí fantazie, že?" Pozvedne neparně obočí, když si připálí. Vděčně se ohlédne na oblečení, ale rozhodne se první dokouřit.
"Arigato, byl by dobrej vtip, kdybys mě takhle nechal jít domů." Pořád se drží té veselejší noty, ale Tai se do toho pustí po hlavě. Zye sám od něj odvrátí oči a trochu se šklebí, očividně se k odpovědi moc nemá. Neměl by to řešit s ním, za tohle by čekalo další dlouhé odloučení od smečky. Ale proč mu na tom tolik záleží být mezi nimi? Copak už nemá dlouhá léta pocit, že tam prostě nepatří. Ano, ví proč. Nechce být od Kaie příliš daleko a to by se stalo.
"Jo ten tam nebyl." Vypadne z něj zamyšleně a v tu chvíli mu dojde, že to řekl nahlas. Původně měl v plánu mu říct, že si nic nepamatuje ale...pozdě už se stalo.
"Takže toho o nás víš dost." Zhodnotí to bez váhání a podívá se na hořící zbytek mezi svými prsty.
"Kdyby někdo zjistil, že jsem ti cokoliv řekl. Prostě to nejde, gomen." Nechá polévku zatím ležet, sáhne po oblečení a začne si přetahovat triko přes hlavu. Je vidět, že zažil dotek vlčích zubů. Ty rány se nikdy úplně nezahojí a zůstávají po nich jizvy. Několikrát mu unikne tiché syknutí, protože se pořád nemůže moc hýbat.
"A radši před nikým neříkej, cos viděl." Upozorní ho se stínem obav v očích. Trochu posmutněle se pousměje a sáhne po kalhotách.
"Vážně moc díky za záchranu, rád bych ti to nějak oplatil." Usměje se Taijiho upřímně.
"Jen toho moc nemám. Teď ani oblečení. Možná tam malou dřevěnou boudu, však víš." Rozmluví se a hlavně se nechce vracet k tématu smečky.
"Hm, tak kdo jsi, můj anděl strážný? To bych měl dost kliku." Myslí to napůl jako vtip, napůl jako kompliment, když si ho znovu prohlédne, ale když nad tím tak přemýšlí...Mohl by být Tai anděl? A odkdy andělé kouří? Pijí kafe?
"Hm, poslali tě sem za trest za zlozvyky?" Zkusí nadhodit a je zvědavý, jestli je jeho odhad správný. Ne s tím, proč tu Tai je, ale jestli se do jeho podstaty trefil. Konečně sáhne po polévce a začne se závodní rychlostí cpát. Žaludek na vteřinu zaprostestuje, naštěstí sobě všechno udrží.
"Byla výborná." Vypadá hodně spokojeně, jakmile misku vyprázdní a začne se zvedat, aby ji způsobně odnesl na kuchyň. Je vidět, že se zvedá jen hodně těžce, nohy ho pořád moc nechtějí nést. Ve tváři má však odhodlání, prostě nechce být a obtíž víc, než se to už stalo. Už už to vypadá, že přece jen udělá krok, ale nakonec skončí zadkem zase na pohovce.
"Kruci."
Taiji, Kai
"Ty si z toho něco pamatuješ?" Broukne Taiji, ale pousměje se a přikývne, že má pravdu.
"Hm..." Broukne podmračeně Tai.
"Měli bychom mu o tom říct, jinak se to stane zas a..." Jenže Zyean mu skočí do řeči a začne se okamžitě bránit a žádat ho, aby si to všechno nechal pro sebe. Taiji si ho měří velmi vážným pohledem. Nelétal po nocích plýtvat svou energii na štěňata, co chtěla další den umřít znovu.
"Podívej..." Začne zase, ale Zye se začne oblékat a tím, jak mu spadne deka k pasu, odhalí i zjizvené tělo. Nehojící se rány… Umí si to domyslet, leda by to byl démon, kdo mu je udělal. Jenže když si na začátku nebyl jistý, kdo Taiji je a měl by tuto zkušenost, utíkal by odsud, co by mu nohy stačily. Takže to byli vlci. Jeho vlastní smečka?
"Čím víc toho vidím, tím víc se musím ptát, co jim mohl udělat kluk jako ty. Pro koho ty jsi hrozbou?" Nechápe to.
"Nechci tě podceňovat, ale kolik ti je?" Rozhodí nad tím rukama a sám se natáhne po krabičce, aby si taky připálil.
"Už jsi dávno uhodl, kdo jsem." Prohodí, když nosem vypustí kouř a pak se rozesměje.
"Blázníš? Prchl jsem sem před nima, nedá se to tam vydržet, ale pššš… Taky nejsem zrovna nejlepší příklad, ze kterého by si tam nahoře kecli na zadek. Trochu se tu zašívám." Řekne úplně klidně jak to je. Zye tu polívku doslova vysaje a už se hrabe na nohy, ale moc mu to nejde. Taiji to pozoruje se zvednutým obočím, ale nechá ho být.
"Poslouchej, já se s alfou trochu znám. Fakt bys to neměl nechávat jenom tak. Tohle celé pěkně smrdí a nebo mi toho tajíš mnohem víc." Řekne a v ten okamžik někdo zaklepe. Málokdo ví, kde přesně Taiji bydlí, bylo to tak bezpečnější. Kvůli nezvaným návštěvám zezhora i zezdola. Občas si nemohl vybrat, které byly horší. Vrhne tím směrem ostražitý pohled.
"Zalez pod deku, ani se nehni a do ničeho se nepleť, ať se bude dít cokoliv." Řekne mu najednou pevně a vyhoupne se na nohy. Blíží se ke dveřím, ale démonickou podstatu necítí. Spíš… ale co by tu dělali? Ohlédne se po Zyeanovi a pak prostě rozrazí dveře, připravený toho za nimi oslepit světlem a pak mu třeba nafackovat, to už je jedno. Vypadá dost udiveně, když hledí do stejně zaskočené tváře docela pohledného mladíka s tmavými vlasy, podmračeným pohledem a chlupatou podstatou.
"Promiňte já… někoho hledám a můj nos tvrdí, že je prostě tady." Rozhodí Kai trochu bezradně rukama. Rozum mu velí, že to je nejspíš blbost, ale instinkt je přesvědčený, že bráška je tady. Tu bolest, co cítil… úplně ho ochromila. Ví, že je… byl ve strašném problému a má o něj neskutečný strach. A pak to zmizelo a on… Vytáhne se na špičky, aby nakoukl Taijimu přes rameno a ten mu úmyslně tělem zahradí výhled. Co on ví, co je zač?
Zyean, Tora
Už jen vrtí hlavou, aby se vyhnul dalšímu povídání. Bude lepší, když mu bude tvrdit, že si z toho víc nepamatuje. Kdo by mu to taky mohl mít za zlé po tom pádu? To se přece stává, že přijdou výpadky paměti, šok, stres. Už si přerovnává svoje divadýlko. Nerad lhal, měl pocit, že to příliš neumí, ale teď prostě musel zabrat a nedát nic znát. Tiše polkne, když Tai tomu začne přicházet na kloub a je jasné, že si toho dost spojil. Proč se o něj vůbec tolik zajímá, tomu nerozumí. Přemýšlí, co by mu měl odpovědět, protože on hrozbou podle něj opravdu není. Jen je příliš...Jiný? Drzý? Dovoluje si moc a to se vlkům nelíbí. Taky asi proto, že má tak trochu svou hlavu a nenásleduje slepě alfu a neplní všechno, co mu nařídí. Prostě je moc hodný na vlkodlaka."Je mi dvacet tři." Prozradí jako první a pak se na něj podívá a zamrká. Tai mu potvrdí, kým je a jemu zahoří nový příval zvědavosti.¨
"No páni. Vážně mám pocit, že hřeješ." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a trochu si odkašle.
"No víš, jak jsem to myslel." Pokusí se to zamluvit a skoro se mu zdá, že zrudnul. Nechápe, jak je možné, že je v jednom bytě zrovna s andělem. Kouše se do rtu, aby na něj nezačal pálit příval otázek a zdařile zapomíná na celé téma jeho smečky. No, možná do ní už tak úplně nepatří. Ostatní si nejspíš myslí, že je mrtvý. Třeba by to měl vzít jak nový začátek. A s Kaiem se vídat někde mimo...jenže jsou spolu od jeho narození a je pro něj těžké, být od něj příliš daleko.
"Já ti nic netajím vážně." Snaží se ho přesvědčit, ale oči mu lítají všude možně. Lhát se nikdy pořádně nenaučil, asi by už měl ve svém věku. Trhne sebou prudce, když se ozve zaklepání a už by se chtěl hrabat pod deku. Přejede mu příjemný pocit kolem páteře, jak kdyby byl za dveřmi někdo, koho zná. Má otupěné smysly, pořád ještě není ve formě a není si stoprocentně jistý. Pomalu si přetahuje deku přes hlavu, než zaslechne hlas, který pozná snad kdekoliv. Našel ho a tak rychle? Koutky se mu vyhoupnou nahoru a chce se vybrat na nohy. Jestli jen trochu cítil, co se mu stalo, musel něj mít hrozný strach. On sám by ho měl. Výhody a nevýhody jejich chlupatého problému.
"Kai..." Ozve se Zyeanův hlas a oči i tvář se mu rozzáří. Pokusí se znovu vyhrabat na nohy a tentokrát se mu to přece jen podaří. Pomalu dovrávorá až ke křeslu, o které se bokem opře. Musí se nutně vydýchat, tohle prostě nejde zvládnout.
"To je dobrý Tai, to je..." Odmlčí se na moment, aby mohl popadnou dech. Dlaň má položenou na pochroumaných žebrech. Už v nich necítí takový tlak a bodavou bolest, ale stejně se mu pořád hůř dýchá.
"Je to můj brácha." Usměje se radostně a nejradši by se za ním rozběhl, jen by asi odpadl po dvou krocích.
"Vezme mě..." Zasekne se, málem řekl domů, jen tam se mu zrovna nechce.
"Aspoň ti všechno nesežeru a nebudeš tu mít chlupy." Uchechtne se krátce a pokusí se udělat ještě pár kroků.
"Už jsem ti tu strašil dost dlouho. A navíc ti toho hodně dlužím." V očích mu vřele zasvítí a skoro stydlivě se usměje. Dluží toho Taijimu hodně, vděčí mu za život. Už podruhé si pomyslí, že vůbec netuší, jak mu to splatí. Co se dává za záchranu života? A pak ho do nosu udeří známý pach, ale rozhodně ne příjemný.
"Tai já věděl, že jsi divný ale tohle...?" Nakrčí obočí Tora, když se objeví na chodbě.
"Jeden si přijde pro cigára a pak aby týden nevylezl z koupelny." Protočí očima, když se opře zády o stěnu na opačně straně a drží si ideální odstup. Stejně si zamává dlaní před nosem v jasné provokaci. Sem tam se za Taijim zastavil, když se ocitl poblíž a dneska nad ránem se zrovna v jednom bytě ocitl. Neměl tu co dělat, tahle část patřila jinému upírovi, ale...Co by si nerýpl a navíc jeho kořist byla tak sladká. S Taijim se znali chvíli, sem tam s ním zašel na pivo. Je to sice první opeřenec, kterého zná, ale celkem rychle si ho oblíbil.
"Nic není horšího, než smrad ze psů. Vlastně moment, už jsem na to přišel." Zatváří se na moment zamyšleně.
"Zmoklý pes je fakt horší." Odhalí na vteřinu dva patrnější špičáky. Měl původně v plánu odejít, ale...že by si ještě trochu rýpnul? Stejně se nudí a nemá nic lepšího na práci.
"Taky jsi mi mohl říct, že si zakládáš útulek, možná bych sehnal i nějaké granule na oplátku."
Taiji, Kai
Dvacet tři let bylo opravdu málo. Když jemu bylo dvacet tři… ne, to už si nepamatuje. +Nesmysl, mě je dvacet tři pořád.+ Pomyslí si a rád by tu Zyeanovu poznámku o teplu okomentoval nahlas třeba tím, jestli vypadá jako gay, jenže to už se dívá do očí návštěvníka za jeho prahem. Vypadá všelijak jenom ne nebezpečně nebo útočně. Spíš skoro vyděšeně a navíc Taiji ze své podstaty pozná, když někdo lže. Tenhle nelže. Potvrdí se to vzápětí, když Zye nadšeně vypískne a Tai s jemně pootevřenými rty malinko uhne ze dveří. Kai se podívá rovnou do tváře svého brášky a pak už na nic nečeká, bez vyzvání vstoupí, dojde k němu a rovnou ho sevře v pevné náruči. "Zye-chan..." Vydechne mu do ouška a chvíli to trvá, než se ustaraně ohlédne po Taijim u dveří.
"Co se stalo? Stopuju tě celou noc. Nejdřív jsi mi způsobil šok." Šeptá mu, jak to bylo. Tak ochromující bolest nikdy nezažil a trvalo mu, než se z ní sám vzpamatoval a hned na to se vydal po jeho stopě. Bylo to těžké, protože mizela jako ve vzduchu nebo jako když kořist projde vodou a ta smyje pach. Je to neskutečná úleva vědět, že je jeho bráška živý a zdravý a podle jeho slov za to nejspíš může ten muž u dveří.
"Musíš mi hned říct, co se stalo. Už tě nikdy nespustím z očí." Hladí ho po zádech. Taiji už chce za nimi zavřít dveře, jenže bytem se rozezní ještě jeden hlas. Tora, jeden z jeho několika netradičních přátel. Nikdo neměl tak nepříjemně rýpavé poznámky jako on, Taijiho to bavilo, ale teď si nebyl úplně jistý, co by mohly způsobit. Kai se okamžitě naježeně ohlédne a v hnědých očích se promítne zvláštní žlutá. Má tu cosi cenného, co bude bránit i za cenu rvačky s upírem. Nepochybuje, že by mu vyprášil kožich, i když tenhle vypadá docela statně. To ale neznamenalo, že bude starý.
"Ty stejně nemáš koupelnu." Ozve se Taijiho hlas přátelsky, ale Kaie to nepobaví ani trochu.
"No..." Zkontroluje Zyeana rychlým pohledem, poupraví mu tričko i tepláky, které nejsou jeho a vezme ho za ruku.
"My jsme stejně na odchodu." Nemá ani chuť vymýšlet nějaké trefné odpovědi. Tak moc se o Zyeana bál, že chce být od upíra prostě jenom daleko, nic víc.
"Rozluč se Zye-chan, poděkovat přijdeme někdy jindy." Vykročí i se Zyeanem neohroženě ke dveřím. Musí kolem toho upíra prostě jenom projít nic víc a pak bude po všem a půjdou domů.
"Ne tak rychle." Ozve se Taiji, když se natáhne jednou dlaní po Torovi, za tričko ho vtáhne do dveří a pak je za všemi přibouchne. Nestojí o to, aby byli takhle zranitelní uprostřed chodby před čímkoliv dalším. Byt byl přece jenom zakletý jeho andělskými ochrannými kouzli tak moc, že… no minimálně se tu cítil dobře a pochybuje, že by tu potkal antikrista. Ten se neukázal celá staletí.
"Je tady něco, co je potřeba naléhavě probrat pane bráško štěněte Stříbroočka." Nedá si s tím Taiji pokoj. Pokud měl Kai o Zyeana takový strach, vůbec nevěděl, co se v jejich smečce dělo a podle něj tím hrozilo nebezpečí i jemu.
"Nemůžeš ho jenom tak vzít zpátky. On mi zakázal mluvit o tom proč a znáš tyhle andělské sliby, nejde to vyslovit i kdybych chtěl, ale musíte jít někam, kde vás nikdo nikdy nebude hledat. Už to mám! Tora vás vezme k sobě, než se všechno vyřeší a já se stavím za alfou." Řekne a vítězoslavně se usměje. Kai na něj vytřeští oči a pak se znovu podívá na Zyena.
"Později si promluvíme o tom, s kým se vídáš. Nedal ti taky nějaké drogy?" Starostlivě zavětří. On se dovede o všechno postarat sám a ani za nic nepřekročí práh upířího domu. Tohohle zejména! Nelíbí se mu už podle toho, co říká. A pak se ozve další zaklepání a všichni čtyři se rychle podívají na zavřené dveře.
"Ještě, že jsem to udělal." Zašeptá Taiji. Co je za nimi tentokrát?
"Doufám, že to je dovážka pizzy. Někdo jste objednával?" Šeptá dál a teď se rozezní zvonek a jen tak nepřestává.
"To je další upír." Zavrčí Kai.
"Další upír?" Rozhodí rukama Taiji a pak mu to dojde.
"A do prdele…." Vydechne a je vidět, že to myslí naprosto vážně. Bydlel tu jen jeden a asi byl dost blízko. A ne, není to žádný mladíček. A k tomu je dost morous…
"Tora-kun, teď fakt není čas na pitomý vtípky." Varuje ho a Kaiovi se naježí srst za krkem. Nemá moc daleko k přeměně.
Zyean, Tora
"Mrzí mě to, nechtěl jsem tě vyděsit. Já vím, že bych měl, ale taky vím, že s tím nic dělat nemůžeš." Šeptá mu zpátky. Strašně moc nechce, aby mu někdo ublížil, hlavně ne kvůli němu.
"Nech to být, prosím." Podívá se na něj s nakrčeným obočím a pak se tak na půl schová za Kaiova záda. Není ještě ve stavu, kdy by zvládl proměnu, něco mu ale napovídá, že Tai by třeba jen tak nestál. Vážně věří někomu, koho zná...Jak dlouho je vůbec vzhůru?
"Nemám?" Ozve se Tora pobaveně a moc se mu dovnitř nechce. Jasně, klidně si rýpne, ale v jedné místnost s těmi vořechy, na to asi nemá žaludek.
"Hlavně, že ses mi výlet nedávno ve vaně." Protočí nad ním očima v sloup, pohybem dlaně naznačí pěkné nasávání a stočí dravčí pohled na ty dva, co se k sobě tak tisknou. Jemu jsou vlkodlaci dost jedno, když jsou daleko a nesnaží se mu vlézt do revíru. Tady jeho místo není, i když se snaží své pole rozšířit a sem tam si jde kousnout někde poblíž, aby Aoiho vytočil. Zye jen kývne a už by se rád sunul ke dveřím, když Tai vtáhne Toru dovnitř a zabouchne jim dveře. Tohle se mu ani v nejmenším nelíbí.
"Řekl jsem toho až moc Tai, vážně bychom měli jít." Zamumlá Zye tiše, ale očividně se to mine účinkem.
"Já vím, že máš rád sadistické párty ale co je moc, to je příliš." Komentuje to Tora a nechá se od něj klidně vtáhnout dovnitř. Minimálně tu má dobrý alkohol a ty cigarety.
"Nechce někdo zatáhnout?" Šklebí se na ně a už mizí k Taijiho kuchyni, aby si něco nalil. Nevypadá to, že by měl do čeho. Je tu všechno možné, ale dost velkého panáka nikde nevidí. Přeostří na krabičku cigaret, ze které jednu vytáhne a vloží si ji do koutku. Konečně najde i flašku, kterou otevře a hned se dlouze napije.
"Neboj, zas ti na oplátku něco přinesu. Mám nového dealera, prvotřídní dovoz." Pokývá několikrát hlavou. Zye se trochu krčí a prosí Taijiho očima, aby Kaiovi nic neříkal. Netuší, že ani nesmí. Jak by to mohl vědět, nikdy ho nenapadlo, že by se měl o andělské záležitosti starat.
"Cože?" Vyhrkne Zye a Tora zároveň, který k tomu přes sebe vyprskne i celého panáka, právě ho skoro polkl.
"Taiji, okamžitě to svinstvo přestaň čichat, leze ti to na mozek. Najdi jim nějakou pěknou noru a tam se zahrabou. Tohle u sebe nechci. Ten puch bych odtud už nedostal." Vrtí nesouhlasně hlavou Tora. Zyean už mlčí. Ne, rozhodně nechce být u upíra, ale on to nedokáže vidět tak tragicky, i když v první chvíli málem dostal infarkt. Bylo by to skvělé řešení, nebýt jistých okolností. Když se vrátí, hrozí, že se o to pokusí zase a co hůř, odnese to i Kai.
"Nedal mi nic, ale domů se vrátit nemůžu. A on za alfou jít nesmí ani ty." Broukne sotva slyšitelně s očima upřenýma do země, než se ozve další zaklepání. Jediný, koho to nepřekvapí je Tora, právě naopak. Vypadá skoro potěšeně.
"Hm, párty může začít." Zavrní si pro sebe hlubokým hlasem a ještě jednou si cvakne.
"Já přece nikdy nevtipkuju, jak kdybys mě neznal." Mrkne na Taijiho.
"Že ty jsi měl hudbu moc nahlas a on chudáček nemohl spát, to víš starý kosti." Aoi byl přece jen o něco starší a co o něm věděl i pěkně mrzutý a to víc ho bavilo jej dráždit. Co je mu do těch štěňat, ať se klidně porvou. On kdyžtak zmizí a Tai vlastně taky.
"Jdu se podívat, jestli nenese pizzu nebo něco na zub." S lahví a cigaretou zamíří ke dveřím, které otevře a prohlédne si Aoiho od hlavy k patě.
"Jeden by řekl, že mi za ty týdny budeš chybět, ale ne, rád tě nevidím." Začne místo pozdravu.
"Drogy? Chlast? Cigarety? Moji hlavu? Tak co bys rád? Pizzu koukám neneseš, popcorn taky ne, tak se chodí na párty?" Pokračuje klidně dál a u toho si dlouze potáhne. To už se Zye plácne do čela, tohle dobře nedopadne.
"S ním se vážně nekamarádím." Ujistí Kai, že Toru vidí rozhodně poprvé. Tajiho taky, ale to je úplně jiné.
Žádné komentáře:
Okomentovat